Sexuální výchova v rodině a ve škole - Sexuální výchova

1. Sexuální výchova – vybraná témata

1.1. Sexuální výchova v rodině a ve škole

1. Sexuální výchova – vybraná témata

Sexuální výchova je formativní, plánovanou a dlouhodobou cílevědomou činností, kterou aplikuje vychovatel (učitel, rodič, vychovatel atd.) na svého žáka (dítě, chovance atd.). Obecný cíl sexuální výchovy je kvalitní a zdravý život v partnerství, manželství a rodičovství, přičemž je v něm obsažena harmonie sociální, etická, psychická a biologická. (Mitlöhner 2003, s. 166)

Cíle sexuální výchovy ve školní praxi rozdělujeme:

 rovina kognitivní a informativní – množství, kvalita informací a poznání, které v sexuální výchově žák získá,

 rovina postojová a emocionální – množství emocionálních a identifikovaných postojů, dovednosti, vědomosti, které si v sexuální výchově žák vytvoří,

 rovina dovedností – množství a kvalita získaných dovedností, návyků a chování, které v sexuální výchově žák získá. (Mitlöhner 2003, s. 166)

1.1. Sexuální výchova v rodině a ve škole

Spolupráce mezi školou a rodinnou nejen ve výchove sexuální je velice důležitá.

O základních informacích ohledně sexuální výchovy by měli být děti informovány nejdřív v rodině. Sexuální výchovu v rodině můžeme rozdělit do tří částí:

 Rovina vztahu – představuje základní naladění dítěte, které se utváří právě v rodině. Je to období vyvážení vztahu k druhým lidem.

 Rovina vzorů – ve většině případů dítě přijímá jako vzor chování osob své rodiče. Dítě pozoruje, jak se obě pohlaví k sobě chovají, jak si projevují přízeň i něžnosti.

 Rovina poučení – je v rukách školy. Škola dává dítěti informace, vědomosti a poznatky. (Fifková, et.al. 2009, s. 55)

Rodiče jsou seznámeni s obsahem školního vzdělávacího programu a tedy i s obsahem výuky sexuální výchovy. Cílem sexuální výchovy ve škole je především její preventivní funkce. (Fifková, et.al. 2009,s.57)

12 1.2. Metody sexuální výchovy

Při výuce sexuální výchovy využívá učitel všechny známe metody, a to metody didaktické, ale i metody mravní výchovy. Při výuce sexuální výchovy se upřednostňují metody aktivizační, které jsou typické aktivním přístupem žáků k probírajícímu tématu a spolupráce s učitelem.

Hlavní podstatou dialogické metody je slovní vzájemné působení mezi učitelem a žákem. Závěr dialogu mezi učitelem a žákem je vědomost nebo i postoj žáka, ke kterému žák došel vlastním myšlenkovým pochodem. Dialogické metody rozdělujeme (Mitlöhner 2003, s. 179):

 dialog v celé třídě (hromadné vyučování)

 dialog ve skupině žáků (skupinová práce)

 dialog ve dvojicích (párová práce)

Metody problémové (teorie, praxe)

Tato metoda patří k nevýznamnějším metodám v sexuální výchově. Je náročná na přípravu učitele na vyučovací hodinu a není velmi často ve škole využívána. Žák řeší problém pomocí hledání dalších informací, které mu pomůžou vyřešit problém. Existuje několik možností řešení problému v závislosti na organizační formě. Výsledkem u této metody je zobecňující stanovisko, které za pomocí žáků koncipuje učitel. Učitel poukazuje na další pedagogické teorie a praxe.

Metody inscenační (problém, konflikt)

Inscenační metoda je schopna vytvářet dovednosti, návyky a formovat chování žáku. Žáci samý hrají pod dohledem a vedením učitele hru, kterou si učitel předem připravil. Metoda patří mezi nejúčinnější metody sexuální výchovy.

Hry v sexuální výchově

Tato metoda v sexuální výchově je sociálním výcvikem, který významně formuluje postoje, návyky, dovednosti a chování dětí.

Hry v sexuální výchově dělíme:

 sexualita a řeč (hra učí správním termínům, asertivnímu vyjadřování, atd.),

 poučení o tělu a sexu (sexuální vývoj a chování, ženský cyklus, antikoncepce, nemoci, těhotenství a porod, potrat, atd.),

 pohlavní role (role pohlaví, představa muže a ženy, typy, oblékání),

 zevnějšku, smyslnosti a obrazech (zjev a sexualita, oblékání, obraz muže a obraz ženy, výraz, atd.),

 vztazích mezi lidmi, (počátky vztahu, biografie vztahu, vztah k vlastnímu pohlaví, komunikace ve vztazích),

 druhá tvář sexuality (násilí v sexualitě, násilí vůči ženám a dívkám, prevence pohlavního zneužívání, prostituce, pornografie, atd.),

 hodnoty, ctnosti a normy (znalost hodnot, hledání hodnotové orientace, sexuální morálka, sexuální hodnocení, věrnost atd.). (Mitlöhner 2003, s. 181)

1.3. Metody plánování rodičovství

Metoda plánování rodičovství nebo také dočasná ztráta schopnosti oplodnění a zabránění vzniku neplánovaného rodičovství rozdělujeme:

 Kombinovaná hormonální antikoncepce

Běžně používané antikoncepční pilulky, náplasti nebo vaginální kroužky obsahují dva hormony estrogen (ženský pohlavní hormon) a progestin (hormon žlutého tělíska). Předností této antikoncepce jsou její příznivé zdravotní účinky. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Gestagenní hormonální antikoncepce

Tato antikoncepce obsahuje jeden druh hormonu, a to progestin. Nejčastěji se vyskytuje ve formě tablet, injekcí nebo podkožních tělísek. Tato antikoncepce má také příznivé zdravotní účinky a také vyniká vysokou spolehlivostí. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Nitroděložní antikoncepce

Výhodou tělísek je jednoduché užívání a jejich cena. Nemají žádné zdravotní výhody. Tato antikoncepce se zavádí přímo do pochvy ambulantně. Některá tělíska

14 obsahují syntetické hormony, v takovém případě mluvíme o hormonálním nitroděložním tělísku. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Chemická antikoncepce

Nejčastěji se používají pěny, krémy, želé, čípky, vaginální tablety, které obsahují látku, která hubí spermie (spermicidy). Do pochvy se zavádějí před pohlavním stykem. Výhodou používaní chemické antikoncepce je snížení výskytu některých vaginálních infekcí, ale na druhé straně mají menší spolehlivost. Táto antikoncepce je k dostání bez lékařského předpisu a nemá žádný vedlejší zdravotní kontraindikace s výjimkou alergie. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Kondom

Nejdostupnější běžná levná mužská antikoncepce bez lékařského předpisu.

Kondom je vyráběn z latexu, polyuretanu ale také z ovčího střeva. Nevýhodou kondomu je malá antikoncepční spolehlivost, ale na druhou strana velkou výhodou kondomu je zabránění pohlavně přenosných chorob. Kondom se proto nejčastěji kombinuje s antikoncepčníma pilulkami pro zabránění neplánovaného otěhotnění.

(Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Přerušovaný styk

Tato metoda spočívá v tom, že muž přeruší pohlavní styk před vyvrcholením a ejakuluje mimo rodidla ženy. Tato metoda je nespolehlivá, ne každý muž je schopny provádět tuto metodu. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Kojení

Aby kojení mělo antikoncepční efekt musí být splněno několik podmínek.

Nejdůležitější jsou, aby od porodu ženy neuplynulo více než 6 měsíců. Důležitá není celková doba kojení, ale frekvence přisátí kojence. Důsledkem je tzv. laktační amenorea (vymizení menstruace během kojení) a dočasná neplodnost, která je provázená sníženou hladinou ženských pohlavních hormonů. Tato metoda není spolehlivou metodou.

(Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Metody periodické abstinence (plodné a neplodné dny)

Jedná se o metodu výpočtu plodných dní z menstruačního cyklu ženy.

Tato metoda nemá zdravotní rizika a je přípustná i pro páry, které z různých důvodů nemůžou používat jiné antikoncepční metody. Rizikem nespolehlivosti této metody je nedodržování přísných podmínek, které musí být splněny, aby tato metoda byla spolehlivá. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

 Postkoitální antikoncepce (intercese)

Tato antikoncepční metoda je schopna zabránit otěhotnění i v případě, že byla použita po pohlavním styku. Podává se vysoká dávka estrogenů, progestinů anebo kombinací obou hormonů. Požití vysoké dávky hormonů v tabletách může u citlivých žen vyvolat nevolnost. (Plánujeme rodinu | Antikoncepce, 1999)

1.4. Lidská sexualita

Lidská sexualita je dle Anchella, který citoval S. Freuda rozdělena do tři pohledů (Anchell 2010, s. 13,14,15):

 Sexualita intimní záležitosti

Freund lidskou sexualitu chápe jako intimní pohlavní styk. Dva zamilovaní lidé pro sebe hledají soukromí pro své důvěrnosti. Freund poukazuje na to, že veřejně mluvit o sexualitě na školních hodinách poškozuje důležitou intimní povahu sexuality.

 Psychoanalýza

V této druhé fází psychoanalytické skutečnosti se pohlavní instinkt skládá ze dvou složek, a to citové a fyzické. Obě složky jsou důležité pro plnohodnotný život člověka. Freund odsuzuje sexuální výchovu na státních školách, které podle něho zdůrazňují fyzickou složku a opomínají citovou potřebu.

 Pohlavní zralost

Pohlavní zralost člověk dosahuje po prožití tři fází pohlavního vývoje. První fáze je od narození do pěti let. Dítě od šesti do přibližně dvanácti let probíhá druhá fáze a třetí fáze pohlavního vývoje je přibližně od třinácti let do rané dospělosti.

16 1.5. Sexuálně přenosné choroby

Jedná se o choroby, které se přenášejí převážně nebo výhradně při pohlavním styku. Sexuálně přenosné choroby můžou do těla vstupovat nejen při normálním pohlavním styku, ale i při kontaktech ústy nebo konečníkem. Sexuálně přenosných chorob je mnoho a jsou hrozbou pro lidskou civilizaci. Mezi nejznámější pohlavně přenosné choroby patří: syfilis, kapavka, chlamydie, gardnerelly a mykoplazmata, genitální opar, další vírové infekce (infekční žloutenka, papilomový virus (HPV)), HIV/AIDS, prvoci a paraziti atd. (Fifková, et.al. 2009, s.34) Nejznámější sexuálně přenosné choroby jsou rozebrána níže.

Syfilis

Mikrob způsobující příjici – syfilis (Treponema pallidum) může do těla vstupovat při normálním vaginálním pohlavním styku, ale i při kontaktech ústy nebo konečníkem dále pak z matky na plod. V místech vstupu se asi za tři týdny utvoří takzvaný tvrdý vřed. Prevence proti této nemoci je absence častého střídání sexuálních partnerů a používání kondomu. (Fifková, et.al. 2009, s.32)

Obr. 1: Projevy syfilisu (Novinky.cz ,2000)

Kapavka

Mikroskopický původce – gonokok vyvolává hnisavý zánět sliznic močového a pohlavního ústrojí. Kromě sliznic močové trubice a děložního hrdla postihuje často sliznici konečníku nebo také oční spojivku. Při pokročilé neléčené nákaze může vyvolat postižení jiných orgánů, kloubů, sliznice úst, nosu atd. Nejčastější příznaky této nemoci jsou výtok, obtíže při močení, zarudnutí pohlavního orgánu, atd. Neléčená kapavku u mužů i žen může vést k orgánovému poškození – neplodnosti. (Fifková, et.al. 2009, s. 32)

17 HIV/AIDS

AIDS – tato zkratka znamená acquired immunodeficiency syndrome (syndrom získané imunodeficience). AIDS odpovídá nejpokročilejším stádiím infekce HIV a je spojen s výskytem jedné nebo více charakteristických “oportunistických” infekcí nebo charakteristického typu rakoviny. HIV – tato zkratka znamená human immunodeficiency virus (virus lidské imunodeficience). HIV je virus, který infikuje buňky imunitního systému a ničí jejich funkci. (AIDS a HIV, 2008)

Na obr. 2, jsou znázorněné charakteristické příznaky HIV infekce (AIDS a HIV, 2008):

Celkové - horečka, úbytek váhy (hmotnosti) 1. CNS, nervy - malátnost, neklid,

bolesti hlavy, neuropatie 2. Zánět hltanu

3. Ústa - otlaky, moučnivka

4. Lymfatické žlázy - lymfadenopatie 5. Jícen - vředy

6. Kůže - vyrážka

7. Svaly - bolesti svalů (myalgie) 8. Játra a slezina - zvětšení 9. Žaludek - nevolnost, zvracení

Za nejčastější trias prevence sexuálního přenosu se považuje tzv. ABC. ABC znamená (Fifková, et.al. 2009, s. 30):

A – abstinence,

B – být věrný jednomu partnerovi, C – kondom.

Genitální opar

Genitální opar je pohlavně přenosná choroba a projevuje se výsevem puchýřků a následně vznikem vřídků v oblasti pohlavních orgánu a konečníku. Genitální opar je nemoc nevyléčitelná. Virus přežívá ve skryté podobě v nervových gangliích a výsev v podobě puchýřků může být způsoben horečnatým onemocněním, stresem nebo třeba i menstruací. (Fifková, et.al. 2009, s. 30)

Obr. 2: Příznaky HIV (AIDS a HIV, 2008)

18 1.6. Variabilita sexuálního chování

Každá osobnost je jedinečnou bytostí, a proto také existuje variabilní množství sexuálního chování. Sexuální chování je přirozené chování jedince a mělo by být přiměřené. Přiměřené sexuální chování je projevem sexuálního zdraví. (Pavlovský, et.al. 2001, s. 125) Je velice těžko stanovit kde končí hranice mezi normálním sexuálním chováním a perverzí. Pro někoho neobvyklé sexuální chování nelze jednoznačně považovat za úchylné, pokud je akceptuje druhý partner a jsou začleněné do eroticko-sexuálního prožitku. (Gödtel 1994, s. 33) V této moderní době záleží hlavně na jednotlivcích, co vše jsou schopni akceptovat a tolerovat druhému partnerovi. I přes to všechno existují normy, které nelze překročit a které oddělují normalitu od patologie.

(Židliková 2009, s. 15)

1.6.1. Sexuální deviace

Sexuální deviace (parafine) – nebo také sexuální odchylka je takové chování, které porušuje sexuální normy. Sexuální výchova bývá často posuzována z různých hledisek, a to náboženských, politických, etických apod. Autor poukazuje na to, že je jedno jak se bude sexuální výchova jmenovat, ale je důležité, aby se mladí dozvěděli co nejvíce o prevenci nežádoucích otěhotnění, snížení přenosných nemocí jako je např. AIDS, bojuje proti zneužívání dětí a sexuální kriminalitě, poukazuje na chování v partnerských vztazích a na toleranci k sexuálním menšinám (Uzel 2006, s.18)

V současné době západní civilizace definuje sexuální deviace (odchylky) jako kvalitativní poruchy sexuální motivace a dělí je na:



deviace sexuální orientace,



deviace sexuálního chování,



kombinované deviace. (Fifková, et.al. 2009, s. 38)

Deviace v sexuální orientace

Patří sem odchylky, v rámci kterých není preferovaným objektem sexuální touhy dospívající či dospělý objekt. Jsou to deviace (odchylky) jako: pedofilie, hebefilie a efebofilie, fetišismus, zoofilie, nekrofílie. (Fifková, et.al. 2009, s.38)

19 Deviace v sexuálním chování

Jedná se o poruchu při dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení, který partnerům nezpůsobuje fyzickou, ani psychickou ujmu. Jsou to deviace (odchylky) jako: exhibicionismus, voyeurismus, frotérství, tušérství, patologická sexuální agresivita, sadismus a masochismus. (Fifková, et.al. 2009, s.39)

Kombinované deviace

Jedná se o poruchy nebezpečné deviace například kombinace pedofilie a agresívního sadismu. Jedná se o vzácnou rozenou poruchu a člověk, který se narodí s touto poruchou je potenciální dětský vrah. (Fifková, et.al. 2009, s.39)

1.6.2. Sexuální dysfunkce

Sexuální dysfunkce jsou poruchy, při kterých člověk nemá sexuální touhu uskutečňovat pohlavní styk. Tato dysfunkce může být způsobená tělesnými nebo psychickými příčinami. (Fifková, et.al. 2009, s.40)

Sexuální dysfunkci můžeme rozdělit na:

 mužskou sexuální dysfunkcí

Mezi mužské sexuální dysfunkce patří nedostatečná nebo chybějící sexuální apetence, nadměrná sexuální apetence, porucha erekce, rychlá ejakulace, nedosahování orgasmu, chybění ejakulace.

 ženskou sexuální dysfunkcí

Mezi ženské sexuální dysfunkce patří nedostatečná nebo chybějící sexuální apetence, nadměrná sexuální apetence, nedosahování orgasmu, vaginismus, dyspareunie.

2. Proč neučit sexuální výchovu

Původní publikace, pod názvem „What´s Wrong With Sex Education?“, byla vydána už v roce 1991 Melvinem Anchellem. V roce 2012 vydalo zkrácenou verzi Hnutí pro život ČR. Autor v této knize poukazuje na vývoj dítěte a je proti tomu, aby se sexuální výchova vyučovala na školách. Je zastáncem toho, že výsadní právo i povinnost o těchto intimních otázkách hovořit s dětmi mají rodiče. Poukazuje na to, že sexuální výchova je ve skutečnosti jen „sexuální instruktáž“ a ze sexuální výchovou nemá nic společného. Domnívá se, že sexuologové překročili hranice svého oboru.

V publikaci autor rozdělil pohlavní vývoj člověka na tři fáze (Anchell 2010,s.19,27,33):

 První fáze začíná narozením dítěte a trvá do jeho pěti let. Kapitola poukazuje na škodlivé působení vyučování sexuality v mateřské škole.

 Druhá fáze probíhá mezi šestým a dvanáctým rokem. Mezi škodlivé důsledku výuky patří, že děti jsou méně vzdělavatelní.

 Třetí fáze začíná v pubertě a pokračuje dospíváním do rané dospělosti. Autor poukazuje na to, že brzký sexuální život vede k vysokému počtu sebevražd.

Melvin Anchell (2010,s.17) řekl: „Cílem „sexuální výchovy“ je tak v podstatě návod jak žít neplodný promiskuitní život bez zdravotních následků.“Autor přirovnává pedagoga, který vyučuje sexuální výchovu do role „devianta“. Poukazuje na to, že pedagog při hodinách sexuální výchovy působí na děti stejně ničivě jako obtěžování nějakého devianta, a to tím že se vtírá do sexuálního vývoje dětí. Autor se domnívá, že touha pedagogů učit sexuální výchovu je, že chtějí vyřešit všechny problémy lidstva pomocí výuky sexuální výchovy, antikoncepci, potraty a sterilizací. Na závěr této publikace autor poukazuje na to, že citovou stránku lidské sexuality nelze naučit z učebnice. Z učebnice se žáci mohou učit pouze jedinou věc, a to je fyzická stránka sexuality. (Anchell 2010)

Na Slovensku se proti výukovým materiálům a výuce sexuální výchovy rodiče postavili a vyslovili zásadní nesouhlas, že ministerstvo zahraničních věcí podpořilo vydání učebnice o homosexualitě v srpnu 2013. Rodiče žádají o zastavení podpory nezdravé formy sexuální výchovy přes různé garantované projekty. Rodiče uplatňují své rodičovské práva, aby se takové vyučování nedostalo k jejím dětem a napsali otevřeny list předsedovy vlády SR Robertovi Ficovi. (Magnificat, 2006)

3. Výuka sexuální výchovy na středních školách

Výuka sexuální výchovy na středných školách na Slovensku a v Čechách se podle obsahu liší. Sexuální výchova na středních školách na Slovensku je tématem náboženské etiky anebo občanské nauky. Sexuální výchova na středních školách v České Republice je vyučována v předmětu občanská výchova.

Studenti na středních školách se usilují osamostatnit od rodičů a dospělé autority. V tomto období studenti čelí různým nástrahám a ve snaze prosadit se můžou zažit nepříjemnou zkušenost (drogové závislosti, nezodpovědné sexuální chování, neželané těhotenství nebo sexuálně přenosné choroby). V tomto období je typické navazování známostí, erotické přibližování a první milostné vztahy. Střední školy by měli vytvářet podmínky pro osvojení si vědomostí, zručností, návyků, postojů, hodnot a kompetencí tak, aby jich mladý lidé věděli v životě používat a řešit životní situace. (Fifková, et.al. 2009, s.55)

3.1. Výuka sexuální výchovy na středních školách na Slovensku

Obsah maturitní zkoušky z křesťanské etiky v souladu s učebnými osnovami tvoří vybrané poznatky z těchto oblastí (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999):

• Základné pojmy a principy etiky a morálky

• Základná orientace ve světových náboženstvích

• Nebezpečenství a prevence drogové závislosti

• Vztah muže a ženy, základy sexuální etiky

• Rodina, jej význam a úlohy v společnosti

• Přehled hlavních etických směrů v dějinách filozofie

• Základné principy sociální etiky

• Speciální etické problémy současnosti

Základné pojmy a principy etiky a morálky Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Etika, morálka, lidský čin, dobro, zlo, hédonizmus, eudaimonizmus, utilitarizmus, pragmatizmus, situační etika, ochrana života, přirozený a pozitivny zákon, předmět, okolnosti a cil skutku, láska, spravedlnost, ctnosti, pokora, svědomí, askéze, štěstí, vztah

22 člověka k Bohu a k hmotě. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Základná orientace ve světových náboženstvích Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Náboženskost, náboženství, přírodní a univerzální náboženství, judaizmus, křesťanstvo, islám, indické náboženství, náboženství dalekého východu, destruktivní sekty, New Age. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Nebezpečenství a prevence drogové závislosti Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Droga, psychotropní látka, prekurzor, závislost, tvrdé a měkké drogy, legální a nelegální drogy, příčiny a stádia drogové závislosti, kategorie drog a jich účinky, prevence a léčeni závislosti. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Vztah muže a ženy, základy sexuální etiky Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Křesťanský personalizmus, důstojnost člověka, zvlášť ženy, sexuálna etika, prokreace, chorobná orientace sexuálního pudu, nezřízený sex a jeho následky, láska a jej stupně dokonalosti, integrální láska, osoba a čistota, stud, zdrženlivost, přejav něžnosti.

(ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Rodina, jej význam a úlohy v společnosti Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Manželství, příprava a uzavření manželství, spolu-nažívaní, vytváření osobního společenství, fyzická-tělesná podstata, regulace porodnosti, právní a ekonomická oblast, zodpovědné rodičovství, vývojové stádia dítěte, psychické poruchy, výchova dítěte, zásady a metody výchovy, vztah rodiny k společnosti a k církvi. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Přehled hlavních etických směrů v dějinách filozofie Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Filozofie, etika, mravný kodex dávnověků a Orientu, arché, logos, morální relativizmus, daimonion, idea, ctnosti, pojem duše, eudaimonizmus, hédonizmus, apatie, apologeti, gnosticizmus, scholastika, přirozený zákon, tomizmus, onády, osvícenství, deizmus,

23 materializmus, agnosticizmus, kategorický imperativ, idealizmus, dialektika, socializmus, utilitarizmus, voluntarizmus, ideál nadčlověka, fenomenologie, personalizmus, existencionalizmus, pragmatizmus, antropologické směry, křesťanský evolucionizmus. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Základné principy sociální etiky

Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Absolutizmus, individualizmus, liberalizmus, socializmus, sociální encykliky, sociálna spravedlnost, společné dobro, solidarita, subsidiarita, stát, suverenita, legislativa, exekutiva, justicia, monarchie, demokracie, volební systémy, politické strany, ústava, lidské a občanské práva, svoboda svědomí a vyznání, vlastnictví, práce, spravedlivá mzda, společenská smlouva, sociální zabezpečení, etika podnikaní. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Speciální etické problémy současnosti Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

Ekologická etika, iniciativy, tanatologie, transplantace, eutanazie, sebevražda, umělé oplodnění, genetické zásahy, klonováni, AIDS, sterilizace, biomedicínské pokusy, alternativní medicína. (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999)

Obsah maturitní zkoušky z předmětu občanská nauka na Slovensku v souladu s učebními osnovami tvoří vybrané poznatky z těchto oblastí (ŠTÁTNY PEDAGOGICKÝ ÚSTAV, 1999):

 Psychologie a sociologie

 Právo a politologie

 Ekonomie a ekonomika

 Filozofie

Psychologie a sociologie

Výuka této oblasti obsahuje témata jako:

psychologie, psychika, vědomí, prožívání, chování, psychické procesy a vlastnosti, osobnost, temperament, charakter, schopnosti, inteligence, nadání, hodnoty, normy,

24 postoje, typologie osobnosti, psychohygiena, sociologie, společnost, jednotlivec, sociální vztahy, sociální skupina, sociální role, sociální status, sociální změna, deviace,

In document SEXUÁLNÍ VÝCHOVA NA STŘEDNÍ ŠKOLE SEXUAL EDUCATION IN SECONDARY (Page 12-0)