2.4.1 Stabilita
Ve 3.–4. roce nastává v postoji a p i chůzi napnutí dolních končetin. D ti ovládají již držení hlavy a ramen, jsou schopné se naučit i jednoduchým průpravným cvikům. Zvládají se pohybovat po vyvýšené úzké ploše.
Ve 4.–5. roce dít vykonává rovnovážné postoje a polohy i na vyvýšených plochách.
Zvládne rozlišit základní postoje a polohy.
V 5.–6. roce dít kontroluje a opravuje své pohyby, dokáže provád t průpravné cviky i kratší pohybové skladby (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.2 Chůze
Je to p irozený cyklický pohyb, p i kterém je nutné vzp ímené držení t la. P i chůzi je zapojena v tšina svalstva. P i správné chůzi máme vzp ímené držení t la, mírný náklon vp ed, chodidla našlapují p es patu a postupn se odvíjejí ke špičce p i zanožení v odrazu do dalšího kroku. Kyčelní kloub a koleno oporové nohy se protahuje po odrazu (Dvo áková 2011, s. 37).
Ve 3.–4. roce bývá chůze ješt kolébavá, délka kroku a tempo je nerovnom rné, d ti obtížn udržují daný sm r. Vytrvalost p i chůzi je malá. D ti p izpůsobují chůzi udávanému rytmu a dovedou se p i ní držet zp íma. Spolupráce paží a nohou je zautomatizována.
Ve 4.–5. roce není ješt chůze úpln koordinovaná, chybí nápon pánve, délka kroků a tempo je nerovnom rné. Dít umí jít podle rytmu, držet se p i chůzi zp íma, vyhýbat se a m nit délku kroků.
V 5.–6. roce nastává p i chůzi koordinovaná spolupráce jednotlivých částí t la.
U n kterých d tí se objevují nadbytečné a chybné pohyby, které by se mohly stát trvalými návyky (nap . kývání trupem). D ti by m ly zvládnout pružnou chůzi se vzp ímeným držením t la podle udávaného rytmu (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.3 Běh
Je to soustava skoků, p i které se pravideln st ídá fáze dokroku s odrazem a fáze letu.
T žišt se pohybuje vp ed. Důležitá je práce paží, která napomáhá plynulosti b hu. Paže jsou skrčené p ibližn do pravého úhlu podél trupu, když jsou paže vp edu, dostanou se až do výše brady a vzadu se dostanou k boku (Choutková-Cvrková, Sušanka, Beran 1977, s. 60, 62).
Došlap na chodidla je m kký, provádí se buď na p ední část chodidla (krátké b hy), na celé chodidlo nebo také i lehce p es patu (dlouhé b hy). P i b hu je důležité svalové uvoln ní.
Rozhodujícími pohybovými schopnostmi jsou rychlost a vytrvalost (Dostál, Velebil 1991, následuje zhoupnutí na patu, postupné odvíjení od paty na špičku a ramena jsou uvoln ná.
Chybou je, pokud došlápneme na celé chodidlo, tuto chybu napravujeme klusem na míst s výrazným došlapem na špičky. Pokud se chybuje v kladení chodidel, tak to opravujeme b hem po čá e.
Liftink je prošlapování sloužící k nácviku práce kotníků. Můžeme ho provád t buď na míst , nebo s pomalým posunem vp ed. Špičky zůstávají na míst a paty zvedáme co nejvýše – dochází k maximalizaci práce kotníků. Koleno jedné nohy se dostává vp ed a druhé se protlačuje vzad. Zde se chybuje p i zvedání chodidel ze zem a napravuje se tím, že prošlapujeme v šikmé poloze s t lem op eným o zeď.
Skipink je b h se zdůrazn ným zdvihem švihového kolena. Stehno bychom m li dostat do vodorovné polohy, trup je vzp ímený a nesmíme ho zaklán t. Odrazovou nohu propínáme, paže by m ly energeticky pracovat. Zde se chybuje záklonem trupu, náprava se provádí oporou paží o zábradlí. P i nízkém zvedání stehen je nutné posilovat stehenní svalstvo.
P edkopávání – p i p edkopávání se stehno švihové nohy zvedá do horizontální polohy a v této poloze se bérec vykyvuje vp ed a následuje záb r (podhrábnutí jako „dostihový koník“).
Zakopávání – paty se p i zakopávání skoro nebo úpln dotýkají hýždí, zde je důležitá práce paží.
Odpichy jsou odrazy, kde je prodloužená fáze letu. Pohyb vede švihové koleno a dostává se do vodorovné pozice. Nutné je dokončit napnutí odrazové nohy, koleno nesmí zůstat pokrčené. Odpich se provádí odrazem propnutou nohou, švihová noha je v p ednožení pokrčmo, koleno zvedáme až do horizontální polohy, trup je mírn p edklon n a také je důležitá práce paží.
Stup ované rovinky – plynule stup ujeme rychlost b hu na rovném úseku z klusu až do maxima. Postupn prodlužujeme krok a zvyšujeme jeho frekvenci. Po p eb hnutí daného úseku následuje uvoln ný dob h. (Perič, et al. 2012b, s. 30–31).
Pro p edškolní d ti je b h nejp irozen jší lokomocí. P i b hu je zapojeno celé t lo a tím
P i dostatečné intenzit toto může pozitivn ovliv ovat zdatnost dít te. Za azujeme různé druhy b hu – rychlý, pomalejší a dlouhodobý, výb hy na signál apod. B h rozvíjí rychlost, vytrvalost a dynamickou sílu (Dvo áková 2011, s. 39, 65–66).
Ve 3.–4. roce se u d tí p i b hu projevuje malá spolupráce pánve a trupu. Jednotlivé skoky jsou krátké a nerovnom rné a fáze letu vzduchem tém chybí. Vytrvalost b hu je malá, dít vydrží bez p estávky b žet asi 20 vte in.
Ve 4.–5. roce se zde b h ješt u v tšiny d tí podobá b hu d tí t íletých, jeho vytrvalost a rychlost se ale zv tšuje. Maximální rychlostí ub hnou d ti bez únavy 15 m, voln jší rychlostí vydrží b žet 30 vte in.
V 5.–6. roce je b h již dob e koordinovaný s p im enou prací paží a mírným p edklonem trupu. Bez únavy dít ub hne maximální rychlostí 25–30 m a vydrží b žet až 40 vte in. Dít dosáhne rychlosti 4 m za vte inu (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.4 Skok
Je to p irozený pohyb, sloužící k p ekonání určité vzdálenosti nebo výšky. Využíváme dynamické síly pro odraz dolních končetin a souhru dalších částí t la – švih paží, pohyb nebo zpevn ní trupu (Dvo áková 2011, s. 41).
Ve 3.–4. roce d ti zvládnou p eskočit p edm t vysoký asi 5 cm, odraz je ale slabý a doskok nepružný. P írodní p ekážku d ti p ekračují nebo p eskakují snožmo.
Ve 4.–5. roce skok prod lává rychlý vývoj. D ti již poskakují pružn , dovedou skákat i po jedné noze, spojí skok s rozb hem, doskakují na nohy pokrčené v kolenou. Do dálky skočí p ibližn 50 cm, do výšky skočí asi 20 cm.
V 5.–6 roce dít dovede skákat odrazem snožmo i jednonož, z místa i z rozb hu. P i doskoku z v tší výšky dopadá však i nadále t žkopádn , nedovede ješt dob e pérovat v kolenou. Do dálky skočí 70 cm, do výšky 35 cm (Mišurcová 1974, s. 103–105).
Skok do dálky a výšky – motivujeme d ti ke zlepšení koordinace skoku, zvýšení síly odrazu a tím prodloužíme letovou fázi. D ti skáčou p es vyznačené mezery (potoky), z obruče do obruče, p es nízké p edm ty. Nejvyšší výskok motivujeme dosažením na zav šený p edm t.
Do výšky skáčeme p es nataženou gumu, vhodné je gumu napnout šikmo – d ti si volí výšku p eskoku.
Skok do dálky z místa nacvičujeme z mírného stoje rozkročného (asi 10 cm) následuje energetický odraz z pod epu do napjatých nohou a odpichem ze špiček skočí dít co nejdále.
Paže ze zapažení, jdou švihem do p edpažení. Pohyb paží můžeme nacvičovat v souh e s pod epy, pohupy, pérováním a poskoky. Pod ep p i odrazu nesmí být p íliš hluboký, aby se
dít neodráželo z pokrčených nohou – odraz je pak malý, t žký a skok je krátký. Stejn tak i p edklon je mírný, hlava se nep edklání.
Výskoky na p ekážky nejprve nacvičujeme vystupováním na nízké p edm ty, pozd ji výskokem odrazem jednou nohou nebo ob ma snožmo. Výskok na ná adí učíme nejprve z chůze, poté chůzi zrychlujeme. Vymezíme dít ti místo odrazu v p im ené vzdálenosti od ná adí. Nacvičujeme na p im en vysokém ná adí (nižší než pas d tí), dít se op e o ná adí a po odrazu vsune kolena či chodidla mezi op rné ruce. Dopomoc poskytujeme z boku dít te uchopením za nadloktí (Dvo áková 1989, s. 123, 125, 127).
2.4.5 Lezení
Je to p irozený cyklický pohyb a důležitý vývojový krok, který vede ke vzp imování postavy. Tento pohyb vychází z polohy na b íšku – dít se nejprve plazí, poté se dokáže vzep ít na rukou a kolenou. Lezení je pro p edškolní dít p irozené, může lézt po zemi p i h e, ale také po různém ná adí či prolézačkách. Ve v ku od t í let mají d ti už lezení po kolenou fixované, podporujeme tedy lezení „po čty ech“ ve vzporu d epmo (Dvo áková 2011, s. 34–35).
Ve 3.–4. roce je lezení dokonalé, rychlé a provád né s jistotou. Je možné s d tmi cvičit všechny druhy lezení a plazení.
Ve 4.–5. roce d ti p i lezení rády zdolávají různé p ekážky (nap . žeb iny), které vyžadují v tší obratnost a odvahu. Prosté lezení již začíná ustupovat z p irozených d tských pohybových projevů.
V 5.–6. roce d ti dovedou p elézt i p es vyšší p ekážky sahající jim po ramena tak, že naskočí na p ekážku do podporu a vystoupí na ni. P eleze p es plot a vyšplhá na strom, pokud má oporu pro nohy, ručkuje ve smíšeném visu za ruce a nohy (Mišurcová 1974, s. 103–105).
2.4.6 Házení a uchopování
Házení je manipulační dovednost. Dít se nejprve naučí p edm t poušt t a poté až házet.
Uchopování je jakási tendence zmocnit se n čeho zejména pomocí rukou (Mišurcová 1974, s. 123–125).
Házení je důležitá pohybová dovednost, pro kterou vznikají předpoklady již v předškolním věku. Manipulace s míčem rozvíjí jemnou motoriku, zručnost, obratnost, která je spojená především s prostorovou orientací, odhadem vzdálenosti a pohybem předmětu (Dvořáková 1989, s. 130).
Ve 3.–4. roce se zvládne naučit správnému náp ahu pravou i levou rukou a do hodu zapojit z části trup. Délka hodu se zv tšuje, ale p esnost hodu je stále nepatrná. Držení p edm tu je jisté a automatizované. D ti dovedou držet drobné p edm ty pouze prsty a manipulovat s nimi.
Ve 4.–5. roce dokáže dít házet se správným náp ahem a postavením nohou, do hodu zapojuje i trup a celé t lo. Hází jednou i ob ma rukama, dá hodu určitý sm r a dovede zasáhnout velký cíl na vzdálenost 2 m. Míč drží prstov , sleduje jeho dráhu p i pohybu po zemi i za letu vzduchem a reaguje na malé odchylky od očekávaného sm ru. Dovede si nadhodit míč ob ma rukama a chytit jej – chytání je ale nejisté.
V 5.–6. roce dovede házet na cíl malými p edm ty i velkým míčem. Provede hod i s malým rozb hem. Neumí ale ješt p ihrát p esn míč spoluhráči. Ovládá prstové držení míče, dovede míč za letu vzduchem chytit a stáhnout k sob , reagovat na míč a jít mu pohybem vst íc. Ovládá drobné svaly ruky natolik, že se může učit správn držet tužku, p íbor, st íhat nůžkami apod. (Mišurcová 1974, s. 103–105).
P i hodu vrchním obloukem jednoruč by d ti m ly stát s mírn nakročenou nohou – pokud hází pravou rukou, tak mají nakročenou levou nohu a opačn . Míček dít drží prsty a palec je v opozici. Následuje náp ah vzad, švih paže vp ed (nejprve loket, poté p edloktí a záp stí – paže se napne v lokti) a odhod. Míček není vypoušt n z dlan , ale aktivní jsou prsty.
Pokud míček vypustíme brzy, tak letí vzhůru, pokud pozd , tak letí do zem . K házení jednou rukou využíváme malé míčky, drát nky, papírové koule apod. D tem p i hodu pomáhá
Hod obouruč trčením (p ihrávka) se provádí prudkým vytrčením paží, které drží míč p ed hrudníkem, p ímo vp ed. V záv rečné fázi se zapojují záp stí a prsty. Nohy jsou rozkročeny, jedna mírn p edsunuta.
P i hodu na koš klademe důraz na pohyb záp stí. D ti nejprve vkládají míč do koše asi ve výši hlavy sklopením záp stí jednoruč i obouruč, poté i s odhodem (Dvo áková 1989, s. 135).
2.4.7 Sportovní pohyby
Ve 3.–4. roce dovede jezdit na kolob žce a t íkolce. D ti začínají samostatn sá kovat a lyžovat.
Ve 4.–5. roce dít jezdí bezpečn na t íkolce a kolob žce. Samostatn jede z mírného kopce na saních a lyžích. S hlavou nad vodou si dokáže lehnout ve vod na b icho i na záda.
V 5.–6. roce se d ti naučí jezdit na kole, chodit na lyžích a sjížd t z mírného kopce. Ve vod dovedou splývat a n kte í i plavat (Mišurcová 1974, s. 103–105).
Shrnutí pohybového vývoje
U p edškolních d tí se začínají vytvá et p edpoklady k různým specializovaným pohybovým činnostem a prohlubují se individuální rozdíly v pohybové zdatnosti. Tyto uvedené normy, co by v jakém v ku m lo dít zvládat, jsou pouze p ibližným ukazatelem. Pro d ti necvičené mohou být tyto normy vysoké, a naopak pro d ti, které mají dostatek p íležitostí k pohybovým činnostem, mohou být nízké (Mišurcová 1974, s. 105).
Dít v tomto v ku ovládá základní motorické úkony, lokomoce je již jistá. Vývoj v tomto období je velice rychlý. Základním faktorem ve vývoji není pouze postupující v k, ale i prost edí. Prost edí má velký vliv na motorické projevy dít te. Motorika p edškolních d tí se u různ vychovávaných jedinců začíná lišit (Čelikovský, et al. 1979, s. 35–36)
V p edškolním období pokračuje osifikace kostí a vazivová pouzdra nejsou ješt dostatečn pevná. Proto nejsou vhodné nap íklad prosté visy, posilování ve vzporu, lezení po tvrdé podložce, seskoky do hloubky na tvrdou podložku a z p ekážek vyšších, než je pas dít te apod. S rozvíjejícím se pohybem rostou vnit ní orgány a zkvalit uje se jejich funkce. Dále se m ní proporce končetin, hlavy a trupu a spolu s růstem svalové hmoty se posouvá t žišt celého t la – to ovliv uje i způsob pohybu (Borová 1998, s. 14–15).