ABC analýza - Řízení zásob režijního materiálu ve vybraném podniku Bakalářská práce

Jak uvádí Jirsák (2012), striktní hranice 20 % příčin zodpovědných za 80 % důsledků, jak znázorňuje obrázek 1, v praxi někdy nebývá používána, ale jsou definovány intervaly.

ABC analýza řadí prvky do několika homogenních skupin, nemusí být splněn požadavek tří, záleží na charakteru analyzovaných dat. Také říká, že je důležité rozhodnutí, zda provést analýzu na základě vyjádření peněžní hodnoty nebo spotřeby v kusech. V případě této bakalářské práce je využita peněžní hodnota, neboť kancelářské potřeby mají rozdílné jednotky při zadávání do systému SAP a nebylo by možné je porovnat.

Horáková (1998, str. 196) uvádí, že „bývá účelné některé položky přeřadit do vyšší kategorie podle dalších hledisek, jakými jsou například vysoká cena položky, důležitost položky pro plynulost výroby či montáže (ta mnohdy nesouvisí s hodnotou její roční spotřeby), obtížnost opatřování (malý počet možných dodavatelů, velmi dlouhá dodací lhůta, nespolehliví či velmi vzdálení dodavatelé, …“. Autorka bakalářské práce toto doporučení aplikovala při vymezení souboru položek zásob podrobených analýze ABC.

23 Účelným se jeví místo vymezení souboru jako všech položek zásob (včetně výrobního materiálu) vzít pouze položky režijního materiálu.

1.5 Systémy řízení zásob

Pro vyrovnávání odchylek mezi skutečnou spotřebou a střední hodnotou spotřeby je využíváno dvou možností. Ve většině případů dochází ke kolísání spotřeby, neboť spotřeba mívá pravděpodobnostní charakter. Tento systém označujeme jako P-systém. Pokud je spotřeba zásob Q za určité období přesně známá a nejsou značné výkyvy ve spotřebě, jsou splněny hlavní předpoklady použití Q-systému. Oba tyto systémy jsou dle ABC analýzy vhodné pro položky z kategorie A a B. Pro zásoby z kategorie C je užíváno systému dvou zásobníků (Sixta, Žižka, 2009). Níže jsou tyto tři odlišné systémy řízení stručně představeny.

Q-systém řízení zásob je založen na daných velikostech objednávek a dodávek. Změny spotřeby řeší změnami četností objednávek. Považuje se za vhodný v případě rovnoměrné poptávky (Sixta, 2009). Je důležité neustálé sledování aktuální úrovně zásob na skladu.

Určí se signální výše zásoby, která má zjistit krytí poptávky v průběhu pořizovací lhůty, a když aktuální stav zásoby dosáhne této úrovně, vytvoří se nová objednávka (Plevný, 2010).

Naopak v případě P-systému řízení zásob je předem pevně stanovena délka objednávacích termínů. Je nutno sledovat aktuální stav zásob v pravidelných intervalech.

Při této strategii je konstantní intenzita objednávek, ale liší se velikost (Synek, 2010).

Gros (2016) uvádí i kombinaci P a Q systémů s využitím předností a nedostatků každého z nich. Popisuje nedořešené problémy týkající se objednávek režijního materiálu, kdy je běžné období s nulovou poptávkou, které střídá období s poptávkou průměrnou či větší.

V praxi je nutné předvídat vývoj poptávky u položek, které vykazují sezonní výkyvy.

Může se jednat o potravinářské výrobky (např. vánočka, zmrzlina), spotřebu pohonných hmot nebo zemního plynu.

Systém dvou zásobníků je založen na existenci dvou zásobníků, které se často liší velikostí. Běžná zásoba se skladuje ve velkém zásobníku, zatímco malý zásobník plní mj. úlohu pojistné zásoby (Sixta, 2009). Lze říci, že v malém zásobníku jsou zásoby ve výši, kterou lze také označit jako signální úroveň. Pokud dojde k vyprázdnění velkého zásobníku, je to podnětem pro vystavení požadavku na objednávku. Poptávka je prozatím kryta malým zásobníkem do doby přijetí objednaného materiálu. Novým materiálem se nejprve doplní pojistný zásobník a poté velký. Tento systém je vhodný pro položky kategorie C (Plevný, 2010).

1.6 Režijní materiál

V předchozích podkapitolách byly charakterizovány zásoby a byla představena vybraná hlediska jejich klasifikace. Tato podkapitola je zaměřena na definici pojmů režijní materiál a náhradní díly. Do kategorie režijní materiál jsou řazeny kancelářské potřeby, tedy i kancelářský papír, který je předmětem této bakalářské práce.

Podle Slatera (2016) nelze pojmy režijní materiál a náhradní díly jednotně formulovat.

Slater nejprve zavádí souhrnné označení MRO (angl. maintenance, repairs, operations;

česky údržby, opravy a operace) pro položky, které slouží k plnění funkcí údržby, oprav a podpory provozu. Používají se k nahrazení chybných součástek nebo výměně součástek při běžném udržování zařízení.

Podle Poura (2004) mají některé z prostředků pro údržbu a provoz (MRO) z hlediska daného podniku kritickou důležitost.

Režijní materiál se oproti náhradním dílům v definici liší. Podle Slatera (2016) se tento termín typicky vztahuje na položky, které jsou zakoupeny a nepoužívají se k výrobě.

Položky režijního materiálu nejsou nezbytně náhradními díly, protože mohou být spotřebním materiálem pro údržbu (olej, maziva, svařovací drát atd.) nebo zbožím zakoupeným k výrobě jako například ocel.

1.7 Systémy automatické identifikace

V případové studii BP je jedním z návrhů využití systémů automatické identifikace, dále SAI. Automatická identifikace je technologie využívaná ve výrobě, v distribuci a obchodě, ke zjišťování totožnosti výrobků a dílů a z nich vytvořených manipulačních, přepravních a skladovacích jednotek, palet, kontejnerů či totožnosti dopravních prostředků (Pernica, 2005).

Pro užívání SAI je důležité získání potřebných informací a jejich přenos z místa zdroje do místa jejich potřeby. Tyto informace se získávají při sledování technologických procesů nebo z povahy konkrétních vlastností zboží, materiálů, obalů konkrétní informací může být aktuální stav daného technologického procesu, počet druhů určitého sortimentu na skladě nebo poloha vozidla.

Prvotní informaci lze získat smyslovým vnímáním (hmatem, sluchem, pohledově), nebo pomocí čidel/snímačů. Takto se dá tedy získat činností člověka, poloautomaticky nebo zcela automaticky. Nositele informace mohou být nápisy, nálepky či štítky nebo paměťová média (např. čipy). Je snahou informace získané lidským činitelem zcela vytěsnit, neboť použitím automatické identifikace k získávání informací se výrazně snižuje chybovost přenášených informací a výrazně se zvyšuje rychlost přenosu dat. Automatické získávání informací o materiálu, polotovarech i hotových výrobcích probíhá s hlavním požadavkem včasné a správné informace, je potřeba předstihu toku informací před materiálovým tokem (Daněk, 2005).

Prvky SAI musí umožnovat jednoduché kódování, jednoduché čtení a následné zpracování dat v počítači bez rizika vzniku lidských chyb. Automatická identifikace se využívá hlavně při získávání velkého objemu dat a záznamů a má za cíl zvýšení spolehlivosti a efektivnosti oproti ručním pořizovacím metodám (Cempírek, 2009).

Lze shrnout, že v důsledku využití SAI je práce s daty rychlejší, efektivnější a lze ji jednoduše zálohovat. Přínos, který autorka BP vyzdvihuje v případové studii, je to, že oproti používání papírových dodacích listů není v případě SAI nutný prostor na

skladování, třídění, zakládání, uchování dokumentů, stejně jako následná archivace a ekologická likvidace dokumentů po vypršení skartační lhůty.

Systémy automatické identifikace se posouvají velmi rychle kupředu a firmy čím dál více tyto technologie zavádějí. Na trhu se snaží co nejrychleji reagovat na zvyšující se požadavky zákazníků a uspokojit jejich poptávku s maximální pružností. Proto je vyžadováno zlepšování informačních a řídicích systémů a jejich automatizace. Systémy jsou propojené s výpočetní technikou. Data se tak zpracují v aktuálním okamžiku a přenos informací pomocí komunikačních sítí probíhá i na velké vzdálenosti (Ježek, 1996).

K automatické identifikaci se dle Pernici (2005) využívají tyto technologie:

 optický princip – jedná se o technologie založené na optickém rozpoznávání znaků. Metoda umožňuje pomocí snímače rozpoznávat a digitalizovat psané i tištěné znaky, s nimiž lze dále pracovat jako s běžným počítačovým textem.

Jedním z nejpoužívanějších způsobů optického principu je využití štítků s čárovým kódem a optické snímání informace pomocí stabilních nebo přenosných snímačů.;

Cempírek (2009) napsal, že se jedná o nejstarší technologii a jako jediná je ze SAI čitelná pouhým okem. Jedná se o levný způsob automatické identifikace, který lze zapisovat i rukou a používá se nejčastěji pro vyplňování a čtení dokumentů.

Největší význam má díky dvé rozšířenosti, protože na tomto principu funguje více než 80 % automatické identifikace.

 Radiofrekvenční identifikace – tato technologie přenáší radiový signál mezi zařízením pro přenos tohoto signálu a speciálním štítkem s naprogramovanou zprávou.

 Hlasová technologie.

 Světelná technologie.

 Magnetická technologie – bývá hojně využívána jako prostředek bezhotovostních plateb, kdy jsou karty opatřeny magnetickým proužkem; vyrábějí se i paměťové karty s čipem.

 Biometrická technologie – převádí do digitalizované podoby určité fyziologické rysy člověka, například otisk prstu nebo oční sítnice. Využívá se v oblastech, kde je zapotřebí zvýšené bezpečnosti.

Nejrozšířenějším systémem automatické identifikace jsou čárové kódy. Řadí se mezi optické technologie, neboť jsou založeny na rozdílných vlastnostech tmavých a světlých ploch při ozáření optickým či laserovým paprskem (Daněk, 2005). Každý čárový kód je tvořený sekvencí čar a mezer, při čemž nosičem informací jsou čáry i mezery.

Důležitou roli pro správné přečtení čárového kódu je volba vhodného podkladového materiálu pro tisk a zajištění dostatečně kvalitního tisku (Cempírek, 2009). Podklad vhodný jako nosič musí být materiál odolný chemickým, teplotním, povětrnostním či jiným vlivům, jinak by mohl být zápis znehodnocen a nebylo by možné jej dekódovat.

Více než 73 % aplikací automatických identifikačních systémů využívá čárové kódy, a to především kvůli nejnižším provozovacím a provozním nákladům technologie. Používají se v logistických řetězcích na sledování zásilek. Při vstupu zboží do logistického řetězce jsou čárové kódy ručním skenerem sejmuty a údaj je přenesen do databáze. Od tohoto okamžiku je materiál sledován a logistici mohou podávat informace o jeho pohybu. Údaje lze přenést do informačního systému a prostřednictvím satelitu mohou účastníci přepravního řetězce sledovat materiál na internetu v reálném čase (Cempírek, 2009;

Daněk, 2005).

2 Analýza stávajícího stavu řízení zásob režijního materiálu ve firmě Benteler Automotive Rumburk s.r.o.

V případové studii této bakalářské práce bude nejprve představena společnost Benteler Automotive Rumburk s.r.o. a poté popsáno, jakým způsobem je režijní materiál objednáván. Konkrétně bude provedena ABC analýza kancelářských potřeb se zaměřením především na kancelářský papír. Bude rozepsán proces jeho spotřeby a následné třídění již nepotřebného papíru.

2.1 Představení firmy Benteler Automotive Rumburk s.r.o.

Společnost Benteler Automotive Rumburk s.r.o. je dceřinou společností německého koncernu Benteler. Firma Benteler International Aktiengesellschaft, dále jen Benteler, byla založena jako rodinný podnik před 140 lety. Původně se jednalo o malé železářství v německém Bielefeldu. Dnes je globální skupinou firem zabývajících se vývojem, výrobou a marketingem bezpečnostních produktů, systémů a služeb pro automobilový, energetický a inženýrský sektor.

Za tu dobu se firma rozrostla a od roku 2018, čítá na 30 000 zaměstnanců po celém světě.

Obrázek 2: Mapa států, ve kterých má Benteler svůj závod

In document Řízení zásob režijního materiálu ve vybraném podniku Bakalářská práce (Page 22-30)