Pošmourný prosinec, dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení.
M síc, kdy kaţdý očekává oslavu narození Jeţíše Krista – Vánoce. ůdvent je v doslovném p ekladu „p íchod“ a práv tak se také nazývá toto období. Zahrnuje čty i ned le p ed Št drým dnem. V dobách, kdy byli lidé více obráceni na k es anskou víru, povaţovali advent za období klidu a rozjímání. Nekonaly se ţádné zábavy, p estalo se zpívat a tančit a kaţdé ráno se konaly jit ní mše. Církev cht la potlačit všechny pohanské zvyky, které se k tomuto údobí vázaly. Vycházely z p edstavy, ţe v čase, kdy je málo slunečního sv tla, jsou temné síly mocn jší a cht jí zvít zit nad sluncem, aby ovládly pozemský sv t, a lidé cht li škodlivou moc démonických sil oslabit. Za účinný prost edek povaţovali hluk a p evleky za jiné bytosti. P evlekem s maskou m nili svou totoţnost, aby démony oklamali, a rámusili, aby je zahnali, protoţe v ili, ţe démonické
20
síly uvyklé na ticho v podzemí hluk nesnášejí. ĚMotlová 2016, s. 196) Proto za adila církev do kalendá e svátky Sv. Barbory, Sv. Mikuláše nebo Sv. Lucie. P es snahu církve však lidé vyuţili oslavy mnohých sv tc k tomu, aby postní pravidla porušovali.
D ti si v d ív jších dobách krátily čekání na Vánoce hraním si venku, stav ním sn hulák , sá kováním, koulováním a bruslením na zamrzlých rybnících. Dnes v období adventu p íliš sn hu nebývá, proto d tem krátí čas kaţdodenní dáreček nebo sladkost v adventním kalendá i. V mnoha obcích se také koná rozsv cení vánočního vesnici. Tradovalo se, ţe svatý Petr spustí od nebeské brány ţeb ík, po kterém Barborky sestoupí na zem a obdarují hodné d ti. Neposlušné d ti dostaly výprask metličkou.
Zde je také pot eba zmínit další obch zkovou hru, která se do dnešních dn na Mladoboleslavsku nedochovala, ale částečn splynula s obch zkou Barborek. Jedná se o postavu Sv. Lucie, která má svátek 13. prosince. V p edvečer tohoto dne obcházely vesnici tzv. lucky nebo luciny. Byly to strašidelné postavy s d sivou maskou s dlouhým zobákem, jejichţ p vod nacházíme spíše v pohanských rituálech neţ v podobnosti se samotnou sv ticí. Úkolem t chto postav bylo nejen postrašit nezbedné d ti, ale také zkontrolovat hospody ky, zda jiţ mají vymetenou sv tnici a jsou p ipraveny na Vánoce.
ĚMotlová 2016ě
Jak jiţ bylo ečeno, v p edvečer svaté Barbory se dosud na Mladoboleslavsku v obcích Meče íţ, Koso ice, Dolní Bousov, Písková Lhota, Nim ice, Brodce, Bose , Smilovice, Vlkava, Boreč, Benátky nad Jizerou a Krnsko konají obch zky, Barbora však p evzala podobu svaté Lucie a chodí d ti postrašit v dlouhých bílých pláštích se zahaleným obličejem. Hodným d tem však rozdává drobné dárečky.
2.4.2 Mikulášská nadílka
Sv. Mikuláš je historicky doloţenou postavou. Narodil se v ecku ve 3. století.
V My e p sobil jako biskup a byl velice oblíbený u prostých lidí. Byl to velmi št drý
21
a dobročinný člov k. Za svou víru byl krut mučen. 6. prosince roku 345-351 zem el.
ĚTrnková 2016, Šottnerová 200Ř, Vondruška 1řř1ě
V p edvečer svátk Sv. Mikuláše se konávaly obch zky, tzv. mikulášský pr vod. Jeho součástí byly masky husar , Turk , mou enín , které doprovázely Svatého Mikuláše. Mikuláše ohlašovali lauf i, kte í vstoupili do domu n kolik minut p ed ním.
Mikuláš obdaroval hodné d ti v tšinou cukrovinkami, sušeným ovocem, n kdy i drobnými hračkami. Zlobivé d ti vyd sili a ztrestali metličkou – Autor České mše vánoční Jakub J. Ryba tvrdil v naučení mládeţi z roku 1Ř04, ţe „chození Mikuláš p emnoho mrzák nad lalo“a horlí proti n mu jako zaostalé pov e. P esto p ečkali Mikuláši s and ly a čerty aţ do dnešních dn . ĚVondruška 1řř1, s. 79)
V současnosti se tak jiţ nesetkáváme s četnými pr vody, ale Svatého Mikuláše doprovází práv pouze čerti a and lé. V n kterých obcích Mikuláš obchází jednotlivé domácnosti, kde jsou d ti. Hodné d ti dostávají balíčky se sladkostmi a ovocem za písničky nebo básničky, které p ednesou. Na zlobivé d ti čeká v balíčku uhlí nebo kousek d eva či stará brambora. V obcích, kde ţije více rodin s d tmi a jeden Mikuláš by nestihl za večer všechny obejít, se tvo í více mikulášských skupin, nebo se v obecních prostorách konají společné mikulášské besídky pro všechny občany.
Mikulášská nadílka je tradiční v mnoha obcích na Mladoboleslavsku.
2.4.3 Vánoce
P ed p íchodem k es anství bylo toto období spojováno se zimním slunovratem, a významné bylo zejména proto, ţe krátké temné dny vyvolávaly v lidech pocity strachu z temných démon . Proto o slunovratu lidé zapalovali ob adní ohn , pozd ji svíce, které m ly oslabené boţstvo – zastoupené na zemi ohn m – posílit. Také mu p inášeli ob ti. Z podobného d vodu zdobili svá obydlí v tvemi jehličnan , protoţe zele symbolizovala ţivot.
Po rozší ení k es anství církev ustanovila na čas zimního slunovratu oslavu narození Jeţíše Krista – Vánoce. Za fiktivní datum Jeţíšova narození byla zvaţována i jiná data, ale nakonec bylo rozhodnuto o noci ze 24. na 25. prosince. ĚMotlová 2016, s. 198)
22
Št drý den
Den, kdy si lidé p ipomínají narození Jeţíška. Zvyky a tradice mají rodinný charakter a kaţdá rodina si je dodnes p izp sobuje dle svého uváţení. Všude však v tento den zavládne atmosféra plná lásky, úcty a p átelství. Rodiny se odjakţiva schází ke společné veče i u slavnostn prost eného stolu.
Celý den probíhaly p ípravy na večer, hospodyn va ila, pekla a dokončovala výzdobu, zatímco hospodá p ipravoval stromeček. Všichni se postili, aby vid li zlaté prasátko. P st skončil s východem první hv zdy, v tu dobu hospodyn oznámila, ţe je prost eno ke slavnostní veče i. Bylo zvykem, ţe ke stolu usedal sudý počet lidí, lichý počet mohl p inášet nešt stí. Pokud v rodin nebyl sudý počet člen , prostíralo se pro jednoho navíc. Nohy stolu byly omotané et zem, který sliboval soudrţnost celé rodiny v dalším roce. Kaţdý ze sedících si pod stolem mohl šlápnout bosou nohou na sekyru, coţ p inášelo pevné zdraví. P ed samotnou veče í se všichni společn pomodlili, pod kovali Bohu za uplynulý rok a poţádali ho o další rok bez starostí. Ke št drovečerní veče i bylo na stole p ichystáno devatero pokrm od masa p es hrách, ovoce, cukroví aţ po chléb – Boţí dar. Dokud nebyli všichni nasyceni, nesm li vstávat od stolu, v ilo se totiţ, ţe pokud by n kdo odešel, uţ by další rok u stolu nesed l.
ĚMotlová 2016)
Po veče i hospodá p inesl stromeček ozdobený mašličkami, sušenými jablíčky a jiným ovocem, slam nými ozdobami atd. První zmínka o stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými kv tinami, postaveném ve sv tnici, pochází z roku 1570 z brémské kroniky. Ě…ě Počátkem 1ř. století se objevuje v českých zemích. V Praze ho prý poprvé jako p ekvapení pro své hosty vystrojil roku 1Ř12 reţisér Stavovského divadla Liebich, který ho znal z rodného Bavorska. ĚVondruška 1řř1, s. 84) Tam, kde stromeček ješt známý nebyl, stav ly se jesličky nebo také betlémy. Figurky byly vyrobeny v tšinou ze d eva a objevovala se zde p edevším postava Jeţíška v jesličkách, Panna Marie, Sv. Josef, pastý i, ale také obyvatelé vesnic a emeslníci, 6. ledna pak p ibývaly figurky t í král .
Se št drým dnem jsou samoz ejm spojovány také koledy, které se zpívaly práv u vánočních stromk na oslavu narození Jeţíška Ědo té doby se zpívaly na mších tzv. rorátyě.
23
Št drý den byl také jedním z nejvhodn jších pro náhled do budoucnosti. Často cht la mladá d včata zjistit, jak bude vypadat jejich budoucí muţ a zda se mohou t šit na vdavky se svým milým. To dívky zjiš ovaly r znými zp soby, nap . házením st evíce – pokud špička ukazovala ke dve ím, m la být svatba do roka uchystaná.
Dalším zvykem bylo poušt ní o echových sko ápek se svíčkami. Známým v št ním bylo i klepání na kurník. Ozval-li se d včeti nejd íve kohout, znamenalo to, ţe se dívka vdá do roka. Ozvala-li se nejd íve slepice, dívka m la z stat svobodnou. ĚBestajovský 200Ř, s. 211ě O p lnoci chodívaly zv davé dívky na zamrzlou eku prosekávat led. Na vodní hladin se jim mohla zjevit jejich budoucnost. ĚŠottnerová 200ř, s. 136ě.
Lidé cht li dále v d t, zda jim bude slouţit zdraví, proto po veče i rozkrajovali jablka, hv zda v jablíčku znamenala št stí a pevné zdraví. Do vody se lilo olovo, z tvaru ztuhlého olova se daly p edpovídat události, které se m ly další rok uskutečnit.
Po náročném večeru, kdy prob hla také nadílka, lidé sp chali na p lnoční mši, která se dodnes koná p ímo v Mladé Boleslavi v kostele Nanebevzetí Panny Marie nebo také v obci Bezno v kostele Sv. Petra a Pavla.
Boţí hod vánoční
K es anské Vánoce se začínají slavit po skončení adventu, tedy o Št drém večeru, i kdyţ dnem Boţího narození je 25. prosinec – Boţí hod vánoční. Církev totiţ p evzala ţidovskou tradici pojímání času, podle níţ končí den západem slunce, takţe Št drý večer se povaţuje jiţ za součást dne dalšího. ĚMotlová 2016, s. 198)
Den, kdy lidé rozjímali a odpočívali. Nikdo v tento den nepracoval, hospodyn neuklízely. Jedinou činností, která na Boţí hod probíhala, byly návšt vy p íbuzných a soused . Lidé si p áli hodn zdraví a š astné svátky.
S v. Št pán
Svatého Št pána m ţeme také nazývat jako prvního k es anského mučedníka nebo patrona koní. V tento den mívali kon výsadní postavení, nejen, ţe jedli sv cený oves, ale také je hospodá i slavnostn ustrojili a vyjíţd li na projíţ ky. ĚVondruška 1991)
26. prosince byl také významný št pánskou koledou. Brzy ráno vyb hla mladá d včata ven a omývala mládence studenou vodou, aby byli silní a zdraví. Následovaly obch zky od domu k domu a koledovalo se: „Koleda, koleda Št páne! Co to neseš ve
24
dţbán ? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se na m sb hli, koledu mi sn dli. Co mám smutný d lati? Musím jinou ţebrati. Koledu mi dejte, jen se mi nesm jte! Koledu mi dali, p ece se mi smáli.“ ĚBestajovský 200Ř, s. 212)
Večer se všichni sešli v hospod na tancovačce a pacholci od koní, kterým sluţba aţ do Nového roku skončila, zapíjeli a zpívali: „Na Št pána není pána.“
ĚMotlová 2016ě
Dodnes se na Mladoboleslavsku bohuţel št pánská koleda nedochovala, tradičn v tento den rodiny pokračují v návšt vách p íbuzných a p átel.
Sv. Silvestr
Svatý Silvestr se narodil koncem 3. století v ím , jako k es an p ečkal pronásledování a roku 311 byl zvolen papeţem. V té dob císa Konstantin povolil k es anství. ĚVondruška 1řř1, s. 86) Po jeho smrti v roce 335 se v den výročí úmrtí konaly mše svaté. Ţádná jiná tradice, aţ do sjednocení církevního a občanského roku, nebyla s 31. prosincem spjatá.
Teprve b hem 1ř. století se ustálil zvyk oslav konce starého roku. Lidé stále chodili do kostela a d kovali za uplynulý rok. Poté se scházeli, aby společn oslavili a p ípitkem p ivítali nový rok. Takové oslavy dodnes vídáme na Mladoboleslavsku, nap íklad v obcích Lušt nice, Koso ice, Písková Lhota, Jizerní Vtelno, Vinec, Čejetice, Pluţná aj., kde se občané společn rozloučí se starým rokem p i obecním silvestrovském oh ostroji.