Rozdělení církevních volnočasových zařízení a organizací podle jejich cílů

Většina volnočasových zařízení a organizací se snaží podpořit rozvoj jedince jako celku, tedy jeho fyzických i duševních schopností. K rozvoji požadovaných schopností je využíváno různých stylů a způsobů výchovy a činnosti, které se liší podle zájmového zaměření zařízení. To, na jakou zájmovou činnost je organizace nebo zařízení zaměřeno, je pro dítě velmi důležité, vybírá si totiž svou volnočasovou činnost podle svého zájmu a tento zájem se stává prostředkem a motivací pro jeho rozvoj a práci vychovatele s dítětem samotným.

Základním jmenovatelem a jednotícím prvkem církevních volnočasových zařízení a organizací je to, že byly založeny nějakou církví. V této fázi jejich podobnost někdy končí, protože i jejich dílčí cíle a způsoby výchovy se liší. Z rozhovorů vyplynulo, že církevní volnočasové organizace a zařízení se snaží nejen o rozvoj fyzické a duševní stránky, ale i té duchovní, kdy všechny tři jsou považovány za stejně důležité a potřebné pro život jedince. Některé organizace duchovní výchovu přímo zařazují do své činnosti (modlitba na začátku schůzky, hraní biblických příběhů, společné čtení bible apod.) nebo se spoléhají na působení příkladů svých vedoucí a pracovníků či přímo prostředí, kde se aktivity odehrávají. Nejčastěji se jedná o kombinaci všech výše zmíněných činitelů v různém poměru jejich intenzity. Takováto církevní zařízení nebo organizace jsou nejen církví zřízena, ale náboženství a víra je i součástí programu, cílů a práce s dětmi a mládeží.

Pokud se církevní volnočasová organizace nebo zařízení spoléhají hlavně na působení prostředí a příklad vedoucího, dalo by se říci, že se jedná o nepřímou výchovu, která vede ke správným morálním zásadám a slušnému chování. Pohled na to, co je

40

považováno za morální a správné chování, je v naší evropské společnosti zformován prostřednictvím křesťanství a Bible. Z tohoto důvodu je možné nepřímou náboženskou výchovu považovat jen jako výchovu ke správnému a slušnému chování a morálním zásadám. O výchovu dětí k dobrým charakterovým vlastnostem a morálce se snaží i mnoho světských volnočasových organizací, jako například Junák ČR nebo Česká obec sokolská.

V takovémto případě nejsou rozdíly mezí církevními a světskými volnočasovými organizacemi a zařízeními tolik znatelné a v konečném důsledku by se dalo říci, že i nepodstatné.

Některá z církevních volnočasových zařízení a organizací se však snaží vychovávat přímo k víře a konkrétním znalostem a schopnostem týkajícím se křesťanství, mnohdy jsou tyto aspekty přímo zařazeny v jejich programech a metodikách (viz: obrázek 2 v příloze).

Zabývají se Biblí, modlí se a diskutují nad jednotlivými biblickými příběhy a vírou jako takovou. Takovéto církevní volnočasové organizace a zařízení samozřejmě využívají i nepřímých způsobů výchovy, jako je dobrý příklad vedoucího, působení okolního prostředí a vytvoření dobré atmosféry a nekonkurenčních vztahů mezi členy. Takovéto církevní volnočasové organizace a zařízení jsou mnohdy vyhledávány rodinami věřících, aby rodiče nebyli na náboženskou výchovu svých dětí sami a jejich děti mohly sdílet své zážitky a pocity ve skupině sobě podobných lidí.

Některé základní školy nabízejí mimo školní družiny a školního klubu i volnočasové kroužky. Pokud se jedná o církevní základní školy, je mnohdy možné mezi nabízenými volnočasovými kroužky nalézt i kroužky s náboženskou náplní jako je náboženská výchova či čtení z bible apod. Tyto kroužky jsou většinou nabízeny zdarma.

Škola tak nabízí rodičům pomocnou ruku v náboženské výchově i v oblasti faktů a znalostí Bible a křesťanství.

Je možné najít taková církevní zařízení, která duchovní rozvoj nemají ve svých cílech a stylu práce. Zařízení podobného typu většinou mají jako svou cílovou skupinu dětí a mládeže ty, kteří jsou přímo ohrožováni sociálně patologickými jevy. Základním a hlavním cílem je tedy získat děti nebo mládež pro trávení volného času mimo ulici v bezpečném prostředí a v rámci možností snaha o co nejsmysluplnější trávení volného času, kdy volnočasové aktivity slouží k navázání komunikace a vybudování důvěry, díky nimž je možné nabízet a poskytovat sociální služby.

Podle cílů je tedy možné rozlišovat dva typy církevních zařízení a organizací. První typ je nejen církví zřízen, ale výchova k Bohu je jedním z cílů nebo cílem hlavním

41

(zájmové kroužky s náboženskou tématikou na církevních školách, Pathfinder). Druhý je církví jen zřízen a cíle má jiné, většinou jsou to nízkoprahové kluby, které mají ze své podstaty jiné priority. Dalo by se ale říci, že oba typy zařízení na sebe nepřímo navazují.

Nízkoprahové kluby „sbírají“ děti a mládež z ulice a snaží se je nasměrovat k zodpovědnějšímu a smysluplnějšímu životu. Pokud se v rámci generací něčeho takového dosáhne, otevírá se možnost pro další zařízení a organizace a jejich práci.

6. Rozhovory

Pro absolvování rozhovorů jsem se rozhodla z důvodu nedostatku osobních zkušeností v oblasti církevních volnočasových organizací a zařízení. Informace získané z webových stránek, odborných i naučně populárních publikací a periodik se mi zdály nedostačující vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, že každé volnočasové zařízení nebo organizace má svůj specifický ráz a charakter, který vytváří jednotliví členové. To, jak spolupracují lidé ve vedoucích pozicích, jak a kam vedou svou organizaci a zařízení, se promítá do nálady a rozpoložení mezi členy zařízení a organizace a přitahuje nové zájemce většinou podobného charakteru. Z těchto důvodů jsem se rozhodla realizovat rozhovory s členy vybraných zařízení a organizací, kteří jsou ve vedoucích pozicích; popřípadě další rozhovor s členem, který přímo pracuje s dětmi nebo mládeží. Pro rozhovory jsem volila jen dospělé pracovníky, kteří v dané organizaci působili již delší dobu, protože se domnívám, že k odpovědi na mé otázky bylo třeba se zamyslet a vyzdvihnout podstatu samotného zařízení nebo organizace.

Rozhovory proběhly v období od ledna do dubna 2012. Za pomoci připravených otevřených otázek jsem se snažila porozumět pohledu dotazovaných na problematiku.

Délka rozhovoru většinou trvala 20 minut až 1 hodinu. Všichni dotazovaní souhlasili se záznamem rozhovoru na diktafon.

Na začátku ledna 2012 jsem oslovila 3 církevní volnočasová zařízení a organizace a 1 církevní nízkoprahový klub. Pro porovnání a nalezení rozdílů jsem oslovila 3 světské volnočasová zařízení a organizace, které mají podobnou nebo stejnou náplň činnosti.

Vytvořila jsem tedy pomyslné tři páry organizací a zařízení. K Nízkoprahovému klubu Husita jsem žádné další zařízení nepřiřadila, protože se nejedná o volnočasové zařízení, ale o sociální službu, která volnočasové aktivity a jejich principy využívá pro navázání kontaktu se svými klienty. Nejde tedy o volnočasové zařízení, ale o sociální a z tohoto důvodu jsem nehledala další světský nízkoprahový klub.

42

Obrázek 1 - Vybrané organizace

Většinu těchto zařízení a organizací jsem popsala v kapitole Důležité volnočasové organizace a zařízení v ČR mimo Nízkoprahový klub Husita a DDM Klamovka. NPK činnosti různorodě střídány a prostřednictvím sportu se snaží i o rozvoj morálních hodnot.

Podobnost v případě Klubu Pathfinder a Junáku ČR je založena na faktu, že obě organizace jsou skautského typu s podobným systémem fungování, vedením schůzek a výchovy dětí a mládeže.

Podobnost Salesiánského střediska mládeže a DDM Klamovka se zakládá na poměrně široké nabídce jednotlivých kroužků, které se všechny nalézají v jedné budově.

Obě zařízení pořádají i některé akce pro veřejnost.

Většina vybraných zařízení jsou známá volnočasové zařízení a organizace, s širokou základnou členů a dlouhou historií. Lze tedy předpokládat propracovaný systém

Církevní volnočasová

43

výchovy, spolupráce mezi jednotlivými články a promyšlenou sebeprezentaci na veřejnosti. Vzhledem k těmto faktorům jsem předpokládala, že členové těchto organizací a zařízení budou schopni zodpovědět otázky směřující k cílům a smyslu jejich práce s dětmi a mládeží. Očekávala jsem, že odpovědi na některé otázky, pracovníků v církevních volnočasových zařízeních a organizacích a světských volnočasových zařízení a organizací se budou pravděpodobně lišit.

Z rozhovorů vyplynulo, že pracovníci ve světských zařízeních a organizacích neshledávali žádný zjevný a důležitý rozdíl mezi církevní a světskou volnočasovou organizací. Naopak pracovníci v církevních zařízeních a organizacích byli schopni rozdíly najít a dokonce je označovali jako důležité a zjevné. Nejčastěji byl uváděn a akcentován důraz na výchovu celého člověka po fyzické, duševní i duchovní stránce a osobnější přístup vedoucích k dětem a mládeži.

Většina pracovníků církevních volnočasových zařízení a organizací se v rozhovoru poměrně do hloubky zabývala dnešním stavem společnosti, kterou označovali jako konzumní a zaměřenou na finance, a jejím špatným vlivem na děti a mládež. Dle jejich slov by se církevní organizace a zařízení měly stát místem, které je od konzumu oproštěno.

Měly by tedy být prostředím, kde je akcentováno přátelství, laskavost a empatie. Finance by zde měly být ideálně odsunuty na druhou kolej. S tím velmi úzce souvisí pocit pracovníků v církevních volnočasových zařízeních a organizacích, že atmosféra v těchto organizacích a zařízeních je méně konkurenční, než je běžné, a důraz je kladen spíše na společenství a přátelství prožívané mezi členy.

Dalším rozdílem, který byl vnímán jako důležitý, je častá nízkoprahovost církevních volnočasových zařízení a organizací ve smyslu přijetí všech dětí a mládeže bez rozdílu, a to i s problémovým chováním či jinými problémy, které ztěžují pobyt a soužití.

A také snaha o to, aby služby byly co nejlevnější nebo úplně zdarma a tedy přístupné co nejširší společnosti, což úzce souvisí se snahou o potlačení vlivu financí na způsob fungování organizace či zařízení.

Většina církevních i světskýcch volnočasových zařízení a organizací mezi své cíle zařazuje (nebo má dokonce jako hlavní cíl) výchovu celého člověka, tedy výchovu, která se nezaměřuje na jednu konkrétní oblast lidství, ale na člověka jako kompaktní celek.

Jednotlivé organizace a zařízení se liší v chápání pojmu „výchova celého člověka“ a také v tom, co všechno do tohoto typu výchovy zařazují. Zde je zásadní rozdíl mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi, kdy světská ve většině případů

44

chápou „výchovu celého člověka“ jako dvousložkovou výchovu: rozvoj fyzických a psychických schopností. Církevní volnočasová zařízení a organizace mnohdy zahrnují do

„výchovy celého člověka“ nejen rozvoj fyzických a psychických faktorů, ale i duševních.

Posledním znatelným rozdílem mezi církevním a světským volnočasovým zařízením a organizací, který jsem z rozhovorů zaznamenala, je v přístupu a nárocích směrem k přímým pracovníkům s dětmi, tedy vedoucím. Obecně lze říci, že v církevních volnočasových zařízeních a organizacích jsou na vedoucí většinou kladeny větší nároky. Je od nich vyžadován kladný, komplexní a opravdově žitý příklad dobrého člověka, popřípadě křesťana. Vedoucí by měl ideálně být dětem a mládeži k dispozici pořád a ne jen během doby své práce s nimi. Také je často vyžadována větší trpělivost, schopnost a ochota pracovat i s dětmi a mládeží s netradičními projevy chování. Některé organizace dokonce přímo vyžadují, aby vedoucí byl křesťanem a svým příkladem vychovával k víře.

Z rozhovorů vyplynulo, že rozdíly pro většinu lidí nejsou na první pohled viditelné a důležité. Pokud je ale rozdíl odhalen, je už většinou považován za důležitý. Nejdůležitější rozdíl jsem shledala v tom, jak je vnímán důvod a podstata setkání lidí v zařízení nebo organizaci. Pracovníci a vedoucí v církevních volnočasových zařízeních většinou prožívají samotné setkání lidí a jejich interakci a sdílení pocitů jako přínosné a v podstatě jako to nejdůležitější. Samotné konání není tolik zaměřeno na činnost a cíl, kterého je možné pomocí dané činnosti dosáhnout. Jde o prožívání společenství, bezkonkurenční atmosféru, kde tolik nezáleží na tom, kdo je nejlepší nebo první. Pracovníci a vedoucí ve světských volnočasových organizacích a zařízeních se více soustřeďují na činnost a cíl, kterého chtějí dosáhnout. Soustřeďují se více na rychlost a kvalitu, s jakou je činnost ovládnuta, a jedinec nebo skupina se přibližují cíli. Avšak nic z výše popsaného nelze chápat jako dogma a je třeba brát v úvahu mnoho činitelů, které se navzájem ovlivňují a vytvářejí celkové směřování a vnitřní charakter zařízení nebo organizace.

45

7. Závěr

Ve své práci jsem se pokusila nalézt co nevětší rozsah a množství rozdílů mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi. Na začátku práce jsem se zabývala volným časem a zájmy obecně, abych uvedla čtenáře do problematiky a nastínila další vývoj a postup práce. V dalších kapitolách jsem obecně popsala fungování a styl práce ve volnočasových zařízeních a organizacích. V poslední kapitole jsou popsány rozdíly a odlišnosti mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi. Během zpracovávání mé práce jsem pochopila, že tyto rozdíly leží v detailech, které dohromady dávají celkovou podobu organizace nebo zařízení. Vyzdvihla jsem tedy ty rozdílné aspekty, které jsou charakteristické pro církevní volnočasová zařízení a organizace, tedy takové rysy, které jsou příznačné pro církevní organizace a zařízení, ale ve světských volnočasových zařízeních a organizacích se běžně nebo vůbec nevyskytují.

Myslím si, že nepodstatnějším rozdílem je důraz kladený v církevních volnočasových zařízeních na sounáležitost členů a jejich společenství.

Během své práce jsem narazila na problém a tím byl nedostatek odborné literatury a tištěných zdrojů obecně. Nenalezla jsem žádný dokument, článek, knihu nebo statistiku, která by se přímo týkala církevních volnočasových zařízení a organizací. Z tohoto důvodu doufám, že má bakalářská práce přinese užitek a rozšíří řady publikací k tomuto tématu a popřípadě bude využita jako hrubý přehled typů volnočasových zařízení a organizací.

46