kolekce
Bakalářská práce
Studijní program: B3107 – Textil
Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství Autor práce: Jiří Sobotík
Vedoucí práce: doc. ak. mal. Emilie Frydecká
Liberec 2016
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Moje poděkování ze všeho nejvíc směřuje k mé rodině, která mě podporovala a umožnila realizovat můj projekt. Zvláště děkuji mému strýci, který mi poskytl věci na realizaci. Dále bych chtěl poděkovat paní doc. ak. mal. Emilii Frýdecké za její trpělivost a její vedení mé bakalářské práce. V neposlední řadě patří mé díky mým přátelům, kteří mě povzbuzovali, průběžně hodnotili mou práci a dodávali mi optimismus.
Další, teoretická část, popisuje anatomickou stavbu kožešiny. V praktické části je zmíněn postup činění kožešin a vlastní realizace pěti modelů s využitím kožešin.Tato praktická část je doplněna bohatou fotodokumentací celého postupu. V závěru mé bakalářské práce jsou uvedeny mé dojmy z práce s kožešinou.
Abstract
The first part of my bachelor thesis deals with historical issues of fur usage. Next, theoretical part, describes anatomical fur structure. Whole process of fur tanning together with my own realisation of fur clothes design is mentioned in the next part of the bachelor thesis. The last part of the bachelor thesis describes my impression from the work with fur.
Klíčová slova
Kožešina, pánská kolekce, pravěk, činění,
Key words
fur, men fashion collection, prehistoric times, fur tanning
7
Obsah
1. Úvod ... 9
2. Zpracování kožešin ... 10
2.1. Kožešinová zvířata ... 10
2.1.1. Kuna ... 10
2.1.2 Liška ... 10
2.1.3. Králík domácí ... 10
2.2. Pokožka... 11
2.2.1. Škára ... 11
2.2.2. Podkožní vazivo... 11
2.2.3. Chlupy ... 12
3. Praktická část ... 15
3.1 Způsoby stahování zvířat ... 15
3.1.1 Stahování kožek do pytlíku ... 15
3.1.2 Stahování kožek naplocho ... 15
3.2 Způsoby konzervování kožek ... 15
3.2.1 Konzervace kožek sušením ... 16
3.2.2 Konzervace kožek suchosolením ... 16
3.2.3Konzervace kožek mokrosolením ... 16
3.2.4 Konzervace kožek kvašením ... 17
3.2.5 Konzervace kožek piklováním ... 17
3.3 Průběh činění ... 17
3.3.1 Námok ... 17
3.3.2 Mízdření ... 18
3.3.3 Praní ... 18
3.3.4 Činění ... 19
3.3.5 Zvláčnění ... 19
3.3.5 Čištění ... 20
3.4 Inspirace ... 21
3.5 Realizace ... 22
3.5.1 Použité materiály ... 22
3.5.2 Barvy ... 22
3.5.3 Návrhy ... 22
8
4. Závěr ... 36 5. Použité zdroje ... 37 6. Fotodokumentace ... 39
9
1. Úvod
Kožešina byla od pradávna využívána v oděvu. V pravěku byla nedílnou součástí k přežití na starém kontinentu a v severních oblastech. Je to dobrý izolant proti chladu.
Sloužila také k výrobě stanů, používala se jako přikrývka. Byla velice dostupná díky loveckému stylu života pravěkých lidí. V pozdějších dobách začala kožešinu vytlačovat tkanina či pletenina. Kožešina se stala spíše doplňkem k lemování oděvů, nebo v zimě na kabáty. Postupem času byla kožešina známkou luxusu. Využívali ji králové i šlechta.
Zimní kožešina lasice hranostaje byla odedávna vysoce ceněná a byla používána na královských dvorech. Lasice hranostaj se v Evropě vyskytovala běžně, ale kvůli její zimní srsti je zde už vzácností. Kožich byl postupem času také finanční investicí a stával se spíše ženskou záležitostí. V 19. století se v zimě ženy bohatých obchodníků zahalily do drahých kožichů a vyšly do společnosti na operu nebo na ples. Kožešina se jako módní doplněk začala postupem času vytrácet. Na začátku 21. století, kdy různé aktivistické skupiny začaly kritizovat zacházení se zvířaty na kožešinových farmách, se začaly vyrábět umělé kožešiny, které ovšem ty pravé jenom kopírují a zdaleka nevypadají tak elegantně a tak přirozeně. Poslední dobou se ve světě módy kožešiny vracejí opět do kurzu. Lidé v dnešní době chtějí vynikat a kožešina, která je každá jiná a specifická, jim v tom může pomoci.
V mé bakalářské práci jsem použil kožešinu králíka domácího, lišky obecné a kuny skalní. Kožešina králíka domácího pochází z domácího malochovu. Díky tomu jsem měl možnost zkoumat kožešinu tohoto zvířete od narození mláděte přes činění a zpracování až k vytvoření konečného oděvu.
Kožešina lišky obecné použitá v této bakalářské práci je taktéž ekologická a pochází z lesa poblíž mého bydliště, kde bylo zvíře zastřeleno z důvodu přemnožení. Ze stejné lokality pochází kožešina kuny skalní, která byla zastřelena z téhož důvodu. Zvířata netrpěla v žádné kožešinové farmě, byla dobře živená a zdravá. Při takovém zacházení se zvířaty jsou produkty z nich zcela v pořádku.
10
2. Zpracování kožešin 2.1. Kožešinová zvířata
Kožešinová zvířata jsou ta, která jsou chována a využívána pro svou srst.
2.1.1. Kuna
Kuna byla kdysi vysoce ceněna pro svou kožešinu, i když se toto zvíře vyskytuje i v našich lesích. Na území České republiky žijí dva druhy této šelmy z rodu lasicovitých – kuna lesní a kuna skalní. Tyto dva druhy jsou velice rozdílné a nemohou se mezi sebou křížit. Kuna lesní je typická svým naoranžovělým podhrdlím a byla dřív více využívána na kožešiny než kuna skalní, která má podhrdlí bílé. Stavy kun velmi kolísají. V současné době je kuna velmi rozšířená. Kuna lesní je momentálně kunou skalní vytlačována. Dříve tomu bylo naopak. Co se týče zpracování kožešin, jednotlivé části jako hřbet, šíje, podhrdlí, ocásky a nožky se pravděpodobně zpracovávaly zvlášť.
Na podšívky byla nejspíš používána kratší srst z šíje a podhrdlí. [1]
2.1.2 Liška
Liška obecná, kožešnický název - červená liška, je a byla v naší krajině vždy hojná.
U lišky obecné se zpracovával jak její hustý hřbet, tak i řidší podbřišek. Nejběžnější podšívky byly ty, které byly vyrobeny z liščích podbřišků. Lišky z polárních krajů byly u nás velice drahé a málo dostupné. Polární lišky, křížové a stříbrné se k nám dovážely ze Skandinávie a Sibiře. Tyto lišky jsou dnes dostupné pouze z faremních chovů. [1]
2.1.3. Králík domácí
Králík domácí je domestikovaná forma evropského králíka divokého. Již ve středověku, zřejmě od 14. století, byl v česku králík divoký vysazován do přírody. Počátkem 17. století se začala šlechtit nová plemena králíků, která se chovala nejčastěji v malochovech pro srst, maso a kůži. Pro svou nízkou cenu se králičí kožešina stala nejdostupnější kožešinou, která se používala nejčastěji na podšívky a u oděvů na lemování, zdobení, čepice a límce. Králičí kožešinou se zdobí i tradiční čepice slezských krojů. Králičí srst se skládá ze tří druhů chlupů. Pesíky (3-5 cm) jsou rovné a tvrdé krycí chlupy, které chrání srst před okolními vlivy. Osníky (podsada) jsou měkké, v dolní části zvlněné. Vlníky (nejjemnější část podsady) jsou dlouhé 1,5 - 3 cm, ohebné, zvlněné a husté. V srsti angorských králíků převažuje množství právě těchto vlníků, jichž je většina. [2, 3]
11
2.2. Pokožka
Pokožka je nejsvrchnější vrstva kůže. Tvoří ji buňky, které se neustále množí a směrem k povrchu pokožky se zplošťují. Buňky stárnou, schnou a odpadávají v podobě lupů. Pokožka je poměrně stejnoměrná, tvoří ji 1 - 2 % celkové tloušťky kůže.
Jednou z nejtlustších kůží je například vepřovice, kde má pokožka tloušťku do 5 % celkové tloušťky kůže. Čím má zvíře jemnější pokožku, tím má hustší srst, protože ochrannou funkci zprostředkuje právě srst. Pokožku tvoří bílkovina keratin. [4]
Obr. 1: Popis pokožky 2.2.1. Škára
Škára tvoří 70 - 95 % tloušťky kůže. Je to nejcennější vrstva kůže. Horní vrstva škáry se nazývá papilární. Z papilární vrstvy vyrůstají chlupy a je zde i kořen chlupu. Spodní část škáry tvoří kolagenová vlákna a nazývá se retikulární část. Hustota kolagenových vláken a jejich vzájemná provázanost určují vlastnosti škáry. Čím je spleť hustší, tím je useň méně tažná. Mezi papilární a retikulární částí se nacházejí mazové buňky, potní žlázy a krevní žíly, které při špatné konzervaci nebo při špatném činění často podléhají hnilobě. To se projeví například loupáním líce nebo dvojením usní. [4]
2.2.2. Podkožní vazivo
Podkožní vazivo je nejspodnější vrstva kůže. Nachází se pod škárou a je v ní množství tukových buněk, které slouží jako zásoba energie. Tukové buňky umožňují snadné
12
stažení kůže z těla zvířete. Vrstva podkožního vaziva je mechanicky odstraňována při operaci mízdření. [4]
2.2.3. Chlupy
Chlup vyrůstá z chlupových váčků, které pronikají až do škáry. Každý chlup má na spodní části chlupového váčku výrůstek zvaný papila, ze kterého vedou nervy a cévky, které chlup vyživují. Chlup se skládá ze tří částí: stvolu, který vidíme nad pokožkou, kořene a chlupové cibulky, které jsou pod pokožkou. Stvol chlupu a kořen jsou složeny z odumřelých buněk. Každý chlup má u sebe mazovou žlázu, potní žlázu a přímící sval. Chlup má tři fáze vývoje: chlup rostoucí, dorostlý a přezrálý, který samovolně vypadne. V příčném řezu má chlup 3 vrstvy - dřeň kůru a kutikulu. Stvol chlupu může mít různé tvary, zkadeření, tloušťku a průřez. Srst kožešinových zvířat se skládá z několika typů chlupů: pesíky, podsada, krycí chlupy a chlupy hmatové. Dva posledně jmenované jsou kožešnicky bezvýznamné. [5,6]
Obr. 2: Typy chlupů
„Pesík je dlouhý, hrubý, rovný chlup, který podsadu přečnívá. Pesíky určují zbarvení díky melaninu. Mají izolační funkci a slouží k ochraně před vlhkem ve formě deště nebo sněhu.‘‘ [5]
„Podsada se skládá z jemných, hustě rostlých, krátkých chloupků, u některých chovaných zvířat vytvářejících typickou strukturu zvanou vlna. Hlavní funkcí podsady je tepelná izolace: chrání před nadměrným chladem v zimě a teplem v létě.‘‘ [5]
Dřeň
„Dřeň se skládá z jednoho až dvou sloupců buněk, které při vlasové cibulce ještě obsahují jádra a mají mnohoúhelníkový tvar. Směrem ke kmeni vlasu, který vyčnívá
13
z kůže buňky dřeně, postupně rohovatí a přeměňují se ve svraštělé rohové váčky vyplněné vzduchem. Přítomnost vzduchu v zrohovatělých elementech a mezibuněčných prostorách způsobuje, že vlasová dřeň se v dopadajícím světle jeví jako světlá a v procházejícím světle jako tmavá. Kromě vzduchových vakuol zrohovatělé buňky dřeně obsahují obvykle lipidové kapky a zrnka pigmentu.‘‘ [10]
Kůra
Kůra vyplňuje prostor mezi dření a kutikulou a její šířka je závislá na šířce dřeně.
Vlasová kůra neboli kortex je vláknitá vrstva vlasu, jež zabírá tři čtvrtiny (asi 80%) vlastní vlasové hmoty. Je složena z neživých protáhlých buněk - vláken čili fibril keratinu. Navíc se v kůře nacházejí shluky pigmentových zrn, které se jeví jako tmavé ostrůvky mezi fibrilami. ,,Jednotlivá vlákna tvoří nejnižší stavební jednotku - mikrofibrilu. Mikrofibrily se kruhovitě seskupují a vytváří snopečky. Tím tvoří další ohraničenou stavební jednotku - makrofibrilu. Takto vybudovaná část vlasové kůry se nazývá ortokortex. Jde o pravidelné uspořádání kortexu. Kortex může být uspořádán také nepravidelně, a to především u vlasů upravovaných preparací, barvením, odbarvováním, atd. Nepravidelně uspořádaný kortex se nazývá parakortex. Tyto obě části se od sebe liší nejen fyzikálně, ale také chemicky (mají rozdílné složení aminokyselin a různou chemickou reaktivitu). Jednotlivé vláknité makrofibrily jsou mezi sebou spojeny buněčnými membránami a mezibuněčným proteinovým tmelem.‘‘ [7,8]
Kutikula
„Kutikula je vnější vrstva obklopující vlas, která jej má chránit před možným poškozením z vnějšího prostředí. Skládá se ze zploštěných zrohovatělých buněk (šupinek), které se vzájemně překrývají a jejichž volné okraje směřující nahoru jsou pro každého jedince charakteristicky profilovány. Jsou navzájem spojeny zvláštním tmelem obsahujícím aminokyseliny (základní stavební jednotky bílkovin) a lipidy (tuky). Když leží šupinky kutikuly rovně a řádně se překrývají, jsou vlasy hedvábně hladké a lesklé.
Pokud jsou však šupinky kutikuly mechanicky nebo chemicky poničeny či narušeny, jsou vlasy matné, lámou se a snadno se cuchají. Kutikula je mimořádně pevně strukturovaná, odolává mechanickým vlivům, jako je česání a kartáčování. Zranitelná bývá výjimečně, například pokud je vlas vlhký. Kutikula také odráží velkou část škodlivých paprsků.‘‘ [7]
14
Obr. 3: Průřez vlasem
15
3. Praktická část
3.1 Způsoby stahování zvířat
Usmrcené zvíře se nejprve musí stáhnout z kůže, a to co nejrychleji po jeho usmrcení, abychom zabránili sražení krve v cévách, což vyvolává poškození kožky. [11]
3.1.1 Stahování kožek do pytlíku
Kožky z menších druhů savců, jako například králík, nutrie a sobol, se stahují do pytlíku, a to buď od zadku, nebo od hlavy. Kožka, která je stažená od zadku, je při stahování rozříznuta na spodní straně zadních nohou k řitnímu otvoru a po spodní straně ocasu.
Pokud aplikujeme stahování kožky od hlavy, nemá kožka žádný řez. Používá se u ušlechtilých kožešin, nejčastěji u hranostaje, popelek a některých druhů orientálních lišek.
Při stahování kožky od zadku se usmrcené zvíře přiváže k pevné tyči provázky za zadní nohy. Jakmile je zvíře pevně pověšené za obě zadní nohy, mohou se obě zadní nohy kolem dokola obřezat. Po obřezání se vede řez směrem k řitnímu otvoru zvířete.
Ze začátku si pomáháme nožem, potom to lze provést tak, že kůži taháme silou dolů.
Nevýhodou je, že srst není tak přístupná jako u stahování naplocho.
Při stahování kožky od čumáku nemají kožky žádný řez. Tímto způsobem se stahují např. kožky sobola, hranostaje, popelek a některé druhy orientálních lišek. Kožky se zpracovávají obvykle v pytlíku a rozřezávají se mezi zadními nožkami. Rozřezávají se poměrně obtížně a je nutno pracovat velmi opatrně, aby se srst nepořezala. [11,12]
3.1.2 Stahování kožek naplocho
Tento druh stahování se používá u velkých nebo malých zvířat. Při stahování je řez veden od tlamy až po řitní otvor. Kožky se snadno třídí, skladují a přepravují. [11,12]
3.2 Způsoby konzervování kožek
Stažené kožky se mohou konzervovat různými způsoby. Když staženou kožku nechceme nijak konzervovat, musíme ji co nejdříve zpracovat. [11,12]
16 3.2.1 Konzervace kožek sušením
Tento způsob konzervace je nejobvyklejší. Při sušení musíme dávat pozor, aby byly kožky dobře natažené a byly v dobře větrané místnosti. Kožky se při sušení mohou začít kazit. Kažení hodně ovlivňuje počasí (pokud je vlhko nebo sucho) nebo také tloušťka řemene zvířete a hustota vlasu. V našich podmínkách je toto sušení vhodné pro kožky se slabým řemenem a ne příliš hustým vlasem. [11,12]
Obr. 4: Konzervace sušením 3.2.2 Konzervace kožek suchosolením
Jako další způsob konzervování můžeme použít suchosolení. Při suchosolení může snadno dojít k vlhnutí řemene a následně k jeho zapaření. Kůži nasolíme a pověsíme.
Sušení trvá déle. Solené kožky musí být zpracovány o něco dříve než kožky zakonzervované sušením. [11,12]
3.2.3Konzervace kožek mokrosolením
Kožky rozprostřeme a následovně do nich vtíráme sůl, nejvíce musí být prosoleny kraje, aby se kůže nezačala ohýbat. Tyto kožky se při následovném zpracování dobře rozmáčejí. Po dvou až třech měsících začínají uvolňovat srst, proto nejsou vhodné k delšímu skladování. Tímto způsobem se nejčastěji uchovávají teletiny a skopovice.
[11]
17 3.2.4 Konzervace kožek kvašením
Hodně rizikovým způsobem je konzervace kvašením. Při této konzervaci dochází ke krátkému zakvašení kůží zákvasem z otrub a vody. Při tomto způsobu konzervování se kožky následně dobře rozmáčí a snáší delší skladování. Nevýhodou je, že nesmí být vystaveny vlhku a jsou náchylné k uvolňování srsti. Tato konzervace se provádí u perziánů a ušlechtilých druhů teletin. [11,12]
3.2.5 Konzervace kožek piklováním
Pokud je konzervace provedena piklováním, musíme tyto kožky chránit před vodou a vlhkem, jinak se silně zbobtnají a poškodí se řemen. Po konzervaci piklem kožky vyžadují speciální námok. Využívá se někdy u ovčin. [11,12]
3.3 Průběh činění
3.3.1 Námok
Suché kůže namočíme do 25°C vlažné vody, do níž jsme přidali kuchyňskou sůl v množství deset gramů na jeden litr. Kůže musí být zcela ponořeny po dobu dvaceti čtyř hodin. Během dvaceti čtyř hodin lázeň třikrát až čtyřikrát promícháme. Po dvaceti čtyřech hodinách kůže vyjmeme, vytáhneme přes hranu dřevěného předmětu, aby zvláčněly. U nedokonale rozmočených kůží námok opakujeme.[11]
Obr. 5: Námok
18 3.3.2 Mízdření
Po námoku necháme kůže volně okapat a provedeme mízdření, tj. zbavíme je podkožního vaziva a tuku pomocí lžíce, nože a podobně. U silnějších kůží je vhodné použít poříz.[11]
Obr. 6: Mízdření 3.3.3 Praní
Odmízdřenou kůži dvakrát až třikrát vypereme ve vodě 35°C teplé s přídavkem tekutého saponátového prostředku JAR (dva gramy saponátového prostředku na jeden litr vody). Po důkladném vyprání vymácháme kůže ve studené vodě až do zbavení uvolněných nečistot a chemikálií.[11]
19 Obr. 7: Praní 3.3.4 Činění
Vymáchané kůže vložíme do činícího roztoku připraveného rozpuštěním čtyřiceti gramů kuchyňské soli a pěti gramů kyseliny mravenčí vjednom litru vody. Občas promícháme a po čtyřiceti osmi hodinách kůže z činicího roztoku vyjmeme, vyvěsíme je přes dřevěnou tyč a necháme dvanáct hodin okapat. Okapané kůže vložíme do roztoku připraveného rozpuštěním čtyřiceti gramů kuchyňské soli, deseti gramů činící směsi KORTANU AL v jednom litru vody a ponecháme dvacet čtyři hodin. Poté přidáme do lázně uhličitan sodný bezvodý - 0,5 g na jeden litr vody. Kůže patnáct minut mícháme, pak čtyřicet pět minut ponecháme volně v lázni. Potom kůže vyvěsíme rozprostřené přes dřevěnou tyč vlasem nahoru na dobu čtyřiceti osmi hodin v dobře větrané místnosti, ve stínu (nutno zamezit přímému oslunění).[11]
3.3.5 Zvláčnění
Vyčiněné, zaleželé kůže vyždímáme z přebytku činícího roztoku, rozprostřeme řemenem nahoru a stejnoměrně naneseme tukovou emulsi Novorol K - 1 (před upotřebením protřepat) zředěnou v poměru 2:3 s vodou a necháme dvě hodiny zaležet.
Dbáme, abychom emulzí neznečistili vlastní kožešinu. Po zaležení sušíme kůži rozprostřenou, srstí nahoru. Během sušení občas rozpracováváme (vytahujeme) přes hranu dřevěného předmětu. Rychlost sušení závisí na druhu kožešiny a teplotě.[11]
20 Obr. 8: Sušení 3.3.5 Čištění
Dokonale vyschlé kůže pročešeme hřebenem nebo řídkým kartáčem. Velmi dobrého účinku dosáhneme, čistíme-li směsí, kterou připravíme smísením tři sta padesáti gramů perchlorethylenu a deseti kilogramů bukových pilin. Vlas i řemen třeme tak dlouho, až je vlas lesklý, čistý, pružný a řemen měkký, tažný a vláčný. Čištění je možno provádět výhodně v čisté míchačce na beton.
Po vyčištění vyčešeme řemen hrubým kartáčem, silný řemen obrousíme smirkovým papírem. Vlas vyčešeme hřebenem.[11]
Obr. 9: Čištění v míchačce
21
3.4 Inspirace
Inspiraci jsem čerpal v pravěku. V podstatě jsme pravěkými lidmi v moderní době.
Pravěk trval v období 3 000 000 - 4500 př.n.l., tudíž jsme vyvinuti na život v pravěku víc než na současnou moderní dobu. Pravěký člověk řešil otázky, zda přežije do dalšího dne a zda najde něco k jídlu. Když něco našel, všechno zužitkoval a nic nenechal na zmar. Netrpěl civilizačními chorobami jako je cukrovka, rakovina, osteoporóza a alergie. Chtěl jsem se tedy prostřednictvím kožešiny vrátit do doby pravěku, kdy byla kožešina hojně využívána. Kožešina byla v pravěku, hlavně v Evropě a Skandinávii, důležitá z důvodu přežití. V dnešní době představuje kožešina spíše drahý luxusní materiál. Symbolizuje bohatství a dobré společenské postavení. Mým záměrem bylo skloubit tyto dva aspekty kožešiny jako módního doplňku a jako nezbytnou část oděvu.
Proto je kožešina v mých návrzích použita jako nákrčník a holenice. Na těchto místech chrání před chladem jako kdysi v pravěku, v současnosti jsou však spíše doplňkem oděvu.
Obr. 10: Pravěký muž Obr. 11: Přehlídka FENDI
22
3.5 Realizace
3.5.1 Použité materiály
Pletenina 1 Pletenina 2 Pletenina 3 Tkanina 1
Tkanina 2 Tkanina 3 Kožešina
3.5.2 Barvy
Barvy jsem volil takové, aby byly v souladu s kožešinou. Zvolil jsem bílou pleteninu s jemným melírováním. Obecně je bílá barva barvou čistoty a neposkvrněnosti. V kolekci působí rozjasňujícím dojmem. Dále je použita šedá pletenina s jemným melírováním. Šedá je neutrální barvou a skvěle doplňuje přirozenou barvu kožešiny.
Hnědá barva je barvou země a je neutrální barvou. V historii měl oděv většinou hnědavý nádech, jelikož neexistovalo bělení, jak jej známe v dnešní době. Tyto dvě barvy doplňuje tmavě modrá, která kolekci utlumuje.
3.5.3 Návrhy Model č. 1
Na prvním návrhu je kožešina použita jako límec. Po délce je sešita k sobě, aby tvořila celistvý vál kolem krku. Na každém konci jsou natlučené dva staromosazné průchodky velikosti 5,5x5x10 mm. Oba konce jsou spojeny jutovým provázkem. Kožešina je
23
tmavé barvy, což je kontrastní k bílému transparentnímu tričku bez rukávů. Kraje jsou pouze začištěny čtyřnitným overlockovým stehem. Kraťasy jsou z tmavě modré, lehce transparentní pleteniny. Okraje jsou začištěny čtyřnitným overlockovým stehem. Horní kraj je přehnut k líci. Na horním kraji jsou natlučené dva průchodky o velikosti 8 x 6 x 18 mm staro mosazné barvy. Průchodkami je provlečena šňůrka z juty, která je ručně spletena ze tří provázků. Nohavice kraťasů jsou také zahnuty na líc.
Model č. 2
Na druhém návrhu je kožešina použita jako nápažník (obepíná biceps) a předloketník(obepíná předloktí). Obě dvě části jsou přibližně stejně barevné. Nápažník má na každé straně šest staromosazných průchodek o velikosti 8 x 6 x 18 mm. Obě strany jsou k sobě spojeny jutovým provázkem, který je ručně spletený ze tří provázků.
Předloketník má také z každé strany na uchycení šest staromosazných průchodek o velikosti 8 x 6 x 18 mm. Provázek je spleten ze tří provázků. Kolem krku je doplněk z dančího parůžku, který je upevněn spleteným jutovým provázkem. U pasu je přichycen liščí ocas za jednu průchodku.
Model č. 3
Kožešina na třetím oděvu je použita jako holenice. Holenice obepínají lýtko od kotníku až ke kolenu. Kožešina je v přirozeném tvaru. Na každé straně je sedm staromosazných průchodek o velikosti 8 x 6 x 18 mm. Kožešina je spojena spleteným jutovým provázkem ze tří provázků.
Model č. 4
U čtvrtého oděvu je kožešina použita formou šály. Šála je složena z osmi jednotlivých dílů spojených spleteným jutovým provazem ze čtyř lanek. Průchodky jsou na šesti dílech použity čtyři a na dvou konečných jsou použité dvě. Průchodky mají velikost 12 x 5 x 24 mm a mají staromosaznou barvu.
Model č.5
V pátém oděvu je použita celá kožešina lišky, která je volně umístěna na ramenou. Na zápěstí je tlapa lišky, která je obmotána jutovým provázkem ze tří lanek.
24 Obr. 12: Model č. 1
25 Obr. 13: Model č.1 [13]
26 Obr. 14: Model č. 2
27 Obr. 15: Model č. 2 [13]
28 Obr. 16: Model č. 2 [13]
29 Obr. 17: Model č. 3
30 Obr. 18: Model č. 3 [13]
31 Obr. 19: Model č. 3 [13]
32 Obr. 20: Model č. 4
33 Obr. 21: Model č. 4 [13]
34 Obr. 22: Model č. 5
35 Obr. 23: Model č. 5 [13]
36
4. Závěr
Celá moje práce byla pro mě křest ohněm. Vždy mě zajímaly kožešiny a jejich výroba.
Stačil první krok, a už nešlo od tématu utéct. Když jsem začal činit svou první kožešinu, nešlo si říct ''Dám si pauzu''. Když tento proces jednou začnete, musíte ho dodržet, celý absolvovat a nesmíte vynechat žádnou operaci. Kožešina je pořád v popředí, ale na nátlak ochránců byla rozvíjena umělá kožešina. Umělá kožešina se od té přírodní liší svou jemností leskem a barevností, kterou má každé zvíře jinou. Celkově příroda má kouzlo nedokonalé dokonalosti.
Spojení kožešiny, lehké pleteniny a kraťasů bylo kontrastní, velice zajímavé a netradiční. Kožešina je v odívání typicky zimní záležitostí. V kombinaci s jarními a letními prvky je velmi netradiční. Kolekce je pánská, což asociuje muže jako lovce, obstaravatele potravy a tudíž i kožešiny, symbolu tepla a naděje na přežití v drsných podmínkách.
Moje zkušenost s tímto přírodním materiálem byla pro mě obrovským zážitkem.
Přinesla mi pocit sounáležitosti s přírodou, pocit spojení s minulostí této planety, pocit radosti z tvůrčí činnosti a nakonec pocit velkého uspokojení nad ukončením tohoto dlouhodobého procesu, který vyústil v hotové modely.
37
5. Použité zdroje
[1] Kožešiny a kožešnické řemeslo. Hradeckydvur [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z: http://www.hradeckydvur.net/vsedni-zivot/kozesiny-a-kozesnicke-remeslo
[2] Králík domácí. Wikipedia [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Králík_domácí
[3] Králičí kožešina. Livinghistory [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://livinghistory.cz/node/424
[4] Struktura kůže. Skolatextilu [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://www.skolatextilu.cz/elearning/45/textilni-terminologie-zboziznalstvi/kuze-a- kozesiny/Struktura-kuze.html
[5] Srst. Wikipedia [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Srst
[6] Chlup. Wikipedia [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chlup_(zoologie)
[7] Vlasová struktůra. Medicina [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://medicina.cz/clanky/4780/34/Vlasova-struktura/
[8] Vlasová kůra. Wikipedia [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasová_kůra
[9] Kutikula. Wikipedia [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kutikula
[10] Chlupy. Med.muni [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://www.med.muni.cz/histology/MedAtlas_2/MA_txt8-2-2-1.htm
[11] VRBACKÝ, R., ČÍŽEK, J.: Vydělávání kožešin: Technologie pro 1. a 2. Ročník OU a UŠ., Nakladatelství technické literatury, n.p., Spálená 51 Praha 1, v roce 1972
[12] HELMUT, Ottiger a Reeb URSULA. Vydělávání kůží a kožešin. Grada, 2014. ISBN 9788024751382.
[13] TATRANSKÁ, Kamila. Fotodokumentace: Kožešiny v kombinaci s textilem.
Liberec: Kejmy Tatranska Design, 2016.
Obr. 1: Pokožka. Renlive [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://www.renlive.cz/files/imce/pokozka.jpg
Obr. 2: Druhy srsti. Michal-duda [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://michal-duda.euweb.cz/srst_druhy.JPG
Obr. 3: Průřez vlasu. Zdravyvlas [online]. [cit. 2016-01-13]. Dostupné z:
http://www.zdravyvlas.cz/portals/0/prurez_vlasu.jpg
38
Obr. 10: Pravěký muž: Crystalinks [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z:
http://www.crystalinks.com/prehistoric.clothing1.jpg
Obr. 11: Přehlídka FENDI: Nowfashion [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z:
https://nowfashion.com/fendi-menswear-fall-winter-2014-milan-5710
[17] TATRANSKÁ, Kamila. Fotodokumentace: Kožešiny v kombinaci s textilem.
Liberec: Kejmy Tatranska Design, 2016.
