Jako vzorek byla pouţita spisová dokumentace mladistvých a dětských pachatelŧ, kteří byli vyšetřováni na Obvodním ředitelství policie Praha IV v roce 2008. Vzhledem ke značnému mnoţství vyšetřovacích spisŧ, jeţ se týkají trestné činnosti dětí a mladistvých v uvedeném roce, se zkoumaný vzorek týká prvních 50 spisŧ od začátku kalendářního období.
35BARTOŇ, 2001,
42
3.6 Získaná data a jejich výsledky
a) počet pachatelŧtab. č. 1
celkem z toho děti
do 15 let z toho osoby od 15 – 18
let
z toho dospělé osoby (spolupachatelé)
chlapci 63 7 53 3
dívky 11 0 11 0
celkem 74 7 64 3
graf. č. 1
43 graf. č. 2
Z 50 spisŧ vyplynulo, ţe celkový počet respondentŧ, kteří spáchali nějaké provinění, čítá 74 delikventŧ (viz tab. č. 1). Je tomu tak proto, ţe ve 24 případech byla trestná činnost páchána ve spolupachatelství další osoby (převáţně u trestného činu poškozování cizí věci a krádeţe). V grafu č. 2 je moţné vidět rozloţení podle pohlaví, kdy 63 osob (85,14 %) tvoří chlapci a 11 osob (14,86 %) dívky. V dalším analytickém zpracování zjištěných údajŧ budeme vycházet z počtu 71 respondentŧ, jelikoţ 3 pachatelé (graf. č. 1) byli starší 18 let a trestného činu se dopustili právě ve spolupachatelství s mladistvými.
44 b) zastoupené trestné činy
tab. č. 2
trestný čin § v trestním zákoně počet spáchaných trestných činŧ
krádeţ 247 19
sprejerství 257b 14
poškozování cizí věci 257 13
řízení MV bez řidičského
prŧkazu 180d 8
loupeţ 234 5
mravnostní delikty 241, 242 5
ublíţení na zdraví 221 2
neoprávněné uţívání cizí věci
249 2
podvod 250 1
šíření poplašné zprávy 199 1
křivé obvinění 174 1
celkem 71
45 graf č. 3
V rámci zkoumaného vzorku 50 vyšetřovacích spisŧ se mladiství a dětští pachatelé (respondenti) dopustili celkem 71 provinění nebo činŧ jinak trestných. Největší podíl z tohoto počtu tvořily krádeţe v 19 případech (26,76 %), následuje poškozování cizí věci, ať jiţ ve formě sprejerství – 19,72 %, nebo ve formě klasického ničení a poškozování věcí – 18,31 %. Není bez zajímavosti, ţe z uvedeného počtu sledovaných osob se dětští a mladiství delikventi v 5 případech (7,04 %) dopustili mravnostní kriminality. Na druhé straně byly nejméně zastoupeny trestné činy podvod, křivé obvinění a šíření poplašné zprávy s 1,41 %. Mezi analyzovanými případy se vyskytli i respondenti s kriminální recidivou.
46 c) nejvyšší dosaţené vzdělání
tab. č. 3
druh školy základní škola učňovská škola střední škola s maturitou
chlapci 16 26 18
dívky 9 1 1
celkem 25 27 19
graf. č. 4
47 graf. č. 5
V době spáchání provinění nebo činu jinak trestného 25 respondentŧ navštěvovalo základní školu, nebo jiţ základní školu dokončilo a toto vzdělání se stalo jejich nejvyšším dosaţeným. Podrobnějším šetřením bylo navíc zjištěno, ţe z uvedeného počtu 7 chlapcŧ dokončilo základní vzdělání 7. třídou, 8 respondentŧ 8. třídou a v době spáchání jiţ pracovali, nebo byli vedeni na úřadu práce jako nezaměstnaní.
27 mladistvých (38,03 %) v době spáchání provinění navštěvovalo učňovskou školu (střední vzdělání bez maturity). Z těchto respondentŧ 4 ţáci navštěvovali v minulosti zvláštní základní školu a dále ve 3 případech opakovali ročník na učňovské škole.
Střední školu s maturitou navštěvovalo v době spáchání trestného činu 19 mladistvých, coţ je 26,76 %.
48 d) školní chování
tab. č. 4
sníţená známka z
chování záškoláctví ADD, ADHD,
dyslexie,dysgrafie
chlapci 12 6 12
dívky 3 3 1
celkem 15 9 13
Ze spisové dokumentace, na základě charakteristik vypracovaných školským zařízením, se podařilo zjistit, v kolika případech se tito juvenilní pachatelé (z celkového počtu 71) dopouštěli nevhodného chování ve škole, nebo zda netrpí některou z poruch učení. Bylo zjištěno, ţe v 15 případech byla udělena sníţená známka z chování, v 9 případech byly zaznamenány případy záškoláctví. U 12 chlapcŧ a 1 dívky byla diagnostikována hyperaktivita či některá z poruch učení. Uvedené údaje nelze vyjádřit procentuelně jelikoţ ve většině případŧ byla sníţena známka z chování právě z dŧvodu záškoláctví. Není výjimečná ani kumulace s dalšími problémy (ADHD). Vzhledem k výše uvedenému jsou tyto údaje uváděny pouze jako doplňující, bez související statistické relevance.
49 e) rodinné zázemí u výskytu kriminality mládeţe
tab. č. 5 úplná rodina
neúplná rodina
25 46
z toho doplněná
z toho rozvedeni
z toho vdova
z toho svobodná
matka
z toho výchovný
ústav
z toho ostatní (babička)
3 31 4 4 4 3
graf č. 6
50 graf č. 7
Z celkového počtu 71 juvenilních pachatelŧ pochází v době spáchání provinění 25 osob z úplné rodiny (35,21 %). 39 respondentŧ ţije jen s jedním z rodičŧ (54,92 %). Z těchto 39 respondentŧ byly 2 děti svěřeny do péče otce, v jednom případě bylo rozhodnuto o střídavé péči a v ostatních případech jsou v péči matky. Výchova mimo primární rodinu, coţ je u příbuzných či ve výchovném ústavu, byla realizována v 7 případech, coţ dohromady tvoří 9,86 %
51 f) rodinné zázemí u výskytu sociálně patologických jevŧ
tab. č. 6
celkem z neúplné rodiny
juvenilních pachatelŧ 71 46
z toho jako příčina výskyt sociálně patologického jevu
45 32
graf. č. 8
52 Z celkového počtu 45 pachatelŧ z řad mládeţe, kteří se provinění nebo činu jinak trestného dopustili v souvislosti s výskytem sociálně patologických jevŧ, jich 32 pocházelo z neúplné či rozvrácené rodiny.
3.7 Zhodnocení předpokladŧ
Předpoklad č. 1
Lze předpokládat, ţe neúplná či rozvrácená rodina je příčinou zvětšeného výskytu sociálně patologických jevŧ u mládeţe?
Vzhledem k údajŧm uvedeným v tabulce č. 6 (graf č. 8) je zřejmé, ţe výchova v neúplné či rozvrácené rodině má nezanedbatelný význam, a to v 71,11 % na výskyt sociálně patologických jevŧ u mládeţe. Toto bylo zjištěno tím zpŧsobem, ţe od celkového počtu 71 juvenilních pachatelŧ byl odečten počet 26 pachatelŧ, kteří se trestné činnosti dopustili, aniţ byl prokázán vliv sociálně patologického jevu (kdyţ nebereme páchání trestné činnosti jako samotný sociálně patologický jev) při páchání provinění, respektive činu jinak trestného. Z tohoto výsledného počtu 45 juvenilních pachatelŧ, kde byl prokázán výskyt sociálně patologického jevu jako příčina kriminality, pocházelo 32 respondentŧ z neúplné či rozvrácené rodiny.
Předpoklad se v rámci našeho zkoumaného vzorku potvrdil v 71,11 %.
53 Předpoklad č. 2
Lze předpokládat, ţe děti a mladiství z neúplné či rozvrácené rodiny páchají trestnou činnost ve větší míře, jak mládeţ z úplné rodiny?
Na základě statistických údajŧ z tab. č. 5 bylo ověřeno, ţe výchova v neúplné či rozvrácené rodině má podstatný vliv na páchání trestné činnosti mládeţe.
Předpoklad se v rámci našeho zkoumaného vzorku potvrdil v 65 %.
Předpoklad č. 3 patologický jev, jelikoţ nebyly spáchány za jiným účelem (např. poškozování cizí věci za účelem krádeţe). U provinění krádeţe jsme mohli bohuţel v 10 případech jednoznačně říci, ţe příčinou takovéhoto jednání byl sociálně patologický jev, protoţe respondenti v tomto případě přiznali, ţe mají zkušenosti s drogou a obstarávají si takto peníze na drogy (většinou marihuanu). Všech 5 případŧ loupeţe bylo spácháno pod vlivem alkoholu či
54 drog, coţ bylo potvrzeno výpovědí poškozených i svědkŧ. Vlivem poţití nadměrného mnoţství alkoholu skončila i jedna „mladistvá láska“
(znásilnění). Zneuţívání některých návykových látek bylo potvrzeno i odborníky z oboru zdravotnictví u jednoho dětského a jednoho mladistvého pachatele, kteří spáchali trestný čin ublíţení na zdraví.
Předpoklad se potvrdil v 63,38 %.
55
4 Závěr
Bakalářská práce se zabývala výskytem sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe s návazností na socializační faktor, kterým je rodina.
Provinění a činy jinak trestné byly sledovány na vzorku 71 dětí a mladistvých, kteří byli vyšetřováni na Obvodním ředitelství policie Praha IV. Práce čtenáře přehledně seznámila s hlavními rysy některých sociálně patologických jevŧ, jakoţ i nejčastějšími druhy kriminality. Součástí teoretické části byly téţ kazuistické případy.
V praktické části jsme se zabývali problematikou, jaký dopad má výchova mládeţe vyrŧstající v neúplné či rozvrácené rodině na jejich asociální či antisociální jednání. Cílem této praktické části bylo potvrdit či vyvrátit na našem zkoumaném vzorku zda právě výchova jedincŧ v takovéto rodině má vliv na zvýšený výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe. Byly stanoveny tři předpoklady. Provedeným šetřením se nám stanovené předpoklady podařilo prokázat. Výsledky ukázaly, ţe neúplná či rozvrácená rodina má v rámci našeho zkoumaného vzorku z 65 % vliv na páchání trestné činnosti mládeţe. Dále bylo potvrzeno, ţe disfunkční rodina je příčinou i zvětšeného výskytu sociálně patologických jevŧ u dětí a mladistvých, a to v 71,11 %. Poslední předpoklad, který byl prokázán z 63,38 %, poukázal na skutečnost, ţe kriminalita mládeţe je páchána především z dŧvodu získání finančních prostředkŧ na cigarety, alkohol a drogy.
Existuje mnoho dětských a mladistvých delikventŧ, kteří nebyli nikdy dopadeni za jimi spáchané provinění. Poznat příčiny delikvence mládeţe u dopadených pachatelŧ má nesporně dŧleţitý význam pro lepší pochopení samotného jedince. Delikventní chování dětí nebo mladistvých mŧţe být ojedinělé, mŧţe mít však hlubší příčinu, kterou je třeba identifikovat.
Jednou z těchto příčin je i rodinný faktor. Je velice dŧleţité, jak funkční je rodina dítěte, jaké má jedinec ve svých rodičích zázemí. I z výše
56 provedeného šetření vyplývá, ţe chybějící otec v rodině je velmi významným činitelem, jelikoţ dítěti chybí otcovský vzor a autorita. Výchova, nedostatečné finanční zajištění rodiny, i čas strávený s dětmi má vliv na pozdější chování jedince.
Budeme velmi rádi, pokud tato bakalářská práce pomŧţe přiblíţit problematiku sociálně patologických jevŧ u mládeţe všem, kteří mají o dané téma zájem.
57
5 Navrhovaná opatření
Rádi bychom v této práci zmínili i některá opatření, která by mohla přinést posun v oblasti četnosti páchání deliktů mladistvými. Kromě harmonické a funkci plnící rodiny, která by zajisté měla nejvýraznější vliv na chování mládeže, je možné využít několik preventivních opatření nebo nových metod, jež by pomohly ke snížení juvenilní kriminality.
Za vhodné opatření považujeme práci s mladistvými delikventy a jeho rodinou. Jednalo by se o metodu, kdy by specialisté pracovali s mladými pachateli a jejich rodiči u nich doma v rodinném prostředí.
U chronických pachatelů se nám jeví jako vhodné řešení, využití metody, která je využívána ve Spojených státech amerických. Zde chroničtí pachatelé nejsou posíláni do běžného vězení pro mladistvé, ale do specializovaných pečovatelských domovů, kde je s nimi dále pracováno a předchází se recidivě. Takovéto domovy jsou finančně náročnější, ale pro budoucnost mládeže jistě nakonec levnější.
Jakékoliv preventivní opatření, které specialisté uplatňují, je třeba cíleně zaměřit. Úspěch programu závisí na výzkumu a znalostech o příčinách kriminality. Péče o mladistvé by se měla soustředit i na jejich šance do budoucnosti.
58
6 Seznam použité literatury
BARTOŇ, J., et al. Praha 4. Praha: 2001. ISBN 80-86073-69-6
BENES, M. Kriminální chování a socializace: korelace, nebo nahodilá vazba? In: Mládeţ a sociální patologie. Praha: 2006. ISBN 80-903541-3-0 ČERNÍKOVÁ, V., et al. Prekriminalita dětí a kriminalita mladistvých, kterým byla uloţena ochranná opatření. vyd. 1. Praha: MV ČR, 2002.
HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. vyd. 3. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-814-X
CHMELÍK, J., et al. Rukověť kriminalistiky. vyd. 1. Praha: Aleš Čeněk, 2005. ISBN 80-86898-36-9
CHMELÍK, J. Trestná činnost mládeţe a páchaná na mládeţi. vyd. 2.
Praha: MV ČR, 1998.
JEDLIČKA, R., et al. Děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích: Nové pohledy na problematiku ţivotních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. vyd. 1. Praha: Themis, 2004. ISBN 80-7312-038-0
JEDLIČKA, R. – KOŤA, J. Aktuální problémy výchovy: Analýza a prevence sociálně patologických jevŧ u dětí a mládeţe. vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-555-8
KOUKOLÍK, F. – DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantŧ: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. vyd. 1. Praha: Makropulos, 1996.
ISBN 80-901776-8-9
KRAUS, B. – HRONCOVÁ, J. Sociální patologie. vyd. 1. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-896-3
MATOUŠEK, O. – KROFTOVÁ, A. Mládeţ a delikvence. vyd. 1. Praha:
Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2
59 MATOUŠEK, O., et al. Práce s rizikovou mládeţí. vyd. 1. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-064-2
MUNKOVÁ, G. Sociální deviace. vyd. 1. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0279-2
NOVOTNÝ, O. – ZAPLETAL, J. Kriminologie. vyd. 2. přep. Praha: ASPI, 2004. ISBN 80-7357-026-2
NOVOTNÝ, P. Epidemie delikvence. vyd. 1. Liberec: Dialog, 2006. ISBN 80-86761-45-2
SOCHŦREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie: Úvod do sociální patologie, sociálně patologické skupiny. vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 2001. ISBN 80-7083-494-3
SOCHŦREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie: Sociálně patologické jevy. vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 2001. ISBN 80-7083-495-1 ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie. I. díl. vyd. 2. Liberec: Technická univerzita, 2005. ISBN 80-7083-9600
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese.: Variabilita a patologie lidské psychiky. vyd. 1. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9 VEČERKA, K., et al. Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí. vyd. 1. Praha:
Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. ISBN 80-7338-033-1 VEČERKA, K., et al. Sociálně patologické jevy u dětí. vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. ISBN 80-86008-74-6
ZOUBKOVÁ, I. – NIKL, J. – ČERNÍKOVÁ, V. Kriminalita mládeţe. vyd. 1.
Praha: Policejní akademie, 2001. ISBN 80-7251-070-3
60 Ostatní zdroje
HOLAS, J. – VEČERKA, K. Základní rysy delikvence mladistvých v ČR.
Kriminalistika. 2007, roč. 40, č. 3. ISSN 1210-9150
KAVENSKÁ, V. Gambling: Hraju aţ na dno. Moje psychologie. 2008, roč. 3, č. 1. ISSN 1802-2073
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisŧ, částka , 1961
Internetové zdroje
WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie. Vývoj názorŧ na deviantní chování.
[online]. [cit. 2009-03-21]. URL:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_deviace.
KAŠPAROVÁ, B. Krádeţ. [online]. [cit. 2009-03-21]. URL:
http://www.zachranny-kruh.cz/kriminalita/kradez.html,