Možnosti nápravy

 hlasová gymnastika – rehabilitační cvičení hlasu, zvláštní hlasová cvičení k odstranění funkcionálních poruch, probíhá vždy ve spolupráci s lékařem

 rehabilitace hlasu – obnovování funkce hlasu, hlasová náprava

 reedukace hlasu – hlas znovu uvádíme do pěvecké praxe (Vrchotová-Pátová 1997, s. 85).

77 8. Individuální hlasová výchova

Individuální hlasová výchova v rámci výuky hudební výchovy přináší možnost dílčí nápravy poruchy hlasu, péči o talentované žáky, diagnostiku zařazení jednotlivých žáků do hudebních aktivit tak, aby v některých činnostech vynikli a zažili pocit úspěchu, podporu slabším žákům.

Dá se říci, že i přes vysoký počet žáků ve třídním kolektivu můžeme najít prostor pro dílčí individuální přístup. Patří sem především žáci se specifickými potřebami a s poruchami chování. Na ně se zaměříme již při vytváření přípravy na hodinu. Stane se nám, že se dítě odmítne zúčastnit kolektivních vokálních činností, pak nastává moment na naše individuální působení.

V rámci sborové činnosti pracujeme nejen s kolektivem, ale také se sólisty a s dětmi, které potřebují více pozornosti a času, aby se jim při zkouškách s ostatními dařilo a nezaostávaly buď hlasově nebo sluchově. Tento typ výuky probíhá nad rámec raníčků a běžných zkoušek. Vhodná časová dotace v mladším školním věku je 20 minut.

Pravidelnost se odvíjí od záměru. K odstranění dílčího problému postačí jednotlivé konzultace. K nápravě následků poruchy budeme hledat delší časový úsek na pravidelné individuální konzultace, což je v běžné učitelské praxi vskutku obtížné. Tyto obtíže vyváží práce s talentovanými žáky, kteří při individuálním přístupu pokračují mílovými kroky.

Při pravidelných individuálních konzultacích se věnujeme i pevnému zafixování základních dovedností. Opravujeme postoj, kontrolujeme podsazení, uvolnění.

Spolupracujeme při artikulaci. Měníme činnosti, aktivně je sdílíme se žákem.

Zachováváme však také hlasovou hygienu nácviku. Respektujeme individuální možnosti a věk žáka. Náročnost přizpůsobíme aktuálnímu stavu, zohledníme zdravotní stav a možnou únavu.

78

8.1. Zásady výuky sólového zpěvu (Bubeníčková 2013, s. 2, 3)

 správná dechová funkce (kvalitní vdech, uklidnění a pravidelný výdech bez nárazů, nádech nosem – mladší žáci)

 měkké nasazování tónů, hlasová technika (představa výšky tónu, příprava úst k první slabice, sluchové ověření tónu brumendo a rozvinutí do vokálu, dynamika)

 artikulační technika (tvoření hodnotného tónu na všech vokálech, konsonantech, slabikách, slovech i větách)

 rozezpívání

8.2. Sekvence hlasových cvičení vhodných pro mladší školní věk

Metodická poznámka: cvičení jsou vhodná jak pro rozezpívání, kdy z didaktických důvodů zachováváme stanovené pořadí, abychom připravili hlas (organismus) na specifickou zátěž spojenou s výukou zpěvu, tak pro zařazení jednotlivých cvičení do nácviku hlasové techniky či k procvičení obtížnějších pasáží. Všechna cvičení můžeme libovolně transponovat.

79

 Cv. 1

Příprava ústní dutiny, navození rezonance, aktivace rtů, uvolnění čelistí.

Obrázek 26: Vlastní notový zápis – hlasová cvičení v osmé kapitole první obrázek (16.

11. 2013)

 Cv. 2

Vyrovnání rejstříku, tonální předjímka, pocit prostoru v ústech (klenba).

Obrázek 27: Vlastní notový zápis – vokalizace v osmé kapitole druhý obrázek (16. 11.

2013)

80

 Cv. 3

Aktivace mluvidel, rejstřík, nácvik hlavového tónu, vědomé propojení dechu.

Obrázek 28: Vlastní notový zápis – Vi-vi v osmé kapitole třetí obrázek (16. 11. 2013)

 Cv. 4

Rytmické cítění, přesná artikulace.

Obrázek 29: Vlastní notový zápis – tečkovaný rytmus v osmé kapitole čtvrtý obrázek (16.11. 2013)

81

 Cv. 5 Vyrovnání vokálů

Obrázek 30: Vlastní notový zápis – Nasály v osmé kapitole pátý obrázek (16. 11. 2013)

 Cv. 6

Rozsah, nácvik legata.

Obrázek 31: Vlastní notový zápis – Rozsah v osmé kapitole šestý obrázek (16. 11. 2013)

 Cv. 7

Vědomé zapojení bránice, měkké nasazení.

Obrázek 32: Vlastní notový zápis- Klenba v osmé kapitole sedmý obrázek (16. 11. 2013)

82

 Cv. 8

Uvolnění, tonální předjímka, přesná intonace (skoky).

Obrázek 33: Vlastní notový zápis – Nazívnutí v osmé kapitole osmý obrázek (16. 11.

2013)

 Cv. 9

Propojení všech předcházejících kroků, s důrazem na plynulost a vyrovnání vokálů s přesnou artikulací (aktivní mluvidla).

Obrázek 34: Vlastní notový zápis – Aktivní mluvidla v osmé kaiptole devátý obrázek (16. 11. 2013)

83 Závěr

Cílem mé diplomové práce bylo zpracování vývoje dětského hlasu a funkce dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Současně s tím vytvoření praktických cvičení, metodických postupů, včetně individuální péče v rámci kolektivní výuky a aktivit. Uvedené příklady z mé praxe dokazují, že hudební výchova v podobě kolektivní i individuální výuky zaměřené na hlasovou výchovu, výuku zpěvu a na výuku vokálních činností má jednoznačně pozitivní vliv na rozvoj dětské osobnosti. V kontaktu s dětmi jsem v hojné míře využívala metodu pozorování, na jejímž základě jsem získala potřebné informace pro vytvoření praktických metodických postupů. V metodických postupech jsem se opírala o teoretickou základnu (např. J. Soukup, A. Tichá, Z.

Bubeníčková, J. Vrchotová-Pátová, F. Sedlák,…). Během pozorování jsem si uvědomila, že proces urychlování vývoje dítěte je stále dynamičtější. Situace, které bych očekávala v období od čtvrté třídy, se běžně vyskytují již o rok dříve.

Z praktického hlediska to pedagogy znamená větší flexibilitu a neulpívání na zavedených dogmatech a respektování individuálních odlišností dětské osobnosti. Práce mě obohatila o nové poznatky a informace a poskytla mi vhled do světa dětských pěveckých sborů, z nichž jsem si odnesla nejen inspiraci, ale i řadu sbormistrovských zkušeností, za něž jsem velmi vděčná. Práci s dětmi vnímám jako velký přínos pro svůj osobnostní růst. Jsem přesvědčená, že má smysl a že stojí za to v ní trpělivě pokračovat, jelikož podle mého názoru je zároveň tou nejosvědčenější metodou.

84 Seznam použitých zdrojů

BUBENÍČKOVÁ, Z., LUKÁŠOVÁ, I., 2013. Sólový zpěv. 1.vyd. Praha: NIDV.

KIML, J., 1989. Co máme vědět o hlasu. 1.vyd. Praha: Supraphon. ISBN 80-7058-053-4.

KRATOCHVÍL, F., 1964. Základy hudební výchovy. 1. vyd. Praha: SPN.

MAŘÍK, A., JONÁŠOVÁ, L., 1971. Abeceda hlasových cvičení. 1. vyd. Praha:

Panton.

SEDLÁK, F., 1974. Hudební vývoj dítěte. 1. vyd. Praha: Supraphon.

SOUKUP, J., 1972. Hlas, zpěv, pěvecké umění. 2. vyd. Praha: Supraphon.

ŠIMANOVSKÝ, Z., TICHÁ, A., 1999. Lidové písničky a hry s nimi. 3. vyd. Praha:

Portál. ISBN 978-80-7367-927-9.

TICHÁ, A., 2009. Učíme děti zpívat. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-562-2.

VRCHOTOVÁ - PÁTOVÁ, J., 1997. Didaktika zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita. ISBN 80-7082-381-X.