3. ROZVOJ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ VE VÝUCE
3.1. S TRATEGIE VEDOUCÍ K ROZVOJI KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ
Následující řádky jsou věnovány několika zdánlivě nesourodým informacím, jejichž znalost může učiteli pomoct kladně ovlivnit vyučování a jeho efektivitu a které je třeba brát v úvahu, chce-li učitel co nejlépe rozvíjet klíčové kompetence svých žáků a chce-li, aby si jeho žáci z výuky odnášeli co nejvíce znalostí, dovedností či schopností. Je důležité uvědomit si, že proces výuky a učení žáků se neodehrává ve vzduchoprázdnu a že příznivé klima ve třídě nebo individuální přístup k žákům a pochopení fungování paměti může učiteli pomoct lépe a efektivněji zavádět do výuky aktivizující metody, pomocí nichž je možné žáky více zapojit do výuky a lépe rozvíjet klíčové kompetence žáků. Vytváření příznivého školního a třídního klimatu i individuální přístup k jednotlivým žákům jsou zároveň tendencemi, které navozuje a respektuje RVP ZV.
3.1.1. FUNGOVÁNÍ PAMĚTI
Při uvažování o tom, který způsob učení je nejefektivnější a vede k dlouhodobému zapamatování poznatků, je možné využít výzkumů zaměřených na fungování paměti.
Podle těchto výzkumů si člověk pamatuje jen 10 % toho, co četl, 20 % toho, co slyšel a 30 % toho, co viděl. Pokud se tyto přístupy kombinují, pak si lidé zapamatují mnohem víc. Člověk si zapamatuje až 50 % toho, co viděl a zároveň slyšel, 70 % toho, co sám řekl a až 90 % toho, co zároveň řekl i udělal51. Z těchto výsledků vyplývá, že nejvíce si pamatujeme to, co jsme sami prožili nebo udělali. Ve výuce si žák zapamatuje více učiva, pokud toto učivo prezentuje spolužákům (například v případě vrstevnického vyučování), nebo zažije-li nějakou situaci, která připomíná
51 Barbara ČECHOVÁ a kol.: Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce, Praha 2006, s. 15.
realitu a má emotivní charakter. Tyto situace je možné ve výuce navodit pomocí různých simulačních nebo situačních technik. Příkladem situační techniky je např.
aktivita Problémové situace z pracovního listu Zločiny proti lidskosti. Lidský mozek si lépe zapamatovává nové a překvapující informace, proto je dobré ve výuce střídat různé přístupy a učební strategie. Vyučování je efektivnější, pokud učitel ve výuce střídá různé druhy aktivit a vyučovacích metod. Z tohoto důvodu jsou v pracovních listech zařazovány vždy tři aktivity odlišného typu. Pro efektivnost výuky je důležité znát také koncept povrchního a hlubšího učení. Povrchní učení znamená, že žák přijme určitou informaci a na krátkou dobu si ji zapamatuje. Nijak ho ale postojově ani hodnotově neovlivní. Naopak hlubší učení zahrnuje nejen zapamatování informace, ale také akceptování důvodů, proč se žák danou věc učí. Chceme-li kromě znalostí a dovedností ovlivňovat i postoje a hodnotovou orientaci žáků, je třeba žáky dostatečně motivovat, protože pouze hlubší učení dokáže podnítit rozvoj osobnosti a ovlivňovat pohled na svět. Snahou učitele by mělo být, aby si žáci co nejvíce znalostí zapamatovali dlouhodobě. Dlouhodobá paměť však funguje pouze tehdy, pokud žák učivu porozumí a je schopen začlenit si ho do struktury významů a pojmů, které už zná. Tak si vytvoří nejlepší předpoklad pro dlouhodobé zapamatování informací.52 Z tohoto důvodu je v pracovních listech kladen důraz na propojování učiva a hledání souvislostí. Některé aktivity sice procvičují pouze znalost, většina z nich je však orientována spíše na porozumění či aplikaci poznatků.
3.1.2. BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ VE TŘÍDĚ
Pro efektivitu výuky a větší aktivitu žáků při výuce je velmi důležité vytvořit ve třídě příznivé klima. Bezpečné prostředí ve třídě znamená, že žák se nemusí obávat toho, že bude za svou aktivitu zesměšňován, shazován, ponižován, ignorován nebo dokonce potrestán. Chce-li učitel žáky motivovat, měl by vždy volit pozitivní motivaci. Žáci by měli být motivováni touhou po úspěchu a pochvale, nikoli obavou z případného trestu. Bezpečné prostředí, v němž se žáci mohou vyjadřovat bez obavy z případné negativní reakce na jejich názor či příspěvek ze strany učitele či žáků, tvoří nutnou podmínku k efektivnějšímu učení i k rozvoji sebevědomí žáků.53 K tomu, aby bylo možné ve třídě realizovat všechna cvičení z praktické části DP, je třeba, aby ve třídě panovalo příjemné a bezpečné klima. Zvlášť důležité je to při těch aktivitách, které jsou zaměřeny na závažná témata moderních lidských dějin
52 Barbara ČECHOVÁ a kol.: Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce, Praha 2006, s. 16.
53 Tamtéž, s. 17.
a ve kterých je nutné, aby žáci bez ostychu vyjadřovali své osobní názory a postoje.
Bezpečné klima je důležité také při realizaci všech diskusních aktivit a aktivit založených na spolupráci žáků (společná tvorba myšlenkové mapy apod.).
3.1.3. INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP
RVP ZV podporuje tendenci k individuálnímu přístupu, píše se v něm, že
„při dosahování cílů základního vzdělávání je třeba zohledňovat potřeby a možnosti žáků.“54 Každý učitel by si měl uvědomit, že k optimálnímu rozvoji žáků je potřeba přistupovat k nim individuálně. Pro efektivitu výuky je důležité vědět, že každý žák je jiný, má svůj vlastní styl učení a může preferovat jiné informační kanály. (Žáci získávají informace z různých typů podnětů). Učitel by měl usilovat o to, aby si žáci rozšiřovali své obzory a aby se naučili používat různé učební styly. K tomu je třeba využívat ve výuce široké spektrum rozličných metod, které respektují různé učební styly, a využívat ve výuce vizuální, auditivní i kinestetické podněty. Žáci preferující vizuální podněty reagují nejvíce na obrazový materiál, např. napsaná slova, grafické znázornění, fotografie, powerpointové prezentace apod. Žáci s auditivní preferencí nejlépe reagují na zvuky, např. na hlas učitele a spolužáků či na audiozáznamy. Tito žáci si při zapamatování učiva text často přeříkávají nahlas. Největší skupina žáků využívá kinestetický učební styl. Tito žáci si nejvíce informací zapamatují tehdy, když si mohou zkoumanou činnost či skutečnost vyzkoušet, jsou-li v pohybu nebo mohou-li si vyzkoušet hraní rolí. Žáci s kinestetickým učebním stylem jsou nejpočetnější a vyžadují častější střídání aktivit ve výuce. Chce-li učitel aktivizovat co nejvíce žáků a zajistit co největší efektivitu učení, měl by respektovat potřeby všech tří skupin žáků a začleňovat do výuky vhodné metody.55 V pracovních listech v praktické části DP se vyskytuje velké množství aktivit založených na práci s obrazovým materiálem, jsou zde však také aktivity diskusní či hravé, při nichž si přijdou na své i žáci s auditivním učebním stylem. Žákům s kinestetickým stylem by měla vyhovovat různorodá skladba aktivit na jednom pracovním listu a aktivity založené na osobním prožitku či hraní her.
54 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha: VÚP, 2007, s. 10.
55 Barbara ČECHOVÁ a kol.: Nápadník pro rozvoj klíčových kompetencí ve výuce, Praha 2006, s. 18.