Podle Pavla Novotného (2015) je v první řadě dobré, uvědomit si, k čemu bude osvětlení dítěti sloužit. Dítě potřebuje správně rozlišovat barvy a tvary. Stůl, na kterém dítě bude kreslit, hrát si či něco tvořit, musí být správně osvětlen. Osvětlení by mělo být příjemné a nápomocné, nikoli silné a rušivé.
Základem pro dobré osvětlení je především denní světlo. Při činnostech, které dítě vykonává se ho snažíme maximálně využít. K umělému osvětlení bychom měli přistoupit až ve chvíli, kdy denní světlo není dostačující. Místo, ve kterém dítě vykonává již zmíněné činnosti by mělo být osvětlené v celé ploše. Osvětlení jen jedné části, jako papíru či čtvrtky, není dostačující. Vhodné je osvětlit i zbytek místnosti. Hlavní svítidlo zajistí osvětlení prostoru, doplňkové osvětlení zaručí možnost správného vnímání tvarů a barev.
Světlo by nemělo nikdy svítit přímo do obličeje. Dítě by mohlo být oslněné světlem.
Pro dítě by světlo bylo rušivé a omezovalo by ho.
Dalším důležitým faktorem ve výběru je barevné podání světla. Pro duševní pohodu a dobrý pocit je důležité, aby barva byla přirozená a co nejvíce podobná přírodnímu světlu. Podání barev je udáván indexem RA. V tomto případě platí, čím vyšší hodnota, tím lepší zdroj. RA by nemělo přesahovat hodnotu 100 (Novotný 2015).
Obrázek 6: Nesprávné úchopy psací potřeby (Zdroj: Bednářová, et al. 2006, s. 52)
5 Akční výzkum v MŠ
Akční výzkum je obvykle definován jako určitý druh výzkumu, který si klade za cíl zlepšit určitou část vzdělávací praxe (Průcha, et al. 2009, s. 14).
V pedagogické praxi je akční výzkum chápán jako nástroj, který učitelům pomáhá rozpoznat problém a navrhnout řešení. Učitel se tedy snaží inovovat svou praxi a díky akčnímu výzkumu se nadále profesně rozvíjet. Cílem akčního výzkumu je, jak je již zřejmé, zlepšit pedagogickou praxi. V akčním výzkumu jde především o to, zaměřit se na jeden konkrétní problém a navrhnout řešení. Akční výzkum je postaven na vývoji a v průběhu se dá měnit a upravovat. Má několik fází. První fází je zaznamenání určitého problému tzv. fáze přípravná, druhá fáze implementační. V této fázi se navržené metody řešení převedou do praxe. Třetí a závěrečnou etapou je vyhodnocování (Janík 2002, s. 114).
Podle Nezvalové akční výzkum vyzdvihuje pedagogickou praxi a umožňuje vytvářet změny, které jsou potřebné ke zlepšování práce pedagogických pracovníků.
Zlepšuje se také kvalita vzdělávání jako celku. Akční výzkum také pedagogům nabízí osobní i odborný růst. Pomáhá k zodpovězení otázky: Jak zlepšit pedagogickou praxi?
Učitelé, kteří akční výzkum provádí shromažďují informace, pozorují, pokládají si otázky, porovnávají a vyhodnocují výsledky (Nezvalová 2003, s. 300).
Specifika akčního výzkumu
Akční výzkum se liší od toho běžného, tedy akademického výzkumu. Neznamená to však, že by měl menší váhu, či menší relativitu. Běžný výzkum se snaží formulovat obecné zákonitosti a předvídat lidské chování. Takový výzkum předpokládá, že světu porozumíme díky objektivnímu měření a kvantifikaci. Akademický výzkum vedou akademičtí pracovníci. Mezi objektem výzkumu a výzkumníkem je neutrální vztah.
Naopak při akčním výzkumu vede výzkum učitel z praxe a je zaměřený na určitý problém dané sociální skupiny a na jeho zlepšení. Je více subjektivní a zaměřený na skupinu.
Nehledá zobecnění daného problému, navrhuje řešení přímo ,,na míru“. Podstatou akčního výzkumu není metoda ale aktivita. Akční výzkum vyžaduje spolupráci všech zúčastněných a jejich zpětnou vazbu (Bargal 2008). Pro učitele je tento výzkum velmi výhodný nejen díky zlepšení pedagogické praxe, ale také pro zlepšení sebereflexe (Nezvalová 2003, s. 300).
Při akčním výzkumu můžeme využít několik výzkumných metod. Základní a nejužívanější metodou je pozorování a pořizování fotodokumentace a videonahrávek.
Pozorování
Je velmi rozšířený způsob získávání údajů. Vědecké pozorování lze definovat jako techniku sběru dat systematickým, zaměřeným a organizovaným sledováním projevů prvků nebo aspektů, které jsou objektem zkoumány. Existuje několik typů pozorování, které se v praxi mohou kombinovat. Klíčová charakteristika pozorování je míra standardizace. Pozorování dělíme na standardizované a nestandardizované.
Standardizované pozorování je založeno na určitých pravidlech a jejich dodržování je klíčové. Výsledky takového pozorování se zaznamenávají do tzv. záznamových archů.
Nestandardizované pozorování je založeno na určení cíle nebo předmětu pozorování o dalším pokračování muže pozorovatel rozhodnout v průběhu. Tedy může měnit místo, čas, soubor pozorovaných jevů nebo objektů. Tato metoda byla využita i v tomto šetření (Reichel 2009, s. 94).
Fotodokumentace a videodokumentace
Slouží jako nástroj pro zachycení reality. Každý výzkum je ovlivněn redukcí komplexnosti zkoumané reality. Ve snaze zachytit realitu co nejkomplexněji nám pomáhá právě fotodokumentace a videozáznamy, které zachycují video data. Díky technickému zlepšování a vývoji máme dnes možnost právě metodu pozorování zaznamenat skrze videozáznam a situaci tak vidět i z dalších úhlů. V dnešní době se velmi rozšířily výzkumy založené na pozorování objektivem videokamery. Výhodou této metody sběru dat je časová a prostorová nezávislost. To znamená, že analýza situace nemusí probíhat při pořizování videonahrávky, ale může být provedena až později, a dokonce i někým jiným. Videozáznam má také velkou výhodu, že si situaci můžete přehrát a analyzovat ji několikrát. Nevýhodou tohoto sběru dat je ochrana osobních údajů. Vždy zacházíme s citlivými daty a je tedy potřeba stanovit pravidla a mít vždy písemný souhlas nahrávaného či zákonného zástupce nahrávaného s pořízením a zveřejněním získaných dat (Švaříček 2007, s. 192-194).
Empirická část
6 Cíle praktické části
Praktická část bakalářské práce je zaměřena na problematiku držení a manipulování se štětcem v mateřské škole.
Hlavním cílem šetření bylo zjistit, jak děti v předškolním věku dokáží manipulovat a držet štětec, na základě zjištěných dat navrhnout a provést několik grafomotorických a výtvarných činností pro nácvik správného úchopu a manipulaci se štětcem. Následně porovnat výsledky pozorování před a po realizaci navrhnutých cvičení.
Dalším úkolem tohoto šetření bylo nalézt odpovědi na předem stanovené výzkumné otázky.
Výzkumné otázky šetření:
• Mají děti předškolního věku problém s manipulací se štětcem?
• Jakými způsoby děti v mateřské škole drží štětec?
• Zlepší se manipulace a držení štětce, po pravidelném předkládání souboru cvičení?
Šetření bylo provedeno pomocí pozorování a fotodokumentace dětí v rámci akčního výzkumu v MŠ. Pozorování dětí bylo prováděno v mateřské škole v Liberci, ve třídě předškolních dětí (od 4-6 let). Šetření se nakonec zúčastnilo 15 dětí.