Majetková kriminalita - Kriminalita mládeţe

2.3 Kriminalita mládeţe

2.3.1 Majetková kriminalita

Majetková kriminalita zahrnuje všechny trestné činy proti majetku v souladu s trestním zákonem. Kriminalita mládeţe je cca z 80 % tvořena právě touto kriminalitou, kde nejčastěji zastoupenou trestnou činností jsou krádeţe. Jde zde především o vloupání do automobilŧ, prodejen, domŧ, chat a kapesní krádeţe. Je tomu tak proto, ţe majetková kriminalita se jako zdroj finančních prostředkŧ mladistvým velmi osvědčila.

Konkrétní trestný čin krádeţe je buď spojen s určitým předmětem zájmu, kdy hovoříme o příleţitostných krádeţích a takto provedené krádeţe jsou většinou páchány dětmi do 15 let. Příleţitostné krádeţe nejsou předem promyšlené, dítě odcizí nějakou věc impulsivně, protoţe po ní moc touţí.

Dalším zpŧsobem jsou předem promyšlené krádeţe, které bývají projevem socializace a vyskytují se spíše u dětí starších. U opakovaných krádeţí je patrná jistá náročnost zpŧsobu páchání a ve většině případŧ i určitý stupeň organizovanosti při tomto zpŧsobu páchání majetkové kriminality.²³

Cíle a motivy tohoto jednání mohou být rŧzné. Lze se domnívat, ţe mladistvým jde při páchání provinění kromě vědomých motivŧ i o skrytou potřebu sebeprosazení, sebezpředmětnění. Tato psychologická potřeba je v tomto trestném jednání mnohdy dominující. Pachatelé, kteří se dopouštějí trestné činnosti majetkové povahy opakovaně, zpŧsobují podstatně větší škody neţ mladiství pachatelé pouze jednoho skutku. V tomto případě je to zpŧsobeno nejen četností útokŧ, ale i promyšlenějším zpŧsobem provedení a lepší konspirací při zacházení s výtěţkem trestné činnosti.²⁴ V některých případech se mŧţe jednat i o formu šikany. Pakliţe jedinec krade pro partu snaţí se o vstup do takovéto party, které chce tímto imponovat.

23 KAŠPAROVÁ [online]

24 HOLAS, 2007, s. 189

32 O poškozování cizí věci jsme se jiţ zmínili ve stati nazvané vandalismus. Při poškozování cizí věci vyuţívá mládeţ svou anonymitu, spoléhají na nepřítomnost majitele či dozoru. Pouze malá část těchto deliktŧ se stane známou pro policii nebo rodiče. Jde o typicky skupinový delikt.

Výňatek z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněných Petry a Ivety pro provinění mající znaky trestného činu krádeţe dle § 247/1a trestního zákona spáchaných formou spolupachatelství dle § 9/2 trestního zákona:

Dne 13. 4. 2007 v době kolem 15.40 hodin v Praze 4 v obchodním domě CaA MODA, odebraly zboţí – oděvy z volného výběru, mladistvá Petra v hodnotě 5.986,- Kč, mladistvá Iveta v hodnotě 6.116,- Kč, poté odešly do zkušební kabiny, kde odstranily etikety s cenou a zboţí si uschovaly kaţdá do batohu a pak prošly kolem pokladen bez zaplacení, následně byly zadrţeny, čímţ byla zpŧsobena škoda ve výši celkem 12.102,- Kč firmě CaA MODA. Zboţí bylo vráceno do prodeje.

2.3.2 Násilná kriminalita

Násilná kriminalita se radikálně liší od převaţující majetkové kriminality především motivací a osobnostním charakterem delikventa.

Tato trestná činnost bývá často doprovázena vysokým stupněm brutality.

Specialisty v oboru jsou takováto provinění popisována stejně. „Násilná trestná činnost, pokud je spáchána mladistvým pachatelem, bývá doprovázena vysokým stupněm brutality. Ve struktuře pachatelŧ je evidentní sniţování věkové hranice tak, ţe násilnou trestnou činnost páchají i osoby mladší 15 let. Dalšími charakteristickými znaky páchaní násilné tr.

činnosti mládeţí jsou vliv alkoholu, skupinové páchání (jen výjimečně se násilné trestné činnosti dopouštějí mladiství osamoceně), anonymita party (uvedený znak je typický zejména pro tr. čin rvačky). Pro brutalitu mládeţe

33 je dále typické, ţe těmito projevy je obvykle kompenzován nedostatek fyzické síly“²⁵, uvádí Chmelík ve své příručce pro kriminalisty.

U této trestné činnosti je tolerance společnosti téměř nulová, ať je páchána dospělým pachatelem či mladistvým. Násilí je často propojeno s jinou trestnou činností a sociálně patologickými jevy (prostitucí, drogovými a mravnostními delikty). Vysoký výskyt násilné kriminality vyvolává u občanŧ strach, negativním zpŧsobem ovlivňuje kvalitu jejich ţivota ve společnosti.

Jednou z motivací násilné trestné činnosti mladistvých je jejich malé právní vědomí nebo představa, ţe je moţné brát právo do svých rukou. útočníkŧm zdá jejich násilné chování ospravedlnitelné.²⁶

Loupeţe jsou především muţským typem delikvence. Trestný čin loupeţe je namířen proti majetku a proti svobodě lidského rozhodování.

Typickým znakem tohoto trestného činu je násilí nebo pohrŧţka bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Za spáchání trestného činu loupeţe stanoví trestní zákon trest odnětí svobody na 2 léta aţ 10 let.

„Z povahy loupeţe je zřejmé, ţe jejími hlavními aktéry jsou lidé, na jedné straně pachatelé se svým, do určité míry, promyšleným záměrem a na straně druhé jejich oběti. Potencionální obětí mŧţe být kdokoliv, ať jiţ jako soukromá osoba, či organizace. Z kriminalistického pohledu je pak dŧleţité

25 CHMELÍK, 1998, s. 15

26 HOLAS, 2007, s. 193

34 si uvědomit, ţe loupeţe patří do kategorie deliktŧ, při kterém dochází k bezprostřednímu kontaktu mezi útočníkem a obětí.“²⁷

Závěrem zmíníme zajímavost, kdy „kriminálníky“, ale i policisty bývá trestný čin loupeţe označován slangově jako „elpaso“. Tento výraz vychází z fonetické podoby zkratky loupeţného přepadení.

Ublíţení na zdraví je v trestním zákoně zakotveno pod trestnými činy proti ţivotu a zdraví (§§ 221, 222). Zastoupení pachatelŧ u tohoto trestného činu je mezi muţi a ţenami relativně stejné. Ublíţení na zdraví se dopouštějí více pachatelé blíţící se věkem dospělým neţ mladší mladiství.

Příčina ublíţení na zdraví nebývá specifikována – oběti většinou tvrdí, ţe byly napadeny bezdŧvodně a pachatelé naproti tomu namítají, ţe byli k takovémuto jednání vyprovokováni jednáním oběti. U tohoto trestného činu se také velmi často pracuje se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, aby byl objektivně zjištěn rozsah zranění oběti. I u tohoto trestného činu často sehraje svou roli alkohol.

Zpráva o mladistvé vypracovaná oddělením sociálně právní ochrany dětí pro účely trestního řízení z dŧvodu obvinění pachatelky z trestného činu loupeţe:

Petra vyrŧstala v úplné rodině společně s 2 mladšími sourozenci.

Rodina je jiţ dlouhodobě vedena v evidenci oddělení sociálně právní ochrany dětí z dŧvodu výchovných problémŧ mladistvé.

Petra navštěvovala základní školu v O. Prospěchově zde patřila k prŧměrným jedincŧm, problémy byly však v chování, a to jak ve škole, tak i mimo školu. Vyhledávala partu problémových vrstevníkŧ, toulala se s nimi, dopouštěla se drobných krádeţí, jiţ tehdy jako nezletilá konzumovala alkohol. Pro závaţné poruchy chování byla na doporučení dětské

27 CHMELÍK, 2005, s. 256

35 psychiatričky umístěna na dětském oddělení PL v O. Z pobytu se nepoučila, po návratu domŧ se záhy problémy opakovaly. Rodiče si jiţ s její výchovou nevěděli rady, byl proto soudu podán návrh na okamţité umístění v ústavu.

Soud návrhu vyhověl a mladistvá byla umístěna v diagnostickém ústavu Bohumín. Mladistvá se dopouštěla útěkŧ z diagnostického ústavu, konzumovala drogy. Poté byla přemístěna do dalších výchovných zařízení a to DVÚ Liběchov, DVÚ se školou Kouty nad Desnou, DVÚ se školou Jihlava, naposledy výchovný ústav Jindřichŧv Hradec. Ve všech zařízeních se situace opakovala. Utíkala, na útěcích se dopouštěla protiprávního jednání.

Petra byla v minulosti opakovaně šetřena policií, a to jednak jako nezletilá, později souzena jako mladistvá. Mladistvé je nařízena ochranná výchova. Stále se dopouští útěkŧ. Je ve zkušební době podmíněného odsouzení, nevede řádný ţivot, dopouští se dalších provinění. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, ţe mladistvá bude i v budoucnu patřit k problémovým jedincŧm, změnu chování i zpŧsobu ţivota zřejmě nelze očekávat.

Kazuistika trestného činu ublíţení na zdraví:

J.D. fyzicky napadl poškozeného se slovy „ty děláš frajera, tak pojď se mnou“. J.D. ho pěstí uhodil do obličeje, kdyţ poškozený padl na zem, kopal jej do oblasti ţeber a do hlavy, kdy ostatní kluci stáli kolem. Poškozenému tak zpŧsobil těţkou újmu na zdraví, kdy kromě zlomeniny nosních kŧstek, která si vyţádala operativní zákrok, měl poškozený ještě bolesti břicha a byl pro ně hospitalizován. Celé provinění bylo přítomnými mladistvými nahráváno na telefon a druhý den si jej všichni pouštěli a komentovali to.

J.D. byl jiţ v minulosti vyslýchán pro jiné trestné činy. Pachatel je výbušné povahy, ve škole s dvojkou z chování.

2.4 Rodina jako kriminogenní faktor

Pokud se zeptáte běţných občanŧ, co oni povaţují za hlavní příčinu, která stojí za kriminalitou mládeţe, jistě se na jednom z předních míst objeví RODINA. K názoru, ţe nefunkční rodina je primární příčinou protispolečenského chování a kriminality mládeţe, se přiklánějí i politici a kriminologické teorie. V minulosti delikvenci tvořily spíše jedinci z nejniţších vrstev společnosti, v současné době studie k tomuto tématu provedené ukazují, ţe kriminalita je převáţně spojena s úpadkem tradičního rodinného modelu.

Jedlička ve své publikaci zaměřené na děti a mládeţ v obtíţných ţivotních situacích uvádí rodinu jako velmi mocného činitele socializace.

Úvodem píše: „Rodina je tradičním společenstvím osob, které lze najít v nějaké podobě v kaţdé známé kultuře. V jejím rámci se utvářejí základní charakteristiky našeho duševního ţivota. Rodina přitom slouţí jako zprostředkující skupina mezi jedincem a společností. Proto byla Cooleym označena za „primární společenskou skupinu“, v níţ se lidé setkávají tváří v tvář a jsou provázáni vzájemnými emocionálními vztahy. Vnější vlivy jsou tímto společenstvím přeměňovány a svérázně upravovány, včetně společenských vlivŧ na jedince.“²⁸

V rámci rodiny je několik rizikových faktorŧ, které ovlivňují pozdější chování jedince – jedná se o rodičovskou výchovu, rodičovský dohled, nepřítomnost rodičovské postavy v rodině, sociální nedostačivost rodiny.

„Studie o rodinné socializaci odlišují tři styly rodičovské výchovy.

Diana Baumrind například rozlišovala tři odlišné styly rodičovské výchovy, které efektivně ovlivňují vývoj dítěte. Autoritářští rodiče vycházejí z přesvědčení, ţe poslušnost tvoří základní ctnost dítěte. Očekávají, ţe dítě udělá, co řeknou, a to bez diskusí. Jestliţe se dítě na něco ptá, odpovídají

28 JEDLIČKA, 2004, s. 38

37 mu: „Protoţe jsem to tak řekl.“ Rodiče touţí a potřebují být v domácnosti prvními. Proti tomu liberální (permisivní) rodiče povaţují za ctnost svobodné sebevyjádření. Mají sklon vyhýbat se konfrontacím a disciplíně a disponují řadou doporučení pro posílení odpovědnosti a řádu. Dětská přání a potřeby jsou v jejich domě na prvním místě. Autoritativní rodiče se nacházejí někde uprostřed mezi uvedenými extrémy. Očekávají, ţe bude dítě akceptovat domácí řád, ale povzbuzují ho, aby vyjádřilo své mínění. provedené výzkumy. Zmiňuje, ţe z dětí, které jsou vychovávány velmi tvrdě, nevypočitatelně nebo krutě, často vyrŧstají delikventi. Totéţ se týká i dětí, kde rodičovský zájem o výchovu byl nulový.³⁰

„Dohled (monitoring) je další parametr rodičovského chování, který má prokazatelnou souvislost se souběţným nebo pozdějším delikventním chováním dítěte. Míní se jím míra rodičovy informovanosti o tom, co dítě dělá ve volném čase, s jakými kamarády se stýká, kde se zdrţuje, kdyţ není doma, kdy se vrací domŧ, v jakém stavu atp. Ukazatele kvantifikující rodičovský dohled mají ve většině longitudinálních studií vztah k nedelikventnímu nebo delikventnímu chování. Čím hŧře rodiče monitorují své dítě, tím je, podle studií shrnutých v práci Snydera a Pattersona (1987), větší pravděpodobnost, ţe se dítě dopustí trestného činu, ţe se trestného

38 Dalším nepochybně vlivným faktorem ovlivňující pozdější chování dětí je neúplná či doplněná rodina. Jiţ dlouho je znám fakt, ţe děti, které přišly na svět mimo manţelství, mají před sebou kriminální dráhu ve větším počtu případŧ neţ děti narozené manţelŧm. I u dětí velmi mladých matek je větší pravděpodobnost výskytu delikvence. Děti z rozvedených rodin mají váţné psychické a sociální problémy.³²

V případě neadekvátních sociálních faktorŧ rodiny se hovoří převáţně o delikventním chování rodičŧ, alkoholové a nealkoholové toxikomanii v rodině, nedostatečném finančním zabezpečení rodiny z dŧvodu např.

nezaměstnanosti, coţ jsou všechno faktory, které ovlivňují psychosociální vývoj dítěte a jeho pozdější delikventní chování. Rodiny, které jsou závislé na dávkách sociálního zabezpečení, ať jiţ z dŧvodu nevzdělanosti či nezaměstnanosti, nemohou dětem finančně zajistit aktivity, koníčky, kurzy v době jejich volného času. Děti se pak nudí, bloumají ulicemi a hledají

„zaměstnání“ – chytají se závadové party, neadekvátně se chovají.³³ Rovněţ kriminalista a alkoholismus v rodině mohou předznamenat kriminální vývoj mladistvých.

32 MATOUŠEK, 1996, s. 18

33 ČERNÍKOVÁ, 2002, s. 13

3 Praktická část

3.1 Cíl

Cílem této praktické části je potvrdit nebo vyvrátit, na našem zkoumaném vzorku, zda má výchova v neúplné či rozvrácené rodině vliv na zvýšený výskyt sociálně patologických jevŧ a kriminality u mládeţe vyrŧstající v takovémto prostředí.

3.2 Stanovení předpokladŧ

Pro praktickou část byly stanoveny 3 předpoklady, které byly ověřovány prostřednictvím studia dokumentace:

1) Lze předpokládat, ţe neúplná či rozvrácená rodina je příčinou zvětšeného výskytu sociálně patologických jevŧ u mládeţe?

2) Lze předpokládat, ţe děti a mladiství z neúplné či rozvrácené rodiny páchají trestnou činnost ve větší míře, neţ mládeţ z úplné rodiny?

3) Lze předpokládat, ţe výskyt sociálně patologických jevŧ je hlavní příčinou kriminality mládeţe?

3.3 Pouţité metody

K dosaţení cíle bakalářské práce byla pouţita metoda studium dokumentace.

Studium dokumentace – jedná se o kvantitativní techniku sběru dat, kdy pomocí obsahové analýzy dokumentŧ shromaţďujeme informace, na

40 které jsme se zaměřili. „Dokumentace poskytuje obvykle objektivní údaje o jedinci, včetně tzv. tvrdých dat.“³⁴

3.4 Charakteristika regionu

V tomto oddíle se krátce zmíníme o regionu městské části Praha 4, jejíţ mládeţi je věnována pozornost v praktické části této bakalářské práce.

Městská část Praha 4 je správní celek Prahy, jako hlavního města České republiky. Územně je na západě tvořena tokem řeky Vltavy a na severovýchodě strouhou potoka Botiče, celkem ji tvoří 9 katastrálních území.

V historii byla tato část Prahy nejspíš osídlována prvními Slovany jiţ v 7. aţ 8. století. Vedla tudy významná zemská stezka vedoucí z Praţské kotliny přes Vyšehrad a Pankráckou pláň, přes Krč, Libuš a Jesenici směrem k Bechyni. Tato cesta pokračovala přes jiţní Čechy aţ do Lince.

Krajina byla postupem času stále více kultivována a hospodářsky vyuţívána osídlenci. Byly zde postupně budovány „císařské“ silnice, ţelezniční tratě, vyuţívána byla i plavba parníkŧ k dopravě osob.

V současné době Praha 4 zaujímá rozlohu 25,32 km² s počtem 129752 obyvatel. Z tohoto celkového počtu tvoří mladiství 20037 obyvatel (statistika k 31. 12. 2007).

Znak městské části Praha 4 tvoří čtvrcený štít, jehoţ první pole je modré, druhé a třetí stříbrné (bílé) a čtvrté zelené. Uprostřed je štítek s malým znakem hlavního města Prahy. Znak zdobí stříbrná (bílá), takzvaná zděná koruna, charakteristický prvek městských znakŧ.

34 ŠVINGALOVÁ, 2005, s. 40

41 Na území Prahy 4 mají občané k dispozici veškeré sportovní a kulturní vyţití. Je zde několik hřišť, sportovních komplexŧ, plaveckých bazénŧ či cyklistických stezek. Milovníci umění mohou navštěvovat některé z pěti kamenných divadel v obvodu, nacházejí se zde i koncertní sály, knihovny a kluby. Z nejznámějších objektŧ mŧţeme jmenovat Kongresové centrum Praha, Branický pivovar, Michelské pekárny, Ústav pro matku a dítě v Podolí či Thomajerovu nemocnici v Krči. Jedna z dominant Pankráce je asi kaţdému známa. Tvoří ji soudní budova, jeţ je spojovací chodbou vedenou pod zemí propojena s pankráckou věznicí, kde do roku 1990 bylo popraveno 1079 osob (z toho 155 ţen). V oblasti vzdělávání se zde nachází nespočet mateřských, základních a středních škol, taktéţ jsou zde zastoupeny i státní vysoké školy - Policejní akademie České republiky, Univerzita Karlova - Husitská teologická fakulta. Praha 4 má nejen bohatou historii a zajímavou současnost, ale i slibnou budoucnost. (Pokud není uvedeno jinak, je v této stati čerpáno z knihy Praha 4)³⁵

3.5 Popis zkoumaného vzorku

Jako vzorek byla pouţita spisová dokumentace mladistvých a dětských pachatelŧ, kteří byli vyšetřováni na Obvodním ředitelství policie Praha IV v roce 2008. Vzhledem ke značnému mnoţství vyšetřovacích spisŧ, jeţ se týkají trestné činnosti dětí a mladistvých v uvedeném roce, se zkoumaný vzorek týká prvních 50 spisŧ od začátku kalendářního období.

35BARTOŇ, 2001,

3.6 Získaná data a jejich výsledky

a) počet pachatelŧ

tab. č. 1

celkem z toho děti

do 15 let z toho osoby od 15 – 18

let

z toho dospělé osoby (spolupachatelé)

chlapci 63 7 53 3

dívky 11 0 11 0

celkem 74 7 64 3

graf. č. 1

43 graf. č. 2

Z 50 spisŧ vyplynulo, ţe celkový počet respondentŧ, kteří spáchali nějaké provinění, čítá 74 delikventŧ (viz tab. č. 1). Je tomu tak proto, ţe ve 24 případech byla trestná činnost páchána ve spolupachatelství další osoby (převáţně u trestného činu poškozování cizí věci a krádeţe). V grafu č. 2 je moţné vidět rozloţení podle pohlaví, kdy 63 osob (85,14 %) tvoří chlapci a 11 osob (14,86 %) dívky. V dalším analytickém zpracování zjištěných údajŧ budeme vycházet z počtu 71 respondentŧ, jelikoţ 3 pachatelé (graf. č. 1) byli starší 18 let a trestného činu se dopustili právě ve spolupachatelství s mladistvými.

44 b) zastoupené trestné činy

tab. č. 2

trestný čin § v trestním zákoně počet spáchaných trestných činŧ

krádeţ 247 19

sprejerství 257b 14

poškozování cizí věci 257 13

řízení MV bez řidičského

prŧkazu 180d 8

loupeţ 234 5

mravnostní delikty 241, 242 5

ublíţení na zdraví 221 2

neoprávněné uţívání cizí věci

249 2

podvod 250 1

šíření poplašné zprávy 199 1

křivé obvinění 174 1

celkem 71

45 graf č. 3

V rámci zkoumaného vzorku 50 vyšetřovacích spisŧ se mladiství a dětští pachatelé (respondenti) dopustili celkem 71 provinění nebo činŧ jinak trestných. Největší podíl z tohoto počtu tvořily krádeţe v 19 případech (26,76 %), následuje poškozování cizí věci, ať jiţ ve formě sprejerství – 19,72 %, nebo ve formě klasického ničení a poškozování věcí – 18,31 %. Není bez zajímavosti, ţe z uvedeného počtu sledovaných osob se dětští a mladiství delikventi v 5 případech (7,04 %) dopustili mravnostní kriminality. Na druhé straně byly nejméně zastoupeny trestné činy podvod, křivé obvinění a šíření poplašné zprávy s 1,41 %. Mezi analyzovanými případy se vyskytli i respondenti s kriminální recidivou.

46 c) nejvyšší dosaţené vzdělání

tab. č. 3

druh školy základní škola učňovská škola střední škola s maturitou

chlapci 16 26 18

dívky 9 1 1

celkem 25 27 19

graf. č. 4

47 graf. č. 5

V době spáchání provinění nebo činu jinak trestného 25 respondentŧ navštěvovalo základní školu, nebo jiţ základní školu dokončilo a toto vzdělání se stalo jejich nejvyšším dosaţeným. Podrobnějším šetřením bylo navíc zjištěno, ţe z uvedeného počtu 7 chlapcŧ dokončilo základní vzdělání 7. třídou, 8 respondentŧ 8. třídou a v době spáchání jiţ pracovali, nebo byli vedeni na úřadu práce jako nezaměstnaní.

27 mladistvých (38,03 %) v době spáchání provinění navštěvovalo učňovskou školu (střední vzdělání bez maturity). Z těchto respondentŧ 4 ţáci navštěvovali v minulosti zvláštní základní školu a dále ve 3 případech opakovali ročník na učňovské škole.

Střední školu s maturitou navštěvovalo v době spáchání trestného činu 19 mladistvých, coţ je 26,76 %.

48 d) školní chování

tab. č. 4

sníţená známka z

chování záškoláctví ADD, ADHD,

dyslexie,dysgrafie

chlapci 12 6 12

dívky 3 3 1

celkem 15 9 13

Ze spisové dokumentace, na základě charakteristik vypracovaných školským zařízením, se podařilo zjistit, v kolika případech se tito juvenilní pachatelé (z celkového počtu 71) dopouštěli nevhodného chování ve škole, nebo zda netrpí některou z poruch učení. Bylo zjištěno, ţe v 15 případech byla udělena sníţená známka z chování, v 9 případech byly zaznamenány případy záškoláctví. U 12 chlapcŧ a 1 dívky byla diagnostikována hyperaktivita či některá z poruch učení. Uvedené údaje nelze vyjádřit procentuelně jelikoţ ve většině případŧ byla sníţena známka z chování právě z dŧvodu záškoláctví. Není výjimečná ani kumulace s dalšími problémy (ADHD). Vzhledem k výše uvedenému jsou tyto údaje uváděny pouze jako doplňující, bez související statistické relevance.

49 e) rodinné zázemí u výskytu kriminality mládeţe

tab. č. 5 úplná rodina

neúplná rodina

25 46

z toho doplněná

z toho rozvedeni

z toho vdova

z toho svobodná

matka

z toho výchovný

ústav

z toho ostatní (babička)

3 31 4 4 4 3

graf č. 6

50 graf č. 7

Z celkového počtu 71 juvenilních pachatelŧ pochází v době spáchání provinění 25 osob z úplné rodiny (35,21 %). 39 respondentŧ ţije jen s jedním z rodičŧ (54,92 %). Z těchto 39 respondentŧ byly 2 děti svěřeny do péče otce, v jednom případě bylo rozhodnuto o střídavé péči a v ostatních případech jsou v péči matky. Výchova mimo primární rodinu, coţ je u příbuzných či ve výchovném ústavu, byla realizována v 7 případech, coţ dohromady tvoří

In document Sociálně patologické jevy u mládeže Social-pathologic phenomena within young people (Page 31-0)