Rozhovor s aktéry proběhl ve všední den odpoledne přímo v domácnosti pěti-členné rodiny, která žije v Rumburku už 13 let. Rodiče Marta 29 let a Matouš 31 let pracují v sociálních službách a oba jsou odborně vyučeni. Otec si dokončoval vzdělání (získal výuční list) teprve před dvěma lety. Jejich děti, Martin 7 let, Mirek 9 let a Marek 11 let navštěvují místní základní školu a to 1., 3. a 5. ročník. Jde o úplnou rodinu, ve které pravidla určuje především otec. Za další významnou charakteristiku lze považovat skutečnost, že aktéři jsou věřící římskokatolického vyznání. (Rodinu znám pouze od vidění z místního judistického oddílu, kam rodi-če mladšího syna ještě do nedávna doprovázeli.) V domácnosti všude byla znát přítomnost dětí - pověšené dětské obrázky na lednici, fotografie dětí, drobné dět-ské výrobky umístěné na viditelném místě přímo v obývacím pokoji. Také bylo znát, že vše má v domácnosti své místo.
Otec hned na začátku poznamenal, že se budeme bavit o televizi, která přináší pravdivé, ale také manipulativní informace - jde o projev určitého kritického od-stupu od televize jako média. Někdy spíš víc nepravdu než pravdu, ale že ji mají rádi. Matka se usmála a odešla do kuchyně všem přítomným připravit čaj. V rodi-ně jsem strávila téměř 3,5 hodiny, přičemž se rodiče stále se mnou nechtěli rozlou-čit a naopak ještě volali další příbuzné, kteří by mi také rádi poskytli rozhovor.
5. 1. 1. Analýza rozhovorů s rodiči
K analýze rozhovorů, provedených s rodiči, jsem v obou případech použila ka-tegorie odvozené z odborné literatury, a to z disertační práce K. Šeďové, (2006). Jde o kategorie 1 – 5:
Kategorie 1 – Dostupnost a počet televizních přijímačů v domácnosti Kategorie 2 - Společné sledování televize s dětmi
Kategorie 3 - Regulace televizního diváctví – monitoring Kategorie 4 - Divácká doporučení
Kategorie 5 - Napodobování chování
5. 1. 1. 1. Kategorie 1 – Dostupnost a počet televizních přijímačů v domácnosti
V obývacím pokoji, kde jsme seděli, byla puštěna a televize s velkou obrazovkou, která je prý zapnutá pořád (zvuk byl ale ztišen). Právě běžela kriminálka a já jsem se zeptala, jestli jim nevadí, že nevhodné scény mohou zahlédnout i děti. Otec od-pověděl: „Zas tak nic drsného to není, tuhle - už jsem ji viděl… Život je drsný, tak ať si zvyknu už keď su odmala.“ První ze zkoumaných rodin má v domácnosti čtyři te-levizní přijímače. Matka má jednu malou televizi v kuchyni, děti jednu větší v pokojíčku, rodiče pak jednu menší v ložnici a největší je umístěna v obýváku. Ta slouží všem. Matka odpověděla: „Máme ji zapnutou pořád, když jsme doma.“ Matka si televizi pustí v kuchyni, jen když je doma sama. „Jinak sleduju TV v obýváku společně s mužom a dětmi a někdy si tam i žehlím nebo zašívám.“ Pravidelně se dívá čer po zprávách na seriály a také na kriminálky. Když nestihne oblíbený pořad
ve-čer, během dalších dnů oblíbený pořad opakují. Takže stihne téměř vždy vše, co chce v televizi vidět. Otec se rád dívá na sport, nevynechá zprávy a každý večer s manželkou sledují TV společně. Někdy televizi vypnou, když jsou unaveni i dřív, než skončí jejich oblíbený pořad a odeberou se do ložnice. Otec dodává: „Tam si zapněme malu telku a koukáme z postele, někdy je zapnutá aj do rána, pretože usněme a zabudněme ji vypnúť.
5. 1. 1. 2. Kategorie 2 – Společné sledování televize s dětmi
Každý den je televize stále zapnutá v obývacím pokoji a koho zajímá přisedne si a dívá se. Je to stálý společník. Otec přiznal: „Někedy ji ani nesleduju, jen usínám a zapomínám na to čo práve reším u vnitru, čo děň přiněsol. Často si celá rodina udělá příjemný večer u televize o víkendu, nebo když přijde matky sestra s rodinou nebo jiní známí tak si pustí na DVD přehrávači pěkný film, neřeší zda je i pro děti a připadají si jako v kině. „Do kina nechodíme, lebo je to zlodějna za lístek 140 Kč, to nědám.“ Pro pětičlennou rodinu je to hodně drahá záležitost. „To si raděj uděláme kino doma aj s brambůrkami a malinovkou.“ Konverzace u televize probíhá spontánně. Otec odpověděl: „Když se zeptají, tak jo. Nesnáším, když se „krafe“ u spor-tu nebo u něčeho napínavého. Televize je zapnutá pořád, tak se při ní normálně bavíme.“
I když přijde návštěva, je televize zapnutá, nevypínají ji. Matka dodala: „Jen když luxuju, tak ji můžu vypnout. Někdy se děti ptají, jestli je to ve filmu opravdu, jestli se to může stát nebo je to trik. Tak jim odpovím nebo když vidí něco ve zprávách, tak se ptají, jestli třeba to zemětřesení může být i u nás.“
5. 1. 1. 3. Kategorie 3 – Regulace televizního diváctví - monitoring
Hranice sledovanosti mají děti dané do 20. hod během týdne a o víkendu do 21.30 hod, ale na co se děti dívají, rodiče pravidelně nekontrolují. Otec: „Ano, krátce
po osmé se jim televize vypíná.“ Musí to tak být, to protože jim chodím dát dobrou noc. O víkendu si můžou pustit na DVD pohádku nebo film pro dětí. „Chci, aby šly do postele do desáté hodiny, ale někdy je to nechám dodívat i dýl. Vždyť nemusí ráno vstávat a já je nebudím.“ odpovídala matka. Děti jsou často u televize samy zavřené v pokojíčku, kde mají také DVD přehrávač a opravdu velký počet DVD nosičů, jejichž počet odhaduji na přibližně 100 kusů. Rodiče se pokoušejí podmiňovat sle-dování televize dobrým prospěchem. „Na televizu děti nemožu, pokud přiněsou špatné známky lebo sa něsprávajů dobre.“ Jinak je pro děti televize jako další z možných hraček v pokojíčku. Zákaz sledování násilných pořadů v této rodině neplatí. Jak zmínil otec, je dnes drsný život, a proto nemají děti zakázané žádné pořady v čase do 20. hodiny během týdne. „Nechodíme je kontrolovat na co se dívají, odpoledne podle otce nic v televizi nevhodného nedávají. „Děti mají puštěný program Déčko a rádi se dívají na Animáčka, Wifinu a rádi sledují Simpsonovi a Scooby Doo.“ doplňuje matka. Během týdne děti nejsou nijak omezovány ve sledování te-levizních pořadů. Mohou si ji pustit, když přijdou ze školy a mají ji v pokojíčku jen pro sebe. Celá rodina se dívá pravidelně na kanál Markíza, kde je více pořadů s romskou tématikou a větší množství romských zábavních pořadů. Rodiče:
„Pravidelně sledujem zprávy na třech televizních kanálech, pokaždé je ta zpráva iná, inak zajímavá.. Pravidelně sledujem seriály každý večír - máme je rozkoukané.“
5. 1. 1. 4. Kategorie 4 – Divácká doporučení
Ve zkoumané rodině č. 1 nejsou pořady, které by rodiče dětem doporučovali jako hodnotné nebo naučné.
Otec: „… když chtějí, tak si je zapnou. Vůbec si pustí, co je zajímá, třeba na Déčku. Učí se ve škole a učit se budou celý život. TV mají pro zábavu. (Já jsem šel taky ve třiceti si do-dělat školu).“ Matka odpovídá: „Volám je na televizné varení. To prý pak spolu zkouší v kuchyni i některé recepty. Rodiče se rádi dívají na cestopisné pořady. Toulavou
kameru, Objektiv, ale také pořady o zvířatech. Uvědomují si, že jsou hodnotné.
„Máme je zapnuté a děti, když chtějí, tak si přisednou. Většinou v neděli, když třeba nejde-me do kostela, odpovídá otec.“ Matka odpovídá: „že ne. To by se musely všechny TV při-jímače naráz porouchat.“Stačilo prý, když ten největší TV přijímač měl poruchu a musel se zavolat opravář. Otec prý nebyl dva dny ve své „kůži“ a nervozitu přenášel na celou rodinu. „Ještě ke všemu se to neštěstí stalo, když byla olympiáda a to bylo hodně zlé, vzpomíná.“
5. 1. 1. 5. Kategorie 5 – Napodobování chování
Rodiče uvedli, že děti rády napodobují pohádkové hrdiny. Matka: „Ano máme tady Spidermana a někdy Star Trek a taky někdy detektivy.“ Napodobování pohádkových hrdinů vidí rodiče u mladších synů. Starší prý už moc dobře ví, co je skutečné a už si tak moc nehraje a nevymýšlí. Matka: „Rádi si hraju na reklamy, které nás baví všechny.“ Rodiče nepozorují na svých dětech projevy agrese, oslabení komuni-kačních dovedností nebo nějakou fyzickou změnu způsobenou vlivem televize.
Ani nepřisuzují zásadnější vliv televize na chování svých dětí. Otec odpovídá:
„Něsom si vedom. Nejmenší syn koktá, ale to není určitě z televize. Někdy k nám v noci přijde, že má špatné sny, ale to robili aj starší synové.“ Matka popisuje situaci, kdy se nejstarší syn ostříhal podle nějakého piráta na motorce, kterého viděl ve filmu.
„Mladší synové se někdy poperou u televize, protože se nemožu domluvit, na co se budu dívat. Vetšinou se ale domluví , ale docela často se i u televize pohádají, ale jinak nevím, pretože za mnu nechodí.“
5. 1. 2. Analýza rozhovorů s dětmi
Jak je patrné z výše uvedené tabulky č. 3, dětskými respondenty v dané rodině byli Martin 7 let, Mirek 9 let, Marek 11 let, žáci prvního stupně základní školy. Při
analýze dětských výpovědí jsem vytvořila kategorie odvozené z odborné literatu-ry, a to z disertační práce doc. Šeďové, (2006). Jde o kategorie 1 – 5:
Kategorie 1 – Sledování televize
Kategorie 2 – Jiné způsoby trávení volného času v rodině Kategorie 3 – Realita a fikce
Kategorie 4 - Divácká doporučení
Kategorie 5 – Explicitní informace o televizi
5. 1. 2. 1. Kategorie 1 – Sledování televize
Děti uvedly, že se dívají na televizi po příchodu ze školy nebo z kroužku. Vzhle-dem k tomu, že ze školy přicházejí kolem 15. hodiny, vychází čas strávený u te-levize na 4 hodiny i více. Tuto dobu uvedly děti ve svých odpovědích. Martin řekl:
„Na telku koukám, když se mi chce, asi každý odpoledne, asi tak 4 hodiny, někdy míň.“Stejnou dobu uvedl i Mirek: „Já docela hraju hry na televizi a někdy se i dívám asi taky 4 hodiny.“ Naproti tomu Marek zmínil dobu kratší: „Pouštím si filmy na DVD asi tak 2 hodiny denně.“ Všechny děti uvedly, že sledují dětské pořady, kreslené seri-ály a nejstarší syn hudební stanici. Martin vyjmenoval tyto pořady: „Animáčka ráno a večer, Déčko – Finias a Ferp, Wifinu, Simpsonovi.“ Mirek uvedl stejné pořady: „Já, Déčko a Wifinu, Star Trek, Scooby Doo, Simpsonovi.“ Nejstarší z bratrů Marek navíc sleduje často i hudební program: „Někdy se dívám s bráchama na Déčko, tam jde furt něco a na Óčku se dívám hodně na písničky, protože hodně dobře tancuju.“ Všechny děti sledují dětské kanály. Martin uvedl: „Pohádky kreslené i hrané ČT 1, Déčko, Animáček a Barrandov, Simpsonovi.“ druhý z bratrů sleduje to, co si vybírá mladší, mají spolu oblíbené stejné programy a pořady. Mirek: „Já Déčko a Wifinu, jako brácha. Pokud
zahlédnou i jiný pořad, dívají se na něj ...„dívám se na Déčko, Novu a ČT. Dívám se s mladšíma bráchama, když mě to baví i na něco jiného.“ Děti jmenovaly i jiné stanice, z čehož usuzuji, že nevnímají rozdělení na pořady pro děti a dospělé.
5. 1. 2. 2. Kategorie 2 – Jiné způsoby trávení volného času v rodině
Na otázku, zda tráví čas s knihou, odpověděl Martin: „Jo, musím číst, protože to po-třebuju do školy, ale radši si prohlížím jen obrázky. Ještě jsem žádnou knížku nepřečetl, čtu jen slabikář.“ Ani druhý z bratrů si knihu často nevezme do ruky. Mirek: „Taky mu-sím číst, ale moc mě to nebaví, ani mi to moc nejde.“ Nejstarší z bratrů si rád listuje v časopisech, které mají ve školním zařízení. Marek: „Čtu si v družině, paní vychova-telka tam má staré časopisy ABC a starší komixy a to mě baví. Spíš časopisy, knihy jen když musím do školy. Někdy taky mámě čtu z kuchařky recepty a ona pak vaří a peče.“
Děti tvrdily, že knihy čtou hlavně z povinnosti a nenacházejí v tom uspokojení.
Nicméně základní kontakt s knihou mají. Svůj volný čas všechny tři děti tráví pravidelně dvakrát týdně řízenou činností v judistickém klubu. Martin: „Jezdím na kole před domem nebo chodím jezdit na koloběžce na hřiště. Můžu jít taky na počítač nebo na televizi hrát hry na X-boxu nebo taky chodím na JUDO v úterý a v pátek.“ Druhý z bratrů má hudební nadání a hudba ho velmi baví, proto navštěvuje své příbuz-né. „Chodím tancovat do kroužku, protože mám rád hudbu a budu se učit hrát na kytaru u strejdy. Někdy jsem na počítači a chodím na JUDO taky v úterý a v pátek.“ Všechny děti tvrdily, že kromě sledování televize se věnují ve volném čase sportovním ak-tivitám. Marek: „Chodím na JUDO v úterý a ve čtvrtek a taky chodím hrát na harmo-niku k dědovi. V zimě jsem chodil bruslit, vedle je totiž kluziště. Teď chodím ven na kolo někdy s klukama ze školy.“ Nejstarší syn rozvíjí také své hudební nadání. Návštěva kulturních zařízení, výstav, divadel,... se v rodině nekoná. Martin: „Někdy jdeme s paní učitelkou do divadla.“ Všichni shodně odpověděli, že jen v rámci školy navští-vili kulturní akci – divadlo, výstavu. Marek: „Se třídou jsme byli na výstavě v muzeu,
ale naši s náma nechodí. Oni ještě v muzeu nikdy nebyli.“ Prostřední z bratrů rád chodí za romským kamarádem, který hraje v kapele svého otce. Mirek: „Se školou chodí-me, ale doma ne. Chodím za starším kamarádem, ten má svoji kapelu a líbí se mi, jak hraje.“Kulturních akcí tohoto typu se dětí účastní v rámci školních aktivit.
5. 1. 2. 3. Kategorie 3 – Realita a fikce
Na otázku, zda rozlišují děti skutečné od vymyšleného, dokázaly na spoustě příkladů připodobnit skutečný svět k vymyšlenému. Martin: „Poznám, že je to v po-hádce. Okřídlený kůň přece neexistuje, ale někdy bych chtěl si zaletět třeba na něm k moři.
Hraju si s bráchou na kostrouny, ale nejsem jím. Je to jenom hra, ale dobrá.“ Velmi často ve svých hrách se připodobňují ke svým oblíbeným hrdinům. Mirek: „Vím, že v te-levizi je hodně věcí vymyšlených. Krev, když teče, tak je to kečup a nikdo nikoho nezastřelí, lidi pak zase vstanou a je konec. Někdy si s klukama hrajeme na vojáky a střílíme po sobě, ale nemůžeme běhat ani s klackem ve škole a ani po sobě střílet. Tak běháme u nás u pane-láku, tam se to může.“ Nejstarší z bratrů poukázal na osobu otce jako svého vzoru.
Marek: „Poznám skutečnost, jen se mi někdy chce věřit, když to vidím v televizi, že se to stalo nebo že se to může stát i mně. Nemám žádného filmového hrdinu, já mám tátu.“
Všechny děti jsou schopné rozlišit skutečné od fikce. Nicméně některá jednání ve svých hrách napodobují.
Konverzace u televize je běžná záležitost, během celého našeho rozhovoru běžela televize. Děti uvedly, že mají možnost se zeptat rodičů, když něčemu v televizi ne-rozumí. Martin: „Někdy jo, ale já tomu všemu rozumím. Někdy tam mamka není a tátu nechci rušit.“ Děti se chodí ptát převážně otce, matka nemusí být přítomna u te-levize stále. Mirek: „Jo u telky normálně mluvíme. Zeptám se, když nevím něco, a táta mi řekne, co chci vědět, mamka je většinou v kuchyni a asi to neví.“ Nejstarší ze synů uvedl, že si o televizi vypráví se svými spolužáky. Marek: „Někdy jo. Spíš se o tom bavíme ve škole, třeba taky o reklamách. Děláme si z nich legraci i ve škole s klukama.“
5. 1. 2. 4. Kategorie 4 – Divácká doporučení
Když už rodiče něco sledují a usoudí, že by to děti mohlo zajímat, zavolají je k te-levizi. Martin: „Mám rád pohádky, tak mě třeba volají, že už ji dávají nebo na nějakou legraci, reklamu, která je dobrá.“ Otec má podle synů dobrý výběr na sledované pořa-dy a často jim doporučuje pořapořa-dy, které už viděl, přičemž neřeší vhodnost pořadů pro děti. Mirek: Když třeba něco opakujou a táta už to viděl, tak nás volá, že to je ten film, ať jdem.“ Také nadšení pro sport otec přenáší na své syny. Marek: „ Volá nás třeba na sport, hokej a tak. Ať jdu s ním fandit, ať to naši daj.“
5. 1. 2. 5. Kategorie 5 – Napodobování chování
Děti televizi berou jako standardní trávení volného času, pokud však nemají splněné povinnosti, televize se vypíná. Martin: „Když mám kroužek musím jít a TV vypnout. Nebo když mám úkoly a špatné známky.“ Pokud se nevhodně chovají jeden ke druhému, televize se zhasíná. Mirek: „Někdy se třeba u TV zlobíme nebo se honíme, tak musíme jít třeba pomáhat a vypnout TV.“ Nejstarší ze synů na slovo promarněný čas reagoval pokrčenými rameny a kroucením hlavy. Byl překvapený termínem
„promarněný čas u televize.“ Marek: „To jsem nikdy od nich neslyšel. Musím být připra-vený do školy, pak můžu.“ Televizní přijímač má v pokojíčku své místo a nikomu tam nepřekáží. Pro syny je jednou z dostupných „hraček“ a nedokážou si před-stavit, že by jej tam neměli.
5. 2. Případ 2
Rozhovor se uskutečnil v bytě evangelického faráře a jeho ženy, taktéž farářky, v Rumburku. Respondenty byly farář František (42 let), a jeho žena Celestine (42 let) a jejich děti Šimona (7 let), Arlet (8 let) a Jonas (11 let), které jsou vzdělávány
v místní soukromé české ZŠ. Rodina je funkční česko-německá, evangelická, při-čemž rodiče jsou vysokoškolsky vzdělaní a na děti mluví od narození dvěma jazyky (česky a německy). Ve Šluknovském výběžku žijí už 15 let. V rodině bylo patrné, že vše má svůj řád a časový harmonogram. Byla jsem upozorněna, že te-levizní přijímač je u nich v domácnosti teprve 2 roky, a přistupují k němu jako k „dobrému sluhovi, ale špatnému pánovi,“ jak uvedl otec.
5. 2. 1. Analýza rozhovorů s rodiči
5. 2. 2. 1. Kategorie 1 – Dostupnost a počet televizních přijímačů v domácnosti
Televizní přijímač rodina vlastní teprve 2 roky. Mají pouze jeden přijímač v obýva-cím pokoji a je určen pro celou rodinu. Otec: „Ve všední dny s televizí trávíme ne-pravidelně pouze předvečery, děti se dívají od 18:50 do 20:10 na své pořady na TV KIKA v němčině. Je to večerníček 10 min., 20 min pohádka, 30 min. dětský vzdělávací pořad, 10 min dětské zprávy a v pátek je to 1,5 hod večer místo zmíněných pořadů velký film pro děti opět na KIKA. V sobotu se dívají večer buď na své pořady nebo na film společně s rodiči.
V neděli se dívají v poledne na ČT 1 na pohádku.“ Během dne v pracovním týdnu rodi-če ani děti televizi nepouští, každý má své povinnosti a není na dívání čas. „Já se ženou sledujeme zpravodajství na ČT24 a pak zhasínáme,“ doplňuje otec. Ohledně te-levize je v rodině daný pevný řád, který se striktně dodržuje a platí pro děti i dospělé.
5. 2. 2. 2. Kategorie 2 – Společné sledování televize s dětmi
Společné sledování filmů mimo TV vysílání se uskutečňuje v rodině jen občas.
Otec: „Společně se díváme na filmy z DVD občas, je to především buď v pátek večer nebo v sobotu či neděli. Někdy si uděláme takové domácí kino.“ Někdy rodina společně sle-duje film ve volných dnech, ale zcela výjimečně. Matka: „S dětmi se díváme někdy společně raději na filmy z DVD.“ Pravidelně společné pořady rodiče s dětmi nesledu-jí. Pokud děti mají zájem, konverzuje se u televize. Otec: „Pokud to vyžadují, tak ano.
Jinak sám od sebe jim do sledování nemluvím.“ Konverzace u televize neprobíhá, ale otec i matka jsou k dispozici, pokud se na ně děti chtějí obrátit o radu. Matka: „Já se někdy neubráním a občas něco připomínkuju.“
5. 2. 2. 3. Kategorie 3 – Regulace televizního diváctví - monitoring
Rodina upřednostňuje demokratický styl výchovy a důsledně trvá na dodržování předem stanovených pravidel. Otec: „Čas sledování TV máme přesně domluven a do-držuje se, samozřejmě se dá po dohodě měnit, ale ne tak, že by se děti dívaly jen tak samy, kdy se jim zachce nebo by domluvu porušily a nic by se nestalo – to nejde.“ Sledovanost násilných pořadů není rodiči podporována.
Otec: „Pořady, které děti sledují, máme domluvené předem, je to věc dohody. Dlouho a pozdě do noci se nedívají.“ Matka: „Ani my nesledujeme do noci.“ V dětském
Otec: „Pořady, které děti sledují, máme domluvené předem, je to věc dohody. Dlouho a pozdě do noci se nedívají.“ Matka: „Ani my nesledujeme do noci.“ V dětském