PROGRAMY ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Helena Krišalová
Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Kovařík
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala Mgr. Zdeňku Kovaříkovi především za jeho trpělivost, profesní přístup a za celkové vedení mé práce.
Dále děkuji kolegům v zaměstnání, kteří mi poskytovali odborné konzultace a byli vstřícní při zjišťování údajů.
Poděkování patří i všem, jež mě při psaní bakalářské práce podporovali a dodávali mi energii.
ANOTACE
Název bakalářské práce: Programy zacházení s odsouzenými Jméno a příjmení autora: Helena Krišalová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Zdeněk Kovařík
Tato bakalářská práce měla seznámit s nejdůležitějšími souvislostmi úzce spojenými s Programy zacházení s odsouzenými.
Práce vycházela především z teoretických poznatků, kdy právě v teoretické části byla snaha čtenáři alespoň okrajově přiblížit veškeré souvislosti spojené s problematikou Programů zacházení s odsouzenými a taktéž měly být nastíněny pojmy související právě s touto problematikou. Poté v části praktické byl pomocí dotazníkového šetření zpracováván samotný výzkum tak, aby mohly být v závěru zodpovězeny položené hypotézy bakalářské práce.
Cílem celé práce pak mělo být zjištění, jaký typ Programů zacházení odsouzení preferují nejvíce a zda jsou s nabídkou Programů zacházení ve věznici spokojeni.
Klíčové pojmy:
programy zacházení s odsouzenými, věznice, výkon trestu odnětí svobody, odsouzený, penitenciární péče, odborní pracovníci věznice, diferenciace, SARPO, komplexní zpráva.
ABSTRACT
Bachelor Thesis Title: The convicted treatment programmes
Author: Helena Krišalová
Submitted within the academic year: 2013/2014
Supervisor: Mgr. Zdeněk Kovařík
The aim of this bachelor thesis is to introduce the most important and most closely-linked circumstances related to The convicted treatment programmes.
The thesis itself stems mostly from theoretical knowledge which attempt to bring readers at least a bit closer to the matter of the relationships connected to the issue of The convicted treatment programmes. The theoretical part also outlines various terms and concepts dealt with in this particular issue. The practical part then presents results of a questionnaire based survey which are subsequently used in the conclusion of the thesis to support its main hypotheses.
The aim of the bachelor thesis is to find out which of the currently applied The convicted treatment programmes is most preferred and whether the offenders themselves are satisfied with the way they are treated with while in prison.
Key terms:
treatment programs with offenders, jail, imprisonment, convicted, penitentiary care, professionals prison, differentiation, SARPO, comprehensive report.
Obsah
POUŽITÉ ZKRATKY ... 11
ÚVOD ... 12
TEORETICKÁ ČÁST ... 14
1. VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY ... 14
1.1 Úmluvy o zacházení s vězněnými osobami ... 14
1.1.1 Standardní minimální pravidla OSN ... 14
1.1.2 Evropská vězeňská pravidla ... 15
1.2 Struktura a složení vězeňské služby České republiky ... 15
1.3 Spolupracující organizace ... 16
1.3.1 Drogové služby ve vězení ... 17
1.3.2 Sociální a pracovní reintegrace ... 17
1.3.3 Sdružení Rubicon Centrum ... 17
1.3.4 Probační a mediační služba ... 18
1.4 Partnerské projekty ... 19
2. VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY ... 21
2.1 Přijímání a umísťování odsouzených do výkonu trestu ... 22
2.2 Přeřazování odsouzených do věznic jiného typu ... 22
2.3 Zařazování odsouzených ... 22
2.3.1 Vnější diferenciace ... 23
2.3.2 Vnitřní diferenciace ... 25
2.4 Základní povinnosti odsouzených... 26
2.4.1 Další povinnosti odsouzených ... 26
2.4.2 Povinnost hradit náklady výkonu trestu ... 27
2.4.3 Co je odsouzeným zakázáno ... 27
2.5 Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených ... 27
2.5.1 Zařazování odsouzených do práce ... 28
2.5.2 Pracovní postavení a podmínky odsouzených ... 28
2.5.3 Pracovní odměna odsouzených ... 28
2.5.4 Vzdělávání odsouzených ... 28
3. ODDĚLENÍ VÝKONU TRESTU VE VĚZNICI ... 30
3.1 Vychovatelé ... 30
3.2 Speciální pedagogové ... 31
3.3 Psychologové ... 32
3.4 Sociální pracovníci ... 33
4. SARPO ... 34
4.1 Koordinátoři SARPO ... 34
4.2 Správní oddělení ... 35
4.3 Komplexní zpráva v SARPO ... 35
4.4 Míra rizik ... 35
4.4.1 Objektivní hodnocení ... 36
4.4.2 Subjektivní hodnocení ... 36
4.4.3 Výstup hodnocení ... 36
4.4.4 Plus pro „SARPO“ ... 36
5. PROGRAMY ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI ... 37
5.1 Obecně k Programům zacházení ... 37
5.2 Program zacházení na nástupním oddělení ... 39
5.2.1 Tvorba komplexní zprávy ... 39
5.2.2 Způsob hodnocení SARPO ... 40
5.2.4 Formy a oblasti PZ ... 41
5.3 Specializovaná oddělení a oddělení se speciálním programem zacházení ... 49
5.4 Program zacházení na výstupním oddělení ... 50
5.5 Specializovaná oddělení a oddělení se specifickým programem ... 50
5.6 Standardizované programy VS ČR ... 51
5.7 Nástin programů ... 52
PRAKTICKÁ ČÁST ... 54
6. O VÝZKUMU ... 54
6.1 Základní metoda získání vzorku ... 54
6.2 Popis získání vzorku respondentů ... 54
6.3 Složení vzorku respondentů ... 55
6.3.1 Rodinné poměry ... 55
6.3.2 Vztah ke vzdělání, zaměstnanost a zájmová oblast ... 55
6.3.3 Trestní minulost ... 56
6.3.4 Aktuální trest ... 56
7. VÝSLEDKY ŠETŘENÍ ... 58
7.1 Hypotéza 1 ... 60
7.2 Hypotéza 2 ... 61
7.3 Rozbor jednotlivých otázek ... 61
7.3.1 Rozložení preferencí dle věku respondentů ... 62
7.3.2 Rozložení preferencí dle rodinného stavu před VTOS ... 63
7.3.3 Rozložení preferencí u bezdětných a odsouzených, kteří mají děti ... 64
7.3.4 Rozložení preferencí dle rodinného prostředí ... 65
7.3.5 Rozložení preferencí dle vzdělání respondentů ... 66
7.3.6 Rozložení preferencí dle zaměstnání před VTOS ... 67
7.3.7 Rozložení preferencí dle odpracovaných let v legálním zaměstnání ... 68
7.3.8 Rozložení preferencí dle předchozí zkušenosti s vojenskou základní službou 69 7.3.9 Rozložení preferencí dle zájmové oblasti respondentů ... 70
7.3.10 Rozložení preferencí dle věku prvního spáchání trestného činu ... 71
7.3.11 Rozložení preferencí dle kriminální zátěže v rodině ... 72
7.3.12 Rozložení preferencí dle minulé trestné činnosti ... 73
7.3.13 Rozložení preferencí dle převažujícího druhu minulé trestné činnosti ... 74
7.3.14 Rozložení preferencí dle délky uloženého aktuálního trestu odnětí svobody . 75 7.3.15 Rozložení preferencí dle přiznání viny ... 76
7.3.16 Rozložení preferencí dle vztahu k trestné činnosti ... 77
7.3.17 Rozložení preferencí dle vztahu k trestné činnosti ... 78
7.3.18 Rozložení preferencí dle vztahu k trestné činnosti ... 79
7.3.19 Rozložení preferencí dle způsobu nástupu do VTOS ... 80
7.3.20 Rozložení preferencí dle způsobu nástupu do VTOS ... 81
7.3.21 Celková tabulka preferencí jednotlivých oblastí programu zacházení v celkovém vzorku 50 respondentů ... 82
7.3.22 Rozložení preferencí dle intenzity účasti na aktivitách ... 83
7.3.23 Rozložení preferencí dle písemné korespondence s rodinou ... 84
7.3.24 Rozložení preferencí dle návštěv osob blízkých ... 85
7.3.25 Rozložení preferencí dle kázeňské praxe ... 86
8. SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI ... 88
ZÁVĚR ... 89
NÁVRH OPATŘENÍ ... 90
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 91
SEZNAM PŘÍLOH ... 95
POUŽITÉ ZKRATKY
GŘ VS ČR Generální ředitelství vězeňské služby České republiky
KZ komplexní zpráva
MS Ministerstvo spravedlnosti
NG Nařízení generálního ředitele
NO nástupní oddělení
ods. odsouzený o.s. odnětí svobody OVT oddělení výkonu trestu PMS Probační a mediační služba
PSVD prostupná skupina vnitřní diferenciace
PZ program zacházení
ŘVTOS Řád výkonu trestu odnětí svobody VS ČR Vězeňská služba České republiky VTOS výkon trestu odnětí svobody
ZVTOS Zákon o výkonu trestu odnětí svobody
ÚVOD
Tato bakalářská práce by měla přiblížit veškeré dění související s výkonem trestu odsouzených jedinců, kdy čtenáři, neznalému této problematiky, bude ukázáno, že výkon trestu odnětí svobody není jen jakási pouhá izolace odsouzeného za spáchaný trestný čin a následně ochrana společnosti před ním. Ale tato práce taktéž ukáže, že výkon trestu odnětí svobody spočívá i v soustavné práci specialistů a odborníků ve své profesi, jako jsou sociální pracovníci, speciální pedagogové, psychologové a vychovatelé, kteří jsou nápomocni odsouzeným, aby po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody mohli vést řádný život.
Práce a činnosti těchto zaměstnanců věznice je velice náročná (jejich pracovní náplň bude taktéž ve zkratce v bakalářské práci pro představu čtenáře nastíněna), a to především tím, že je zacílena na populaci vězeňskou, kdy se „potýkají“ s osobnostmi méně či více narušenými, s jejich sociálními vazbami či bez nich, s osobnostními vlastnostmi, se kterými se dá pracovat či nikoliv, s akceptací svého spáchaného trestného činu či bez ní, kdy jakékoliv výchovné působení dle konkrétní osobnosti vězně na něj působit může, či naopak se stává bezvýsledným.
Mezi občany se téma Českého vězeňství objevuje poměrně často, kdy do velmi diskutovaných témat patří především amnestie prezidenta republiky, přeplněnost věznic, problematika zaměstnávání odsouzených, práva a povinnosti odsouzených, ale i mírné či naopak přísné odsouzení za jejich spáchané trestné činy s tím, že o detailní a velmi psychické náročnosti práce s odsouzenými veřejnost konkrétnější představu nemá.
Abychom se mohli plně věnovat tématu této bakalářské práce „Programy zacházení s odsouzenými“, je nutné si tedy vysvětlit a přiblížit celou řadu s tím úzce souvisejících pojmů a oblastí.
V části teoretické budou uvedeny krátké kapitoly o těchto stěžejních pojmech tak, aby čtenář mohl lépe „uchopit“ své představy o hlavním tématu této bakalářské práce „Programy zacházení s odsouzenými“.
V první polovině části praktické budou naopak předestřeny a podrobně popsány
„Programy zacházení s odsouzenými“ ve Věznici Jiřice na oddělení s typem výkonu trestu se zařazením ve věznici s dozorem, kde autorka práce vykonávala svou praxi a tudíž měla i možnost získat, především formou dotazníkového šetření, důležité informace pro svůj průzkum, dále měla možnost hovořit s nově přijatými i kmenovými odsouzenými o jejich životech a dále pozorováním běhu denních povinností měla možnost získat vhled i do činností speciálních pedagogů, sociálních pracovnic, psychologů a vychovatelů při postupu a zpracovávání Komplexních zpráv o odsouzených, kázeňských trestů či odměn, ale hlavně při zpracovávání
konkrétního Programu zacházení „šitého“ na míru konkrétnímu odsouzenému a následně i způsobu jeho vyhodnocení.
Druhá polovina praktické části obsahuje názorné vyjádření výsledků dotazníkového šetření, a to vždy formou základního součtu výsledků dané otázky, které jsou zaneseny do celkové tabulky. Dále je totéž znázorněno i pomocí grafu, tzv. „koláče“. A taktéž je tímto
„koláčem“ znázorněna i každá z preferovaných aktivit.
Smyslem a cílem této bakalářské práce je tedy - s odkazem na výše uvedené - zjistit, zda nabídka aktivit Programů zacházení odpovídá potřebám odsouzených umístěných ve věznici s dozorem.
TEORETICKÁ ČÁST
1. VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČESKÉ REPUBLIKY
„Vězeňská služba České republiky je zřízena podle zákona č. 555/1992 Sb. O Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů a je podřízena Ministerstvu spravedlnosti ČR, jež je ústředním orgánem státní správy při vězeňství a plní ve vztahu k vězeňství funkci zřizovatele“ (Sochůrek, 2008, s. 20).
Tento ozbrojený bezpečnostní sbor, který vznikl transformací dosavadního Sboru nápravné výchovy a následně jej nahradil, zajišťuje výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody, jakož i ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a dále při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. Vězeňská služba byla zřízena zákonem viz shora s účinností od 1. ledna 1993 (Vězeňská služba České republiky, 2013).
Vězeňská služba České republiky (dále jen VS ČR) je orgánem zajišťujícím výkon trestu odnětí svobody (dále jen o.s.), má za povinnost střežit odsouzené, vykonávat nad nimi dozor, uplatňovat metody zacházení s odsouzenými i stanovené podmínky pro výkon trestu o.s.
Taktéž je VS ČR oprávněna vydávat odsouzeným pokyny a příkazy s tím, že lze vůči nim používat pouze taková omezení a donucovaní prostředky, které připouští zvláštní zákon. Ten zároveň i stanoví povinnosti a oprávnění příslušníka VS ČR. Oproti tomu občanský pracovník VS ČR je oprávněn v rozsahu stanoveném tímto zákonem vydávat odsouzeným pokyny a příkazy. Pro účely tohoto zákona je zaměstnancem VS ČR jak příslušník, tak i občanský pracovník (Zákon č. 169/1999 Sb., § 3, ods. 1-4).
1.1 Úmluvy o zacházení s vězněnými osobami
Mezi vybrané mezinárodní úmluvy o zacházení s vězněnými osobami zahrneme Standardní minimální pravidla OSN pro zacházení s vězněnými a Evropská vězeňská pravidla, jež jsou významnými dokumenty pro ČR jako členského státu Evropské unie (Sochůrek 2008, s. 18).
1.1.1 Standardní minimální pravidla OSN
V těchto standardních minimálních pravidlech pro zacházení s vězněnými osobami je kladen důraz na to, aby se uplatňovaly bez: „jakékoliv diskriminace z důvodů rasových, barvy
pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického přesvědčení, národnostního a sociálního původu, majetkového nebo rodinného postavení“ (Černíková 2002, s. 30).
1.1.2 Evropská vězeňská pravidla
Základními principy Evropských vězeňských pravidel jsou:
se všemi osobami, které byly zbaveny osobní svobody, musí být zacházeno tak, aby se současně respektovala jejich lidská práva
vězeňský život musí být co možná nejvíce přiblížen životu na svobodě
trest odnětí svobody musí zajistit umožnění vězněným osobám jejich znovu začlenění do společnosti
důležitá je spolupráce s externími sociálními službami a občanskými sdruženími
přijímání, zaškolení a pracovní podmínky vězeňských pracovníků, kteří vykonávají důležitou službu veřejnosti, jim musí umožnit vysokou úroveň péče o odsouzené
nezbytností je, aby ve všech věznicích probíhaly státní inspekce a nezávislé kontroly, a to pravidelně (Sochůrek 2008, s. 18).
1.2 Struktura a složení vězeňské služby České republiky
Vězeňskou službu ČR řídí Ministerstvo spravedlnosti. V čele VS ČR je Generální ředitelství VS ČR, pod které patří vazební věznice a věznice, detenční ústavy, akademie VS ČR, Střední odborné učiliště věznice a zotavovny.
Je nezbytné uvést i složení a počet zaměstnanců, kteří se o odsouzené „starají“. U VS ČR bylo k datu 31. 12. 2013 zaměstnáno cca:
5850 příslušníků vězeňské stráže
1150 příslušníků stráže justiční
4000 občanských zaměstnanců
s tím, že celkový stav zaměstnanců ke konci roku 2013 byl cca 11000 (státem stanovený počet byl cca 11350) a oproti tomu byl průměrný počet vězňů 16600.
Přibližme si konkrétněji, ovšem ve zkratce složení VS ČR, kdy:
Vězeňská stráž zajišťuje bezpečnost věznic a eskorty
Justiční stráž zajišťuje ostrahu justičních budov (soudy a ministerstva spravedlnosti)
Civilní /občanští/ zaměstnanci poskytují vězňům specializovanou péči, zajišťují provoz věznic a jejich logistiku
V naší republice je celkem 35 věznic a vazebních věznic.
Vazebních věznic je z tohoto celkového počtu 10: Brno, České Budějovice, Hradec Králové, Liberec, Litoměřice, Olomouc, Ostrava, Praha-Pankrác, Praha-Ruzyně, Teplice.
Věznic máme 25: Bělušice, Břeclav, Heřmanice, Horní Slavkov, Jiřice, Karviná, Kuřim, Kynšperk nad Ohří, Mírov, Nové Sedlo, Odolov, Opava, Oráčov, Ostrov, Pardubice, Plzeň, Příbram, Rapotice, Rýnovice, Stráž pod Ralskem, Světlá nad Sázavou, Valdice, Vinařice, Všehrdy a Znojmo (Metodický list č. 6, GŘ VS ČR).
1.3 Spolupracující organizace
V § 43 Zákona o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen VTOS) jsou zakotveny podmínky, za jakých mohou organizace, jakou jsou církve, náboženské společnosti, zájmová sdružení občanů, zájmová sdružení nevládních organizací a dalších orgánů a institucí, působit ve věznicích při naplňování účelu výkonu trestu.
„Na naplňování účelu trestu se v souladu se zvláštními právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby, případně ředitelem věznice registrované církve a náboženské společnosti, zájmová sdružení občanů, nevládní organizace a další orgány a instituce, se kterými odsouzený udržuje styk a které mohou přispět k plnění účelu výkonu trestu“ (dále jen „orgány a instituce“)“ (Zákon o VTOS č. 169/1999 Sb., § 43, odst. 1).
Zajímat se o chování odsouzeného po dobu výkonu trestu, udržovat s ním osobní styk či mu pomáhat vytvářet si příznivé podmínky, aby mohl odsouzený vést samostatný způsob života, mohou pouze pověření zástupci orgánů a institucí uvedené v předešlém odstavci.
„Věznice v případě potřeby zabezpečí vhodné prostory a podmínky pro časovou činnost orgánů a institucí tak, aby nebylo narušeno nebo ohroženo plnění programů zacházení.“ (Zákon č. 169/1999 Sb., § 43, odst. 4).
Spolupráci s externími organizacemi zajišťují zpravidla sociální pracovnice. Ty spolupracují s různými státními i nestátními organizacemi, zejména městskými úřady a magistráty a charitativními organizacemi jako je Armáda spásy, Naděje, různé domy na půl cesty, azylové domy a podobně.
Do věznic dochází v rámci různých projektů i další organizace, které se podílí jednak na zkvalitnění a rozšíření nabídky programů zacházení, jednak odsouzeným pomáhají při odchodu do civilního života a v první době po propuštění. V prostorách některých věznic jsou zřízena i soukromá Střední odborná učiliště, která mají akreditaci Ministerstva školství a odsouzení se v nich mohou vyučit řemeslu, aniž by opustili prostory věznice.
Nutno konstatovat, že díky spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi, se daří pokračovat v reedukaci odsouzených s přesahem do oblasti postpenitenciární péče. Přetrvává snaha koncipovat programy zacházení tak, aby co nejvíce odpovídaly individuálním rizikům a potřebám osob ve VTOS a pomáhaly jim se začleněním do společnosti.
Tyto programy mají velký význam a jsou jedním z pilířů programů zacházení s odsouzenými.
1.3.1 Drogové služby ve vězení
V některých věznicích, a Věznice Jiřice mezi ně patří, je realizován projekt „Drogové služby ve vězení“. Do věznice přicházejí pracovníci sdružení Laxus a zajišťují pomoc odsouzeným, kteří před VTOS užívali návykové látky. I jejich péče o klienty v některých případech pokračuje po VTOS.
V jiných věznicích obdobným způsobem působí sdružení Podané ruce nebo Sananim a jiné.
1.3.2 Sociální a pracovní reintegrace
Například v již zmiňované Věznici Jiřice probíhá projekt „Sociální a pracovní reintegrace odsouzených před propuštěním z výkonu trestu“. Ve spolupráci s firmami DP Work a Polytechna consulting se podařilo nově zrekonstruovat učebnu pro cílené vzdělávání. Mimo to tato firma přímo ve věznici realizovala několik rekvalifikačních kurzů pro odsouzené.
Společnost DP Work je personální agentura, která působí na českém trhu řadu let.
Zajišťuje svým klientům, v tomto případě odsouzeným, kteří se ve věznici do tohoto projektu zapojili, zprostředkování zaměstnání či různých vzdělávání (např. v současné době přímo ve věznici probíhá akreditovaný svářečský kurz).
1.3.3 Sdružení Rubicon Centrum
Obdobně se angažuje sdružení Rubicon Centrum, což je nestátní nezisková organizace působící v oblasti prevence kriminality a integrace lidí s kriminální minulostí zpět do společnosti. Odsouzení využívají ve věznici jejich nabídku bezplatné mobilní dluhové poradny.
Toto sdružení ve věznicích realizuje rekvalifikační kurzy, spolupracuje s odsouzenými před propuštěním i po něm. Vytváří podmínky pro zaměstnávání lidí s kriminální minulostí.
Nový náměstek ministryně spravedlnosti pro vězeňství Pavel Štern má v plánu podpořit rozšiřování takovýchto projektů nevládních organizací, jež se zaměřují na zaměstnávání lidí s trestní minulostí. Jako příklad uvedl projekt pracovní agentury, který realizuje právě sdružení Rubikon Centrum. Program se snaží najít zaměstnání lidem, kteří vyšli z vězení a záznam v rejstříku trestů je znevýhodňuje na pracovním trhu (ČTK, 2014).
Odsouzení rovněž využívají nabídky spolupráce s Centrem sociálních služeb Praha.
1.3.4 Probační a mediační služba
Jednou z nejdůležitějších organizací, která s vězeňskou službou ČR v péči o odsouzené spolupracuje, je Probační a mediační služba ČR (dále jen PMS), a proto bude nyní čtenáři předestřena detailněji.
PMS ČR byla schválena zákonem č. 257/2000 Sb. ze dne 14. 7. 2000 a je součástí systému naší trestní justice s tím, že se zaměřuje na zprostředkování alternativních trestů, tj.
náhradních způsobů řešení trestné činnosti. Má svůj podíl na nápravě pachatelů, které motivuje k převzetí odpovědnosti za svá jednání, ale i za řešení škod, které svou trestnou činností způsobili (Štern, a kol., 2010, s. 9).
Tato organizace mimo jiné spolupracuje s odsouzenými již ve věznici a v případě podmíněného propuštění vykonává nad odsouzeným ochranný dohled.
Každý odsouzený obdrží k seznámení formulář o činnosti PMS (viz Příloha č. 1), kdy se spolupráce s úředníky Probační a mediační služby ČR ve věznici uplatňuje u odsouzených, kteří:
1) Žádají soud o možnost podmíněného propuštění z VTOS
V případě zájmu odsouzeného o spolupráci s probačním pracovníkem či asistentem, se tito úředníci zkontaktují se zaměstnanci věznice, tj. se sociálním pracovníkem, vychovatelem, pedagogem, psychologem, u nichž si obstarají potřebné informace.
Po důkladném sběru uvedených informací, vč. pohovoru se samotným odsouzeným, jeho rodinou, přáteli, odborníky z věznice, event. organizacemi, se kterými ods. spolupracoval, tyto získané informace následně vyhodnotí a zpracují své stanovisko pro soud k možnosti podmíněného propuštění odsouzeného z výkonu trestu.
2) Byli již soudem pravomocně podmíněně propuštěni z VTOS
V případě pravomocného rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění odsouzeného, kdy soud zároveň uložil dohled nad odsouzeným střediskem PMS v místě bydliště ods., jsou společně projednávány samotné kroky a obsah dohledu s tím, že po dobu stanoveného dohledu pracovník střediska kontroluje dodržování omezení a povinností v této zkušební době uložená soudem odsouzenému.
Úkolem pracovníka PMS je i pomáhat hledat řešení v situacích, ve kterých se případně podmíněně propuštěný ocitne. Pravidelně 1x za půl roku má povinnost podávat soudu informace o průběhu výkonu probačního dohledu, ovšem v případě porušení stanovených podmínek zkušební doby, je toto pracovník povinen učinit okamžitě. Současně je i tento dohlížející pracovník PMS v kontaktu s poskytovatelem sociálního programu, kdy v případě rozhodnutí soudu se tohoto programu podmíněně propuštěný musí účastnit (Pokyn ředitele, 2010).
1.3.4.1 Poslání Probační a mediační služby
„Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.
Probační a mediační služba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváženým propojením obou se vytváří nová multi-disciplinární profese v systému trestní justice“
(Probační a mediační služba České republiky, 2014a).
1.3.4.2 Hlavní cíle činnosti Probační a mediační služby
„Integrace pachatele – Probační a mediační služba usiluje o začlenění obviněného resp.
pachatele do života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci.
Participace poškozeného – Probační a mediační služba se snaží o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost.
Ochrana společnosti – Probační a mediační služba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uložených alternativních trestů a opatření“ (Probační a mediační služba České republiky, 2014a).
1.4 Partnerské projekty
Zmiňme zde dva příklady projektů, jejichž realizátorem je Probační a mediační služba a současně partnerem projektu je Vězeňská služba ČR.
Prvním projektem je „Rozvoj probačních a resocializačních programů“, v němž jde především o ochranu společnosti, o posílení prevence před opakující se trestnou činností a o rozvíjení kapacity resocializačních programů vč. jejich dostupnosti.
Tento projekt je spolufinancován z prostředků Programu švýcarsko - české spolupráce a státního rozpočtu ČR, kdy datum jeho realizace spadá do období od 16. 2. 2011 do 31. 1. 2016 (Probační a mediační služba České republiky, 2014b).
Cílem druhého projektu „Křehká šance“ je dát možnost odsouzeným t. č. ve věznici, jež prokáží svou připravenost na předčasné propuštění, časnější návrat na svobodu. O této možnosti
rozhoduje Komise pro podmíněné propuštění, jejímž cílem je možnost sociální integrace propuštěných a zároveň prevence kriminality. Výsledky práce této komise dále využívají soudci a státní zástupci při následném rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného (Probační a mediační služba České republiky, 2014b).
„Projekt reaguje na potřebu odsouzených s předpoklady pro podmíněné propuštění připravit se na život vně věznice a po svém podmíněném propuštění se úspěšně adaptovat a začlenit do společnosti a na trh práce. Projekt přitom zohledňuje požadavek společnosti integrovat propuštěné osoby bezpečným způsobem (stanovení dohledu, povinností, omezení pachateli), chránit se před další kriminalitou a umožnit oběti získat informaci o chystaném podmíněném propuštění pachatele a moci vyjádřit své obavy a potřeby“ (Probační a mediační služba České republiky, 2014c).
Tohoto projektu se v období od 1. 6. 2012 do 31. 5. 2015 účastní pouze vybrané věznice (Bělušice, Příbram, Plzeň, Liberec, Rýnovice, Stráž pod Ralskem, Heřmanice, Karviná a Opava) s tím, že je spolufinancován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR (Probační a mediační služba České republiky, 2014b).
2. VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY
Výkon trestu odnětí svobody upravují zejména tyto tři normy:
1. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen Zákon o VTOS) stanoví hlavní zásady VTOS:
vykonávaný trest odnětí svobody musí respektovat důstojnost osobnosti odsouzeného a musí omezovat účinky zbavení jeho svobody, čímž však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti
jednání s odsouzenými ve výkonu trestu musí směřovat k tomu, aby bylo zachováno jejich zdraví a aby se pokud možno podporovaly i takové postoje a dovednosti, pomáhající k návratu do odsouzeného do společnosti a které by mu umožnily vést po jeho propuštění soběstačný život v souladu se zákonem (Zákon č. 169/1999, § 2, odst. 1-2).
2. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. (dále jen Vyhláška MS):
zpřesňuje způsob provádění Zákona (viz ad1)
upravuje působnost a úkoly zaměstnanců VSČR (ve věznicích působí jednak příslušníci Vězeňské služby a jednak občanští zaměstnanci).
3. Vnitřní řád věznice, vydává ředitel dané věznice po předchozím schválení Generálním ředitelstvím VS ČR (dále jen GŘ VS ČR).
Ve věznicích všech základních typů pracují s odsouzenými zásadně stabilní týmy zaměstnanců Vězeňské služby složené ze speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka, vychovatelů a dozorců s odpovídající speciální odbornou přípravou. Jednomu vychovateli je svěřeno do péče zpravidla nejvýše 20 odsouzených (Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, 1999, § 2, odst. 2).
K výchovným pracovníkům se řadí ještě kaplan, tedy osoba vykonávající duchovenskou činnost.
Bohužel uvedený počet odsouzených připadajících na jednoho vychovatele je ve většině případů vyšší. Naopak ve specializovaných odděleních je počet odsouzených nižší než 20 odsouzených na jednoho vychovatele.
2.1 Přijímání a umísťování odsouzených do výkonu trestu
„Na základě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody je pachatel vytržen ze svého dosavadního prostředí a umístěn ve vězeňském zařízení, čímž se mu fyzicky zabraňuje v dalším páchání trestné činnosti, přičemž pobyt ve věznici by měl být zaměřen i k převýchově odsouzeného“ (Šíma, a kol., 2009, s. 315).
O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu (dohled, dozor, ostraha, zvýšená ostraha), rozhoduje soud. Ten také odsouzeného k nástupu vyzývá. V této výzvě je uvedeno, kdy má VTOS nastoupit a do které konkrétní věznice se má dostavit. Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí GŘ VS ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu (Zákon č. 169/1999 Sb., § 9, odst. 1-3).
2.2 Přeřazování odsouzených do věznic jiného typu
O přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu během výkonu trestu rozhoduje soud podle zvláštního zákona. Návrh na přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice může podat ředitel věznice, ve které je odsouzený kmenově umístěn. Žádost o přeřazení do mírnějšího typu věznice si může odsouzený podat sám. K soudnímu jednání ředitel věznice vždy připojí vyhodnocení průběhu a účinnosti programu zacházení s odsouzenýma uvede i další skutečnosti, které mohou mít význam pro rozhodnutí soudu (Zákon č. 169/1999 Sb., § 11, odst. 1-2).
2.3 Zařazování odsouzených
Jak je již uvedeno výše o zařazení ods. k VTOS do příslušného typu věznice rozhoduje soud.
GŘ VS ČR spolu s ředitelem nástupní věznice provádí v souladu s rozhodnutím soudu další umísťování ods. do jednotlivých věznic (Zákon č. 169/1999 Sb., § 9, odst. 3).
Odsouzený tedy nastoupí trest o. s. v určené věznici. Zde se provedou nutné zdravotní a administrativní úkony a po jejich skončení se odsouzený umístí do konkrétní věznice, kde bude kmenově zařazen k výkonu trestu o. s.
Odsouzený si může podat žádost o přemístění do jiné věznice stejného typu z důvodu vhodnějšího programu zacházení, blízkosti pobytu blízkých osob nebo z důvodu možnosti vhodného pracovního zařazení, možnosti zvýšení nebo rozšíření kvalifikace nebo mají zájem o specializovaný program zacházení, který se ve věznici, kde jsou umístěni, nerealizuje.
2.3.1 Vnější diferenciace
Dle platného Zákona č. 169/1999 Sb. o VTOS (§ 8, odst. 1-3) věznice členíme podle způsobu vnějšího střežení a dále podle zajištění bezpečnosti, a to do čtyř základních typů s tím, že vedle těchto uvedených základních typů se zřizují zvláštní věznice pro mladistvé.
Dále je pro úplnost nutno uvést, že lze v rámci jedné věznice zřídit i oddělení různých typů zařazení odsouzených a to pouze v případě, že tím nebude ohrožen účel výkonu trestu o. s.
Samotné rozdělení věznic dle Vyhlášky MS č. 345/1999 Sb., § 51-55 (a dle interního materiálu VS ČR z listopadu 2013) je následovné:
Věznice s dohledem „A“
odsouzeni za nedbalostní trestný čin a zároveň dosud nespáchali trestný čin úmyslný
nejedná se o pro společnost nebezpečného recidivistu
zde se vězni pohybují bez omezení
pracují zpravidla mimo věznici a bez dozoru příslušníka vězeňské stráže
po pracovní době jim lze umožnit volný pohyb mimo věznici a ve vlastním civilním oděvu
návštěvy se konají zpravidla bez dohledu zaměstnance
ředitel může jednou za dva týdny povolit opuštění věznice až na 24 hodin (interní materiál VS ČR 11/2013)
periodické období pro hodnocení programu zacházení je 1 měsíc.
Věznice s dozorem „B“
Vzhledem k tématu bakalářské práce, které se zaměřuje na odsouzené ve věznici tohoto typu zařazení, tj. v dozoru, bude v tomto případě uvedena citace dle Vyhlášky MS č. 345/1999 Sb. (§ 52, odst. 1-8) o zajišťování vnitřní bezpečnosti ve věznici s dozorem:
„V prostorách věznice s odsouzení pohybují zpravidla organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby.
Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb uvnitř věznice.
Odsouzení pracují zpravidla na nestřežených pracovištích mimo věznici, dohled nad jejich pracovní činností provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát za hodinu.
Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů, dohled nad jejich pracovní činností provádí ředitelem věznice určený zaměstnanec Vězeňské služby nejméně jedenkrát týdně.
Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici k návštěvám zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení.
Ředitel rozhodne, zda budou doprovázeni zaměstnancem Vězeňské služby.
V mimopracovní době lze organizovat též akce mimo věznici, nejedná-li se o akce výhradně pro odsouzené uvedené v odstavci 4, účastní se jich vždy zaměstnanec Vězeňské služby.
K účelům uvedeným v odstavcích 4, 5 a 6 se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.
Návštěvy odsouzených se uskutečňují zpravidla bez dohledu zaměstnance Vězeňské služby. V souvislosti s návštěvou může ředitel věznice jednou za měsíc povolit odsouzenému dočasně opustit věznici nejdéle na dobu 24 hodin, o povolení dočasného opuštění věznice se odsouzenému vydá potvrzení na předepsaném tiskopisu, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.“
Periodické období pro hodnocení programu zacházení je 2 měsíce.
Věznice s ostrahou „C“
odsouzeni za úmyslný trestný čin, který spáchali již po několikáté
odsouzení se ve věznici pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance
výjimečně se ve věznici pohybují volně (při plnění pracovních povinností)
pracují zpravidla uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích mimo věznici
mimo věznici jsou pod dohledem příslušníka vězeňské stráže
dohled nad pracovní činností je nejméně 1x za 45 minut
návštěvy mají zpravidla pod dohledem zaměstnance
výjimečně lze jednou měsíčně povolit opuštění věznice až na 24 hodin (interní materiál VS ČR 11/2013)
periodické období pro hodnocení programu zacházení je 3 měsíce.
Věznice se zvýšenou ostrahou „D“
recidivisté odsouzeni na doživotí za zvlášť závažné trestné činy, se spodní hranicí výměry trestu osmi let, event. v minulosti uprchnuvší
jsou zvlášť nebezpečnými pro společnost
v prostorách věznice se pohybují organizovaně pod dohledem příslušníka VS ČR
pracují uvnitř věznice nebo v celách
není pro ně možný volný pohyb při práci ani po věznici
dohled nad pracovní činností je nejméně 1x za 30 minut
návštěvy mají zpravidla pod dohledem příslušníka
výjimečně lze jednou měsíčně povolit opuštění věznice až a 24 hodin (interní materiál VS ČR 11/2013)
periodické období pro hodnocení programu zacházení je 6 měsíců.
Věznice pro mladistvé
pohyb po věznici pod dohledem zaměstnance
pracují uvnitř věznice, event. na nestřežených pracovištích mimo (provádí se kontrola 1x za 30 minut)
možnost akcí mimo věznici za účasti zaměstnance VS ČR
návštěvy většinou za dohledu zaměstnance VS ČR (Vyhláška č. 145/1999 Sb., § 55, odst. 1-6).
Nelze opomenout další důležitou strukturu vězeňského systému, což je i umísťování do věznic dle pohlaví - mladiství, ženy, ženy s dětmi, dospělí muži, nebo jejich jednotlivých oddělení dle dalších znaků odsouzených – např. senioři, trvale pracovně nezařaditelní, se specifickou poruchou chování, s uloženým ochranným léčením atd. Poohlédneme-li se zpět do minulosti, jakým způsobem v našem státě „fungovalo“ věznění trestanců, zjistíme, že
„Obecně lze o vězeňství do 2. poloviny 19. století, spíše však až do počátku 20. století konstatovat, že neexistovala účelná diferenciace vězňů, takže v mnoha věznicích vykonávali společně trest mladiství, ženy, vězni odsouzení za méně závažné zločiny s těmi, kteří spáchali nějtěžší zločiny, prvověznění s mnohanásobnými recidivisty“ (Sochůrek 2008, s. 15).
2.3.2 Vnitřní diferenciace
Zásady realizace vnitřní diferenciace jsou součástí vnitřního řádu v každé věznici.
Vnitřní diferenciace je nástroj motivace odsouzeného. Jejich poslání vystihuje znění Vyhlášky č. 345/1999 Sb. (§ 39, odst. 5 a 9):
„Prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený mohl být během výkonu trestu na základě změn v přístupu, plnění programu zacházení (dále jen PZ), plnění povinností a chování a jednání v souladu, či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin.
Volba a způsob naplňování cíle programu zacházení je vedle chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu jednou z rozhodujících skutečností při zařazování odsouzeného do některé ze zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace.
O zařazení a o změně zařazení odsouzeného do prostupné skupiny vnitřní diferenciace rozhoduje ředitel věznice nebo jeho zástupce na základě doporučení odborných zaměstnanců, zpravidla při hodnocení programu zacházení“ (Vyhláška č. 345/1999 Sb., § 38 odst. 1-2).
V praxi to znamená, že odsouzení, kteří jsou zařazeni v určité konkrétní věznici v určitém typu věznice, jsou ještě dále rozčleněni do tří prostupných skupin vnitřní diferenciace (dále jen PSVD). Konkrétní kritéria rozdělení jsou zakotvena ve vnitřním řádu každé věznice. Zařazení do dané PSVD (viz Příloha č. 2) vyjadřuje přístup určitého odsouzeného k naplňování stanoveného cíle programu zacházení, jeho chování, jednání, postoje ke spáchanému trestnému činu a přístupu k plnění povinností v průběhu výkonu trestu. V nejpřísnější PSVD má odsouzený zachována pouze základní zákonná práva, v mírnějších skupinách se uplatňují další motivační prvky jako například doba sledování televize, možnost kondičního cvičení, výše částky, za kterou může nakoupit, zvýšení počtu osob na návštěvu, délky návštěvy nebo dokonce možnost návštěvy mimo věznici, účast na extramurální akci a další podobné výhody, které dle zákona nejsou nárokové, ale lze je udělit. Nejvyšším motivačním kritériem je podání návrhu na podmíněné propuštění ředitelem věznice.
2.4 Základní povinnosti odsouzených
Dle Zákona č. 169/1999 Sb. o VTOS (§ 28, odst. 1) je ods. povinen dodržovat kázeň a pořádek, řídit se pokyny a příkazy zaměstnanců VS, pokud mu je přidělena práce je povinen pracovat (mimo dobu, kdy je uznán dočasně práce neschopným nebo je uznán zdravotně nezpůsobilým k plnění pracovních povinností), plnit úkoly vyplývající z PZ, ale i dodržovat pokyny a opatření, které zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Dále má uloženo šetrně zacházet se svěřenými věcmi, vyvarovat se poškozování cizího majetku, dodržovat zásady slušného chování se všemi, s kým ve věznici přichází do styku a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice.
Ve spojitosti s tématem této bakalářské práce je pro nás zajímavá především ta povinnost, kdy musí ods. plnit úkoly vyplývající z programu zacházení.
2.4.1 Další povinnosti odsouzených
Mimo výše uvedené zmiňme ve zkrácené formě i následující, neméně důležité, povinnosti odsouzených, vyplývající ze Zákona č. 169/1999 Sb. (§ 28, odst. 2), které souvisejí s bezpečností - například podrobit se různým osobním a lékařským prohlídkám, umožnit kontrolu svých osobních věcí, tato mít v držení jen v omezeném množství a sortimentu, dodržovat hygienické zásady, spolupracovat při vstupu na tvorbě komplexní zprávy a další povinnosti včetně placení nákladů výkonu trestu.
2.4.2 Povinnost hradit náklady výkonu trestu
Zákonem č. 169/1999 Sb. o VTOS (§ 35, odst. 1) je dána ods. další důležitá povinnost, a to hradit náklady výkonu trestu. Pokud není ods. zaměstnán, aby mu mohly být náklady sraženy z odměny za práci, věznice k úhradě nákladů smí použít jeho finanční prostředky uložené ve věznici s tím, že příslušnou výši stanoví MS vyhláškou. Zákon dále přesně vymezuje, kdo a za jakých okolností je osvobozen od povinnosti tyto náklady platit.
2.4.3 Co je odsouzeným zakázáno
Podle Zákona č. 169/1999 Sb. o VTOS (§ 28, odst. 3) je odsouzeným zakázáno:
navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem či jiným pokynem
vyrábět, přechovávat ani konzumovat alkoholické nápoje a návykové látky, ani vyrábět a přechovávat předměty, jež by mohly být použity k ohrožování bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, či přechovávat a rozšiřovat tiskoviny, které by směřovaly k propagaci národnostní, etnické, rasové, náboženské nebo sociální nesnášenlivosti, fašismu atd. (včetně propagace tiskovin nebo materiálů obsahující popis výroby a použití návykových látek, jedů, výbušnin, zbraní a střeliva)
hrát hry o peníze, věci, služby či i jiné úkony, ani se účastnit loterií
nechat se tetovat, nesmí tetovat jinou osobu ani sebe
mají zakázáno se úmyslně poškozovat na zdraví nebo předstírat poruchu zdraví
v neposlední řadě mají ods. bez souhlasu VS zakázáno své věci prodávat, darovat ani směňovat.
Pokud by ods. odmítal plnit své povinnosti a pokud by k jeho nápravě nestačila výzva nebo jen pouhé napomenutí, poté VS užije v nezbytném rozsahu prostředky povolené zákonem.
2.5 Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených
Je-li ods. k práci zdravotně způsobilý a byl do práce zařazen, je povinen pracovat.
Věznice při zaměstnávání a vzdělávání ods. zajistí:
aby zdravotní způsobilost ods. a jeho odborné znalosti a dovednosti korespondovala s příslušným zařazením do práce
odměnu ods. za jejich vykonanou práci
vytvoří podmínky tak, aby ods. získávali a zvyšovali si svoji kvalifikaci pracovním, vč.
všeobecné informovanosti (Zákon č. 169/1999 Sb, § 29, odst. 1-2).
2.5.1 Zařazování odsouzených do práce
Podle Zákona č. 169/1999 Sb. (§ 30, odst. 1-5) jsou ods. pracovní podmínky ve věznicích vytvářeny
a) v rámci svého provozu b) v rámci vlastní výroby
c) v rámci podnikatelské činnosti d) smluvně u jiných subjektů
- zde smlouva stanoví podrobné podmínky, za kterých budou ods. pracovat, dále postup jejich zaškolení a způsob zvyšování kvalifikace ods., taktéž je zapotřebí písemného souhlasu ods.
2.5.2 Pracovní postavení a podmínky odsouzených
Pracovní podmínky se řídí zvláštními právními předpisy, které se vztahují na zaměstnance v pracovním poměru s tím, že ředitel věznice má právo nařídit ods. práci přesčas v rozsahu a za takových podmínek, které jsou stanoveny zvláštním právním předpisem. Např.
úklid a jiné obdobné činnosti, které zpravidla provádějí všichni ods. a které jsou potřebné k zajištění každodenního chodu věznice, se do pracovní doby nepočítají (Zákon č. 169/1999 Sb.,
§ 32, odst. 1).
Taktéž se do pracovní doby nepočítá pracovní terapie s tím, že tyto práce ods. mají provádět bez nároku na odměnu za práci a nesmí být ani zařazeny na úkor doby nutné k odpočinku ods. – toto platí pouze v případě, kdy je pracovní terapie součástí programu zacházení (Zákon č. 169/1999 Sb., § 32, odst. 2).
2.5.3 Pracovní odměna odsouzených
K vyplácení pracovní odměny ods. nám Zákon č. 169/1999 Sb. (§ 33, odst. 1-5) říká, že podle vykonané práce přísluší ods. odměna, jejíž výši a podmínky pro poskytování stanoví svým nařízením vláda. Tato odměna se považuje za příjem ze závislé činnosti, ze které se sráží daň, pojistné úhrada výživného pro děti apod. a jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Rozsah a pořadí těchto srážek stanoví Vyhláška MS č. 345/1999 Sb. s tím, že případný zbytek se rozdělí ods. na kapesné a úložné (pokud pracovat odmítá, kapesné mu nenáleží). V případě propuštění ods. z výkonu trestu se mu případné nevyčerpané úložné vyplatí.
2.5.4 Vzdělávání odsouzených
„Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady, se obvykle umožní, aby získali vzdělání na základní nebo i střední škole, anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání, které jim umožní získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci.
Odsouzení zařazení do denní formy studia jsou pro účely tohoto zákona posuzováni jako odsouzení zařazení do práce“ (Zákon č. 169/1999 Sb., § 34, odst. 1-2).
Stejně jako pracovní podmínky, i vzdělávání odsouzených má několik možností:
ve vzdělávacích zařízeních mimo věznici
ve vzdělávacích zařízeních ve věznici
v zařízeních Vězeňské služby (tzv. školská vzdělávací střediska)
v zařízeních provozovaných soukromými vzdělávacími subjekty, které působí přímo ve věznicích
přímo ve věznici různými organizacemi
3. ODDĚLENÍ VÝKONU TRESTU VE VĚZNICI
Bezesporu největším, co se do počtu občanských zaměstnanců ve věznici týče, je oddělení výkonu trestu. Zde plní svou důležitou roli v převýchově odsouzených především vychovatelé, sociální pracovníci, speciální pedagogové, psychologové a další odborníci, kteří jsou pověřeni ke stanovení konkrétního programu zacházení s odsouzeným ve věznici.
„Odsouzený k nám nepřichází jako tabula rasa, ale je naprosto dokonale vybaven z hlediska své osobnosti, má jasně zafixované modely chování a z toho vyplývající žebříček hodnot. Proto ani sebelepší programy zacházení nemohou být všemocné“ (Kalivodová, 2006, s. 9).
S následujícím tvrzením paní Zuzany Kalivodové (2006, s. 9) se shodují všichni níže uvedení pracovníci věznice: „Kde nenastala socializace, nelze resocializovat.“
Ukázkou pak nám je konkrétní rozpracování (viz Příloha č. 3), ve kterém jsou mimo jiné uvedeny minimální povinnosti vychovatelů i specialistů v oblasti realizace programů zacházení na rok 2014.
Úkoly zaměstnanců VSČR jsou stanoveny v Nařízení generálního ředitele (dále jen NGŘ) VS ČR č. 21 z roku 2010 s tím, že popisy jejich pracovních povinností jsou volně zpracovány (viz následující kapitoly) dle výše uvedeného NGŘ 21/2010.
3.1 Vychovatelé
„Úkolem vychovatele je komplexní výchovná, vzdělávací, diagnostická a preventivní činnost zaměřená na celkový rozvoj osobnosti a na socializaci, resocializaci a reedukaci včetně cílených opatření k optimalizaci vzdělávacího procesu odsouzených a realizaci protidrogové prevence v rámci věznice. Vychovatel denně pracuje s vězněnými, řeší jejich problémy a požadavky. Odpovídá za stav kázně, pořádku, dodržování zákonnosti i realizaci programů zacházení. Z hlediska výchovné práce s vězněnými jej lze považovat za ústřední postavu tohoto procesu“ (Sochůrek, 2008, s. 26).
Vychovatel osobně zná všechny odsouzené, kteří mu byli svěřeni do péče. Sleduje jejich chování, interpersonální vztahy, je obeznámen s jejich sociálními vnějšími i vnitřními vazbami.
Vede veškerou nutnou agendu k odsouzenému i ke kolektivním akcím ve svěřeném kolektivu.
Sleduje dodržování práv vězně (návštěvy, balíčky…), má kázeňskou pravomoc. Dále sleduje
„svého“ ods., jakou má pracovní morálku, chování a vystupování a jaký vztah má ke svým povinnostem. Taktéž poskytuje individuální poradenství odsouzeným svého výchovného kolektivu formou formálních i neformálních, většinou individuálních pohovorů.
Ve vztahu k programům zacházení má za úkol v pravidelných intervalech vyhodnotit plnění cílů, míru zapojení v jednotlivých aktivitách. Dle typu věznice je stanoveno období, po
které vychovatel svěřeného odsouzeného sleduje a v daném termínu vyhodnotí, jak ods.
v hodnoceném období plnil cíle PZ a zhodnotí míru zapojení ve skupinových aktivitách v jednotlivých oblastech PZ a eventuální změny v chování v návaznosti na jednotlivé aktivity.
V závěru hodnocení uvede skupinu vnitřní diferenciace i event. trend svého dalšího pedagogického působení. Zhodnotí, zda je PZ funkční, pokud ne, navrhne speciálnímu pedagogovi možnost aktualizace. Ve spolupráci s pedagogem realizuje další edukační strategii.
Sám vede minimálně dvě průběžné aktivity programu zacházení, minimálně jednou týdně realizuje komunitní setkání celého výchovného kolektivu.
Vychovatelé mají ještě i další povinnosti, ale vzhledem k zaměření této práce autorka nepokládá za nutné je zde nyní podrobněji uvádět a rozebírat.
3.2 Speciální pedagogové
Speciální pedagog je odborný zaměstnanec oddělení VTOS. Je garantem programů zacházení, úrovně jejich realizace a vnitřní diferenciace. Po konzultaci s ostatními výchovnými pracovníky navrhuje konkrétní PZ pro každého ods., odpovídá, ve spolupráci s ostatními specialisty, za úroveň odborného zacházení s jednotlivými odsouzenými v návaznosti na jejich komplexní zprávu. Těžiště jeho práce spočívá v metodickém usměrňování práce vychovatelů.
Metodicky řídí pracovníky výchovného týmu, dohlíží na správný postup práce svých kolegů.
Zpracovává koncepce týmu pro ucelené období.
Úkolem speciálního pedagoga je vytvořit ve svém výchovném týmu prostor pro funkční PZ. Za tímto účelem zřizují, organizují, plánují nebo sami vedou různé aktivity PZ - jsou odpovědni za nabídku aktivit PZ včetně konání různých zájmových i vzdělávacích akcí, a to i včetně extramurálních.
Podílí se na vyhodnocování účinnosti PZ a provádí jejich aktualizaci. Sleduje kvalitu účasti odsouzených v programu zacházení a případné změny v jejich chování průběžně hodnotí program zacházení a zpracovává písemnou dokumentaci o péči pro odsouzeného v souvislosti s jeho aktivitami programu zacházení, které sám vede.
Další neméně důležitou funkcí speciálního pedagoga je podíl na komplexním zacházení s ods., kdy především provádí diagnostiku a zpracovává pedagogické posouzení rizik a kriminogenních potřeb odsouzeného v rámci komplexní zprávy a dává příslušné doporučení programu zacházení (pedagog je zodpovědný za vznik komplexní zprávy a uplatnění jejich závěrů v PZ).
Je odborným poradcem ředitele věznice v oblasti penologických aspektů výkonu trestu, a to z hlediska všech zúčastněných (odsouzených i zaměstnanců). Aktivně se účastní různých jednání poradních orgánů ředitele věznice a zároveň se podílí i na rozhodování v různých aspektech života odsouzených
Jako jediný ze specialistů má kázeňskou pravomoc.
Realizuje individuální pedagogickou péči s cílem reedukace a vykonává další činnosti spojené zejména s kontrolou různých oblastí oddělení VT a vyhodnocováním činnosti oddělení.
Hlavní a základní funkcí speciálních pedagogů je, mj., podíl na komplexním zacházení s odsouzenými, kdy především:
provádí diagnostiku a pedagogické posouzení v rámci komplexní zprávy k příslušnému doporučení programu zacházení
společně s ostatními odbornými zaměstnanci stanoví konkrétní programy zacházení
podílí se na vyhodnocování účinnosti programů zacházení a jejich aktualizaci
sleduje kvalitu účasti odsouzených v programu zacházení a změny v jejich chování
průběžně hodnotí program zacházení a zpracovává písemnou dokumentaci o péči pro odsouzeného v souvislosti s jeho aktivitami v programu zacházení
3.3 Psychologové
Psychologové ve věznicích poskytují odbornou psychologickou pomoc v rámci vyhotovování psychologických posudků např. na vězně, který je navrhován na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, na zařazení do zaměstnání na nestřežené pracoviště, na opuštění věznice v souvislosti s návštěvou rodinného příslušníka a v neposlední řadě i k vyjádření se v rámci programů zacházení ke stanovení konkrétnímu odsouzenému.
Ve výše uvedeném NGŘ (2010, č. 21) se praví, že psycholog je odborný zaměstnanec oddělení VTOS, který garantuje u odsouzených odbornou psychickou a psychologickou činnost a odbornou úroveň realizace PZ ve standardním výkonu trestu a ve specializovaných odděleních.
Psycholog, stejně jako pedagog, je odborným poradcem ředitele věznice. Dává svá stanoviska v psychologických aspektech výkonu trestu, a to z hlediska všech zúčastněných (odsouzených i zaměstnanců). Taktéž se aktivně účastní jednání poradních orgánů ředitele věznice, podává odborná stanoviska a tím se podílí na rozhodování v různých aspektech života odsouzených (např.: zařazení do specializovaného oddělení, účast na akci mimo věznici, zařazení na pracoviště, umístění do krizového oddělení...).
Má nezastupitelnou úlohu při zpracování komplexní zprávy, kde psychologicky diagnostikuje ods., zpracovává psychologické posouzení a stanovuje míru kriminogenních rizik, stanovuje riziko újmy a další důležité aspekty. V závěru dává doporučení k programu zacházení, eventuálně spolupracuje na jeho vytvoření, dává podnět pro jeho aktualizaci.
Provádí orientační pohovory s odsouzenými v rámci krátkodobé i dlouhodobé psychoterapie a krizové intervence.
Metodicky usměrňuje v rámci své odbornosti vychovatele terapeuty. Vede osobně jednu aktivitu PZ a zajišťuje k ní nezbytnou dokumentaci.
3.4 Sociální pracovníci
Sociální pracovnice je taktéž odborný zaměstnanec oddělení výkonu trestu (dále jen OVT). Pomáhají odsouzeným s problémy, které v důsledku pobytu ve věznici nemohou vyřešit samy. Znají mimo jiné i rodinné problémy vězňů, zda mají či nemají rodinné zázemí a v jaké je kvalitě, vyřizují pro ně např. propadlé občanské průkazy. Na základě jimi získaných poznatků je doporučují na různá zaměstnání při výkonu trestu odnětí svobody, event. k jejich případné odměně ve formě vycházky za příkladné chování ve věznici a ze své pozice se vyjadřují ke stanovení příslušných programů zacházení.
Taktéž se „starají“ o život ods. i po skončení trestu, kdy se zaměřují především na jejich plynulý přechod po propuštění z VTOS na svobodu do řádného občanského života (Sochůrek, 2008, s. 26).
4. SARPO
Manuál SARPO, platný od 1. 1. 2013 a určen pro vnitřní potřeby zaměstnanců VS ČR, uvádí: „SARPO je penitenciárním nástrojem určeným k hodnocení kriminogenních rizik a potřeb odsouzených a stanovuje přesný rámec a kontext, na jejichž základě se provádí vstupní sociální, pedagogické a psychologické posouzení.“
Trest odnětí svobody je odsouzenému ukládán za účelem zabránění dalšího páchání trestné činnosti, zajištění jeho nápravy a v neposlední řadě i zajištění ochrany společnosti.
Ochrana společnosti se vtahuje jednak k období, po které je odsouzený izolován v příslušné věznici a jednak k životu pachatele po jeho propuštění na svobodu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že tato ochrana má směřovat ke snížení rizika recidivy a také má směřovat k pomoci propuštěnému pachateli začlenit se zpět do společnosti, od které byl na dobu jeho výkonu trestu odnětí svobody izolován.
Pro tento účel bylo vyvinuto mnoho intervenčních metod, které mají za úkol shromáždit, vyhodnotit a interpretovat dostatek zjištěných informací o tom, jakým způsobem pachatelé vystupují ve vztahu k sobě, k ostatním, dále jaká nebezpečí či rizika mohou z práce s nimi hrozit a jaká je šance na jejich nápravu (viz Příloha č. 4).
„Pokud vycházíme z toho, že důvodem k odsouzení k trestu odnětí svobody bylo spáchání trestného činu, ke kterému vedly vnější situační vlivy a vnitřní vlivy individuální osoby, měla by se charakteristika trestného činu a těchto osobních a situačních vlivů odrážet v zacházení s vězněnou osobou. Při zacházení s odsouzeným je kladen primární důraz na snížení rizika opakování trestného činu. Aby takové zacházení bylo funkční, je nezbytné, aby mu předcházelo hodnocení, které umí sebrat, vyhodnotit a správně interpretovat relevantní informace respektující tento přístup“ (Manuál SARPO, 2013).
A z tohoto důvodu byl nástroj SARPO vyvinut – a proč „SARPO“?
„SARPO = Souhrnná Analýza Rizik a Potřeb Odsouzených“ - tento nástroj byl nastartován 1. 11. 2012 nalogováním uživatelům a jejich zpřístupněním ostrých dat ve všech věznicích, jehož cílem bylo dospět ke zpracovávání komplexní zprávy o odsouzeném. Předně bylo nutno nejprve vypracovat Metodický postup a následně příslušné vnitřní normy, z nichž vyplývají níže popsané úkoly pro jednotlivá oddělení věznic (Petras, 2012).
4.1 Koordinátoři SARPO
V každé věznici byl vyškolen jeden či dva koordinátoři SARPO, kteří mají několik základních úkolů – uveďme ty zásadní:
je kontaktní osobou a garantem práce v SARPO ve věznici
zajišťuje odbornou podporu ostatním uživatelům a event. poskytuje zpětnou vazbu pracovnímu týmu SARPO
4.2 Správní oddělení
Správní oddělení v rámci zavedení nástroje SARPO zadává údaje z Rejstříku trestů do Vězeňského informačního systému na základě Petrase (2012, s. 2) při sčítání druhů trestů.
K tomuto byl vyhotoven Manuál pro vyplňování údajů v trestní minulosti a Kalkulačka trestní minulosti.
4.3 Komplexní zpráva v SARPO
Pouze nově přijatým odsouzeným, jimž byl nařízen trest o.s., se zpracovává celá nová komplexní zpráva (dále jen KZ) SARPO (viz Příloha č. 5). Její aktualizace se posléze provádí až v případě nařízení dalšího nepodmíněného trestu odsouzenému (se zaměřením na rizika, trestnou činnost, motivaci trestného činu atd.). V případě přemístění odsouzeného do jiné věznice či při přeřazení ze stávajícího typu do jiného typu se nevyhotovuje (Petras, 2012, s. 3).
4.4 Míra rizik
„Riziko vyplývající z trestní minulosti určuje kriminální kariéra a odvíjí se od závažných skutečností, které se při páchání trestné činnosti pachatele vyskytly. Mezi ty patří zejména prvky násilného chování a jednání, přítomnost sexuální motivace při páchání trestné činnosti a ohrožování společnosti šířením toxikomanie.“ (soudce 10/2013)
Je tedy nutné zhodnotit rizika
Vnitřní – tj. zhodnotit bezpečné zacházení s odsouzenými po dobu ve VTOS
Vnější – tj. zhodnotit zacházení s odsouzenými během jejich výkonu trestu, a to s ohledem na jejich následnou resocializaci.
Výsledek hodnocení tohoto výsledného stavu, včetně výchovné a resocializační prognózy, je pak obsažen v KZ o odsouzeném. Tato zpráva je pak základem pro správně postavený program zacházení s ods., a to zejména správné zhodnocení rizik a potřeb odsouzeného – ve vztahu ke kriminogenním faktorům.
Programy zacházení s ods. vycházejí z principů restorativní justice, v níž jde o koncept trestního soudnictví, který je zaměřen spíše na obnovení poměrů než na represi. V tomto konceptu ustupuje zájem na potrestání pachatele do pozadí a naopak je upřednostňováno aktivní zapojení obětí trestných činů do řízení, jsou zde zdůrazňována jejich práva a pachatelům se usnadňuje rozhodnutí převzít odpovědnost za své činy, napravit škody a obětem dát satisfakci za způsobenou újmu. Jde o odchylný koncept od klasického konceptu trestající – retributivní justice.
„Elektronický program SARPO v sobě zahrnuje objektivní i subjektivní metody hodnocení“ (soudce 10/2013).
4.4.1 Objektivní hodnocení
„Objektivní metodu představují výpočty rizik podle stanovených vzorců, jejichž hodnoty jsou zařazené do čtyřstupňové škály míry rizik – nízké, střední, vysoké a velmi vysoké“ (soudce 10/2013).
4.4.2 Subjektivní hodnocení
„Subjektivní metodu představují podložené a obhajitelné odborné úsudky a odhady hodnotitelů. Nadto je pamatováno na metodu porovnávání vypočtených a odhadnutých rizik s vlastním hodnocením rizik ze strany samotného odsouzeného v podobě sebehodnotícího dotazníku, který odpovídá jednotlivým částem nástroje“ (soudce 10/2013).
4.4.3 Výstup hodnocení
„Závěrečným výstupem proto nejsou pouze jednotlivé výsledky výpočtů v podobě čísel, ale především jejich interpretace vzhledem k osobě odsouzeného, zjištění aktuálního stavu a navržení konkrétního postupu ke snižování míry rizik“ (soudce 10/2013).
SARPO tak přináší novou metodologii penitenciárního vstupního posuzování odsouzeného, kdy na začátku tohoto hodnocení jsou obvyklé zdroje informací a na jeho konci vypracovaná komplexní zpráva jako podklad pro PZ s odsouzeným. Tato nová, moderní a efektivní, vědecky podložená metoda nám umožňuje získaná data přesně zachytit a interpretovat, a to především díky lépe využitému času k rozhovoru s nově přijatými odsouzenými (soudce 10/2013).
4.4.4 Plus pro „SARPO“
„V neposlední řadě může SARPO inspirovat k rozvoji penitenciárního výzkumu. Tím, že poskytuje měřitelná data, přímo vybízí ke zkoumání recidivy specifických cílových skupin, stejně jako výzkumu efektivity intervencí“ (soudce 10/2013).
Díky metodě SARPO lze tedy zjistit, které části PZ jsou více účinné než jiné (soudce 10/2013).
