K lepšímu pochopení problematiky této práce popíši v následující kapitole po-jem racionalizace, co je jejím cílem a jaké metody se používají k zavedení do podni-ku.
3.1 Podstata racionalizace [1]
Podstatou racionalizace je nepřetržité zdokonalování výrobního systému. V podstatě jde o to, aby se výrobní proces uskutečňoval na stále vyšší úrovni techniky, technologie, organizace práce, výroby i řízení.
Racionalizace by měla být jedním z konkrétních opatření podnikového vedení směřující ke změně tohoto nevyhovujícího stavu.
V obecném smyslu se racionalizace jeví jako rozumové vládnutí pracovnímu úseku. Jejím základem je vyloučení zbytečných ztrát a využití existujících rezerv.
Racionalizace zároveň směřuje k zavádění nových technických a organizačních opatření. V pracovní oblasti směřuje racionalizace též k vytvoření takových podmí-nek, při nichž se pracovníci mohou na své úkoly soustředit, pracovat s vysokým vý-konem a zároveň šetřit svou pracovní sílu.
3.2 Cíle racionalizace
Cílem je maximální zvýšení produktivity s minimálními investicemi. Hranice dosaženého zvýšení produktivity práce jsou těžko stanovitelné, jedná se o proces neustálého zlepšování.
Základní nástroje racionalizace:
a) optimalizace provádění pracovních operací,
b) ergonomie pracoviště - uspořádání a vybavení pracoviště, c) technické úpravy pracovišť - přípravky, držáky, mechanismy, d) technologičnost konstrukce,
e) uspořádání pracovišť.
Tomáš Dobra Teoretická část 15 Základní postup racionalizace:
a) poznání (analýza) pracovního systému,
b) posouzení funkce současného pracovního systému, c) generování racionalizačních opatření,
d) realizace opatření, e) vyhodnocení přínosů.
3.3 Metody zabývající se problematikou racionalizace [3]
Metod, kterých lze použít při racionalizaci celého procesu výroby je několik.
Za zmínku stojí KAIZEN. Tato metoda, která vznikla v 50. letech v Japonsku je dodnes používána, neustále vylepšována a brána jako etalon pro perfektně fungující podnik. Samozřejmě, že v jednotlivých podnicích si ji přizpůsobí svým podmínkám a nastaví tak výrobu svých produktů.
3.3.1 KAIZEN [2]
Aby mohl být ve firmě zaveden systém KAIZEN je potřeba, aby se do procesu zapojil jak management tak i obyčejní zaměstnanci, kteří si metodu musejí oblíbit bez jakýchkoliv nátlaků. Důležitým faktorem KAIZEN metody je standardizace, bez které se neobejde. Metoda KAIZEN se dá označit jako metoda malých kroků, kdy pomocí nich dosáhneme velkých zlepšení. Hlavním cílem KAIZEN není velká a podstatná
Tomáš Dobra Teoretická část 16 kvůli zlepšování pracovního prostředí a na to navazující ergonomii práce. Z hlediska zákazníka je to kvůli zlepšování kvality dodávek, snižování cen, zpřesnění termínů dodání aj. Z hlediska dodavatele je její zavedení vhodné kvůli zpřesnění plánování, odhalování potenciálů pro zlepšení apod.
S předchozí metodou KAIZEN úzce souvisí i devět druhů plýtvání [3]:
a) nadvýroba – veškeré výrobky, které zákazník nepožaduje,
b) čekání – zpoždění způsobená nedostatky, schváleními, prostoji (čekání na dokončení strojní operace, opravu stroje, dodání materiálu...),
c) transport – zbytečné přepravy materiálů, polotovarů i hotových výrobků,
d) nadbytečné zásoby – veškeré zásoby nepotřebné pro splnění požadavků zá-kazníků,
e) pohyb – zbytečné pohyby při výrobě nebo přesunu materiálů,
f) chyby / repase – spotřeba času, materiálů, strojů použitých k opravě výrobků, g) nedostatečná komunikace – nesprávné, nedostatečné a nevčasné informace, h) neergonomické pracovní metody - nadbytečné časy a únava způsobená
ne-vhodnou ergonomií pracoviště,
i) zbytečné procesy – procesy, činnosti a operace nepřidávající hodnotu, kterou je zákazník ochoten zaplatit.
Obr. 14 – Devět druhů plýtvání [3]
Tomáš Dobra Teoretická část 17 3.4 Klasifikace metod a technik studia při racionalizaci práce [1]
Z hlediska rozsahu a komplexnosti poskytovaných informací se metody studia rozdělují do tří skupin:
a) časové studie,
b) metody studia pracovně-organizačního systému v prostoru a čase, c) metody vícestranného pozorování.
pozn.: Detailní rozdělení viz. příloha 06
Protože se při řešení této práce používaly pouze metody spadající do skupiny časových studií, které byly potřeba ke splnění požadavku zadání, zaměřím se s jejich popisem na ně. Konkrétně se jedná o metody snímek průběhu práce a momento-vé pozorování.
3.4.1 Snímek průběhu práce [1]
Tato metoda je druhem snímku operace používaná u operací, jejichž průběh není možné předem stanovit. Při pozorování je zaznamenáván čas pomocí časo-měrných přístrojů (stejně jako u chronometráže, např. stopky), ale i účel jeho použití.
To znamená přiřazení jednotlivých časů k jednotlivým úkonům operace. Jedná se tedy o kombinaci metod snímku pracovního dne a chronometráže.
Metodika:
1. etapa - příprava k pozorování (zahrnuje nadefinování pozorovaných úkonů a několik zkušebních náměrů),
2. etapa - bezprostřední pozorování a zaznamenávání (nadefinované úkony jsou prověřovány pomocí časoměrných přístrojů a zaznamenávány do for-muláře),
3. etapa - vyhodnocení získaných informací a jejich úprava pro další použití
(statistické vyhodnocení a přepis dat do elektronické podoby pro pří-padné další zpracovávání na PC).
Tomáš Dobra Teoretická část 18 Vzhledem k předchozímu použití pojmů chronometráž a snímek pracovního dne, zde uvádím jejich stručný popis.
a) chronometráž – cílem této metody je prověřit všechny části operace a zazna-menat jejich dobu pomocí časoměrných přístrojů,
b) snímek pracovního dne – při použití této metody má pozorovatel za úkol za-znamenávat jednotlivé činnosti pracovníka resp. jejich začátek a konec s popi-sem o jakou činnosti se jedná. Měření probíhá podobu celé směny.
3.4.2 Metoda momentového pozorování [4]
Momentová metoda je založena na teorii pravděpodobnosti a matematické statistice. Hodnoty se získávají pozorováním jednotlivých pracovních dějů a zazna-menáváním jejich výskytu v průběhu celé směny. Následným převodem na procentní hodnoty, případně časové údaje dostaneme požadovaný podíl jednotlivých pracov-ních dějů ve směně. Momentové pozorování se používá zejména tehdy, kdy je třeba zjišťovat spotřebu času u více pracovníků (strojů) nebo kdy jde o děje rozložené v delším období a větším prostoru. K použití této metody není zapotřebí žádných ča-soměrných přístrojů.
Metodika:
1. etapa - příprava k pozorování (přesné nadefinování a rozčlenění pracovních dějů),
2. etapa - pozorování a zaznamenávání,
3. etapa - rozbor a vyhodnocení výsledků pozorování.
Nutný počet momentů pozorování pro potřebnou přesnost výsledků se určuje matematicky předem pomocí vzorce:
p… odhadnutý relativní podíl základního druhu spotřeby času ve směně, y… poměrná chyba pozorování platná pro základní druh spotřeby času.
Tomáš Dobra Teoretická část 19