Cílem výzkumu je zjistit spokojenost dětí v SI, dále jak se rozvíjejí v oblasti svého zájmu a jaké aktivity vykonávají, jejich vize do budoucna a sociální vazby v zájmových činnostech.
6.2 Metody výzkumu
Metody sběru dat
Ve své bakalářské práci jsem zvolila metodu výzkumu formou polostrukturovaného rozhovoru. S jednotlivými respondenty jsem se osobně setkala. Hloubkový rozhovor lze definovat jako „nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem pomocí několika otevřených otázek“ (Švaříček, Šeďová a kol., 2007, str.
159).
Proces získávání dat pomocí hloubkového rozhovoru je složen z výběru metody, přípravy rozhovoru, průběhu vlastního pozorování, průběhu vlastního dotazování, přepisu rozhovoru, reflexe rozhovoru, analýzy dat, dále z psaní a prezentace výzkumné zprávy (Švaříček, Šeďová a kol. 2007, str. 160). Rozhovor realizovaný v mé bakalářské práci nepovažuji za hloubkový, protože nepokládám otázky směřující k odhalení hlubších souvislostí a někteří vybraní respondenti jsou v nízkém školním věku, tudíž by bylo obtížné provést s nimi hloubkový rozhovor.
Během rozhovoru jsem respondentům pokládala většinou otevřené otázky, především z toho důvodu, aby měli prostor debatovat a nebyli omezeni na konkrétní odpovědi. Místa, ve kterých probíhaly rozhovory, si respondenti určili sami. Vzhledem k nízkému věku dvou chlapců jsem navrhla, aby při realizaci rozhovoru, byl přítomen alespoň jeden z rodičů, a chlapci souhlasili. Každý z otců byl tichým přísedícím, dle mého názoru se chlapci v přítomnosti rodičů cítili lépe. Jednotlivých rozhovorů trvaly zhruba 30 – 45 minut.
6.3 Charakteristika výzkumného vzorku
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila 5 respondentů, a to na základě doporučení od jednotlivých gestorů a tutorů z SI ve věkovém rozmezí od 9 do 16 let. Respondenti jsou
60
aktivními členy SI a svými pohybovými či hudebními výkony vynikají ve své vrstevnické skupině. Vybraný výzkumný vzorek zastupují 2 hudebníci, 1 hráčka basketbalu a 2 hráčky volejbalu. Respondentům jsem na základě dohody s jejich zákonnými zástupci či rodiči změnila jméno, ponechala jsem jen věk a informaci, že pochází ze Šluknovského výběžku.
Vzorek jsem stanovila na základě těchto kritérií:
Věkové rozmezí maximálně do 18 let.
Aktivní účast a docházka do SI minimálně jeden rok.
Výběr dětí z okruhu hudby či sportu.
Původně jsem si vybrala o 2 respondenty více (viz kap.5.1.2), ale s nimi jsem nemohla provést rozhovor, protože jsem nedostala souhlas rodičů, mluvila jsem jen s jejich trenérem z volejbalové akademie.
Charakteristika respondentů
Lucie (12 let) – hráčka basketbalu, kterému se věnuje 4 roky. Je velmi snaživá, přizpůsobivá, energická a cílevědomá. Trénuje třikrát týdně. Aktivně se účastní akcí, soutěží a sportovních soustředění, které SI pořádá. Její prarodiče vlastní cukrárnu, proto dříve Lucie trpěla nadváhou, ale svou pílí a odhodláním během roku zhubla téměř 17kg, což ji umožnilo zařadit se mezi nejrychlejší hráčky ve své vrstevnické skupině. Důvodem ke snížení její váhy byla především touha hrát a zdokonalovat se v basketbalu, při své dřívější váze nedokázala vydržet hrát celou tréninkovou jednotku, byla ihned unavená a nestačila ostatním hráčům, nyní ji však trenérka považuje za nejlepší hráčku ve skupině.
Za poslední dva roky je vidět u Lucie velký pokrok, v současné době má velmi dobré tělesné dispozice k hraní basketbalu, je vysoká a hbitá. Rodiče ji materiálně i psychicky podporují, doprovázejí ji na soutěžích, a pokud je třeba, pomáhají trenérce s organizačními věcmi. Lucie je nekonfliktní a kolektivně spolupracuje s ostatními hráči v týmu. Rozhovor jsem realizovala dne 20. 10. 2015 v místní cukrárně, rozhovor trval přibližně od dvou hodin do půl třetí.
Aneta (13 let) – hráčka volejbalu, žákyně místní základní školy. Aneta začala do SI pravidelně docházet v roce 2013, kdy se připojila k vznikající volejbalové akademii v Rumburku. V té době patřila mezi nejstarší děvčata ve skupině, její pohybové dovednosti byly hned od začátku na velmi dobré úrovni, avšak jako ostatní hráčky měla problém s odbitím po pohybu či změně místa. Postupem času začala zvládat cvičení, které bylo koordinačně náročné a zaměřené na klasické herní situace (odbíjení po změně místa, po
61
otočení, po změně polohy). Aneta v rámci tréninku byla schopna plnit odlišnější cvičení než ostatní hráčky, proto ji trenérka v loňském roce zařadila do družstva žen, které hrají druhou ligu, bohužel v tomto družstvu nebyla schopna zvládat jednotlivé techniky, a proto se po vzájemné domluvě dohodly odložit tuto možnost na pozdější období. Nyní Aneta přechází znovu do družstva žen, začleňuje se však pomalejším tempem. Chodí jen na tréninky a při volejbalových turnajích je zatím v roli pozorovatele, avšak stále dochází i na tréninkové jednotky svého původního týmu. Trenérka Anetu považuje za velmi úspěšnou a shledává v ní budoucí potenciál. Aneta má oproti ostatním hráčům v týmu i somatické předpoklady jako je tělesná výška, optimální váha a také splňuje důležitá kritéria, jako jsou rozumové schopnosti, psychická odolnost či motivace. Anetu podporují její rodiče a také bratr, který je jako ona pohybově velmi zdatný. Rozhovor jsem realizovala dne 21. 10.
2015 v místní kavárně, v čase od dvou hodin do půl třetí.
Lenka (16 let) – hráčka volejbalu, studentka Rumburského gymnázia. Lenka je velmi talentovaná a cílevědomá dívka. Koncem roku 2013 se připojila k Volejbalové akademii SI, do kolektivu dívek se začlenila velmi dobře díky své přátelské povaze. Při trénincích je velmi snaživá a chce se neustále zdokonalovat. Ze začátku byla trenérkou upozorňována na špatný střehový postoj a měla také problémy odbíjet míč mimo osu, při odbití dělala technické chyby. Brzy si však své chyby začala uvědomovat a napravovat. Lenčiny výkony se neustále zlepšovaly, a proto ji trenérka nabídla možnost přestoupit do druholigového týmu žen, nabídku přijala, bez problému se adaptovala na nové prostředí a její výkonnostní pokrok byl opravdu veliký. V současné době trénuje třikrát týdně, z toho dvakrát týdně s druholigovým týmem a jednou týdně se svým původním týmem. Lenka je všestranná a trenérka ji spolu s výše zmiňovanou Anetou považuje za nejlepší hráčky v týmu. Ke sportu ji již od dětství vedou rodiče, kteří jsou také sportovně založení. Somatické předpoklady též splňuje, mimo jiné je i studijně úspěšná. Rozhovor byl realizován dne 22.
10. v prostorách tělocvičny, ve kterém probíhají volejbalové tréninky, v čase od čtyř hodin do tři čtvrtě na pět, s dostatečným předstihem než začal následný volejbalový trénink.
Jiří (9 let) – hudebník, hraje na klávesy, kytaru a flétnu. Jeho rodiče jsou hudebníci, tudíž hudební základ má zřejmě dědičný. V hudební akademii je již od samotného vzniku, jeho otec je gestorem této akademie. Jiří navštěvoval do druhé třídy místní základní školu, avšak z osobních důvodů se jeho rodiče rozhodli vzdělávat ho formou domácí školy, ve které kladou především důraz na přírodu, umění a hudbu. Do místní základní školy dochází
62
jen jednou za čtvrt roku na přezkoušení, jinak se tedy vzdělává doma, i přesto však má stanovené vyučovací hodiny tak, jako by měl ve škole. Rodiče kladou u Jiřího větší důraz na praxi, proto se snaží co nejvíce naučené teoretické poznatky ověřit i prakticky. Jiří je studijní typ, domácí škola ho velmi baví. Má rád knihy, přírodu a především hudbu, na hudební nástroje dokáže již hrát bez předlohy. Od dětství je veden k hudbě a má možnost širokého spektra hry na různé hudební nástroje. Kromě hudební akademie navštěvuje také pěvecký sbor, ve kterém se setkává se svými vrstevníky, sociálně tedy nestrádá a ani není separovaný od ostatních dětí. V hudební akademii je členem dětské kapely Flegmatics, ve které hraje na klávesy. Jiří má další dva sourozence, sestru v batolecím věku a čtyřletého bratra, který již tak v brzkém věku hraje na trumpetu. Rozhovor byl realizován dne 15. 10.
2015 v prostorách zkušebny hudební akademie, v čase od půl čtvrté do čtyř hodin.
Matěj (11 let) – hudebník, hraje na bicí, žák 6. třídy místní základní školy. Matěj se hudbě věnuje zhruba 3 roky, avšak již v raném dětství projevoval snahu hrát na hudební nástroj. Do hudební akademie dochází jednou týdně, v ostatních dnech trénuje doma na bicí, které mu pořídili rodiče. Ti dříve hráli na kytaru, nyní se hudbě přímo nevěnují, ale velmi aktivně ho podporují v hudebním rozvoji. Otec ho doprovází na zkoušky a pravidelně na jednotlivá vystoupení, také pomáhá s organizačními věcmi při přípravě koncertů. Matěj v počátcích, kdy začal docházet do hudební akademie, nevěděl, čemu se přímo bude věnovat, začal nejprve hrát na flétnu, až poté se naskytla příležitost vyzkoušet hru na bicí. Bicí ho velmi nadchly, bohužel zprvu nastal problém s tím, že nebyl učitel, který by ho v této oblasti mohl rozvíjet, proto gestor oslovil bubeníka z hudební skupiny Toxic people, který Matěje naučil základním technikám a pomohl mu v jeho začátcích.
Matěj se hudebně rozvíjí jen v hudební akademii, na bicí též hraje bez předlohy. Stejně jako Jiří hraje v hudební skupině Flegmatics. Rozhovor byl realizován dne 15. 10. 2015 v prostorách zkušebny hudební akademie, v čase od tří hodin do půl čtvrté.
63