Prostorová diferenciace významných kolektivních sportů v České republice jako ukazatel prosperity
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Radka Vosejpková
Vedoucí práce: RNDr. František Murgaš, Ph.D.
Liberec2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Touto formou bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu RNDr. Františku Murgašovi, Ph.D. za ochotu, cenné rady, flexibilitu a vstřícnost při konzultacích a za čas, který mi věnoval.
Anotace
Základním cílem práce je na úrovni okresů porovnat prostorovou diferenciaci kolektivních sportů a prosperity České republiky. Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsou zahrnuta témata sport jako sociální a ekonomický fenomén, dále je zde popsána historie prosperity v České republice a v Československu a historie vybraných sportů. V praktické části je zpracována prosperita okresů České republiky, kde jsou jako indikátory zvoleny střední délka života, kvalita života a nezaměstnanost. V této části je také zpracována úspěšnost týmů ve významných kolektivních sportech. V závěrečné části jsou shrnuty výsledky zkoumání.
Klíčová slova: prosperita, střední délka života, kvalita života, nezaměstnanost, kolektivní sporty, okresy, sport
Annotation
The aim of this thesis is to compere team sports distinction related to the country district towards prosperity of the Czech Republic. My research consists of a theoretical and a practical part. The theoretical part describes sports as a social and economical phenomenon, prosperity history in the Czech Republic and Czechoslovakia and history of some sports. In the practical part I included prosperity of districts of the Czech Republic. I applied average lenght of life, quality of life and unemployment as indicating factors there. This part also declares individual team sports successes. There are research results in the concluding part.
Key words: prosperity, average lenght of life, quality of life, unemployment, team sports, districts, sport
7 Obsah
Seznam použitých zkratek ... 9
Úvod ... 11
1. Sport jako sociální a ekonomický fenomén ... 12
1. 1 Sport jako sociální fenomén ... 13
1.2 Sport jako ekonomický fenomén ... 22
2. Prosperita ... 27
2.1 Vývoj prosperity v Československu a České republice ... 27
2.2 Indikátory prosperity ... 30
2. 2. 1 Střední délka života ... 30
2. 2. 2 Kvalita života... 31
2. 2. 3 Nezaměstnanost ... 32
3. Prostorová diferenciace kolektivních sportů ... 34
3. 1 Popis vybraných kolektivních sportů ... 34
3. 1. 1 Fotbal ... 35
3. 1. 2 Volejbal ... 36
3.1. 3 Basketbal ... 37
3. 1. 4 Hokej ... 38
3. 1. 5 Florbal... 40
3. 1. 6 Házená ... 41
3. 2. Kolektivní sporty muži ... 42
3. 2. 1 Fotbal ... 42
3. 2. 2 Volejbal ... 43
3. 2. 3 Basketbal ... 44
3. 2. 4 Hokej ... 45
3. 2. 5 Florbal... 46
3. 2. 6 Házená ... 47
3. 3 Kolektivní sporty ženy ... 48
3. 3. 1 Fotbal ... 48
3. 3. 2 Volejbal ... 48
3. 3. 3 Basketbal ... 49
3. 3. 4 Florbal... 50
3. 3. 5 Házená ... 51 4. Porovnání prostorové diferenciace prosperity a nejvýznamnějších kolektivních sportů . 52
8
4. 1. Prostorová diferenciace prosperity ... 52
4. 2. Prostorové zastoupení kolektivních sportů ... 53
4. 3. Prostorová diferenciace významných kolektivních sportů v Českérepublice jako ukazatel prosperity... 55
Závěr ... 57
Zdroje ... 59
Seznam příloh ... 63
Příloha 1: ... 63
Příloha 2: ... 64
Příloha 3: Celkové pořadí prosperity ... 66
Příloha 4: Index sportu ... 68
9
Seznam použitých zkratek
AC Athletic Club
ATP Asociace tenisových profesionálů
BC Basketball club
BK Basketbalový klub
BZK Bruslařský závodní klub ČFbU Česká florbalová unie ČOS Česká obec sokolská
ČR Česká republika
ČSR Československá republika ČSÚ Český statistický úřad
ČVBS Československý volejbalový a basketbalový svaz ČVS Český volejbalový svaz
ELH Extraliga ledního hokeje
FC Football club
FK Fotbalový klub
FIBA International Basketball Federation
FIFA The Fédération Internationale de Football Association FIVB Fédération Internationale de volleyball
HC Handball club
HC Hockey club
HCB Handball Club Banik
HK Házenkářský klub
HK Hokejový klub
IAHF International Amateur Handball Federation IFF International Floorball Federation
IHF International Handball Federation KHL Kontinental Hockey League
LIHG Ligue Internationale de hockey sur Glace
KP Královo Pole
10 KSČ Komunistická strana Československa
m Metr
MB Mladá Boleslav
MOV Mezinárodní olympijský výbor MPVS Ministerstvo práce a sociálních věcí NBL Národní basketbalová liga
NHL National Hockey League
OH Olympijské hry
SK Sportovní klub
StB Státní bezpečnost TJ Tělovýchovná jednota
VK Volejbalový klub
WHO World Health Organization
YMCA Young Men's Christian Association SSSR Svaz sovětských socialistických republik TVS Tělesná výchova a sport
USA United states od America USD Americký dolar
ŽBL Ženská basketbalová liga
11
Úvod
V posledních letech se většina světa v mnoha aspektech velmi rychle vyvíjí dopředu.
Jedním z faktorů, který je schopen popsat, kam se která země, kraj, či okres posunul, je prosperita. Proto se stává stále diskutovanějším tématem. Prosperitu můžeme hodnotit z různých pohledů. V mojí bakalářské práci jsem si jako její indikátory zvolila střední délku života, kvalitu života a nezaměstnanost. Střední délka života neboli naděje dožití, je ukazatel udávající počet let, kterých by se pravděpodobně měla dožít osoba narozená v daném roce.
Druhým indikátorem je kvalita života, kterou lze velmi nesnadno definovat, protože má interdisciplinární charakter. V mojí práci jsem použila data, kde je samotná kvalita života vyhodnocena pomocí několika indikátorů, které ukazují, jestli je daný okres dobrý místem pro život. Posledním indikátorem je nezaměstnanost, respektive podíl nezaměstnaných osob.
V mé bakalářské práci jsem se zaměřila na prostorovou diferenciaci prosperity na úrovni okresů České republiky.
Významným fenoménem dnešní doby je sport. Vzhledem k velké medializaci zdravého životního stylu se stále více lidí o sport zajímá, a ten se tak stává součástí jejich života. V posledních letech se do České republiky dostávají nové sporty ze zahraničí. Mezi nejoblíbenější patří například footgolf, famfrpál, či streetworkout, které jsou atraktivní zejména pro mladé lidi. Tradiční sporty jako fotbal, hokej, atletika, tenis a mnoho dalších jsou stále atraktivní pro velkou škálu lidí, a to především z hlediska divácké pozornosti.
Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda prosperita okresů České republiky souvisí s rozmístěním úspěšných týmů v nejvyšších soutěžích kolektivních sportů. Dosažení cíle bude předcházet určení indikátorů prosperity a jejich diferenciace v rámci okresů České republiky, grafické znázornění, identifikace významných kolektivních sportů, zastoupení úspěšných týmů v okresech České republiky a jejich diferenciace a grafické znázornění.
Teoretická část práce bude zaměřená na popis sportu jako významného sociálního a ekonomického fenoménu soudobé společnosti pozdní moderny. Dále v této části bude popsána prosperita včetně indikátorů a historický vývoj vybraných kolektivních sportů.
V praktické části se zaměřím na vyhodnocení prosperity v okrech České republiky, z pohledu mnou zvolených tří indikátorů a následného grafického zpracování. Prostorovou diferenciaci se pokusím porovnat s rozmístěním úspěšných týmů nejvyšších českých soutěží v daných kolektivních sportech, kterou též graficky znázorním. V závěru se pokusím analyzovat, zda úspěšnost sportovních týmů je závislá na prosperitě daného okresu, či se na jejich úspěchu podílejí i jiné faktory.
12
1. Sport jako sociální a ekonomický fenomén
Sport v dnešní době bezpochyby zasahuje do života valné většiny lidí a na společenství dopadá jak v rovině ekonomické, tak v rovině sociální či kulturní. Nelze však říci, že sport má jen pozitivní vliv. V dnešní době začali mít lidé dostatek času i financí, což způsobilo to, že je sport čím dál tím více komercionalizován. I díky tomu vyplývají napovrch negativní věci, jako jsou korupce, drogy (doping), nebo rasismus. O negativní stránce můžeme hovořit i v období 20. století, kdy byl sport využíván při prosazování říšských zájmů nebo totalitních ideologií. Například v roce 1936 na olympijských hrách v Berlíně propagovali nacisté svoji myšlenku nadřazenosti árijské rasy. Na následujícím obrázku však můžeme vidět Jesse Owense, který Hitlerovi ukázal, že árijská rasa nemusí být nejlepší. Z těchto her si Američané, kteří původně chtěli hry bojkotovat, odvezli jedenáct zlatých medailí a čtyři z nich vybojoval právě Owens (Hájek, 2010).
Obrázek 1: Jesse Owen - vítěz čtyř zlatých medailí z OH na Berlíně v roce 1936 zdroj: idnes.cz
13
Dalším příkladem bylo vyřazování sportovců z olympijských her z důvodu toho, že chtěla pořádající země ukázat svoji nadřazenost. Vyústěním byl bojkot Olympiády v roce 1980 v Moskvě ze strany západních zemí na protest proti okupaci Afghánistánu vojsky Sovětského svazu a následně bojkot Olympiády v Los Angeles v roce 1984 ze strany Sovětského svazu a většiny socialistických zemí. Během 80. let minulého století se ještě více přeneslo politické soupeření na sportovní půdu, což negativně ovlivnilo vnímání původního poslání spatřovaného v olympijských ideálech (Sekot, 2003).
1. 1 Sport jako sociální fenomén
Sport je odpradávna provázán s kulturní ideologií určité společnosti. Lidé se domnívají, že pohybové herní aktivity se objevovaly ve všech známých kulturách. V tomto případě se však nejedná o sporty v takovém významu, v jakém ho známe dnes. I přesto je jasné, že postupný vývoj těchto aktivit ovlivňoval celkovou společnost.
Velký význam z hlediska sportu měly zajisté antické olympijské hry, které se podle historika Hippiáse z Élidy poprvé konaly v roce 776 před naším letopočtem. Na těchto hrách se závodníci mohli účastnit pouze jedné disciplíny, kterou byl běh na jeden stadion. Okruh stadionu byl dlouhý 192,27 metrů a za prvního olympijského vítěze je považován Koroibos z Élidy (Rubáš). Od té doby se stejně jako dnes olympijské hry konaly jednou za 4 roky.
Název her byl odvozen od místa konání, kterým bylo posvátné poutní místo Olympie, na jehož území se nacházejí chrámy boha Dia a bohyně Héry. Ke hrám kromě sportovního programu neodmyslitelně patřily i náboženské obřady a rituály. Význam her se postupem času zvětšoval, až se v době největšího rozmachu jednalo o několikadenní klání. V Olympii se kromě sportovců kumulovala elita umělecká, politická a společenská, díky čemuž hry nabývaly všenárodního významu. Hry měly představovat soužití ducha a těla a mohli se jich účastnit pouze bezúhonní občané pocházející z Řecka, kteří podstoupili desetiměsíční výcvik a dokázali dostatečný zápal pro hry. Vítězství v olympijských hrách byla jedna z největších poct, které v té době mohl člověk dosáhnout. Vítěz byl odměněn palmovou ratolestí a olivovým věncem. Dále si vítěz mohl v Olympii nebo kdekoli jinde postavit svou sochu.
Konání a organizace her měl na starost zvláštní tým. O dodržování pravidel rozhodovala skupina rozhodčích, takzvaných heladoniků. Pro nerušené konání byl vyhlašován „svatý mír“
známý jako ekecheiría. Ten přikazoval konec jakýkoliv válek a při jeho porušení byl trestán tvrdými sankcemi. Celé hry byly výhradně mužskou záležitostí, ženy se nemohly účastnit ani jako divačky, a proto si vymyslely hry vlastní, takzvané Herárie. Postupem času hry začaly
14
ztrácet svůj hlavní význam symbiózy ducha a těla a čestného souboje, až nakonec zanikly (Dovalil, 2004).
Obrázek 2: Antické olympijské hry- disciplíny Zdroj: sputniknews.com
Tradice olympijských her byla obnovena téměř po 1500 letech díky francouzskému pedagogovi a historikovi Pierrovi de Coubertinovi. Svůj plán obnovit olympijské hry prvně
15
prezentoval v roce 1892 na výročním zasedání Unií francouzských atletických sportů, kde se však setkal s neúspěchem. Proto v roce 1894 zorganizoval desetidenní kongres pro obnovení olympijských her, kterého se zúčastnilo 79 zástupců z 12 zemí. Ti nakonec rozhodli, že se tradice obnoví a zřídili Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který se stal řídícím orgánem.
První obnovené olympijské hry se konaly v roce 1896 v hlavním městě Řecka, Aténách. Hry měly ohromný úspěch a od té doby se konají každé čtyři roky. O následující dvoje hry v Paříži a St. Louis takový zájem nebyl, a to především proto, že se konaly v době světových výstav. Následující hry konané v roce 1904 v Londýně opět získaly svůj věhlas. Pierre de Coubertin byl předsedou MOV až do roku 1925 a za jeho působení vzniklo spoustu symbolů a ceremoniálů typických pro olympijské hry (Hainall, 2018). K hlavním rozhodně patří olympijský symbol, který je vytvořen z pěti vzájemně propletených kruhů. Ty představují svět propojený olympijskou myšlenkou.
Obrázek 3: Olympijský symbol s ukázkou, co reprezentují určité barvy kruhů Zdroj: modry-klic.cz
Dalšími soutěžemi, které zajisté ovlivňují lidi po celém světě, jsou světové poháry, v překladu World cup. V České republice se však v některých sportech tento termín překládá jako mistroství světa. Příkladem může být basketbal, kde oficiální anglický název je FIBA Basketball World Cup, v Česku známý jako mistroství světa v basketbale.
Ráda bych se teď zaměřila na některé momenty týkající se sportu nebo sportovců, které ovlivnily právě obyvatele Československa, respektive České republiky. První události, které bych ráda zmínila, mají původ v 50. letech minulého století a týkají se ledního hokeje.
16
Všechny bezpochyby zasáhly značnou část obyvatelstva Československa. Po druhé světové válce se naší hokejové reprezentaci velmi dařilo a získávala cenné kovy. V roce 1949 vyhrála podruhé po válce titul mistrů světa ve Švédském Stockholmu. Obhájit titul jim už však nebylo umožněno. U moci v tu dobu byli komunisté, kteří jim ze strachu z emigrace překazili odjezd na šampionát do Anglie. Hokejistům to bylo oznámeno 13. března 1950 a jako důvod jim bylo sděleno, že Angličané nevystavili vstupní víza pro československé rozhlasové reportéry.
Ve stejný den se reprezentace sešla v restauraci nazývané Zlatá hospůdka, kde bez ostychu diskutovali nad tehdejším režimem.
V tu dobu je ale sledovali příslušníci StB, kteří je vzápětí začali zatýkat. Dne 7. října roku 1950 proběhlo neveřejné soudní zasedání, kde byly rozdány tresty jedenácti hráčům, kteří byli odsouzeni za velezradu a špionáž, v celkové délce 74 let a 8 měsícům (ČT24, 2010). Ještě před touto událostí postihla český hokej velká tragédie. V roce 1948 byla Československá reprezentace narychlo pozvána k sérii utkání do Velké Británie. Předtím však měla odehrát zápas v Paříži, odkud se hráči měli přesunout právě do Velké Británie. Už let do Paříže provázely problémy. Hráči měli odletět již v pátek a v sobotu odehrát zápas s Racingem Paříž.
Většina hráčů neměla v pořádku cestovní doklady a odletět nemohla. Aby stihli zápas, museli by letět nejdéle v sobotu, ale tento let byl již vyprodaný. Když se cestující sobotního letu dozvěděli, že se reprezentace nemá do Paříže jak dostat, začali jim přenechávat svoje letenky.
Kromě dvou hráčů tedy mohli všichni odletět. Zápas nakonec stihli a vyhráli ho 4:3.
Obrázek 4: Československá reprezentace v roce 1948 Zdroj: hokej.cz
17
Už v tu dobu hráči věděli, že místo toho, aby do Anglie letěli všichni v neděli, jak bylo plánováno, poletí část z nich až v pondělí. Větší skupina odletěla do Anglie v neděli a k druhé se přidali dva hráči, kteří zápas nestihli. V pondělí 8. listopadu tedy zbývající hráči ve složení Troják, Jarkovský, Štovík, Pokorný, Stibor a Švarc nasedli do malého speciálu a měli letět za zbytkem týmu. Bohužel pro ně tento let byl osudný a letadlo se pravděpodobně kvůli špatnému počasí zřítilo. Po Československu ještě nějakou chvíli panovaly kvůli tehdejšímu režimu pomluvy, že hráči emigrovali a teď si užívají svobody (Jáchim, 2008).
Právě emigrace je další téma, které zajisté zasáhlo československou sportovní scénu. Za minulého režimu emigrovalo z Československa více než dvě stě tisíc lidí. Mnoho sportovců původem z Československa emigrovalo ze státu ještě za útlého věku, takže se jako sportovci prosadili až v nové zemi. Jako příklad můžeme uvést plavce Alexe Baumanna, který se narodil v Praze, ale už v jeho pěti letech emigroval s rodiči do Kanady. Právě jako kanadský občan získal v roce 1984 dva olympijské tituly. Dalším sportovcem, který pochází z Československa, konkrétně z Liberce, je Petr Nedvěd. Ten opustil v sedmnácti letech svůj tým HC Litvínov, když byli na turnaji v Kanadě. Jako jeden z nejlepších hráčů NHL získal kanadské občanství a s místním výběrem získal v Norsku stříbrnou medaili na zimních olympijských hrách v roce 1994. Petr Nedvěd se v roce 2007 vrátil do České republiky, kde hrál do sezony 2013/2014 Českou hokejovou extraligu za tým HC Bílí Tygři Liberec. V roce 2014 se dokonce dostal do české reprezentace, se kterou se účastnil zimních olympijských her v Soči (Válek, 2014).
Mezi další významné sportovce, kteří emigrovali, patří zajisté i tenisté. Prvním velmi známým příkladem je Ivan Lendl, který emigroval v roce 1968 do Ameriky, kde o šest let později získal i americké občanství. Tento tenista několikrát za svoji kariéru vyhrál neprestižnější tenisové turnaje. O návratu do České republiky neuvažuje, i když svou rodnou zemi má velmi rád a jezdí sem občas na návštěvu. Jako druhý příklad uvedu tenistku Martinu Navrátilovou, která emigrovala v roce 1975 též do Ameriky, kde i díky tomu, že se otevřeně přiznala k homosexualitě, neměla úplně ideální podmínky. I přesto v roce 1981 získala americké občanství a stala se jednou z nejlepších tenistek v celé historii. Sportovkyně, která Ameriku ohromila, byla krasobruslařka Alena Vrzáňová. V roce 1950, krátce po dosažení plnoletosti, ji totalitní režim vyzval k ukončení její kariéry a trénování v Moskvě. Zklamaná odjela v témže roce na mistroství světa do Londýna, ze kterého se do Československa již nevrátila. Po pádu režimu se do své vlasti vracela na prázdniny (Jůdl, 2016). Dalším jménem, které určitě stojí za zmínku, je Jaroslav Drobný. Ten se věnoval dokonce dvěma sportům.
18
Prvním sportem je hokej, ve kterém vybojoval s Československou reprezentací zlatou medaili na mistroství světa v roce 1947 a stříbrnou medaili na zimních olympijských hrách o rok později. V roce 1949 emigroval a dostal profesionální nabídku hrát NHL, tu však odmítl, protože by nemohl hrát tenis, který mu byl bližší. Už v patnácti letech začal hrát tenis v dospělé kategorii. V roce 1937 porazil československou tenisovou jedničku a o rok později se účastnil svého prvního Wimbledonu, na kterém však vypadl již v prvním kole. V roce 1939 se Wimbledonu účastnil podruhé a probojoval se až do čtvrtého kola, ve kterém po zranění vypadl. Za druhé světové války se v Protektorátu Čechy a Morava tenis hrál jen velmi omezeně. V roce 1946 se však Drobný opět účastnil Wimbledonu, kde naprosto nečekaně porazil tehdejší světovou jedničku. Na tomto turnaji se dostal do semifinále.
Další významnou tenisovou soutěží je Davisův pohár, ve kterém Československo reprezentoval kvůli válce a emigraci pouze třikrát. I přesto jsme díky němu získali největší úspěchy této doby. Po své emigraci cestoval po různých světových turnajích a živil se pouze tenisem. Právě na tomto světovém tenisovém turné získal 120 titulů. Při jedné ze svých cest se zastavil na turnajích v Egyptě, kde mu Egyptský král Faruk nabídl občanství. To přijal a právě jako egyptský občan získal většinu úspěchů. Tento tenista se zúčastnil mnoha Wimbledonů a vystřídal při nich čtyři občanství.
Obrázek 5: Jaroslav Drobný- hokejista Obrázek 6: J. Drobný- tenista Zdroj: oldtenis.cz
19
V letech 1938 a 1946-1949 se účastnil jako občan Československa, 1939 jako občan Protektorátu Čechy a Morava, 1950-1959 jako občan Egypta a v roce 1960 jako Brit. Prvního vítězství v tomto turnaji se dočkal v roce 1954. Do Česka se vrátil poprvé v roce 1986 a od té doby ho navštěvoval (oldtenis.cz).
Další světoznámou sportovkyní, která ovlivnila obyvatele Československa, když bylo okupováno vojsky Varšavské smlouvy, byla gymnastka Věra Čáslavská. Českoslovenští sportovci se v roce 1968 vypravili na 19. letní olympijské hry, které hostilo Mexiko. Věra Čáslavská byla jasnou favoritkou, protože již na minulých hrách získala tři zlaté medaile.
Tady svou bilanci ještě o jednu zlatou medaili vylepšila. Vyhrála víceboj, přeskok, bradla a prostné. Právě v poslední zmíněné disciplíně však přišel moment, který obletěl celý svět.
Rozhodčí po prostných dodatečně navýšili body Rusce Petrikové, což znamenalo, že se na prvním místě umístily obě závodnice (Benešová, 2018). Když společně stály na stupních vítězů, nejprve zahrála československá hymna a po ní hymna Sovětského Svazu. V tu chvíli přišel ten okamžik - Čáslavská odvrátila hlavu a začala koukat do země, aby neviděla stoupající rudý prapor. Tímto gestem vyvolala u obyvatelů Československa naději. Do dějin se tento symbol vzdoru zapsal jako takzvaný „tichý protest“ (Kosatík, 2016). Věra nebyla jediná, kdo na hrách v Mexiku předvedl protestné gesto. V atletické disciplíně, konkrétně v běhu na 200 m vybojovali američtí sprinteři zlato a bronz. Na medailový ceremoniál přišli bosí, v černých ponožkách a na ruce měli černou rukavici. Když hrála americká hymna, oba tuto ruku zvedli a zaťali ji v pěst. Měl to být protest za svobodu pro negroidní rasu v Americe, která zde byla diskriminována (Prouza, 2018).
Další událost, která postihla celý hokejový svět, se stala 7. září 2011. Hokejový tým KHL Lokomotiv Jaroslavl se chystal odletět z letiště v Jaroslavli do Minsku. Bohužel tam již letadlo nikdy nedoletělo, protože se krátce po startu zřítilo. Na palubě se nacházelo 45 lidí a přežil pouze jediný. Mezi mrtvými se nacházeli i tři čeští hokejisté, mistři z roku 2010 Jan Marek, Josef Vašíček a Karel Rachůnek. Kromě českých hokejistů se obětí stal i slovenský hokejista Pavol Demitra. Po tragédii následovala řada smutečních obřadů. Přímo do hokejové arény v Jaroslavli se tři dny po tragédii přišlo rozloučit na stotisíc lidí. Česká republika se s reprezentanty rozloučila o den později, kdy zcela zaplnila Staroměstské náměstí (Novák, 2017).
Pro Československo má velký význam založení Sokola v Praze. Tato událost se datuje na únor roku 1862 a již o měsíc později začalo samotné cvičení. Cvičení bylo velmi všestranné a sportovalo se jak v hale, tak venku. Kromě cvičení se Sokol zabýval i etickou
20
a vlasteneckou výchovou a zajišťoval bohatý společenský a kulturní život. Jako celek tedy cvičenci byli vedeni dle ideje Miloslava Tyrše, který byl jedním ze dvou zakladatelů. Tato idea byla inspirována antickými vzory a představovala všestrannou osobnost zdatnou jak tělesně, tak duševně. Velmi rychle se začaly zakládat spolky po celé republice a dokonce i v zahraničí. V období první republiky byl každý patnáctý občas členem Sokola, což z něj udělalo celonárodní organizaci. Česká obec sokolská (ČOS) se opravdu rychle rozrůstala a její nejlepší sportovci reprezentovali zemi na mezinárodních soutěžích a olympiádách, z nichž přiváželi cenné kovy. ČOS měl i vlastní nakladatelství, které vydávalo několik příruček o metodice cvičení. Stejně jako se rozvíjelo cvičení, tak se rozvíjela i kulturní sféra.
Ve 20. letech se rozvíjel i pobyt v přírodě, který zahrnoval výlety, tematické zájezdy a vycházky a táboření. Pořádaly se srazy, schůze a sjezdy, na nichž se rozhodovaly důležité věci. Sokol byl celostátně uznáván jako autorita.
Po velkém rozmachu v době první republiky však nastal útlum v podobě totalitního režimu. Po převratu došlo ke sloučení tělesné výchovy a jednoty s názvem Sokol sice fungovaly nadále, ale už nad nimi nestál ČOS. Sokol jako takový tedy zanikl a od roku 1952 se stal řídícím orgánem Státní výbor pro TVS, který právě řídil i dobrovolné sportovní organizace. V této době vznikly spartakiády, ve kterých někteří cvičenci spatřovali možnost zachování sokolské tradice. V roce 1968 se bývalí členové ČOS pokusili o obnovu Sokola.
Obrázek 7: Spartakiáda 1960- Praha Zdroj: sokolzirec.eu
21
Díky jejich výzvě se 5. května sešly stovky bývalých sokolů a založily přípravný výbor pro obnovu. To jim však ve stejném roce překazil vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace.
V roce 1989 již situace v Evropě naznačovala pád železné opony, a tak se bývalí sokolové začali scházet a tajně nacvičovat na slet, který se měl konat o rok později v Paříži. Díky tomu byl Sokol připraven a po pádu režimu v listopadu roku 1898 svou činnost rychle obnovil.
Velmi významným byl slet konaný v Praze na počátku roku 1990, kam přišlo necelých 3000 lidí. Obnovena byla i Česká obec sokolská. Tělovýchovný proces od jeho vzniku prošel velkou změnou. Stejně tak jako se vyvíjí sport, tak i do programu Sokola se zařazují nové sporty. Dnes jich ČOS zaznamenává kolem osmdesáti. (sokol.eu)
Z obecného hlediska v dnešní době sport přitahuje velikou pozornost veřejnosti. Ať už mluvíme o sportu jako volnočasové aktivitě nebo o sportu jako předmětu divácké pozornosti.
S jistotou můžeme říci, že profesionálního sportovce sport ovlivňuje jinak než člověka, který se sportu věnuje jako volnočasové aktivitě, nebo člověka, který je pouhým divákem. Za profesionálního sportovce považujeme osobu, která jako primární zdroj obživy provozuje daný sport, má podepsanou smlouvu s jistým klubem a zaručuje, že tuto činnost nebude vykonávat pro ostatní kluby (Morávek, Štefko, 2013). Z toho plyne, že pro profesionálního sportovce je sport v životě velmi důležitý. Sport provozuje od útlého věku na vysoké úrovni, což ovlivňuje samozřejmě i jeho rodinu. Sportem se živí a je logické, že sportovní kariéra netrvá tak dlouho jako například kariéra učitele. Přijde důležitá otázka, co teď? Většina profesionálních sportovců hledá práci v oboru nebo alespoň nějakou práci, která je se sportem nějak spojena. Pro sportovce je tato změna velmi radikální a podle mého názoru si ji většina z nás nedokáže představit. Najednou mají čas i na běžné věci a na poznávání zemí, které už navštívili, ale třeba vůbec nepoznali. Pro člověka, který se sportu aktivně věnuje pouze jako volnočasové aktivitě, je sport samozřejmě také důležitý. Ale má to jako pouhý koníček, kterým se například odreagovává a udržuje v kondici. Do sportu investuje svůj volný čas i peníze, ale není to pro něj nejdůležitější věc. Podle ankety sport roku 2014, kterou pořádal portál Sportcentral, Češi sportují v průměru třikrát týdně a za sport jsou měsíčně schopni utratit 465 korun. Ročně za sportovní vybavení utratí průměrně 6500 korun.
22 Obrázek 8: Proč Češi nesportují častěji?
Zdroj: Sponcentral.cz
Průzkumu se účastnilo 4443 respondentů. Na následujícím obrázku, můžeme vidět, proč Češi nesportují častěji. Dle mého názoru je odpověď nedostatek financí u některých respondentů pouhá výmluva, protože například běh nestojí nic.
1. 2 Sport jako ekonomický fenomén
Je naprosto jasné, že v dnešní době se ve sportu točí pro mnohé z nás neuvěřitelné peníze. Už jen fakt, že nejlépe placený sportovec loňského roku, americký boxer Floyd Mayweather, si v roce 2018 vydělal 285 miliónů USD, což je v přepočtu přes 6 a půl miliardy českých korun (ČTK, 2018). Mezi deseti nejlépe placenými sportovci nenajdeme ani jednu ženu, naopak zde najdeme fotbalisty, basketbalisty, americké fotbalisty, tenistu a sportovce dělajícího bojová umění. Což znamená, že sedm nejlépe placených sportovců se věnuje kolektivním sportům. Když jsem toto zjistila, napadla mě otázka, jak je možné, že se do žebříčku dostalo tolik zástupců kolektivních sportů, vždyť v týmu je nejméně deset hráčů a musí se zaplatit všem. Proto jsem se podívala na to, jak je to s placením sportovců.
Podíváme se na dva konkrétní příklady ze světa. Jako první se zaměřím na to, jak jsou na tom tenisté. Tenis může být pro někoho opravdu výnosným sportem, v tabulce najdeme tenistu Rogera Federera, který si přišel v roce 2018 na 77,2 miliónů dolarů. Tenis je však sportem vyvolených. Mezinárodní tenisová federace zveřejnila v roce 2015 studii, která zjistila, že
23
pouze 1,3 procenta mužských profesionálů a 3,1 procenta ženských profesionalistek měla v roce 2013 zisk. Je to hlavně díky tomu, že tenis je opravdu nákladným sportem, o čemž se přesvědčíme i o několik odstavců níže, kde popisuji konkrétní případ nadějné české tenistky.
V tenisu hráči získávají peníze z takzvaných prize money, neboli peníze za úspěch či výhru.
Podle téže studie 45,5 procent mužů a 43,9 procenta žen z těchto peněz neviděli ani dolar.
V tenisu se obecně točí mnoho peněz, ale jak můžeme vidět jejich rozdělení je značně nerovnoměrné. První muž českého tenisu Ivo Kaderka se domnívá, že„ tou bájnou metou, jejíž překročení zajistí tenistovi slušné živobytí, je účast na grandslamových turnajích. Prize money na nich narostly v posledních letech obrovským způsobem, takže kdo hraje grandslamové turnaje, má finanční jistotu a může pomýšlet na to, že se tenisem zabezpečí i do budoucna“1(Kain, 2018). Grandslamové turnaje probíhají v rámci turnajů ATP a jsou pro hráče vrcholem sezóny. V hlavní části je vždy 128 tenistů. Jedním z příkladů může být například Wimbledon. V roce 2016 v rámci prize money činila celková dotace 41 050 000 dolarů. Z čehož vítěz dostane 2 900 000 dolarů. Podle článku webu tenisovysvet.cz musíte být hráčem TOP 100, abyste se tenisem mohli slušně živit. To hlavně z toho důvodu, že vám tato pozice zaručuje pravidelnou účast na ATP turnajích, na kterých jsou prize money nejvyšší (Siwek, 2016).
V kolektivních sportech sportovce platí kluby, se kterými má hráč uzavřenou smlouvu.
Když se zaměříme na smlouvy v České republice, sportovci i kluby v tomto případě preferují občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvy, které usměrňují sportovní aktivity, před pracovně právním režimem. To především z důvodu, že jsou tyto smlouvy v mnoha ohledech flexibilnější (Morávek, Štefko, 2013). Česká republika se však liší od evropského standardu a tak se zaměřím právě na ten a jako konkrétní příklad uvedu fotbal. Ve většině evropských států je z hlediska kolektivních sportů sportovní činnost považována za závislou práci hodnocenou podle předpisů pracovního práva (Řehák, 2014). Výplaty sportovců tedy pak vyplývají ze smlouvy s daným klubem a z toho, jaké má klub prostředky.
V České republice je nejlépe placeným sportovcem roku 2018 Petr Čech, brankář Arsenal FC, který si v loňském roce vydělal 242 miliónu korun (Forbes, 2018). Oproti astronomické sumě nejlepšího sportovce světa to může vypadat jako malá částka, ale pro běžného člověka jsou to nepředstavitelné peníze. Průměrná měsíční mzda v národním hospodářství v 1. až 3. čtvrtletí roku 2018 byla v České republice 31 225 korun. Což ve výsledku činí 374 700 korun za rok (MPSV, 2018).
1KAIN, P., 2018, Jak vychovat tenisovou hvězdu, Index, roč. 4, č. 6, s. 18-23.
24 Tabulka 1: Nejlépe placení sportovci roku 2018 v USD
Pořadí: Jméno: Sport Národnost Výdělek v mil.
1. Floyd Mayweather Box USA 285
2. Lionel Messi Fotbal Argentina 111
3. Cristiano Ronaldo Fotbal Portugalsko 108
4. Conor Mc Gregor Bojová umění Irsko 99
5. Neymar Fotbal Brazílie 90
6. LeBron James Basketbal USA 85,5
7. Roger Federer Tenis Švýcarsko 77,2
8. Stephen Curry Basketbal USA 76,9
9. Matt Ryan Americký fotbal USA 67,3
10. Matthew Stafford Americký fotbal USA 59,5
zdroj: sport.cz
Tabulka 2: Nejlépe placení čeští sportovci roku 2018
Pořadí: Jméno: Sport Tým Výdělek v mil. Kč
1. Petr Čech fotbal Arsenal FC 242
2. Jakub Voráček hokej Philadelphia Flyers 222
3. David Pastrňák hokej Boston Bruins 176
4. David Krejčí hokej Boston Bruins 165
5. Ondřej Palát hokej Tampa Bay Lightning 123
6. Jan Veselý basketbal Fenerbahce Istanbul 120
7. Martin Hanzal hokej Dallas Stars 116
8. Tomáš Plekanec hokej Montreal Canadiens 110
9. Karolína Plíšková tenis 96
10. Petr Mrázek hokej Carolina Hurricanes 91
zdroj: Forbes.cz
25
Je však důležité uvědomit si, že ti nejlepší sportovci sportu věnovali většinu svého času a sil, ale taky spoustu peněz. Jako příklad uvedu českou tenisovou naději Karolínu Beránkovou. Právě o ní vyšel v červnovém čísle časopisu Index článek. Jako první je nutné zmínit, že i přesto, že dítě je talentované, pracovité, cílevědomé, zdravé a má i dostatek prostředků se tenisu věnovat, nemusí být pravidlem, že se dostane do světa velkého tenisu.
Tenis patří k jednomu z nejdražších sportů světa. Otec Karolíny v článku popisuje náklady, které si většina z nás ani neuvědomuje. Jako příklad uvádí, že Karolína potřebuje každý měsíc nové boty, jednou za tři dny nový výplet rakety, který stojí tři tisíce korun, dvakrát až třikrát do měsíce nový koš míčů, jehož cena jsou dva tisíce korun. Kromě vybavení je velmi nákladná i příprava. Pokud začínáte s tenisem, potřebujete trenéra, který stojí na jednu hodinu od 300 do 500 korun. Pokud je zima trénujete v hale, jejíž hodnota je 400 korun za hodinu.
Tréninky však bývají delší, takže toto číslo je nutné vynásobit délkou tréninku. Další náklady jsou také potřeba na cestování.
Obrázek 9: Karolína Beránková zdroj: tenisovysvet.cz
Otec Karolíny říká, že pokud je dítě ještě malé, vyjde zhruba na 20 tisíc korun za měsíc.
Když je mu pak 16 let a chce se dostat světa velkého tenisu, jsou náklady třeba až dva miliony korun za rok. Podle odhadu odborníků vychovat tenistu či tenistku vyjde na sedm až deset
26
milionů korun. Karolíně s náklady pomáhá tenisová Sparta, která jí platí náklady na přípravu, které se v jejím případě vyšplhají za týden na 24 tisíc korun. Další, kdo Karolíně pomáhá s náklady, je tenisový svaz, který jí platí většinu turnajů v zahraničí. Pomoci samozřejmě mohou i sponzoři, zbytek však zůstává na rodině. Sponzorem Karolíny je od loňského roku Moneta Money Bank (Kain, 2018).
27
2. Prosperita
Co to je vlastně prosperita? Význam tohoto slova může každý chápat jinak.
Z ekonomického hlediska se jedná hospodářskou úspěšnost či rozvojovost. Podle BusinessDictionary je prosperita „fáze v ekonomickém cyklu, ve které převažují podmínky relativně nízké nezaměstnanosti a vysokého celkového příjmu, což vede k vysoké kupní síle (pokud je míra inflace na nízké úrovni)."2 Podle institutu Legatum je definice tohoto slova odlišná. „Prosperita je více než jen hromadění hmotného bohatství, je to také radost z každodenního života a vyhlídky na ještě lepší život v budoucnosti.“3
2. 1 Vývoj prosperity v Československu a České republice
Dne 28. října 1918, po rozpadu Rakousko-Uherska, vznikl samostatný československý stát, v jehož čele stál Tomáš Garrigue Masaryk. Československá republika se poměrně rychle vzpamatovala z následků války a již v roce 1924 dosáhla předválečné úrovně výroby. Říká se, že ve dvacátých letech bylo Československo desátou ekonomicky nejsilnější zemí na světě.
Bohužel zde byl velký rozdíl mezi vrstvami. Pokud jste se narodil do chudé rodiny, byla opravdu minimální šance, že i když budete sebevíce pracovití, bude se vám dobře žít. Naopak pokud jste měli štěstí a narodili jste se do rodiny bohaté, vaše konto jen rostlo. Takže nablýskaný život, který známe filmů a seriálů tu byl, ale rozhodně ne pro každého. Velký rozdíl byl i mezi tím v jaké části republiky jste bydleli. Stejně jako dnes, se v Praze žilo lépe, vydělávalo se zde více peněz a byla tu lepší životní úroveň, naopak třeba v Podkarpatské Rusi byla bída a hlad.
Ani ve sféře zaměstnanosti to za první republiky nebylo ideální. Po vzniku nové republiky byly vydány nové předpisy týkající se práce žen a dětí, dovolené, minimálních mezd a dalších věcí. Mnoho z nich však nebylo dodržováno. Například učni se většinu dne učili, což znamenalo, že pracovali a ve zbytku dne pomáhali svým mistrům. V konečném výsledku tedy místo povolených 48 hodin práce týdně pracovali 84. V tu dobu byla běžná i práce dětí, protože průměrný muž nebyl schopen uživit svou rodinu (Dohnal, 2018).
Oproti tomu, co následovalo po první republice, však můžeme říct, že se lidé vlastně měli dobře. Dne 14. března 1939 bylo vyhlášeno osamostatnění Slovenska a vznikla tak Slovenský
2 BUSINESSDICTIONARY, Prosperity: Definition. [online]. [cit. 2019-03-26]. Dostupné z:
http://www.businessdictionary.com/definition/prosperity.html
3 LEGATUM, What is prosperity.[online]. 12. 1. 2017 [cit. 2019-03-26]. Dostupné z:
https://www.legatum.org/article/What-is-prosperity
28
štát. Jen o den déle začala německá vojska okupovat Čechy a Moravu, což vedlo k tomu, že dne 16. března byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Tehdejším prezidentem byl dr. Emil Hácha, kterému Hitler přislíbil, že si české země udrží autonomní vývoj, ale opak byl pravdou. Nejhůře na tom byli bezpochyby židé žijící na okupovaném území. Nejprve jim byl zabaven jejich majetek, nemohli mít sňatky s árijci, nesměli volně cestovat, měli zákaz vstupu do veřejných prostorů a dopravních prostředků, mohli chodit pouze do základních škol, na veřejnosti na sobě museli mít viditelnou žlutou Davidovu hvězdu s nápisem JUDE, zkrátka byli v mnoha ohledech velice diskriminovaní. To v roce 1941 vyvrcholilo v transporty židovského obyvatelstva nejprve do Terezína a poté do vyhlazovacích koncentračních táborů, jako je Buchenwald či Osvětim (Němec).
Další změnou bylo masivní zavádění němčiny, která byla souběžným jazykem s češtinou pro veškerý úřední styk. Třetí říše využívala hospodářské možnosti a pracovní sílu českých zemí pro své účely. Od roku 1942 byli obyvatelé Protektorátu vysíláni na práci do Německa, Rakouska a Sudet. Podniky a továrny nacházející se na území Protektorátu byly nuceny přizpůsobit svou výrobu potřebám třetí říše. Pod německá křídla se dostaly i banky. Téměř souběžně s vypuknutím války v roce 1939 byly zavedeny přídělové lístky na potraviny a na konci téže roku dokonce i na textil a obuv, což vedlo k zavedení černého trhu. Tady jste mohli věci sehnat i bez lístků, ale za mnohanásobně větší cenu, což si obyčejní obyvatelé stejně nemohli dovolit. Ani zemědělství neuniklo německému dohledu. Povinností rolníků bylo odvádět dávky a některá orná půda byla využívána jako vojenské cvičiště. V oblasti vzdělávání bylo vytvořeno Kuratorium pro výchovu mládeže, které mělo na mládež působit v duchu nacismu. Byla uzavřena téměř polovina škol a nacisté ovlivňovali školské osnovy a řídili, co a jakým způsobem bude vyučováno. Jelikož se již od začátku okupace tento styl života obyvatelům nezamlouval, byl vytvořen organizovaný odboj. Odboj se dělil na dvě části. Domácí, který zahrnoval demokratický a komunistický odboj a na zahraniční. Jejich cílem bylo opět osamostatnit Československou republiku. Obnovení se nakonec po několika povstáních, která proběhla začátkem května 1945, a pomoci Sovětů a Američanů, podařilo (Němec).
Dne 10. května 1945 přiletěla do země československá vláda a lidé ji s nadšením a nadějemi vítali, protože věřili, že konečně po šesti letech nesvobody přijde období prosperity a svobodné demokracie. To však nikdo netušil, že jde o pouhou iluzi, že za necelé tři roky přijde ještě delší období totality. Změnily se i hranice státu. Podkarpatská Rus již nebyla součástí Československa, ale připadla k SSSR. Tehdejší prezident Eduard Beneš vydal
29
v tomto období několik znárodňovacích dekretů. I podniky, které za okupace patřily Němcům, připadaly státu. To vše přispělo k velké změně poměru počtu podniků ve státním vlastnictví na úkor podniků v soukromém vlastnictví či družstevních podniků. V roce 1946 proběhly první parlamentní volby, které v Česku vyhrála Komunistická strana Československa a na Slovenku Demokratická strana. To znamenalo upevnění postavení komunistů, jelikož jejich předseda Klement Gottwald se díky nim stal předsedou nově jmenované vlády. Kromě toho již předtím komunisté působili na ministerstvech a nově ještě obsadili ministerstvo vnitřního obchodu a ministerstvo financí. Díky vítězství napadlo Gottwalda, že kdyby jejich strana obdržela více než polovinu celkových hlasů, dostala by se k moci pokojnou cestou. Proto v roce 1946 a 1947 KSČ upravila svoji dosavadní politiku a zahájila takzvanou „získávací kampaň, která měla zajistit zvýšení počtu jejich členů a tím zvýšení počtu hlasů. Tyto kroky proběhly podle plánů, což vedlo ještě k většímu posílení komunistické strany (Pernes, 2017).
V roce 1948 se komunistická strana dostala k moci a nastalo období totality. O tomto období se zmiňuji v kapitole sport jako sociální fenomén a proto jej zde už nebudu podrobněji popisovat. Je jasné, že toto období bylo pro Československo jedním z nejpřísnějších režimů.
V 60. letech se politický a kulturní život začal uvolňovat a obyvatelé Československa začali pociťovat naději, že se země vrátí k původní myšlence Karla Marxe. V roce 1968 byla plánována hospodářská reforma, která měla odstranit starý systém a uvolnit společenské poměry. To vše pod kontrolou komunistické strany, ale s jiným prezidentem. Všechny požadavky a cíle pak byly definovány v rámci Akčního programu KSČ, který byl přijat na začátku dubna 1968. Tuto reformu však přerušila takzvaná varšavská pětka, jejímiž členy byly Sovětský svaz, Polsko, Německo, Maďarsko a Bulharsko. Tyto státy v noci 20. srpna začaly okupovat Československo. Již o den později byla obsazena většina důležitých měst.
I přesto, že někteří politikové očekávali, že se vojska do konce roku stáhnou, nestalo se tak.
Jednotky menších států zemi opustily, ale sovětská vojska zde zůstala a vměšovala se do vnitřních záležitostí Československa.
Tuto 40 let trvající komunistickou nadvládu přerušila sametová revoluce. Tu odstartoval protest studentů, který se konal 17. listopadu 1989. Komunistický režim proti demonstraci tvrdě zasáhl, což vyvolalo v celé společnosti zájem bojovat za nový režim. Během listopadu a prosince roku 1989 se redukoval počet komunistů na vysokých pozicích, což vyvrcholilo 29. prosince, kdy odstoupil komunistický prezident Gustav Husák a na jeho místo se posadil Václav Havel. Po obnovení politických stran se již v roce 1990 konaly první svobodné volby
30
(Hartmann, 2009). Od roku 1993 se Československo rozdělilo na dva samostatné státy, Českou a Slovenskou republiku. V roce 1995 se Česká republika přidružila k Evropským společenstvím a v roce 2004 se stala členem Evropské unie.
Od roku 2007 vydává londýnský institut Legatum The Legatum Prosperity Index, který zahrnuje 149 zemí. Index je vyhodnocován z devíti indikátorů, jimiž jsou: ekonomická kvalita, obchodní prostředí, vzdělávání, zdraví, řízení státu, bezpečnost a zabezpečení, osobní svoboda, sociální kapitál a přírodní prostředí. V každé této sféře je vyhodnoceno pořadí dané země a ze součtu všech pak celkové pořadí. Česká republika skončila na celkovém 27. místě.
Nejlépe dopadla v oblasti vzdělávání, kde skončila na 14. místě. Průměr jí naopak zkazil sociální kapitál, ve kterém se umístila až na 71. místě. V celkovém hodnocení nejlépe dopadlo Norsko, za ním Nový Zéland a třetí příčku obsadilo Finsko. Slovensko skončilo o 5 příček pod Českou republikou, celkově tedy na 32. místě (prosperity.com)
2. 2. Indikátory prosperity
Jako indikátory prosperity v této bakalářské práci jsem zvolila střední délku života, kvalitu života a míru nezaměstnanosti. Data pro střední délku života jsem čerpala z Českého statického úřadu a jde o průměrnou hodnotu za roky 2013-2017. Pro kvalitu života jsem použila data z výzkumu z roku 2014, který provedli František Murgaš a Michal Klobučník.
Data pro poslední indikátor, nezaměstnanost, jsem čerpala z integrovaného portálu MPVS, kde jsem si stáhla údaje za prosinec 2014-2018, které jsem zprůměrovala. Všechna data jsem zpracovávala v rámci okresů České republiky, přičemž jsem každému okresu v daném indikátoru udělila pořadí od 1. do 77. místa. Umístění jsem sečetla a z výsledku jsem určila celkové pořadí prosperity okresů České republiky, které uvedu v tabulce a mapě pod indikátory. V tabulkách pod indikátory vždy uvedu tři první a tři poslední okresy, tabulky s kompletními daty uvádím v příloze bakalářské práce.
2. 2. 1 Střední délka života
Známá také jako naděje dožití, je ukazatel udávající věk, kterého by se pravděpodobně měla dožít osoba narozená v daném roce. U žen bývá z pravidla vyšší naděje dožití než u mužů. Pozitivním jevem je, že se v posledních letech střední délka života neustále zvyšuje (ČSÚ). Podle světové zdravotnické organizace WHO je naděje dožití v České republice nad celoevropským průměrem. V roce 2018 činila střední délka života v ČR 78,77 let, z čehož muži se průměrně dožívají 75,89 let a ženy 81,7 let. Celoevropský průměr je 77,83 let (průměr u mužů74,57, u žen 81,06) (ČTK, 2018).
31
V následující tabulce 3 můžeme vidět, že rozdíl mezi okresem s nejvyšší a s nejnižší nadějí dožití je 4, 415 roku. Průměrná délka života v letech 2013-2017 činila v České republice 78,43 let.
Tabulka 3: Průměrná střední délka života v okresech ČR v letech 2013-2017
Pořadí Okres Střední délka života v letech
1. Praha 80,125
2. Hradec Králové 80,06
3. Třebíč 80,01
75. Chomutov 76,195
76. Teplice 76,02
77. Most 75,71
Zdroj: ČSÚ
2. 2. 2 Kvalita života
Pojem kvalita života je v posledních letech stále častěji diskutovaným tématem. Co vlastně tento pojem znamená? Každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Někteří lidé kvalitu života spojují s penězi, jíní zase se sociální spokojeností. Na toto téma už vzniklo tisíce studií a každá kvalitu života definuje jinak. Jedním z problémů definice kvality života může být fakt, že studie jsou prováděné pouze na úrovni přírodních, či společenských věd, takže postrádají interdisciplinární charakter.
V mojí bakalářské práci jsem pracovala s daty, která zpracovali Murgaš a Klobučník ve své práci Municipalities and Regions as Good Place to Live: Index of Kvality of Life in Czech Republic, v překladu obce a kraje jako dobré místo k životu: Index kvality života v České republice. Autoři vypočítali kvalitu života pomocí deseti indikátorů takzvaného zlatého standartu kvality života. Těmito indikátory byly úmrtnost na sebevraždy, střední délka života - muži, střední délka života - ženy, rozvodovost, porodnost, úmrtnost, znečištění životního prostředí, podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí, nezaměstnanost a generativita.
(Murgaš, Klobučník, 2014)
32
Tabulka 4: Kvalita života v nejlepších a nejhorších okresech ČR v roce 2014 Pořadí Okres Hodnota kvality života
1. Brno- město 7,7400
2. Praha 7,1051
3. Tachov 6,7974
75. Karviná 3,6708
76. Plzeň- město 3,1338
77. Plzeň- jih 3, 0206
Zdroj: Murgaš, Klobučník(2016) 2. 2. 3 Nezaměstnanost
Jak jsem již zmínila, v této bakalářské práci jsem pracovala s daty, která vydává integrovaný portál MPSV. Ten od roku 2013, po dohodě s Českým statistickým úřadem, přešel na nový ukazatel registrované nezaměstnanosti, který nese název Podíl nezaměstnaných osob. Ten vyjadřuje podíl dostupných uchazečů o práci ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel v tomto věku (portal.mpsv).
Tabulka 5: Průměrná míra nezaměstnanosti v nejlepších a nejhorších okresech ČR v letech 2014 -2018
Pořadí Okres Míra nezaměstnanosti
(%)
1. Praha- východ 2,02
2. Rychnov nad
Kněžnou 2,40
3. Praha- západ 2,84
75. Most 9,40
76. Bruntál 9,52
33
77. Karviná 9,66
zdroj: portal.mpsv.cz
V následující tabulce 6 můžeme vidět celkové pořadí prosperity dle mnou zvolených indikátorů. V celkovém hodnocení zmíním prvních a posledních pět okresů. Hodnoty prosperity ve všech okresech ČR jsou v příloze 3.
Tabulka 6: Prosperita v okresech České republiky
Okres Kraj
Pořadí
Součet
pořadí Pořadí Kvalita
života
Nezaměstna - nost
Střední délka života
Praha Praha 2 10 1 13 1.
Praha-
západ Středočeský 13 3 6 22 2.
Pelhřimov Vysočina 14 6 27 47 3.
Č.
Budějovice Jihočeský 22 9 22 53 4.
Benešov Středočeský 11 4 42 57 5.
Šumperk Olomoucký 65 60 51 176 73.
Jeseník Olomoucký 46 72 66 184 74.
Bruntál Moravskosl. 40 76 73 189 75.
Sokolov Karlovarský 64 67 74 205 76.
Karviná Moravskosl. 75 77 71 223 77.
Zdroj: ČSÚ, Murgaš a Klobučník, portal.mpsv.cz
34
3. Prostorová diferenciace kolektivních sportů
V této podkapitole se pokusím shrnout vznik a vývoj jednotlivých sportů, které jsem pro bakalářskou práci vybrala. Nejprve zmíním, jak daný sport vznikl a jak se šířil po světě. Poté se zaměřím na to, jak se tento sport dostal na naše území a největší národní úspěchy.
3. 1 Popis vybraných kolektivních sportů
Na následujícím obrázku (10), který vytvořil portál Sportcentral, můžeme vidět graf třiceti nejoblíbenějších sportů roku 2014. Data vyplývají z celorepublikového průzkumu, který portál prováděl již podruhé. Průzkumu se účastnilo 4443 respondentů, kteří odpovídali na otázky týkající se oblíbenosti sportů a zvyklostí spojených se sportem. Tento graf je tedy vytvořen z celkového pohledu na sport, tedy jak z aktivního sportování, tak z pohledu sledovanosti.
Obrázek 10: 30 nejoblíbenějších sportů v ČR v roce 2014 Zdroj: Sportcentral
V grafu nalezneme jak individuální, tak kolektivní sporty. Pro potřeby bakalářské práce se zaměříme na sporty kolektivní, kde se na prvním místě umístil fotbal, celkově byl až pátým nejoblíbenějším. Druhé místo patří volejbalu, který byl v celkovém hodnocení jen o dvě příčky za fotbalem a to na 7. místě. Bronzová medaile patří florbalu, který už se v celkovém hodnocení nevešel ani do první desítky a umístil se na 12. místě. Ze sportů, které jsem vybrala pro tuto bakalářskou práci, se do grafu vešly všechny.
35
Když se zaměříme pouze na sledovanost, viz obrázek č. 10, můžeme vidět, že kolektivní sporty se dostávají do popředí. Na prvním místě se jak u mužů, tak u žen, umístil hokej, který nejraději sleduje téměř polovina respondentů. Ze sportů, které jsem vybrala pro svoji bakalářskou práci, se do první desítky nejvíce sledovaných sporů dostaly čtyři, již zmíněný hokej, fotbal, basketbal a házená.
Obrázek 11: Nejsledovanější sporty v ČR v roce 2014 Zdroj: Sportcentral
3. 1. 1 Fotbal
Za kolébku dnešního fotbalu je jednoznačně považována Anglie. Moderní fotbal však vznikl z několika her, které se hrály již před 2000 let v japonských, čínských, římských, či řeckých kulturách. Podstatou těchto her bylo umístit míč kopáním či jiným způsobem do branky. I ve středověku se hrála utkání dvou týmů, která nějakým způsobem připomínala fotbal. Vznik moderní kopané je připisován roku 1863, kdy se v Londýně setkali zástupci
36
jedenácti týmů, aby založili první fotbalovou asociaci, která určila základní pravidla této hry.
I předtím byl fotbal velice rozšířený, ale každý ho hrál podle svých pravidel. Do roku 1873 se k anglické fotbalové asociaci připojily ještě asociace Skotska, Walesu a Irska, která spolu v roce 1882 vytvořily první mezinárodní fotbalovou asociaci, která vymyslela pravidla platná pro celý svět. Na přelomu 19. a 20. století se fotbal velmi rychle šířil po světě, v desítkách zemí vznikaly fotbalové týmy, soutěže či asociace. Již v roce 1904 vytvořilo sedm evropských států v čele s Francií FIFA, díky čemuž se fotbal stal opravdu mezinárodní záležitostí (Gifford, 2002).
První mistroství světa se konalo v roce 1930 v Uruguayi a zúčastnily se ho pouhé čtyři týmy- Jugoslávie, Francie, Belgie a Rumunsko. Během třicátých let se konala ještě dvě mistrovství světa a obě ovládla Itálie. V další dekádě však kvůli druhé světové válce neproběhlo ani jedno. První mistroství po válce se konalo v roce 1950 a vyhrálo ho družstvo Uruguaye. Od té doby se mistroství světa koná každé čtyři roky. Na asijský kontinent se dostalo až v tomto tisíciletí, konkrétně v roce 2002 (Gifford, 2006).
Do českých zemí se fotbal dostal díky studentům, kteří ho sem přivezli z britských ostrovů. Je těžké říct, kdy se u nás hrál poprvé, ale za první oficiální zápas je považován zápas z roku 1892, který se uskutečnil v Roudnici nad Labem. Začátky československého fotbalu provázely zvláštní příhody. Například v roce 1920 ve finále olympijského turnaje odvolal tehdejší kapitán svůj tým ve 38. minutě ze hřiště na protest proti rozhodčím, čímž naše země přišla o stříbro z OH. Naštěstí čas přinesl i úspěchy. V roce 1934 a 1962 získala československá reprezentace stříbrné medaile na Mistroství světa, v roce 1976 dokonce vybojovala titul mistra Evropy. Na mistroství Evropy ještě dokázal náš celek vybojovat druhé místo v roce 1996 a bronzové medaile v letech 1960, 1980 a 2004. Stříbrnou medaili si nakonec náš celek vybojoval i na OH 1964 a v roce 1980 dokonce olympijský turnaj vyhrál.
3. 1. 2 Volejbal
Dalším sportem, který jsem vybrala pro svou bakalářskou práci, je volejbal. Tento nekontaktní síťový port byl vymyšlen v roce 1895 sportovním ředitelem pobočky YMCA Williamem G. Morganem v USA, který hru pojmenoval jako minttonete. V této době hra neměla striktní pravidla, ta byla zveřejněna až v roce 1897 organizací YMCA a od té doby se vyvíjela až do dnešní podoby. Od roku 1952 byl název oficiálně změněn na volleyball, česky volejbal. Díky tomu, že YMCA měla pobočky po celém světě, se volejbal šířil dál. Volejbal rychle nabíral na popularitě a od roku 1964 je olympijským sportem (Císař, 2005).
37
Do Československa se volejbal dostal díky sdružení YMCA, které mělo své pobočky už na území Rakouska-Uherska a vysokoškolskému sportu. V roce 1919 využilo Ministerstvo národní obrany toho, že na území byli tělovýchovní instruktoři YMKY a uspořádalo lehkoatletické kurzy, jejichž účastníci se zde seznamovali s americkými tréninkovými metodami a prostředky, mezi něž patřily právě míčové hry. Především volejbal, známý jako podbíjená, či odbíjená, se stal velice oblíbeným a díky skautům, vojákům, studentům středních a vysokých škol a členům YMKY se šířil po území celého Československa (Vrbenský).
O velký rozvoj volejbalu v Čechách se postarala i Česká obec sokolská, mezi jejími členy se stal volejbal jedním z nejoblíbenějších sportů. První volejbalové soutěže byly pořádány již v roce 1921. V roce 1923 byl ustaven československý volleyballový svaz (ČVS), do jehož aktivit byl o rok později zařazen ještě basketbal, čím vznikl Československý volleyballový a basketballový svaz (ČVBS), který ve stejném roce uspořádal první oficiální mistroství republiky mužů ve volejbale. Prvního mezinárodního zápasu se účastnil výběr mužů YMKY v roce 1927 na Světových hrách YMCA v Kodani. První mistroství republiky žen proběhlo v roce 1931 (Vrbenský).
Rozvoj volejbalu v naší zemi utlumila druhá světová válka, kdy během roku 1939 zanikala střediska Vysokoškolského sportu, a byly uzavřeny české vysoké školy. V roce 1946, po skončení druhé světové války, dochází k rozdělení ČVBS na dva samostatné svazy.
Rok poté se činitelé Československého volejbalového svazu podílejí na ustanovení FIVB v Paříži, kde ve stejném roce získávají naši volejbalisté titul Akademických mistrů světa a v roce 1948 i první titul mistrů Evropy. O rok později získávají ženy druhé místo na mistroství Evropy a muži druhé místo na mistroství světa. Padesátá a šedesátá léta jsou pro československý basketbal téže úspěšná. Naše volejbalistky i naši volejbalisté se řadí mezi světovou elitu a sbírají cenné kovy. To se však změnilo v sedmdesátých letech, kdy úspěšnost našich mužstev zaznamenala propad. V další dekádě se však týmům podařilo vzchopit a začaly zase získávat cenné medaile. Po otevření státních hranic na konci 20. století zaznamenal náš volejbal propad kvůli odchodu nejlepších hráčů do zahraničí (Vrbenský).
3. 1. 3 Basketbal
Basketbal, známý také jako košíková, vymyslel v roce 1891 profesor James Naismith v USA. Tato bezkontaktní míčová hra byla vytvořena pro studenty střední školy ve Springfieldu, aby si během zimní výuky mohli dopřávat nějaký zábavný druh intenzivního pohybu. Nejprve se basketbal šířil po školách státu Massachusetts, jehož studenti ho pak
38
rozšířili do zbytku USA. Netrvalo dlouho a basketbal se šířil i mimo území spojených států a to nejprve do Kanady a do střední a jižní Ameriky, poté i na území jiných světadílů (Ondřej, 1987).
Již v roce 1904 se basketbal objevil na Olympijských hrách v Saint-Louis. Tato bezkontaktní hra se šířila a stávala oblíbenější po celé zeměkouli. Proto bylo nutné sjednotit pravidla, aby mezi sebou mohla soupeřit družstva ze všech zemí. To dalo podnět ke vzniku mezinárodní basketbalové federace FIBA, která řídí světový basketbal dodnes. Až do roku 1992 se velkých světových soutěží mohli účastnit pouze amatéři. Proto až v tomto roce mohl být na olympijské hry v Barceloně vybrán tým nejlepších amerických profesionálních basketbalistů, takzvaný dream team, což bylo důvodem další velké exploze basketbalu v dnešním světě (Legrand, Rat, 2002).
První utkání na našem území se odehrálo v roce 1897 díky gymnaziálnímu učiteli Jaroslavu Karáskovi. Toto ukázkové utkání bylo součástí slavnosti pro školní mládež ve Vysokém Mýtě. Existují domněnky, že právě toto utkání přispělo k vydání přeložených pravidel, která se objevila v roce 1898 v časopise Sokol vydaném Josefem Klenkou.
O pořádném rozvoji můžeme mluvit až po první světové válce. První celostátní utkání proběhlo v sezoně 1929/1930. Na mezinárodní scéně se jako první objevily ženy, konkrétně v roce 1932 na turnaji ve Francii. Muži se své premiéry dočkali o rok později v Praze. V roce 1946 přivezla mužská reprezentace titul mistrů Evropy, které se hrálo v Ženevě. Od té doby českoslovenští muži vybojovali ještě šest stříbrných a pět bronzových medailí.
Na mistroství světa se prosadily pouze ženy, které získaly dvě stříbrné a dvě bronzové medaile. Olympijských her se naše celky účastnily celkem sedmkrát. Nejlepším výsledkem československých mužů je páté místo na OH v Římě z roku 1960. Ženám utekla bronzová medaile opravdu o chlup, když na OH v Montrealu v roce 1976 podlehly týmu Bulharska 66:67.(Legrand, Rat, 2002).
3. 1. 4 Hokej
Tak jako u fotbalu každý ví, že jeho kolébkou je Anglie, u hokeje je za zemi, ve které se zrodil lední hokej, považována Kanada, kde se v roce 1855 uskutečnilo první utkání mezi mužstvy anglických vojenských posádek na zamrzlém přístavu města Halifax. Paradoxem je, že na každé straně hrálo 50 a více hráčů a branky byly asi 50 metrů od sebe. Až o 23 let později, tedy v roce 1878, byla vydána obecně platná pravidla této hry. První vzniklá organizace této hry byla Montrealská amatérská asociace, která vznikla v roce 1886.
V Evropě se kanadský hokej objevil až na počátku 20. století. V tuto dobu už zde byl
