Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor
(kombinace): Penitenciární péče
Sociálně patologické jevy u mládeže Social-pathologic phenomena within young people
Bakalářská práce: 08-FP-KSS-4006
Autor: Podpis:
Jolana DUSILOVÁ ____________________________
Adresa:
Vašátkova 821 Praha 9
Vedoucí práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
60 8 0 6 27 1 CD
V Liberci dne:
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL;
v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladŧ, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce.
V Liberci dne: Podpis: ………..
Poděkování
Děkuji panu PhDr. Janu Sochŧrkovi, Ph.D. za velmi uţitečnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.
Dále bych chtěla poděkovat mému manţelovi Miloslavovi za morální podporu, kterou mi poskytoval po celou dobu studia a za odbornou pomoc při zpracování mé bakalářské práce, které si nesmírně váţím.
Název bakalářské práce: Sociálně patologické jevy u mládeţe
Název bakalářské práce: Social-pathologic phenomena within young people Jméno a příjmení autora: Jolana Dusilová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2008/2009 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Sochŧrek, Ph.D.
Resumé:
Bakalářská práce se věnovala problematice nejzávaţnějších vybraných druhŧ sociálně patologických jevŧ a nejčastějším druhŧm kriminality páchané mládeţí. Dále práce popisovala vliv rodinného prostředí na mládeţ. Cílem bakalářské práce bylo potvrdit či vyvrátit na našem zkoumaném vzorku, ţe na výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality mládeţe má vliv výchova v neúplné či rozvrácené rodině. Práci tvořily dvě stěţejní oblasti. Teoretická část se zabývala vymezením a osvětlením problematiky v oblasti sociálně patologických jevŧ a kriminality.
V praktické části si práce kladla za cíl zaměřit se na výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe na území Městské části Praha 4.
Výsledky potvrdily poznatky získané odborníky – neúplná či rozvrácená rodina má velmi významný vliv na delikvenci mládeţe. Nejpřínosnějším řešením pro sníţení výskytu sociálně patologických jevŧ u mládeţe by bylo vytvoření, zajištění a udrţení vhodného rodinného zázemí. Za současné situace je moţné povaţovat jako vhodné opatření dostatečný počet kvalitních preventivních programŧ pro rodiče a děti z disfunkčních či sociálně rizikových rodin.
Klíčová slova: mládeţ, delikvence, kriminalita, sociální patologie, sociálně patologické jevy, rodina
Název bakalářské práce: Sociálně patologické jevy u mládeže
Title of the bachelor thesis: Social-pathological phenomena within young people
Name and surname of the author: Jolana Dusilová Academic year of submission of the thesis: 2008/2009 Leader of the bachelor thesis: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Resumé:
This bachelor thesis deals with the topic of some of the most serious types of social-pathologic phenomena and with the most frequent types of juvenile delinquency. The thesis also describes which influences does the family background take on juveniles. It was the aim of this bachelor thesis to prove or refute on analytical basis the fact that the occurrence of the social-pathologic phenomena and juvenile delinquency is influenced by the upbringing in incomplete or disrupted families. The thesis consists of two main parts. The theoretical part is trying to delimit and clarify the issues of social-pathologic phenomena and delinquency. The practical part of the thesis aims at the occurrence of social-pathologic phenomena and juvenile delinquency in the urban neighbourhood of Prague 4. The results of the analysis confirm the findings of the experts: An incomplete or uprooted family takes a significant influence on juvenile delinquency. The most fruitful way to decrease the number of occurrences of social-pathological phenomena in youngsters would be creating, providing and sustaining a suitable family background. With regard to the current situation, sufficient number of quality preventive programmes for parents and children from dysfunctional families or families with high social risk factor could be considered as suitable measures.
Key words: juveniles, delinquency, criminality, social pathology, social-pathological phenomena, family
Název bakalářské práce: Sociálně patologické jevy u mládeže Name der Bachelorarbeit: Sozial-pathologische Erscheinungen bei
Jugendlichen
Name und Nachname des Autors: Jolana Dusilová Abgegeben im Akademischen Jahr: 2008/2009
Leiter der Bachelorarbeit: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Resümee:
Diese Bachelorarbeit widmet sich dem Thema der schwierigsten ausgewählten Typen der sozial-pathologischen Erscheinungen und den häufigsten Formen der Jugendkriminalität. Die Bachelorarbeit befasst sich weiter mit dem Einfluss des Familienmilieus auf die Jugendlichen. Das Ziel dieser Arbeit war es, aufgrund einer Analyse einer Menge von Fällen, die Hypothese zu bestätigen oder abzulehnen, dass das Vorkommen der sozial- pathologischen Erscheinungen und der Jugendkriminalität von der Erziehung in unvollständigen oder zerrütteten Familien beeinflusst wird.
Die Arbeit besteht aus zwei Hauptteilen. Der erste, theoretische Teil, grenzt die Problematik der sozial-pathologischen Erscheinungen und der Jugendkriminalität ab und erläutert die Schlüsselbegriffe zu diesem Thema. Der empirische Teil der Arbeit hat sich zum Ziel gesetzt, sich auf das Vorkommen der sozial-pathologischen Erscheinungen und der Jugendkriminalität auf dem Gebiet des Stadtteils Prag 4 zu konzentrieren.
Die Ergebnisse haben die Erkenntnisse der Experten bestätigt. Eine unvollständige oder zerrüttete Familie nimmt einen starken Einfluss auf die Delinquenz bei Jugendlichen. Die effektivste Lösung zur Senkung des Vorkommens der sozial-pathologischen Erscheinungen bei Jugendlichen wäre eine Bildung, Sicherung und Erhaltung eines passenden Familienmilieus. Unter den herrschenden Bedingungen ist es möglich, eine ausreichende Anzahl von hochwertigen präventiven Programmen für Eltern
und Kinder aus zerrütteten oder sozial risikoreichen Familien als eine geeignete Lösung zu empfehlen.
Schlüsselbegriffe: Jugendliche, Delinquenz, Kriminalität, soziale Pathologie, sozial-pathologische Erscheinungen, Familie
10
OBSAH:
1 Úvod ...13
2 Teoretická část ...15
2.1 Základní pojmy ... 15
2.1.1 Sociální patologie, sociální deviace ... 16
2.2 Vybrané druhy sociálně patologických jevŧ ... 19
2.2.1 Vandalismus ... 19
2.2.2 Alkoholismus ... 22
2.2.3 Nealkoholová toxikománie ... 23
2.2.4 Patologické hráčství ... 25
2.2.5 Prostituce ... 28
2.3 Kriminalita mládeţe ... 29
2.3.1 Majetková kriminalita ... 31
2.3.2 Násilná kriminalita ... 32
2.4 Rodina jako kriminogenní faktor ... 36
3 Praktická část ...39
3.1 Cíl ... 39
3.2 Stanovení předpokladŧ ... 39
3.3 Pouţité metody ... 39
11
3.4 Charakteristika regionu ... 40
3.5 Popis zkoumaného vzorku ... 41
3.6 Získaná data a jejich výsledky ... 42
3.7 Zhodnocení předpokladŧ ... 52
4 Závěr...55
5 Navrhovaná opatření ...57
6 Seznam pouţité literatury ...58
12
Pouţité zkratky
ADD vývojová porucha pozornosti, deficit pozornosti ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou
DVÚ dětský výchovný ústav MV motorová vozidla PL psychiatrická léčebna
13 Malá chyba na začátku se mŧţe stát velkou chybou na konci.
přísloví
1 Úvod
V kriminologii snad neexistuje oblast zločinnosti, která by nebyla podrobně zkoumána ze všech moţných hledisek. Taktéţ sociálně patologické jevy ve společnosti a příčiny jejich vzniku jiţ byly popsány mnoha renomovanými odborníky a znalci a jejich potlačování je i jednou z oblastí státní politiky.
Vzhledem k tomu, ţe se jedná o velice obsáhlou tématiku, bude se tato bakalářská práce věnovat oblasti sociálně patologických jevŧ u mládeţe a zda vliv rodiny je určujícím faktorem pro asociální a antisociální jednání u těchto mladých osob.
Teoretická část práce se v úvodní části zabývá především vymezením a osvětlením základních pojmŧ např. kriminalita, delikvence, sociální patologie, objasňuje rozdíl mezi dítětem a mladistvým. Dále se snaţíme čtenáře přehledně seznámit s některými druhy sociálně patologických jevŧ, jakoţ i nejčastějšími druhy kriminality páchané dětmi a mladistvými.
Praktická část bakalářské práce se zabývá dopadem výchovy v neúplné či rozvrácené rodině na výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe na území Městské části Prahy 4, kde byly tyto údaje získány studiem spisové dokumentace.
Cílem této práce je potvrdit či vyvrátit na našem zkoumaném vzorku, jiţ dříve odborníky preferované premisy, které jako jednu z primárních příčin výskytu sociálně patologických jevŧ u mládeţe uvádějí právě výchovu
14 těchto jedincŧ v neúplné či rozvrácené rodině a dále je cílem zjistit, zda se výchova v neúplné rodině podílí na zvýšeném výskytu trestné činnosti mládeţe.
15
2 Teoretická část
2.1 Základní pojmy
Pro lepší orientaci v této práci povaţujeme za vhodné blíţe charakterizovat některé základní pojmy, které jsou nejčastěji uţívány v souvislosti s tématem bakalářské práce.
Kriminalita (z lat. criminalis = zločinný) – nezákonné chování, které je vymezeno v trestním zákoně a vzhledem ke své nebezpečnosti je povaţováno za trestný čin. „Kriminalitou rozumíme souhrn sociálně podmíněných aktivit, které mají relativně četný výskyt, ve zvýšené míře ohroţují společnost a jsou prohlášeny platným zákonodárstvím za trestné činy, respektive přečiny. Kriminalita mladistvých bývá také označována v některých oborech, například v psychiatrii a ve speciální pedagogice, termínem „juvenilní delikvence“.“1
Delikvence (z lat. delinquere = proviniti se) – jde o jednání, kdy jsou porušovány normy chráněné právními předpisy včetně přestupkŧ.
Delikventní jednání je moţné vnímat jako výsledek pŧsobení jedince a vnějšího prostředí. Vágnerová povaţuje pro většinu delikventŧ typické, „ţe dovedou o svém cíli a jeho dosaţitelnosti přijatelně logicky uvaţovat, ale nejsou schopni si připustit, jaké mŧţe mít následky. Zpětná vazba pro ně nemívá potřebnou informační hodnotu, nedovedou se poučit ze zkušenosti (např. s opakovaným uvězněním v dŧsledku stále stejných trestných činŧ).“2
Samotný pojem delikvence mládeţe, tzn. dětí a mladistvých, se objevil v kriminologické literatuře aţ v závěru 2. poloviny 19. století, kdy francouzští kriminologičtí pionýři Fouilleé, Joly a Duprat ve svých monografiích jako jedni z prvních pouţívali analýzy dlouhodobých
1 JEDLIČKA, 1998, s. 104
2 VÁGNEROVÁ, 1999, s. 417
16 statistických řad údajŧ o delikvenci mládeţe shromaţďovaných ve Francii.
Duprat později zkoumá i osobnosti delikventa, jenţ zapomíná na své povinnosti, pohrdá právem a v odporu proti zákonu je rozhodnut jej vědomě porušovat.3
Dítě – pro účely této bakalářské práce povaţujeme za dítě osobu mladší 15 let.
Mladistvý – osoba ve věku 15 aţ 18 let. Jak uvádí Chmelík, je s tímto pojmem spojen počátek trestní odpovědnosti fyzické osoby za spáchané protiprávní činy. Trestní odpovědnost mladistvého začíná spácháním provinění v den, který následuje po dni dovršení patnácti let a končí v den dovršení osmnáctého roku.4
Osoba blízká věku mladistvého – tento termín je uţíván jak v kriminologii, tak v trestním zákoně, kde v § 33 písm. b) se o něm hovoří jako o polehčující okolnosti při výměře trestu. Jde o vyjádření relativně krátkého období mezi 18. a 19. rokem ţivota.
Mládeţ – tímto pojmem vymezujeme jak děti tak i mladistvé Provinění – trestný čin spáchaný mladistvým.
2.1.1 Sociální patologie, sociální deviace
Vzhledem k tématu bakalářské práce, která je věnována sociálně patologickým jevŧm mládeţe, se v tomto oddíle budeme blíţe věnovat pojmu sociální patologie a sociální deviace.
Sociálně patologické jevy jsou předmětem zájmu mnoha vědních disciplín jako je sociologie, psychologie, kriminologie a zasahují i do oblasti
3 VEČERKA, 2004, s. 26
4 CHMELÍK, 1998, s. 4
17 lékařských věd. Pojem sociální patologie zavedl H. Spencer. Obecně by se dalo říci, ţe sociální patologie je disciplína, jeţ se zabývá negativními projevy chování, kterými jsou porušovány morální, sociální či právní normy společnosti. Existují rŧzné pohledy na vymezení tohoto pojmu, např.
Durkheim „povaţoval sociální patologii za vědu o chorobných a nepříznivých skutečnostech, činech chování, jeţ se odchylují od stanovených norem, ale zároveň jsou organickou komponentou ţivota soc. celkŧ.“5 Freiová definuje sociální patologii jako „shrnující pojem pro nezdravé, nenormální, obecně neţádoucí společenské jevy, tzv. společensky nebezpečné, negativně sankcionované formy deviantního chování ale hlavně pro studium příčin jejich vzniku a existence“.6 Havlík píše o sociální patologii jako o závaţné odchylce od chování, kdy dochází k takovému porušování norem, které překračuje určité formálně stanovené nebo neformálně sdílené „hranice“, za kterými jsou jiţ odchylky vnímány jako ohroţující, pobuřující, neúnosné apod., a nejsou tolerovány.7
Pro pojem sociální patologie je v sociologii od počátku 20. století pouţíván novější termín - sociální deviace. Protoţe slovo deviace pochází z latinského deviatio = odchylka, úchylka, jedná se o porušení nebo odchýlení se od normy. „Dále je dŧleţité připomenout, ţe lidské chování se mŧţe odchylovat od sociální normy jak ve smyslu jejího dodrţování aţ do krajnosti (pozitivní deviace), např. militantní abstinenství, tak ve smyslu jejího absolutního porušení (negativní deviace), např. alkoholismus.“8 Jak společnost vnímá deviace se mění v závislosti na kulturním prostředí, času, společenských normách. Opakem deviantního chování je chování konformní.
5 DURKHEIM in SOCHŮREK, 2001, s. 9 a 10
6 FREIOVÁ in SOCHŮREK, 2001, s. 9
7 HAVLÍK, 1999, s. 107
8 MUNKOVÁ, 2001, s. 9
18 Sociální deviace se vyznačuje obecnými znaky, jako jsou hromadnost, podobnost příčin nebo jejich identita, určitá opakovatelnost a v neposlední řadě sociální závaţnost.
Názory na deviantní chování se vyvíjely postupem doby:
1. „Přístup sociální patologie (přibliţně v letech 1900 – 1935) vychází z hodnotového řádu středních vrstev. Základním předpokladem je, ţe špatné podmínky produkují špatné lidi, dobré podmínky pak lidi dobré.
2. Empirický přístup (přibliţně v letech 1925 – 1945) se věnuje především popisu výskytu deviantních jevŧ, případně jejich korelací s některými ekologickými faktory.
3. Přístup individuální patologie (přibliţně v letech 1930 – 1960) klade dŧraz na psychické poruchy jednotlivcŧ.
4. Strukturalistický přístup (od roku 1945) sleduje vliv makrostrukturálních faktorŧ na chování. Vychází ze strukturálního funkcionalismu Talcotta Parsonse.
5. Symbolický interakcionalismus (od roku 1950) je naopak mikropřístupem. Předmětem jeho studia je „deviantní kariéra“, tedy to, jak se jedinec učí deviantní roli.
6. Naturalistický přístup (od roku 1960) se zabývá tím, jak se deviace formuje v kaţdodenním ţivotě. Jedná se především o etnometodologické výzkumy a etnografickou kriminologii.
7. Teorie labellingu (od roku 1965) se zabývá procesem identifikace osob jako deviantŧ a jejich reakcí na tuto „nálepku“.
19 8. Konfliktualistický přístup (od roku 1968) odvozuje deviaci z třídního charakteru norem a třídního konfliktu. Jedná se tedy o přístup v jádru marxistický.“9
„V sociologii postupně téţ krystalizoval pojem sociálně deviantního chování, který se rozvíjí ve třech základních teoriích:
1. Teorie „kinds-of-people“ – předpokladem je existence typŧ lidí, jejichţ chování vybočuje z norem nebo k tomuto vybočení mají tendence.
2. Situační teorie – vychází z předpokladu, ţe existují situace, ve kterých se většina lidí sociálně deviantně zachová, např. extrémní zátěţová situace, příleţitost apod.
3. Konjunktivní teorie – určitý druh lidí se za určité situace chová určitým zpŧsobem.“10
Ze sociologického hlediska nás zajímají především určité sociální příčiny zločinnosti, jakými jsou identifikace, uznání vztahu ke skupině s deviantním chováním či chudoba. Sociální patologii tvoří negativní jevy, jako jsou vandalismus, prostituce, drogy, alkoholismus, gamblig a další.
2.2 Vybrané druhy sociálně patologických jevŧ 2.2.1 Vandalismus
Slovo samotné je odvozeno od jména kmene Vandalŧ, kteří vyplenili Řím, a slovo vytvořil francouzský biskup, kdyţ jako vandalisme, nazval chování republikánské armády. „V současné době je vandalství povaţováno
9 WIKIPEDIE [online encyklopedie], 2009
10 SOCHŮREK, 2001, s. 10
20 za deviantní či patologické jednání, které přerŧstá v trestnou činnost. Více neţ kriminalisty děsí kulturní pracovníky, učitele a vychovatele, psychiatry a psychology, protoţe se při něm setkávají s jednáním, jehoţ příčiny nejsou zdaleka vţdy jasné. Tím, ţe u vandalismu nebývá většinou vŧbec jasný materiální či psychologický zisk, který bezúčelné ničení věcí přináší, bývá zařazováno mezi tzv. nemotivované agrese.“11 Vandalismus je typický pro adolescenty - chlapce a představuje jednu z nejčetnějších forem mladistvé delikvence. U dospělých osob se s vandalismem setkáváme spíše ojediněle, právě tak jako u dívek. Vandalismus mladistvých má často impulsivní ráz, mladiství si takto vybíjejí energii, nezvládnutou frustraci nebo tak protestují proti tabuizovaným společenským hodnotám. V některých případech mŧţe být i projevem počínající hlubší duševní poruchy. Zimbardo dokonce rozlišoval několik druhŧ vandalismu:
„Hrabivý – rozbíjení automatŧ – cíl získat vhozené mince;
Taktický – cílem je upoutat pozornost – např. ničení zařízení cel vězni;
Ideologický – rŧzné nápisy např. proti vládě apod.
Mstivý – odplata za něco (např. vězeň, kterému není vyhověno v jeho ţádosti ničí zařízení cely);
Hravý – např. sázka o to, kdo rozbije víc oken, pouličních lamp apod.
Zlostný – jako výraz zloby nebo závisti (např. poničení drahých aut).“12
Jiná situace je u negativního jevu sprejerství, kdy především sociologové se odklání od názoru, ţe tento jev lze zařadit mezi vandalismus.
Tento svŧj názor opírají o skutečnost, ţe v případě páchání tohoto provinění jde především u mladistvých o hledání sebe sama, o reakci na anonymitu a odcizení.
Kriminologové Holas a Večerka o činech sprejerŧ soudí, ţe se jedná o
„delikvenci z nudy“, která má rŧzné podoby a pachatelé deliktŧ tohoto
11 JEDLIČKA, 1998, s. 99
12 SOCHŮREK, 2001, s. 9
21 druhu se od sebe často významně odlišují. Tito autoři zastávají názor, ţe jde spíše o formu vandalismu s cílem ničit a tím se realizovat, odreagovat, upozornit na sebe a v konečné poloze se bavit. Souhlasí však i se sociology, ţe v určitých případech jde o pokus o identifikaci s jistými názorovými směry či idejemi mladé generace a vyjádření určitého názoru. Sprejerství jako náplň volného času má určitý náboj adrenalinu, jsou zde zahrnuty prvky hry, kreativity a romantického dobrodruţství.13
Trestní zákon oba tyto jevy řadí společně mezi trestné činy poškozování cizí věci s trestní sazbou aţ na osm let odnětí svobody.
Kazuistika k případu poškozování cizí věci (§ 257 trestního zákona):
Mladistvý Karel M. na parkovišti před obchodním domem probodal pneumatiky zaparkovaného osobního vozu zn. Mercedes. Takovýmto jednáním zpŧsobil škodu ve výši cca 40.000,- Kč. Příčinou tohoto jednání bylo nedodrţení vyplacení odměny za práci ze strany poškozeného, coţ u mladistvého vyvolalo ukřivdění a chtěl si tímto zpŧsobem „vyřídit účty“.
Vyjádření 16letého mladistvého obviněného z trestného činu poškozování cizí věci (§ 257b trestního zákona):
Obviněný: Uţ před časem jsme si s Honzou koupili spreje, chtěli jsme si to někde zkusit. Ten večer jsme jeli nejdříve za kamarádem, u kterého jsme měli přespat, ale nějak to nevyšlo, tak jsme jeli do města, ţádný konkrétní cíl jsme neměli. Kdyţ jsme šli směrem k Podolskému nábřeţí, tak jsme viděli ten dŧm, na kterém uţ nějaké nasprejované obrazce byly. Tak nás napadlo, ţe to tam taky zkusíme. Já jsem nasprejoval ty tři nápisy, jak je v usnesení, Honza nasprejoval další dva. Pak jsme toho nechali a začali jsme odcházet, kdyţ jela hlídka policie. Jeden policista za námi začal utíkat.
Při útěku jsme igelitky se spreji zahodili, jedna se nenašla. Pak nás odvezli
13 HOLAS, 2007, s. 195
22 na stanici a zavolali rodiče.
Kurátor: Co ti na to řekli rodiče?
Obviněný: Ţe to byla blbost, co jsem udělal. Je mi to líto. Mluvili jsme o tom doma s rodiči, dohodli jsme se, ţe rodiče škodu za mě uhradí a já jim to budu postupně splácet z brigády.
2.2.2 Alkoholismus
V České republice je obecně podávání alkoholických nápojŧ osobám mladším 18 let zakázáno. V praxi je však situace jiná – alkohol je mladistvým podáván na diskotékách, v restauracích, v klubech a často i v rodinách. Konzumace alkoholu s sebou přináší problémy nejen jeho uţivateli, ale i rodině, společnosti. Autoři řady vědeckých publikací poukazují na negativní jevy poţívání alkoholu u mládeţe. Alkohol má škodlivý vliv na řádný prŧběh biologického a psychického vývoje jedince (podprŧměrné rozumové schopnosti, neurózy, psychopatie) a dále je moţno spojit poţívání alkoholu i se záškoláctvím, s útěky z domova, narkomanií.
Při zkoumání kriminogenní role poţívání alkoholu je třeba věnovat pozornost i jeho rozmanitému charakteru. Mezi poţíváním alkoholu a trestnou činností existuje spojení, které se projevuje v tom, ţe alkohol mŧţe vystupovat jako okolnost upevňující předchozí rozhodnutí spáchat trestný čin nebo dovede k trestné činnosti mladistvého, který by se jí ve střízlivém stavu nedopustil. Podnapilé osoby se také často stávají oběťmi trestného činu.
Zoubková se blíţe věnuje rozdílu mezi alkoholismem dospělých a mladistvých. „U mladistvých se závislost rozvíjí daleko rychleji, nezřídka i za tři roky. Setkáme-li se závislým jedincem mladším neţ 18 let, musíme počítat s tím, ţe musel alkohol poţívat opakovaně a ve velkých kvantech jiţ před svým 15. rokem. Pití mladistvých o samotě je zcela výjimečné, častěji
23 pije s kamarádem, ale ve zdrcující většině ve skupině vrstevníkŧ, která je často organizovanou partou někdy i vysloveně partou pijáckou.“14
Z výpovědi mladistvého pachatele loupeţe u znalce z oboru psychiatrie:
Co se alkoholu týče, tak ten prakticky nepiji, jenom někdy, nikdy s tím nemám naprosto ţádné potíţe, nebo problémy, jak na veřejnosti, tak doma, v učení, to rozhodně ne, nikdy. Nikdy nepiji alkohol na ráno, hned po probuzení jako první věc, nikdy netáhnu podnapilost více dní po sobě. Nikdy jsem nebyl na protialkoholní záchytné stanici, nikdy jsem neměl po alkoholu pamětní okénko, akorát nyní, při nynější této trestní věci, jinak ne. Kolik alkoholu snesu to nevím, ale asi dosti, nebo prostě velmi málo. Alkohol piji od svých asi 13 aţ 14 let, trošku. Občas si dám s kamarády pivko, abych se dostal do nálady. Jedno, dvě. Nejsem alkoholik. Občas na technu piju rum.
2.2.3 Nealkoholová toxikománie
Je zcela zřejmé, coţ je potvrzováno i specialisty v oboru, ţe drogová závislost je nejzávaţnější problém v případě nealkoholové toxikománie. Jak dále odborníci uvádějí, vedle měkkých drog, které v současné době pronikají jiţ na první stupně základních škol, je zde celá řada tvrdých drog, které je moţno běţně získat na diskotékách, v rockových klubech, kdy některé z nich mohou vyvolat závislost po jedné aplikaci této drogy. Problém s tvrdými drogami je ten, ţe mezi nimi stále převládá česká specialita pervitin, který je jako domácí droga snadno dostupný a relativně levný. Zneuţívání těchto drog je spojeno ve většině případŧ s většími městy, kde lze drogu snadněji získat.15
14 ZOUBKOVÁ, 2001, s. 8
15 CHMELÍK, 2005, s. 233
24 Zneuţívání drog vede po určité době k postupné degradaci osobnosti, odstraňuje veškeré sociální a morální zásady a vede uţivatele k asociálnímu chování, které je veskrze spojeno s pácháním trestné činnosti. Vliv psychotropních a omamných látek je zřetelný především u majetkové trestné činnosti, protoţe právě jejím prostřednictvím si mladiství pachatelé opatřují finanční prostředky pro zakoupení drogy, která je v porovnání s alkoholem finančně náročnější. Droga dále mŧţe odstartovat rozvoj i jiných chorobných stavŧ.
Nejčetnějším trestným činem na úseku nealkoholové toxikománie je trestný čin nedovolená výroba a drţení omamných a psychotropních látek a jedŧ dle ustanovení § 187 trestního zákona a šíření toxikomanie dle ustanovení § 188a trestního zákona. V § 187 odst. 1. trestního zákona se hovoří: „Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ pět let.“16 Dále tento paragraf v dalších odstavcích uvádí sankce za čin, který je spáchán vŧči osobě mladší osmnácti let a mladší patnácti let – v takovém případě mohou sankce dosáhnout aţ dvanácti let odnětí svobody.
Při studiu spisŧ týkajících se provinění mládeţe se bohuţel, ne zřídka, setkáváme s přiznáním, ţe jiţ mají zkušenosti s drogou.
Soudně znalecký posudek o oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – dětská psychiatrie ve věci vyšetření duševního stavu obviněného mladistvého Karla:
Abusus:
Kouření – kouří asi 20 cigaret denně, pravidelně od 9 let.
16 TRESTNÍ ZÁKON, 2009, s.
25 Alkohol – pije příleţitostně, s kamarády, v klubech. Snese kolem 15 – 16 piv za den. Alkohol na něj pŧsobí tak, ţe má výkyvy v chování, zařve si na ulici. Nikdy se pod vlivem alkoholu nepopral, dráţdivý nebývá. Alkohol pije od 12 let. Abstinenční symptomy neguje. Na záchytce nebyl.
Jiné návykové látky – marihuanu kouří od 11 let, dává si denně, ale má i měsíční pauzy. Zkusil pervitin a LSD, bylo to hezký, ale ne pro něj přívětivý. Nejlepší je tráva, ostatní drogy neuznává, na detoxu nebyl.
Gambling – nehraje.
Objektivně pedopsychiatricky:
Znalkyně nezjistily ţádné známky závislosti na alkoholu ani návykových látkách. I kdyţ je pravděpodobné, ţe v oblasti poţívání alkoholu i návykových látek disimiluje (zvýšená tolerance vŧči alkoholu bude zpŧsobena mnohem častější konzumací, neţ mladistvý uvádí). Kouření marihuany hodnotí jako zneuţívání při primární poruše vývoje osobnosti.
2.2.4 Patologické hráčství
Se vznikem a rozvojem heren, hracích automatŧ, loterií, sázkových kanceláří atd. se zvyšují i počty mládeţe, které provozují gambling.
Smékal vysvětluje pojem gambling následovně: „Gambling je výraz, který je převzat z angličtiny a je ho moţné překládat jako hraní, hráčství, hazardní hráčství, karban, případně také jako chorobné, nutkavé hráčství.
Pouţívá se především tam, kde máme co do činění s lidmi, kteří propadli hazardní hře, ke hraní jsou vnitřně nutkáni, musejí ve hraní z řady dŧvodŧ pokračovat a přestávají ho kontrolovat. Jde o lidi, kteří jsou na hazardní hře závislí podobně, jako jsou lidé závislí na alkoholu, cigaretách či jiných drogách.“17
17 SMÉKAL in KAVENSKÁ, 2008, s. 39
26 MUDr. Nešpor, primář oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice, definuje patologické hráčství „jako poruchu, která spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v ţivotě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazkŧ.“18
Společenská nebezpečnost patologického hráčství je především v tom, ţe k jejímu provozování jsou zapotřebí peníze. Mladí lidé si pak peníze na tuto „zálibu“ opatřují nejprve ze svého kapesného, posléze prodávají své osobní věci a postupně hazardní hru financují z peněz za krádeţe, podvody, prostituci apod.
Patologické hráčství se nedostaví ze dne na den. Rodiče si často ani neuvědomují, kdyţ vidí své děti sedět u počítačových her, ţe se mŧţe jednat o počínající závislost. Nebezpečné hry vedou děti k agresivitě, narušují koncentraci, ztrácí kontakt s okolím a realitou. Časem jim přestanou stačit situace na obrazovce a začíná hra za peníze ve videohernách.
Vágnerová ve své knize cituje Custera, který rozlišuje 4 fáze závislosti na gamblerství:
1. „Fáze rekreačního hraní, které často mívá společenský charakter.
Takový člověk hraje pro zábavu a dokáţe při tom dodrţet časový i finanční limit. Hraje jen občas a investuje do hry menší, předem určenou sumu. Zatím si plně uvědomuje míru pravděpodobnosti výhry i prohry, a není pro něj tak dŧleţitá.
2. Fáze vázanosti na výhru. K přesunu do další fáze obvykle dochází po zkušenosti s výhrou a jí navozenou potřebou zopakovat si tento záţitek. Aby toho dosáhl, zvyšuje hráč četnost hraní i investovanou sumu peněz. Začíná se měnit hodnocení moţnosti znovu vyhrát, ztrácí náhled, převaţuje nekritický optimismus. Úbytek kritičnosti se
18 NEŠPOR in SOCHŮREK, II. díl, 2001, s. 31
27 projevuje i ve zpŧsobu hry a v nerozumných, event. aţ nesmyslných sázkách. V závislosti na rostoucích ztrátách se zvyšuje intenzita potřeby vyhrát a kompenzovat tak dřívější prohry. Hra je v tomto období uţ výlučně individuální aktivitou, lidé s tak silnou potřebou výhry o společnost spoluhráčŧ nestojí, vnímají je jako konkurenci.
3. Fáze závislosti na hře. Disponovaný člověk se velmi rychle se dostává do fáze, kdy nedokáţe přestat. Závislost se začne projevovat těţko ovládnutelným puzením ke hře a stále častějšími vtíravými myšlenkami na hru (vymýšlení rŧzných systémŧ „fíglŧ“ apod.).
Potřeba hrát se stává dominantní, všechno ostatní je méně významné.
V této době se objevují první potíţe a vyplývají většinou z nedostatku peněz. Hráč si pŧjčuje, ale nemŧţe vracet, a proto lţe, vymlouvá se.
V situaci tísně začne porušovat jinak respektované sociální normy, začne podvádět a krást.
4. Fáze sociálního selhání, kdy dochází v dŧsledku nepřijatelného chování ke ztrátě většiny dŧleţitých rolí, včetně rodinného zázemí.
Kriminální jednání majetkového charakteru, někdy spojené s násilím, vede k uvěznění a následné stigmatizaci rolí trestaného. V některých případech je dŧsledkem bezdomovectví.“19
Ze statistik vyplývá, ţe většinou se gamblery stávají muţi. Většímu riziku podléhají děti v rodinách, kde jeden z rodičŧ je patologickým hráčem a dále vysoké procento hráčŧ má rodiče závislé na alkoholu či jiných návykových drogách, jak uvádí Černíková.20
Nejčastější trestnou činností spojenou s hráčstvím je, jak jsme jiţ výše uvedli, zejména majetková trestná činnost (krádeţe, podvody), v pozdějších stádiích se mŧţe jednat i o násilnou trestnou činnost jako jsou loupeţe.
19 VÁGNEROVÁ, 2003, s. 93 a 94
20 ČERNÍKOVÁ, s. 44 a 45
28
2.2.5 Prostituce
Prostituce je poskytování sexuálních sluţeb za úplatu. Prostituce je často označována jako nejstarší řemeslo na světě.
Zatímco u všech předchozích popisovaných patologických jevŧ vstupuje subjekt do dění dobrovolně, převáţně na základě svého rozhodnutí, u dětské prostituce tomu tak není. Jen velmi malé procento dětí a mladistvých je účastno prostituce z vlastní iniciativy. V takovém případě se většinou jedná o mladistvého na útěku od rodiny nebo chovance z výchovného ústavu. Tyto osoby jsou nuceni opatřit si peníze, a to jak na uspokojení základních ţivotních potřeb, tak v některých případech i na alkohol, drogy a gambling, coţ s dobrovolnou dětskou prostitucí souvisí.
Na druhé straně stojí komerční sexuální zneuţívání dětí, kdy jsou tyto děti k prostituci nebo pornografii nuceni. Tato děvčata a chlapci pocházejí často ze sociálně slabých rodin, narušených a nefunkčních. Velice často jsou k této „práci“ nuceni přímo členy rodiny.
Komerční sexuální zneuţívání dětí se řadí mezi zločinnou formu prostituce a jedná se o závaţný mezinárodní problém dvacátého století.
„Pojem komerční sexuální zneuţívání dětí byl vymezen na Stockholmském kongresu (1996) jako pouţití dítěte pro sexuální účely výměnou za peníze nebo za odměnu v naturáliích mezi dítětem, zákazníkem, prostředníkem nebo agentem a jinými, kdo vydělávají na obchodu s dětmi pro tyto účely.
Komerční sexuální zneuţívání má tři formy:
obchodování s dětmi;
dětskou prostitucí;
dětskou pornografií.“21
21 ZOUBKOVÁ, 2001, s. 17
29 Vzhledem k poptávce klientŧ po stále mladších jedincích, klesá věk poskytovatelŧ těchto sluţeb a roste počet dětských prostitutŧ.
Z právního pohledu jsou trestné činy kuplířství, šíření pornografie, přechovávání dětské pornografie, obchodování s lidmi, které jsou spáchány na osobě mladší 18 let postihovány přísnější trestní sazbou, jelikoţ se jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu, kde postačuje zavinění z nedbalosti, tzn. pachatel vědět měl a mohl, ţe osoba je mladší 18 let. V trestním zákoně jsou uvedeny i trestné činy, které je moţno spáchat pouze na osobách mladších 18 let, jako je např. zneuţití dítěte k výrobě pornografie.
Charakteristika 17leté mladistvé nabízející sexuální sluţby:
Romana je romské národnosti, která i se svou rodinou velmi často mění místo pobytu. Mladistvá byla zadrţena policií v nočních hodinách poté, co nabízela sexuální sluţby v době útěku z diagnostického ústavu.
V současné době je vyšetřována ze spáchání provinění krádeţe v jednočinném souběhu s proviněním neoprávněné drţení platební karty ve spolupachatelství.
Po provedení nezbytných opatření byla Romana předána zpět do péče diagnostického ústavu pro mládeţ, odkud po 10 dnech při převozu z detoxikačního oddělení utekla. Po několika dnech byla zadrţena na útěku a umístěna okamţitě na detoxikační oddělení.
2.3 Kriminalita mládeţe
Kriminalita je společenský jev, který se vyskytuje v kaţdé společnosti a v kaţdé době. Protoţe jsme součástí této společnosti, dotýká se nás páchaná kriminalita ať přímo či nepřímo. Kriminalitě mládeţe je věnována neutuchající pozornost. Proč tomu tak vlastně je, kdyţ počet provinění páchané mládeţí v posledních letech klesá?
30 Problematika provinění mládeţe je charakteristická svou latencí a specifikou pachatelŧ z řad mládeţe. Juvenilní kriminalita je spojena se stále větší agresivitou a brutalitou mladistvých pachatelŧ, zvyšuje se počet prvopachatelŧ i pachatelŧ, jejichţ provinění bývá epizodického charakteru.
Dále je to struktura trestných činŧ mládeţe, které jsou do určité míry odlišné od trestné činnosti dospělých. Tento názor zastává i Novotný, který soudí, ţe „delikvence a dokonce zločiny dětí a mladistvých jsou ve svých projevech nezaměnitelné a nebezpečné zejména proto, ţe se hŧře objasňují, a to s ohledem na zcela specifické znaky, které tato proviňování provázejí.
Tyto akce bývají totiţ nejčastěji neplánované, impulzivní a realizované pod silným emočním tlakem. Mladiství pachatelé volí někdy zcela neadekvátní prostředky proviňování, takţe dŧsledkem bezvýznamné krádeţe bývá někdy například i vraţda. Závaţné proviňování dětí a mladistvých se často odehrává v agresivnější a destruktivnější formě, mnohdy k němu dochází pod vlivem návykových látek. Proviňování delikventŧ této kategorie bývá vyvoláno potřebou okamţitého uspokojení aktuálních potřeb, coţ se projevuje například obrovským počtem krádeţí aut, vloupáním do motorových vozidel, restaurací kioskŧ a obchodŧ.“22
V této práci se nemŧţeme věnovat všem druhŧm juvenilní kriminality. Budeme se zde proto podrobněji zabývat pouze delikty, které jsou mládeţí nejčastěji páchány. U majetkové kriminality jsou to především krádeţe, neoprávněné uţívání cizí věci, poškozování cizí věci. Mezi násilnou kriminalitou je nejvíce zastoupen trestný čin ublíţení na zdraví a loupeţ.
22 NOVOTNÝ, 2006, s. 12
31
2.3.1 Majetková kriminalita
Majetková kriminalita zahrnuje všechny trestné činy proti majetku v souladu s trestním zákonem. Kriminalita mládeţe je cca z 80 % tvořena právě touto kriminalitou, kde nejčastěji zastoupenou trestnou činností jsou krádeţe. Jde zde především o vloupání do automobilŧ, prodejen, domŧ, chat a kapesní krádeţe. Je tomu tak proto, ţe majetková kriminalita se jako zdroj finančních prostředkŧ mladistvým velmi osvědčila.
Konkrétní trestný čin krádeţe je buď spojen s určitým předmětem zájmu, kdy hovoříme o příleţitostných krádeţích a takto provedené krádeţe jsou většinou páchány dětmi do 15 let. Příleţitostné krádeţe nejsou předem promyšlené, dítě odcizí nějakou věc impulsivně, protoţe po ní moc touţí.
Dalším zpŧsobem jsou předem promyšlené krádeţe, které bývají projevem socializace a vyskytují se spíše u dětí starších. U opakovaných krádeţí je patrná jistá náročnost zpŧsobu páchání a ve většině případŧ i určitý stupeň organizovanosti při tomto zpŧsobu páchání majetkové kriminality.23
Cíle a motivy tohoto jednání mohou být rŧzné. Lze se domnívat, ţe mladistvým jde při páchání provinění kromě vědomých motivŧ i o skrytou potřebu sebeprosazení, sebezpředmětnění. Tato psychologická potřeba je v tomto trestném jednání mnohdy dominující. Pachatelé, kteří se dopouštějí trestné činnosti majetkové povahy opakovaně, zpŧsobují podstatně větší škody neţ mladiství pachatelé pouze jednoho skutku. V tomto případě je to zpŧsobeno nejen četností útokŧ, ale i promyšlenějším zpŧsobem provedení a lepší konspirací při zacházení s výtěţkem trestné činnosti.24 V některých případech se mŧţe jednat i o formu šikany. Pakliţe jedinec krade pro partu snaţí se o vstup do takovéto party, které chce tímto imponovat.
23 KAŠPAROVÁ [online]
24 HOLAS, 2007, s. 189
32 O poškozování cizí věci jsme se jiţ zmínili ve stati nazvané vandalismus. Při poškozování cizí věci vyuţívá mládeţ svou anonymitu, spoléhají na nepřítomnost majitele či dozoru. Pouze malá část těchto deliktŧ se stane známou pro policii nebo rodiče. Jde o typicky skupinový delikt.
Výňatek z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Petry a Ivety pro provinění mající znaky trestného činu krádeţe dle § 247/1a trestního zákona spáchaných formou spolupachatelství dle § 9/2 trestního zákona:
Dne 13. 4. 2007 v době kolem 15.40 hodin v Praze 4 v obchodním domě CaA MODA, odebraly zboţí – oděvy z volného výběru, mladistvá Petra v hodnotě 5.986,- Kč, mladistvá Iveta v hodnotě 6.116,- Kč, poté odešly do zkušební kabiny, kde odstranily etikety s cenou a zboţí si uschovaly kaţdá do batohu a pak prošly kolem pokladen bez zaplacení, následně byly zadrţeny, čímţ byla zpŧsobena škoda ve výši celkem 12.102,- Kč firmě CaA MODA. Zboţí bylo vráceno do prodeje.
2.3.2 Násilná kriminalita
Násilná kriminalita se radikálně liší od převaţující majetkové kriminality především motivací a osobnostním charakterem delikventa.
Tato trestná činnost bývá často doprovázena vysokým stupněm brutality.
Specialisty v oboru jsou takováto provinění popisována stejně. „Násilná trestná činnost, pokud je spáchána mladistvým pachatelem, bývá doprovázena vysokým stupněm brutality. Ve struktuře pachatelŧ je evidentní sniţování věkové hranice tak, ţe násilnou trestnou činnost páchají i osoby mladší 15 let. Dalšími charakteristickými znaky páchaní násilné tr.
činnosti mládeţí jsou vliv alkoholu, skupinové páchání (jen výjimečně se násilné trestné činnosti dopouštějí mladiství osamoceně), anonymita party (uvedený znak je typický zejména pro tr. čin rvačky). Pro brutalitu mládeţe
33 je dále typické, ţe těmito projevy je obvykle kompenzován nedostatek fyzické síly“25, uvádí Chmelík ve své příručce pro kriminalisty.
U této trestné činnosti je tolerance společnosti téměř nulová, ať je páchána dospělým pachatelem či mladistvým. Násilí je často propojeno s jinou trestnou činností a sociálně patologickými jevy (prostitucí, drogovými a mravnostními delikty). Vysoký výskyt násilné kriminality vyvolává u občanŧ strach, negativním zpŧsobem ovlivňuje kvalitu jejich ţivota ve společnosti.
Jednou z motivací násilné trestné činnosti mladistvých je jejich malé právní vědomí nebo představa, ţe je moţné brát právo do svých rukou.
V pozadí některých útokŧ se objevují takové motivy jako potrestání nepoctivce, odplata, msta za to, ţe má někdo „nezaslouţený“ zisk či majetkové výhody nebo se chová nějak asociálně. Útok mladistvých mŧţe být podbarven nedŧvěrou v jiné legální prostředky k prosazení práva, kdy takovéto jednání je podporováno médii o pomalosti řešení problému ze strany ochrany práva. V takovém případě se zvláště intelektově deficitním útočníkŧm zdá jejich násilné chování ospravedlnitelné.26
Loupeţe jsou především muţským typem delikvence. Trestný čin loupeţe je namířen proti majetku a proti svobodě lidského rozhodování.
Typickým znakem tohoto trestného činu je násilí nebo pohrŧţka bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Za spáchání trestného činu loupeţe stanoví trestní zákon trest odnětí svobody na 2 léta aţ 10 let.
„Z povahy loupeţe je zřejmé, ţe jejími hlavními aktéry jsou lidé, na jedné straně pachatelé se svým, do určité míry, promyšleným záměrem a na straně druhé jejich oběti. Potencionální obětí mŧţe být kdokoliv, ať jiţ jako soukromá osoba, či organizace. Z kriminalistického pohledu je pak dŧleţité
25 CHMELÍK, 1998, s. 15
26 HOLAS, 2007, s. 193
34 si uvědomit, ţe loupeţe patří do kategorie deliktŧ, při kterém dochází k bezprostřednímu kontaktu mezi útočníkem a obětí.“27
Závěrem zmíníme zajímavost, kdy „kriminálníky“, ale i policisty bývá trestný čin loupeţe označován slangově jako „elpaso“. Tento výraz vychází z fonetické podoby zkratky loupeţného přepadení.
Ublíţení na zdraví je v trestním zákoně zakotveno pod trestnými činy proti ţivotu a zdraví (§§ 221, 222). Zastoupení pachatelŧ u tohoto trestného činu je mezi muţi a ţenami relativně stejné. Ublíţení na zdraví se dopouštějí více pachatelé blíţící se věkem dospělým neţ mladší mladiství.
Příčina ublíţení na zdraví nebývá specifikována – oběti většinou tvrdí, ţe byly napadeny bezdŧvodně a pachatelé naproti tomu namítají, ţe byli k takovémuto jednání vyprovokováni jednáním oběti. U tohoto trestného činu se také velmi často pracuje se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, aby byl objektivně zjištěn rozsah zranění oběti. I u tohoto trestného činu často sehraje svou roli alkohol.
Zpráva o mladistvé vypracovaná oddělením sociálně právní ochrany dětí pro účely trestního řízení z dŧvodu obvinění pachatelky z trestného činu loupeţe:
Petra vyrŧstala v úplné rodině společně s 2 mladšími sourozenci.
Rodina je jiţ dlouhodobě vedena v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí z dŧvodu výchovných problémŧ mladistvé.
Petra navštěvovala základní školu v O. Prospěchově zde patřila k prŧměrným jedincŧm, problémy byly však v chování, a to jak ve škole, tak i mimo školu. Vyhledávala partu problémových vrstevníkŧ, toulala se s nimi, dopouštěla se drobných krádeţí, jiţ tehdy jako nezletilá konzumovala alkohol. Pro závaţné poruchy chování byla na doporučení dětské
27 CHMELÍK, 2005, s. 256
35 psychiatričky umístěna na dětském oddělení PL v O. Z pobytu se nepoučila, po návratu domŧ se záhy problémy opakovaly. Rodiče si jiţ s její výchovou nevěděli rady, byl proto soudu podán návrh na okamţité umístění v ústavu.
Soud návrhu vyhověl a mladistvá byla umístěna v diagnostickém ústavu Bohumín. Mladistvá se dopouštěla útěkŧ z diagnostického ústavu, konzumovala drogy. Poté byla přemístěna do dalších výchovných zařízení a to DVÚ Liběchov, DVÚ se školou Kouty nad Desnou, DVÚ se školou Jihlava, naposledy výchovný ústav Jindřichŧv Hradec. Ve všech zařízeních se situace opakovala. Utíkala, na útěcích se dopouštěla protiprávního jednání.
Petra byla v minulosti opakovaně šetřena policií, a to jednak jako nezletilá, později souzena jako mladistvá. Mladistvé je nařízena ochranná výchova. Stále se dopouští útěkŧ. Je ve zkušební době podmíněného odsouzení, nevede řádný ţivot, dopouští se dalších provinění. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, ţe mladistvá bude i v budoucnu patřit k problémovým jedincŧm, změnu chování i zpŧsobu ţivota zřejmě nelze očekávat.
Kazuistika trestného činu ublíţení na zdraví:
J.D. fyzicky napadl poškozeného se slovy „ty děláš frajera, tak pojď se mnou“. J.D. ho pěstí uhodil do obličeje, kdyţ poškozený padl na zem, kopal jej do oblasti ţeber a do hlavy, kdy ostatní kluci stáli kolem. Poškozenému tak zpŧsobil těţkou újmu na zdraví, kdy kromě zlomeniny nosních kŧstek, která si vyţádala operativní zákrok, měl poškozený ještě bolesti břicha a byl pro ně hospitalizován. Celé provinění bylo přítomnými mladistvými nahráváno na telefon a druhý den si jej všichni pouštěli a komentovali to.
J.D. byl jiţ v minulosti vyslýchán pro jiné trestné činy. Pachatel je výbušné povahy, ve škole s dvojkou z chování.
36
2.4 Rodina jako kriminogenní faktor
Pokud se zeptáte běţných občanŧ, co oni povaţují za hlavní příčinu, která stojí za kriminalitou mládeţe, jistě se na jednom z předních míst objeví RODINA. K názoru, ţe nefunkční rodina je primární příčinou protispolečenského chování a kriminality mládeţe, se přiklánějí i politici a kriminologické teorie. V minulosti delikvenci tvořily spíše jedinci z nejniţších vrstev společnosti, v současné době studie k tomuto tématu provedené ukazují, ţe kriminalita je převáţně spojena s úpadkem tradičního rodinného modelu.
Jedlička ve své publikaci zaměřené na děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích uvádí rodinu jako velmi mocného činitele socializace.
Úvodem píše: „Rodina je tradičním společenstvím osob, které lze najít v nějaké podobě v kaţdé známé kultuře. V jejím rámci se utvářejí základní charakteristiky našeho duševního ţivota. Rodina přitom slouţí jako zprostředkující skupina mezi jedincem a společností. Proto byla Cooleym označena za „primární společenskou skupinu“, v níţ se lidé setkávají tváří v tvář a jsou provázáni vzájemnými emocionálními vztahy. Vnější vlivy jsou tímto společenstvím přeměňovány a svérázně upravovány, včetně společenských vlivŧ na jedince.“28
V rámci rodiny je několik rizikových faktorŧ, které ovlivňují pozdější chování jedince – jedná se o rodičovskou výchovu, rodičovský dohled, nepřítomnost rodičovské postavy v rodině, sociální nedostačivost rodiny.
„Studie o rodinné socializaci odlišují tři styly rodičovské výchovy.
Diana Baumrind například rozlišovala tři odlišné styly rodičovské výchovy, které efektivně ovlivňují vývoj dítěte. Autoritářští rodiče vycházejí z přesvědčení, ţe poslušnost tvoří základní ctnost dítěte. Očekávají, ţe dítě udělá, co řeknou, a to bez diskusí. Jestliţe se dítě na něco ptá, odpovídají
28 JEDLIČKA, 2004, s. 38
37 mu: „Protoţe jsem to tak řekl.“ Rodiče touţí a potřebují být v domácnosti prvními. Proti tomu liberální (permisivní) rodiče povaţují za ctnost svobodné sebevyjádření. Mají sklon vyhýbat se konfrontacím a disciplíně a disponují řadou doporučení pro posílení odpovědnosti a řádu. Dětská přání a potřeby jsou v jejich domě na prvním místě. Autoritativní rodiče se nacházejí někde uprostřed mezi uvedenými extrémy. Očekávají, ţe bude dítě akceptovat domácí řád, ale povzbuzují ho, aby vyjádřilo své mínění.
Neváhají upustit od poţadavkŧ poslušnosti a disciplíny a mají ve zvyku uţívat trestŧ pouze tehdy, kdyţ se dítě chová nesmyslně či nerozumně.
V těchto domácnostech mají jak rodiče, tak děti vyváţená práva a odpovědnost.“29
Stejný názor zastává i Michael Benes, který své teorie opírá o provedené výzkumy. Zmiňuje, ţe z dětí, které jsou vychovávány velmi tvrdě, nevypočitatelně nebo krutě, často vyrŧstají delikventi. Totéţ se týká i dětí, kde rodičovský zájem o výchovu byl nulový.30
„Dohled (monitoring) je další parametr rodičovského chování, který má prokazatelnou souvislost se souběţným nebo pozdějším delikventním chováním dítěte. Míní se jím míra rodičovy informovanosti o tom, co dítě dělá ve volném čase, s jakými kamarády se stýká, kde se zdrţuje, kdyţ není doma, kdy se vrací domŧ, v jakém stavu atp. Ukazatele kvantifikující rodičovský dohled mají ve většině longitudinálních studií vztah k nedelikventnímu nebo delikventnímu chování. Čím hŧře rodiče monitorují své dítě, tím je, podle studií shrnutých v práci Snydera a Pattersona (1987), větší pravděpodobnost, ţe se dítě dopustí trestného činu, ţe se trestného činu dopustí v časném věku, ţe jej bude opakovat a ţe pŧjde o závaţný trestný čin.“31
29 JEDLIČKA, 2004, s. 39
30 BENES, 2006, s. 13
31 MATOUŠEK, 1998, s. 45
38 Dalším nepochybně vlivným faktorem ovlivňující pozdější chování dětí je neúplná či doplněná rodina. Jiţ dlouho je znám fakt, ţe děti, které přišly na svět mimo manţelství, mají před sebou kriminální dráhu ve větším počtu případŧ neţ děti narozené manţelŧm. I u dětí velmi mladých matek je větší pravděpodobnost výskytu delikvence. Děti z rozvedených rodin mají váţné psychické a sociální problémy.32
V případě neadekvátních sociálních faktorŧ rodiny se hovoří převáţně o delikventním chování rodičŧ, alkoholové a nealkoholové toxikomanii v rodině, nedostatečném finančním zabezpečení rodiny z dŧvodu např.
nezaměstnanosti, coţ jsou všechno faktory, které ovlivňují psychosociální vývoj dítěte a jeho pozdější delikventní chování. Rodiny, které jsou závislé na dávkách sociálního zabezpečení, ať jiţ z dŧvodu nevzdělanosti či nezaměstnanosti, nemohou dětem finančně zajistit aktivity, koníčky, kurzy v době jejich volného času. Děti se pak nudí, bloumají ulicemi a hledají
„zaměstnání“ – chytají se závadové party, neadekvátně se chovají.33 Rovněţ kriminalista a alkoholismus v rodině mohou předznamenat kriminální vývoj mladistvých.
32 MATOUŠEK, 1996, s. 18
33 ČERNÍKOVÁ, 2002, s. 13
39
3 Praktická část
3.1 Cíl
Cílem této praktické části je potvrdit nebo vyvrátit, na našem zkoumaném vzorku, zda má výchova v neúplné či rozvrácené rodině vliv na zvýšený výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe vyrŧstající v takovémto prostředí.
3.2 Stanovení předpokladŧ
Pro praktickou část byly stanoveny 3 předpoklady, které byly ověřovány prostřednictvím studia dokumentace:
1) Lze předpokládat, ţe neúplná či rozvrácená rodina je příčinou zvětšeného výskytu sociálně patologických jevŧ u mládeţe?
2) Lze předpokládat, ţe děti a mladiství z neúplné či rozvrácené rodiny páchají trestnou činnost ve větší míře, neţ mládeţ z úplné rodiny?
3) Lze předpokládat, ţe výskyt sociálně patologických jevŧ je hlavní příčinou kriminality mládeţe?
3.3 Pouţité metody
K dosaţení cíle bakalářské práce byla pouţita metoda studium dokumentace.
Studium dokumentace – jedná se o kvantitativní techniku sběru dat, kdy pomocí obsahové analýzy dokumentŧ shromaţďujeme informace, na
40 které jsme se zaměřili. „Dokumentace poskytuje obvykle objektivní údaje o jedinci, včetně tzv. tvrdých dat.“34
3.4 Charakteristika regionu
V tomto oddíle se krátce zmíníme o regionu městské části Praha 4, jejíţ mládeţi je věnována pozornost v praktické části této bakalářské práce.
Městská část Praha 4 je správní celek Prahy, jako hlavního města České republiky. Územně je na západě tvořena tokem řeky Vltavy a na severovýchodě strouhou potoka Botiče, celkem ji tvoří 9 katastrálních území.
V historii byla tato část Prahy nejspíš osídlována prvními Slovany jiţ v 7. aţ 8. století. Vedla tudy významná zemská stezka vedoucí z Praţské kotliny přes Vyšehrad a Pankráckou pláň, přes Krč, Libuš a Jesenici směrem k Bechyni. Tato cesta pokračovala přes jiţní Čechy aţ do Lince.
Krajina byla postupem času stále více kultivována a hospodářsky vyuţívána osídlenci. Byly zde postupně budovány „císařské“ silnice, ţelezniční tratě, vyuţívána byla i plavba parníkŧ k dopravě osob.
V současné době Praha 4 zaujímá rozlohu 25,32 km2 s počtem 129752 obyvatel. Z tohoto celkového počtu tvoří mladiství 20037 obyvatel (statistika k 31. 12. 2007).
Znak městské části Praha 4 tvoří čtvrcený štít, jehoţ první pole je modré, druhé a třetí stříbrné (bílé) a čtvrté zelené. Uprostřed je štítek s malým znakem hlavního města Prahy. Znak zdobí stříbrná (bílá), takzvaná zděná koruna, charakteristický prvek městských znakŧ.
34 ŠVINGALOVÁ, 2005, s. 40
41 Na území Prahy 4 mají občané k dispozici veškeré sportovní a kulturní vyţití. Je zde několik hřišť, sportovních komplexŧ, plaveckých bazénŧ či cyklistických stezek. Milovníci umění mohou navštěvovat některé z pěti kamenných divadel v obvodu, nacházejí se zde i koncertní sály, knihovny a kluby. Z nejznámějších objektŧ mŧţeme jmenovat Kongresové centrum Praha, Branický pivovar, Michelské pekárny, Ústav pro matku a dítě v Podolí či Thomajerovu nemocnici v Krči. Jedna z dominant Pankráce je asi kaţdému známa. Tvoří ji soudní budova, jeţ je spojovací chodbou vedenou pod zemí propojena s pankráckou věznicí, kde do roku 1990 bylo popraveno 1079 osob (z toho 155 ţen). V oblasti vzdělávání se zde nachází nespočet mateřských, základních a středních škol, taktéţ jsou zde zastoupeny i státní vysoké školy - Policejní akademie České republiky, Univerzita Karlova - Husitská teologická fakulta. Praha 4 má nejen bohatou historii a zajímavou současnost, ale i slibnou budoucnost. (Pokud není uvedeno jinak, je v této stati čerpáno z knihy Praha 4)35
3.5 Popis zkoumaného vzorku
Jako vzorek byla pouţita spisová dokumentace mladistvých a dětských pachatelŧ, kteří byli vyšetřováni na Obvodním ředitelství policie Praha IV v roce 2008. Vzhledem ke značnému mnoţství vyšetřovacích spisŧ, jeţ se týkají trestné činnosti dětí a mladistvých v uvedeném roce, se zkoumaný vzorek týká prvních 50 spisŧ od začátku kalendářního období.
35BARTOŇ, 2001,
42
3.6 Získaná data a jejich výsledky
a) počet pachatelŧtab. č. 1
celkem z toho děti
do 15 let z toho osoby od 15 – 18
let
z toho dospělé osoby (spolupachatelé)
chlapci 63 7 53 3
dívky 11 0 11 0
celkem 74 7 64 3
graf. č. 1
43 graf. č. 2
Z 50 spisŧ vyplynulo, ţe celkový počet respondentŧ, kteří spáchali nějaké provinění, čítá 74 delikventŧ (viz tab. č. 1). Je tomu tak proto, ţe ve 24 případech byla trestná činnost páchána ve spolupachatelství další osoby (převáţně u trestného činu poškozování cizí věci a krádeţe). V grafu č. 2 je moţné vidět rozloţení podle pohlaví, kdy 63 osob (85,14 %) tvoří chlapci a 11 osob (14,86 %) dívky. V dalším analytickém zpracování zjištěných údajŧ budeme vycházet z počtu 71 respondentŧ, jelikoţ 3 pachatelé (graf. č. 1) byli starší 18 let a trestného činu se dopustili právě ve spolupachatelství s mladistvými.
44 b) zastoupené trestné činy
tab. č. 2
trestný čin § v trestním zákoně počet spáchaných trestných činŧ
krádeţ 247 19
sprejerství 257b 14
poškozování cizí věci 257 13
řízení MV bez řidičského
prŧkazu 180d 8
loupeţ 234 5
mravnostní delikty 241, 242 5
ublíţení na zdraví 221 2
neoprávněné uţívání cizí věci
249 2
podvod 250 1
šíření poplašné zprávy 199 1
křivé obvinění 174 1
celkem 71
45 graf č. 3
V rámci zkoumaného vzorku 50 vyšetřovacích spisŧ se mladiství a dětští pachatelé (respondenti) dopustili celkem 71 provinění nebo činŧ jinak trestných. Největší podíl z tohoto počtu tvořily krádeţe v 19 případech (26,76 %), následuje poškozování cizí věci, ať jiţ ve formě sprejerství – 19,72 %, nebo ve formě klasického ničení a poškozování věcí – 18,31 %. Není bez zajímavosti, ţe z uvedeného počtu sledovaných osob se dětští a mladiství delikventi v 5 případech (7,04 %) dopustili mravnostní kriminality. Na druhé straně byly nejméně zastoupeny trestné činy podvod, křivé obvinění a šíření poplašné zprávy s 1,41 %. Mezi analyzovanými případy se vyskytli i respondenti s kriminální recidivou.
46 c) nejvyšší dosaţené vzdělání
tab. č. 3
druh školy základní škola učňovská škola střední škola s maturitou
chlapci 16 26 18
dívky 9 1 1
celkem 25 27 19
graf. č. 4
47 graf. č. 5
V době spáchání provinění nebo činu jinak trestného 25 respondentŧ navštěvovalo základní školu, nebo jiţ základní školu dokončilo a toto vzdělání se stalo jejich nejvyšším dosaţeným. Podrobnějším šetřením bylo navíc zjištěno, ţe z uvedeného počtu 7 chlapcŧ dokončilo základní vzdělání 7. třídou, 8 respondentŧ 8. třídou a v době spáchání jiţ pracovali, nebo byli vedeni na úřadu práce jako nezaměstnaní.
27 mladistvých (38,03 %) v době spáchání provinění navštěvovalo učňovskou školu (střední vzdělání bez maturity). Z těchto respondentŧ 4 ţáci navštěvovali v minulosti zvláštní základní školu a dále ve 3 případech opakovali ročník na učňovské škole.
Střední školu s maturitou navštěvovalo v době spáchání trestného činu 19 mladistvých, coţ je 26,76 %.
48 d) školní chování
tab. č. 4
sníţená známka z
chování záškoláctví ADD, ADHD,
dyslexie,dysgrafie
chlapci 12 6 12
dívky 3 3 1
celkem 15 9 13
Ze spisové dokumentace, na základě charakteristik vypracovaných školským zařízením, se podařilo zjistit, v kolika případech se tito juvenilní pachatelé (z celkového počtu 71) dopouštěli nevhodného chování ve škole, nebo zda netrpí některou z poruch učení. Bylo zjištěno, ţe v 15 případech byla udělena sníţená známka z chování, v 9 případech byly zaznamenány případy záškoláctví. U 12 chlapcŧ a 1 dívky byla diagnostikována hyperaktivita či některá z poruch učení. Uvedené údaje nelze vyjádřit procentuelně jelikoţ ve většině případŧ byla sníţena známka z chování právě z dŧvodu záškoláctví. Není výjimečná ani kumulace s dalšími problémy (ADHD). Vzhledem k výše uvedenému jsou tyto údaje uváděny pouze jako doplňující, bez související statistické relevance.
