Reakce obyvatel a pohřeb obětí incidentu

170 BÁRTA, Milan, et al.: Oběti okupace. Československo 21. 8. – 31. 12. 1968, 1. vyd. Praha, Ústav pro studium totalitních reţimů 2008, ISBN 978-80-87211-01-4, s. 98.

171 SOA v Zámrsku – SOkA Jičín, fond MěNV Jičín, Přílohy ke kronice 1968, Rezoluce ONV a MěNV zaslaná KNV.

172 SOA v Zámrsku – SOkA Jičín, fond OV KSČ Jičín, kn. č. 94 b, inv. č. 94, Zápisy ze schůzí předsednictva, 10. září 1968.

90

Ani zaměstnanci jičínského Agrostroje, ve kterém pracoval zastřelený Jaroslav Veselý, nezůstali pozadu a k situaci se vyjádřili. Zaslali československé vládě rezoluci, v níţ napsali: „Tento čin v nás vyvolává velké rozhořčení proto, ţe náš spolupracovník po předchozím zranění do nohou, způsobeném bezdůvodným výstřelem z větší vzdálenosti, byl přes své prosby příslušníkem polské armády z bezprostřední blízkosti plnou dávkou ze samopalu doslova rozstřílen. Tento bestiální čin nemá v našem městě, okrese, ani celé republice obdoby od dob fašistické okupace. […] Do doby okupace jsme povaţovali polský lid a jeho armádu za své bratry a spojence, s nimiţ jsme po staletí bojovali proti společnému nepříteli, za národ Sienkiewicze a Miczkiewicze, ale nyní jsme bohuţel nuceni se na ně dívat jako na násilníky a vrahy. […] Jak se s bratrskou pomocí slučuje to, ţe opilí vojáci cizích armád vraţdí bez důvodu naše bezbranné lidi? […] Protoţe nemáme ţádné záruky, ţe se podobné případy nebudou opakovat, ţádáme kategoricky odchod okupačních armád z naší země, protoţe normalizaci situace u nás nepomohou vraţdy a násilí.“¹⁷³

9. září byly na všech veřejných budovách vyvěšeny černé smuteční prapory.

Ke křiţovatce Na Letné přicházeli příbuzní a přátelé obětí, ale i další občané města.

Přinášeli květiny, zapalovali svíčky a debatovali o průběhu tragédie. Truchlení nad ztrátou 24letého Jaroslava Veselého a 56leté Zdenky Klimešové vyvrcholilo jejich pohřbem konaným 12. září 1968. Organizoval ho MěNV Jičín. Krajská správa SNB se snaţila předejít narušení klidu a pořádku během pohřbu a jiţ několik dní před ním, přijala různá opatření. Polské jednotky byly vzdáleny asi 10 km od města, v čas pohřbu měly zakázané vycházky. Obyvatele města národní výbor vyzýval k zachování klidu, aby pohřeb proběhl důstojně. Došlo téţ k posílení OVB Jičín dvaceti příslušníky VB z jiných okresů. Posílena byla i ČSLA.¹⁷⁴

Smuteční obřad konaný na Gottwaldově náměstí¹⁷⁵ začal 12. září v 14:30 hodin.

Se zesnulými se přišli rozloučit nejen obyvatelé Jičína, ale i lidé z širokého okolí.

173 VÚA, fond Ministerstvo národní obrany 1968 – sekretariát ministra, k. 35, sign. 25-11/1, citováno dle:

KALOUS, Jan: Jičínský incident – září 1968, in: Securitas imperii, FORMÁNKOVÁ, Pavlína (ed.), Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2006, ISBN 80-86621-22-7, s. 85-92, s. 90.

174 ABS, fond Sekretariát ministra vnitra, 3. díl, inv. j. 2233. Pohřeb obětí střelby polských vojáků – zpráva o opatřeních.

175 Dnešní Valdštejnovo náměstí

91

Náměstí při pohřbu zaplnily asi čtyři tisíce lidí. Ti přinášeli věnce a květiny. Květa Turková na pohřeb vzpomíná takto: „Tam bylo lidu. Bylo to tady na náměstí. Rakve tam byly snad uţ od rána. Ten hoch byl mladej, byl zpěvák. Měl krásnou, takovou stříbrnou rakev, těch květů všude. No a paní Klimešová měla černou rakev no a tam byly ty všechny ty sloţky městský, stály tam čestnou stráţ. Hrozně květů tam bylo a věnců, růţový, bílý, byly tam růţe, karafiáty, lilie. Na věncích byly různé stuhy s nápisy.“¹⁷⁶ Obě rakve byly poloţeny na katafalku, u nich se střídaly čestné stráţe tvořené ze tří ţen a tří mládeţníků. Po vyslechnutí státní hymny zazpívali členové liberecké opery Jana Hanusová a Arnošt Klíma, poté přednesla zaslouţilá umělkyně Julie Charvátová báseň

„Země mluví“ od Viktora Dyka. Někteří lidé, byli to převáţně mladí a studenti, si tuto báseň vyloţili jako jistou výzvu k odporu. Smuteční řeč pronesl předseda MěNV Jaroslav Pulec. Navázal na něj předseda ÚV Československého svazu mládeţe dr.

Zbyněk Vokrouhlický. Oznámil, ţe Jaroslav Veselý byl in memoriam zapsán do knihy cti československé mládeţe. Následovaly tóny Pochodu padlých revolucionářů, během kterých byly odváţeny rakve s mrtvými. Ty doprovázel průvod lidí. Šel ulicí Smiřických ke kinu, zde se oddělilo auto se Zdenou Klimešovou. Jelo do semilského krematoria, kde došlo k jejímu zpopelnění. Od kina pokračoval smuteční průvod do Zahradnické ulice k domu Jaroslava Veselého a dále na hřbitov, tam byl smuteční obřad ukončen.¹⁷⁷ Na poslední rozloučení s Jaroslavem Veselým a Zdenou Klimešovou do Jičína přijela i československá televize s herečkou Ivou Janţurovou. Natáčeli záběry pro dokument s názvem „Dokument doby.“ Příslušníkům Bezpečnosti říkali, ţe pořízené záběry nebudou nikde zveřejňovat.¹⁷⁸

V jičínské kronice byl den pohřbu obětí incidentu popsán slovy: „Tento den byl snad nejsmutnějším v historii našeho města v době po 2. světové válce. Slzy bolesti a rozhořčení nad ukrutností, s jakou nevinní lidé byli zbaveni ţivota, doprovázely celý tento srdcervoucí akt.“¹⁷⁹ Zajímavostí, o které mluvila spolupracovnice Zdenky Klimešové Květa Turková, bylo to, ţe Zdenka Klimešová jednou navštívila kartářku

176 Rozhovor s Květou Turkovou, 13. 5. 2013 (viz příloha č. 10)

177 SOA v Zámrsku – SOkA Jičín, fond MěNV Jičín, Přílohy ke kronice 1968, Relace rozhlasu po drátě.

178 BÁRTA, Milan, et al.: Oběti okupace. Československo 21. 8. – 31. 12. 1968, 1. vyd. Praha, Ústav pro studium totalitních reţimů 2008, ISBN 978-80-87211-01-4, s. 98.

179 SOA v Zámrsku – SOkA Jičín, fond MěNV Jičín, Kronika města Jičína, 1968, s. 53.

92

a ta jí předpověděla, ţe brzy zemře násilnou smrtí, ţe bude mít slavný pohřeb a po smrti se stane slavnou.¹⁸⁰