Zavedení eura

Existuje několik principů, kterými se bude přechod České republiky na jednotnou měnu eurozóny řídit. Mezi hlavní čtyři patří kontinuita právních nástrojů, cenová neutralita a nepoškození občana, ochrana spotřebitele a věcná a finanční odpovědnost.

Kontinuita právních nástrojů má na starost, aby všechny již existující smlouvy nebyly ovlivněny. Tím bude zachována právní jistota a to, že euro nebude mít za následek změnu jakýchkoliv podmínek smlouvy. Dále bude kontinuita zajištovat, že veškeré právní údaje, ve kterých se budou vyskytovat české koruny, zůstanou nadále platné a budou se moci převést na euro pouze dle oficiálního přepočítacího koeficientu. Jedinou výjimkou zůstane smluvní volnost a v souvislosti s ní budou moci smluvní strany na základě vzájemného souhlasu měnit smluvní podmínky.

Cenová neutralita a nepoškození občana souvisí s přepočtem veškerých cen a peněžních částek výlučně za použití stanoveného přepočítacího koeficientu. Cílem bude neutrální dopad na všechny účastnící se subjekty. Přepočtu se týká i zaokrouhlování. Ve vztahu mezi soukromým a veřejným sektorem bude vždy záležet, v čí prospěch bude plnění. Například u daní, poplatků či odvodů (částky stanovující plnění soukromého subjektu v prospěch veřejného sektoru) bude povoleno zaokrouhlovat pouze směrem dolů. Naopak u vrácení daní či podpory bude umožněno pouze zaokrouhlování směrem nahoru.

Třetím principem je ochrana spotřebitele, která má za cíl usnadnit občanům zvyknutí na novou měnu. Týkat se to bude zejména oblasti nákupu statků a služeb, kde by mohlo docházet k neodůvodněnému zvyšování cen. Hlavními nástroji bude důsledná kontrola pravidel přepočtu, zaokrouhlování a především duální označování vybraných cen a peněžních částek. To znamená, že ceny jsou uváděny jak v původní měně, tak v nové.

(SINN, Hans-Werner. 2016)

Posledním důležitým principem je věcná a finanční odpovědnost, která říká, že každý subjekt, ať už ze soukromého, či veřejného sektoru, bude odpovědný za přípravu na přechod

bude včasné poskytování informací a doporučení, jak přejít na euro. Hlavním cílem je zajištění minimalizace celkových nákladů.

Scénáře zavedení eura v České republice

Z historie vstupu jednotlivých států do eurozóny vzniky tři různé scénáře. Každý z nich má svá určitá specifika, výhody i nevýhody. Ten nejstarší a jediný v době vzniku eurozóny se jmenuje Madridský scénář (scénář s využitím přechodného období).

V Madridském scénáři je proces zavedení eura nejdelší. Prvním krokem je zavedení eura pouze v bezhotovostní podobě. Během této doby jsou bankovky a mince původní měny stále oficiálním platidlem, zatímco eurové bankovky a mince ne. To se však netýká bezhotovostních plateb, kde subjekt může platit jak v národní měně, tak v euru. Z toho vyplývá, že úvěrové instituce musí vést účty ve dvou měnách. Celková doba, která je mezi bezhotovostním zavedením eura a hotovostním může být maximálně tři roky. Celý proces zavedení eura je pro větší přehlednost uveden na následujícím obrázku.

Obrázek 2: Madridský scénář zavedení eura

Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů z http://www.cnb.cz

Druhému scénáři se přezdívá „Velký třesk“, v anglickém jazyce „Big Bang“. Scénář spočívá v jednorázovém zavedení jak bezhotovostního tak hotovostního eura. Jedná se také

že v případě přijetí eura použije právě scénář „Velký třesk“. Z obrázku níže je patrné, že doba zavedení eura je kratší než u předchozího Madridského scénáře.

Obrázek 3: Velký třesk

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z http://www.cnb.cz

Třetí scénář se nazývá Phasing – out („období postupného zrušení“), který lze použít pouze v případě „Velkého třesku“, od kterého se liší v možnosti ještě po dobu jednoho roku od zavedení eura používat „staré“ právní nástroje jako například faktury, účtenky apod.

Podmínky přijetí eura

Hlavní podmínkou pro vstup do eurozóny je splnění tzv. Maastrichtských kritérií nazývaných též konvergenční kritéria. Existují čtyři hlavní kritéria, která musí každý stát před vstupem do 3. fáze Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) splnit. Kritéria jsou uvedena v čl. č. 140/1 Smlouvy o fungování EU, Protokolu č. 13 o kritériích konvergence, Protokolu č. 12 o postupu při nadměrném schodku a zajistí, že je členský stát na přijetí jednotné měny dostatečně ekonomicky silný a nebude představovat pro členské státy, nebo i pro sebe, finanční hrozbu.

Kritérium cenové stability – Kritérium se zaměřuje na míru inflace, která se měří harmonizovaným indexem spotřebitelských cen a říká, že členský stát musí dlouhodobě vykazovat udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, která je měřena v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením a nesmí být vyšší než 1,5 % oproti třem

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – Úroková sazba je vykazována z dlouhodobých státních dluhopisů a cenných papírů. Protokol o kritériích konvergence říká, že v průběhu jednoho roku před šetřením nesmí průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba být větší o více než 2 % průměrné hodnoty tří států s nejlepšími výsledky.

Kritérium dlouhodobě udržitelného stavu veřejných financí – Toto kritérium má dvě části. První část (kritérium veřejného sektoru) říká, že schodek veřejných financí nesmí být vyšší než 3 % HDP v tržních cenách. Druhému kritériu se říká kritérium hrubého veřejného dluhu. V tomto případě veřejný neboli státní dluh nesmí přesahovat 60 % HDP.

Kritérium stability měnového kurzu – Členský stát musí být alespoň 2 roky před vstupem do měnové unie zapojen do kurzového mechanismu ERM II. Po dobu dvou let musí zapojené státy udržovat kurz svých stávajících měn v rozmezí ± 15 % od stanoveného středního kurzu k euru (JANÁČKOVÁ, 2016).