,,Třídní klima je souhrn subjektivních hodnocení a sebehodnocení vnímání, prožitků, emocí a vzájemného působení všech účastníků, které v nich jako ve spolutvůrcích a konzumentech vyvolávají edukační i jiné činnosti v daném prostředí,, (Čapek, 2010, s.13).
,,Klima školní třídy vzniká jako výsledek vzájemného působení učitelů a žáků v prostředí určité školy, vyjadřuje sociální procesy a vztahy zde probíhající. Je trvalejší sociální a emoční charakteristikou školní třídy. Klima školní třídy se projevuje například v soudržnosti třídy, ve vzájemné toleranci a snášenlivosti žáků, v přizpůsobivosti třídy zátěži nebo novým podmínkám, ve vztahu k učitelům i k učení, k motivaci i školní úspěšnosti“ (Gillernová, Krejčová a kol., 2012, s. 29).
Kaţdý jedinec ve škole je ovlivňován jak třídním klimatem, tak i klimatem tak i její tvar, vybavení, rozmístění nábytku, osvětlení, ale také odraz zvuku apod.
Pokud ve třídě panuje dobré třídní klima, jsou výsledkem dobré vztahy mezi ţáky a učiteli, ţáci spolu dokáţou jak komunikovat, tak i spolupracovat, podporovat se a respektovat. Také se to projevuje v tom, ţe je učení více baví. Rozdíl ve vnímání třídního klimatu je jiný jak u dívek, tak i u chlapců. Kaţdý z nich bere za narušování něco jiného a kaţdý se s tím smiřuje podle svého.
27
V opačném případě, kdy není dobré školní klima, působí to samozřejmě jak na učitele, tak i na ţáky. Můţe se to projevovat například tím, ţe se dítě do školy netěší, nerado tam chodí, doma si vymýšlí výmluvy, jen aby do školy nemuselo. Nejčastějším důvodem, proč se dítě do školy netěší, bývají špatné vztahy mezi některými dětmi, kdy dochází často k šikaně (Gillernová, Krejčová a kol., 2012).
,,V období mladší školní třídy závisí struktura třídy a vztahy mezi žáky především na učiteli. Děti mladšího školního věku, především v 1. a 2. třídě, ještě spontánně přijímají autoritu dospělého. Postoj učitele ovlivňuje vztahy nadřazenosti a podřízenosti ve třídě. Děti se seznamují s novými pravidly, normami, setkávají se tak se základními prvky skupinové struktury. Spolužáci jsou ve třídě přijímání nebo odmítáni podle toho, jak plní normy a jak je hodnotí učitel“ (Čapek, 2010, s. 20).
Pokud je učitel schopen dobře vést třídu, tak se to odráţí i na spokojené atmosféře mezi ostatními ţáky a nemusí tedy ani docházet k ţádným konfliktům.
Samozřejmě ne vţdy, i za velké snahy učitele, se dá těmto konfliktům předejít. Některé děti povaţují jiné za odlišné, a tím pádem dochází ke konfliktům. Na druhou stranu má ale učitel právě uţ v průběhu první třídy moţnost ovlivňovat ţáky v chování k ostatním.
5.5 Potřeby žáků při nástupu do 1. třídy ZŠ
Jak uţ bylo řečeno, tak nástup do první třídy je velmi důleţitý a zásadní krok v ţivotě dítěte. S tím také souvisejí potřeby, které jedinec má v období nástupu do první třídy. Existuje spoustu potřeb, které je pro ţáka první třídy důleţité uspokojit; dále bude tedy popsáno několik nejdůleţitějších rozdělení potřeb.
Základními potřebami, které je nutné uspokojit jak pro dospělého člověka, tak samozřejmě i pro ţáky první třídy, jsou potřeby podle A. H. Maslowa. Jsou to tedy potřeby:
Fyziologické - kam spadá ţízeň nebo hlad.
Potřeby bezpečí – ţák se musí cítit v bezpečí, mimo ohroţení, měl by mít pocit, ţe je chráněný. To platí samozřejmě i v rámci školní třídy, neměl by se tam cítit nebezpečně.
Potřeby sounáleţitostí a lásky – dítě by mělo někam patřit, mělo by vědět, ţe ho má někdo rád. Mělo by také být přijímáno druhými.
Potřeby uznání – dítě má potřebu něčeho dosáhnout a získat určité uznání.
I ve školní třídě, pokud dítě dosáhne určitého úspěchu, je rádo, kdyţ to ostatní spoluţáci ocení.
28
Potřeby seberealizace – děti mají potřebu uplatnit to, co se jiţ naučily.
(Gajdošová, Herényiová, 2006)
Pokud jsou tyto základní potřeby uspokojeny, můţeme tedy přejít k dalším potřebám, které jsou jiţ více specifické pro ţáky první třídy.
Potřeba kontaktu a přijetí vrstevnickou skupinou
,,Potřeba kontaktu a přijetí vrstevnickou skupinou je jednou z nejvýznamnějších potřeb dětí školního věku. V tomto období má vrstevnická skupiny významný
Jak uvádějí Gillernová, Krejčová a kol., tak je ve školní třídě uspokojována řada individuálních potřeb, ať jsou to potřeby úspěchu, potřeba činnosti, potřeba sociálních interakcí a vzájemného porozumění, také seberealizační potřeby.
Zuzana Hadj-Moussová rozděluje potřeby do tří skupin, jimiţ jsou potřeby poznávací, sociální a výkonové.
Poznávací potřeby jsou nedílnou součástí pro ţáky prvních tříd. Do poznávacích potřeb spadá tedy potřeba nových podnětů, které jsou popsány níţe. Dále je zde potřeba změny, kdy dítě po nějakém čase potřebuje určitou změnu. A poslední je potřeba významu a smyslu, kdy jedinec má spoustu informací, ale je pro něj také důleţité, aby jim rozuměl.
29
Sociální potřeby jsou velmi důleţité jak pro školu, tak i pro ţáky v rámci vzdělávání. Sem patří potřeba přijetí, která byla popsána jiţ výše. Potřeba osobního významu je spojena se sebepojetím a sebehodnocením, je tedy důleţité chápat sám sebe.
Třetí potřebou, která je součástí sociálních potřeb, je potřeba uznání.
Výkonové potřeby zahrnují potřebu úspěchu, kdy se dítě snaţí prostřednictvím určitého výkonu dosáhnout daného úspěchu. Dále potřeba dobrého výkonu; tato potřeba souvisí s osobním uspokojením, kdyţ jedinec dokáţe něco, po čem touţil. Poslední je potřeba vyhnout se neúspěchu, coţ je pro jedince důleţitější neţ uspět; hlavně se snaţí o to, aby nedošlo k tomu, ţe neuspěje (Hadj-Moussová, 2012).
Dále mohou být rozděleny sociální potřeby podle Pesso-Boyden terapie rozvíjena. Jedinec by měl mít pocit, ţe někam patří, ţe je místo, kde má své věci, které patří pouze jemu. A poté právě nastává problém při nástupu do školy, kdy jedinec získává nové místo, musí se o něj někdy také dělit se spoluţáky nebo se musí dělit o svoje věci, které chtějí jiné děti půjčovat, a to můţe vést k problémům. Učitel by měl dát ţákům najevo, ţe jsou určitá pravidla, která je nutné dodrţovat, aby měli své místo ve škole.
Potřeba bezpečí – při nedostatečném pocitu bezpečí se ţák bude projevovat takovým způsobem, aby na to upozornil. Můţe být drzý nebo se naopak chová tak, aby na sebe upozorňoval co nejméně.
Potřeba podnětu, péče a výţivy – pro dítě je více podnětů spíše na škodu, neţ
30
potřeby péče, je nutné, aby si učitel stanovil hranici, kam aţ je moţné zajít, aby si dítě na něho moc nezvyklo a nebylo závislé na jeho péči. Potřeba výţivy je brána v rámci získávání informací, které běţně děti v rodině nezískají.
Potřeba opory – kaţdý ţák potřebuje cítit podporu jak ze strany rodičů, tak i ze strany učitelů nebo spoluţáků ve škole, kdy například stačí pochvala od učitele.
Pokud tato potřeba není zcela naplňována, můţe dojít k tomu, ţe se dítě uzavírá do sebe, a s tím samozřejmě mohou vznikat další problémy.
Potřeba limitu – limitem ve škole je povaţováno dodrţování pravidel, která stanovuje školní řád. Je důleţité se nějakým způsobem se ţáky domluvit, aby neměli pocit, ţe je jim něco přikazováno nebo zakazováno (PBSP, 2014).
Je opravdu spousta potřeb, které je nutné uspokojit u ţáka první třídy. Jedinec se většinou snaţí udělat maximum proto, aby tyto jeho potřeby byly naplněny. Nezáleţí to samozřejmě pouze na něm, ale také na lidech okolo něho, na prostředí, ve kterém se nachází, na tom, co právě proţívá atd. Pokud některé potřeby nejsou naplňovány, můţe docházet k různým deprivacím, které mohou dále souviset se vznikem dalších problémů, které jsou samozřejmě pro dítě nepříznivé (Kohoutek a kol., 1998).
5.6 Cíle adaptačního kurzu
Cíle adaptačního kurzu můţou být pro kaţdou skupinu individuální. Zohledňují se především podle potřeby ţáků a podle toho, co se od adaptačního kurzu očekává.
Ale ve většině případů se jedná o tyto cíle:
1. seznamování se s novými spoluţáky a navazování nových kamarádských vztahů
2. dosaţení vzájemné spolupráce ve skupině
3. rozvoj vzájemné pomoci a respektu, posílení důvěry 4. najít své místo ve skupině
5. předcházet negativním jevům (např. šikana)
V dnešní době jsou adaptační kurzy velmi oblíbené a zapojuje je do svého programu čím dál více škol. Pokud si je neorganizuje škola sama, tak je i spoustu firem, které pořádají adaptační kurzy tzv. ,,na klíč“. Jedná se o to, ţe je kurz sestaven přímo na míru dané školy a skupiny a především podle potřeby ţáků. Tím se docílí toho, ţe kurz má správný efekt. V rámci adaptačního kurzu se vyuţívá velká spousta her.
Jsou to hlavně hry seznamovací, zahřívací a kontaktní, týmové hry, hry na spolupráci a komunikaci, hry na rozvoj důvěry. Zařazují se tam také často dramatické hry nebo
31
tanec či výtvarná tvorba, ale i relaxace. Pokud si adaptační kurz realizuje škola sama, má výhodu v tom, ţe ví, jaké děti budou kurz navštěvovat a ví o nich daleko více věcí, neţ se poskytuje firmám, které daný kurz vymýšlejí. Další výhodou je také to, ţe škola většinou organizuje adaptační kurz podle svého Školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP).
32
PRAKTICKÁ ČÁST
6 Příprava adaptačního programu
6.1 První krok: příprava
Příprava adaptačního programu zahrnovala několik částí. V první řada jsem se snaţila nalézt vhodnou školu pro svůj program. Nejlepší volbou pro mě byla 6 ZŠ v Mladé Boleslavi, kam jsem i já sama chodila, a tak jsem věděla, do jakého prostředí jdu a co od školy mohu čekat. Domluvila jsem si schůzku s paní zástupkyní ředitele Kateřinou Krejčíkovou, která byla shodou okolností i má třídní učitelka. Seznámila jsem ji se svým úmyslem uskutečnit zde adaptační program a na všem jsme se bez problémů domluvily.
6.2 Druhý krok: seznámení s ŠVP dané školy
Důkladně jsem si pročetla Školní vzdělávací program 6 ZŠ. A podle slova ŠESTKA jsou sestaveny priority školy, dle kterých jsem se ve svém programu snaţila řídit a co nejvíce je vyuţít.
Š = Šance E = Elán S = Sport T = Tvořivost K = Komunikace A = Aktivita
Cílem ŠVP je tedy vytvářet pohodové školní prostředí, porozumět lidské osobnosti, zdravě učit a porozumět potřebě vzdělávat se, rozvíjet lidskou osobnost a porozumět jí, integrovat ţáky a vést školu k inkluzívnímu vzdělávání, vytvářet informační prostředí, sportovat a pořádat ozdravné pobyty – tím porozumět tomu, ţe učit se nemusíme jen ve škole. Dále také spolupracovat s partnery v zahraničí, mít vhodně vytvořený preventivní program a umět porozumět nebezpečí, které na nás číhá, a komunikovat s veřejností
33
6.3 Třetí krok: charakteristika školy
Šestá Základní škola v Mladé Boleslavi má dlouholetou tradici jako jedna z nejznámějších škol v regionu. Školu navštěvuje přibliţně 300 ţáků, ale její kapacita je stanovena aţ na 750 ţáků. Škola je kompletně vybavena včetně školní jídelny a školní druţiny. Třídy jsou zařízené vhodným nábytkem, moderní technikou, k dispozici je také velká tělocvična a největší předností této školy je víceúčelové sportovní hřiště zahrnující atletický stadion. K areálu také patří hřiště na pláţový volejbal a další dvě hřiště. Škola organizuje pro ţáky různé sportovní a vzdělávací akce, relaxační pobyty, sportovní soustředění v zahraničí nebo školy v přírodě.
Osobnostní a sociální výchova (OSV)
Obrázek č. 1: ŠVP 6 ZŠ
Vysvětlivky: PRV – Prvouka, M – Matematika, PŘÍ – Přírodověda, VÝO – Výchova k občanství, ČSP – Člověk a svět práce, FY – Fyzika, ČJ – Český jazyk a literatura, TV – Tělesná výchova
34
6.4 Čtvrtý krok: účastníci programu
K dispozici jsem dostala jednu třídu, kde bylo 24 dětí. Z toho 15 chlapců a 9 dívek. Jako pomoc jsem měla jejich třídní učitelku Lenku Královou.
Po dobu dvou týdnů před začátkem realizace mého program jsem měla moţnost několikrát navštívit na pár hodin danou třídu. Sledovala jsem především celkové chování nemá. Také je tam jedna dívka, která vţdycky dělá úplně něco jiného, neţ má, a neustále vyrušuje ostatní a tím zabraňuje plnému soustředění ostatních dětí při plnění úkolů. Hodně je také znát převaha chlapců ve třídě, při hraní byl větší nepořádek a hluk.
Také jsem si všimla, ţe chlapci mají větší tendenci na sebe ţalovat.
6.5 Pátý krok: termín programu
35
7 Adaptační program
7.1 Cíle adaptačního programu:
U svého adaptačního programu jsem si stanovila několik cílů, ke kterým bych postupně chtěla při realizaci programu dojít. V první řadě to bylo vzájemné poznávání pomocí her a záţitků, dále také spolupráce ve skupině, rozvoj vzájemné pomoci a respektu. Důleţité je také ulehčit dětem vstup do nového prostředí, vzdělávat se v pozitivním prostředí, najít své místo ve skupině a také nastavit si určitá pravidla chování, která je nutné dodrţovat pro správné a bezproblémové fungování dětí ve třídě.
7.2 Rozpis adaptačního programu:
Námořník
Popis: Děti stojí v kruhu, ve kterém si postupně říkají svá jména. Dále kaţdý ke svému jménu přidá nějakou zvláštní informaci, např.: Já jsem Jirka a mám doma psa.
Ţák stojící vedle tuto informaci zopakuje a doplní ji o svou: On je Jirka a má doma psa, já jsem Honza a chovám rybičky. Takhle postupně účastníci projdou celý kruh.
Metoda: Seznamovací hra Pomůcky: ţádné
Zasíťování
Cíl: cílem je poznávání jmen ve skupině, procvičování a opakování jmen.
Popis: Hráči se posadí do kruhu. Jeden z nich dostane do ruky klubíčko nebo smotaný provázek. Na signál hodí hráč klubíčko hráči sedícímu naproti němu a konec provázku drţí u sebe, kdo chytí klubíčko, představí se a hodí dále. Následně hází klubíčko kříţem přes jiţ nataţený provázek dalšímu hráči naproti sobě. Takto hra pokračuje aţ se všichni
36
Cíl: cílem je poznávání jmen ve skupině, kontakt, partnerská citlivost.
Popis: Děti si sednou do kruhu s roztaţenýma nohama tak, aby se chodidly dotýkaly svého souseda. Posílají si míč podle libosti, ale přitom musí vyslovit jméno kamaráda, kterému míč posílají.
Metoda: Seznamovací hra Pomůcky: míč
Kdo chybí
Cíl: cílem je poznávání jmen a rychlé reagování
Popis: Děti stojí v kruhu, otočí se zády do kruhu a jeden hráč je organizátorem schován pod plachtu. Ostatní po otočení zpět do kruhu mají určit, kdo je ukrytý pod plachtou.
Metoda: Seznamovací hra
Pomůcky: plachta nebo prostěradlo
Deka
Cíl: cílem je rychlé reagování a procvičení si jmen.
Popis: Na jedné straně jsou kluci a na druhé holky. Mezi nimi je nataţená deka a vţdy se vybere jeden, který si sedne na kaţdé straně před deku. Poté se deka strhne a úkolem je co nejrychleji vyslovit jméno toho, kdo je naproti. Ten, kdo je rychlejší, tak k jeho druţstvu jde hráč, který prohrál.
Metoda: Seznamovací hra Pomůcky: deka nebo prostěradlo
Pravidla třídy
Cíl: cílem je sestavení pravidel, komunikace a spolupráce.
Popis: Společně vymyslíme několik pravidel, která jsou důleţitá pro dobré fungování třídy. Budeme se dětí ptát, jak bychom se k sobě měli chovat, co nám vadí, co bychom dělat neměli atd. Pravidla sepíšeme a pověsíme je vedle lodi.
Metoda: Inventáře a seznamy Pomůcky: papír, tuţka
37
Já a moje škola
Cíl: cílem je hlubší vzájemné poznání.
Popis: Kaţdý dostane papír rozdělený na dvě půlky. Na kaţdé z nich je smajlík – jeden, který se usmívá a jeden, který se mračí. Úkolem je nakreslit, na co se ve škole těší a na co naopak ne. Nakreslit, co má ve škole rád, co ho baví nebo naopak co rád nemá, co ho nebaví. Kaţdý pak řekne, co nakreslil a proč.
Metoda: Obrazy
Pomůcky: papíry se smajlíky, pastelky
Reflexe – Výraz obličeje
Cíl: cílem je vyjádřit se k aktivitám, zpětná vazba.
Popis: Připravíme pro kaţdého hráče pět karet s obličeji vyjadřujícími svým výrazem různé stupně spokojenosti. Hráči se vyjadřují k jednotlivým momentům hry ukazováním odpovídajících karet.
Metoda: Reflexe
Pomůcky: karty s obličeji pro kaţdého
Prostěradlo
Cíl: cílem je zopakování si jmen.
Popis: Všichni si stoupneme okolo prostěradla, uchopíme ho a napneme do všech stran.
Vedoucí hry potom vhodí doprostřed prostěradla klíče nebo jiný předmět a řekne jméno.
Celý klan se pak snaţí napínat a povolovat prostěradlo tak, aby se klíče přesunuli k jmenovanému člověku (nesmí při tom spadnout na zem). Jakmile se to podaří, jmenovaný vyvolá další jméno a hra pokračuje.
Metoda: Seznamovací hra
Pomůcky: prostěradlo, klíče nebo jiný předmět
Malování námořnické vlajky Cíl: cílem je spolupráce a odreagování se.
Popis: Děti mají za úkol namalovat svou vlastní námořnickou vlajku na prostěradlo.
Metoda: Obrazy
Pomůcky: prostěradlo, tempery, štětce
38
Molekuly
Cíl: cílem je rychlé rozhodování, pohyb a tělesný kontakt.
Popis: Všichni účastníci se přemění v atomy, které se pohybují ve vymezeném prostoru co nejdál od sebe. Vedoucí hry po chvíli zavolá číslo, například číslo 5. To je pokyn pro všechny hráče, aby co nejrychleji vytvořili molekuly, které budou obsahovat přesně 5 atomů. Vítězí obvykle hráči, kteří na závěr vytvoří molekulu se dvěma atomy.
Metoda: Pohybová cvičení Pomůcky: ţádné
Rybičky, rybáři jdou
Cíl: cílem je spolupráce, tělesný kontakt a pohyb.
Popis: Jeden z hráčů se stane rybářem. Rybář je na jednom konci hřiště a rybičky na druhém. Na zvolání Rybičky, rybáři jedou, se všechny rybičky rozeběhnou proti rybáři a rybář je můţe chytit dotykem ruky. Rybičky se snaţí všemoţně vyhýbat a rybář se nesmí vracet. Ulovené rybičky se mění na rybáře. Kdyţ uţ rybář není sám, loví rybáři tak, ţe se drţí za ruce a běţí proti rybičkám. Hra končí, kdyţ jsou všichni rybáři.
Metoda: Zahřívací hra Pomůcky: ţádné
Provlékání obručí
Cíl: cílem je spolupráce, obratnost a taktika.
Popis: Děti si stoupnou do kruhu a chytí se za ruce. Cílem je co nejrychleji provlékat obruč, aniţ by se děti pustily. Soutěţí se na čas.
Metoda: Zahřívací a kontaktní hra Pomůcky: obruč, stopky
Předávaná
Cíl: cílem je spolupráce, řešení problémů a tělesný kontakt.
Popis: Děti vytvoří těsný kruh a zaklesnou se lokty tak, aby předloktí směřovala horizontálně do kruhu a dlaně byly obrácené nahoru. V této poloze si začnou předávat kolem dokola míč. Po úspěšném provedení skupinu pochválíme a vyzveme ji, aby zkusila předávat míč ještě rychleji a na čas.
Metoda: Zahřívací a kontaktní hra Pomůcky: míč, stopky
39
Házená v kruhu
Cíl: cílem je spolupráce a soutěţivost.
Popis: Děti utvoří kruh s rozestupy na upaţení a přihrávají si míč házením.
Uprostřed kruhu stojí hráč, který se snaţí míč chytit nebo se jej dotknout. Jestliţe se mu to podaří, vystřídá jej hráč, který měl míč naposled.
Metoda: Rytmická hra Pomůcky: míč
Hod do dálky
Cíl: cílem je koordinace a tělesná zdatnost.
Popis: Hod pingpongovým míčkem, hod papírovou koulí a hod tenisovým míčkem.
Metoda: Pohybová hra
Pomůcky: pingpongové míčky, papír, tenisový míčky
Štafeta s míčem
Cíl: cílem je soutěţivost, tělesná zdatnost a taktika.
Popis: Druţstva o stejném počtu hráčů stojí v zástupech a jejich úkolem je zvládnout co nejrychleji tyto úkoly:
- Vzpaţením podávat míč dalšímu hráči, poslední s míčem přeběhne vpravo na místo prvního a dá míč nad hlavu.
- Ve stoji rozkročném posílat míč nad hlavou, poslední hráč prolézá vpřed mezi nohama spoluhráčů. Jakmile proleze, postaví se do stoje rozkročného a dá míč nad
Cíl:cílem je vyjádřit se k aktivitám, zpětná vazba.
Popis: Sedíme v kruhu, kaţdý má k hodnocení 10 prstů. Na výzvu vedoucího se hráči vyjadřují k tomu, co právě proţili, ukázáním počtu prstů při zavřených očích.
Deset prstů znamená absolutní spokojenost a úspěch, ţádný prst znamená naprostou nespokojenost či nezájem.
Metoda: Reflexe Pomůcky: ţádné
40
Metoda: Hra na komunikaci a spolupráci Pomůcky: obrázky, nůţky, stopky
Metoda: Hra na komunikaci a spolupráci Pomůcky: obrázky, nůţky, stopky