KRIMINALITA MLADISTVÝCH
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Pavla Krejčíková
Vedoucí práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D
3
4
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
5 Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat PhDr. Janu Sochůrkovi, Ph.D. za vedení mé práce.
Jeho cenné odborné rady a připomínky byly pro mne přínosem. Poděkování patří také celé mé rodině, která mne po dobu studia podporovala a motivovala.
6 Název bakalářské práce: Kriminalita mladistvých Jméno a příjmení autora: Pavla Krejčíková
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá kriminalitou mladistvých. Je rozdělena na dvě části.
Teoretická část se věnuje socializaci, příčinám vzniku vedoucích k delikventnímu chování a deliktům, které jsou typické pro toto věkové období. Dále zde bude popsán trend dnešní doby, vývoj kriminality mladistvých a prevence.
V druhé, praktické části bude rozebrán výzkum provedený dotazníkovým šetřením. Cílem bude porovnat mínění studentů gymnázií a učňů na kriminalitu mladistvých a popsat, v čem se jejich názory výrazně liší.
Klíčové pojmy
Kriminalita mladistvých, socializace, mladistvý pachatel, příčiny kriminality, delikt, výchova, rodina, problémové chování.
7 Title of the bachelor thesis: Juvenile delinquency Author: Pavla Krejčíková
Academic year of the bachor thesis submission: 2013/2014 Supervisor: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Abstrakt
The bachelor thesis deals with juvenile delinquency. It is divided into two parts.
The theoretical part is devoted to socializing, the leading causes of delinquent behavior and offenses that are typical for this age period. There will also be described trend of our time, the development of juvenile delinquency and prevention.
In the second part will be decommissioned research conducted by questionnaire survey. The aim will be to compare the opinion secondary school students and apprentices to juvenile delinquency and describe what their opinions differ greatly.
Key words
Juvenile delinquency, socialization, youthful offender, the causes of crime, tort, education, family, problem behavior.
8
OBSAH
ÚVOD 10
1 KRIMINALITA MLADISTVÝCH 12
2 SOCIALIZACE 16
2.1 Prostředí socializace 17
2.2 Činitelé socializace 17
2.2.1 Rodina 19
2.2.2 Vrstevníci 19
2.2.3 Škola 19
2.2.4 Komunikační média 19
2.2.5 Společnost 20
3 PŘÍČINY VZNIKU KRIMINÁLNÍHO JEDNÁNÍ 21
3.1 Vliv rodiny 21
3.1.1 Problémové zatížení rodiny 22
3.2 Vliv školy 25
3.3 Vliv sociálně rizikových skupin 26
3.4 Dědičnost a vliv vrozených dispozic 29
4 ZNAKY TRESTNÉ ČINNOSTI MLADISTVÝCH 32
4.1 Delikty páchané mladistvými 32
5 TREND DNEŠNÍ DOBY 35
6 VÝVOJ KRIMINALITY MLADISTVÝCH 36
6.1 Statistická data 36
7 PREVENCE KRIMINÁLNÍHO JEDNÁNÍ 38
7.1 Dělení prevence kriminality 38
7.2 Strategie prevence kriminality 39
8 PRAKTICKÁ ČÁST 41
8.1 Výzkumný cíl 41
8.2 Statistické vyhodnocení 41
8.3 Shrnutí výzkumu 61
ZÁVĚR 64
POUŽITÉ ZDROJE 65
SEZNAM TABULEK 67
9
SEZNAM GRAFŮ 67
PŘÍLOHA 68
10
ÚVOD
Téma této práce jsem si zvolila, protože je mi z profesního hlediska blízké.
Pracuji u Policie České republiky a často se setkávám v praxi s delikvencí mladistvých.
Mezi problémovými dětmi jsou často ty, na jejichž jednání mají vliv rodiče. Rodiče mají jít příkladem a být vzorem pro své děti, vzor ale může být jak kladný, tak záporný.
Společnost vytváří občané dané země. Tvoří ji zejména společenské statusy, kulturní rozdíly, rasa, pohlaví, věk a další znaky. Každá společnost díky těmto rozdílům je jedinečná. Řídí se pravidly a normami. Poté, co jsou normy a pravidla porušovány, vzniká delikvence.
Harmonický vývoj společnosti je narušován dysfunkčními a společensky škodlivými jevy. Kriminalita působí ve společnosti materiální i nemateriální škody.
Díky ní je porušován společenský řád a lidské soužití.
Je nutné vypěstovat v dětech odpovědnost za skutky, které páchají, protože to jsou nezralé bytosti a v určitých situacích nedokáží domyslet důsledky svého jednání.
Stát se musí zabývat příčinami vzniku delikventního chování. Myslím si, že by i z části měl zasahovat do socializačních procesů a vytvořit pravidla a normy směřující ke snížení kriminality.
První kapitola teoretické části je o kriminalitě mladistvých obecně. Jsou zde přiblíženy základní pojmy, které je nutné pro pochopení následujícího textu vysvětlit.
Druhá kapitola je věnována socializaci. Zde popisuji socializační činitele, které jsou pro vývoj a budoucnost jedince velmi důležité. Třetí kapitola se zabývá příčinami vzniku delikventního chování mladistvých. Čtvrtá kapitola je o deliktech, které páchají mladiství. Dále je zde popsán trend dnešní doby a forma preference probíhající v České republice.
Praktická část je věnována výzkumu, který byl prováděn dotazníkovým šetřením na gymnáziu a středním odborném učilišti. Cílem této části bylo porovnat názory studentů gymnázia a učňů na příčiny kriminality mladistvých a zjistit, jestli se jejich názory na toto téma liší nebo shodují.
11
Tato práce je o problematice kriminality mladistvých. Na problémové mladistvé se ale nemůže pohlížet jenom jako na ty, co kradou, lžou a ničí cizí majetek. Je nutné hledět i na odvrácenou stranu a zjistit, co delikventnímu chování předcházelo.
12
1 KRIMINALITA MLADISTVÝCH
Kriminalita mladistvých je velmi závažný společenský jev, kterým se zabývají odborníci z různých profesí. Společnost se v současné době intenzivněji zaměřuje na problematiku kriminality mládeže. Obavy z narůstající brutality u kriminality mladistvých se zvyšují, z tohoto důvodu jsou kladeny vyšší požadavky na represivnější přístup k mladistvým pachatelům. (Kuchta, Válková 2005, s. 554)
Společnost je rozdělena na dva tábory. Jedni jsou pro snížení věku počátku trestní odpovědnosti a druzí si naopak myslí, že myšlenkové pochody např. čtrnáctiletých dětí nejsou tak vyvinuté jako u těch patnáctiletých. Problémovými mladistvými se zabývají zařízení náhradní výchovné péče, diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. Vedle toho preventivní činnost provádí na školách – např.
preventisté sociálně patologických jevů, krajské úřady, magistráty a městské úřady.
Kriminalita mladistvých je převážně záležitostí chlapců, děvčata se trestné činnosti dopouští mnohem méně a méně často za použití násilí. Děvčata se zaměřují na podvody, krádeže, prostituci. (Zoubková 2002, s. 20)
Delikventního chování se v poslední době dopouštějí také mladiství, kteří jsou na útěku z výchovných ústavů.
Pro pochopení následující textu přiblížím nejdříve základní pojmy.
Mladistvý
Osoba mladistvá je podle platných českých zákonů ve věku 15-18 let. Typická je zde tělesná a duševní nevyzrálost a menší životní zkušenosti, a z toho plynoucí menší schopnost jednat v důležitých situacích s rozmyslem a umět posoudit následky svého jednání. (Novotný 2006, s. 62) Pro danou skupinu lidí je proto ze strany společnosti poskytována speciální ochrana a péče.
Mezi 15. a 18. rokem se formují hlavní rysy osobnosti. Mladistvý hledá své já.
Odborníci se o tomto období zmiňují jako o kritickém, je pro člověka velmi důležité, ale také náročné. Vytváří se hlavní rysy osobnosti. Charakteristické je rozvolňování vztahů s rodinou a nárůstem vlivu vrstevníků. Na mladistvého ve velké míře působí prostředí, ve kterém se pohybuje. V ojedinělých případech, se mladistvý připojuje k různým partám. Výstižná myšlenka o osobnosti mladistvého je myšlenka Erika Eriksona, že
13
dospívající si svou osobní identitu musí během dospívání vytvořit v průběhu dramatických střetů s rodiči, případně s jinými představiteli světa dospělých. (Matoušek, Kroftová 2003, s. 82)
Na úseku pracovního práva jsou pro mladistvé zvláštně upraveny jejich pracovní podmínky a největší rozdíly lze sledovat v trestně právní úpravě. Zákon č. 218/2003 vymezuje tento pojem tak, že mladistvým je „ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku“ (Zákon č. 218/2003 Sb. zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Tento pojem trestního práva je také spojen s počátkem trestní odpovědnosti fyzické osoby ze spáchání některého ze sankcionovaných provinění. Pro mladistvé taktéž platí zvláštní pravidla jak pro trestní řízení, tak pro tresty samotné.
Pachatel
Trestní právo jasně vymezuje pojem pachatele a určuje, co je trestným činem a jak mají postupovat orgány činné v trestním řízení při dokazování a práci s pachatelem.
Dle zákona č. 40/2009 Sb. pachatelem trestného činu je osoba, která naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. (Zákon č.
40/2009 Sb., č. §22, odst. 1)
Osoba, která užila jiné osoby k provedení činu a není trestně odpovědná pro nízký věk, nepříčetnost, omyl nebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi nebo jiných okolností vylučující protiprávnost se též považuje za pachatele trestného činu.
Pachatelů může být hned několik, kdy takové úmyslné jednání vyjmenovává trestní právo jako spolupachatelství a vymezuje jej v trestním zákoně. V ukládání trestu soud ke spolupachatelství přihlíží jako na přitěžující okolnost, neboť takové jednání zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost.
Jakmile je trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, zde je každá osoba považována za pachatele jako by trestný čin spáchala sama.
(Zákon č. 40/2009 Sb., č. §23)
Osoba pachatele je jedním z nejdůležitějších prvků kriminální problematiky.
14
Účastník trestného činu
Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně:
spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce)
umožnil nebo usnadnil další osobě spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). (Zákon č. 40/2009 Sb., č. §24)
Aby osoba pachatele byla trestně odpovědná, musí splňovat v době činu dané podmínky
Fyzická osoba
Dovršení patnáctého roku svého věku Příčetná
Zákon č 40/2009 Sb. též zmiňuje možnost použití jiné osoby ke spáchání některého z trestných činů, tzv. živého nástroje. Pachatel, který živého nástroje užil, se označuje jako nepřímý pachatel a jedná se o tyto případy:
Použití osoby nepříčetné nebo dítěte.
Použití osoby jednající ve skutkovém omylu. Tato osoba není zpravidla trestně odpovědná pro nedostatek zavinění.
Použité osoby donucené psychickým nebo fyzickým násilím nebo závazným rozkazem.
Kriminalistika
Zabývá se technikou, taktikou a metodikou vyšetřování a to takovým způsobem, aby právě byly splněny všechny zákonné podmínky, které vymezuje trestní právo.
15
Kriminologie
Tato teoretická sociologická disciplína se zabývá se etiologií a fenomenologií jednotlivých druhů kriminality, což je spjato s osobou pachatele a současně je také přínosem pro forenzní psychologii.
16
2 SOCIALIZACE
V případě kriminality mládeže má velmi důležitou úlohu socializace daného jedince. Socializace je formování a přeměna osobnosti. Obsahuje vědomé i nevědomé, přírodní a společenské vlivy, které působí na osobnostní vývoj. Je to vrůstání do dané
společnost. Od jedince se očekává chování, které je přípustné v okolní kultuře.
V průběhu socializace si jedinec osvojuje hodnoty, normy a dovednosti vytvořené kulturou, do níž se narodil a vytváří se jeho osobní identita.
Socializační změnu ovlivňuje mnoho činitelů a podnětů. Existuje široká škála faktorů, které působí na člověka, nejvýznamnější je však výchova.
Výchovou rozumíme cílevědomé a soustavné působení rodičů, učitelů a dalších výchovných složek.
Osobnost je rozdělena na tři části
Kognitivní komponenty – myšlení, víra, vnímání, paměť a další intelektuální prvky
Emocionální komponenty – láska, nenávist, závist, sympatie, hněv, pýcha Komponenty chování – kompetence a jiné schopnosti
Formování osobnosti je výsledkem zkušenosti a procesů učení. Základy osobnosti se vytváří již v průběhu dětství a dospívání, socializace pokračuje po celý život. Jedinec se nepřizpůsobuje jenom rodičům a učitelům, ale i trhu práce a okolí. Společnost se v průběhu let mění, člověk se musí naučit změnám přizpůsobovat. Přicházejí náročné životní situace, se kterými se musí vyrovnat a které mohou změnit jeho další vnímání a prožívání.
Koncepce socializačních procesů
Socializace dle významných osobností minulosti.
Sigmund Freud vysvětloval socializaci jako konfrontaci dítěte se společností.
Charles Horton Cooley a George Herbert Mead chápali socializaci spíše jako spolupráci mezi dítětem a společností.
17
Erik H. Erikson - socializace je sled etap, z nichž každá má své typické problémy, které se ve vývoji musí zvládat. (Jedlička a spol., 1999, s. 21)
2.1 Prostředí socializace
Dle Heluse (2007) k socializaci dochází v různém prostředí. Jednou z nezbytných podmínek porozumění dětem je orientace v prostředí, ve kterém dítě žije a co na něho působí. (Helus 2007, s. 75)
Od narození člověk prochází zlomovými událostmi, které jsou pro socializaci stěžejní. Vyskytují se především v dětství a mládí. Pokud člověk významnými událostmi neprojde v čas pro ně daným, je možné, že dojde k opoždění vývoje, který může mít negativní důsledky.
Zlomové socializační události dětství a mládí První úsměv dítěte – zrod vzájemnosti emocí Vstávání a chůze – zrod ovládnutí prostoru Otázky a odpovědi – zrod hovoru
Sebeoznačení jako „já“ – zrod identity a původcovské pozice Hry na sociální role – zrod možnosti být někým, něčím
Komunikace se spoluvěkovci – zrod kamarádských a přátelských citů Usilování o školní úspěšnost – zrod uvědomění si smysluplnosti úsilí
Vztah k opačnému pohlaví – zrod sebeuvědomění si svého pohlaví a pohlaví opačného
Starost o vlastní budoucnost – zrod reflexe životní cesty (Helus 2007, s. 78)
2.2 Činitelé socializace
Jednotlivci, skupiny a organizace jsou činiteli socializace. Mají vliv na vývoj člověka prostřednictvím odměn a trestů. Sociální vzorce a role nám slouží jako modely lidského jednání. (Jedlička a spol., 1999, s. 36)
Dle Jedličky činiteli socializace jsou rodina, skupiny vrstevníků, škola, komunikační média, učitelé, sociální pracovníci a jejich klienti. V procesu socializace se
18
osobnost vyrovnává s vlivy, nebo jim podléhá a učí se je zvládat. Socializace je směrování životní cesty.
V socializačním procesu dochází k začleňování do mezilidských vztahů, k zapojování do společných činností a integrování do společensko-kulturních poměrů.
2.2.1 Rodina
Tradiční model rodiny si každá kultura vytváří sama. Je to společenství osob, které od narození ovlivňuje vývoj jedince a vytváří citové vazby, které mají dlouhodobý vliv a zapisují se trvale do duševního života dítěte, jedná se o tzv. primární funkci rodiny. Díky primární funkci jedinec získá základní stupnici hodnot, jejichž prostřednictvím se připravuje na společenský život. (Jedlička a spol. 1999, s. 38)
Rodina zajišťuje uspokojování biologických potřeb dítěte, zajišťuje podmínky pro jeho zrání a růst, ale připravuje ho také na přijetí rolí a vzorů jednání. Z tohoto základu se rozvíjí vědomě řízená výchova, vytváření návyků, sebekontrola, učení, přijetí disciplinovaných forem jednání, očekávání odměn či trestů apod.
Helus (2007) uvádí deset základních funkcí, které se mění v důsledku přechodu člověka k vyšším vývojovým stádiím.
Funkce rodiny:
Rodina uspokojuje primární potřeby dítěte v raném období.
Rodina poskytuje dítěti od nejranějšího věku prostor pro jeho projev, součinnost s druhými a činnou seberealizaci.
Rodina uspokojuje potřebu organické sounáležitosti dítěte.
Rodina utváří v dítěti vztah k rodinným věcem.
Rodina určuje prvopočáteční prožitek sebe sama jako dívky nebo chlapce.
Rodina jde dítěti vzorem a je příkladem.
Rodina v dítěti zakládá, upevňuje a rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti ohleduplnosti a úcty.
Rodina otevírá dítěti příležitost vstoupit do mezigeneračních vztahů. Dítě má možnost proniknout do chápání lidí různého věku, jiných názorů a různého postavení.
19
Prostřednictvím rodinných příslušníků jako např. rodičů, prarodičů, starších sourozenců, příbuzných nebo přátel rodina své dítě učí představě o širším okolí, společnosti či světě.
Rodina má být pro dítě místem, kam se rádo vrací, je tam šťastné. (Helus 2007, s. 121)
2.2.2 Vrstevníci
V každém období je vliv vrstevníků úplně jiný. Mladistvého ovlivňují formální skupiny v kolektivních zařízeních i neformální skupiny a ty jsou většinou v okolí bydliště. Vrstevníci mají podobné problémy, jsou v rovnocenném postavení. Řadí se do stejné generační skupiny, která sdílí stejné názory, hodnoty, normy a způsoby života.
Díky vrstevníkům se utváří individuální identita.
Socializace ve vrstevnické skupině vede k osamostatňování od vrstevnického vlivu. Vrcholem bývá 16. až 18. rok života. Poté co socializace ve vrstevnické skupině proběhla bez problémů, mladistvý se postupně odpoutává a osamostatňuje. Má vlastní názory a dovede vyjádřit nesouhlas nejenom rodinným příslušníkům, ale i kamarádům.
Dochází zde k sociální zralosti. (Vágnerová 2008, s. 67) 2.2.3 Škola
V posledních letech se klade velký důraz na vzdělanost, s níž je poté spojena konkurenceschopnost na trhu práce. Ve škole nejde ale jen o vzdělávání. Mladiství se v tomto období stávají aktivními členy společnosti a přijímají společenské závazky.
Škola učí specifickým formám jednání, nejen takovým jako v rodinné či sexuální výchově, ale také ovládání a rozvíjí celý soubor základních dovedností.
2.2.4 Komunikační média
Média jsou vedle rodiny a školy v současnosti nejvýznamnějším faktorem, který přispívá k formování dětí a mladistvých. Vliv elektronických médií na mladistvé je obrovský. Jak televizní vysílání, internet, tak jiné formy mediální komunikace mají pozitivní, ale bohužel i negativní dopady. Média mohou být jak vzdělávacím a informačním prostředkem, tak zábavným.
V posledních letech bohužel přibývá násilí, které pro někoho může být inspirací udělat něco zajímavého. Mladistvému je tím umožněno vybočit ze stereotypu.
20 2.2.5 Společnost
Každá společnost si utváří normy a pravidla chování. Pokud je společnost benevolentní k postihům a nedohlíží na dodržování pravidel, kriminalita bude na vzestupu. Kumulace kriminogenních faktorů na jednom místě také ovlivňuje četnost delikventního chování. Společnost musí proti těmto způsobům chování bojovat jak legislativní, tak formální cestou. Společnost musí být vzorem a autoritou pro občany.
21
3 PŘÍČINY VZNIKU KRIMINÁLNÍHO JEDNÁNÍ
Příčiny vzniku kriminálního jednání u mladistvých můžeme zahrnout k obecným příčinám kriminality. Během vývoje si dítě od nejútlejšího věku osvojuje jistá pravidla, učí se společenským normám. V každém období života hraje významnou roli sociální, psychický a mravní vývoj. Osobnost člověka formují determinující faktory, které ovlivňují kriminalitu mládeže. Chování a jednání si člověk osvojuje mezi rodinou, přáteli a nejbližším okolím, ve kterém dotyčný vyrůstá. Velký vliv na chování a jednání má i škola, parta, kamarádi.
Existuje více příčin vedoucích k delikventnímu chování, které se navzájem podmiňují a ovlivňují. Můžeme je rozdělit na vnitřní a vnější.
Vnitřní faktory jsou psychologické, biologické a fyziologické. Jsou spojeny s osobností jedince. Jsou to vrozené a zděděné dispozice jedince a jeho fyzické a psychické vlastnosti. Pokud se jedinec setkal s negativními vývojovými vlivy, pak je zasažena jeho psychika, a to motivace, sebeovládání, morální a citová složka osobnosti.
Vědy zabývající se touto problematikou jsou psychiatrie, forenzní psychologie, psychopatologie. (Kraus, Hroncová 2007, s. 27)
Za vnější faktory považujeme ty, které působí na osobnost jedince v jeho okolí nebo ze sociálního prostředí, ve kterém vyrůstal a žije. Je to působení rodiny, vrstevnických skupin, školy a další vlivy vycházející z mikro a makroprostředí kolem jedince. (Kraus, Hroncová 2007, s. 28)
Mezi příčiny ovlivňující kriminalitu mladistvých na první místo řadíme rodinu, poté školu, ty jsou, jak jsem výše uvedla, prvními socializačními a výchovnými činiteli působícími na jedince. Díky nim se jedinec učí návykům, vědomostem, dovednostem a pravidlům potřebných pro život, bohužel ale také získává negativní zkušenosti.
3.1 Vliv rodiny
R
odina je základním článkem v socializaci jedince a plní nezastupitelnou funkci ve vývoji dětí a mladistvých. Má vliv na úspěšnost i neúspěšnost dítěte.Helus (2007) rodiny dle funkčnosti rozděluje takto:
Stabilizovaně funkční, role a povinnosti jsou zde plněny v dostatečné míře a vedou děti tím správným směrem.
22
Rodiny s přechodnými, více méně vážnými problémy, zde se vyskytují problémy, které se vždy dají vyřešit. Rodina ctí hodnoty a normy, členové si pomáhají mezi sebou.
Rodiny problémové, zde se problémy vyskytují, krize se občas odvrátí, ale nikdy nepřekoná.
Rodiny dysfunkční, těch v poslední době přibývá. Jsou zde vážně, dlouhodobě narušeny jejich funkce, možná je to dnešní uspěchanou dobou. Rodiče na děti nemají čas, nezvládají své povinnosti. Tady už je nutná pomoc různých institucí, rodiče to sami nedokáží. Vývoj dětí je ohrožen. Na vině mohou být také ekonomická situace, špatné podmínky na trhu práce, závislosti, psychické nebo jiné poruchy.
Rodiny afunkční, ty svojí roli neplní vůbec a negativně ovlivňují vývoj dítěte.
V rodinách se kumulují nejrůznější patologické projevy. Rodiče nemají zájem o dítě nebo ho i nenávidí. Náprava už není možná, protože socializační proces byl narušen, řešení se musí hledat mimo rodinu. Dítě je ve většině případů rozhodnutím soudu umístěno mimo domov v náhradní rodinné péči a rodiče jsou zbaveni rodičovských práv. (Helus 2007, s. 122)
3.1.1 Problémově zatížené rodiny
Problémové rodiny v dnešní době nejsou žádnou výjimkou. Orgány kompetentní řešením těchto rodin se řídí Zákonem o rodině (Zákon č. 94/1963 Sb.), kde jsou upraveny vztahy mezi rodiči a dětmi a Zákonem o sociálně-právní ochraně dětí (Zákon č. 359/1999 Sb.) Tento zákon se řídí ochranou práv dětí na příznivý vývoj a řádnou výchovu, chrání též zájmy dítěte včetně ochrany jeho jmění. Zabezpečuje náhradní rodinnou péči a směřuje k obnovení narušených funkcí rodiny.
Helus (2007) charakterizuje problémově zatížené rodiny takto:
Nezralá rodina
Nezralí, nezkušení, mladí rodiče přivedou na svět dítě. Ještě si nejsou vědomi, co vše obnáší výchova dítěte a co je potřeba k uspokojení potřeb dítěte. Často se stává, že rodiče jsou nevyspělí zejména v oblastech životního způsobu, citů, zkušeností a životních hodnot. V rodinách bývají sociální problémy a dítě je pojímáno jako nechtěné.
23 Přetížená rodina
Každá rodina má jinou toleranci vůči přetížení. Důvodem k přetížení může být nemoc v rodině, konflikty, bytové nebo ekonomické problémy, citové strádání. Díky tomu dochází v rodinách ke konfliktům.
Ambiciózní rodina
Zde se na úkor rozvoje osobnosti dítěte rodiče věnují realizaci svých potřeb, vlastnímu vzestupu, seberealizaci. Žebříček hodnot se zde orientuje na kariéru, zaměstnání, nadprůměrný materiální standard, úspěchy ve studiu. Rodiče jsou svým způsobem sobečtí.
Rozmazlující rodina
V těchto rodinách se točí vše okolo dětí, rodiče dětem ve všem vyhovují, dá se říci se jim i podřizují. Dítě se vychovává k nezodpovědnosti. Zpravidla rozmazlujícími rodiči jsou lidé, kteří na dítě čekali delší dobu, nebo mají za sebou ztrátu dítěte. Jsou staršího věku. Z dítěte se pomalu, ale jistě stává vůdce rodiny.
Perfekcionistická rodina
Rodiče vyžadují od dětí perfektní výsledky. Děti jsou neustále pod nátlakem.
Zájmy a schopnosti se dostávají do rozporu s požadavky. Dítě je v neustálém strachu z trestu nebo zklamání za nesplněné požadavky rodičů. Následkem může být narušení vývoje včetně narušení oblasti citů.
Odkládající rodina
Děti jsou neustále odkládáni k prarodičům, příbuzným nebo známým. Díky tomu dítě může mít pocit méněcennosti, je zde nedostatek zážitků s rodiči u dítěte se může rozvinout až deprivační syndrom. Vývoj dítěte je ohrožen.
Autoritářská rodina
V těchto rodinách je dítěti vše přikazováno, rozkazováno. Za odmítání jsou
udělovány tresty. Většinou z otcovy strany je vyžadována automatická poslušnost.
U dítěte se může rozvinout apatie, nedostatky v citových vazbách, vývoji a agresivní tendence.
24 Liberální a improvizující rodina
Takovýchto rodin bývá nejvíce. Rodiče nemají stanovené požadavky. Neurčují postupy, nedávají dítěti žádný řád.
Disociovaná rodina
Tyto rodiny se většinou straní vnějšímu okolí nebo jsou v něm v konfliktu.
Rodiče například nechtějí, aby děti chodily do školy nebo se setkávaly s vrstevníky.
Uzavírají se do sebe, přerušují kontakty s příbuznými, institucemi a jinými skupinami.
(Helus 2007, s. 129).
V současné době má stát málo možností, jak přimět rodiny k plnění všech jejich úkolů. Na stát je vyvíjen tlak, aby přebral úkoly rodin a plnil je prostřednictvím orgánů.
(Matoušek 2003, s. 43))
Rodina se též mění díky postavení žen ve společnosti. V posledních letech stoupl počet matek, které nemají čas na své děti díky větší emancipaci a zlepšení podmínek na trhu práce. Ženy přestávají být hospodyněmi a vychovatelkami dětí. Začínají zastávat vysoké funkce v různých institucích. Poté, co v rodině mají oba rodiče na čas náročné zaměstnání, nevěnují tolik pozornosti nad trávením volného času dětí. (Matoušek 2003, s. 39)
Dle mezinárodních srovnávacích studií mají horší výsledky ve škole, více zdravotních a psychických problémů děti vychovávané jen jedním z rodičů. V úplných rodinách si čas strávený s dětmi rodiče rozvrhnou mezi sebou, tím pádem je dítě více pod dohledem. V neúplné rodině je to vše jenom na jedné osobě. Mladiství mají více střetů se zákonem ve srovnání s mladistvými v úplných rodinách. Může na to mít i vliv, že děti vyrůstají ve většině případů s matkou a chybí jim přítomnost autority otce.
Postrádají vzor identifikace a naopak dívkám chybí mužský článek pro vzor ideální rodiny. Velký podíl na neplnění povinností rodičů má vliv jejich delikventní chování a to kriminalita, alkoholismus, braní drog, sociální nepřizpůsobivost, nezaměstnanost.
Kriminogenní faktory
Nevyhovující bytové podmínky
Rizikoví rodiče (s psychickými problémy, nízkým vzděláním, apod.) Počet dětí v rodině
25 Nízký příjem
Nedostatky ve výchově
Špatné či žádné vnitřní vztahy v rodině
Dlouhodobá nezaměstnanost jednoho z rodičů Špatné vzory chování
Neosvojený žebříček hodnot
Rodina v současné době má bohužel absenci týkající se trávení volného času s dětmi. Tato činnost se nazývá monitoring. Rodiče neví, jak jejich dítě tráví volný čas a s kým. Je dokázané, že čím menší mají rodiče přehled o trávení volného času svých dětí, tím vyšší je riziko kriminálního chování. (Matoušek, Kroftová 2003, s. 45)
Chmelík uvádí základní kriminogenní faktory rodinného prostředí Rozvrácená rodina
Kriminální chování rodičů Pobyt dítěte mimo rodinu
Závislost rodičů na drogách, alkoholu, gamblerství Nezájem o monitoring trávení volného času
Lhostejnost rodičů k výsledkům a chování dítěte ve škole Prioritou jsou jiné aktivity mimo výchovu. (Chmelík 1998, s. 7)
3.2 Vliv školy
Dítě tráví ve školním zařízení mnoho času. Náplní učitele je výuka a výchova.
Ve škole v současné době dochází k liberalizaci. Role učitele jako vychovatele se mění.
Učitel má stejně jako rodič velmi důležitou úlohu v období vývoje jedince. Působí svojí komunikací, interakcí, osobností. Velmi záleží na osobnosti a kompetencích učitele, protože na jedince může učitel působit jak negativně, tak pozitivně. Učitel má jít dětem příkladem a má být autoritou. Měl by komunikovat i s rodiči. Jeho role je zásadní pro budoucnost. Jestliže učitel nezvládá svoji roli, s dítětem různým způsobem manipuluje, špatně hodnotí nebo se řídí labelingem, může to mít vliv na delikventní chování jedince.
Špatný vztah a prospěch může mít za následek záškoláctví. V posledních letech též
26
dochází k tomu, že učitel nezvládá svoji roli a neumí se vypořádat s odlišnostmi sociálními a rasovými.
Velmi důležité v období školní docházky je přijetí mezi spolužáky. Ve třídách vznikají malé subkultury, které jsou od ostatních byť jen malým znakem odlišné. Jsou děti, které mají např. stejný koníček, a ty drží pospolu. Ale také tuto malou subkulturu mohou tvořit například děti, které mají špatný prospěch a jsou z rodin s delikventní minulostí.
Učitel by měl věnovat dostatek času monitoringu, protože neřešením menších konfliktů na počátku by mohl vzniknout veliký problém jak pro školu, tak i pro účastníky.
Učitel musí mít pod kontrolou nezájem, neklid a nekázeň, aniž by došlo ke zhoršení vztahu k dětem či ve snížení sebehodnocení žáka. Učitel tomu zamezí podporováním vzájemného vztahu s dítětem a vytvořením vstřícné atmosféry ve třídě.
(Matoušek, Kroftová 2003, s. 67)
Z pohledu školy je uváděn jeden společný znak problémových dětí a to negativní vztah ke škole. Dále můžeme uvést nedochozenou základní školu. Celkově vzdělání mladistvých delikventů je pod všeobecnou úrovní. Vede k záškoláctví a propadání.
Delikventní studenti se nedokážou podřídit pravidlům školy, často jednají agresivně vůči spolužákům i učitelům, narušují vyučování. (Kraus, Hroncová 2007, s. 48)
Zásadní pro další vývoj kriminálního jednání je způsob řešení ze strany školy, jaký je postup při zjištění, ukládání sankcí a další dodržování pravidel. Důležité je, aby škola přistupovala ke všem stejně, dodržovala důstojnost a nebyla benevolentní.
3.3 Vliv sociálně rizikových skupin
Asi nikdo nechce svůj volný čas trávit sám, proto je přirozené, že mladiství se seskupují do určitých skupin, které odpovídají jejich zájmům, rozumové úrovni, věku a chtějí do nich zapadnout. Bohužel dnes je běžné, že tam, kde selhává vliv rodiny a školy, tam má velký vliv parta a kamarádi. Mladistvý chce zažít nové dobrodružství a podělit se o zkušenosti a zážitky s ostatními, chce na sebe upozornit nebo potřebuje uznání. V rizikových skupinách dochází k intenzivní interakci mezi vrstevníky.
V sociálně rizikové skupině jsou členové ohroženi sociálně deviantními jevy, jako je například užívání drog, nadměrná konzumace alkoholu, prostituce, trestná činnost. Členové někdy ohrožují sami sebe, okolí i společnost.
27 Přiklonění k rizikové skupině ovlivňuje
Nezaměstnanost a špatná ekonomická situace rodiny Okolí, ve kterém mladistvý žije (např. sídliště) Rozpad tradičních hodnot a norem jednání
Nepostačující výběr možností k pozitivnímu trávení volného času (Kraus, Hroncová 2007, s. 53)
Dle Němce (2003) se skupinová trestná činnost rozděluje na:
Příležitostné skupiny Party
Organizované kriminální skupiny
Zločinecké organizace (Němec, 2003, s. 103)
Příležitostná skupina
Vzniká nahodile, důsledkem určité situace. Členové se ani nemusejí znát. Jsou strženi davem nebo jednotlivcem. Delikty páchají i jedinci, kteří by se jí pravděpodobně nezúčastnili. (Němec 2003, s. 103) Tato situace má krátkodobý charakter ve formě výtržnictví, vandalství, které se špatně dokazuje. (Němec 2003, s. 103)
Parta
Stálejší skupina osob, které mají stejné nebo podobné názory, zájmy společenské potřeby. Parta je řízena dle hierarchické struktury. Vzniká zde přátelství, vzájemná pomoc, soudržnost. Parta může být pozitivní, indiferentní a negativní. V pozitivní partě se jedinci setkávají za účelem vzdělávání a zájmové činnosti. U indiferentní party se občas objeví asociální projevy, které hrubě neporušují normy společnosti. Jako poslední v rozdělení part máme negativní party, u těch je přítomná trestná činnost a delikventní chování. Účastníci těchto part ve většině případů jsou neúspěšní žáci na učilištích s velmi vysokou absencí. Pro rizikovou mládež z dysfunkčních rodin je skupina důležitější než rodina biologická. K rizikovým skupinám se ale také přidávají i děti z dobře fungujících rodin. Skupina má svá pravidla chování, styl oblékání, styl mluvení, možnosti trávení volného času, postoj ke škole, rodičům, penězům, drogám, kouření
28
atd. Delikventní party vznikají spojením osob, které mají např. podobné problémy ve škole nebo s rodiči. Chtějí být něčím výjimeční, nesouhlasí s názory rodičů. (Sochůrek 2003, s. 83) V partách se mladiství hecují, snaží se na sebe upoutat pozornost, z tohoto důvodu často dochází k porušování norem.
Některé party tráví čas poflakováním se po ulicích, v hernách a na diskotékách, kdy může nastat doba, že jim dojdou finanční prostředky, které si opatřují malými krádežemi a začíná kolotoč, ze kterého se dá těžce vystoupit. V ČR je tento typ part nejčastější. (Matoušek, Kroftová 2003, s. 84)
Bohužel se stává, že mladistvý nezůstane u drobných krádeží, potřebuje pro svou potřebu více peněz, poté přechází k dobře organizované, plánované kriminalitě s napojením na sítě překupníků – gangy. (Sochůrek 2003, s 83) Jsou party, kde špatná
organizace neumí zahladit stopy, zde je trestná činnost ve většině případů odhalena.
U organizovaných skupin je skupinová soudržnost, zde členové po sobě zahlazují stopy, vytvářejí si mezi sebou alibi, jsou citově chladní, skutky jim dodávají sebevědomí.
(Sochůrek 2003, s. 8)
Členové rizikových skupin jsou různí, mohou to být např. osoby s poruchami osobnosti, poruchami chování, duševními nemocemi, pocházející z problémových rodin, ale i ti, co pocházejí z bezproblémového rodinného prostředí.
Trestná činnost mladistvých vykazuje kriminogenní faktory part:
Agresivita party při prosazování svých názorů Vůdčí osobnost party – vzor pro všechny členy Anonymita
Činnost, která zahání nudu (Chmelík 1998)
Organizovaná kriminální skupina
Páchá trestnou skupinovou činnost, hlavní činností členů je páchání trestných činů s charakteristickými znaky, např. vysoká organizovanost, hierarchie struktury,
29
detailní plánování. Skupina vzniká buď pro opakovanost trestných činů stejného druhu, nebo pro spáchání výnosného trestného činu.
Zločinecká organizace
Nejvyšší a nejnebezpečnější typ skupinové trestné činnosti. Cílem je získat co největší zisk prostřednictvím metod ilegálního podnikání, např. ve formě obchodu s drogami, zbraněmi, lidmi, rizikovým materiálem, praní špinavých peněz, padělání, počítačová kriminalita, ilegální přeprava a zaměstnávání cizinců. Pro tyto skupiny se používá pojmenování mafie. (Sochůrek 2009, s. 65)
3.4 Dědičnost a vliv vrozených dispozic
Dispozice k páchání delikventního chování můžou být vrozené, získané nebo dědičné. Vrozené dispozice mají vliv na delikventní chování. Díky nim a vlivu okolí se může jedinec stát pachatelem trestné činnosti.
U jedince v období dospívání dochází k urychlování biologického zrání. Fyzický vývoj je napřed před vývojem psychiky, ta zaostává. Můžeme z toho usoudit, že psychicky nezralí jedinci, kteří nemají tolik životních zkušeností, nejsou schopni vhodně používat fyzických předpokladů a dochází k deliktům. (Nekonečný 2002, s. 67)
Vrozené dispozice, které ovlivňují osobnost člověka a je u nich dispozice k páchání delikventní činnosti:
Poruchy chování „jsou vyznačovány opakujícími a trvalými projevy asociálního, agresivního a vzdorovitého trvání, které trvá alespoň šest měsíců nebo déle.“ (Sochůrek 2003, s. 28) Patří sem zejména agrese k lidem a zvířatům, ničení majetku a vlastnictví, nepoctivost nebo krádeže, násilné porušování pravidel před třináctým rokem. Při diagnostikování poruchy chování se musí brát v úvahu vývojový stupeň jedince. Faktorem může být geneticky podmíněný sklon nebo špatné výchovné vlivy. Vyskytují se více u chlapců.
Dělení poruch chování
Disociální chování – je nepřizpůsobivé, nepřiměřené, avšak bez výraznější agrese. V tomto směru se chápou i výkyvy chování projevující se dočasně a
30
které jsou příznačné věku (neposlušnost, zlozvyky, vzdorovitost, negativizmus, lhavost).
Asociální chování - projevy, které nejsou v souladu se společenskou morálkou.
Asociální chování nedosahuje ještě intenzity ničení hodnot, jedinec se však vylučuje ze společnosti (drogová závislost, vandalismus).
Antisociální chování - protispolečenské chování, které se už dostává do rozporu s normami práva, nejen morálky, je nepřátelsky zaměřeno vůči okolí. Vyznačuje se agresivitou, destruktivní činností, delikvencí. Jde o činnost, která je právně postižitelná a trestná (rasismus a kriminalita).
Poruchy osobnosti - soubor trvalých povahových anomálií vytvářejících nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Uvažování, prožívání a chování je negativně ovlivněno. Jedinec se špatně zařazuje do společnosti. Rozvíjí se již od dospívání a trvá po celý život. (Hartl, Hartlová 2000, s. 245) Špatně se vyrovnávají s obtížnými situacemi. Jsou emočně nestabilní. Někdy zbytečně vyvolávají konflikty, aniž by si to uvědomovali a ztrácí kontrolu nad hněvem.
Specifické poruchy osobnosti Paranoidní porucha osobnosti Schizoidní porucha osobnosti Disociální porucha osobnosti
Emočně nestabilní porucha osobnosti Histrionská porucha osobnosti
Anankastická porucha osobnosti Anxiozní porucha osobnosti Závislá porucha osobnosti Nespecifická porucha osobnosti
31
Duševní nemoci – jsou psychické procesy, projevující se v prožívání, myšlení a chování člověka a omezují ho v jeho fungování v běžném životě. (Hartl, Hartlová 2004, s. 132) Duševní nemoci se u mladistvých vyskytují ojediněle.
Násilné chování a agrese je v některých případech zapříčiněná psychiatrickým onemocněním, např. bipolární, afektivní a psychotická porucha, schizofrenie, asociální porucha osobnosti a další, u nich je prokázána míra dědičnosti. Čím je genetická odchylka od normy závažnější, tím méně se zde mohou uplatnit vlivy prostředí.
(Vágnerová 2004, s. 11)
32
4 ZNAKY TRESTNÉ ČINNOSTI MLADISTVÝCH
Trestná činnost mladistvých vykazuje znaky a projevy, jsou jimi např.
nedostatečné plánování a příprava trestného činu, špatné načasování trestného činu, použití nevhodných nástrojů ke krádežím, nezahlazení stop. Problémoví mladiství mají jiný žebříček hodnot, proto je pro ně typické neadekvátní jednání, kterým dosahují svých cílů. Delikty jsou většinou páchány ve skupině, poté alibi poskytují členové party.
Dalším znakem kriminality mladistvých je nutnost uspokojit své potřeby a s tím spojená neschopnost vzdát se jich nebo toto uspokojení odklonit na pozdější dobu. (Novotný, Zapletal 2004, s. 451)
Mladiství jednají neúměrně tvrdě, devastují a ničí zařízení. Odcizené věci bývají spojeny s potřebami mladistvého a s jeho věkem. Chování mladistvého velmi ovlivňuje alkohol nebo návykové látky. Ty jsou spouštěčem agresivity a podporují nepřiměřené reakce na vnější podněty. Značný vliv na páchání trestné činnosti má alkohol, popřípadě jiné návykové látky. Ty zvyšují jeho agresivitu a podporují nepřiměřené reakce na vnější podněty. (Gjuričová 1999, č. 4)
Mladiství nejednají rozumě, ale impulzivně, trestnou činnost páchají pod vlivem momentální situace, bez rozmyšlení. Některé znaky trestné činnosti mladistvých vyplývají i ze somatických znaků pachatele, např. se snižující se objasněností jednotlivých typů trestných činů se zvyšuje podíl dětských a mladistvých pachatelů.
(Muhlpachr 2008, s. 195)
4.1 Delikty páchané mladistvými
Delikty, které páchají mladiství, se liší od deliktů páchaných dospělými ve způsobu vykonání a číselné podobě ve statistikách.
Třetina trestné činnosti mladistvých je činěna opakovaně. Téměř polovina skutků je páchána ve spolupachatelství. (Zoubková 2002, s. 20)
33 Násilí proti jednotlivci či skupině
Násilí proti jednotlivci či skupině, při němž je použita fyzická síla a je zde pravděpodobnost způsobení zranění, psychického poškození, smrti, strádání nebo újmy je kvalifikováno jako trestný čin hrubě narušující občanské soužití.
Výtržnictví
Spáchá jej ten, kdo se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném dopustí hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí.
Opilství
Trendem dnešní doby je konzumace alkoholu mladistvými, při níž se může mladistvý byť i z nedbalosti dostat do stavu nepříčetnosti. Návalové pití ve velkém množství může mít za následek nejen úrazy, ale často také úmrtí. Opilí mladiství často neoprávněně používají osobní automobily. Mladiství jsou také vystaveni většímu riziku, že je jednou potká osud alkoholika či je skolí smrtelná nemoc.
Vandalismus
Poškozování a ničení soukromého nebo veřejného majetku. Dochází k němu nejčastěji pod vlivem drog nebo alkoholu. Mladistvý tak koná pro odreagování nebo potěšení. Nepřináší mu žádné materiální obohacení.
Projevy vandalismu
demolování veřejných objektů či městského mobiliáře (např. ničení laviček, telefonních automatů, rozbíjení zastávek či výloh, ničení soch, náhrobků, apod.) poškozování soukromého majetku (zvonků, poštovních schránek, oken, apod.) graffiti na veřejných plochách a dopravních prostředcích
poškozování veřejné zeleně
hlučné agresivní chování na veřejnosti
34 Rozkrádání
Rozkrádání je přisvojení cizí věci či hodnoty bez povolení majitele. Sem můžeme zařadit i činy spáchané vloupáním.
Loupeže
Užití násilí s úmyslem zmocnit se cizí věci. Často ve formě přepadení pro nutnost sehnat finanční prostředky na drogy nebo alkohol. Tyto činy bývají i velmi brutální.
Zneužívání drog
Drogová závislost je opakované užívání návykových a psychotropně aktivních látek, které navozují stav náruživosti. Drogová závislost snižuje schopnosti přirozeně reagovat na běžné stimuly, ve vážnějších stádiích vede k narušení základních společenských a životních činností. Způsobuje vážné psychické i zdravotní problémy.
Drogy během chvilky navodí krásný a příjemný pocit. Mladiství díky nim zahání nudu a stereotyp.
Prostituce
Sexuální služby poskytované za úplatu nebo jinou protihodnotu. Služby mohou být nabízeny například na ulici, ve specializovaných podnicích, barech nebo nočních podnicích.
Gamblerství
Chorobná závislost na hraní hazardních her. Představa rychlého zisku peněz je považována za patologicky psychickou závislost. Hráči mají existenční potíže a narušují se jejich mezilidské vztahy. Mladiství gambleři většinou končí jako bezdomovci.
35
5 TREND DNEŠNÍ DOBY
Trestná činnost mladistvých se způsobem vykonání liší od trestné činnosti jiných věkových skupin. Mladiství prochází psychickým a somatickým vývojem. Většinou nemají zkušenosti s pácháním trestné činnosti. Trestná činnost je páchána bez rozmyslu se spolupachateli nebo ve skupině. Stimulem jsou návykové látky a alkohol. Trestná činnost má nedokonalé znaky, není důkladně naplánovaná, bývá doprovázena agresivním chováním, devastací, znehodnocením zařízení, ničením předmětů.
Pachatelé jsou obratní, mrštní. Pokud jsou pod vlivem návykových látek, jsou velmi rychlí a nedomýšlí následky jednání. Mladiství pachatelé se nejvíce specializují na krádeže věcí z motorových vozidel, kapesní krádeže, krádeže ze sklepů a garáží.
Páchají trestné činy, u kterých je nejmenší riziko odhalení. V praxi jsou odhalené případy, kdy si vůdce jakési party vytipuje mladistvého, který je slabší povahy a zasvětí ho do koloběhu krádeží. Tento slabý článek poté dle pokynů svého „učitele“ krade. Ve většině případů je důvodem opatření peněz pro drogy, alkohol, gambling.
V České republice jsou rozšířeny krádeže v supermarketech. Odcizena bývá elektronika, jízdní kola, kabelky, peněženky. Odcizené věci prodávají na diskotékách, na veřejnosti a v zastavárnách. Za odcizené zboží vysoké hodnoty dostávají několik set korun.
Většina mladistvých páchajících trestnou činnost je z narušených nebo sociálně slabých rodin. Rodiče zde užívají ve větší míře alkohol a drogy. V dětství byli tito pachatelé trestáni nebo zneužíváni. Naopak jsou i mladiství, kteří pocházejí z velmi dobře finančně zajištěných rodin a krátí si čas tím, co ještě nevyzkoušeli. Přitahuje je adrenalin z něčeho neznámého.
V posledních letech je zaznamenán nárůst kriminality mladistvých páchaných svěřenci ústavů vykonávající ústavní a ochrannou péči, kteří jsou na útěku.
36
6 VÝVOJ KRIMINALITY MLADISTVÝCH
Do roku 1989 se kriminalita pohybovala v průměru 120 000 trestných činů za rok. Po roce 1990 došlo k velkému nárůstu. Matoušek, Kroftová to připisují zejména poklesu počtu organizací věnujících se volnočasovým aktivitám, preventivnímu působení. Kvalita činnosti police se zhoršila, protože se upustilo od totalitních způsobů kontroly. (Matoušek, Kroftová 2003, s. 145)
Znaky kriminality mladistvých za posledních pár let vykazují kvalitativní změny. Ve velké míře se zvyšuje agresivita a brutalita. Trestná činnost je též motivována rasismem a nacionalismem. Zvyšují se anonymní hrozby. Je zde rozmach trestné činnosti výroby a distribuce psychotropních látek a s tím související závislosti na těchto látkách. Mladiství jsou na sociálních sítích zneužíváni k šíření pornografie. Jsou zapojováni do profesionálních, organizovaných, zločineckých skupin. S tím souvisí vykrádání bytů, objektů, krádeže automobilů a věcí z nich, organizované krádeže v obchodech.
6.1 Statistická data
V tabulce jsou vyjádřena statistická data celkové kriminality od roku 2009 do roku 2013. V kolonce ČR je zjištěná celková kriminalita. Dále počet spáchaných skutků mladistvými a porovnání objemu kriminality mladistvých v procentech.
Tabulka 1:Kriminalita mladistvých v procentech v letech 2009-2013
2009 2010 2011 2012 2013
ČR 332 829 313 387 317 177 304 528 325 366
Mladiství 7 123 5 339 5 427 4 713 3 845
Obj. v % 2,14 1,70 1,71 1,55 1,18
Z výše uvedené tabulky je patrné, že celková kriminalita v České republice do roku 2013 klesala, nárůst nastal až v roce 2013.
Celková kriminalita mladistvých od roku 2009 do roku 2013 má výraznou klesající tendenci, snížila se o 7463 případů. Počet spáchaných trestných činů mladistvými se v porovnání roku 2009 a 2013 snížil o 3278 skutků.
37
Tabulka 2: Podrobná statistika kriminality mladistvých v letech 2009 – 2013.
2009 2010 2011 2012 2013
Vraždy 5 4 6 2 7
Násilné činy 969 810 819 829 677
Mravnostní činy 174 166 185 198 216
Krádeže vloupáním 1412 1277 1358 1105 897
Krádeže prosté 1842 1537 1520 1334 1002
Majetkové trestné činy 3472 3033 3083 2605 2052
Ostatní kriminální činy 1193 904 999 733 659
Zbývající kriminalita 194 193 194 150 122
Hospodářské činy 221 233 147 198 119
Obecná kriminalita 5808 4913 5086 4365 3604
Z výše uvedených údajů můžeme vyhodnotit, že kriminalita jako taková klesá.
Jen se zvyšuje počet mravnostních činů.
38
7 PREVENCE KRIMINÁLNÍHO JEDNÁNÍ
Každá vyspělá společnost se snaží předcházet delikventnímu chování. Jsou zde navrhovány různé strategie preventivních opatření, předškolní programy pro děti, ale také programy určené pro rodiče. Na školská zařízení jsou vyvíjeny velké tlaky k činnosti programů prevence kriminality. V České republice existuje veliká škála vrstevnických programů, jež jsou organizovány ve školách nebo organizacích a zaměřují se na jakoukoli aktivitu s dětmi.
Prevenci kriminality je třeba chápat jako soubor aktivit, vyvíjených státními, veřejnosprávními i soukromoprávními subjekty, směřující ke kontrole kriminality i ke snížení strachu z ní.“(Protivínský 1999, s. 7)
„
Je lépe zločinu předcházet, než jej trestat!“
Cesare Beccaria (1738 – 1794)
7.1 Dělení prevence kriminality
Prevenci kriminality rozdělujeme na primární, sekundární a terciární.
Primární prevence
V této prevenci hrají velmi důležitou roli rodiče, učitelé a společnost. Jde zde o
„zdravé“ začleňování a socializaci do společnosti od raného dětství. Je to nejdůležitější část prevence.
Sekundární prevence
Sekundární prevence se snaží předcházet delikventnímu chování. U jedinců, kterým se věnuje sekundární prevence, je větší pravděpodobnost, že by se mohly kriminálního jednání dopustit. Jedná se především o hyperaktivní děti, děti zneužívané a týrané rodinou, děti z rodin žijících v chudobě, děti z neúplných rodin, děti s predelikventním chováním, děti se špatnými výsledky ve škole, děti s poruchami chování.
Úkolem prevence je zaujmout jedince k jiné činnosti, která ho odvrátí od špatných úmyslů nebo činů.
39
Tuto činnost většinou vykonávají sociální pedagogové, sociální pracovníci, výchovné ústavy, církevní charitativní organizace, protidrogová centra a samozřejmě nesmím opomenout rodiče a učitele.
Terciární prevence
Tato prevence se věnuje těm, co se již kriminálního jednání dopustili. Sem je zahrnuta snaha o ochranu společnosti a snižování následků. Instituce zabývající se touto činností jsou psychiatrické léčebny, vězení, výchovné ústavy, protialkoholní léčebny, Dropin. Pracuje se zde s jedinci, kteří berou drogy nebo se dopustili přestupků a trestných činů.
„Dobrá prevence musí předcházet všem typům sociálního selhání - kriminalitě, abúzu drog, odpadávání ze škol a z učebních poměrů, předčasným těhotenstvím, nákaze HIV virem atp. Navíc - cílem primární prevence nemůže být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být prezence sociálně příznivého chování, tj.
chování, jež se neslučuje s jednáním protispolečenským."(Matoušek, Kroftová 2003, s. 267)
V roce 1994 byl založen Republikový výbor pro prevenci kriminality jako meziresortní, koordinační a metodický orgán. Ten vytváří výzkumy týkající se prevence kriminality a spolupracuje s odborem prevence Ministerstva vnitra ČR, rozhoduje o přidělování finančních prostředků na projekty, které se realizují v rámci prevence.
Dobře propracovanou prevencí kriminality se snižuje trestná činnost.
Ústřední orgány státní správy se podílejí na činnosti Republikového výboru pro prevenci kriminality. Realizují úkoly stanovené ve Strategii prevence kriminality na příslušné období. Na prevenci kriminality se celkově podílí Ministerstvo vnitra, Policie ČR, vyšší samosprávné celky, obce a další instituce veřejné správy. Každý rok se ze státního rozpočtu uvolňují finanční prostředky na prevenci kriminality. (Cejp, Havrda, Hope 2013, s. 99)
40
7.2 Strategie prevence kriminality
Vláda České republiky 14. 12. 2011 schválila Strategii prevence kriminality na léta 2012 – 2015. Cílem této strategie, která navazuje na předchozí z minulých let, je:
Snížení delikventní činnosti u cílových skupin Snižování míry a závažnosti trestné činnosti
Kompletní spolupráce komunit s obcemi, Policií ČR a dalších subjektů Zvyšování pocitu bezpečí občanů
Prevence bude probíhat na úrovni republikové a resortní, krajské, lokální. (Vzdělávání 2020, online)
41
8 EMPIRICKÁ ČÁST
V teoretické části byly popsány základní pojmy související s empirickou částí.
Cílem této části je porovnat názory studentů gymnázia a učňů na příčiny kriminality mladistvých. Pro praktickou část byla zvolena kvantitativní výzkumná metoda.
Výzkumnou technikou byl dotazník vlastní konstrukce.
8.1 Výzkumný cíl
Cílem výzkumu bylo zjistit, jestli se liší názory studentů gymnázií a studentů učňovské školy na kriminalitu mladistvých. Studenti gymnázií všeobecně mají být z hlediska intelektového, vzdělanostního a rozumového na vyšší úrovni než učni. Díky těmto předpokladům jsou zde zvoleny dvě hypotézy:
1. Studenti gymnázia považují zneužívání drog za příčinu kriminality častěji než učni.
2. Studenti gymnázia považují nezaměstnanost rodičů za příčinu kriminality častěji než učni.
8.2 Statistické vyhodnocení dat
Sběr dat byl proveden v prosinci roku 2013 prostřednictvím dotazníků. Studenti gymnázií vyplnili 20 dotazníků a 20 dalších dotazníků pocházelo od učňů z odborného učiliště.
Dotazník byl sestaven ze 17 otázek s mnoha podotázkami. Jednalo se o uzavřené otázky, u některých bylo nabídnuto několik možností odpovědí, u jiných byly odpovědi respondentů dány na desetistupňové škále, dále bylo zjišťováno pohlaví respondentů.
Pro statistické souhrny dat byly využity kontingenční tabulky a funkce v programu Excel, neboť se jedná o kategorická data (data vyjádřená slovně, případně škálově). Následně byly také provedeny statistické analýzy potřebné pro zpracování hypotéz (neparametrický Mann-Whitneyho W-test).
8.2 Statistická analýza
Porovnáváni byli respondenti pocházejících ze dvou různých prostředí, tj. z gymnázia a z odborného učiliště. V obou skupinách bylo zodpovězených 20 dotazníků.
Respondenti byli ve vyváženém stavu v počtu chlapců a dívek.
42
Nejdříve se budeme zabývat otázkami, kde se neprokázala odlišnost názoru na danou problematiku.
Respondenti se shodli v tom, že kriminalita mladistvých je jeden z nejzávažnějších problémů 21. století. Dále si nemyslí, že by kriminalitu páchaly děti mladší 15 let častěji než před deseti lety, ale naopak u mladistvých vidí zvýšenou kriminalitu než před deseti lety. Hranice trestní odpovědnosti by podle nich měla zůstat tak, jak tomu je nyní. U otázky, jestli se někdo z jejich okolí stal obětí trestného činu spáchaného mladistvým, polovina respondentů, jak gymnazistů, tak učňů uvedla, že má vlastní zkušenost a druhá polovina se s tím nesetkala. Ve městě, ve kterém respondenti bydlí, se většina cítí převážně bezpečně. Další otázka v dotazníku se týkala kapesného, a to konkrétně jaké je pro ně dostačující kapesné, většina z nich uvedla rozmezí mezi 500 a 1000 korunami. Pro budoucnost byla pro mne velmi důležitá otázka týkající se důležitosti vzdělání. Většina z respondentů odpověděla, že ano. U vlivu na výchově dětí a mladistvých se respondenti shodují u školy, vrstevníků a volnočasových aktivitách.
Na páchání trestné činnosti má podle nich z velké části začlenění do špatné party, špatná výchova v rodině. Otázka, jestli se rodiče věnují dětem a mladistvých v dnešní době dostatečně, ukázala problematiku socializace a vlivů rodiny, protože většina respondentů odpověděla, že ne. V kapitole o příčinách kriminality mladistvých jsem zmiňovala kriminogenní faktory, jedním z nich byla neúplná rodina. U otázky, zda si respondenti myslí, že trestnou činnost páchají mladiství z neúplných rodin více než z rodiny úplných, byla shoda, a to u odpovědi ano.
Dále se budeme podrobně věnovat otázkám z dotazníků, u kterých se odpovědi lišily.
43
Odpovědi dvou skupin respondentů byly postaveny proti sobě a vyhodnoceny pomocí neparametrického Mann-Whitneyho W-testu, který porovnává mediány ze sledovaných skupin. Vyhodnocení bylo provedeno na 5% hladině významnosti, která se nejčastěji užívá ve statistice.
Tabulka 3: Výsledné statistiky pro otázky 2 – 5.5
α = 5% otázka 2
otázka 3
otázka 4
otázka 5.1
otázka 5.2
otázka 5.3
otázka 5.4
otázka 5.5
studenti
modus 1 2 1 8 8 5 10 3
medián 2 2 1,5 8 7 5 8 4,5
sm. odchylka 0,85 0,75 0,85 1,23 2,09 2,16 1,87 2,58
učni
modus 1 1 1 10 5 10 4 10
medián 1,5 1 1 8,5 5 6,5 4,5 6
sm. odchylka 0,68 0,76 0,47 2,29 2,27 2,65 2,83 2,33 Mann-
Whitneyho W-test
162,00 145,50 145,00 227,00 131,50 247,50 113,50 281,50
p-value 0,274 0,110 0,091 0,463 0,063 0,199 0,018 0,027
Tabulka 1 uvádí výsledky statistické analýzy pro otázky 2 – 5.5. Protože odpovědi na otázky z dotazníků nabývají celočíselných hodnot (např. 1 – 10), nebylo by správné používat jako ukazatel průměr. Jako střední hodnotu odpovědí lze použít místo průměru medián, který nám říká, jakou odpověď máme uprostřed souboru (když hodnoty odpovědí seřadíme vzestupně podle velikosti). Např. u otázky 5.4 (Nakolik je podle vás mladistvými páchána drogová kriminalita?) je u studentů medián roven 8 (1 = nejméně, 10 = nejvíce). To znamená, že když seřadíme odpovědi studentů gymnázií podle velikosti, uprostřed této řady bude odpověď „8“, tedy střední odpověď studentů zní:
drogová kriminalita je mladistvými páchána hodně.
