Poslední okruh je morální rozvoj, kde se Valenta zaměřil na řešení problémů a rozhodovací dovednosti.
3.3.1 Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
I ţáci se setkávají ve škole s různými problémy, nejčastěji jsou to problémy v mezilidských vztazích. Poté dochází k různým hádkám mezi spoluţáky, k uráţení, k poniţování apod. Pokud to nejsou ţáci schopni vyřešit sami, tak v tomto případě by měl zasáhnout učitel a posléze, kdyţ bude potřeba, tak i odborník. Můţe také dojít k tomu, ţe některý ţák nebude schopen ovládnout své chování, a tak můţe docházet i k násilí, kdy uţ by měl opravdu zasáhnout odborník (Valenta, 2006).
20
OSV by se měla odráţet v obsahu učiva, měla by tedy být zapojována v různých předmětech, seminářích či kurzech. Aby si ţáci dokázali osvojit dovednosti, je nutné si tyto dovednosti zkoušet a procvičovat. Pro usnadnění je dobré, kdyţ se některá témata snaţíme určitým způsobem propojovat s vlastní zkušeností ţáka. Je několik způsobů, jak můţeme témata OSV předávat ţákům. Ať uţ se jedná o normální komunikaci s ţáky nebo vyuţívání při vyučování v různých předmětech atd. Ale je také moţné, abychom vyuţívali metody i jiným způsobem. Můţeme se tedy věnovat tématům i samostatně a to v rámci třídnických hodin, školních kurzů, projektového vyučování nebo také v rámci samostatného předmětu OSV a různých volitelných seminářů či krouţků.
Důleţité je ale také to, abychom dodrţovali zásady bezpečnosti. Ţáci by měli vědět, ţe kdykoliv můţou aktivitu zastavit nebo ţe se aktivity vůbec nemusí účastnit.
My bychom měli především respektovat soukromí kaţdého ţáka. Na začátku by měl hned ţák vědět, o jakou aktivitu se jedná, jaký má smysl a co to znamená pro něj samotného, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda je schopen a chce se aktivit účastnit.
Předem také přemýšlíme o rizicích, která by mohla během aktivity nastat, a snaţit se jim co nejvíce předcházet. Pokud mají ţáci jiné názory nebo postoje, je vţdy dobré si jejich názory vyslechnout i přesto, ţe s nimi nesouhlasíme. V neposlední řadě je důleţité dělat nakonec zpětnou vazbu (Vladimír Srb a kol., 2007).
4 Potíže s adaptací na školu
to ale, ţe bychom hned měli nechat dítě doma. Pouze pokud problémy přetrvávají déle jak měsíc, měli bychom je začít řešit.Změny se netýkají pouze dítěte, které nastupuje do první třídy, ale odráţí se to na celé rodině. Můţe docházet například i ke změnám u sourozenců ţáka.
Je dobré, aby jedinec věděl, ţe škola není jen o povinnostech.
Měl by si uvědomit, v čem je škola uţitečná a dobrá nebo jaké pozitivní věci mu přinese. Taky by měl pochopit, ţe nevadí, kdyţ nebude dobrý a úspěšný ve všem,
21
ţe kaţdý něco občas zkazí a kaţdému se daří něco jiného. Někomu jde něco lépe a jinému zas hůře; kaţdý je dobrý v něčem jiném (Beníšková, 2007).
Velmi důleţití při adaptaci jsou učitelé a spoluţáci. Na jaké děti ve třídě jedinec narazí, se samozřejmě ovlivnit nedá, a tak by dítě mělo být připraveno na to, ţe ne s kaţdým bude dobrý kamarád a ţe se můţe stát, ţe ne všichni mu ve třídě budou vyhovovat. To samé platí u třídní učitelky či učitele; ţák si nevybírá, ke komu ho ve třídě přiřadí, ale měl by se snaţit o to, aby s učitelem dobře vycházel, a snaţit se předcházet konfliktům (Beníšková, 2007).
Jak uţ bylo řečeno, pro prvňáka je přechod z mateřské školy do školy základní, velkým krokem. Abychom mu tuto cestu usnadnili, je dobré, aby dodrţoval pravidelný reţim. Stejně jako ve škole musí poslouchat, dodrţovat přestávky a vyučování, udrţet pozornost, soustředit se atd., tak i doma by se měl naučit určitému reţimu, aby to ve škole pro něj poté bylo snadnější. Základem je tedy dostatek spánku; dítě by se mělo naučit chodit spát ve stejný čas, aby nebylo unavené a nevyspalé, pak je ve škole málo soustředěné a nedává pozor. Důleţitá je také pravidelná strava a pitný reţim, aby děti měly dostatek vitamínů a energie. Stejně tak jako ve škole se dítě musí řídit určitými pravidly a dodrţovat slušné chování, mělo by i doma. Takţe je dobré, kdyţ dítě dostává nějaké domácí povinnosti, aby se naučilo chápat, ţe je důleţité plnit úkoly, které se mu ve škole zadávají. Jedná se ve všem tedy především o pravidelnost – chodit pravidelně ve stejný čas spát, pravidelně jíst, dělat úkoly, plnit domácí povinnosti atd. Všechny tyto náleţitosti usnadní prvňáčkovi jeho vstup do školy a lépe se adaptuje jak na nové prostředí, tak i na nové lidi (Beníšková, 2007).
Pokud má dítě problémy s adaptací, tak se nejčastěji projevují v oblasti prospěchu. ,,V první třídě bývá nejčastější příčinou neprospěchu nízká rozumová vyspělost či některé nedostatečně rozvinuté schopnosti a návyky (poznávací, řečové, pohybové či sociální). Běžné požadavky školy tedy překračují schopnosti dítěte, které pak není s to se adekvátně podílet na školní práci. V některých případech je nezbytné umístění do zvláštní školy“ (Čačka, 2000, s. 186).
22
5 Adaptační kurz
„Adaptační kurzy jsou určeny pro usnadnění vstupu žáků do nového kolektivu, slouží k vzájemnému poznání spolužáků a navázání vztahu s novými učiteli“ (Metodický portál RVP, 2006).
Dále také slouţí k posilování kolektivu a stmelování skupiny. Základem adaptačního kurzu je v první řadě především seznámení účastníků a poznávání vlastností ostatních; to napomáhá správnému fungování skupiny. Důleţitou částí je také komunikace, spolupráce, vzájemná pomoc a respektování. Zaměřuje se také na odstraňování negativních jevů a na pozitivní formování skupiny. Adaptační kurzy se pořádají především pro ty, kteří mají před sebou důleţitý ţivotní krok, jako je například přechod z mateřské školy na základní školu, nebo z prvního stupně na stupeň druhý, případně ze základní školy na střední školu. Všude se většinou neznají, a pokud ano, tak jen pár jedinců, ale nikdy ne celá třída.
„Podstatou adaptačního kurzu je, aby se noví spolužáci poznali jinak a více, než jak jim školní třída nabízí. Naučí se spolupracovat a lépe rozumět jeden druhému.
Cílem kurzu je nejen seznámení, ale především nastartování procesů, které jsou nezbytné pro zdravé fungování skupiny. Kurz nevytvoří soudržnou skupinu na dlouhá léta, ale přinese studentům výhodu, která jim usnadní zvládání nároků nové školy, spolupráci a vytváření hlubších přátelských vztahů“ (Wenku, 2013).