Talent a nadání - Schrödingerův institut - práce s talentovanými dětmi

Pojem talent je odvozen z řeckého slova „talentos“ a znamená darovaný peníz. Ve starověku se termínem talent označovala největší jednotka váhy. Dříve byl talent chápan jako „dar boží“, kterým byli obdarováni jen někteří, vyvolení lidé (Kodým a kol., 1978, str.

1).

S termínem talent úzce souvisí i termín nadání. Většina autorů považuje tyto pojmy za synonyma, proto i já ve své práci budu termín talent a nadání řadit do jedné kategorie.

Dočkal (2005, str. 72–73) tyto pojmy definuje jako způsobilost člověka vykonávat činnost.

Každý člověk podává nějaké výkony, tudíž musí mít pro tyto výkony nějaké podprůměrné, průměrné nebo nadprůměrné nadání. Za nadané označuje ty jednotlivce, jejichž nadání je výrazně nadprůměrné. Co ovšem pokládáme za výrazně nadprůměrné, to je věcí domluvy.

Nadání je vrozené a je předpokladem k podávání nadprůměrných výkonů pouze v jedné určité oblasti. Nadání je často spojováno s uměním, dále se sportem a s rozumovým nadáním (Havigerová 2011, str. 14, 18.)

V psychologickém slovníku (Hartl, Hartlová 2000, str. 597) je talent definován jako:

„soubor schopností, zpravidla pokládaný za vrozený, umožňující dosáhnout v určité oblasti nadprůměrných výkonů. Je též označován za projevené nadání tj. odhalený úspěšnými výkony. Někdy je nazýván tvořivé nadání.“

Fořtíková (2009, str. 7) ve své knize uvádí, že nadání lze chápat jako určité dispozice, vrozené nenaučené schopnosti a talent jako rozvinutou formu nadání v co nejvyšší míře v daném oboru, které zahrnuje píli, svědomitost a snahu dokončit zadaný úkol a vylepšit své schopnosti. Zároveň lze nadání chápat z různých úhlů pohledů. Může jít o souhrn schopností, které jsou příčinou úspěšného vykonávání činností, dále o všeobecné schopnosti, které určují možnosti člověka, úroveň a vlastnosti jeho činnosti. Nadání je možno definovat jako souhrn vloh, projevů vlastností, vrozených předpokladů a existenci takových podmínek, které nám umožňují dosahovat vynikajících výsledků v určitých činností (Fořtík, Fořtíková 2007, str. 12).

Vyhláška č. 73/2005sb. říká, že: „mimořádně nadaným žákem se rozumí jedinec, jehož rozložení schopností dosahuje mimořádné úrovně při vysoké tvořivosti v celém okruhu činností nebo v jednotlivých rozumových oblastech, pohybových, uměleckých a sociálních dovednostech“ (Zákony pro lidi, 2015).

Laznibatová (2001, str. 57–58) definuje talent a nadání následujícím způsobem. Talent je vysoká úroveň rozvoje speciálních schopností, originality a tvořivosti. Za talentované označuje ty jedince, jejichž nadání není akademické a většinou neodpovídá vysokému IQ ani vysoké úrovni intelektových schopností. Naopak u nadaných jedinců lze prokázat rozvinutou výjimečnou intelektovou způsobilost, kterou lze dokázat pomocí diagnostických metod. Patří sem jedinci, kteří podle testů všeobecných intelektových schopností (případně specifických intelektových schopností) přesahují mezinárodně uznávanou hranici nadání. Podobně jako Laznibatová (2001) ve své knize odlišuje Fořtíková (2009, str. 7) „rozumový talent“ a „talent v umění a ve sportu“. Při posuzování talentu v oblasti umění a sportu není nutný zvýšený intelekt ani žádné mimořádné rozumové schopnosti jedince, kdežto rozumově nadaní jedinci v oblasti akademických disciplín jako je matematika, jazyky apod. mají rozvinutou schopnost učit se pojmy, pamatovat si a spojovat již naučené znalosti v nových souvislostech.

Někteří vědci a pedagogové však pojmy talent a nadání odlišují. Za nadané jedince považují ty, kteří mají mimořádné nadání ve více oblastech (jako jsou jazyky, matematika, přírodopis apod.) a jejichž výsledky testů inteligence dosahují nejvyššího IQ. Za talentované pak označují ty, kteří vynikají jen v jedné oblasti (např. v matematice) a jejich IQ dosáhne nižších nadprůměrných hodnot. Přesto se však v mezinárodní literatuře spíše oba dva pojmy užívají jako synonyma (Mönks, Ypenburg 2002, str. 29).

Nadání lze také vysvětlit čtyřmi následujícími modely:

Modely založené na schopnostech: intelektuální schopnosti se dají zjistit už v raném věku a v průběhu života se příliš nemění, tzn., že schopnosti jsou stabilní. Vysoké duševní schopnosti se většinou projeví ve výkonech až v dospělém věku.

Modely kognitivních složek: tyto modely jsou zaměřené na procesy zpracování informací. Především na to, jaké kvalitativní rozdíly vznikají v informačním procesu, resp.

čím se liší vysoce nadané dítě ve svém způsobu přijímání a zpracování informací od dětí průměrně nadaných. Důležitý zde není konečný výsledek, ale cesta k němu. Mnozí vědci proto navrhují používat místo kvocientu IQ používat QI, kde by QI vyjadřovalo kvalitu zpracování informací.

Modely orientované na výkon: vyjadřují rozdíl mezi vlohami a jejich realizací. Vloha je předpokladem k podání vynikajícího výkonu, ne vždy se ale vlohy u člověka rozvinou.

Často dochází k tomu, že se u dítěte nerozvinou, protože je okolí správně nerozezná.

V odborné literatuře se uvádí, že u 50% potencionálně nadaných dětí se vlohy nerozvinou z důvodu nedostatečných podnětů a výchovy. Velmi znevýhodněny jsou pak děti z nevzdělaných rodin, jejichž vlohy by měly být následně podněcovány školou.

Sociokulturně orientované modely: tyto modely vycházejí z toho, že vysoké nadání může být realizováno jen v případě vhodného spolupůsobení faktorů individuálních a sociálních. Vytváření podmínek pro navození zvláštních a mimořádných výkonů je závislé na politických a hospodářských předpokladech. Např. pokud se bude vzdělávací politika země soustředit jen na skupinu průměrných a slabších jedinců, budou dostávat nadaní a vysoce nadaní žáci málo podnětů k rozvoji jejich vloh, tudíž nebudou moc jejich schopnosti a vlohy dostatečně rozvinout a následně využít. (Mönks, Ypenburg 2002, str.

15–18)

O nadání v pravém slova smyslu, lze hovořit pouze v případě, pokud má jedinec tzv.

„dobré“ geny, a tudíž má k dispozice k tomu, aby podával vysoké výkony a jeho osobnostní charakteristiky a okolní podmínky vedou k projevení nadaného chování (Havigerová, 2011, str. 30).

Nadání se projevuje v oblasti duševních schopností a intelektuálních výkonů, dále v oblasti tvořivosti a produktivnosti, v oblasti umění (výtvarných a múzických) a v sociální oblasti (schopnost sociálního vůdcovství). Tyto oblasti se mohou navzájem prolínat (Mönks, Ypenburg 2002, str. 27). Dalšími typy nadání je analytické nadání (schopnost analyzovat problém a porozumět jeho částem, měří se pomocí IQ testů), syntetické nadání (kreativní, intuitivní myšlení, přínos ve vědě, literatuře a umění), a praktické nadání (analytické či syntetické nadání v praxi, schopnost rychle řešit problémy v každodenním životě). Praktické nadání je základem úspěchu v praktickém i osobním životě (Sternberg podle Fořtíková 2009, str. 12). Havigerová (2011, str. 30–32) ve své knize uvádí další možné typy nadání, a to: dělení podle předmětu, tzv. předmětová klasifikace a vertikální klasifikace. sémantické znalosti. Druhým vhodnějším typem nadání je vertikální klasifikace.

Vertikální klasifikace zahrnuje dva typy nadání: potenciální (latentní) a aktuální (manifestované). Potencionální (latentní) nadání popisuje vrozené předpoklady jedince, které se mohou projevit, pokud jsou jedinci poskytnuty příznivé podmínky, zatímco za nepříznivých podmínek se nemusí vůbec projevit. Aktuální (manifestované) nadání lze definovat jako nadprůměrné výkony jedince v současné době, proto je to aktuální nadání.

Je zpravidla výsledkem soustavného rozvoje, tréninku a píle, které jedinec v průběhu života získal (Havigerová 2011, str. 31–32). Podmínky pro rozvoj nadání jsou formovány společností, ve které se dítě nachází, primárně tedy školou a rodinou, záleží pouze na těchto dvou faktorech, jaké podmínky dítěti vytvoří, tak aby se co nejdříve podchytilo potenciální či latentní nadání.

Dočkal (2005, str. 78) ve svém díle uvádí čtyři oblasti nadání: pohybové (sportovní a taneční), umělecké (hudební, výtvarné a literárně-dramatické), intelektové (jazykové, matematické, vědecké a technické), praktické (manuální a sociální). Jednotlivé oblasti se vzájemně prolínají, např. taneční nadání patří do oblasti pohybového nadání a zároveň i do umělecké oblasti. Dále také zmiňuje jeden typ nadání, které do daných oblastí nezařadil, ale přesto považuje za důležité tento typ zmínit, a to akademické nadání, které definuje jako způsobilost podávat studijní výkony. Studium je druhem intelektuální činnosti, dítě, které se dobře učí, můžeme považovat za nadané.

Praktická část bakalářské práce je zaměřena na děti, které vynikají v oblasti hudby a sportu, proto se v následujících kapitolách zaměřím na hudební a sportovní nadání.

Hudební nadání

Pro umělecké talenty je typické, že u nich převládá divergentní myšlení¹. Dalším charakteristickým znakem je přímé zapojení emocí do uměleckých schopností, esteticky hodnotí realitu kolem sebe. Pokud posuzujeme umělecký talent, je nutné zaměřit se na inteligenci dítěte celkově komplexně. Dočkal (2005, str. 192–193) ve své knize uvádí příklady z praxe, kdy zkoumal děti, které vykazovaly nadprůměrné výkony v testech tvořivosti, ale zároveň i v klasických inteligenčních testech. Umělecky nadaní dospělí jsou často naopak v inteligenčních testech průměrní a jejich schopnosti vynikají ve specializovaných směrech.

1 Divergentní myšlení je „myšlení neohraničené jen zadáním úlohy. Ověřuje různé směry řešení, je otevřeno tvořivým, nestandardním postupům. Úlohy pro divergentní myšlení jsou koncipovány tak, že mívají několik možných způsobů řešení“ (Průcha, Walterová, Mareš 2008, str. 107).

22 V této oblasti se zaměřím na hudební nadání.

Hudební talent

Nejprve je nutné definovat pojem vlohy. Franěk (2007, str. 142) ve své publikaci vysvětluje tento pojem následovně: „vlohy jsou vrozené dispozice pro určitou činnost, odpovídají tomu, co nazýváme nadáním. Vlohy mají anatomický a neurofyziologický základ daný zčásti dědičností. Jsou to vrozené vlastnosti nervové soustavy. Vlohy nelze zjišťovat přímo, ale jen zprostředkovaně na základě chování a kvality činností a výkonů jedince“.

Dále také uvádí, že vloha je důležitým aspektem pro úspěšnou hudební činnost a na tomto základě dochází k rozvoji hudební schopnosti.

Seashore (in Dočkal 2005, str. 195) definuje hudební nadání jako soubor hudebních schopností (melodického a harmonického sluchu, smyslu pro rytmus a hudební paměti, které se pokusil formou testu změřit v roce 1919). Jeho testy však nepřinesly očekávané výsledky, proto se další autoři rozhodli definovat hudební nadání formou hudebního myšlení, např. testovaný měl správně doplnit nedokončený hudební motiv, pro určitý melodický úryvek měl vybrat patřičnou rytmizaci apod. Tyto testy byly však zaměřené na typ hudby, která je vlastní naší kultuře, tudíž nemohou komplexně postihnout hudební schopnosti (Dočkal 2005, str. 195). Hudební schopnosti lze chápat jako široký a všeobecný činitel, který je zahrnut ve všech druzích hudebních aktivit (Franěk 2007, str.

148).

S hudebním talentem také úzce souvisí pojem hudebnost. Hudebnost je potřeba a schopnost chápat autonomní účinky hudby a zároveň je prožívat. Hlavním znakem hudebnosti je hloubka, díky které je člověk schopen proniknout do umělecké struktury hudebního díla. Hudebnost tedy zahrnuje schopnost rozumět hudbě a motivaci, potřeby samotné hudby, která vychází z jejího vlastního autonomního účinku (Révész 1953 in

zabývající se dědičností z roku 1925, kdy Révész provedl výzkum a zveřejnil následující výsledky: pokud jsou oba rodiče muzikální, tak i jejich děti budou s 85% pravděpodobností muzikální. V případě, že jeden z rodičů nemá rozvinuté hudební schopnosti a druhý má, tak bude jejich potomek s 60% pravděpodobností muzikální. Pokud jsou oba rodiče nemuzikální, tak šanci, že jejich děti budou muzikální, je jen 20%. Rozvoj hudebních schopností dítěte nezávisí jen na dědičnosti, ale také na prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.

Ve 20. století psychologové řešili, zda při rozvoji hudebních i jiných schopností dítěte má větší vliv dědičnost nebo prostředí. Tímto sporem se zabýval i Cattell se svojí koncepcí fluenční a krystalizované inteligence. Fluenční inteligence je vrozená a je určena vlohami jednotlivce. Kdežto krystalická inteligence závisí na úrovni vzdělání a získaných zkušenostech v průběhu života. Samozřejmě, pokud dítě vyrůstá v hudební rodině, tak se mu dostává daleko více hudebních podnětů již od raného dětství než v rodinách nehudebních. Rodiče, kteří jsou hudebně založeni, mají i zřetelný zájem, aby se jejich potomek aktivně věnoval hudbě. Závěrem lze shrnout, že na rozvoji hudebních schopností dítěte má velký vliv dědičnost, zároveň se na rozvoji dědičných vloh výrazně podílí prostředí, ve kterém dítě vyrůstá (Franěk 2007, str. 143–144).

Dědičnost hudebního nadání zde zmiňuji z toho důvodu, že v praktické části své bakalářské práce jsem na základě rozhovoru s vybranými respondenty zjistila, že i jejich rodiče jsou hudebníci, proto předpokládám, že respondenti hudební nadání zdědili po svých rodičích.

Hudebně nadané dítě

Dítě projevuje zájem o hudební zvuky už v prvním roce života, hudební schopnosti se poté rozvíjí až v předškolním věku (Winner, Martino 2000 in Dočkal 2005, str. 196).

Avšak je obecně známo, že již v prenatálním období dokáže plod v těle matky vnímat zvuky (zvuky vytvářené tělem matky a zvuky přicházející z vnějšku). Na začátku 20.

století bylo dokonce těhotným matkám doporučováno, aby nenarozeným dětem zpívaly, pouštěly hudbu a tím rozvíjely hudební nadání svých potomků (Franěk 2007, str. 127).

Tyto dětské hudební projevy se mohou rozvinout do opravdového hudebního nadání, je však důležité rozvíjet i tvořivé schopnosti a motivaci dítěte.

Obrázek 1: Intelektový profil hudebně nadaného dítěte

Poznámky: r-reprodukční schopnosti, v-verbální jazyk, t-tvořivé schopnosti, n-neverbální jazyk.

Intelektový profil hudebně nadaného dítěte je znázorněn na obrázku č. 1. Dočkal (2005, str. 196) popisuje tento profil následovně: „celková inteligence je nadprůměrná, tvořivé schopnosti jsou rozvinuty více než reprodukční. Verbální inteligence převládá nad neverbální snad proto, že hudba je, stejně jako jazyk, symbolickým systémem. Neverbální testové úlohy s hudbou nijak nesouvisí“. Z obrázku lze zřetelně vidět, že hudebně nadané děti mají více rozvinutou tvořivou inteligenci než reprodukční, která je pro umělecké talenty typická (Dočkal 2005, str. 196). O druhu hudební činnosti, které se bude dítě věnovat, patří také tělesné vlastnosti. Dítě s nedostačující vitální kapacitou plic zřejmě nezvládne hru na dechové nástroje a dítě, které má malé rozpětí prstů na rukou nezvládne být dobrým klavíristou. Například učitel hudby, využívá kromě svého hudebního nadání i talent pedagogická apod. K rozlišení jednotlivých hudebních talentů dochází postupně (Dočkal 2005, str. 197). Opět zde platí fakt, že záleží na prostředí, kterým je dítě obklopeno, a na podnětech, které se mu dostávají, aby mělo možnost hudebně se rozvíjet.

Hudební testy

Existuje několik typů testů specializované na měření hudebních vloh a na základě tohoto měření se dá odhadnout, jakého stupně hudební dovednosti má šanci dítě dosáhnout.

První takový test sestavil v roce 1919 již zmiňovaný Seashore. Tento test byl určen pro děti ve věku 10 až 12 let a dnes se používá jen velmi zřídka. Avšak tento test se stal základem při vytváření pro spousty dalších testů zaměřených na hudební schopnost. Cílem tohoto testu bylo změřit hudební vlohy (Seashore nazval hudební vlohy talentem). Hudební talent se dle jeho názoru skládá z těchto částí: tónové výšky, hlasitosti, rytmu, tónové délky, zvukové barvy a paměti pro pořadí tónů. Test se skládal z šesti subtestů (rozlišování výšky

tónu, rozlišování časové délky, rozlišování hlasitosti, posuzování konsonace, paměť pro tóny, posuzování rytmu) (Franěk 2007, str. 154).

Tento test byl velmi zkritizován, protože někteří psychologové zastávají názor, že dle tohoto testu nelze předvídat rozvoj hudebních schopností a neměří hudební dovednosti, ale jen dovednost sluchového rozlišování. Avšak Seashoreův test byl první v této oblasti, proto byla kritika občas přehnaná. Tento test se dá i dnes použít za předpokladu, že chceme změřit jen určité složky hudební schopnosti (Franěk 2007, str. 155).

Hudební nadání dítěte určuje také Wingův test hudební inteligence (Wing 1948 in Franěk 2007, str. 156). Tento test testuje oproti Seashorově testu i citlivost pro rytmizaci a harmonizaci, což má podle Winga vypovídat o hudební inteligenci. Test je určen pro děti a dospívající ve věku 8 až 17 let a hodnocení je rozlišeno podle pěti věkových skupin.

Dalšími testy sloužícími k určení hudebního nadání mohou být testy Gordona, Vaughana, Holase či Luska (Franěk 2007, str. 157).

Výše zmíněné testy jsem předložila institutu jako možný způsob, jak zjistit hudební talent u dětí. Institut doposud s těmito testy nepracoval, ale je možné, že do budoucna testy využije k lepší identifikaci hudebně nadaných dětí. Tyto testy jsem během svého působení v institutu nepoužila z důvodu nedostatku zkušeností.

Sportovní nadání

Pohybové schopnosti se u dítěte projeví již v předškolním věku formou kolektivních míčových her a soutěží, již v tomto věku lze vypozorovat, zda dítě má blíže spíše k tanci, nebo sportu. Na základní škole pak tuto úlohu plní povinná tělesná výchova. Učitel by měl hodiny tělesné výchovy vést tak, aby nikoho nevystavoval posměchu ostatních spolužáků a každému z nich umožnil prožít přirozenou radost z pohybu. Ve škole pak mají rodiče možnost zapsat své dítě na pohybové hry a zvýšit tím jejich pohybový rozvoj. Sportovní talent lze také rozšířit i v aktivitách mimo školní systém, můžou to být sportovní a tělovýchovné kluby, anebo různá střediska pro volný čas (Dočkal 2005, str. 210–211).

Příkladem bude právě středisko pro volný čas, na které se zaměřím v praktické části bakalářské práce.

Pohybové činnosti jsou řízeny sebevědomím, intelektem a výkonovou motivací.

Dočkal (2005, str. 206) ve své knize uvádí, že lidé mají často předsudky vůči sportovcům typu „jsou silní, ale hloupí“. Inteligence se však neposuzuje jen na základě vědomostí.

Inteligence znamená kromě dalšího také schopnost učit se a dítě, které pravidelně navštěvuje taneční či sportovní trénink, prochází i na trénincích procesem učení.

Při volbě sportu se člověk rozhoduje na základě svých konkrétních zájmů. Součástí sportovního talentu v kolektivních sportech je i schopnost kooperace. V individuálních sportech si za svůj výkon odpovídá sportovec sám, kdežto v kolektivních sportech je důležitá kooperace neboli spolupráce. Součástí sportovního nadání je také tvořivost, může se projevovat například formou nalézání nových technik, jak zlepšit svůj sportovní výkon apod. Vhodným obdobím pro realizaci vrcholných pohybových výkonů je adolescence.

Maximální sportovní výkonnost lze u dítěte rozvinout již v dětství, ale poté může dojít k ohrožení pozdějšího psychického i tělesného vývoje jedince (Dočkal 2005, str. 210–211).

Společnými znaky pohybového nadání jsou pohybové schopnosti a celková tělesná zdatnost. Tělesná zdatnost dítěte je zpravidla podmíněna dědičností, ale závisí také na způsobu života, kvalitní stravě a pravidelném cvičení (Dočkal 2005, str. 208).

Sportovní talent je struktura aktuálních projevujících se schopností, která jedinci umožňuje dosahovat vysokých výkonů ve sportovní činnosti. Struktura sportovního talentu obsahuje několik faktorů: morfologické (adekvátní tělesný rozvoj), fyziologické (dobrý zdravotný stav, přiměřený rozvoj funkčních orgánů), pohybových (síla, rychlost, vytrvalost, koordinovanost apod.), a psychických (odolnost vůči dílčím neúspěchům apod.) Všechny tyto faktory jsou na sobě vzájemně závislé a prolínají se (Kodým a kol. 1978, str.

19–21).

Sportovní příprava je dlouhodobý proces, proto by se měl talent u dítěte rozpoznat co nejdříve, a to právě ve věku, kdy dítě dochází do školy, především i z toho důvodu, aby se zabránilo vzniku případných chyb, a také proto, že již v tomto věku se vytváří základy pro pozdější výkonnosti (Perič 2006, str. 12).

Vyhledávání sportovních talentů

Podle Periče (2006, str. 47–48) lze talentované jedince vyhledat třemi způsoby:

Formální institucionální zabezpečení: vyhledávání talentů je prováděno institucemi, školou nebo kluby na základě realizovaného šetření, které má za cíl identifikovat možné sportovní talenty.

Neformální institucionální zabezpečení: je výběr, který provádí instituce v rámci doplnění jejich hlavní činnosti, např. formou školních sportovních kroužků apod., které děti dále směruje do dalších sportovních oddílů dle jejich pohybové úrovně.

Profesionální vyhledávači talentů: v určitých sportovních odvětvích jako je např.

fotbal, basketbal apod. pracují lidé, kteří mají na starosti vyhledávání sportovních talentů.

Tito lidé pracují pro konkrétní sportovní kluby a organizace, které zastupují jednotlivé sportovce.

Rozvoj sportovního talentu

Součástí rozvoje sportovního talentu je především tréninkový proces. Tento proces by měl být velmi důkladně promyšlen a sestaven, aby talentovanému jedinci byla poskytnuta maximální péče. Perič (2006, str. 50–52) ve své knize uvádí tři základní požadavky, dle kterých má být trénink sestaven.

Prvním požadavkem je stanovit si výkonnostní cíle (tréninkové normy), které mají být v souladu s věkem nadaného dítěte. Ke splnění tohoto požadavku je nutné se řídit podle kritérií včasnosti. Kritérium včasnosti znamená splňování stanovených tréninkových

In document Schrödingerův institut - práce s talentovanými dětmi (Page 19-31)