MIGRAČNÍ STRATEGIE ZAHRANIČNÍCH STUDENTŮ TUL

MIGRAČNÍ STRATEGIE ZAHRANIČNÍCH STUDENTŮ TUL

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obory: 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Markéta Štěpánková

Vedoucí práce: RNDr. Jaroslav Vávra, Ph.D.

Liberec 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování:

Děkuji vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Jaroslavu Vávrovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné komentáře během zpracovávání tématu.

Anotace:

Bakalářská práce se zabývá migrací zahraničních studentů, kteří se rozhodli v rámci programu Erasmus studovat v České republice, a pro realizaci svého studijního pobytu si zvolili Technickou univerzitu v Liberci. Teoretický rámec práce tvoří studium migračních teorií.

V praktické části je využita metoda dotazníkového šetření. Cílem práce je zjistit na základě studia migračních teorií, které životní strategie vedou studenty k odjezdu na zahraniční studijní pobyt a jaké faktory je ovlivňují při výběru studia na TUL. Práce přibližuje program Erasmus, jako nejvýznamnější organizaci pro mezinárodní studentské mobility a zohledňuje roli studentské organizace ESN v konceptu migračních teorií.

Klíčová slova: migrace, migrační teorie, push – pull faktory, teorie migračních sítí, interakce, Erasmus program, Erasmus Student Network

Annotation:

The bachelor thesis deals with the migration of foreign students who decided to go for Erasmus and study in the Czech Republic, more precisely the Technical University of Liberec. The theoretical framework of the thesis is the study of migration theories. A questionnaire survey on Erasmus students is used in the second (empirical) part of the thesis.

The aim of this thesis is to determine which life strategies lead students to study abroad and what factors influence the selection of TUL. The thesis apprise more closely the Erasmus program, as the most important organization for international student mobility and it takes into account the role of the student organization ESN in the concept of migration theories.

Keywords: migration, migration theory, push – pull factors, theory of migration network, interaction, Erasmus program, Erasmus Student Network

7

OBSAH

SEZNAM OBRÁZKŮ ... 9

SEZNAM TABULEK ... 9

SEZNAM GRAFŮ ... 10

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 11

ÚVOD ... 12

1 MIGRACE ... 14

1.1 Vysvětlení základních pojmů ... 14

1.2 Dělení a pojetí migrace ... 16

1.3 Problémové aspekty migrace ... 17

2 MIGRAČNÍ TEORIE ... 18

2.1 Ravensteinovi zákony migrace ... 20

2.2 Push – pull teorie ... 21

2.3 Teorie migračních sítí ... 23

2.4 Závěrečné shrnutí ... 24

3 INTERAKCE ... 25

3.1 Vymezení pojmů ... 25

3.2 Proces začleňování ... 27

4 MIGRACE ZA VZDĚLÁNÍM, ERASMUS ... 29

4.1 Historie migrace za vzděláním ... 29

4.2 Erasmus program, krátkodobé a střednědobé mobility ... 29

4.2.1 Historie programu Erasmus ... 29

4.2.2 Vývoj a struktura Erasmus programu ... 30

4.2.3 Výhody a financování programu ... 32

4.2.4 Problémové aspekty programu ... 33

4.3 Erasmus program v ČR ... 33

8

4.3.1. Charakteristika Erasmus Studentů V ČR ... 34

4.3.2 Jazykové kurzy v ČR... 37

4.3.3 Erasmus Student Network ... 37

4.4 Závěrečné shrnutí ... 39

5 ERASMUS PROGRAM NA TUL ... 40

5.1 Charakteristika Erasmus studentů TUL ... 41

5.1.1 Národnostní složení Erasmus studentů ... 43

5.2 Erasmus Student Network při TUL ... 46

6 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ... 48

6.1 Metody výzkumu ... 48

6.2 Výsledky šetření ... 49

ZÁVĚR ... 55

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 57

Knižní zdroje ... 57

Internetové zdroje ... 59

PŘÍLOHY ... 61

Příloha číslo 1. – Dotazník k bakalářské práci ... 61

9

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1. Mapa složení zahraničních (Erasmus) studentů, pobývajících v ČR v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 ... 36 Obrázek 2. Mapa složení zahraničních (Erasmus) studentů, pobývajících na TUL v akademických letech 2009/2010 – 2012/2013 ... 45

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1. Stručný přehled migračních teorií od pol. 19. století ... 19 Tabulka 2. Přehled zemí, zapojených do programu Erasmus ... 30 Tabulka 3. Přehled odvětvových vzdělávacích programů tvořící Program celoživotního vzdělávání ... 31 Tabulka 4. Počet a země původu zahraničních studentů, studujících v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 v rámci programu Erasmus v ČR ... 35 Tabulka 5. Zapojení TUL do mezinárodních vzdělávacích programů v roce 2012 ... 40 Tabulka 6. Počet Erasmus studentů jednotlivých fakult na TUL v akademických letech 2009/2010 – 2012/2013 ... 43 Tabulka 7. Země původu jednotlivých respondentů ... 50

10

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1. Srovnání počtu přijíždějících a vyjíždějících Erasmus studentů na území ČR

v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 ... 34

Graf 2. Srovnání počtu přijíždějících a vyjíždějících studentů na TUL v akademických letech 2005/2006 – 2011/2012 ... 41

Graf 3. Zastoupení mužů a žen v dotazníkovém šetření ... 49

Graf 4. Doba pobytu Erasmus studentů na TUL ... 49

Graf 5. Zastoupení respondentů na jednotlivých fakultách TUL ... 50

Graf 6. Podstoupení kurzu Českého jazyka ... 51

Graf 7. Cílová skupina zahraničních studentů pro trávení volného času v ČR ... 51

Graf 8. Faktory ovlivňující výběr studijního pobytu na TUL ... 53

11

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ČR/CZ Česká republika

DZP Dům zahraniční spolupráce

EILC Erasmus Intensive Language Courses (Intenzivní jazykové kurzy) ESN Erasmus Student Network (Síť Erasmus studentů)

ESVO Evropské sdružení volného obchodu

EU Evropská unie

LLP Lifelong Learning Programme (Program celoživotního vzdělání) MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

NAEP Národní agentura pro evropské vzdělávací programy TUL Technická univerzita v Liberci

12

ÚVOD

Historie migrace je stará jako lidstvo samo. Již od období pravěku lidé vykonávají prostorový pohyb. Důvodem těchto přesunů bylo nedostatečné množství potravy. Hledání obživy a putování za lepším živobytím s sebou neslo také problém následné adaptace na nové prostředí. Postupem času mobilita lidí neustala, naopak rostla, a to hlavně díky zhoršujícím se životním podmínkám napříč lidskou historií. V posledních desetiletích však nabrala na obrátkách i rozmanitosti. Mobilita je dnes jedním z hlavních aspektů globalizace a stává se součástí každodenní reality. V dnešním globalizovaném světě se informace šíří díky internetovým technologiím velmi rychle, dobrá infrastruktura a možnosti, které tato doba nabízí, mají za následek i rychlejší a častější přesuny. Vědci, kteří se tomuto tématu věnují, nazývají posledních dvacet let „věkem migrace“.

Migranti své strategie vytvářejí a realizují v interakci s prostředím, ve kterém se pohybují.

Ve svém výzkumu jsem se soustředila na poznávání motivů a určování strategií migrantů.

Hlavním cílem práce je stanovit, jaké životní strategie vedou zahraniční studenty, k volbě studia na Technické univerzitě v Liberci. Cílovou skupinou pro výzkum jsou tedy zahraniční studenti, kteří se rozhodli v rámci programu Erasmus studovat jeden nebo dva semestry v České republice a k realizaci svého zahraničního studijního pobytu si zvolili TU v Liberci.

Základem pro realizaci výzkumu je třeba nejprve prostudovat odbornou literaturu a vytvořit si teoretický rámec znalostí v oblasti dané problematiky, v tomto případě migrace a migračních teorií. Kromě studia zahraničních titulů, zabývajících se migrací, mi jako vhled do problematiky migračních teorií posloužila diplomová práce Barbory Krejčové (2010), a spolu s vědeckými pracemi Dušana Drbohlava tak utvořila teoretický rámec mé práce.

Součástí práce je také přiblížení Erasmus programu, jako nejvýznamnější organizace pro mezinárodní mobilitu, která je považována za jeden z největších úspěchů Evropské unie.

V rámci výzkumu je třeba zabývat se také statistickými údaji o zahraničních studijních pobytech jak v celorepublikovém měřítku, tak zejména v prostředí TU v Liberci.

13 V praktické části hraje důležitou úlohu dotazníkové šetření, které zjišťuje a zaznamenává informace přímo od jednotlivých studentů z různých zemí Evropy. Ve své práci využívám také zkušenosti získané tříletou angažovaností v neziskové studentské organizaci ESN při Technické univerzitě v Liberci, kde jsem měla možnost bezprostředně potkat řadu zahraničních studentů, poznat blíže jejich kulturu, zjistit co je ovlivňuje při výběru cílového místa pro studium v zahraničí i s jakými problémy se při studiu v ČR a v rámci interakce s prostředím potýkají.

V závěrečné fázi jde především o propojení teoretických znalostí získaných studiem odborné literatury a informací, zjištěných na základě studia studentských mobilit, zabývající se především motivy a strategiemi migrace v praxi.

Motto:

„Migrace je pozitivní životní strategie ke zvýšení vyhlídek jedince, rodiny nebo celé komunity a bude realizována jakýmikoliv prostředky, které jsou k tomu nutné.“

(Düvell, in Drbohlav, 2008, str. 5)

14

1 MIGRACE

1.1 Vysvětlení základních pojmů

Pohyb lidí v rámci určitého prostoru je naprosto běžnou záležitostí a patří ke každodennímu fungování společnosti. Lidská evoluce je neoddělitelně spjatá se samotným aktem přesouvání se z jednoho místa na druhé, a s tím spojené následné adaptace na nové prostředí (King, 2008, str. 8). V rámci zkoumání pohybu lidí je však třeba rozlišovat následující pojmy:

MOBILITA - Dle geografického slovníku The dictionary of human geography existují dvě roviny významu pro termín mobilita v oblasti humánní geografie:

 Mobilita jako pohyb osob, myšlenek a zboží přes určité území (fyzická mobilita)

 Mobilita jako změna sociálního postavení (sociální mobilita)

Mobilitu, z geografického hlediska, definujeme jako přesun obyvatel, které vnímáme na různých časových a prostorových úrovních. Mobilita nastává při pohybu osob v prostoru a čase, a často je zaměňována s termínem migrace. Na rozdíl od migrace, pojem mobilita, zahrnuje veškerý pohyb obyvatelstva. Zahrnuje jak změny v rezidenční lokalitě, ať už v rámci města, státu či cestu napříč kontinenty, tak i denní mobilitu jednotlivých osob, včetně dojíždění za prací či školní docházkou. Mobilita tak zachycuje i pohyby populace, které nemají za následek změnu bydliště (Gregory, 2009, s. 467).

Knox uvádí: „Jeden způsob, jak popsat pohyby lidí, je pojmem mobilita, tedy schopnost pohybovat se z jednoho místa na druhé, a to buď trvale, nebo dočasně. Mobilita může být termín používán k popisu široké škály lidského pohybu, v rozmezí od cesty do práce po cestu za oceán, za účelem změny trvalého pobytu“ (Knox, 2004, s. 119).

MIGRACE - Jak uvádí Gregory ve svém slovníku humánní geografie, termín migrace chápeme jako přemístění jednotlivce, rodiny nebo skupiny z jednoho místa na druhé, kde hraje roli změna bydliště. Právě tím se liší od turismu či jiných krátkodobých návštěv, do kterých změna bydliště není zapojena (Gregory, 2009, s. 462).

15 Knox uvádí: „Druhý způsob, jak popsat pohyb obyvatelstva je pojem migrace, tedy dlouhodobý přesun do nového umístění. Migrace zahrnuje trvalou nebo dočasnou změnu residence z jednoho místa na druhé“ (Knox, 2004, s. 119).

Rubenstein uvádí: „Migrace je forma mobility, což je více obecný termín pokrývající všechny druhy pohybu z jednoho místa na druhé. Samotná migrace je specifický druh přemisťování, který označuje trvalý přesun do nového umístění“ (Rubenstein, 2005, s. 85).

Interpretace definice pojmu migrace se u jednotlivých autorů mírně liší, avšak význam je v závěru shodný. Migrace je interpretována jako dlouhodobější změna rezistenčního sídla jedinců. Klasická slovníková definice zní takto: Migrace je pohyb osob, skupin nebo větších celků obyvatel v geografickém a sociálním prostoru spojený s přechodnou nebo trvalou změnou místa pobytu. Migrace se týká také prostorová mobilita (Jandourek, 2007, s. 158).

Pokud je migrace zkoumána na určitém vzorku obyvatel, nabízí se možnost převést její definici do roviny práce s touto skupinou jedinců. Drbohlav ve své práci, zabývající se nelegální aktivitou migrantů, definuje migraci takto: „Samotnou migraci v našem pojetí chápeme jako pohyb osob přes státní hranici a jejich pohyb na území cizího státu po delší dobu, orientačně v délce nejméně tří měsíců“ (Drbohlav, 2008, s. 22).

GLOBALIZACE – Je pojem, který je dnes neodmyslitelně spjat s migrací. Můžeme říci, že díky globalizaci se migrace stala častějším a rychlejším prostředkem k vytváření lidské mobility. Ať už internetové technologie, které umožňují lepší a rychlejší informovanost, dobrá infrastruktura nebo moderní dopravní prostředky, všechny tyto aspekty mají za následek častější a jednodušší lidské mobility.

Held a kol. definují globalizaci jako: „Rozšiřování, prohlubování a urychlování vzájemné celosvětové propojenosti ve všech aspektech současného společenského života“ (Popovová, 2011, str. 10).

Popovová uvádí: „Globalizace, která se vyznačuje obrovským vývojem nových dopravních a komunikačních prostředků, zjednodušila migraci. Lidé jsou více mobilní. Mimo jiné mnohem více udržují styky se zahraničím pomocí internetu“ (Popovová, 2011, str. 10).

16 1.2 Dělení a pojetí migrace

Tradičně je migrace klasifikována dle čtyř obecných kritérií:

 vnitřní (národní) a vnější (mezinárodní)

 dočasná a trvalá

 nucená a dobrovolná

 legální a nelegální

(Bailey, 2001, Castles and Miller, 2003, in Gregory, 2009, s. 462).

Migrace je chápána jako změna trvalého pobytu, kdy jedinci opouštějí své rezidenční území a přesouvají se dlouhodobě na jiné místo. Z hlediska území tedy můžeme dělit migraci na vnitřní a vnější (interní a externí). Vnitřní migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce v rámci jednoho státu, proto tento typ migrace označujeme též jako národní migraci. Vnější migraci chápeme jako změnu obvyklého pobytu za hranice státu, můžeme ji tedy nazývat migrací mezinárodní. OSN stanovuje limitní hranici jednoho roku pro pobyt za hranicemi daného státu. Sledování mezinárodní migrace je z hlediska statistického sledování velmi problematická záležitost (Dohnalová, 2012, str. 9).

Jiné kritérium pro pojetí migrace vychází z možnosti svobodného rozhodnutí jedince, kdy se jedná o migraci dobrovolnou či nucenou. V případě dobrovolné migrace jde o počin vědomí, ke kterému dochází hlavně pro vylepšení ekonomické situace, ale může se jednat také o migraci z důvodu přestěhování za rodinou. Do této kategorie spadá také migrace za účelem studia. Nedobrovolná (nucená) migrace nastává nejčastěji z politických či náboženských problémů¹ země. Jedince mohou donutit k odchodu i kulturní faktory (Rubenstein, 2005, s. 88). Více v kapitole 2.2. Push – pull teorie.

Z hlediska časovosti dělíme migraci na dočasnou a trvalou, přičemž dočasná migrace zahrnuje nejčastěji krátkodobou změnu bydliště za účelem studia či časově omezenou pracovní příležitost. Trvalý pobyt v jiné zemi můžeme vnímat z hlediska legálního či nelegálního pobytu. Termín nelegální migrace zahrnuje jak případy nelegálního vstupu osob

1 Příčinou nucené migrace bývá válečný stav, nastolení diktatury nebo výrazné zhoršení životních podmínek.

17 přes hranice státu, tak porušení zákonem přepsaných podmínek pro cizince dané země.

Oba tyto případy vedou k vyhoštění (Drbohlav, 2008, s. 22).

Když zohledníme také hledisko směru, může mít migrace podobu emigrace, kdy jedinec opouští své bydliště a vydává se za hranice státu. V opačném případě se jedná o imigraci a jedinec se do daného státu přistěhuje. Zvláštní formou je zde reemigrace, kdy dochází k pohybu obyvatel, který zahrnuje nejdříve emigraci a po určité době zpětnou imigraci do původní země (Dohnalová, 2012, str. 9).

1.3 Problémové aspekty migrace

Většina populace se v rozhodování, zda migrovat či nikoli, řídí především okolnostmi působícími na jednotlivce v jeho bezprostředním okolí. Důležitou roli zde hraje vznik nebo zánik pracovních příležitostí (Knox, 2004, 119). Nejvíce lidí migruje právě z ekonomických důvodů, důvody spojené kulturními či environmentálními faktory nejsou tak časté (Rubenstein, 2005, s. 85).

Před samotným uskutečněním migrace se může objevit také množství překážek. Jde zejména o nedostatek finančních prostředků. S migrací jsou spojeny vysoké počáteční náklady na přesun a přizpůsobování se novému prostředí. Kromě nákladů na samotné vycestování je důležité myslet také na výdaje spojené se získáváním potřebných dokumentů, aby celý proces migrace šel legální cestou a jedinec se tak vyhnul zatčení nebo deportaci. Obecně platí, že čím jsou větší překážky pobytu, tím jsou důležitější styky v zahraničí, protože snižují náklady a rizika pohybu. Jsou mnohem víc potřebné z hlediska mezinárodní migrace než vnitřní migrace. (Massey, 2003, s. 460). Více v kapitole 2.3. Teorie migračních sítí.

Ačkoli je migrace velmi aktuálním tématem a vzhledem k povaze práce, která přistupuje k migraci a jejím teoriím jako ke klíčovým procesům dnešního globalizovaného světa je třeba mít na paměti: „Je pravda, že naprostá většina lidí na světě, zůstává v zemích svého původu, a migrace je tak výjimkou, nikoli pravidlem“ (Popovová, 2011, s. 7).

18

2 MIGRAČNÍ TEORIE

Tato část práce představuje vybrané migrační teorie a koncepty, vztahující se k danému tématu. Práce si neklade za cíl popsat a vysvětlit všechny teorie a koncepty², ale upozornit pouze na stěžejní teorie, které vytvoří potřebný teoretický rámec pro výzkum v praktické části. V migračních teoriích se setkáváme převážně s tendencemi vysvětlovat ji jejími ekonomickými faktory, které však nevystihují řadu sociálních a geografických otázek. Pro potřebu tohoto výzkumu, zaměřeného na strategie mezinárodní migrace studentů, jsou právě otázky oblasti sociální a geografické stěžejní, a proto jsem více přiblížila tyto tři migrační teorie. 1) Ravensteinovy zákony migrace (The Laws of Migration, 1885, 1889), díky nimž se výzkum migrace posunul kupředu, stal se propracovanějším a na svou dobu dokázal zahrnout všechny aspekty potřebné pro výzkum migrace 2) „Push – pull“ teorii (Lee, Push – pull Theory, 1966), která na základě vypuzujících a přitahujících faktorů, ovlivňuje jedince k rozhodnutí migrovat. 3) Teorii migračních sítí (Fawcett, Networks, linkages and migration systems, 1989) založenou na sociálních vazbách, vedoucí lidi k migraci.

Hovoříme-li o migračních teoriích, musíme mít na paměti, že ve většině případů nejde o teorie v pravém slova smyslu. Často se jedná spíše o koncepty, modely či přístupy, protože v případě teorií, musí být dodržována základní kritéria³ (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 126).

Proces výzkumu migrace je za založený na zkoumání jednotlivých faktorů, které ovlivňují celý proces migrace. Celé studium migrace je mezioborová záležitost, kde si vědci z oboru sociologie, ekonomie, etnologie, sociální geografie či historie před zhodnocením výzkumu a vytvořením příslušné teorii musí klást řadu otázek (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 126).

 Jaké jsou příčiny migrace a proč k migraci dochází?

 Kdo jsou lidé, kteří migrují a jaké jsou jejich charakteristiky?

 Jak lidé migrují, samostatně či ve skupinách?

 Je jejich migrace trvalá nebo dočasná?

 Co migrace způsobuje u samotných migrantů?

 Jaké volí adaptační a integrační strategie v cílových zemích?

2 Migrační teorie a koncepty rozsáhle rozpracovala řada autorů jako Massey, Boyle, Halfacree, Robinson, Brettell, Hollifield, Barša, Baršová…

3 Pokud hovoříme o teoriích, musí být dodržena např.: obecná platnost teorie, jednotlivé části musí být logicky propojeny, funkce explanační i predikační musí být splněna současně…

19 Teorie migrace zaznamenala na přelomu 19. a 20. století výrazný posun. Migrace přestala být vnímána jako mechanické přemisťování z místa na místo a věda ji začala chápat jako proces sociálních vazeb nejprve se vymaňující ze zdrojového prostoru a postupně se začleňující do prostoru cílového (Ravenstein, 1885, 1889, in Drbohlav, Uherek, 2007, s. 128). Vědci se začali pokoušet definovat pravidla migrace, zkoumat jednotlivé faktory působící na migranty a postupně formovat obecně platné teorie. Ty začaly vznikat nezávisle na sobě, v rámci různých oborů a liší se především tím, že se zkoumají odlišné příčiny, které považují za hlavní, na mikro nebo makro úrovni. Stručný přehled vývoje migračních teorií je k vidění v tabulce číslo 1., kde kromě názvů jednotlivých teorií a zákonů jsou uvedena také jména autorů, jejich díla i roky, kdy teorie vznikaly.

Tabulka 1. Stručný přehled migračních teorií od pol. 19. století (zdroj: M. Vojtková, Teorie mezinárodní migrace, 2005)

„V blízké budoucnosti intenzita mezinárodní migrace rozhodně nebude slábnout. Není pochyb o tom, že již dnes, ale ještě více v budoucnu se migrační a v návaznosti integrační teorie, stávají jedním z nejžádanějších témat výzkumů“ (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 125).

20 2.1 Ravensteinovi zákony migrace

Ernst Georg Ravenstein (1834-1913) se stal důležitou osobností pro vývoj zkoumání migrace ve 20. století. Je nazýván zakladatelem migračních teorií. Ačkoli nevytvořil migrační teorii v pravém slova smyslu, ale šlo spíše o hromadění zjištěných pravidelností ve stěhování na území Anglie, na konci 19. století položil základy systematičtějšího a propracovanějšího přístupu ke zkoumání migrace (Drbohlav, Uherek 128).

Zlomové se pro výzkum migračních teorií staly roky 1885 a 1889, kdy E. G. Ravenstein seskupil svých 11 migračních „zákonů“, a tím položil základ současným geografům při studiích mobility a pochopení důvodů, směrů či okolností migrace (Rubenstein, 2010, s. 52).

Při výzkumu zákonitostí migrace se E. G. Ravenstein zabýval řadou otázek, přičemž hrály hlavní roli tři okruhy zájmu:

 důvody, proč lidé migrují

 vzdálenost, na kterou migrují

 charakteristika migrantů

E. G. Ravenstein své výzkumy migrace zjišťoval na příkladu území Anglie a Walesu, kde na konci 19. století, v době vrcholné industrializace, sužovaly obyvatelstvo špatné ekonomické podmínky, což mělo za následky pohyb populace. Jeho práce je důležitá především z hlediska jednotlivých aspektů, kterými se zabývá. Ačkoli se doba změnila, a my musíme jeho zákonitosti přizpůsobit dnešním poměrům, je Ravenstein průkopníkem migračních teorií v oblasti vnímání role muže a ženy ve společnosti, vzdělání obyvatelstva, sociální struktury obyvatelstva či rozličného vnímání venkovského a městského obyvatelstva (Krejčová, 2010, str. 19).

Jak uvádí současný autor Rubenstein: „Na svou dobu byly Ravensteinovi vývody opravdu průkopnické a převratné, o čemž nás může přesvědčit i současná platnost některých jeho zjištění“ (Rubenstein, 2005, s. 85).

21 Mezi Ravensteinovi zákony, které jsou stále relevantní, patří následující:

 většina migrantů cestuje na krátkou vzdálenost, přičemž s větší vzdáleností jejich počet klesá

 migrace na delší vzdálenosti přesouvá zájmové oblasti do větších měst, center průmyslu a obchodu

 většina migrace probíhá krok za krokem

 migrace probíhá ve většině případů z venkovského prostředí do měst

 každý migrační tok vyvolá také protiproud, většina migrací dvoucestných, kdy zaznamenáváme pohyb dovnitř a pohyb ven a rozdíl mezi nimi nazýváme saldo migrací

 většina migrantů jsou dospělí jedinci, podstatně méně často migrují rodiny s dětmi⁴

 většina mezinárodních migrantů jsou mladí muži, ženy migrují spíše v rámci státu⁵

U posledních dvou bodů musíme brát na vědomí, že důležitou roli tu hraje především věk, pohlaví a ekonomický status migrantů (Fellman, Getis, 2007, s. 87).

2.2 Push – pull teorie

Další osobností migračních teorií je E. S. Lee. Ten zaměřil svou pozornost na determinanty, které ovlivňují jedince při rozhodování, zda migrovat. V 50. a 60. letech 20. století definovali W. Petersen a D. J. Bogue jednoduchý „push – pull model“. E. S. Lee tuto myšlenku „push – pull“ faktorů rozšířil a na počátku druhé poloviny 20. století na ní vystavěl svou „push – pull“

teorii. Za příčinu migrace jsou v tomto případě považovány faktory, které působí na jedince negativně a vypuzují ho z jeho zdrojového prostředí (tzv. „push“ faktory), na druhé straně jsou to naopak faktory, které jedince přitahují a jsou pro něj atraktivní a působí pozitivně (tzv. „pull“ faktory).

4 Dospělí jedinci jsou častěji součástí také mezinárodní migrace, naproti tomu rodiny s dětmi migrují především v rámci jednoho státu.

5 V současné době, se tento bod spíše nepotvrzuje. Stále více žen se zapojuje do mezinárodní migrace.

22 PUSH FAKTORY

 ekonomická nestabilita

 nízká úroveň životních standardů

 nedostatek pracovních příležitostí

 politické represe

 rychlý demografický růst

 zhoršování kvality životního prostředí

PULL FAKTORY

 ekonomická prosperita

 vysoká úroveň životních standardů

 dostupnost pracovních příležitostí

 politická stabilita

 svoboda a možnost seberealizace

 migrace za rodinnými příslušníky, kteří již migrovali

Současný autor Rubenstein přistupuje k „push – pull“ teorii ze tří hledisek a faktory ovlivňující migranty dělí na ekonomické faktory, kulturní faktory a enviromentální faktory.

Nejvíce jedinců je při rozhodování o možnosti migrace ovlivňováno ekonomickými faktory, kdy se jedná především o nedostatek pracovních možností. Enviromentální a kulturní faktory v porovnání s ekonomickými nejsou tak časté (Rubenstein, 2005, s. 85).

Z „push – pull“ modelu můžeme vyvodit, že migrační pohyb nastává teprve ve chvíli, kdy vypuzující a přitahující faktory působící na migranta dosáhnou určité intenzity. Avšak intenzita faktorů, potřebná k migraci jedince do cizího prostředí, je velmi subjektivní a selektivní. Každý jedinec má rozdílné důvody pro odchod ze země a i přes působení faktorů se ne každý rozhodne opustit svou rodnou zem. Velikost migračního proudu potom záleží na velikosti překážek a na podmínkách v původní i cílové zemi. (Lee, 1969, in Drbohlav, Uherek, 2007, 130). E. S. Lee se díky své teorii zařadil mezi pokračovatele ravensteinovské tradice, která je založena na zobecnění poznatků založených na zkušenosti pozorováním (Drbohlav, Uherek, 2007, 130).

23 2.3 Teorie migračních sítí

Většina migračních teorií zohledňuje především ekonomické podněty, které vedou jednotlivce k rozhodnutí migrovat. Migrační teorie sítí však poukazuje na to, že migrační toky se odehrávají v rámci sociální interakce, kde je sám migrant aktivním subjektem. V teorii migračních sítí, hrají důležitou roli mezilidské vztahy, které spojují příbuzenskými či přátelskými pouty migranty v cílových prostorech a původní komunity ve zdrojových oblastech (Massey, 1988, in Drbohlav, Uherek, 2007, s. 133). Migrační sítě:

 snižují sociální, ekonomickou a emoční investici

 využívají sociálních vztahů a vazeb, které ovlivňují i postmigrační chování

 napomáhají k integraci jedinců i rozsáhlejších skupin v mnoha oblastech (Light et al., 1989, in Drbohlav, Uherek, 2007, s. 133)

Teorie migračních sítí doplňuje „push – pull“ model. Stává se tak propracovanější a získává větší rozměr. Existence migračních sítí ovlivňují jedince při rozhodování, zda migrovat a zcela mění vztah mezi původními důvody k migraci a následným pohybem mezi počátečním a cílovým místem migrace. Sama existence migračních sítí může být důvodem k migraci, koncept této teorie je totiž založen na sociálních vazbách⁶. Díky těmto sociálním vazbám mohou migranti získat nezkreslené informace o situaci v cílové zemi, a tím lépe překonat počáteční problémy s migrací a následnou adaptací. Ať už se jedná o problémy se sháněním bydlení, hledáním zaměstnání či péčí o děti, migrační sítě umožní migrantům vytvořit si žádoucí podmínky k životu v cílovém prostoru. Sociální vazby jsou při migraci využívány také k minimalizaci rizik a zároveň slouží jako záchranná síť v případě vzniku rizika. Migrační sítě slouží v neposlední řadě k překonání pocitu sociálního vyloučení na okraj společnosti (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 134).

Migrační sítě mají omezenou dobu životnosti. V případě, že dojde k zasycení cílového prostoru z důvodu vysokého počtu migrantů, může krátkodobě vzrůst nezaměstnanost a vzniknout různé sociální problémy. Migrací sítě časem přestávají existovat nebo se přesouvají jinam. V některých případech však může přítomnost migračních sítí působit i pozitivně a zvýšit atraktivitu i prosperitu cílového prostoru (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 134).

6 Migranti vytvářejí své sociální vazby na základě příbuzenských, kamarádských či národnostních vazeb.

24 2.4 Závěrečné shrnutí

Migrační koncepty, uvedené v této kapitole patří mezi základní teorie zabývající se migrací.

V současné době se často upouští od užívání obecných teoretických modelů. Utvoření obecné, všeobjímající teorie migrace je totiž vzhledem k limitovanosti jednotlivých migračních teorií téměř nemožná záležitost. Pro každou skupinu migrantů, zkoumanou na rozličné úrovni, v různých oblastech neplatí stejná pravidla, a tak nelze aplikovat společný vyhovující teoretický rámec. Autoři se spíše zaměřují na jednotlivé konkrétní příklady, na kterých pak ukazují odchylky od obecných teoretických konstrukcí.

Drbohlav, Uherek uvádějí: „Migrace obyvatelstva je široce podmíněný proces, často ovlivněný zejména komplexem vnějších determinujících faktorů, a i proto „neexistuje, a patrně ani existovat nebude, jediná všeobjímající teorie migrace prostě z důvodů nemožnosti sjednocujícího pokrytí dané komplexity, resp. výrazné typové i měřítkové diferenciace migračních procesů“ (Drbohlav, Uherek, 2007, s. 127).

25

3 INTERAKCE

Cílem této kapitoly je vysvětlení některých základních pojmů, spojených s procesem začleňování zahraničních studentů - cizinců do společnosti cílové země. V této části práce je kladen důraz na vnímání zahraničních studentů v rámci české společnosti, na faktory, které ovlivňují jejich snadnější a rychlejší začlenění i na okolnosti spojené s migrací jako je změna místa pobytu, naučení se nové řeči či poznání cizích kultur. Vymezení pojmů a následná interpretace poznatků je nutná pro doplnění migračních teorií a nezbytná pro další směr práce.

3.1 Vymezení pojmů

CIZINEC - Dohnalová uvádí: „Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Jinak řečeno, za cizince jsou v České republice považovány osoby s jiným než českým státním občanstvím. Cizincům na území je přiznáván různý status, určený z pravidla délkou a účelem pobytu, od kterého jsou odvozována další práva a povinnosti. Termín cizinec je legislativní povahy, na rozdíl od termínu migrant, který neodkazuje k pobytovému statusu, nýbrž k jeho netuzemskému původu“

(Dohnalová, 2012, str. 7).

Se začleňováním do společnosti je spojena řada pojmů:

INTERAKCE – Dohnalová uvádí: „Integrace je pojata jako společenská smlouva oboustranného přizpůsobení migranta a starousedlíků. Migrant má povinnost přijmout jazyk, právní řád, politické instituce – což můžeme označit za občanskou asimilaci. Starousedlíci respektují životní styl, etnickou a náboženskou identitu migranta, pokud není v rozporu s liberálně – demografickými principy (tradice). Interakce se tedy definuje jako oboustranná smlouva mezi příchozím a přijímací společností“ (Dohnalová, 2012, str. 41).

Dohnalová uvádí: „Integrací cizinců je rozuměn proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva, ve kterém participují jak migranti, tak občané přijímací země. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své právní, politické, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské

26 aspekty. Nejčastěji se používá definice, že integrace je obousměrný, dynamický proces vzájemného přizpůsobování migrantů a přijímajících společností“ (Dohnalová, 2012, str. 8).

Jánská uvádí: „V obecném slova smyslu znamená interakce sjednocování či včlenění nižší části do většího celku. Ve vztahu k migraci je chápána jako proces, v jeho rámci imigranti včleňují do různých oblastí společenského života“ (Jánská, 2007, str. 17).

Fellman, Getis uvádějí: „Prostorové interakce tvoří dynamický důkaz o plošné diferenciaci zemského povrchu a vzájemné závislosti mezi zeměpisnými oblastmi“ (Fellman, Getis, 2007, s. 91).

ADAPTACE – Jánská uvádí: „Do jisté míry hierarchicky nejvyšší nebo také všeobjímající pojem ve vztahu cizince a většinového prostředí, je termín adaptace. Ten v sobě odráží řadu zejména geograficky, ekonomicky, sociokulturně a psychologicky významných procesů, jimiž migrant v nové zemi prochází, jimiž je formován a jež zároveň přetvářejí původní struktury“

(Jánská, 2007, str. 17).

Sayer uvádí: „Adaptace je nesmírně významná metafora pro přemýšlení o vztazích mezi populacemi a jejich prostředím“ (Sayer, 1979, in Gregory, 2009, s. 7).

ASIMILACE – Jánská uvádí: „Asimilace je definovaná jako ztráta kulturní identity a úplné splynutí s majoritní společností“ (Jánská, 2007, str. 17).

Gregory uvádí: „Asimilace je konkrétní forma sociálního začleňování lidí do nové společnosti, obvykle poté, co se přistěhoval z jiné země“ (Gregory, 2009, s. 38).

AKULTURACE – Jánská uvádí: „Akulturace neboli první krok adaptačního procesu, je kulturní změna imigrantů, jež je výsledkem stálého kontaktu mezi odlišnými kulturními skupinami. Tento kontakt může být jednostranný i oboustranný“ (Jánská, 2007, str. 17).

SEPARACE/SEGREGACE – Jánská uvádí: „Vyčlenění z majoritní společnosti způsobené samostatnou minoritou se obvykle nazývá separace, naopak vyvolané tlakem minority se nazývá segregace“ (Jánská, 2007, str. 17).

27 Z uvedeného přehledu nejčastěji užívaných pojmů vyplývá, že některé uvedené termíny se často podobají svým obsahem a významem. Všechny však objasňují jediné, a to proces začleňování jedinců do nové společnosti (Jánská, 2007, str. 17).

Další pojmy spojené s procesem začleňování, jsou v našem případě:

MÍSTO – Getis uvádí: „Dvě místa na povrchu země nemohou být úplně stejná. Nejen, že mají různá absolutní umístění, ale ve své podstatě kombinují řadu fyzických a kulturních charakteristik, z toho důvodu místa nemohou být nikdy přesně duplicitní“ (Getis, 2011, s. 13).

JAZYK – Matějček uvádí: „Jazyk definujeme jako soubor vyjadřovacích a sdělovacích prostředků v rámci určitého lidského společenství. Společný jazyk patří k nejdůležitějším faktorům, na jehož základě se formuje národ“ (Matějček, 2007, s. 46).

KULTURA – Jandourek uvádí: „Pojem kultura se pokouší naznačit, že lidé nežijí pouze podle pravidel daných přírodními zákonitostmi, ale že vytvářejí svůj vlastní svět, který je od přírody odlišný“ (Jandourek, 2005, s. 173). Kultura se může objevit pouze u lidí, jen ti si mohou předávat vědomosti z generace na generaci. Lidé se od nepaměti učí a vytvářejí si své vědomosti. Pomocí jazyka, jako dorozumívací schopnosti, jsou schopni rozlišovat minulost, přítomnost a budoucnost (Fellman, Getis, 2007).

3.2 Proces začleňování

Postoje české společnosti vůči cizincům se liší. Tento postoj je velmi individuální a ovlivňován je typem migrace jedinců do českého prostředí a také délkou pobytu na území státu. Nejlépe a nejvstřícněji jsou českou společností vnímáni zahraniční studenti a stážisti, kteří mají svůj pobyt na území ČR časově omezen. Postoj k nim je liberálnější a tolerantnější, v závislosti na účelu jejich pobytu a do jisté míry i empatičtější v chápání nelehké situace studia v cizí zemi. Avšak postoje vůči cizincům, kteří se chtějí na území České republiky usídlit trvale, jsou obezřetnější. Tolerance vůči cizincům se u obyvatel Česka liší také v závislosti na etnickém původu a národnosti (Drbohlav, 2010, s. 124 - 125).

28 V případě migrace studentů za účelem studijního pobytu na zahraniční univerzitě, není proces integrace plně realizován. Studenti stráví v cizí zemi maximálně jeden rok, a tedy čas, který mají vytyčený pro interakci, není dostačující. Avšak studenti nemají potřebu plně se začlenit do české společnosti, mnohem významnější je pro ně pocit, že prostředí, ve kterém se pohybují je příjemné a vstřícné. Jedinec je však nucen v oblasti cílového prostoru navazovat nové sociální vazby a adaptovat se, k tomu mu napomáhá systém migračních sítí. Jako systém migračních sítí slouží v tomto případě Erasmus student Network (Síť Erasmus studentů, více kapitola 6).

V novém prostředí se často vytváří soudržnost jedinců se stejným mateřským jazykem či zemí původu. Je to přirozený jev, který jedinci napomáhá lépe a jednodušeji zvládat nelehké začátky v nové zemi. Postupně se čas trávený s jedinci stejné země původu zmenšuje, což souvisí s „pull“ faktory, které jedince motivovali k odjezdu na studijní pobyt do zahraničí.

Touží poznat kulturu hostující země, poznat nový způsob života a stát se samostatným.

V případě orientace pouze na osoby ze stejné země a izolace od domácí populace státu, ve kterém v rámci mobility pobývá, se proces integrace nerozvíjí a jedinec tak nedosáhne cílů, které od pobytu v zahraničí očekával. Zaměřila jsem se také na skutečnost, zda jsou studenti ochotni učit se českému jazyku či z vlastní iniciativy podstupují tyto kurzy před začátkem svého pobytu. A jak jim případně znalost jazyka domácí společnosti ulehčuje jejich pobyt.

Integrace cizinců do nové společnosti je ovlivňována mnoha faktory. Jak pociťují zahraniční studenti vnímání cizinců v běžném každodenním kontaktu s českou společností, s jakými problémy se potkávají z důvodu jazykové bariéry, v jaké společnosti lidí se pohybují nejčastěji, co je vedlo k výběru ČR a s jakým pocitem či hodnocením odjíždí? Těmto otázkám se budu věnovat v další části práce, kde budu hledat odpovědi a zkoumat aspekty jednotlivých tvrzení.

„Cizinec ti umožňuje, aby ses stal sám sebou tím, že z tebe činí cizince.“

(Eb. Jabbes, in Dohnalová, 2012, str. 82).

29

4 MIGRACE ZA VZDĚLÁNÍM, ERASMUS

Již v historii najdeme doklady o tom, že migrace za vzděláním mezi státy byla považována za nezbytnou. Již z období starověku pocházejí záznamy, že především učení ve Starém Egyptě, se neomezovalo jen na vzdělávání Egypťanů, ale i cizích učenců z Mezopotámie i Řecka.

Příkladem může být řecký filozof Pythagoras (přibližně 580 - 500 př. n. l.), který se učil v Egyptě tajnému učení čísel, heliocentrický systém vesmíru, hudbu, astrologii, astronomii, matematiku a geometrii od egyptského Mága. Dokonce i řecký filosof a matematik Platón navštívil Egypt po smrti svého učitele Sokrata. Také řecký zákonodárce Solón pobýval v Egyptě v roce 590 př. n. l. a učil se zde v egyptském městě Sais. Všichni tito učenci věděli, že pokud mají poznat jinou kulturu a naučit se novým věcem, musí vycestovat. Lidé po celá staletí cestovali za hranice své země a snažili se získat vědomosti na zahraničních univerzitách, kde se jim dostávalo nejen dobrého vzdělání, ale poznali také mnoho učených lidí a v neposlední řadě získali nové zkušenosti i tolik potřebný mezinárodní rozhled (BRAVONA, 2012).

Dnes studenti při migraci za vzděláním využívají služeb nejrůznějších poskytovaných programů, zaměřených na mobilitu studentů. Nejznámější a nejvyužívanější program pro zahraniční mobilitu je Erasmus program.

4.2 Erasmus program, krátkodobé a střednědobé mobility 4.2.1 Historie programu Erasmus

Program Erasmus dostal své jméno po holandském mysliteli Erasmu Rotterdamském žijícím v letech 1466 – 1536. Tento holandský vzdělanec, humanista a teolog byl pro svůj nevídaný rozhled nazýván „knížetem humanistů“. Své vzdělání získal studiem na kvalitních školách nejen v rodném Holandsku, které v té době patřilo k nejvyspělejším státům Evropy, ale i studiem v zahraničí. Studoval na univerzitě v Sorbonně a poté cestoval po Evropě, kde měl možnost navázat mnohá přátelství, setkat se s významnými učenci a filozofy své doby a v neposlední řadě získat mezinárodní rozhled (NAEP, 2014).

30 4.2.2 Vývoj a struktura Erasmus programu

Erasmus byl schválen v červnu 1987 jako samostatný program Evropské unie zaměřený na mobilitu studentů. V prvním roce se do něj zapojilo 11 zemí EU a poté začal počet zemí narůstat. V současné době⁷ je do programu zapojeno 33 zemí Evropy, z toho 28 členských států EU, kandidátská země Turecko a 4 země ESVO. Celkový přehled zemí, zapojených do programu Erasmus, je přehledně uveden v tabulce číslo 2.

Tabulka 2. Přehled zemí, zapojených do programu Erasmus (Zdroj: NAEP, 2013)

Program Erasmus se zaměřuje na krátkodobé a střednědobé mobility⁸ a nabízí studentům tři typy aktivit⁹:

 studijní pobyt na zahraničních vysokoškolských institucích v délce 3 – 12 měsíců

 pracovní stáž v zahraničním podniku v délce 3 – 12 měsíců

 intenzivní jazykové kurzy méně používaných jazyků EU před zahájením pobytu či stáže v délce trvání maximálně 6 měsíců

Erasmus program se zaměřuje primárně na spolupráci vysokoškolských institucí. Zapojit se mohou české vysoké školy veřejné, státní i soukromé a navíc také vyšší odborné školy, které získají Erasmus University Charter¹⁰ (NAEP, 2014).

7 Současností je zde myšleno období do akademického roku 2012/2013. Od roku 2014 částečně funguje v ČR program s názvem Erasmus+, který je rozšířen i o státy neležící na území Evropy.

8 Krátkodobou mobilitou, pro účely této práce, rozumíme délku pobytu v hostitelské zemi v trvání jednoho akademického semestru, nejčastěji v délce 4 – 6 měsíců, střednědobou pak pobyt v zahraničí v délce jednoho akademického roku, nejdéle však 12 měsíců.

9 Pro účely této práce, bereme v úvahu pouze první typ aktivit, z nabízených možností programem Erasmus a tedy studijní pobyty na zahraničních vysokoškolských institucích v délce 3 – 12 měsíců.

10 Erasmus University Charter představuje listina, kterou Evropská komise uděluje vysokoškolským institucím, a tím je opravňuje k účasti v programu Erasmus.

31 Student vyjíždějící na studijní pobyt do zahraničí musí splňovat následující podmínky:

 musí být zapsán do studijního programu na vysoké škole (akreditovaný bakalářský, magisterský, doktorský) či studovat na vyšší odborné škole

 může studovat formou prezenční, kombinovanou nebo distanční

 musí být zapsán minimálně ve druhém roce vysokoškolského studia

 může být občanem jakékoli země, ale musí být zapsán v akreditovaném studijním programu v ČR¹¹

Od roku 2007 je Erasmus součástí programu celoživotního vzdělání LLP. Tento počin vznikl z rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady č. 1720/2006/ES ze dne 15. 11. 2006, které vstoupilo v platnost dne 14. 12. 2006 a zavedlo program na období od 1. 1. 2007 do 31. 12.

2013. Rozpočet programu činí 6,97 miliard EUR na 7 let trvání programu. Program celoživotního vzdělávání je složen ze čtyř jednotlivých odvětvových programů popsaných v tabulce číslo 3.

Tabulka 3. Přehled odvětvových vzdělávacích programů tvořící Program celoživotního vzdělávání (Zdroj: NAEP, 2013)

Erasmus+ je nový program Evropské unie, který byl schválený na období 2014 – 2020 a klade si za cíl zvýšit kvalitu mezinárodního vzdělání i za hranicemi Evropské unie. Program výrazně (o 40 %) navýšil finanční prostředky, které EU vynakládá na rozvoj znalostí a dovedností, tím umožní rozvíjet své znalosti v zahraničí více než 4 milionům osob.

Erasmus+ nahrazuje několik stávajících programů EU pokrývajících všechny oblasti vzdělávání: program celoživotního učení tvořený programy Erasmus (vysokoškolské vzdělávání), Leonardo da Vinci (odborné vzdělávání), Comenius (vzdělávání učitelů), Grundtvig (vzdělávání dospělých), a další… (NAEP, 2014).

11 ČR je zde uvedena jako příklad, týkající se našeho prostředí, tato zásada platí pro všechny zapojené země.

32 4.2.3 Výhody a financování programu

Existuje řada důvodů, proč se studenti rozhodnou vyzkoušet si studovat v zahraničí. Studium na zahraniční vysoké škole přináší studentům zisk nových odborných znalostí a větší motivaci ke studiu, osobní růst, získání sebedůvěry a samostatnosti, vylepšení jazykových dovedností, a v neposlední řadě tolik důležité mezinárodní kompetence a tím i vyhlídky na lepší budoucí pracovní uplatnění. Pokud se nebudeme držet pouze pozitiv týkajících se vzdělání, jde na Erasmu také o navazování nových, třeba i celoživotních přátelství, poznávání nových kultur a odvézt si zpět plno zkušeností a zážitků. Velkou výhodu představuje systém uznávání kreditů, kdy kredity získané v zahraničí se částečně započítávají do studia na domovské univerzitě. Důležitou roli zde hraje také skutečnost, že student v rámci studijního programu nemusí platit žádné školné ani poplatky související s výukou, a navíc má nárok na pobírání studijního grantu.

Erasmus dává studentům šanci studovat a žít v cizí zemi, navíc díky finančním prostředkům si tento studijní pobyt může dovolit téměř každý. Ačkoli poskytované stipendium nepokryje veškeré náklady, protože se jedná pouze o příspěvek na studium v zahraničí, společně s financemi, které student vynaloží na studium ve své zemi, se jeho měsíční rozpočet dostane na požadovanou hodnotu pro potřeby realizace pobytu v zahraničí. Finanční prostředky na realizaci pobytu poskytuje na jedné straně Evropská unie, která má pro tyto účely vystavěn speciální rozpočet a ten poté na základě vyžádání jednotlivých škol rozděluje Národní agentura pro evropské vzdělávací programy. Na druhé straně existuje takzvané dofinancování, které je poskytované ze zdrojů státního rozpočtu ČR a následně vyplácené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, ale pouze veřejným vysokým školám ČR. Ostatní typy škol¹² jsou vypláceny plně z fondu EU (MŠMT, 2011).

Částku přiděleného stipendia se student dozvídá před zahájením pobytu v zahraničí a ještě v té době by vysílající instituce měla vyplatit první splátku. Stipendia jsou udělována v eurech a student je pobírá každý měsíc po dobu zahraničního pobytu. V akademickém roce 2012/2013 činila výše stipendia měsíčně průměrně 407 €, tato částka se liší s ohledem na cílovou zemi, kde je vypočítávaná z nákladů na běžný životní standard dané země.

Stipendium může být studentovi odebráno, pokud nedodrží minimální délku pobytu, která činí

12 Z fondu EU jsou plně financovány státní, soukromé vysoké školy, vyšší odborné školy a konzervatoře ve stejné výši finanční podpory jednotlivých mobilit.

33 3 měsíce nebo může být po studentovi zpětně vymáhána za nedodržení smluvených podmínek. Na vrácení stipendia se nevztahuje předčasné ukončení pobytu příčinou vážných zdravotních problémů.

Pro nastávající období let 2014 – 2020 slibuje Evropská unie slovy zástupce Evropské komise Simona Roye zvýšení prostředků na mobilitu studentů až o 70%, než tomu bylo v případě minulých let. Tato informace znamená pro studenty větší možnost zapojit se do programů pro zahraniční mobilitu (MŠMT, 2011).

4.2.4 Problémové aspekty programu

Před odjezdem na studijní pobyt se mohou vyskytnout problémy, s kterými se potýkají především studenti z Turecka. Student si musí podat žádost o vízum. Dle zákona o pobytu cizinců činí lhůta pro vyřízení žádosti o povolení k pobytu nad 90 dní za účelem studia až 60 dní. Studenti však k takové žádosti musí přikládat i doklad o přijetí ke studiu, ten však v mnoha případech získají jen několik málo dní před plánovaným začátkem studia v zahraničí. Z tohoto důvodu není vízum uděleno včas, a tak je student nucen nastoupit svůj studijní pobyt v zahraničí později či v horším případě nenastoupit vůbec.

V České republice se řešením tohoto problému zabývalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pro zvýšení efektivity studijních programů a zlepšení obrazu ČR je žádoucí, aby studenti potvrzení o přijetí na studium v zahraničí získávali od českých škol nejpozději 3 měsíce před zahájením samotného studia. Student má poté 90 dní na podání žádosti a následné vyřízení víz a odstraní se tak nedostatek ze strany českých škol (MŠMT, 2013).

4.3 Erasmus program v ČR

Česká republika se do programu Erasmus zapojila v roce 1997 a již v akademickém roce 1998/1999 bylo vysláno prvních 879 českých studentů na studijní pobyt v zahraničí. Naopak do ČR přijelo studovat 243 zahraničních studentů. Zájem o studijní pobyt v zahraničí v rámci programu Erasmus se poté začal zvyšovat a počet vyslaných i příchozích studentů se rok od roku navyšoval, jak je vidět na grafu číslo 1. Za období akademických let 1998/1999 až

34 2011/2012 bylo vysláno celkem 54 996 českých studentů na zkušenou do zahraničí a Česká republika za stejné období přijala na svých školách 32 821 zahraničních studentů.

Graf 1. Srovnání počtu přijíždějících a vyjíždějících Erasmus studentů na území ČR v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 (Zdroj: NAEP, 2013)

4.3.1. Charakteristika Erasmus Studentů V ČR

Statistické údaje o počtu zahraničních studentů, kteří v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 studovali v rámci programu Erasmus v ČR, jsem získávala ze zdrojů poskytnutých veřejnosti Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy (dále jen NAEP). Na svých stránkách NAEP poskytuje statistiky vyjíždějících a přijíždějících studentů i zaměstnanců vysokoškolských institucí, zapojených do mezinárodní mobility v rámci Erasmus programu. Tyto údaje vycházejí ze souhrnných evropských statistik evidované Evropskou komisí. Česká republika eviduje každoročně nárůst celkového počtu přijíždějících studentů a za 15 let¹³ od svého zapojení do programu Erasmus přijala studenty ze všech zapojených zemí, jak je podrobně rozepsáno v tabulce číslo 4.

13 Do programu Erasmus se ČR zapojila v roce 1997 a v roce 2012 tak oslavila 15 let existence Erasmu v ČR.

0 1000 2000 3000 4000 5000 6000 7000

Srovnání počtu přijíždějících a vyjíždějících Erasmus studentů na území ČR v akademických letech 1998/1999 - 2011/2012

přijíždějící studenti vyjíždějící studenti

35

Tabulka 4. Počet a země původu zahraničních studentů, studujících v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 v rámci programu Erasmus v ČR ¹⁴ (Zdroj: NAEP, 2013)

Složení Erasmus studentů v ČR je tedy velmi rozmanité. Počet zástupců jednotlivých zemí je ovlivněn jednak počtem obyvatel dané země, následně také rokem zapojení jednotlivých států do Programu Erasmus či navázání spolupráce s českými univerzitami. Jak je patrno z tabulky číslo 4 a z mapy umístěné na následující stránce (obrázek číslo 2.) největší zastoupení zahraničních studentů v ČR má Španělsko. Za uvedené akademické roky jich na českých vysokých školách studovalo 4 439, což je 13, 5% z celkového počtu 32 821 zahraničních studentů v ČR. Francie je druhým státem Evropy s největším počtem Erasmus studentů v ČR, jako cílovou zemi si ji vybralo 4 083 studentů, tedy 12, 4 %. Třetím státem je Německo, které vyslalo do ČR 3 585 studentů na zahraniční pobyt, zástupci z Německa tvoří tedy 10, 9%

z celkového počtu. Šestici nejpočetnějších skupin cizinců, kteří realizují svůj Erasmus studijní pobyt v ČR, uzavírá Polsko, Portugalsko a Turecko, ti svým počtem přesáhli hranici 2 tisíc.

14Vysvětlivky k tabulce číslo X. AT – Rakousko, BE – Belgie, BG – Bulharsko, DE – Německo, DK – Dánsko, EE – Estonsko, ES – Španělsko, FI – Finsko, FR – Francie, GR - , HR – Chorvatsko, HU – Maďarsko, IE – Irsko, IS – Island, IT – Itálie, LT – Litva, LU – Lucembursko, LV – Lotyšsko, NL – Nizozemsko, NO – Norsko, PL – Polsko, PT – Portugalsko, RO – Rumunsko, SE – Švédsko, SI – Slovinsko, SK – Slovensko, TR – Turecko, UK – Spojené království, LI – Lichtenštejnsko, CY – Kypr, MT – Malta, CH – Švýcarsko.

36

Obrázek 1. Mapa složení zahraničních (Erasmus) studentů, pobývajících v ČR v akademických letech 1998/1999 – 2011/2012 (Zpracovala autorka dle údajů získaných ze statistik NAEP, 2014)

37 4.3.2 Jazykové kurzy v ČR

Před zahájením studijního pobytu v ČR v rámci programu Erasmus mohou zahraniční studenti absolvovat intenzivní kurz českého jazyka. Délka trvání kurzu se pohybuje od 2 do 6 týdnů a je zprostředkována za pomoci DZS/NAEP. EILC se zaměřují na intenzivní kurzy méně používaných jazyků zemí zapojených do LPP a jsou realizovány jen na některých vysokých školách¹⁵. Výuka probíhá v malých skupinách¹⁶ a klade si za cíl naučit zahraniční studenty komunikovat v každodenních situacích a porozumět základním psaným i mluveným zprávám.

Kurzy probíhají vždy před začátkem akademického semestru v zemi, kterou si Erasmus student vybral pro svůj zahraniční pobyt. Je to zároveň první studentův kontakt s kulturou hostitelské země, protože součástí kurzu jsou i kulturní akce a poznávací výlety doplněné přednáškami o historii a kultuře země. Studenti, stejně jako v případě studijního pobytu na zvolené univerzitě, neplatí poplatky za výuku, financují si pouze ubytování z prostředků udělovaných stipendií. Na konci kurzu získávají certifikát o úspěšném absolvování (NAEP, 2012).

4.3.3 Erasmus Student Network

Erasmus Student Network je největší celoevropská studentská organizace. Organizace ESN byla založena 16. 10.1989 a hlavní sídlo má v Bruselu. Jejím hlavním cílem je podpora a rozvoj mezinárodních studentských výměn, založených na principu dobrovolnictví, kdy si studenti navzájem pomáhají a rozšiřují si mezinárodní kompetence.

Studenti, kteří přijíždí do cizí země uskutečnit svůj zahraniční studijní pobyt, se často potýkají s problémy v novém prostředí. Mohou se cítit opuštěně či bezradně a právě fungování ESN jim pomáhá tyto negativní pocity odstranit. Studenti jsou již před svým příjezdem kontaktováni přidělenou osobou, která se na základě vyměněných informací se zahraničním studentem připraví na jeho příjezd a pomáhá mu od prvních chvil, které v cizí zemi stráví.

Stává se jeho prvotním průvodcem a po vyřešení základních formalit mu nadále pomáhá zapojit se a začlenit mezi ostatní zahraniční studenty i osoby z řad ESN.

15 V ČR se jedná především o pražské a brněnské vysokoškolské instituce. Kurzy pořádá např.: Univerzita Karlova v Praze, České vysoké učení technické v Praze, Vysoká škola ekonomická v Praze či Masarykova univerzita v Brně.

16 Malá skupina představuje v tomto případě 10 až 15 studentů v kurzu. Takto malý počet je důležitý pro formu intenzivní výuky. Pro efektivitu kurzu je samozřejmostí i samostudium a poctivá příprava na hodiny.

38 ESN studentské organizace působí při vysokých školách po celé Evropě a tvoří propojenou síť sekcí se stejným cílem. Síť jednotlivých sekcí ESN se neustále rozšiřuje a v rámci své hierarchie funguje na mezinárodní, národní a lokální úrovni.

 Mezinárodní úroveň představuje vrchol hierarchie sítě ESN, stará se o chod celé organizace a je reprezentována skupinou pěti lidí, kteří jsou voleni z řad studentů a pocházejí z různých zemí Evropy. Jejich hlavní náplní práce je reprezentovat potřeby i očekávání studentů přijíždějících na zahraniční univerzitu realizovat svůj studijní pobyt. Dále se stará o fungování celého systému a organizuje mezinárodní zasedání.

 Národní úroveň sdružuje sekce jedné země a zodpovídá za fungování ESN v daném státě. Pořádá setkání lokálních sekcí, řeší problémy na národní úrovni a vysílá své zástupce na mezinárodní zasedání.

 Lokální úroveň představují jednotlivé sekce na univerzitách, kde dobrovolníci z řad studentů tvoří tým sehraných lidí, kteří v podstatě pracují pro blaho zahraničních studentů bez jakékoli zištnosti, nebo nároku na odměnu. Jsou v bezprostředním kontaktu se zahraničními studenty a pomáhají jim na začátku i v průběhu celého jejich studijního pobytu, poskytují potřebné informace, starají se o potřebné formality a snaží se studentům jejich pobyt obecně ulehčit a zpříjemnit. Proto pro ně pořádají nejrůznější akce od uvítacích aktivit spojených například s poznáváním města a školy, po sportovní, společenskou i kulturní zábavu. Velikost lokální sekce se odvíjí od množství Erasmus studentů, přijíždějících na konkrétní univerzitu a struktura klubu poté od počtu členů v týmu jednotlivých sekcí.

39 4.4 Závěrečné shrnutí

Čeští studenti se do programu Erasmus zapojují nadprůměrně často a ve statistických tabulkách obsazují každoročně přední příčky. Vysvětlení je jednoduché, zatím co Česká republika využívá Erasmus program jako hlavní cestu k realizaci zahraničních studijních mobilit, řada velkých států Evropy poskytuje svým studentům velké množství nejrůznějších programů a Erasmus tak pro ně představuje pouze doplňkovou možnost.

Evropská unie podporuje zahraniční mobilitu studentů z několika důvodů. Touto cestou chce přispět ke zlepšení kvality vysokoškolského vzdělání v Evropě, zvýšit objem zahraniční spolupráce a propojenosti mezi vysokoškolskými institucemi. V roce 2013, tedy 26 let po svém vzniku, dosáhl program Erasmus velkého cíle a překonal hranici 3 milionů vyslaných studentů. Program Erasmus přispívá zásadní měrou k modernizaci českého vysokého školství, a to v evropském i mezinárodním měřítku.

40

5 ERASMUS PROGRAM NA TUL

Ačkoli Erasmus program není jediná možnost pro spolupráci se zahraničními pracovišti umožňující mezinárodní mobilitu¹⁷ , tak právě tento program znamená pro TUL nejvýznamnější cestu k realizaci krátkodobých a střednědobých mobilit. Porovnání programu Erasmus s ostatními mezinárodními vzdělávacími aktivitami na TUL je k vidění v tabulce číslo 5. Zde je patrné, že zatímco v případě ostatních vzdělávacích programů se čísla jednotlivých studentů pohybují v jednotkách, u programu Erasmus můžeme hovořit o desítkách až stovkách.

Tabulka 5. Zapojení TUL do mezinárodních vzdělávacích programů v roce 2012 (Zdroj: Výroční zpráva TUL, 2012)

TUL si klade za cíl co nejvíce podpořit rozvoj mezinárodních mobilit, a tím zajistit pro co největší procento kvalitních studentů zrealizování možnosti zvýšit si jazykovou a odbornou kompetenci. V rámci programu Erasmus se daří ročně zvyšovat počty vyjíždějících studentů do zahraničí i přijíždějících na TUL, což je patrné z grafu číslo 2., kdy od akademického roku 2005/2006 do 2011/20012 počet studentů v obou případech viditelně vzrostl. Zájem studentů o mobilitu roste především z důvodu neopakovatelné možnosti vycestovat do jiné země, kde se nejen zdokonalí v cizích jazycích, ale také poznají jinou kulturu, vytvoří si řadu nových přátel a v neposlední řadě si zvýší odbornou znalost svého studijního oboru v zahraničí.

Studenti si navíc uvědomují, že díky mobilitě získají lepší kvalitu vzdělání z pohledu potřeb budoucích zaměstnavatelů. Ačkoli je zájem studentů o studium v zahraničí značný, poměr

17 Z dalších programů pro zahraniční spolupráci v rámci mezinárodní mobility můžeme jmenovat např.:

Leonardo, Comenius, CEEPUS, GRUNDTVIG, Tempus…