Techniky práce s žíněmi

pod názvem „Le Messie“ (tzv. Salabue) byly vyrobeny v roce 1716 Antoniem Stradivarim. Dnes jsou vystaveny v muzeu v Oxfordu, ale nikdy se na ně nehrálo.

Viola

Viola patří do skupiny houslových nástrojů. Její 4 struny jsou laděné v kvintách.

Největší její rozkvět byl v době renesance a baroka. Jde o nástroj velmi podobný houslím, je ale větší. Smyčec pro violu je kratší a mohutnější než u houslí.

V současnosti jsou využívány v orchestrech.

Violoncello

Violoncello nazýváme také jako cello. Název pochází z italštiny. Je menší než kontrabas a zhruba dvojnásobně větší než housle i viola. Pří hraní je opřen o zem bodcem a drží se mezi koleny. Pro výrobu se využívá smrkového dřeva, ale deska je vyrobena z javoru. Je uplatněno ve vážné hudbě.

Basa (Kontrabas)

Kontrabas je dalším strunným smyčcovým nástrojem, který vznikl v 16. století v Itálii. Jeho předchůdcem byly basové violy da gamba. Kontrabasové gamby, nazývané violoni, byly přímým předchůdcem kontrabasu. Tento nástroj musel dlouho čekat na své uplatnění. Nepostradatelným se stal ve skupině smyčců. barev, drhač může tvořit vzory, jako jsou diamanty nebo spirály. Často se na závěr drhané výrobky lisují. Drhání vyžaduje tvoření stejnoměrných oček podobných

22

jako je poloviční závěs uzlů v souosém uspořádání na dřevěném nebo drátěném čepu. Toho se využívá pro realizace zajímavých geometrických návrhů. Největší trubice jsou rovnány a přidávají se ručně vyráběné kožené kolíky a tvoří se typické vzory. Menší trubice jsou vyráběny na drátěných čepech, a tak dochází k pevnému cylindrickému tvaru, které jsou využívány například na přívěscích klíčů, kloboukových stuh a náramcích. Drhání je mnohem časově náročnější a spletitější než splétání, právě proto jsou drhané výrobky dražší než ty pletené. celková šířka rovna jednomu kusu. (knot-a-tail.com, 2014, online) Toho se nejvíce využívá v kombinaci z kůže u pásků a kloboukových stuh.

Zaplétání

Zaplétání má velký význam pro koně, též i pro majitele, poněvadž přispívá ke zkrášlení koně, ale také jde o zábavnou a též relaxační činnost. Pro koně je to stejné jako pro člověka vlasová masáž. Veškerá péče o koně přispívá k posílení pouta mezi člověkem a čtyřnohým partnerem. Zaplétání je pro koně z praktických důvodů, aby se hříva necuchala a nemotala do otěží. Teprve později se začala oceňovat estetická funkce zaplétání. Zároveň sloužilo jako symbol postavení majitele. Složité zapletení u koní vyzdvihla krásu, upravenost a tím předčila krásu konkurenčních společností a tak okouzlila případné zákazníky. Rozlišujeme několik bezpečnostních pravidel při zaplétání žíní. Jeden ze základních pravidel je stoupání na stoličku, která musí být stabilní ne příliš těžká a to z důvodu lehkého přesouvání. Při zaplétání ocasu je důležité postavit se dozadu za koně. Vždy při této činnosti je velmi důležité pracovat s koněm, kterému můžeme plně důvěřovat.

Postupujeme velmi opatrně. K této činnosti je vhodné využít jednoduché pomůcky, které můžeme zakoupit v obchodech s jezdeckým vybavením nebo můžeme sami improvizovat. Aby koňská hříva a ocas byli ozdobou koně, musíme žíně důkladně

23

vyčistit například od zaschlého bláta a šupin staré kůže. Používáme hodně vody se zředěným šamponem. Důležité je vypláchnutí veškeré pěny, která by koně mohla dráždit, a kůň by si mohl žíně vydřít. Na ocas můžeme použít octový roztok pro zvýraznění lesku koňských žíní, který je pro vzhled koně velmi důležitý. Bývá dokonce pravidlem, kdy v soutěžních třídách, kde záleží na exteriéru, rozhodčí při vyhlašování vítěze se obvykle přikloní na stranu lépe upraveného a ozdobeného koně.(Lewisová, 2007) To se může docílit splétáním, které začíná vinutím žíní dohromady, a vytvoření toho, čemu říkáme uzel, provazec nebo pramínek. Pletač pracuje s vnějšími žíněmi (8 až 12 provazců). Každý z těchto provazců vytvoří čtvercové pletence nebo prameny, a když jsou hotovy, mohou být sešity dohromady k dokončení výsledného výtvoru. Stuhy na klobouky jsou tvořeny 3, 5 nebo 7 prameny. Počet pramenů volíme podle toho, jaký výtvor chceme vytvořit.

Nejjednodušší splétání, které lidé znají, je ze tří pramen. Většina splétacích technik je však mnohem náročnějších, kdy 8 až 12 pramenný čtvercový pletenec je užíván velice často jako podbradkové lanko u kovbojských klobouků, dohromady splétané prameny dávají opasky, kloboukové stuhy, řemeny, uzdy a mnoho dalších věcí. Splétání může též zahrnovat drhání, jako např. u kloboukových stuh nebo uzd. (knot-a-tail.com, 2014, online)

Zdroj: equichannel.cz, 2014., online Obr. č. 8 Zaplétání

Výrazně působivější je horem pletený francouzský cop. Další typ je holandský, který se plete spodem místo horem. Efekt copánku pak vypadá, jako by na žíních seděl. Pro každé zakončení copánku lze použít dva způsoby. Buď omotáním gumičky, nebo kouskem provázku, které mohou s žíněmi splynout nebo s nimi kontrastovat. Někdy je preferován způsob zakončený uvázáním uzlem z žíní. Pro

24

údržbu dlouhého ocasu (aby dorostl do jeho maximální délky) je nutné jeho zaplétání, aby nedocházelo k lámání a poškozování žíní. (Lewisová, 2007)

Uzlíčkování

Uzlíčkování se používá zejména pro výrobu lan. Před začátkem uzlování jsou volné žíně spřádány do pramenu, podobně jako vlna. Tyto prameny se následně uzlují do lan. Když je lano hotové konce vyčnívající z lana jsou kousavé.

Spirálovité a kostkované vzory jsou zde nejběžnější. Lana jsou popisovány počtem pramenů a výsledným průměrem. (knot-a-tail.com, 2014, online)

Ze všech typů prací s žíněmi jsem zvolila uzlíčkování, nikoli pro výrobu lan, ale pro vytvoření kreativního šperku, který právě uzlíčkováním dodá šperku pohyb a jednoduché geometrické ztvárnění. Geometrie v tomto případě nemusí být přesná a není tak důležitá právě z toho důvodu, že každý uzlík je jinak technicky zpracován. Ať už utažením, navýšením množství uzlíků nebo vzdálenostní čí kompozičním uspořádáním. Celý efekt šperku bude zvýrazněn použitím stříbra.

Stříbro bude působivým doplňkem celé kolekce. Tento šperk v sobě nese individualitu v provedení, v používaném materiálu a originálním nápadu.

(Čechová, 2004)