Proměna mužské identity v současné společnosti

(1)

Proměna mužské identity v současné společnosti

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Michaela Nigrinová

Vedoucí práce: PhDr. Lenka Václavíková, Ph.D.

Liberec 2016

(2)

TECHNICKÁ UNIVERZITA v LIBERCI

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická

Akademický rok: 2oL4/2o15

ZADANI BAKALARSKE PILACE

(PRoJEKTU, UMĚLECKÉHo oÍt A, UMĚLECKÉHo vÝxoNu;

Jméno a příjmení:

osobní číslo:

Studijní program:

Studijní obory:

Název tématu:

Zadávaiící katedra:

Michaela Nigrinová PL3000224

F37507 Specializace v pedagogice

Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Proměna mužské identity v současné společnosti Katedra filosofie

Zásady pro vypracování:

Cílem ^práce^{je popsat}změnu mužské role v dnešní společnosti a její společenské vnímání. Na téma bude nahlíženo v genderovém kontextu ze sociologického a psychologického hlediska'

V

úvodu práce budou vymezeny základní pojmy a teoretické koncepty' Studentka nastíní historický vývoj mužské identity a sociálních rolí a zaméÍi se na změnu postavení muže ve společnosti s ohledem na rodinu a zaměstnání. Dále se bude studentka zabývat identifikací a analýzou oblastí společenského života, ve kterých došlo ke zménám mužských rolí. Metodolo- gicky bude práce založena primárně na analýze a komparaci dostupných odborných zdrojů.

Studentka bude pracovat samostatně a bude se řídit metodickými a organizačními pokyny vedoucí ^práce.

(3)

Rozsirlr gr'aficlrých prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forrna zpracování bakalářské práce: tištěná/elektronická

Sezrrarn odborné literatury:

Literatura:

-

RENZETTI,

^Claire

M.

Ženy rnuži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 642

s.:. ISBN

80-246-0525-2.

-

GOFFMAN,

^Erving.Všiclrni.hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodennírn životě.

Vyd.

1. Překlad Milada McGrathová. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, L999, 247 s.

ISBN

80-902-4824-I.

-

BADINTER,

Étisabeth.

XY:

o mužské identitě.

Vyd.

1. Překlad Zuzana I]Iaba.lová. Praha: Paseka, 2oo5,266 s. Souvislosti (Paseka).

ISBN

B0-718-5727-O.

-

KARSTEN,

Hartmut. Ženy

-

rmtŽi.

Vyd.

L. Překlad Petr Babka. Praha:

Portál, 2006, I'83 s.

ISBN

80-736-7145-x.

-

MAĚ.ÍKovÁ,

Hana.

Muž

v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha:

Sociologický ústav

Av ČR,

1999' 1o8 s. Working papers' ^99:6.

ISBN

80-859-5069-3.

Helšusová, Ph.D.

V'edoucí bakalářské ^práce:

Datun zadání bakalářské ^práce;

Ternrín odevzdání bakalářské ^práce:

PhDr.

Lenka Václavíková Katedra filosofie

15. dubna 2015 30. dubna 2016

y-(/,Á/

r 'Ú

PhDr. ondřej Lrínský' Ph.D.

vedoucí katedry

Miroslav Brzezina, CSc.

děkan

V Liberci dne 30. dubna 2015

L.S.

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování:

Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce PhDr. Lence Václavíkové, Ph.D. za její věcné připomínky a rady, vstřícné vedení a čas věnovaný při vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli za neustálou motivaci a také rodině za obrovskou podporu a trpělivost během celého studia.

Michaela Nigrinová

(6)

Anotace:

Bakalářská práce se zabývá zkoumáním mužské identity a proměnou mužských rolí v současné společnosti. Popisuje změny a poukázat na to, že mužské role se v průběhu dějin pozměňují a vyvíjejí. První část práce se věnuje základním pojmům a konceptům souvisejících s tématem. Další kapitoly objasňují fenomén maskulinity a zaměřují se především na změny mužských rolí v oblastech zaměstnání a rodiny.

Práce obsahuje konečné shrnutí problematiky, kde jsou popsány proměny mužské identity na základě nového uspořádání společnosti.

Klíčová slova:

muž, mužství, identita, gender, pohlaví, sociální role, rovnost, rodina, zaměstnání, otec

(7)

Annotation:

The thesis is concerned with studying men identity and the change of male roles in contemporary society. The thesis describes the changes and shows that male roles are changing and developing on time. The first part focuses on the basic terms and concepts related to this topic. The next chapters clarify the phenomenon of masculinity and focus especially on the changes of male roles in the spheres of work and family. The thesis contains the final summary of this line of thoughts, where the changes of men identity on the bases of the new organization of society are described.

Key words:

man, maskulinity, identity, gender, sex, social role, equality, family, employment, father

(8)

7

OBSAH

Úvod ... 8

1. Vymezení základních pojmů ... 11

1.1. Identita ... 11

1.2. Gender ... 12

1.2.1. Genderová identita a společnost ... 13

1.3. Sociální role ... 14

1.4. Předsudky a stereotypy ... 15

1.5. Vztah mužství a ženství ... 17

2. Mužství a maskulinita ... 19

2.1. Mužská identita ... 19

2.2. Maskulinita ve vývoji jedince ... 21

2.2.1. Biologické faktory ... 22

2.2.2. Sociální faktory ... 23

2.3. Muži a ženy v historickém kontextu ... 24

2.4. Feminismus a krize mužství ... 26

3. Mužské role v současnosti ... 28

3.1. Muž na trhu práce ... 29

3.1.1. Muži ve stereotypně ženských povoláních ... 31

3.1.2. Pozitivní diskriminace na pracovišti ... 33

3.2. Muž v partnerském vztahu a v rodině ... 35

3.2.1. Partnerské vztahy a manželství ... 35

3.2.2. Rodina ... 37

3.2.3. Současný obraz otcovství ... 39

3.2.4. Polarita mateřství a otcovství ... 42

3.2.5. Rodičovská dovolená ... 43

4. Změny genderových konstruktů v současnosti ... 47

4.1. Stereotyp muže jako otce ... 47

4.2. Stereotypy v pracovním prostředí ... 48

4.3. Návrat k rovnosti ... 50

Závěr ... 52

Seznam použité literatury ... 55

(9)

8

Úvod

Bakalářská práce se zabývá proměnou mužských rolí v současné společnosti.

Už na první pohled je viditelné, že v průběhu několika desítek let se role mužů dramaticky změnily. O mnoho typicky mužských rolí muži přišli převážně díky válečnému období, poté také vlivem feministických hnutí. Naopak role, které byly označovány za typicky ženské, zůstávají nadále za ženské považovány, i když jsou zastupovány muži. Tito muži jsou nedoceňováni a mnohdy vnímáni jako podprůměrní.

Cílem této práce je poukázat na to, že mužské role, stejně jako ty ženské, se v průběhu dějin pozměňují a vyvíjejí.¹ Genderové role nemají pevně dané hranice a už nejsou tak jasně odlišené jako dříve. V práci budou popsány především změny v oblastech zaměstnání a rodiny. Práce se zaměřuje se i na konečné shrnutí problematiky a popsání změn v mužských rolích.

V oblasti zaměstnání je proměna mužských rolí pravděpodobně největší.

Rozdílnosti mezi mužem a ženou, hlavně v ohledu ženské schopnosti reprodukce, zapříčinily v moderní společnosti rozdělení světa na sféry domácí a veřejnou, kde jsou tyto sféry uspořádány hierarchicky.² Muž, který vždy díky zastoupení ve veřejné sféře dominoval, se nyní musí vzdát své nadřazenosti. Zapojení žen do pracovní sféry způsobil mnoho změn přímo na pracovištích. Například vedoucí pozice už nejsou obsazovány pouze muži. I přesto, že zastoupení žen v rozhodovacích pozicích je v České republice podprůměrné ve srovnání s ostatními státy Evropské unie, dochází k narušení původního stavu, kdy vedoucí pozice byly obsazovány jedině muži.³ Muži se dostávají nejen do pozic souřadných se ženami, ale nově dokonce do pozic podřadných. Stejně tak vojenské jednotky nejsou tvořeny výhradně jimi. Naopak přibývá zdravotních bratrů nebo učitelů ve školce, tedy mužů ve stereotypně ženském prostředí. Muži tedy začínají postupně vstupovat do prostředí, která společností nejsou

1 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 10.

2 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In:

MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 200,. s. 17.

3 FORMÁNKOVÁ, Lenka, Hana MAŘÍKOVÁ, Alena KŘÍŽKOVÁ a Romana

VOLEJNÍČKOVÁ. Gender a rovnováha moci: podpora rovného přístupu žen a mužů do řídicích pozic v sociálním a konvenčním podniku v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2015, s. 7.

(10)

9

vnímaná jako pro ně typická a ve většině případů jsou součástí pouze ženského kolektivu.⁴

Změny v zaměstnání přímo ovlivňují i sféru rodinnou. Role otce se stává velmi důležitou a mnoho otců dokonce zůstává s dítětem doma. Během posledních let se této změně přizpůsobuje i legislativa posunující se směrem k zrovnoprávnění. Muži, stejně jako ženy, mohou čerpat rodičovskou dovolenou, aby bylo vyrovnáno právo žen i mužů v péči o rodinu.⁵ Společnost si tuto skutečnost ospravedlňuje například finanční situací rodičů, ve většině případů však odsuzuje matku za neschopnost postarat se o své dítě a nedostatečnou citlivost. Muži na rodičovské dovolené se pak sami setkávají s nepochopením nebo s odsouzením za nedostatek mužnosti.⁶

Díky feministickým hnutím, která nejvíce ovlivnila společnost ve dvou hlavních vlnách v 19. a 20. století a v druhé polovině 20. století⁷, ženy rozšířily svou působnost a kromě péče o domácnost, začaly budovat své vlastní kariéry mimo domov. Staly se tak dominujícími osobami v domácnostech a zároveň získaly vlastní finanční příjem, čímž se staly nezávislé na mužích. Muži tedy ztratili pozici živitele rodiny a o tuto roli se půlí se ženou. Domácnost a péče o dítě však ve většině případů zůstává stále v rukou žen.⁸ Muži jsou tedy nuceni přijmout ženy v zaměstnání, ale sami často nejsou akceptování ve sféře domácnosti.

Jak už bylo zmíněno, současná společnost prochází nespočtem větších i menších změn. Původní stav stereotypně zakotvených pravidel a rolí je všeobecně považován za samozřejmý, za všeobecně platný v každodenním životě. Nové změny pro mnoho jedinců vyjadřují problém, který nejsou schopni vyřešit pomocí zavedených konstruktů.⁹ Je potřeba přehodnotit tradiční vnímání reality se starými zavedenými konstrukty a objevit realitu novou, současnou. Otázkou tedy zůstává, zda je společnost schopna nového náhledu na současný svět a jestli dokáže přehodnotit nebo zbavit se starých stereotypních hodnot a pravidel. Jsou tyto změny pro společnost přijatelné

4 FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí. “Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 46.

5 HAŠKOVÁ, Hana. Reprodukční plány a realita rané péče o děti. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 60.

6 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 142.

7 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, s. 36 - 45.

9 BERGER, Peter L a Thomas LUCKMANN. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění.

1. vyd. Překlad Jiří Svoboda. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999, s. 48.

(11)

10

a je moderní industriální společnost 21. století natolik tolerantní, aby tyto změny akceptovala či dokonce podporovala?

(12)

11

1. Vymezení základních pojmů

První část práce se zabývá vymezením základních sociologických pojmů, které jsou nutné pro správné pochopení dané problematiky a týkajícího se tématu.

1.1. Identita

Za jeden z nejdůležitějších pojmů, které definují jedince a jeho vztah ke společnosti, můžeme považovat identitu. Ta se dá chápat ve dvou hlavních rovinách a to za prvé, jako něco stejného a totožného (identického), co spojuje celou skupinu nebo za druhé, jako identitu jednotlivce ve smyslu být sebou samým.¹⁰ Tyto dva pohledy spolu souvisí a vzájemně se doplňují vzhledem k tomu, že jádro osobnosti, tedy vědomí sebe sama jako jedinečného člověka vymezuje určité charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje od ostatních, ale také ty, které jsou shodné pro určitou skupinu lidí. Tím jedinec dokáže definovat, kdo je, a kam patří. Dokáže tedy sám sebe vnímat jako individuum, které však spadá svými vlastnostmi do nějaké skupiny.

Povědomí jedince o tom, kdo je, jaké jsou jeho kvality a v čem spočívá jeho jedinečnost nebo naopak stejnost jsou základem pro vymezení vlastní identity. Jedná se o určitý pocit vlastní totožnosti, který je formován prožíváním vlastní komunity, životními hodnotami, ale také ztotožněním se s určitými sociálními rolemi.¹¹ Každý má svou vlastní identitu, která napomáhá člověku ujasnit si, jaké místo ve společnosti zastává. Giddens definuje identitu jako „zřetelné rysy charakteru jisté osoby nebo skupiny, které se vztahují k tomu, čím tato osoba či skupina je a co pro ni má význam.“¹² Pro jedince je velmi důležité někam patřit a najít si své místo mezi ostatními. Z tohoto důvodu hledá podobné nebo stejné charakteristiky u jiných lidí a začleňuje se mezi ně.

Identita jedince se utváří na základě přejímání okolního světa ve vztahu k sobě samému jako k člověku, čímž si jedinec vyváří jakési vnitřní „já“, tedy vnitřní představu o tom, kdo je. Toto převzetí různých rolí a modelů souvisí s identifikací jedince. Jedná se o proces socializace, v němž si děti nevědomky utvářejí své chování po vzoru svých

10 BAČOVÁ, Viera. Identita v sociální psychologii. In VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2.. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 109 – 124.

11 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 104. Heslo: identita.

12 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 982.

(13)

12

rodičů, čímž rozvíjejí především jejich genderovou identitu.¹³ Tento proces však probíhá i v dalších etapách života a jedinec se může identifikovat s rolemi různých osobností, pro něj významných, ať už se jedná o rodinné příslušníky, přátelé nebo světové celebrity.

1.2. Gender

Stěžejním pojmem pro celou práci je gender. Tento termín je používaný pro skupiny vlastností a chování formované kulturou a spojené s obrazem muže a ženy.¹⁴ Tato koncepce je založena na diferenciaci mezi muži a ženami, tedy rozdílu mezi tím, co je maskulinní a feminní. Gender velmi úzce souvisí s pohlavím jedince, nicméně tato slova nenesou stejný význam.

Podle Renzetti a Currana je „gender“ soubor společensky tvořených postojů a modelů chování zpravidla rozdělených na mužské a ženské, zatímco „pohlaví“

definuje jako biologicky podmíněné tělesné odlišnosti mezi samcem a samicí.¹⁵ Podobně vymezila termíny už Oakleyová v 80. letech, kde popsala pohlaví jako biologickou rozdílnost mezi mužem a ženou a gender jako rozdílnost kulturní.¹⁶ Gender je obvykle definován sociální situací, neboli je viditelný jako souhrn vlastností a chování, způsobu řeči, oblečení, výběru témat ke konverzaci atd.¹⁷ Jedná se o určitý výraz a postoj člověka, který je neustále vidět, zatímco pohlaví nikoliv.¹⁸ Jedinec se může genderem vymezovat jako žena či muž, ale nemusí tím podléhat biologické stavbě těla. Gender vyjadřuje skutečnost, že sociální role a atributy přisuzované na základě rodové identity jsou sociálními konstrukty.¹⁹

Čeština má pro slova gender a sex v překladu pouze jeden výraz – pohlaví. Proto je někdy obtížné odlišit tyto dvě různé kategorie. Z tohoto důvodu čeština používá slovo gender.

Gender jako takový si dítě utváří už od raného věku. Jádrem celého procesu je identifikace. Chlapci se obvykle ztotožňují s mužskými vzory v rodině, ať už je to otec, starší bratr nebo dědeček. Dívky se naopak identifikují se ženami. Tímto

13 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. s. 527.

14 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 339. Heslo: gender.

15 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 527, 529.

16 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 20.

17 Tamtéž, s. 123.

18 Tamtéž, s. 123.

(14)

13

procesem vzniká mužská a ženská genderová identita. Obrovskou roli v utváření genderu tedy hrají právě rodiče. Každý jedinec si má jiný pohled na gender v závislosti na výchově a kultuře, v níž vyrůstá. Odlišné nároky na role muže a ženy jsou viditelné nejen mezi odlišnými společnostmi, ale také mezi odlišnými sociálními skupinami uvnitř jinak jednotné společnosti.²⁰

1.2.1. Genderová identita a společnost

V závislosti na kulturním kontextu různých společností může náš život záviset na tom, jestli se narodíme jako žena nebo muž. Určují nám tedy naše biologické předpoklady naše postavení v životě? Dlouhou dobu převládala ve společnosti myšlenka o podřazenosti ženy. Maříková tvrdí, že podle přístupu, založeném na biologické diferenciaci mezi mužem a ženou, se rozdělují role na mužské a ženské a vzniká tak přirozená tendence podřizování se žen mužům a vlády mužů nad ženami.²¹ Ženy byly v domácnosti, zatímco muž je finančně zajišťoval a reprezentoval. Žena neměla žádné slovo a byla vnímána jako majetek muže. Aspoň tak to vypadalo v západních společnostech zhruba do poloviny minulého století.²²

Naopak v mnoha společenstvích mimo západní civilizaci existovala a dodnes existuje odlišná hierarchie. Některé přírodní národy mají například převrácené mužské a ženské role oproti západní společnosti. Meadová ve své knize Pohlaví a temperament u tří primitivních společností popisuje kmen Čambuli, který je jedním z těchto národů.

Muži zde mají vlastnosti, které se v západních společnostech připisují ženám. Jsou ostýchaví, zdobí se a zkrášlují, velmi jim záleží na názoru ostatních, milují umění a oceňují estetickou krásu. Ženy mají v kmeni skutečnou moc. Jsou výdělečně činné, takže odpovídají za veškeré finance a obstarávání potravy. Mužům jsou přenechávány podřadné práce. Většinou se jedná o doprovodné obřady a vyrábění různých rituálních ozdobných předmětů. Jako majitelé svých domů jsou sice zapsáni muži, podle jejich jmen je také naznačeno, že jsou hlavami rodin, dokonce, že vlastní své manželky, opravdovou iniciativu a moc však mají ženy.²³

Změna těchto mužských a ženských rolí a jejich proměna je viditelná. Ženy v západní společnosti mají v současnosti mnohem srovnatelnější možnosti s muži.

21 Tamtéž, s. 13.

22 Tamtéž, s. 14.

23 MEAD, Margaret. Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. Vyd. 1. Překlad Gisela Kubrichtová. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010, s. 270.

(15)

14

Legislativně mají také stejné výhody i nevýhody, což však nemusí být v praxi nutně dodržováno. Skutečnost, že ženy mohou budovat své kariéry, a přesto jsou ve většině případů hlavními pečovatelkami o domácnost, může vyvolávat u mužů pocit znevýhodnění. Ve skutečnosti je pro muže složitější získat přístup k tomu, stát se pečujícím členem domácnosti, protože by tím porušoval společenské rozdělení genderových rolí. Společnost je totiž nadále utvrzovaná svými tradicemi v tom, že muž by měl rodinu zajišťovat spíš finančně, nikoli svými city a péčí.

V současné době už toto vysunutí muže mimo sféru domova není tak časté.

Muži se začínají ujímat role otce a manžela i z hlediska emoční stránky, ne pouze finanční. Tento posun se projevuje i na jejich trávení volného času nebo žádostech o rodičovskou dovolenou. „Obyčejně otcové tvrdí, že by svým dětem chtěli být blíž, a to jak emocionálně, tak fyzicky.“²⁴ Ideál muže se tedy odvrací od pouhopouhého živitele rodiny i k pečovateli.

1.3. Sociální role

Sociální role je soubor předem určeného chování podle očekávání společnosti.²⁵ Jedinec se tedy chová tak, aby svým jednáním vyhovoval svému okolí a nevymykal se společenskému předpokladu. Goffman popisuje sociální roli jako určitou úlohu, kterou jednotlivec hraje, čímž chce u ostatních lidí vyvolat přesvědčení o tom, kdo je a jaké má vlastnosti.²⁶ Jedinec tedy vymezuje svoji osobnost v rámci mnoha rolí, které se překrývají a tvoří tak jedinečný soubor charakteristik člověka. „Sociální role je očekávaný způsob chování vázaný na určitý sociální status.“²⁷ Giddens definuje sociální status jako sociální identitu, která se váže k určitým vlastnostem a jednání, jíž má jednotlivec v dané skupině nebo společnosti.²⁸ Každý sociální status se pojí s určitou rolí a naopak. Jedinec je tak nucen chovat se podle pozice ve společnosti, kterou zastává, s níž jsou spojeny určité vlastnosti a způsoby chování.

Pro pochopení termínu sociální role se využívá metafory divadla, kterou navrhl právě Goffman. Lidé jsou jako herci, kteří mají dané role a prezentují se tak, jak je to od nich společností očekáváno, ale i tak, jak oni sami chtějí, aby v očích ostatních vypadali. Nositel role vnímá jistá očekávání společnosti, interpretuje je, a následně

24 BURGESS, Adrienne. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Vyd. 1. Brno, 2004, s. 152.

25 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 943. Heslo: role.

26 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Praha:

Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999, s. 25.

(16)

15

je převádí do konkrétního chování. K tomuto účelu člověk využívá různých

„divadelních kulis“ a „rekvizit“, jako je např. drahé auto nebo styl oblékání. „Role vznikají ze selektivních reakcí různých organizací na tlaky proměnlivého prostředí.“²⁹ Jinými slovy role jsou velmi proměnlivé a závisí na okolí a aktuálním rozpoložení jedince. Jedinec je tak schopen si předepsanou roli přetvořit a zasadit ji do kontextu s ostatními rolemi, které zastává.

Každý člověk má mnoho společenských rolí, které si v rámci socializace osvojuje. Role jsou buď vybírány, nebo dostávány. Mění se s průběhem času či změnou místa. Na každém jednotlivci záleží, jak si na svou roli zvykne, jestli se s ní zcela ztotožní a přijme ji, neztotožní se s ní úplně a přidá něco vlastního nebo roli nepřijme vůbec.

Keller³⁰ rozděluje role do tří skupin. První skupinou jsou role připsané, mezi něž patří například pohlaví, věk nebo národnost. Tyto role jsou jedinci přiděleny bez jakéhokoliv jeho přičinění a definují jejich vlastnosti a chování předpokládané společností. Druhou skupinou jsou role získané, které jedinec obdrží na základě své socializace. Jedná se například o určitou prestiž, kterou si jedinec vydobyl nebo nějaká nezděděná privilegia. Poslední skupinou jsou role vnucené, tedy role, které jedinec musí dodržovat i přes jeho nevoli. Mezi takové role můžeme zařadit roli nezaměstnaného, ale například i roli rodiče.

Tato práce se však bude především zabývat specifickou částí rolí připsaných, a to rolemi genderovými, neboli rolemi mužů a žen. Do těchto rolí se člověk rodí, nicméně v dnešní době už se dá i tato role změnit. Renzetti a Curran definují genderové role jako „společenské role předepisované členům společnosti na základě jejich pohlaví.“³¹ Společnost rozděluje vlastnosti na typicky mužské a typicky ženské a definuje mezi nimi jasnou hranici. Proto, aby se jedinec stal „pravým mužem“ nebo

„pravou ženou“ musí mít určité vlastnosti a formy chování připisované dané roli.

1.4. Předsudky a stereotypy

Pro pochopení sociálního genderového konstruktu je nutné objasnit si pojmy předsudek a stereotyp. Podle Allporta bychom předsudek mohli definovat „jako odmítavý až nepřátelský postoj vůči člověku, který patří do určité skupiny, jen proto,

30 KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, s. 71.

31 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, s. 58.

(17)

16

že do této skupiny patří, a má se tudíž za to, že má nežádoucí vlastnosti připisované této skupině.“³² Jedná se tedy o předpoklady založené pouze na našem úsudku většinou s negativním zabarvením. Předsudky poté přecházejí ve stereotypy, což jsou ustálené představy, které jsou v mysli společnosti zakotveny tradicí a historií a přenášené po generace. Pojem vznikl v roce 1922, když novinář W. Lippman upozornil na „existenci určitých ustrnulých představ ve vědomí lidí, obvykle, i když ne výhradně, přejímaných z jiných zdrojů než je vlastní sociální zkušenost.“³³ To znamená, že tyto představy si jedinec přímo nepotvrzuje na základě své zkušenosti, ale přebírá názory a zkušenosti ostatních členů společnosti. Často je jedna událost přeceňována a vztažena později na celou skupinu osob. Vytváří se tak jakési kolektivní povědomí o tom, jak by měly jednotlivé společenské role vypadat a jaké by měly mít rysy.

Stereotyp je tedy zafixovaná a neměnná charakterizace určité skupiny osob. ³⁴ Díky této představě se celá skupina jednotlivců stává uniformní a to jak svými vlastnostmi, tak i chováním. Originalita každého jedince je zde potlačována vlivem předurčených domněnek o jeho příslušnosti k dané skupině. I když je ve skutečnosti známo, že jedinci v dané skupině nejsou totožní a mohou mít jiné vlastnosti, stejně se jednání vůči skupině odráží od stereotypů, které jsou zaryty hluboko v povědomí společnosti.

Stereotypy jsou jakousi mapou pro společnost. Jedinci se díky stereotypům lépe orientují mezi obrovským množstvím skupin lidí. Každá skupina je jednoduše charakterizována, což jedinci pomáhá roztřídit skupiny podle jeho stávajících hodnot.

Je tak snazší se s nějakou skupinou ztotožnit, jiné se naopak vyhnout. Díky tomuto charakterizování skupin dochází k rozdělení na skupiny „naše“ a „jejich“.

Existují různé druhy stereotypů, například náboženské, etnické, stereotypy společenských vrstev apod. Pro zkoumanou problematiku v této práci jsou však zásadní genderové stereotypy. „Genderové stereotypy zjednodušují a paušalizují obecné popisy maskulinity a feminity.“³⁵ Jsou to zjednodušené a generalizované popisy toho, jak má vypadat „maskulinní muž“ a „feminní žena“. Jedná se tedy o charakteristiky mužů a žen tak, jak jsou vnímané společností a předávané generacemi. Obrazy muže a ženy byly vytvořeny před mnoha lety a v jiném společenském kontextu. Mnoho z těchto stereotypů je tedy zastaralých, ale přesto se používají.

32 ALLPORT, Gordon Willard. O povaze předsudků. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2004, s. 39.

33 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 1230. Heslo: stereotyp.

35 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 58.

(18)

17 1.5. Vztah mužství a ženství

Muž a žena vždy vystupovali jako vzájemné protiklady. Co je mužské, není ženské a naopak. Tento stereotyp se v současnosti vytrácí a muži a ženy sdílí mnoho společných vlastností i rolí. Dnes už se nejedná o dva protipóly, a proto je třeba se zaměřit na to, co mají tyto dvě entity společného.

Biologická stavba člověka určuje základní diferenciaci jedinců na ženy a muže, kteří jsou na první pohled výrazně odlišní. Co ale nevnímáme natolik, je jednota obou těl.

Dlouhou dobu se dokonce zastával názor, tzv. one sex model, tedy že ženy mají stejné genitálie jako muži, s jediným rozdílem, že jsou uloženy uvnitř a ne vně těla.³⁶ Tomuto tvrzení částečně odpovídá biologický fakt, že v prvních týdnech jsou obě embrya s chromozomálním párem XX i s párem XY anatomicky totožná, vybavena zároveň samičími i samčími kanálky. U samčího plodu začíná diferenciace kolem čtyřicátého dne, zatímco u samičího plodu až po druhém měsíci.³⁷ Stejně tak jsou jak ženy, tak muži vybaveni hormony estrogenem a testosteronem, tedy ženskými a mužskými hormony zároveň. Muži vylučují více testosteronu a jiných androgenů, zatímco ženy vylučují více estrogenu a progesteronu.³⁸ Hladina těchto hormonů se proměňuje především v závislosti na věku jedince.

Co se týče sociálních rolí jedince, společnost potřebovala vždy a nutně kategorie muže a ženy oddělit. Z těchto důvodů se projevovaly v tradiční společnosti silné tendence posilovat u mužů maskulinitu a u žen feminitu, přičemž různé odchylky byly trestány nebo zesměšňovány.³⁹ To však pouze uměle vytvářelo genderové ideály muže a ženy. Každý jedinec chápe maskulinitu a feminitu jinak, v různých souvislostech a s odlišnými přístupy. Do velké míry jsou však tyto různé identity formovány právě socializací v dané kultuře společnosti, která vymezuje určité hranice mužství a ženství.

Proto jsou mužství a ženství připisovány v daných společenstvích stejné rysy, které se následně promítají do jednotlivých modelů genderu, ale zůstávají si z velké části vzájemně podobné. Feminita a maskulinita přesahují pouhou biologickou formu člověka a nemusí tak být vázány specificky k jednomu pohlaví. Lidé přebírají různou

37 Tamtéž, s. 45.

39 KOMÁREK, Stanislav. Muž jako evoluční inovace?: eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, s. 80.

(19)

18

část feminity či maskulinity a směřují tak na jednu nebo druhou stranu, díky čemuž může existovat velmi femininní muž i velmi maskulinní žena.⁴⁰

Z těchto hledisek jsou si muž a žena velice podobní, snad spíš stejní než rozdílní.

Západní společnost však lpí především na rozdílech mezi muži a ženami a považuje je za základní organizační princip. „Hlavní význam biologického pohlaví pro určení sociální role spočívá v tom, že pohlaví představuje univerzální a jasné dělítko, na němž jsou založeny všechny ostatní odlišnosti.“⁴¹ Dítě je už od narození tvarováno podle modelu mužského nebo ženského. Od mala mu jsou stereotypně přisuzovány buď ženské anebo mužské vlastnosti a je směrováno k aktivitám hodícím se k jeho pohlaví.

Hlavním rozlišovacím faktorem mužských a ženských pozic, vlastností či aktivit je kultura. V každé kultuře nacházíme odlišná vymezení mužsko-ženských rolí, s čímž souvisí utváření osobnosti jedince. Jednotlivé kultury si tuto diferenciaci rolí a osobností vykládají jinak. Vzhledem k proměnám kultury se pozměňují i jednotlivé role, s čímž souvisí také změna genderových rolí.

40KOMÁREK, Stanislav. Muž jako evoluční inovace?: eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, s. 79.

41OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 120.

(20)

19

2. Mužství a maskulinita

„Muž je v sociologii, stejně jako žena, chápán jako významná sociální role ve společnosti, která vychází ze specifických znaků osobnosti i z historického a kulturního obrazu.“⁴² Maskulinita je chápána jako soubor specifických mužských vlastností. Naopak soubor specificky ženských charakteristik je označován jako feminita. Tyto dva termíny jsou charakteristikami genderu, které mohou být zastoupeny v různé míře u obou pohlaví.⁴³

Tato kapitola se tedy zabývá především muži, mužstvím a jinými sociologickými aspekty ve vztahu s maskulinitou. Převážně je zde popisován fenomén maskulinity a její utváření během života jedince. Na téma je v této části nahlíženo z několika perspektiv tak, aby byl obsažen co nejširší pohled na problematiku.

2.1. Mužská identita

Jedním ze základních determinantů identity osobnosti je vnímání sebe z hlediska genderu. Pohlaví jedince je nezbytnou složkou při utváření si vlastní identity. Jedinec sám sebe chápe v kontextu muže nebo ženy a na základě těchto dvou zavedených konstruktů si vytváří konstrukt vlastní. Jedinec se tak zařazuje do dané skupiny a ztotožňuje se s rolí muže či ženy, přičemž se může ztotožňovat částečné s oběma.

To, co jeden považuje za ženské, může druhý považovat za mužské a naopak. Z tohoto důvodu vzniká nepřeberné množství maskulinit a feminit, odvozené od místa, času, prostředí a sítě sociálních vztahů.⁴⁴

Kdo je muž, jak by měl vypadat a chovat se, není možné jasně definovat. Mužská identita se proměňuje v závislosti na změnách ve společnosti a zároveň je individuální pro každého jedince.⁴⁵ Jedinec pozoruje různé modely sociálních rolí a vybírá si vhodné vlastnosti a chování, se kterými se identifikuje.

Ve většině případů je mužská identita popisována v podstatě stejně jako maskulinita a tyto dva pojmy jsou považovány za srovnatelné. Dudová tak například uvádí:

„V obecném povědomí je mužství vnímáno jako jakási bezčasová esence přítomná

42 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 653. Heslo: muž.

43 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 151. Heslo: maskulinita.

44 MALANÍKOVÁ, Michaela A. Maskulinita jako koncept medievistivkého bádání. In: SLABÁKOVÁ, Radmila. Konstrukce maskulinní identity v minulosti a současnosti: koncepty, metody, perspektivy. Vyd.

1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s. 25.

45 WHITEHEAD, Stephen a Frank J BARRETT. The masculinities reader. Malden, MA: Blackwell Publishers, 2001, s. 8.

(21)

20

v srdci každého muže; mužskost je chápána jako věc či kvalita, kterou někdo buďto má, nebo nemá. Je to vrozená vlastnost daná biologickým mužstvím, kterou by každý muž měl viditelně manifestovat světu. Sociologie se od samého počátku mužských studií od tohoto běžného pojetí distancuje a zdůrazňuje sociálně konstruovanou povahu maskulinity čili toho, co považujeme za mužské.“⁴⁶ Z tohoto tvrzení vystupuje problematická otázka, zda je mužství konstruováno na základě společenských předpokladů a zavedených stereotypů nebo se jedná o určitý pocit sounáležitosti jedince se skupinou ostatních mužů na základě určitých kvalit.

Pokud se zaměříme na současné muže, je zřetelné, že to, co je pro společnost

„mužské“ nemusí nutně spadat do „mužství“ a naopak. Mužství tedy neznamená jen přejímání mužských stereotypů do své role, jedná se spíše o pocit, který jedinci dává přesvědčení o tom, že je mužem. Sociální konstrukt nám tedy určuje, jak by muži měli vypadat, ale v současnosti je tento model narušován tolika aspekty, že se mužská identita z tohoto hlediska nedá popsat.

Například Lerner popisuje mužskou identitu z hlediska genderových stereotypů a definuje ji jako „projev a institucionalizaci mužské nadvlády nad ženami a dětmi v rodině a rozšíření mužské dominance nad ženami ve společnosti obecně.“⁴⁷ S touto definicí souhlasí i Bourdieu svým tvrzením, že „být muž s sebou automaticky nese postavení spojené s mocí.“ Dále popisuje mužnost jako libido dominandi neboli touhu ovládat.⁴⁸ Tito autoři tedy spojují mužskou identitu s určitou vlastností, která je pro muže typická. Mnoho mužů si nárokuje své nadřazené postavení z genderového hlediska, protože společnost si s nimi tuto charakteristiku asociuje.

Pod pojmem „mužství“ se pro většinu lidí skrývají podobné rysy. Tyto charakteristiky jsou často v rozporu s péčí o druhé, emocionalitou nebo závislostí na ostatních lidech. Západní kultura popisuje muže jako úspěšného, schopného, spolehlivého, agresivního, ambiciózního, soutěživého a soběstačného jedince.⁴⁹ Tomuto výčtu vlastností odpovídá pouze malá skupina mužů, zatímco druhá část mužů, která tyto charakteristiky nesplňuje, by měla mít o své identitě pochybnosti.

46 DUDOVÁ, R. 2005. Muži, moc a emoce. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. In PETR, Josef. Mužská emancipace jako proces. Praha, 2011, Univerzita Karlova v Praze. s. 12.

47 Lerner, G. The Creation of Patriarchy. Oxford University Press. New York. 1986, s. 239.

49 VONÁŠKOVÁ, Karolína. Rozdíly v přístupu ke zdraví u žen a mužů. Praha, 2014. Univerzita Karlova v Praze. s. 14.

(22)

21

Definice mužské identity z hlediska stereotypně přisouzených charakteristik se stává nedostatečnou, protože mnoho mužů se tomuto modelu vlivem společenských změn vymyká. Spolu s nutnými změnami ve společnosti, které narušují klasické rozdělení genderových rolí, se tak mění mužské vnímání vlastní identity. To pomalu upravuje i sociální konstrukt mužství vytvořený na základě společenských typizací muže a jeho účelu pro společnost.

2.2. Maskulinita ve vývoji jedince

I přesto, že pohlavní chromozomální pár XY je základním stavebním kamenem pro mužskou lidskou bytost, na její charakterizaci nestačí.⁵⁰ Ypsilonový chromozom sice zajistí tvorbu mužských pohlavních orgánů, ale to nedefinuje mužství jako takové.

Mužství je totiž založeno nejen na biologické stavbě člověka, ale také na jeho psychice.

Z psychologického aspektu je maskulinita brána jako proces identifikace s rolí svého pohlaví. Tento proces probíhá už od raného dětství, vrcholí v pubertě a adolescenci a ovlivňuje ho především výchova a identifikace s mužským vzorem v rodině.⁵¹ Vývoj maskulinity tedy spočívá jak v biologickém procesu, tak v procesu socializace a výchovy.

V rámci kulturního kontextu se objevuje v různých společnostech mnoho variant modelu typického muže s výčtem pro něj vhodných vlastností a činností. Tyto maskulinní role se navíc proměňují v průběhu vývoje společnosti. Důležitost kulturního vlivu zaznamenala především Margaret Meadová v již zmíněné knize Pohlaví a temperament u tří primitivních společností, kde porovnává chování jedinců v třech odlišných přírodních kmenech. Její zjištění poukazuje na nezbytnost socializace pro vznik maskulinity u muže. S ohledem na kulturní rozmanitost se tedy nedá určit typická forma mužství, ani její ideál.

Z tohoto důvodu je maskulinita velmi obtížně uchopitelný pojem, který je v současné době chápán ve dvou hlavních směrech. Za prvé je maskulinita chápána jako přímý opak feminity, což bipolárně rozděluje gender, a s tím spojené sociální role.

Druhý směr, reprezentován new men’s studies studuje muže jako muže, bez ohledu na jeho srovnávání se ženami.⁵² Tím se otevírá mnoho nových doposud nevyřčených

51 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 654. Heslo: muž.

52 HUTEČKA, Jiří a Radmila Slabáková. Od genderu k maskulinitám. In: SLABÁKOVÁ,

Radmila. Konstrukce maskulinní identity v minulosti a současnosti: koncepty, metody, perspektivy. Vyd.

1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s. 11.

(23)

22

otázek o tom, jaký muž vlastně je a jaký má význam v životě, bez ohledu na jeho protějšek.

2.2.1. Biologické faktory

Biologické odlišnosti mezi mužem a ženou jsou základem pro studium genderu.

Udávají prvotní impuls k tomu, zda je jedinec posuzován jako muž či žena. Genetický materiál dítě získává od obou rodičů. Pohlaví dítěte je určováno mužem, podle toho, jaký chromozóm k původnímu X od matky přidá, buď mužský chromozom Y anebo ženský X, a to v okamžiku početí. Následně se začíná tvořit embryo odpovídající mužskému či ženskému tělu.

Nejčastější, tedy „normální“ vývojový proces začíná předáním genetické informace a chromozomálním určením pohlaví, vede přes hormonální vývoj, tvorbu vnitřního a vnějšího tělesného pohlaví a uzavírá se diferenciací mozku.⁵³ Každá výchylka od procesu může způsobit problémy při tvorbě pohlaví. Zejména u mužů dochází díky chromozomální dualitě k většímu riziku výskytu genetických chorob.

Ženy případnou vadu chromozomu vyrovnají stejným, ale zdravým chromozomem.

U mužů není možné zastoupit chromozom X chromozomem Y. Z tohoto hlediska jsou muži mnohem zranitelnější než ženy.

„Y symbolizuje jen a jen pohlavní mužskou odlišnost, jeho přítomnost je nezbytná k „vytvoření“ muže, ale zdaleka nestačí k vymezení mužské identity.“⁵⁴ Mužský chromozom Y zajišťuje fyzické vlastnosti muže, především mužské pohlavní orgány, větší tělesné proporce a fyzickou sílu, psychické vlastnosti však zajišťuje socializace. Chromozomální stavba nám tedy zaručuje viditelné pohlavní znaky, ale už ne psychické maskulinní vlastnosti.

Muži vytváří v těle vyšší množství hormonu testosteronu, a proto mají potenciál k větší agresivitě než ženy. Výzkumy ukazují, že vysoké hladiny testosteronu obíhajícího v krvi korelují s podrážděností, soutěživostí a hněvem.⁵⁵ Jelikož testosteron tvoří jak muži, tak ženy, platí tyto vlastnosti pro obě pohlaví, ovšem v úplně jiném měřítku vzhledem k množství hormonu v těle. Hormonální skladba tedy do určité míry rozhoduje o vlastnostech člověka, a tak jsou některé vlastnosti přítomny spíše u mužů, jiné zas u žen.

53 KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 29.

(24)

23

Na veškerý biologický základ později navazují procesy učení a výchovy, díky kterým se formuje individuální a sociální pohlavní identita jedince.⁵⁶ Výchova však probíhá na základě buď mužského anebo ženského vzorce, který se vybírá podle viditelného pohlaví dítěte. Biologický aspekt maskulinity je tedy primární pro vznik osobnosti muže.

2.2.2. Sociální faktory

Tvorba mužství z hlediska genderu spočívá, jak už bylo uvedeno výše, v sociálním a kulturním kontextu dané společnosti. Gender se vytváří už od narození jedince působením vnějšího prostředí a výchovy. Ihned po narození je dítě definováno jako chlapec nebo dívka a následné je mu přiřazen určitý výchovný vzorec.⁵⁷ Představy dospělých o tom, jak by se měli jedinci chovat v souladu s předepsanými sociálními rolemi, velmi výrazně ovlivňuje výchovu. Dítě se většinou identifikuje s mužskými a ženskými vzory, nejčastěji s otcem a matkou a přejímá jejich pohled na to, jak by mělo vypadat mužství nebo ženství. „Při osvojování genderové role má dítě tendenci imitovat silnějšího rodiče, ať už je to otec nebo matka, a identifikovat se s ním.“⁵⁸ Během dospívání si dítě tuto svou identitu upravuje podle svého uvážení či případné identifikace s jinými vzory.

Odlišné koncepce mužské a ženské osobnosti souvisí s rozdílným vymezením genderových rolí v různých společnostech. Oakleyová⁵⁹ ve své knize Pohlaví, gender a společnost zmiňuje srovnávací studie Barryho, Bacona a Childa. Studie porovnává 110 společenství, ve kterých, jsou ve většině chlapci vedeni k nezávislosti a úspěšnosti, dívky naopak k pečovatelství, zodpovědnosti a poslušnosti. Už tento rozdíl ve výchově vytváří obrovskou diferenciaci v dalším utváření genderových rolí dítěte, což ovlivňuje jeho budoucí rodinný i pracovní život. Chlapcům je také ve větší míře tolerována agresivita; dopouštějí se agresivnějšího chování nejen ve větším rozsahu než dívky, ale projevují i vyšší stupeň agresivity a reagují agresivitou na frustraci.

S tvorbou genderu je spjato několik problematických rysů dnešní společnosti.

Jedním z nejvýznamnějších problémů současné společnosti je výchova dětí v neúplných rodinách. Pro chlapce se tak stává velmi obtížné identifikovat se s nějakým mužem, když se setkává pouze s matkou. Chybí mu vzor mužství, vzor otce. Matka v tu chvíli

56 KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 23.

57 Tamtéž, s. 23.

59 Tamtéž, s. 53.

(25)

24

musí zastoupit, jak roli matky, tak roli otce, přičemž dítěti i přes veškeré snahy předává mnohdy zmatený obraz toho, jak by mělo vypadat rodičovství. Podobný problém mají i děti vyrůstající v kojeneckých ústavech a později v dětských domovech. Zde není funkční role ani jednoho z rodičů. Dítě nemá možnost se identifikovat s rodičovským vzorem a začíná se identifikovat například s filmovými postavami nebo lidmi z vyprávění. Tato identifikace je velmi zkreslená a nedokonalá.

„Ve věku mezi šestým a devátým rokem dívky někdy preferují mužskou roli.

Neznamená to, že se neidentifikují s ženskou rolí, spíše to poukazuje ke skutečnosti, že dívky mají méně společenských zábran přihlásit se k zájmům či preferencím druhého pohlaví.“⁶⁰ Nerovnost tohoto přístupu je evidentní. Dívky jsou v tomto ohledu mnohem více tolerovány než chlapci. Přitom je přirozené, že děti se snaží objevovat a zkoušet nové věci. Chlapci jsou za některé své objevy, které se neslučují s jejich společností určenými rolemi, potrestáni či ztrapňováni, dívky jsou naopak odměňovány a chváleny.

Genderové stereotypy ovlivňují děti už od útlého věku a to například hračkami.

Děti si často vybírají hračky podle jejich povědomí o tom, které jsou pro jejich pohlaví vhodné. V mateřských školách jsou děti často rozděleny podle výběru hraček na dívčí a chlapecké skupinky. Chlapec si tedy nejde hrát s panenkami, aby se neodloučil od chlapecké skupiny. Tuto situaci zažívají děti i doma. Například, pokud si otec hraje se svým synem, většinou volí hry s auty, vojáky nebo neutrálními hrčkami jako je plyšový medvěd. Otec většinou odmítá hru s panenkami, protože se nejedná o chlapeckou hru. Z těchto signálů dítě pozná, jestli jsou pro něj hračky „vhodné“

či nikoli.

2.3. Muži a ženy v historickém kontextu

Společnost vždy podléhala určité diferenciaci a bylo tak potřeba rozdělit funkce ve společnosti podle schopností lidí. Ženy tedy zůstávaly v domácnostech kvůli těhotenství a péči o děti. Věnovaly se péči o domácnost, vyráběly nádobí, sbíraly lesní plody a vykonávaly všeobecně fyzicky méně náročné práce. Muži naopak byli vysíláni na lov divoké zvěře a byla jím přenechávána těžká manuální práce. V té době vládl matriarchát, tedy kult ženy (matky). Žena byla vážená právě kvůli těhotenství, které bylo nezbytné pro zachování i rozšíření rodu.⁶¹

61 PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 7.

(26)

25

Později s neolitickou revolucí a vznikem zemědělství se uspořádání společnosti mění. Větší zásluhu na vzniku zemědělského přebytku měli muži, kteří také dominovali v bojích o úrodnou půdu a vypěstovanou kořist.⁶² Tím stoupá jejich důležitost ve společenství. To bylo podpořeno i častými odchody mužů z domova a od rodiny, při kterých prozkoumávali okolní prostředí, získávali nové informace o přírodě a dostávali se do kontaktu s ostatními lidmi z jiných kmenů. Muži se tak postupně dostávají do popředí a získávají vůdčí pozice, přičemž zanikl matriarchát, který byl nahrazen patriarchátem.⁶³

Starověk pokračoval v patriarchálním uspořádání. Muž zajišťoval výdělek a patřil mu veškerý rodinný majetek, byl také jediný, kdo se mohl účastnit veřejného života.⁶⁴ Například v Athénách byl považován za občana jedině svobodný muž. Pouze on se mohl angažovat na politických sněmech. Ženy byly vnímány srovnatelně s dětmi a otroky jako podřadné, bez jakéhokoli práva podílet se na veřejném životě. Oproti tomu se ženám ve Spartě dostávalo určitého respektu a postavení, které bylo nesrovnatelně lepší než v Athénách. To bylo způsobeno hlavně díky tomu, že ženy zajišťovaly pro spartskou společnost mladé, zdravé muže pro válečné účely.⁶⁵

Křesťansky orientovaný středověk ženám pozici ve společnosti nezlepšil. Biblický příběh o stvoření člověka, kdy Eva je stvořena z Adamova žebra jen ospravedlňuje podřadnost ženy.⁶⁶ Bůh stvořil nejdříve muže, a pouze díky muži jsou na světě i ženy.

To samo naznačuje hierarchické rozvrstvení společnosti. Navíc Eva díky svému kousnutí do jablka ze stromu poznání způsobila vyhnání člověka z ráje. Žena je tedy zodpovědná za prvotní hřích, za které teď lidstvo musí platit. Proto by se žena neměla rozhodovat sama, naopak by se měla nechat vést mužem.⁶⁷ Díky tomu byl muž jasně definován jako nadřazený ženě a patriarchát pokračoval.

Velká diferenciace byla vnímána hlavně na počátku 18. stol.⁶⁸ Průmyslová revoluce se stala hlavním dělítkem a umístila tak ženy do sféry domova a muže do sféry práce.

Muži reprezentují a zajišťují rodinu a zastávají důležité funkce ve společnosti. Ženy

62 ŠIMÁČEK, Roman. Postavení ženy ve společnosti. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. s. 11.

63 PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 7.

64 ŠIMÁČEK, Roman. Postavení ženy ve společnosti. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. s. 11 – 12.

65 PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 9 – 10.

66 VALDROVÁ, Jana a Kristýna RYTÍŘOVÁ. Abc feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004, s. 153.

67 Tamtéž s. 153 – 156.

68 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 20 – 22.

(27)

26

ve většině případů nepracují a zůstávají doma, kde se starají o děti a domácnost. Toto rozdělení se v budoucnu stalo důvodem diferenciace mezi muži a ženami, například v diskriminaci ze strany zaměstnavatelů, která velmi realisticky vychází ze skutečnosti, že žena se stará o domácnost a muž ne.⁶⁹

Tento vzorec ženy v domácnosti a muže tvořícího si kariéru v zaměstnání, se přenášel generacemi až zhruba do začátku 20. století. Muži posléze odcházeli z domovů do války, zatímco ženy zůstávaly doma a musely se naučit vystačit si samy.

Začaly přejímat mužské pracovní pozice, protože na trhu práce zůstalo jen velmi málo mužů. Spolu s prací, začaly přejímat i různé mužské role. Po návratu mužů z války, už ženy nechtěly zůstávat pouze v domácnostech a dožadovaly se zařazení do společnosti, tedy mimo domov.⁷⁰ To také následovalo během dalších let. Muži sice měli vyšší pracovní pozice, které byly i lépe finančně hodnocené, ale sféra práce už se nedala nazývat ryze mužskou. Naopak soukromá sféra domova patřila stále do rukou žen. Muži se v domácnostech začínají angažovat až zhruba v 70. letech 20. století, přičemž hovoříme o tzv. nových mužích.⁷¹

2.4. Feminismus a krize mužství

Krize mužství se objevila už mnohokrát. Nejdříve vznikala krize paradoxně v zemích, kde žena měla větší svobodu.⁷² Ženy měly možnost promluvit k veřejnosti a ovlivňovat tak spoustu lidí. Hlavní bylo spojit se s ostatními ženami, které měly stejné pocity, ale neměly odvahu je vyslovit. První zpochybnění mužské identity vyslovily francouzské preciózky v polovině 17. století a to především svým zpochybněním manželství a nezbytné péče matky o dítě.⁷³ Muž byl do té doby nepochybně ve vedoucí pozici a jeho péče o děti nepřipadala v úvahu. Po vyjádření nespokojenosti někteří muži začali přejímat ženské hodnoty a chovat se jemně a galantně, čímž otevřeli novou etapu diplomatického jednání.⁷⁴

Další velká krize mužství přichází na konci 19. století s nástupem feminismu.⁷⁵

„Feminismus je ženské hnutí usilující o překonání útisku a marginalizace žen a změnu

73 Tamtéž, s. 21.

74 Tamtéž, s. 21.

(28)

27

doposud mužsky utvářených společenských struktur a způsobu života.“⁷⁶ Tradičně je feministické hnutí vnímáno jako hnutí za rovnoprávnost žen.⁷⁷

První vlna feminismu je označována jako období 19. – 20. století, která je spojena se snahou žen o získání volebního práva.⁷⁸ Feministky se však snažily o prosazení i mnoha dalších politických a sociálních reforem, například ve zdravotní prevenci, zrušení otroctví a školství.⁷⁹ Celkově ženy usilovaly hlavně o zrovnoprávnění mužů a žen na všech společenských pozicích. Po tom, co bylo ženám přiznáno volební právo, ztratili muži svou absolutní kontrolu nad politickým děním ve společnosti, což přispělo k znejistění mužské identity. Když ženy dosáhly svého základního cíle, začaly se dále zasazovat o rozšíření svých kompetencí v různých společenských okruzích. Podle Badinter se muži díky zásahům žen do různých sfér společnosti začali obávat o jejich prostor definující je jako muže. Muži vnímali tyto změny jako ohrožení. Ženy se snažily být stejně dobré jako oni, čímž narušovaly jejich nadřazenost.⁸⁰

Druhá vlna feminismu se zaměřovala především na rozvoj ženy a její osobnosti.

Tehdejší středostavovské bělošské ženy, uzavřené ve svých domovech, si uvědomovaly, jak omezené jsou jejich možnosti osobního růstu.⁸¹ Veškeré činnosti ženy byly směřovány na domácnost a péči o manžela a děti. Žena měla za úkol připravit příjemné prostředí domova, vychovávat děti, reprezentovat manžela a vypadat pěkně. Tyto funkce připadaly ženám nedostačující. V souvislosti s nespokojeností žen se ustanovilo mnoho nových zákonů upravující rovnoprávnost v oblastech zaměstnání, politiky atd.⁸² Muž tak opět ztrácí své doposud pevně ukotvené pozice ve společnosti a stává se srovnatelný se ženou. Jeho hlavní vlastnost – dominance – je hluboce narušena.

76 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 83. Heslo: feminismus.

77 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 308. Heslo: feminismus.

79 Tamtéž, s. 39.

82 Tamtéž, s. 44 - 45.