Tělesná zdatnost je pojem, který lze definovat z různých hledisek a popsat ho pomocí různých parametrů. Často se objevuje v souvislosti s pojmem motorická výkon-nost, kterou můžeme definovat jako připravenost vykonávat určité konkrétní činnosti na poměrně stabilní úrovni. Rozdíly mezi motorickou zdatností (základní motorická vý-konnost) a výkonností popisuje obrázek 2 (Měkota, 2007).
Bunc definuje tělesnou zdatnost jako nespecifickou potenciální adaptaci na po-hybovou zátěž. Má tedy vyjadřovat zvládnutí vnějších požadavků na jedince s menšími nároky na organismus (např. uběhnutí určité vzdálenosti s nižší srdeční frekvencí).
Na tělesnou zdatnost lze nahlížet ovšem i z jiných pohledů např. jako na jednu ze složek totální zdatnosti, mezi jejíž části patří tělesná, sociální, duševní a emocionální zdatnost (Shepard, 1985). Nebo jako stav pohody (well-being), který se vyznačuje níz-kým rizikem zdravotních problémů a vitalitou, která umožňuje účastnit se různorodých fyzických aktivit (Corbin, Pangrazi & Franks, 2000).
Kovář pak tělesnou zdatnost shrnuje jako schopnost řešit zadané činnosti bez zjevné únavy, pohotově a s dostatečnou rezervou pro trávení volného času (Kovář, 2001). Tedy čím hospodárněji a účinněji jedinec provádí nějaký výkon, tím je zdatnější.
Ukazatel (např. velikost kalorické spotřeby nebo reakce transportního systému atd.), který podá informaci o tom, jak úsporně a účinně se organismus a jeho systémy vyrovnaly s pohybovým úkolem a podmínkami je měřítkem tělesné zdatnosti (Čelikov-ský, 1966).
Cureton tvrdí, že má tělesná zdatnost vliv na sportovní výkonnost a že sportovní trénink zvyšuje tělesnou zdatnost. Tréninkem se tedy zvyšuje tělesná výkonnost, ale i zdatnost. V současnosti je tělesná zdatnost ukazatelem kvality zdraví. Problémy těles-né zdatnosti jsou často spojovány s růstem civilizačních chorob.
Souhrnně lze říci, že je tělesná zdatnost pouze jednou složkou zdatnosti. Avšak tělesná zdatnost se vztahuje k celému člověku a tak ve větší či menší míře ovlivňuje i ostatní složky zdatnosti příkladem je intelektuální nebo emoční aj. Zdatnost už se tedy nevztahuje jen k fyzické zátěži, ale i k požadavkům každodenní aktivity.
Tělesná zdatnost je do jisté míry geneticky podmíněna, ovlivňuje jí však i soci-ální a přírodní prostředí. Tělesnou zdatnost můžeme udržovat a rozvíjet díky tělesným cvičením, otužováním, přiměřenou výživou a správnou životosprávou. Cílem tělesné zdatnosti je všestranný rozvoj.
17
Především díky důrazu na zdravotní aspekt a prevenci se do popředí se dostává koncepce, která rozděluje tělesnou zdatnost na zdravotně orientovanou zdatnost (HRF:
health-related-fintess) a výkonnostně orientovanou zdatnost (PRF: performance-related-fitness) (Měkota & Cuberek, 2007).
Obrázek 2. Rozdíly mezi motorickou zdatností a motorickou výkonností. Pra-men: upraveno podle Měkota (2008)
1.3.1 Zdravotně orientovaná zdatnost
Zdravotně orientovaná zdatnost je zdatnost, která přímo i nepřímo ovlivňuje zdravotní stav člověka a působí preventivně (zejména ve spojení s hypokinézou). Těles-ná zdatnost má pozitivní vliv např. během neočekávaného tělesného zatížení, umožňuje také vyrovnat se s potřebami běžné denní aktivity, obsahuje důležité komponenty vážící se ke zdravotnímu stavu (Suchomel, 2006).
Podle Boucharda & Sheparda (1994) je do zdravotně orientované zdatnosti za-hrnuto pět komponent: morfologická, svalová, motorická, kardiorespirační a metabolic-ká. Suchomel (2006) rozšiřuje tyto komponenty ještě o aerobní zdatnost, tělesné složení, svalovou sílu, vytrvalost a flexibilitu.
Aerobní zdatnost je klíčovou složkou, hodnotí se laboratorně (spiroergometrie) nebo vytrvalostními testy (např. dvanáctiminutový běh). Tělesné složení je důležitá komponenta, sledovaná především kvůli nárůstu výskytu obezity. Zjišťuje se měřením kožních řas nebo výpočtem indexu hmotnosti. Svalová síla a vytrvalost je nepostrada-telnou součástí všech pohybových úkolů. Díky pohyblivosti je zajištěna větší
ekono-18
mičnost pohybů, snižuje pravděpodobnost zranění… Měří se testem předklon v sedu nebo goniometrií (Měkota & Cuberek, 2007).
Obrázek 3. Vztahy mezi pohybovou aktivitou, zdravotně orientovanou zdatnos-tí a zdravím. Pramen: upraveno podle Suchomel (2006)
1.3.2 Výkonově orientovaná zdatnost
Výkonově orientovaná zdatnost je zdatnost podmiňující určitý pohybový výkon, jehož výsledkem je kvantifikace a hodnocení. Součástí výkonově orientovaná zdatnosti jsou komponenty zdatnosti důležité pro výkon v práci i ve sportu. Projevuje se během sportovních soutěží, ve výkonových testech nebo v pracovních výsledcích.
Má jen omezenou souvislost se zdravím. Do výkonově orientované zdatnosti můžeme zařadit explozivní sílu, akční a reakční rychlost, rovnováhovou schopnost, hbi-tost a obratnost. Uplatňuje se např. při výběru sportovně talentovaných jedinců (Měkota
& Cuberek, 2007).
Souhrnně lze říci, že jedna podmiňuje druhou. Tedy, že výkonově orientovaná zdatnost ovlivňuje sportovní výkon a zdravotně orientovaná zdatnost podmiňuje spor-tovní výkonnost (Vobr, 2006).
1.3.3 Determinanty tělesné zdatnosti
Tělesná zdatnost jde ruku v ruce se sportovním výkonem. Sportovní výkon je ovlivněn mnoha exogenními i endogenními faktory, ale i patologickými stavy a v neposlední řadě také vzájemnými vztahy mezi jednotlivými faktory (Novotný, 2012).
19
Obrázek 4. Obecné schéma faktorů ovlivňujících pohybový výkon člověka.
Pramen: upraveno podle Novotný (2012)
Jádro endogenních faktorů spočívá přímo v osobě člověka. Patří sem fyziologic-ké faktory, zdravotní stav, motoricfyziologic-ké schopnosti, způsob provádění pohybové aktivity a regenerace sil, běžné činnosti nebo volnočasové aktivity.
Mezi exogenní faktory patří plánování a průběh pohybové aktivity, zevní fyzi-kálně-chemické podmínky, společenské podmínky nebo čas. Původ a základ exogen-ních faktorů je mimo člověka.
Nutno upozornit na fakt, že rozdělení na endo- a exogenní faktory není dokona-lé. Některé faktory lze totiž zahrnout do obou skupin. (Novotný, 2012).
1.3.4 Biologické základy tělesné zdatnosti
Biologický základ úrovně tělesné zdatnosti tvoří systém skládající se z různých morfologických struktur. Tyto struktury jsou ovlivněny biochemickými procesy, fyzio-logickými funkcemi ale i podmínkami prostředí.
Jednou ze složek biologického základu tělesné zdatnosti je schopnost a přizpů-sobivost k tělesné námaze, ale také k různým vnějším činitelům. Při podrobnějším roz-boru zjišťujeme, že faktory vnějšího prostředí, vyvolávají změny ve vnitřním prostředí.
Tyto změny jsou znamením k zahájení adaptačního procesu (Šprynarová, 1983).
Růst trénovanosti je možný pouze tehdy, přesáhne-li zatížení (podnět) dostateč-nost funkcí. Pokud se tak nestane, forma odoldostateč-nosti k pohybovému zatížení se zastavuje a podnět se stává neutrálním.
20
Biologický základ tělesné zdatnosti podmiňuje způsobilost k činnostem v pra-covní oblasti, ale i odolnost k negativním vlivům, které mohou tuto způsobilost narušit (Šprynarová, 1983).
1.3.5 Motorická výkonnost
Pojem motorická výkonnost by měl být použit, v souvislosti s předpoklady mo-torického výkonu, to znamená, pokud jde o kvalitu pohybového systému, popřípadě s ním spojených procesů (Wagner, 2009).
Měkota s Cuberkem (2007) definují motorickou výkonnost jako připravenost podávat výkony v určité činnosti na poměrně stabilní úrovni. Touto činností může být myšleno překonávání pohybových nebo sportovních nároků.
Motorická výkonnost je základním indikátorem pohybové výkonnosti člověka a významnou komponentou tělesné zdatnosti člověka. Úroveň tělesné výkonnosti je ur-čena především motorickými schopnostmi, pohybovými dovednostmi. Působí zde však i řada dalších faktorů, jako jsou somatické předpoklady, intelektové a psychické schop-nosti nebo vlastschop-nosti, jež ovlivňují chování a připravenost k výkonu (Suchomel, 2006).
Základní motorická výkonnost (motor performance, motorische Leistungsfähig-keit), je připravenost jedince, podávat výkony ve všech základních pohybových činnos-tech. Výkonnost se uvádí ve vztahu buď k jedinci, anebo k celé populaci.
Základní motorická výkonnost se získává a udržuje tělesným cvičením a správ-nou životosprávou. Její rozvoj je dlouhodobý proces. Cílem je všestranný tělesný a po-hybový rozvoj. Jedinci s dostatečnou úrovní základní motorické výkonnosti se rychleji adaptují na pohybové zatížení, rychleji se zotavují a nedochází u nich k nepřiměřené únavě (Měkota, 2001).
Tělesnou výkonnost zjišťujeme na základě výkonů jednotlivých osob, skupin nebo populace. Zkoumána je tělesná výkonnost různých věkových kategorií z různých krajů či států. Výsledky jsou zpracovávány statisticky. Úroveň výkonnosti je vyjádřena aritmetickým průměrem, míru heterogenity určuje směrodatná odchylka (Měkota & Cu-berek, 2007).
1.3.6 Faktory motorické výkonnosti
Pávek (1977) jako faktory tělesné výkonnosti uvádí stupeň zdraví, funkční stav organismu, volní úsilí a stupeň technické vyspělosti.
21
Zdravím je rozuměna schopnost organismu vyrovnat se s nároky vnějšího pro-středí, aniž by došlo k narušení životně důležitých funkcí (Prošek, 1959).
Normální funkční stav organismu z hlediska tělesné výkonnosti znamená, že or-ganismus pracuje při středním zatížení ekonomicky. Funkční stav je vyjádřen kvalitou hlavních pohybových schopností (výbušnost, síla, rychlost, vytrvalost a obratnost).
Volní úsilí chápeme jako výsledek vztahů tělesných a psychických předpokladů k pohybové činnosti, zájmů a potřeb jedince. Na intenzitu volního úsilí působí motivace prostředí, vnitřní aspirace žáka na dobrý výkon, nebo potřeba individuálního či kolek-tivního uplatnění.
Při zjišťování úrovně tělesné výkonnosti je důležité maximální úsilí. Pokud chceme při testování dosáhnout alespoň optimálního výkonu (hranice 2/3 maximální výkonnosti), je nutné vybrat takové testy a metodiku provedení a měření, které to umožní (Pávek, 1977).
Technická vyspělost ovlivňuje především testy speciální tělesné výkonnosti. Při testování základní motorické výkonnosti se nejčastěji využívají terénní testy, často označované jako kondiční testy nebo testy zdatnosti (Eurofit, Unifittest, Fitnessgram aj.) (Měkota & Cuberek, 2007).
1.3.7 Stav motorické výkonnosti
Závislost vývoje tělesné výkonnosti na věku a pohlaví, byla již v minulosti pro-kázána mnoha autory. Na tyto faktory však působí i řada dalších faktorů jako je sociální prostředí nebo rozsah a kvalita pohybové aktivity (Pávek, 1977).
Znalost stavu základní motorické výkonnosti populace je velmi důležitá. Posu-zuje se zejména z výsledků reprezentativních šetření provedených v evropských zemích ve 2. polovině 20. století. U nás se těmito měřeními zabýval např. Kolář, Měkota &
Šorm (1989), kteří testovali motorickou výkonnost vysokoškolské mládeže nebo Mora-vec (1990), který testoval výkonnost školní mládeže.
Výsledky těchto studií jsou i v současnosti stále velmi ceněné, protože úroveň výkonnosti se mění jen pozvolna.
22
Obrázek 5. Motorická výkonnost školní mládeže v České republice v roce 1987. Pramen: upraveno podle Měkota & Cuberek, (2007)