DIVADLO V NÁS - ODĚVNÍ KOLEKCE S VYUŽITÍM ŽAKÁRSKÉ TKANINY
Bakalářská práce
Studijní program: B3107 – Textil
Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství Autor práce: Lucie Sejnová
Vedoucí práce: Mgr. A. Zuzana Veselá
Liberec 2014
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Mé poděkování patří všem, kteří mi byli nápomocni při tvorbě bakalářské práce. Za věnovaný čas, trpělivost a rady děkuji hlavně vedoucí práce Mgr. art. Zuzaně Veselé, za velkou výpomoc při tvorbě žakárské tkaniny Ing. Brigitě Kolčavové Sirkové Ph.D., Ing. Vlastimile Bergmanové, Ing. Karolu Ježíkovi a za poskytnutí prostředků pro praktické zhotovení práce Janě Čutkové, Haně Rulcové. Ale především rodičům, kteří mi byli podporou po celou dobu studia.
Anotace:
Hlavní inspirací bakalářské práce je divadlo. Tematicky je zaměřena na renesanční divadlo v období působnosti Williama Shakespeara. Téma renesance je zpracováno v linii oděvu a divadlo zpodobňuje žakárská tkanina uplatněná v detailech oděvu. Na žakárské tkanině jsou vyobrazeny kladné a záporné povahové vlastnosti charakteristické pro divadelní hry, v souvislosti s oděvy v černo-bílé barevnosti. V textu jsou rozepsány inspirace pro oděv i žakárskou tkaninu a použité technologie pro praktické zpracování dámské oděvní kolekce.
The Annotation:
The main inspiration of this bachelor thesis is theater. The theme is based on renaissance theater in the time of William Shakespeare. The theme renaissance is processed in lines of the clothing and the theater is formed in the detail by using the jacquard fabrics. On the jacquard fabric are shown the negative and positive properties characteristic for the theater play, in the context of black and white color of the clothing. In this text are written the inspirations for the clothing and the jacquard fabric and the technologies used for the practical creation of woman’s clothing collection.
Klíčová slova:
divadlo
anglická renesance renesanční oděv William Shakespeare
barevná symbolika lidských povahových vlastností žakárská tkanina
oděvní kolekce
Key words:
Theater
English renaissance Renaissance clothing William Shakespeare
The color symbolic of human nature Jacquard fabric
Clothing collection
7
Obsah
Úvod ... 8
1. Inspirace ... 9
1.1. Divadlo ... 9
1.1.1 Anglické renesanční divadlo ... 10
1.1.2. Nejznámější divadelní autor – William Shakespeare ... 12
1.2. Renesance ... 14
1.2.1. Renesanční oděv ... 14
1.3. Lidské povahové vlastnosti ... 17
1.3.1. Barevná symbolika lidských povah ... 17
2. Technologie ... 18
2.1. Žakárská tkanina ... 18
2.1.1. Princip, historie a současnost žakárové technologie ... 18
2.1.2. Tvorba vlastní žakárské tkaniny ... 20
2.1.3. Technické parametry tkacího stroje, tkaniny a přízí ... 24
2.2. Oděvní kolekce ... 26
2.2.1. Návrh oděvů ... 26
2.2.2. Oděvní návrhy ... 27
2.2.3. Technický nákres a popis oděvů ... 33
2.2.4. Vzorky použitých materiálů a materiálové složení tkanin ... 39
2.2.5. Vlastní tvorba oděvů ... 41
2.2.6. Fotodokumentace ... 42
Závěr ... 55
Použitá literatura a zdroje obrázků ... 56
8
Úvod
Do kulturního vyžití člověka neodmyslitelně už po staletí patří divadlo. Princip divadelního představení spočívá v souhře vyjádření lidských povahových vlastností jednotlivých postav divadelní hry. Postavy divadelních her představují povahy lidí ve skutečném životě. Potom tak v každém z nás ožívají postavy z her divadelní scény.
Postavy se stejně, tak jako lidé na první pohled zdají kladné či záporné, dle převahy určitých vlastností. Každý má však v sobě i určité procento svých protikladných vlastností, stejně tak i postavy divadelních her.
Nejvýznamnější rozvoj divadla probíhal v období renesance, kdy si lidé zvykli chodit za divadlem, spíše, než aby divadlo cestovalo za nimi. A kdy se z „komediantů“
i díky podpoře vrchnosti stávali „páni herci“. Herci Masek se začali usazovat v různých společnostech. Z kteréž doby pochází i nejznámější autor divadelních her William Shakespeare. Čehož jsou důkazem dnešní divadla, která se inspirují jeho příběhovými předlohami dodnes a patří tak k nejhranějším autorům.
Dámské renesanční oděvy se vyznačovaly především linií typu A, zdobenými límci, těsnými živůtky s širokými a hlubokými výstřihy, řasenými rukávy i sukněmi a bohatými vzory na textiliích, které dominovaly v hladkých částech oděvu.
Základem dámské oděvní kolekce jsou černé a bílé oděvy s tvarovými prvky inspirovanými renesančním oděvem. Barevnost oděvů symbolizuje lidské povahové vlastnosti. Převážně bílý oděv patří člověku na první pohled působícímu kladně a oděv zhotovený z černého materiálu zápornému. Vlastnosti obsažené v povaze člověka v minimálním množství, u kladného člověka záporné a u záporného kladné jsou barevně ztvárněny žakárskou tkaninou v detailech oděvu.
Vzor žakárské tkaniny je inspirován symbolem divadelního umění - maskou a v podobě obrysů škrabošek aplikován do tkaniny. Barevnost tkanin je rozlišena dle vybraných kladných a záporných povahových vlastností. Vznikly tak dvě tkaniny.
Přičemž je pak tkanina s vyjádřením záporných vlastností aplikována do oděvu působícího kladně a tkanina s kladnými vlastnostmi do oděvu působícího záporně.
Praktické vypracování spočívá v návrhu vzoru a barevnosti žakárských tkanin, jejich zpracování do vazeb, realizaci a konečné úpravě. Tvorba oděvů se skládá z jejich návrhů, tvorby střihů a praktického provedení z černých, bílých a žakárských tkanin.
9
1. Inspirace
Bakalářská práce je inspirována především divadlem, jako výrazovým zpracováním lidských povahových vlastností, z nichž se skládá vlastní dějový příběh. Jejich různým poměrem v povaze postav a propojením osob vzniká konkrétní hra.
Asi největší změna v oboru divadla se uskutečnila v období renesance a přibližně v této podobě funguje divadlo dodnes. Z této doby jsou už známa jména konkrétních herců i autorů her. Proto je v práci snaha i o zařazení divadla právě do této doby. Renesance je v oděvu zastoupena převzetím některých soudobých tvarových prvků, konkrétně z dámských oděvů především anglické renesance a nově použitých v současném oděvu.
Z důvodu toho, že oděvy byly zhotovovány ze vzorovaných textilií je i u bakalářské práce použito vzorované tkaniny. Zhotovená textilie zobrazuje vybrané povahové vlastnosti, jenž se nejlépe uplatní právě v divadle.
1.1. Divadlo
Divadlo je druh umění postavený na akci herců a reakci diváků. Jeho počátek se datuje už od doby kamenné, kdy vznikalo společně s řečí a myšlením, jako prostředek komunikace. Základem této záměrně vědomé činnosti člověka jsou skutečnosti odpozorované z okolní přírody, jako například zvířecí hry (zápasy, lovení, dovádění).
To je však v lidském podání omezeno dobrovolně přijatými pravidly. „Důležitý okamžik ve sblížení s divadlem nastává tam, kde se „hra pro sebe“ mění ve „hru pro druhé“ nebo hru s nimi jako partnery.“ [4] Divadlo s námi souvisí už od dětství, kdy si při hře ještě neznámé věci zaměňujeme s vlastní fantazií. S divadlem je spojeno používání líčení, masek, převleků, zdobení těla, tváře i vlasů, které jsou tak jako pohyby, vyjádřením emocí a maskování převzaté od zvířat. Divadlo je spojením mimiky, gest a temperamentu s řečí a hudbou určitým způsobem komunikace a dorozumívání.
10
1.1.1 Anglické renesanční divadlo
Počátky Anglického renesančního divadla pramení už ve středověku. Náboženské hry jsou známy již od roku 975. Po roce 1350 se takzvané mystérie hrají především o svátku Božího těla založeném v roce 1311. Tyto hry byly provozovány řemeslníky, kteří měli přiděleny scény dle toho, jaké rekvizity mohli opatřit (například tesaři byla přidělena stavba Noemovy archy). Města jako York, Chester nebo Coventry měla cykly čítající 25 až 48 her. Mystérie se hrávaly na patrových vozech nazývaných pageants [pejdžnts].
Dole byla šatna a nahoře na vozu, někdy i na zemi u vozu se odehrával děj. Hrály se též mirakly a morality. Mezi nejoblíbenější mirakly patřil zápas sv. Jiřího s drakem, jakožto národního patrona. Občas se mystérie i morality odehrávaly v kruhu za městem.
Po obvodě kruhu bývalo 5 až 8 hledišť – mansionů. Kruhový tvar má návaznost spíše, než na antický amfiteátr, na kruhový prostor určený už od pravěku k turnajům a rituálům.
Do divadla se zapojovali i zpěváci dětského chrámového sboru (bonifanti), kteří později, jako Děti královniných zábav hráli v krytém divadle U dominikánů. K divadlu patřili i žongléři, kteří uváděli životy světců, jako žánr divadlo jednoho herce.
Náměty pro hry byly čerpány také hlavně z příběhů vyprávěných žoldnéry, takzvaná rytířská epika. Příběhy vyprávěly o králi Artušovi a členství jeho Kruhového stolu, Robinu Hoodovi, byly v podobě bajek nebo s antickým námětem. Ve fraškách a interludiích figurují i soudobé postavy.
Mezi dvorská představení patřily Masky, které se odehrávaly v hodovní sínipři umělém osvětlení. Jejich účinkujícími byli šlechtičtí amatéři a za přihlížení královského páru se konaly výpravné podívané s hudbou a průvodem po městě. „Nejvíc připomínaly maškarní ples a pozdější francouzský dvorský balet. Hrály se při výjimečných příležitostech k reprezentačním účelům od 15. století do anglické buržoazní revoluce 1640.“ [4] Od 16. století se díky vzrůstajícím požadavkům už na Masce podíleli profesionální herci, výtvarníci, hudebníci a skladatelé. Později se v Maskách používaly i vozy, scény s proměnlivými dekoracemi, triky za pomoci pyrotechniky a otočné jeviště. Maska byla zakončena následným plesem. Maska se skládala zpravidla z více částí, mezi něž patřil průvod, alegorie (oslovení, odůvodnění Masky), antimaska (komický taneční výstup), píseň (sólo i sbor), vlastní Maska (vstup a tanec masek),
11 společný rej s přihlížejícími. Příkladem pozdní Masky může být Comus (1634) od básníka Johna Miltona.
Důležitým mezníkem pro rozvoj hospodářství a kultury byla v Anglii reformace krále Jindřicha VIII., scelování pastvin, které zapříčinilo vznik anglického vlnařského průmyslu a vytvoření silného loďstva pro zámořské plavby.
Podoba divadel té doby byla různá, divadla mohla být soukromá (u dvora, v domech šlechty, ve školách nebo bývalých klášterech), školská (na univerzitách v Oxfordu a Cambridgi) i veřejná (například londýnské alžbětinské exteriérové divadlo Labuť z roku 1585). Architekt Inigo Jones,(navrhoval kostýmy i scénu pro Masky), roku 1630 postavil kryté dvorské divadlo Kohoutí aréna. K soukromým divadlům patřilo i kryté divadlo U dominikánů, kde přes zimu od roku 1608 hrála Společnost lorda komořího. Školské divadlo bylo hráno na Oxfordské a Cambridgské univerzitě i v jídelnách právnických kolejí v Londýně. Veřejná divadla byla původně zařizována v podobě provizorního jeviště v zájezdních hostincích s rozdělenými místy pro zámožnější občany a pro ostatní diváky.
Divadelní jeviště bylo u veřejných divadel rozděleno na tři prostory. Na předním jevišti se odehrávaly exteriérové situace, na zadním interiérové, jako ta z kresby alžbětinské hry na obrázku 1 a horní jeviště bylo využíváno hlavně pro balkónové scény.
Obrázek 1:
Ukázka ilustrace z dobových her [6]
12 Pokud byl představení přítomen šlechtic, zvláště pak patron souboru, mohli sedět přímo na scéně. Když byli diváci i nad jevištěm na galerii, které šlo použít i jako horní scény, museli herci hrát v kruhu. Herci svůj projev věnovali spíše divákům, než partnerovi. Neexistovala však jednotná pravidla pro vyjadřování určitých věcí, proto bylo používáno spíše nesourodých vyjadřovacích prostředků.
Každý herec musel umět zpívat, tančit, šermovat i improvizovat. Chlapci hrající dívčí role, ve věku od 12 do 15 let, byli mezi dospělé přijati ze známých dětských divadel. V souboru však byli považováni za herecké učedníky a po dosažení dospělosti se mohli stát členy společnosti nebo odejít ke společnosti jiné. Vyšší postavení zaujímal ten herec, který byl principálovým spolupodnikatelem. Kostýmy herců byly zařizovány šlechtickými patrony a divadelními příznivci. Při hrách historických nebyla brána v potaz věrohodnost kostýmů. Pokud bylo používáno masek, souhlasila většinou s jejich barvou i barevnost kostýmů. Barva kostýmu mohla též vyjadřovat charakter nebo být heraldickou barvou patrona. Žlutý kostým byl například přiřazen šaškům a klaunům, kteří byli to samé, co v antice mimové a ve středověku žongléři. Jejich úkolem bylo tančit, zpívat, hrát na hudební nástroje, ovládat pantomimu a akrobacii. Jejich rekvizity mohli představovat i živé osoby nebo být použity, jako věci k úplně jinému účelu.
Po Shakespearově smrti se postupně začaly využívat nové možnosti související s objevy doby, ke kterým patří i matematika a fyzika. Anglická buržoazní revoluce nejprve divadlu nepřála, poté ho však použila k politickým účelům, zejména propagaci nové vlády. Po návratu rodu Stuartovců se divadlo mohlo dále rozvíjet od navázání na Shakespearovy tradice. Hlavní změnou bylo podání ženských rolí, které mohly být hrány herečkami.
1.1.2. Nejznámější divadelní autor – William Shakespeare
Dramatik William Shakespeare (23.4.1564 - 23.4.1616) spolu se svými současníky, Christopherem Marlowem (1564-1593) a Benem Jonsonem (1572-1637) představuje vrcholnou éru divadla Alžbětinské doby.
Jeho otec byl členem Cechu rukavičkářů a koželuhů a od r. 1599 vlastnil dědičný erb s nápisem „Ne bez práva“, který mu William obstaral. Matka byla ze šlechtického rodu a jedním ze sourozenců byl bratr Edmund (herec). Od dětství ho zajímaly mystérie a alegorické slavnosti. Vystudoval gramatickou školu ve Stratfordu,
13 kde získal základní znalosti latiny, řečtiny, klasické literatury, muziky a rétoriky, které se mu později hodily v jeho povolání. V 18 letech se oženil s Annou Hathawayovou (26), s kterou měl tři děti.
Odešel k londýnskému divadlu, kde působí, jako herec různých společností a od 90. let i jako dramatik. Čte a stýká se se šlechtou (hrabě Southampton). Od roku 1594 patří mezi členy Společnosti lorda komořího. Hrají u dvora, na právnických fakultách, v soukromých a veřejných divadlech, i mimo Londýn. Většinu hlavních rolí psal pro Richarda Burbageho. Druhou hlavní hereckou skupinou v Londýně byla Společnost lorda admirála s dramatiky Marlowem a Jonsonem.
V roce 1599 bylo otevřeno divadlo Globe, kde je Shakespeare spolu s Burbagem, Kempem a dalšími podílníkem stavby. Roku 1600 píše svou nejúspěšnější hru Hamlet, která je ohlasem na duchovní krizi renesance postupující k baroku.
Královna Alžběta I. v roce 1603 umírá a na uvítanou novému panovníkovi Jakubovi I.
píše hru ze skotských dějin (Macbeth). Král ho přijímá a společnost přejmenovává na Herce krále. Zimu přečkávají v krytém divadle U dominikánů, kde dříve působili dětští herci. Ke konci života píše převážně divadelní pohádky, nejspíše právě kvůli technicky větším možnostem pro triky a efekty v divadle U dominikánů. Při představení Jindřicha VIII. v roce 1613 divadlo Globe vyhoří, kvůli příliš autentické dělostřelbě.
Následujícího roku je opět zprovozněno, avšak Shakespeare se cítí vyčerpán a vrací se do Stratfordu, kde za pár let umírá. Herec Garrick pak na jeho počest v 18. století ve Stratfordu zakládá letní Shakespearovské cykly.
Svou kariéru zakládal na soupeření s předchůdci i současníky, chtěl dokázat, že může být nejlepší, což se mu i podařilo. Zpočátku chtěl každou hrou vyjádřit něco nového, jak obsahem, tak žánrem (Komedie plná omylů, Marná lásky snaha, Romeo a Julie, …). V dalším období už byly jeho hry filozoficky hlubší a na kvalitnější úrovni (Sen noci Svatojánské, …). Dramatickým obdobím tragédií vrcholí jeho umění, kde se úplnost a nedějový smysl propletených linií dramatu vyjasní až nakonec (Hamlet, Othello, Král Leare, …). Stále se vyvíjí a snaží se do svých her vtělovat své prožitky i umělecko-dramatický styl stejně tak, jako se zezačátku inspiroval díly předchůdců.
V posledním období, kdy uvažoval o návratu k rodině, psal spíše romantické pohádky (Zimní pohádka, Cymbelín, …). Inspiroval se různými událostmi své doby, které umělecky ztvárňoval ve svou výpověď o světě.
14
1.2. Renesance
Název tohoto historického období vyplývá z označení renaissance, což znamená znovuzrození a zakládá se na návratu k antice. Její počátky se objevují již v 13. století, vyvrcholení nastalo v 16. stol. v Anglii za vlády královny Alžběty I. Vznikají svobodné městské státy, dochází k rozvoji řemesel, obchodu, umění i vědy a člověk tak mohl více ovlivňovat svou budoucnost. Jedinec byl považován za osobnost, která by měla používat všechny své fyzické i duševní schopnosti. Čímž byla podpořena sebedůvěra a člověk měl tak v životě větší šanci. Navíc si tím rozvíjel tvořivost.
Hlavní zlomovou událostí byla náboženská reformace (v Anglii za vlády Jindřicha VIII.). V tomto období vznikaly manufaktury, díky vynálezu knihtisku a městským školám bylo zpřístupněno vzdělání. Při zámořských plavbách a kolonizaci se uskutečňovaly nové objevy. Rozruch tohoto období zaznamenal ve svých hrách i W.
Shakespeare.
Poté přišly na řadu společenské a ekonomické změny, stejně tak jako pochyby, únava, smutek a strach z nových věcí. Byla snaha o vytváření volnosti, svobody, něčeho nového a tím rušení starých zvyklostí, ale nedařilo se sžít se s tím, co přijde. Ve druhé pol. 16. stol. se tak města znovu podřídila feudální vrchnosti. Hledání jistot bylo tak důležitou součástí života v 16. - 17. stol., že se stávalo častým námětem divadelních her.
„Italské, anglické a španělské divadlo 16. - 17. století zrcadlí totéž: hledání jistot.“ [4]
Základ renesančního racionalismu byl rozpor, rozpačitost rozumu i citu, realit a touhy, který postupně přešel do období baroka.
1.2.1. Renesanční oděv
Byl stylem odívání lidí v 15. – 16. století. Jeho obdoby byly rozličné. Italská móda vyznačovaná pozdně gotickým nádechem se šířila do Evropy, zaalpská móda podnícená duchovním úsilím reformace a španělská móda, která se rozšiřovala hlavně do silně katolických oblastí a u dvora byla oblíbená až do pozdní etapy renesance.
V Anglii byl za vlády Jindřicha VIII. renesanční oděv specifikován. V jisté míře byl přijat uvolněnější italský styl. Volnost oděvu byla docílena dvěma vrstvami, spodní a svrchní, jejichž propojení bylo v Anglii přijato spíše dekorativně. Propojení vrstev spočívá ve vyčnívání spodního oděvu skrz pravidelné průstřihy a tvoří tak ornamenty.
Tento způsob zdobení je důkazem vlivu německé reformační módy inspirované oděvy
15 Lancknechtů. Inspirace italskou módou se projevovala v šikmo nosívaném baretu s peřím a bohatě řaseném plášti. V takovémto oděvu je nejčastěji vyobrazován právě král Jindřich VIII. Ženy se oblékaly střídměji, ani královny nebyly nijak přehnaně zdobené. Například i třetí manželka Jindřicha VIII. Jana Seymour nosívala oděv podobný tomu z obrázku 2. Na hlavách nosily rozličné čepce nebo porůznu skládané roušky podobné středověkým. Šaty byly převážně sametové, zdobené šperky a pošité perlami, které jsou navrhnuty do posledního místa na oděvu.
V Anglii se však nejvíce uplatnila španělská móda, která byla svou nákladností, v 16. -17. století nejvýraznější v Evropě. Velice zdobné, až extravagantní oděvy nosily jak ženy, tak muži. Avšak mírnější barevnost španělských oděvů se zde přetváří ve výrazné vybarvení (například coventryská modrá). U mužských oděvů je extravagance spíše rozpolcená, buď bylo možno vidět přílišnou střídmost nebo naopak velký kontrast. Oděvy měli zdobené okružím nebo překládanými límci a krajkovými manžetami. V ženské módě udávala tón královna Alžběta I., která svou moc a výjimečnost vyjadřovala přehnanou zdobností španělského kostýmu. Chtěla mít svůj
Obrázek 2:
Ženský renesanční oděv z období vlády Jindřicha VIII. [5]
16 vlastní styl oděvu, což dokumentuje kresba na obrázku 3. Neměl ji nikdo napodobovat, avšak vyšší šlechta byla vždy inspirací ostatním. Její róby byly vždy výjimečné, ale mnohé použity jen jednou, vždy si však uchovávaly svůj osobitý styl. Jejich výraznými prvky byly hluboké dekoltáže s dvojitým stojatým límcem, kdy vnitřní je řasený, krajkový a vnější průhledný, ve tvaru dvou křídel a živůtek tvarovaný do dlouhé úzké špičky pevně obepínající trup. Dalšími symboly byly rukávy převyšující ramena a v ramenou rozšířené, zužující se k dolnímu kraji s přidanými „falešnými“ rukávy a sukně sudovitého tvaru, rozšiřující se pod pasem, vyztužená krinolínou, ovšem kratší verze, než španělská, kdy byly vidět špičky střevíců.
Skotská královna Marie Stuartovna vlastnila o něco méně nákladné oděvy.
Zdobnost dam své doby spočívala hlavně v krajkových límcích, skládaném okruží, dekoltáži, různě vzorovaných druzích látek oděvů a šperkových ozdobách do vlasů.
Sukně byly dlouhé i kratší, které mohly být až skoro nad kotník a pláště bohatě řasené.
Obrázek 3:
Královna Alžběta v jednom ze svých nákladných oděvů [6]
17
1.3. Lidské povahové vlastnosti
Lidské vlastnosti vyjadřují především povahové rysy člověka. Charakteristika může být přímá i nepřímá. Zatímco v přímé má určitá povaha svůj název, u nepřímé je to otázkou jednání v konkrétní situaci.
V lidské společnosti jsou lidé různí. Obecně se ale dají rozdělit na ty, u kterých převládá buď pozitivní nebo negativní duch. Avšak společností je snáze přijatelný člověk „kladný“. Ten, který na okolí působí pozitivně má většinou převahu dobrých vlastností, ale může být i jen dobrým hercem. Naopak ten, jenž na první pohled vypadá negativně může mít třeba jen obrannou masku.
Svědomí může tento kontrast pomoci rozdělit. Což nelze jednoduše, protože co někdo vnímá jako dobro, druhý tak vnímat nemusí. Proto se obecně chápe jako dobro to, co není činěno na úkor ostatních a patří k němu pozitivní vlastnosti. V opačném případě je to zlo s negativními povahovými vlastnostmi. Aby byl člověk chápán jako dobrý, měl by své činy vždy pečlivě zvážit, ale ne vždy se tak stane, což ukazuje na to, že každý má v sobě i část negativna. Vždy je ale sám odpovědný za své jednání.
1.3.1. Barevná symbolika lidských povah
Vnímání všech barev může být různé, každý jednotlivec je může chápat jinak. Proto může mít každý odstín pozitivní a zároveň i negativní symboliku. Každá barva má však i obecně chápaný význam. Jako příklad toho je uváděn význam u barev použitých v oděvní kolekci.
Bílá je symbolem čistoty, nevinnosti a svobody, černá smutku, zla, násilí a moci. Modrá kupříkladu znamená klid, mír, důvěru, věrnost, oddanost a spokojenost, s fialovou, která je střízlivá, skromná, duchovní a srdečná patří spíše mezi studené odstíny barev. Žlutá, představující povrchnost, nevěru, zradu, lest a zelená, žárlivost, jsou mezi barvami takzvaně teplými.
Obecné významy barev však nejsou stále stejné. Takhle je chápeme dnes v naší společnosti, ale v průběhu staletí, různých dějinných období a pro nejrůznější společenství se jejich symbolika měnila. Některé významy ale přežily i dodnes a my jejich symbol už vnímáme automaticky. Významu barev se hojně využívá například v divadelnictví, kde pomáhá dotvářet děj.
18
2. Technologie
Bakalářská práce se zabývá oděvní kolekcí, tudíž je hlavní použitou technologií pro praktické vypracování způsob šití. U doplňkového materiálu je použito tkaní a mezi konečné operace patří lisování a žehlení.
2.1. Žakárská tkanina
2.1.1. Princip, historie a současnost žakárové technologie
Výroba tkanin žakárským způsobem závisí na prošlupním zařízení, které poprvé vyrobil roku 1801 a zdokonalil roku 1805 Joseph Marie Jacquard, po kterém se dnes názývá.
Byl to francouzský mechanik a vynálezce (7. 7. 1752 Lyon – 7. 8. 1834 Oullins). Již od mládí se zajímal o zdokonalení tkalcovského stavu pro usnadnění práce tkalců, kteří pro tkaní vzorů musely zdvižné šňůry ovládat ručně. Hlavními částmi prošlupního zařízení jsou zdvižné šňůry opatřené nitěnkami se závažíčky a řadnice, která udržuje pořadí šňůr. Zařízení umístil nad stav, osnovní nitě se tak dají ovládat jednotlivě pomocí zdvižných šňůr řízených děrnými kartami. Ty jsou v pásu vedeny přes otočný hranol a proti vodorovným snímacím jehlám, které když proniknou otvorem v kartě, uvedou v pohyb konkrétní nitěnky, aby vytvořily žádaný prošlup. Sestrojil tak snadno ovládatelný stav, jehož obdobu lze vidět na 4. obrázku, na vytkávání složitých vzorů do jednobarevných tkanin. Použitím děrných karet pro ovládání stavu vytvořil vlastně základ pro první počítač (H. Hollerith 1890). Zprvu byl nenáviděn dělníky, kterým jeho vynález bral práci, později se mu však dostalo čestného uznání a získával podíl z každého prodaného stavu se žakárským zařízením.
Obrázek 4:
Stuhový žakárský stav [7]
19 Dnes je jeho vynález zautomatizován a ovládán pomocí počítače, jako například na obrázku 5. Ovládací zařízení funguje na principu elektromagnetu s dodáváním stejnosměrného proudu, kdy 24V zdvihá a 12V nechává být. Je hojně využíván na tkaní textilií například pro oděvní, ložní, potahové, bytové i stuhařské výrobky. Žakárský stroj může být různých šířek, dle šíře paprsku, stejně tak jako střída vzoru, který může být i přes celou šíři stavu. Je schopný vytkávat nejsložitější vzory pomocí kombinace vazeb i barev v případě jednoduchých, víceútkových, víceosnovních, vícenásobných a vlasových tkanin.
Obrázek 5:
Tkací stroj Somet Thema 11 Excel firmy Stäubli [3]
20
2.1.2. Tvorba vlastní žakárské tkaniny
Pro vzor žakárské tkaniny byl zvolen motiv masky inspirovaný již zmíněným divadelním námětem. Tento motiv je ve střídě vzoru několikrát opakován ve více velikostech a různých polohách, jak je vidět v přiloženém obrázku střídy. Stejný vzor je použit na dvou tkaninách, jenž jedna je uplatněna v ,,kladném“ a druhá v „záporném“
oděvu. Obě tkaniny se od sebe liší pouze obměnou barevnosti, která spočívá v jednobarevném podkladu a dvoubarevném motivu, přičemž každá barva motivu se ve vzoru objevuje ve dvou odstínech. Zvolené barevnosti tkanin pak symbolizují záporné povahové vlastnosti v kladné osobě (zeleno-žlutý motiv na bílé půdě) a záporně laděnou osobu s částí kladných vlastností (modro-fialový motiv na černé půdě ).
Motiv a následně i jeho rozložení do vzoru byly nejprve zpracovány kresebně a poté vloženy do počítače, kde byly dále upravovány. Celý vzor byl vypracován v počítačovém programu německé firmy EAT, Design Scope Victor. Údaje z programu byly nakonec vloženy do počítačové jednotky jehlového tkacího stroje Somet Thema 11 Excel od firmy Stäubli, na kterém byla žakárská tkanina zhotovena, jak je zdokumentováno obrázkem 10 s vlastní tkaninou.
Z důvodu vícebarevného vzoru bylo zprvu zvoleno vypracování tkanin dvojútkovou metodou. Jelikož je barevná půda i motiv a tudíž dvě barvy v jednom útku.
Celkový počet barev byl však omezen množstvím podavačů útku, proto mohly být použity maximálně tři barvy, jedna pro půdu a dvě pro vzor. Větší barevnosti se tak v některých případech dosáhlo změněním odstínu barvy motivu pomocí vazeb.
Po zkušebním utkání vzoru se však zjistila nedostatečná kryvost osnovy a druhého útku půdovou přízí. Tento nežádoucí efekt vznikl z důvodu nízké jemnosti pro půdu zvolené příze (100dtex). Po obstarání příze s vyšší jemností (110dtex) a novém odzkoušení se tento efekt vytratil. Avšak u tkaniny s bílou přízí v půdě nebylo ani toto opatření dostačující. Uvedené závady a jejich řešení je možno zjistit z přiložených obrázků 6, 7, 8. Vlivem těchto okolností byla však nakonec zvolena tkanina tříútková, aby se sjednotila barevnost půdy ustáleným podkládáním útkového efektu půdové příze ostatními útky. Z důvodu tvorby dvou obdobných tkanin se tento princip využil u tkaní obou barevných variant.
21 Po vyřešení těchto závad bylo zapotřebí barevně rozlišit jednotlivé motivy vzoru pomocí změny vazby v určité části. Nejprve se tvořily základní vazby pro jednotlivé příze každého útku ze základních šestnáctivazných atlasů, z těchto pak poskládání tříútkových vazeb. Tímto se vytvořilo základní provázání přízí z jednotlivých podavačů. A dle zvolené lícové barvy v konkrétních částech vzoru výchozí posloupnost zatkávaných přízí. Takto se projevily příze ve své nejplnější barevnosti. Pro odstínovou variantu barvy ve zvoleném motivu se muselo upravit provázání původní příze. Tohoto efektu se docílilo přidáním osnovních vazných bodů do základní vazby lícové příze.
Nejprve se osnovní body přidaly do poloviny počtu bodů základní střídy. Po zkusmém utkání však nebyl odstínový rozdíl dostatečný, proto bylo nutné přidávat více osnovních bodů do vazby. Když útkových bodů ve vazbě zbyla asi třetina byl na první pohled vidět žádaný rozdíl, což je vidět v 9. obrázkové dokumentaci. Hotové rozměry tkaniny pak byly v šíři 135cm o celkové délce obou variant 14m.
Obrázek 6:
Nízká kryvost půdovou přízí [13]
Obrázek 7:
Dvouútková tkanina s novou bílou přízí [13]
Obrázek 8:
Nízký odstínový kontrast [13]
Obrázek 9:
Dobře vnímatelný odstínový kontrast [13]
Obrázek 10:
Vlastní tkanina na žakárském stavu [13]
22 Po konečném utkání tříútkové žakárské tkaniny, což dokazuje příslušná dokumentace a sejmutí z tkacího stroje ji bylo potřeba ještě finálně upravit zafixováním.
Příze se tak ustálily ve své pozici, aby při manipulaci s tkaninou nedošlo vlivem posuvu vazby k jejímu znehodnocení. Fixace byla provedena na ručním fixačním lisu Comel PL – t/S2 1250 Unicontrol o velikosti 125x50 centimetrů. Vlastní lisování probíhalo o časové délce 1 minuty při teplotě 180°C za souměrného posuvu tkaniny a maximálního přítlaku 280g/cm2.
23 Střída vzoru a vazebního vzoru s jednotlivými tříútkovými vazbami [8]
25 Dokumentace zhotovených tkanin [13]
26
2.2. Oděvní kolekce
Autorská kolekce na téma Divadlo v nás je tvořena šesti modely. Přičemž ty jsou rozděleny na dvě skupiny po třech modelech a to, „černou“ a „bílou“. Kolekce oděvů je tvarově inspirována dámskými anglickými renesančními oděvy a barevně sladěna do symboliky povahových vlastností člověka, mající své uplatnění v divadelnictví.
2.2.1. Návrh oděvů
Oděvy byly vytvářeny na základě studie obrazové dokumentace soudobé módy v Anglii, s přihlédnutím na dobovou linii a přetvářeny do současné. Hlavními prvky pro tvarovou inspiraci oděvů byly tvary sukní (řasené v pase i hladké zvonového tvaru), zvýrazněný pas, přiléhavé živůtky s širokými výstřihy a sníženým umístěním průramků pro zdůraznění ramen. Spojujícím znakem kolekce je však spíše charakteristický výrazný límec.
Barevné sladění oděvů souvisí s vyjádřením povahových vlastností. Inspirací pro konkrétně vybrané povahy (nevinnost, zlo, věrnost, skromnost, zradu a žárlivost) byly vlastnosti postav z nastudované hry Williama Shakespeara, Zimní pohádka. Poté jejich spojení se zjištěnými příslušnými barvami, představujícími tyto vlastnosti.
Dodržuje se poměr základní barvy plochy (černá a bílá) znamenající vnější působení člověka na ostatní lidi, jakousi „masku“. Proti minimální vícebarevné, vzorované ploše symbolizující vnitřní, na první pohled před ostatními skrytou povahu člověka, která však někdy může vzejít napovrch. Tímto pak vzniknou dvě barevné linie kolekce,
„černá“ a „bílá“. Výběr barevnosti pak souvisí též i s historickou módou, kdy byly v oděvu používány jednobarevné materiály v kombinaci se vzorovanými.
Použité druhy tkanin byly vybírány dle konkrétních oděvů. Podle toho, zda se jedná o například o šaty, či kabát. V obdobné variantě pak byly použity v bílých i černých verzích modelů. Z tohoto důvodu jsou použity tři různé druhy vrchových tkanin, v šesti variantách, ať už barevných nebo materiálových.
27
2.2.2. Oděvní návrhy
Model 1
28 Model 2
29 Model 3
30 Model 4
31 Model 5
32 Model 6
33
2.2.3. Technický nákres a popis oděvů
Model 1
Model se skládá ze dvou částí, šatů a sukně, s délkou po kolena. Šaty mají přední a zadní díl, jsou členěné v pase a tvarované dvěma pasovými záševky v živůtkové části PD i ZD. Průkrčník je lodičkového tvaru sahající ke konci ramen s vysokým stojatým límcem. V průramku jsou přinechány krátké rukávky. Do pasu je všita polokolová sukně členěná v bocích a tvarovaná v dolním kraji tak, že je v předním dílu rovná a na zadním se od boků směrem do středu zkracuje. Zapínají se v levém boku na skryté zdrhovadlo. Pod šaty je vytvořena rovná sukně řasená do úzkého pásku, zapínaná skrytým zdrhovadlem a patentkou v levém boku, která je vidět pod zkrácenými šaty v zadním díle. Model je zhotoven ze saténu, bílé žakárské tkaniny a potřebných výztuží.
PD ZD
PD ZD
34 Model 2
Tyto šaty jsou též s délkou po kolena a podloženy sukní ve stejné délce. Šaty jsou členěny v pase a pasovými záševky v živůtku P i Z dílu. Průkrčník je oblého tvaru, hlubší v přední části a široký do poloviny ramen. V zadním průkrčníku se nachází vysoký stojatý límec. Do snížených průramků jsou hladce včleněny rukávy zřasené v dolním kraji s délkou po loket. Dolní díl šatů je řasen do pasu a v jednom kuse sahá přes celý zadní díl až do PD, kde je zapojen do svislého členění. Přední díl je rozdělen ve středu, kde se v živůtku nachází zapínání v podobě skrytého zdrhovadla a v dolní části se volně rozevírá, čímž je ukazována sukně. Sukně je polokolová, rozdělena na PD a ZD. Je všita do 2cm širokého pásku, zapínaná v levém boku na patentku a skryté zdrhovadlo. Tento model je z černé kostýmové a žakárské tkaniny s potřebnnými výztužnými textiliemi.
PD ZD
PD ZD
35 Model 3
Model sestává z krátkého kabátku a kalhot. Kabátek je s dvouřadovým zapínáním na patentky a háčky, tvarovaný svislým i vodorovným členěním a délkou po sed. Přední díl je vypasován pasovými záševky přecházejícími ve svislé členění. Zadní díl je z jednoho dílu a tvarován pasovými záševky. Boční dílky jsou nařaseny do vodorovného členění v pase a sahají od zadních svislých členění po přední svislé členící švy. Přes celou šíři ramen široký průkrčník je zvýrazněn vysokým, šikmě stojatým límcem. Do snížených průramků jsou vklíněny dlouhé, hladké, rovné rukávy.
Kalhota sahají 2cm nad pas, jsou od kolen mírně rozšířeny, tvarovány pasovými záševky na předním i zadním dílu. Jsou zapínány skrytým zdrhovadlem v levém bočním švu. Na třetí model bylo zapotřebí bílého flauše, saténu, žakárské a podšívkové tkaniny, též s konkrétními výztužemi.
PD ZD
ZD
PD
36 Model 4
Tímto modelem je halenka trychtýřovitého tvaru se zvýšenými kalhotami. Halenka je dělena na PD a ZD, které jsou vnitřní a vnější a vyvýšené nad výšku ramen v přinechaný stojatý límec. Dolní kraj halenky sahá do pasu. V průramcích jsou dlouhé, od loktů rozšířené a v dolním krajií zřasené rukávy. Zapínání je umístěno v levém švu, zapíná se na skryté zdrhovadlo sahající až do rukávu. Kalhoty jsou rovné, dlouhé, na PD i ZD tvarovány pasovými záševky. Jsou zvýšeny o 10cm nad pas a zapínané v levém švu na skryté zdrhovadlo. Ke zhotovení tohoto modelu bylo potřeba kostýmové, černé žakárské tkaniny i mnoho vrstev výztuží.
PD ZD
PD ZD
37 Model 5
Delší kabátek je dlouhý po sed a zapínán v jednořadovém zapínání pomocí háčků.
V průkrčníku o šíři do poloviny ramen je všit vysoký, tvarovaný, stojatý límec. V zadní části je vysoký a směrem dopředu se snižuje, přesahuje přes sebe až ke druhému rameni. Ve snížených průramcích se nacházejí krátké rukávy po loket s vyskládanými záhyby. Přední a zadní díl je v pase rozdělen hladkým vodorovným dílkem. Horní i dolní díly PD a ZD jsou vřaseny do členícího dílku. Ke kabátku přísluší dlouhé, zúžené kalhoty s mírně zvýšeným pasem. Jsou tvarovány pasovými záševky a v levém bočním švu zapínané na skryté zdrhovadlo. Na zhotovení kabátku s kalhotami byl zapotřebí bílý flauš, bílá žakárská tkanina, satén, podšívková tkanina a výztužné textilie.
PD ZD
PD ZD
38 Model 6
Nestejnoměrně dlouhý kabát s jednořadovým zapínáním na háčky ja členěn podélnými členícími švy v PD i ZD. Délka kabátu v předním díle je víceméně po sed a směrem dozadu se prodlužuje tak, že v ZD dosahuje délky po kolena a tvoří tak vlečku. Přední díl je hladký, členěn jen podélným členěním. Zadní díl sestává ze tří dílů, z nichž prostřední je vodorovně zřasen v pase. V průkrčníku se šířkou do poloviny ramen je rovný, vysoký, stojatý límec. Ve snížených průramcích jsou s řasením včleněny dlouhé rukávy. Kalhoty patřící k tomuto kabátu jsou rovné, dlouhé, se záševky v minimálně vyvýšeném pase a zapínány na skryté zdrhovadlo v levém bočním švu. Poslední model je jako jedinný zhotoven z černého flauše. Další tkaniny použité v modelu jsou černá žakárská a kostýmová tkanina s příslušnou podšívkovou tkaninou a výztužemi.
PD ZD
PD ZD
41
2.2.5. Vlastní tvorba oděvů
Praktické výrobě oděvní kolekce předcházela tvorba střihů. Dle návrhů a nákresů se vybraly základní střihové linie připomínající žádané oděvy, které byly následně upravovány do požadovaných tvarů střihovou manipulací. Vzhledu navrhnutých oděvů se docílilo pomocí modelové úpravy základních střihů a případné domodelace na krejčovské paně, čímž, jak představují obrázky 11, 12, a 13, se získal přesný tvar.
Zásadními úpravami prošly průramky, u kterých bylo potřeba získat snížený tvar, čehož se docílilo přinecháním části rukávu do původního průramku. Hlavními úpravami se změnily i ty díly, které jsou poté v oděvu rozšířeny nebo řaseny, proto se musela ve správných částech základních střihů v určitých místech zvětšit plocha rozevřením či rozšířením. Samotné límce byly pak tvarovány zvlášť, dle konkrétních tvarů průkrčníků, jejich výsledného tvaru a zvolené výšky. Většina oděvů je konstruována přímo na tělo, avšak u kabátů se muselo počítat s potřebnou volností. Při případné nejistotě byly určité součásti modelů zhotoveny nejen z papíru, ale i z pomocného materiálu a následně poté ještě doupraveny.
Dle zhotovených střihů byly vystříhány díly z vrchových, výztužných, případně podšívkových textilií. Vrchové a podšívkové tkaniny byly nejprve vyžehleny a upraveny vysrážením pomocí propaření. Byly brány v potaz pravidla polohování s ohledem na materiál (u vlasových materiálů dodržení střihové polohy jedním směrem).
Obrázky 11, 12, 13:
Domodelace upravovaných střihů na krejčovské figuríně [13]
42 Potřebné části dílů byly nejprve vyztuženy podlepovacími výztužemi a všechny díly z žakárské tkaniny zajištěny proti vytřepení obnitkováním. U límců bylo zapotřebí vyztužovat ve více vrstvách, což se provádělo způsobem vyzkoušeným na vzorcích, dle předchozích materiálových zkoušek. První vrstvou byla tkaná výztuž pro udržení tvaru a zpevnění tkaniny pokrývající celou plochu límce. U vnitřního límce pak jsou ještě dvě další vrstvy límcové podlepovací výztuže, z čehož jedna je o velikosti výsledného tvaru zasahující jen v průkrčníkovém kraji do švové záložky a druhá má jen tvar výsledného límce. U vnějšího límce je límcová výztuž použita už jen v jedné vrstvě a tvaru shodného s první vrstvou u límce vnitřního. Průkrčníkové švové záložky límců jsou vyztuženy proto, aby měly límce pevný základ a nepadaly, ale zase ne tak silný, aby při všívání límce do průkrčníku nebylo pohromadě příliš mnoho vrstev materiálů. Ostatní švové záložky límcovou výztuží podlepeny nejsou, aby po předšití límce a jeho otočení do lícu nevznikl silný okraj.
Následně byly oděvy zhotoveny klasickou krejčovskou metodou na šicích strojích s dvounitným vázaným stehem a overlocku se třemi nitěmi. Jsou začištěny podsádkami nebo podšívkou a finálně upraveny konečným žehlením či pomocí páry.
2.2.6. Fotodokumentace
Na přiložené fotodokumentaci jsou vyobrazeny všechny zhotovené oděvy. Tedy oděvy označované jako model 1, model 2, model 3, model 4, model 5, a model 6.
55
Závěr
Hlavním cílem bakalářské práce bylo ukázat pomocí oděvu, který je součástí života každého člověka, jeho osobnost. Oděv, který je vidět na první pohled, slouží jako maska, kterou ukazujeme v takové podobě, jak chceme, aby nás ostatní lidé vnímali.
Avšak mnohdy zakrývá naši vnitřní povahu, protože se s jeho pomocí dá „vydávat za někoho jiného“. Člověk se pak zdá jiným, než je a klame tak okolí. Což má i své následky, které mohou mít opět záporný, či kladný výsledek. Takovýto člověk může buď klamat „pozitivním“ vzhledem a tím schovávat nekalé úmysly, což je zlo. Stejně tak se však i pod „drsný“ vzhled může schovat jádrem jemný člověk, který tím chrání svoji existenci a pomáhá si „převlekem“ k přežití ve společnosti. Oděvem se ale nemusíme jen zakrývat. Mimo svou základní funkci, chránit nás před povětrnostními vlivy, přitom ale může být i „oknem do duše“ a představovat naše „vnitřní já“, které se může výrazně lišit od toho, jak se na první pohled můžeme zdát. Každý tak může se svým osobitým stylem odívání dát všem na jevo, jaký doopravdy je.
V praktickém zpracování byla snaha o vyjádření povahových vlastností a jejich poměru v každé osobnosti pomocí jejich barevné symboliky. Určité povahy nacházejí své uplatnění v divadelnictví, proto byla pro jejich znázornění vybrána maska, která je symbolem divadla. Jelikož největší zlom v divadelním umění probíhal v období renesance s nejznámnějším představitelem Williamem Shakespearem je tvarová linie oděvní kolekce nasměrována do jeho vlasti v tomto dějinném období. Oděvy jsou však vytvořeny tak, aby ukazovaly současného člověka. Dojde tak k propojení minulosti s přítomností a ukázce toho, že nám má minulost co nabídnout. Nemusíme se proto stále hnát jen vpřed. Když je něco již minulé, neznamená to, že to bylo něco špatného a proto není důvod, proč se někdy nevracet zpět.
Díky zpracovávání vlastní textilie se získalo pro mě nových poznatků v oblasti žakárských tkanin. Vývoj v této technologii budiž příkladem pokroku, který se zdokonalil nápadem pana Jacquarda až v 19. století. Avšak textilie se různým způsobem vzorovaly již dávno před tím. Krásně vzorované renesanční tkaniny tak mohou svým ornamentem přispět do této technologie zdobení i v dnešní době, kdy je příhodnými vynálezy výroba tkanin již značně zjednodušena.
Při tvorbě střihů dle vlastních návrhů oděvů byly nápomocny dřívější zkušenosti se střihovou manipulací, ale stále se dá něčemu přiučit, a tak se přišlo k novým zkušenostem, díky některým úpravám střihů do netradičního tvaru. Získané zkušenosti a poznatky z celého průběhu vytváření oděvní kolekce budou v budoucnu určitě využity při stálém zájmu o tento obor tvorby.
56
Použitá literatura a zdroje obrázků
[1] Barvy a jejich psychologie [online]. [vid. 5. 2. 2014].
Dostupné z: http://cmelda.webnode.cz/news/barvy-a-jejich-psychologie-vyznam-a- vnimani/
[2] HornátJ.:Alžbětinské drama, SPN Praha, 1986
[3] Katedra textilních technologií TUL [online]. [vid. 3. 5. 2014].
Dostupné z:
http://www.ktt.tul.cz/?page=zarizeni&action=detail&nextaction=view&id_zarizeni=4 [4] Kazda, J.:Kapitoly z dějin divadla, H&H, 1998, ISBN: 80-86022-25-0
[5] Ksoft [online]. [vid. 30. 4. 2014].
Dostupné z: http://www.ksoft.cz/magazin/i
[6] Kybalová, L.:Renesance, Lidové noviny, 1996, ISBN: 80-7106-143-3 [7] Naše pojizeří [online]. [vid. 3. 5. 2014].
Dostupné z: http://www.nasepojizeri.cz/sem/fotogalerie/?aktualitaId=20652 [8] PC program Design Scope Victor
[9] Pozitivní svět [online]. [vid. 5. 2. 2014].
Dostupné z: http://www.pozitivnisvet.cz/stranka/lidske-vlastnosti [10] Prezentace předmětu TUL [online]. [vid. 3. 5. 2014].
Dostupné z:
http://www.kod.tul.cz/predmety/POV/Tem_okruhy_teorie/VZOROV%C3%81N%C3%
8D%20%C5%BDAK%C3%81RSK%C3%9DCH%20TKANIN.pdf [11] Psychologie barev [online]. [vid. 5. 2. 2014].
Dostupné z: http://www.onlio.com/clanky/psychologie-barev-2.html [12] Shakespeare, W.: Zimní pohádka, Knižní klub, 2001, ISBN: 80-86316-23-8 [13] Vlastní fotografie
