V Kodexu České televize, konkrétně v článku 9, se píše, že „Česká televize je zavázána dbát o kultivovanost jazykového projevu. Vyjadřování hlasatelů, moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že diváci mohou takovému vyjádření přikládat normotvorný význam.“87 Václav Moravec, dle našeho názoru, naplňuje výše uvedené – jeho projev působí profesionálně a kultivovaně nejenom ve veřejnoprávním médiu, které ho předpokládá, ale i v soukromém – zájmovém rádiu, kde bychom mohli, s ohledem na posluchače, očekávat uvolněnější jazykový projev.
V obou typech médií se vyhýbá nespisovným výrazům, slangům apod., naopak mluví téměř vždy spisovnou češtinou, kterou oživuje vhodnými typy jazykových prostředků, jež ovšem nepůsobí nijak strojeně. Z hlediska zvukové musíme konstatovat, že projevy měly ve většině případů dobrou výslovnostní kvalitu, a i když jsme zaznamenali nepatrné odchylky proti normativním zásadám ortoepie, nikdy nebránily percepci vysloveného. Moderátorovo tempo řeči je, krom některých čtených komentářů, přiměřené. Ve většině případů používá náležité
87 Čl. 9 Jazykový projev [online] 1996 [cit. 2014 – 03 – 24], Česká televize. Dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/kodex-ct/cl-9-jazykovy-projev/
intonační členění řeči – správně frázuje, umisťuje pauzy i důraz, a proto z pohledu zvukového musíme hodnotit jazykový projev vcelku pozitivně. Jedinou výtku máme k výskytu hezitačních zvuků, jež se nejčastěji objevovaly v rámci formulací nepřipravených otázek a působily do značné míry rušivě.
Morfologická stránka projevů si udržuje vysoký standard, jelikož téměř ve všech případech a za všech okolností moderátor správně tvoří koncovky podstatných jmen, zájmen, sloves apod. a dodržuje gramatickou shodu, což nepochybně souvisí s jeho dlouholetými moderátorskými zkušenostmi.
V rámci roviny syntaktické se setkáváme, stejně jako u dalších dvou moderátorů, s prvky typickými pro mluvené dialogy. Výskyt elips, vsuvek, nedokončených výpovědí či určité nedokonalosti ve slovosledu nepovažujeme vzhledem k jejich sporadickému výskytu za rušivé a odvádějící pozornost.
K nemotivovaným odchylkám větné stavby povětšinou nedochází, a tak můžeme souhrnně konstatovat, že užívání syntaktických vazeb je povětšinou v pořádku.
U těchto typů pořadů je krom spisovného vyjadřování, dodržování zásad ortoepie či gramatické shody – jež Moravcovi, jak už jsme poznamenali výše, nečiní problémy – také důležité, aby se moderátor důkladně připravoval na každé vysílání a měl dostatečné (odborné) znalosti a aktuální informace o tématech, která bude s hostem či hosty diskutovat. Myslíme si, že tyto předpoklady Moravec splňuje, jelikož jeho reakce na repliky hostů jsou vždy velmi bystré a z jejich obsahu je patrné, že má o tématech přehled, čímž celkově dotváří v kladném slova smyslu již tak vysokou jazykovou úroveň. I při kladení otázek je velmi asertivní, usiluje o odpověď na jasně formulovanou otázku, i když host odbočuje a snaží se vyhnout odpovědi, což považujeme vzhledem k jeho funkci v pořadech za opodstatněné, i když v některých případech na nás tato „naléhavost“ nepůsobila úplně adekvátně.
I když celkově jazykový projev moderátora Václava Moravce hodnotíme velmi vysoko, jako kultivovanější a profesionálnější musíme hodnotit ten, jenž je vysílán v České televizi, jelikož, jak už jsme několikrát poznamenali výše, atmosféra i témata diskutovaná v rádiu měla mnohdy uvolněnější charakter, který se, dle našeho názoru, odrážel i v jeho jazykovém projevu.
7 Analýza mluveného projevu moderátora Martina Veselovského
7.1 Zvuková rovina
V rámci zvukové roviny jsme se opět zaměřili především na zkracování a prodlužování vokálů, nedbalou výslovnost konsonantů, ale i na výskyt hezitačních zvuků, které jsou součástí téměř všech ústních projevů.
Během hláskoslovného rozboru jsme v projevech Martina Veselovského zaznamenali krácení samohlásek, a to nejčastěji v případech, kdy výrazně zrychlil své mluvní tempo. Pokud jsme se soustředili na konkrétní samohlásky, musíme se ztotožnit s názorem J. Hůrkové, která v publikaci Česká výslovnostní norma (1995) píše, „že nespisovné zkracování nepostihuje všechny samohlásky stejnou měrou, ale týká se nejvíce í a ú,“88 jelikož se v analyzovaných promluvách v podstatě ve stejné míře v rozhlase i televizi nejčastěji vyskytovalo právě zkracování í a ú, jak uvádíme na příkladech.
20mR.:
a) Krácení samohlásky í v nepřízvučných slabikách: …to teda musim říct…; …já vám rozumim…;…neřikejte mi, že ta věta….
b) Krácení samohlásky í na konci slov: …jestli tam náhodou to turbo neni….
c) Krácení samohlásky ú na začátku slova: …to tak uplně nevyšlo….
U, k.:
a) Krácení samohlásky í v nepřízvučných slabikách: …tomu rozumim…;
…nevim….
b) Krácení samohlásky ú na začátku slova: …abych si to uplně ujasnil…; …a ten výrok zní uplně přesně….
88 HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. 1.vyd. Praha: Scientia, spol. s r. o., pedagogické nakladatelství, 1995. s. 20. ISBN 80-85827-93-X.
Ani prodlužování samohlásek se moderátor ve svých projevech v některých případech nevyhnul jak v rozhlase, tak v televizi. Domníváme se, že prodlužování samostatně stojící samohlásky na začátku věty nebo v jejím prostředku (ve funkci spojky) souviselo vždy s formulačními potížemi následné promluvy. Naopak prodlužování uprostřed a na koncích slov připisujeme pouze nepečlivosti a nedbalosti – 20mR.: …proti nizozemcům ááá minimálně pro rok 2014…;
…Wavrinkou a Rafaelem Nadááálem…; …poté co to proběhlóóó…; …kolik taxíííkářů tedy podle vašich…; U, k.: Ááá ten legislativní proces…; …kdybychom byli puntíííčkáři….
Dále jsme zaregistrovali záměny souhlásek, a to konkrétně polosykavky č za tupou sykavku š – …zásah přišel až ve štvrtek…; dále záměnu souhlásky m za souhlásku n v cizím slově komfortní –…konfortní…. Další problém související se souhláskami spočíval v jejich implicitní výslovnosti a ve zjednodušování souhláskových skupin. Výše zmíněné se v omezené míře vyskytovalo jak na začátcích, tak i uprostřed slov – u některých i opakovaně – jak dále uvádíme na příkladech. Na co je ale nutné upozornit, je opakující se nedbalá výslovnost zájmen nějakou, nějaká apod., která se vyskytovala s vysokou frekvencí. Tuto nenormativní a nedbalou výslovnost zaznamenáváme opět především v případech, kdy moderátor zrychlil své tempo řeči nebo v situacích, kdy se, dle našeho názoru, nechal až příliš
„vtáhnout“ do rozhovoru a vlivem emocionality se následně projevila zmíněná nedbalost.
20mR.:
a) Zájmena – nějakou, nějaká – …máte ňákou podmínku třeba…; …to je ňáká….
b) Příslovce – takhle, nějak – …to takle neměla…;…bezpečnostní složky do toho ňák zasahovaly….
c) Částice – jestli – …možná jesli…; …jesli tam to turbo je…; …jesli se tehdy….
d) Spojka – vždyť – No, dyť o tom se tady bavíme….
U, k.:
a) Zájmen – nějakou, nějaká, nějaké, nějakému – …my bychom chtěli změnit ňáká pravidla…; …vy sám ňákou pochybnost, doznala ňáké zásadní změny a začalo; …že by došlo k ňakému nadhodnocení….
b) Příslovce – takhle, nějak – …to takle neměla…; …jo takle…; …je ňáké nejasné….
c) Částice – jestli – …jesli je podle vašeho názoru….
d) Sloves – potřeboval, neřekl – …potřeoval bych vysvětlit…; …to sem neřek já….
e) Předložky – kvůli – místopředsedou kůli tomu….
V rámci analýzy jsme dále zaznamenali vynechání počátečního fonému j ve tvarech pomocného slovesa být, a to v obou typech médií. Nejčastěji ve tvarech jsme, jste a jsou – 20mR.: …vy ste bývalý člen…; U, k.: …argumenty, které ste…. Toto vynechání počáteční hlásky j v uvedených tvarech ovšem nepovažujeme za chybné, jelikož se tato zjednodušená výslovnost připouští, ba dokonce by se ve veřejných mluvených projevech v rozhlase a televizi její plná, nezjednodušená výslovnost mohla pociťovat jako nepřirozená až hyperkorektní.
Co naopak za chybu považujeme, ale co jsme zaregistrovali pouze v jednom případě, a to v pořadu Události, komentáře, je vynechání souhlásky j uprostřed tvaru slovesa jít – U, k.: …a kdo se pude ptát….
Velmi častým rysem dnešních mluvených projevů jsou hezitační zvuky, kterým se často nevyhne ani Veselovský. Svůj projev prokládá zvuky hmmm, ehmm, emm, eee apod. Z pozorování je patrné, že četnost výskytu je závislá na náročnosti probíraného tématu a smyslu-či nesmysluplnosti replik hostů, na které moderátor musí reagovat. V obou pořadech přisuzujeme jejich výskyt jednak snaze o získání času na promyšlení, urovnání si toho, co host právě řekl, a k následnému zformulování otázky, jednak k najití vhodného slova či výrazu. Hezitační zvuky, jež se tedy u moderátora objevují – nejčastěji při formulaci vlastní otázky – značně ubírají projevu, dle našeho názoru, na celkové kultivovanosti.
Všechny výše uvedené chyby – nejčastěji zkracování a prodlužování samohlásek, dále chyby související se souhláskami, především jejich nedbalou výslovností, záměnou jedné za druhou, ba dokonce její nevyslovení – stojí v zásadním rozporu s výslovnostní normou, a my je tedy hodnotíme jako vážné chyby. V případě souhlásek kvůli tomu, že jejich nepřesná artikulace ovlivňuje a snižuje jak srozumitelnost samotného slova, tak i celkovou srozumitelnost promluvy. Ve spojitosti se samohláskami proto, že jejich délka může mít rozhodující vliv na význam slova. Pokud jde o hezitační zvuky, i ty, jak jsme uvedli výše, kvůli jejich častému výskytu, hodnotíme jako rušivé a ubírající projevu na kultivovanosti.
7.2 Lexikální rovina
Martin Veselovský ve svých projevech používá převážně slova neutrální, i když se mnohdy nevyhne ani užívání slov příznakových. V rámci jeho promluv se ovšem objevují i výrazy, které v kodifikačních příručkách nenajdeme, a proto jsme pozornost zaměřili převážně na ně. Konkrétně jsme se soustředili na užívání cizích slov, zkratek a zkratkových slov, formy oslovování nebo vrstvu slovní zásoby vymezenou sociálně či vymezenou příznakem určité expresivity.
Oslovování – jako kontaktového prostředku – používá moderátor v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu nejčastěji typu: pane/ paní + příjmení hosta – …pane Berdychu… a oslovení typu pane/paní + funkce hosta – …pane místopředsedo…;
…paní poslankyně…. Své hosty oslovuje během rozhovoru zpravidla dvakrát až třikrát (většinou na začátku rozhovoru a poté jednou až dvakrát v jeho průběhu).
Tuto frekvenci nepovažujeme za vysokou či stereotypní, a tudíž ani za rušivou pro posluchače. V jednom případě se vyskytlo nápadně časté používání oslovení, a to v případě, kdy host neodpovídal na zadané otázky, neustále odbočoval a vyhýbal se odpovědím. Domníváme se, že se moderátor k tomuto řešení uchýlil, aby zvýšil důraz na kladenou otázku, a získal tak odpověď, což ani v tomto případě nemůžeme hodnotit záporně, jelikož plnil pouze jednu ze svých moderátorských rolí.
V televizních Událostech, komentářích užívá stejné typy oslovení jako v rozhlasových Dvaceti minutách Radiožurnálu – tedy: pane/paní + příjmení hosta – Pane Kováčiku…; nebo pane/paní + funkce hosta – Pane poslanče…; Pane generální sekretáři. Frekvence oslovování je zde podstatně vyšší, a to především v případech, kdy je ve studiu více než jeden host. Oslovování v těchto situacích slouží moderátorovi k udělení slova hostovi, na kterého je právě dotaz zaměřen, a proto tento zvýšený výskyt nepovažujeme za rušivý, nýbrž za sofistikovaný a vysoce funkční.
Slova nesoucí příznak expresivnosti dělíme podle jejich kladného (familiární, hypokoristika, eufemismy a dětská slova) nebo záporného (lexémy pejorativní, zhrubělé a vulgární) hodnotícího příznaku. Z celkového pozorování jsme zjistili, že moderátor se užívání těchto výrazů vyhýbá, což je vzhledem k typům pořadů, které moderuje a tématům, která diskutuje, vhodné. Pouze jednou jsme zaznamenali užití kladně zabarveného slova – U, k.: …teď vydržte chviličku….
Moderátorovy promluvy mnohdy vyžadují používání cizích slov, jež jsou vzhledem k probíraným odborným či politickým tématům a terminologií s ní spojenou nutná. Většina těchto slov, která byla v projevech užita, je široké veřejnosti známá, a s jejich pochopením jsme tedy neměli žádný problém. Ojediněle jsme ovšem zaznamenali i taková cizí slova, jejichž srozumitelnost nepovažujeme za samozřejmou pro všechny posluchače a diváky, a proto se domníváme, že jejich nahrazení českými ekvivalenty by zvýšilo percepci textu – viz příklady – 20mR.:
…je impertinentní…; …proklamovaná…; U, k.: …která vedla k tomu marasmu, který následoval?; …že poškozuje renomé České republiky….
V případě, že jsme se na analýzu zvukového materiálu podívali z hlediska tvoření slov, zjistili jsme, že se objevují i tzv. univerbizovaná slova, která vznikají při procesu univerbizace, a to redukcí víceslovného pojmenování v jednoslovné –
20mR.: …takové přepadovky (přepadové kontroly) jsou běžné u vás…; …bude sedět šéf kriminálky… (kriminální policie). Jelikož je ovšem většina univerbizovaných slov v dnešní době vnímána jako neutrální, nepůsobilo na nás jejich občasné užití nijak nepřirozeně.
Vzhledem k širokému záběru probíraných témat se moderátor nevyhne ani používání odborných termínů, profesní mluvy či různým druhům slangů, jež v určitém oboru mají svůj specifický – jednoznačný a ustálený – význam. Jejich užívání hodnotíme vzhledem k situaci a tématu rozhovoru jako vhodné – mnohdy nutné – pro posluchače či diváky tedy přijatelné.
20mR.:
a) Sportovní slang – …teďka ještě po Austrálii (myšleno po Australian open)…; …tiebreaky….
b) Profesní mluva – …zkušení matadoři v byznysu….
c) Odborné výrazy – …v rámci kontraktů….
Obrazná vyjádření, k nimž můžeme v nejširším slova smyslu řadit vedle tradičně chápané metafory také metonymii, synekdochu, personifikaci či přirovnání, mají, dle našeho názoru, projevy především oživit, zpestřit jejich neutrálnost a upoutat recipientovu pozornost – U, k.: …může to být bouře ve sklenici vody…;
…stát strká nos do něčeho, do čeho mu v podstatě nic není…; …se zabetonovaným trhem dá něco dělat….
Používání zkratek a zkratkových slov je další jev, kterému se moderátor ve svých pořadech nemůže na jednu stranu vyhýbat, na stranu druhou by měl v případě jejich užívání volit takové zkratky, které jsou srozumitelné široké veřejnosti, a pokud tomu tak není, volit raději jejich plnou výslovnost. Tento popsaný jev nemůžeme Veselovskému vytknout, jelikož užívá zkratek všeobecně známých,
navíc pokud potřebuje použít zkratku v rámci pořadu vícekrát (například při označení politické strany), střídá její celý název se zkratkou. 20mR.: …společnost HBO, která financovala…; …firmami placení úředníci na Ředitelství silnic a dálnic, že dokonce říkáte, že lidé v ŘSD…; U, k.:…Spojené státy americké posílají…, že v USA….
Veselovský, podobně jako velká většina mluvčích působících na veřejnosti, si ve svých promluvách vypomáhá tzv. výplňkovými výrazy – „tyto přídatné, parazitující větné prvky jsou typické pro nepřipravené anebo polopřipravené projevy, ve kterých mluvčí nemá jasnou výpovědní perspektivu.“89 Největší frekvenci výskytu jsme zaznamenali u slov prostě, mimochodem a jaksi. Pokud je těchto výplňkových slov nadužíváno, mnohdy i v jedné větě, jako jsme si toho mohli povšimnout v analyzovaných projevech, může dojít k odvádění pozornosti posluchačů a diváků od probíraného tématu a soustředění se více právě na opakující se slova, jak se to stalo i v našem případě.
a) Prostě – nejfrekventovanější výplňkové slovo, jež moderátor používá.
20mR.: …prostě čekat a pracovat…; …že tam prostě od určitého momentu to možná pro něho nebyl prostě úplně komfortní zápas a prostě nějakou část síly mu braly problémy…; …poté co tam prostě mluvili řečníci a říkali to, co za normálních okolností se prostě říkat nesmělo….
U, k.: …je možno je prostě jen tak jaksi odsunout….
b) Mimochodem – používá zpravidla na začátku věty.
20mR.: Mimochodem někdy před dvěma lety…; Mimochodem se ještě vracím…; Mimochodem když jsem poslouchal….
89 LOTKO, Edvard. Kapitoly ze současné rétoriky. 3.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. s. 66. ISBN 978-80-244-2309-8.
c) Jaksi – oproti výplňkovému slovu prostě se jaksi objevuje více v televizních rozhovorech.
20mR.: …v jejím jaksi dostřelu….
U, k.: …stát se jaksi svůj vztah…; …sněmovny a jaksi ho jaksi tlačil prvním čtením….
Z lexikálního hlediska neshledáváme v analyzovaných projevech žádné větší prohřešky u výše sledovaných a popsaných jevů. Upozornit je nutné pouze na výplňková slova, jejichž mnohdy častý a nápadný výskyt může na posluchače či diváka působit dojmem nedostatečné připravenosti, což v případě Veselovského, vzhledem k jeho dlouholetým zkušenostem a profesionalitě, vylučujeme. Užití těchto parazitujících výrazů považujeme za řečnický zlozvyk.
7.3 Morfologická rovina
Při zkoumání projevů z hlediska morfologického jsme se zaměřili na správné tvoření koncovek u podstatných a přídavných jmen, zájmen, číslovek a sloves. Musíme konstatovat, že jsme neshledali téměř žádné prohřešky proti normě spisovného jazyka. V celém analyzovaném matriálu jsme zaznamenali pouze chybné užití koncovky u podstatného jména záda – …část síly mu braly problémy se zádama…; a chybné užití koncovky slovesa podařit – …pokud by se tedy podařila první, druhé a další kolo…. Z tohoto hlediska je projev moderátora na velmi vysoké úrovni, což je vzhledem k jeho působení ve veřejných sdělovacích prostředcích nadmíru žádoucí.
7.4 Syntaktická rovina
Elipsa neboli výpustka je jednou z odchylek od pravidelné větné stavby, kterou nepovažujeme za syntaktickou chybu. Za elipsu považujeme vynechání větného členu (nejčastěji slovesa nebo podstatného jména), který náleží do větného
schématu, je znám z předcházející výpovědi, a tudíž se znovu nemusí opakovat – nesmí ovšem dojít k narušení srozumitelnosti věty a pochopení celé promluvy.
S tím jsme ovšem u Veselovského nikdy neměli problém – pokud tedy došlo k použití elipsy – tak vždy správným způsobem, jelikož východisko výpovědi bylo srozumitelně a jasně uvedeno v předchozí větě – 20mR.: …prostě má v autě to zařízení (myšleno turbo); …jak byste si představoval to, že by se do toho státní správa víc pustila… (myšleno do kontrol).
Veselovský ve svých projevech často užívá výrazy, které přerušují souvislou syntaktickou stavbu věty, a proto je musíme zmínit. Jedná se o parentezi, tedy vedlejší informace, které jsou do vět vloženy mluvčím a vyjadřují většinou jeho hodnotící poznámku nebo komentář. Vsuvkami mohou být výrazy jednoslovné (např.: modální částice), víceslovné (např.: předložkové pády), ale i celé věty (hlavní i vedlejší). Vsuvky, jež moderátor používá, mají většinou funkci upozorňovací. Některé z nich mají charakter emocionálních reakcí nebo poznámek, které dodávají sdělení citové zabarvení, a upoutávají tak pozornost posluchače, diváka, ale i hosta. Nejčastější vsuvkou, kterou moderátor používá jak v rádiu, tak i televizi, je sloveso řekněme, poté víceslovné vyjádření typu já vám rozumím, ale objevili jsme i další typy, které pro úplnost dále také uvádíme.
20mR.: …řekněme, jiná, jednodušší sestava…; …ta, řekněme, skupina…;
…že nepoužije, řekněme, ten nástroj…; Pane Kvasničko, já vám rozumím, ale jestliže to je tak…; Pane Kvasničko, mně se, možná to vidím špatně, mně se prostě nechce…; …nestaral o renomé svojí firmy, protože, přiznejme si….
U, k.: …řekněme, páku…; …řekněme, potrestat Rusko….
Apoziopeze neboli neukončená výpověď je běžná součást dialogu, kterou můžeme rozdělit na motivovanou (mluvčí záměrně nechce výpověď dokončit, nebo nemůže najít vhodné vyjádření) a nemotivovanou (mluvčí je přerušen partnerem dialogu). V projevech se objevují oba typy:
a) motivovaná, kdy moderátor čeká na odpověď nebo doplnění odpovědi hosta, se objevuje velmi zřídka, a to převážně v případech, kdy se Veselovský svému hostovi snaží napomoci v promluvě nebo chce touto formou získat doplňující informaci o tom, co host právě řekl – 20mR.: No, a tak…; To znamená…;
U, k.: O 42 miliard nadsazená, pane generální sekretáři. Ta částka byla, řekněme, je výsledkem kompromisu jednání mezi vámi, zástupci církví a vládou, tak….
b) nemotivovaná, kdy host přerušil monolog moderátora, se objevuje častěji, a to především v rozhovorech s politikem, který má okamžitou potřebu reagovat na to, co se mu nelíbí, a prosadit tak svůj – „jediný správný“ – názor – 20mR.:
…máte představu, protože vy jste popsal…(moderátor je přerušen hostem);
U, k.: Paní poslankyně, to všechno pro vás plyne z té jedné věty… (moderátor je přerušen hostem); …podobně jako váš předseda říkal…(moderátor je přerušen hostem).
V projevech méně připravených či spontánních se v důsledku formulačních potíží může objevit opakování syntaktických konstrukcí. Opakování výrazů, které v některých případech působilo velmi rušivým a neprofesionálním dojmem, jsme zaznamenali i u Veselovského. Nejčastěji se opakuje výraz prostě, a to i několikrát v jedné větě.
20mR.: …že tam prostě od určitého momentu to možná pro něho nebyl prostě úplně komfortní zápas a prostě nějakou část síly…; …když, když ještě chvíli….; …doprovázeli ho ty, ty věci…; …myslím kolegy, kolegy z týmu…; …která
20mR.: …že tam prostě od určitého momentu to možná pro něho nebyl prostě úplně komfortní zápas a prostě nějakou část síly…; …když, když ještě chvíli….; …doprovázeli ho ty, ty věci…; …myslím kolegy, kolegy z týmu…; …která