Možnosti financování investičního záměru ve vybraném podnikatelském subjektu
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management
Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika - Podnikové finanční systémy Autor práce: Bc. Pavel Bílek
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.
Liberec 2016
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
5
Poděkování
Děkuji své vedoucí, paní PhDr. Ing. Heleně Jáčové, Ph.D., za ochotu a pomoc při vytváření mé diplomové práce. Její rady, postřehy a upozornění byly cenným zdrojem informací.
Panu Ing. Janu Sixtovi, CSc. a pracovníkům oddělení ZR (nyní SR) firmy ŠKODA AUTO a. s. děkuji za nenahraditelnou dvouletou pracovní zkušenost získávanou uvnitř fungujícího a profesně zdatného pracovního kolektivu.
6
Anotace
Diplomová práce je zaměřena na různé moţnosti financování investičního záměru. Cílem práce je najít vhodný způsob financování vybraného investičního záměru ve společnosti Škoda Auto a. s.. Teoretická část definuje pouţití interních, externích a alternativních zdrojů financování a postup při realizaci investičního záměru. Praktická část této práce popisuje celkem čtyři vybrané způsoby financování a zkoumá je z hlediska výhodnosti pro vybraný podnik.
Klíčová slova:
Financování, investiční záměr, interní zdroje financování, externí zdroje financování, alternativní zdroje financování, velký podnik
7
Anotation
This master thesis is focused on different options of an investment plan financing. The main aim of the thesis is to suggest a suitable way of financing selected investment plan in company Skoda Auto a. s.. The theoretical part of the thesis is focused on use of internal, external and alternative founding sources. The practical part of thesis describes four different types of founding sources, these types are explored according to its´ advantage for selected company.
Keywords:
Financing, investment plan, internal funding sources, external funding sources, alternative funding sources, enterprise
8
Obsah
Poděkování ... 5
Anotace ... 6
Anotation ... 7
Obsah ... 8
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek a termínů ... 12
Úvod ... 13
1 Vymezení podnikání ... 15
1.1 Vymezení pojmu podnikání ... 15
1.1.1 Hlediska rozdělení firem dle velikosti ... 16
1.2 Financování podniku ... 18
1.2.1 Krátkodobé financování podniku ... 19
1.2.2 Dlouhodobé financování podniku ... 20
1.3 Interní zdroje financování ... 20
1.3.1 Zisk a jeho dělení ... 21
1.3.2 Odpisy ... 22
1.4 Externí zdroje financování ... 23
1.4.1 Základní kapitál ... 24
1.4.2 Dlouhodobé rezervy ... 26
1.4.3 Kapitálové fondy ... 26
1.4.4 Dluhopisy (obligace) podniku ... 27
1.4.5 Úvěry od bank ... 27
1.4.6 Dodavatelské úvěry ... 29
1.5 Alternativní zdroje financování ... 30
1.5.1 Leasing ... 30
1.5.2 Dotace ... 31
1.5.3 Faktoring a forfaiting ... 31
1.5.4 Investiční pobídky ... 31
2 Investiční činnosti podniku ... 33
2.1 Proces tvorby investičního záměru ... 34
2.1.1 Předinvestiční fáze ... 34
2.1.2 Investiční fáze projektu ... 36
9
2.1.3 Provozní fáze projektu ... 38
2.1.4 Ukončení provozu a likvidace ... 38
3 Společnost Škoda Auto a.s. ... 40
3.1 Historie společnosti ... 40
3.2 Strategie ŠKODA AUTO a.s. ... 41
3.3 Analýza společnosti ... 42
4 Investiční záměr ... 45
4.1 Popis projektu ... 45
4.1.1 Předmět, cíle a časová náročnost projektu ... 45
4.1.2 Základní finanční ukazatele ... 47
4.1.3 Práce s riziky a likvidace zařízení ... 49
4.1.4 Charakteristika kogenerační jednotky ... 49
5 Moţnosti financování vybraného projektu ... 51
5.1 Financování prostřednictvím nákupu od subdodavatele ... 52
5.1.1 Vyhodnocení investice ... 53
5.2 Financování z programu OP PIK ... 56
5.2.1 Program Úspora energií ... 58
5.2.2 Charakteristika projektu a jeho soulad s programem Úspora energií... 59
5.2.3 Podmínky programu ... 60
5.2.4 Proces ţádání o podporu ... 61
5.2.5 Vyhodnocení investice ... 63
5.3 Financování prostřednictvím ČEZ ENERGO ... 64
5.3.1 Úspora primárních energií pomocí kogenerace ... 66
5.3.2 Profil spolupráce ... 66
5.3.3 Vyhodnocení investice ... 68
5.4 Financování prostřednictvím úvěru ... 69
5.4.1 Bankovní produkt ... 70
5.4.2 Vyhodnocení investice ... 70
6 Závěrečné vyhodnocení ... 73
Seznam pouţité literatury ... 77
Přílohy ... 80
Příloha A: Výpočet finančních indikátorů – OP PIK ... 80
Příloha B: Výpočet finančních indikátorů – ČEZ ENERGO ... 81
Příloha C: Výpočet finančních indikátorů – Bankovní úvěr ... 82
10
Seznam obrázků
Obr. 1: Investiční činnost podniku ... 34
Obr. 2: Kogenerační jednotka ... 50
Obr. 3: Doba návratnosti investice ... 55
Obr. 4: Doba návratnosti ... 63
Obr. 5: Výhody kogenerace ... 66
Obr. 6: Kogenerace ... 66
Obr. 7: Výnosnost projektu ... 69
Obr. 8: Cash Flow ... 72
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Dělení interních zdrojů kapitálu ………. 20
Tab. 2: Dělení externích zdrojů kapitálu ……… 23
Tab. 3: Alternativní formy kapitálu ……… 29
Tab. 4: SWOT analýza společnosti ……… 41
Tab. 5: Finanční indikátory ……… 47
Tab. 6: Cash Flow ……….. 47
Tab. 7: Finanční indikátory ……… 52
Tab. 8: Výpočet – čistá současná hodnota ………. 53
Tab. 9: Dobra návratnosti investice ……… 54
Tab. 10: Operační program OP PIK ………... 57
Tab. 11: Finanční indikátory ……….. 63
Tab. 12: Finanční indikátory ……….. 68
Tab. 13: Degresivní úvěr – splátky ……… 71
Tab. 14: Finanční indikátory ……….. 72
Tab. 15: Souhrnné posouzení jednotlivých variant ……… 73
12
Seznam zkratek a termínů
ŠA - ŠKODA AUTO a.s.
KVET – Kombinovaná výroba elektřiny a tepla
OP PIK – Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnost Tab. – tabulka
č. – číslo e. – energie tech. - technický obr. – obrázek Jedn. - jednotka ROI – rentabilita SWOT - analýza
13
Úvod
V posledních letech světovou ekonomiku ovlivnila ekonomická krize, kterou lze označit makroekonomickým názvem jako strukturální krizi. Česká republika zaznamenala stejný ekonomický propad jako ostatní země světa. Situace dnešních dnů se však výrazně mění a česká ekonomika se začíná dostávat do poměrně stabilní situace vyznačující se vysokým ekonomickým růstem. Rok 2015 mohl být označován jako velký hospodářský posun, který se příznivě odráţí na kontinuálním zvyšování hrubého domácího produktu země a tím na zlepšování podnikatelského prostředí a moţností růstu podnikatelských subjektů.
Podnik nacházející se na dynamicky se rozvíjejícím trhu by proto měl být schopen reagovat na změny trţního charakteru, v blízkém okolí nebo vzdálených regionech. Podnik by měl být schopen inovovat své postupy a zlepšovat své materiálové vybavení.
Realizování projektů, zlepšování finančního zdraví nebo školení zaměstnanců, to by měla být aktuální témata. Na tyto kroky však podnik potřebuje dostatečné finanční prostředky a kapitál. Získat kapitál můţe podnik prostřednictvím interních a externích zdrojů financí a to v krátkodobém nebo dlouhodobém časovém horizontu. Získané prostředky by měly slouţit k udrţení konkurenceschopnosti, k plnění stanovených cílů a na obnovu zastarávajícího inventáře po stránce fyzické i morální.
Tato diplomová práce řeší moţnosti financování investičního záměru ve vybraném podnikatelském subjektu. První část diplomové práce detailně zpracovává prostřednictvím rešerše odborné literatury rozdílnosti ve specifikaci podniků dle velikosti, rozebírá moţné, a to externí, interní a alternativní zdroje financování a teoreticky rozpracovává realizaci investiční činnosti podniku. Praktická část je zaměřena na jeden vybraný projekt, a proto v této části je vytvořena studie proveditelnosti a navrţeny čtyři způsoby financování (financování prostřednictvím nákupu od subdodavatele, financování získáním dotace z programu OP PIK, financování pronájmem od společnosti ČEZ Energo a financování získáním úvěru). Jednotlivé způsoby financování jsou zkoumány z hlediska finanční náročnosti na základě matematických postupů a teoretických předpokladů.
Cílem této diplomové práce je výběr vhodného investičního záměru, vytvoření studie proveditelnosti a navrţení realizace investičního záměru. Hlavním úkolem zkoumání se
14
stane výběr nejvhodnějšího způsobu financování velkého podniku, přičemţ jednotlivé způsoby financování budou zkoumány pomocí vybraných finančních indikátorů.
15
1 Vymezení podnikání
První část diplomové práce shrnuje a sumarizuje veškeré důleţité informace, fakta a teorie související s aktuálně řešeným problémem.
1.1 Vymezení pojmu podnikání
Vysvětlení si základních pojmů a jejich následné jasné pochopení jsou předpokladem procesu tvorby investičního záměru. Je velice důleţité si přiblíţit pojem podnik, podnikání a rozdělení podniků dle velikosti.
Podnik
Podnik můţe být chápán jako kaţdý, kdo vykonává podnikatelskou činnost a to bez ohledu na zvolenou právní formu. Mezi tyto subjekty mohou být samozřejmě řazeny osoby samostatně výdělečně činné, ţivnostníci, osoby vykonávající řemeslné činnosti nebo rodinné podniky.
Podnikatelská činnost
O podnikatelské činnosti se hovoří, pokud se naplní všechny tyto aspekty:
soustavná činnost, tzn. činnost vykonávaná bez přestávky s výhledem provádění i do budoucna. Podnikatel nesmí kalkulovat s moţným ukončením svého podnikání. Nesmí se jednat o činnost nahodilou nebo příleţitostnou.
samostatná činnost, tzn. činnost je vykonávána osobou, která můţe sama rozhodovat o podnikání jako celku. Tato osoba řídí podnik a rozhoduje o pouţití zisku z této činnosti. Osoba můţe řídit podnik sama nebo v zastoupení.
činnost na vlastní účet, tzn. činnost je prováděna vlastním jménem a majitel je zapsán do obchodního rejstříku. Majiteli dle zákona nebrání ţádný aspekt ve vykonávání jeho podnikatelského záměru.
činnost na vlastní zodpovědnost, tzn. podnikatel se nemůţe zbavovat zodpovědnosti za provedené skutečnosti během provádění podnikatelského záměru.
Tato osoba musí čelit všem postihům, které vyplynou z vedení podniku.
16
činnost za vidinou dosaţení zisku, tzn. podnikatel by měl směřovat svoje podnikání ke kladnému hospodářskému výsledku a vytváření kapitálu pro svoje vlastní potřeby a investiční potřeby podniku. (Vochozka, Mulač, 2012)
1.1.1 Hlediska rozdělení firem dle velikosti
Na území České republiky se podniky podle počtu zaměstnanců a majetkových aktivit rozdělují do čtyř kategorií, a to: mikro, malé, střední a velké podniky. Vybraná společnost se dá zahrnout s jistotou mezi velké podniky, a to dle všech potřebných aspektů pro zařazení. Sledovanými hodnotami jsou obrat a počet zaměstnanců sledované společnosti, a podle norem evropské unie to také můţe být bilanční suma dané společnosti.
Jedná se tedy o údaje určené k poslednímu účetnímu období. V případě, ţe je poslední účetní období kratší neţ jeden rok (12 kalendářních měsíců), je vypočítaná finanční částka a konečný počet zaměstnanců rozpočítán na kaţdý samostatný měsíc a vynásoben dvanácti. Tak se získává obrázek o ročních číslech těchto ukazatelů a podnik bude moci být správně kvalifikován. Na zřetel se musí brát, ţe výše obratu a bilanční suma je částka bez daně z přidané hodnoty a bez dalších nepřímých daní.
V případě, ţe zkoumaný podnik v jednom účetním období splňuje podmínky zařazení do určité kategorie a v dalším období hranice překročí, je posuzováno a bráno v potaz pouze poslední uzavřené účetní období. (Metody komplexního hodnocení podniku, 2011)
Obratem společnosti se rozumí celková hodnota výstupu z hospodářské činnosti uskutečněné během určitého časového období, obvykle měřená celkovými ročními tržbami po odečtení vráceného zboží. Z tohoto tvrzení nám jasně vyplývá, ţe obrat je veličinou snadno získatelnou z účetních výkazů a výkazu zisku a ztrát. Je však moţné, ţe ve zlomku případů nebudeme schopni z trţeb vypočítat tuto hledanou veličinu. V tomto případě je k vypočítání této částky vyuţit součet příjmových řádků z výkazu zisků a ztrát (řádky I aţ XIII). Dále je moţné, ţe můţe nastat odchylka u vypočítané hodnoty u firem působících v oblasti finančnictví a u firem drţících svá aktiva v podobě finančního majetku.
U obratu se mohou uvádět další dílčí ukazatelé, jako jsou například obrat zásob, doba obratu zásob, doba splatnosti pohledávek, doba obratu úhrady krátkodobých závazků nebo
17
obratový cyklus peněz. Tyto hodnoty v práci nebudou dále vyuţívány, proto se jim dále nebude věnovat další pozornost a nebudou níţe rozebírány do dalších detailů.
(businessvize, 2011)
Počet zaměstnanců je posuzován dle počtu ročních pracovních jednotek. Do těchto jednotek jsou zahrnuti všichni pracovníci pracující ve společnosti na plný úvazek po celou dobu účetního období. V případě, ţe podnik zaměstnával zaměstnance na plný úvazek a tento zaměstnanec v průběhu účetního období opustil své pracoviště, bude započtena pouze podílová část jeho práce. To znamená, ţe pokud zaměstnanec pracoval pouze 10 měsíců, bude počítána hodnota 10/12. Tímto stejným způsobem se budeme chovat k zaměstnancům pracujícím na částečný úvazek nebo sezónním pracovníkům.
Důleţité náleţitosti k určení podniku dle velikosti jsou jiţ jasně specifikovány. Podniky dle velikosti se dělí následujícím způsobem:
a) drobnými (mikro) podniky jsou ty společnosti, které
zaměstnávají méně neţ 10 zaměstnanců a
jejich majetkové aktivity nebo příjmy nepřesahují korunový ekvivalent ve výši 2 miliony Euro,
b) malými a drobnými podniky jsou ty společnosti, které
zaměstnávají méně neţ 50 zaměstnanců a
jejich majetkové aktivity nebo příjmy nepřesahují korunový ekvivalent ve výši 10 milionů Euro,
c) středními, drobnými a malými podniky jsou povaţovány ty společnosti, které
zaměstnávají méně neţ 250 zaměstnanců a
jejich majetkové aktivity nebo příjmy nepřesahují korunový ekvivalent ve výši 50 milionů Euro
d) velkými podniky jsou ty společnosti, které
zaměstnávají více neţ 250 zaměstnanců a
jejich majetkové aktivity nebo příjmy přesahují korunový ekvivalent ve výši 50 milionů Euro. (Czechinvest, 2014)
Bilanční sumou se rozumí součet všech pasivních či aktivních účtů nacházejících se v rozvaze. Bilanční sumy aktiv a pasiv by měly být vyrovnány, protoţe tyto částky patří do
18
bilanční rovnice, která ve výsledku vyrovnává aktiva a pasiva. Po odečtení aktiv od pasiv zůstane náš účet srovnaný na hodnotě nula. Tento indikátor byl uveden v platnost komisí Evropského společenství v roce 2003. (prahafondy.eu, 2009)
1.2 Financování podniku
Financování slouţí k zabezpečování pozice na trhu a k inovativním procesům uvnitř podniku. V malých podnicích se o běţné financování můţe starat sám majitel (centralizace). Ve větších podnicích se o tuto problematiku mohou starat celá oddělení (decentralizace). Ucelenější představa o financování podniku jako celku se získá pochopením problematiky financování podniku v krátkém a dlouhém období a zkoumáním rozdílu mezi interními (vlastními) a externími (cizími) zdroji financování.
(podnikatel.cz, 2011)
Finanční zdroje lze rozdělit podle následujících hledisek:
doba vyuţitelnosti
krátkodobé s délkou trvání do jednoho roku. Krátkodobý finanční zdroj se vyznačuje vyšším úrokem a vyuţívá se na financování oběţných aktiv.
střednědobé, u nichţ délka trvání je obecně vymezena v intervalu jednoho aţ pěti let. Jedná se primárně o vyuţívání střednědobých úvěrů od komerčních bank.
dlouhodobé, které se vyuţívají k financování hlavních cílů a vizí podniku, hradí se z vlastních i cizích zdrojů.
na dobu neurčitou, tzn. projekty na výhledově dlouhé období bez jasného vymezení ukončení realizace projektu. (Šiman, Petera, 2010)
původ kapitálu
interní (vnitřní), v nichţ je tvořen kapitál vlastními zdroje dané společnosti. Je tvořen výsledkem hospodaření dané společnosti, jedná se především tedy o vlastní kapitál.
19
externí (vnější), u nichţ probíhá financování z vlastních zdrojů (vklady do podnikání) a cizích zdrojů (půjčky, leasing, podpory).
pravidelnost financování
financování běţné, tzn. prostředky směřované na běţný chod podniku (nákup zásob, nájem, placení energií).
financování mimořádné, kdy finance jsou vynakládány na nahodile vzniklý problém (obnova haly po přírodní katastrofě). (podnikatel.cz, 2011)
1.2.1 Krátkodobé financování podniku
Jde o financování vynakládané na běţný chod podniku jako celku, je financována určitá taková činnost, která v podniku probíhá kaţdý den. K tomuto problému by se mělo přistupovat ze dvou moţných hledisek. Financování je zajišťováno z krátkodobých zdrojů.
Jednoduše by se dalo říci, ţe se jedná o financování oběţného majetku z krátkodobých zdrojů financování. Z teoretického hlediska by se dalo tvrdit, ţe jde o financování oběţného majetku. Avšak v praxi je tento oběţný majetek financován částečně právě z krátkodobých zdrojů a částečně ze zdrojů dlouhodobých. Krátkodobé financování by mělo být tedy kryto zdroji krátkodobými, v opačném případě vzniká nesoulad v daném financování. Při podnikání se objevují tyto vybrané druhy krátkodobých zdrojů financí.
Obchodní úvěr znamená zapůjčení finančních prostředků nebo produktů věřitelem dluţníkovi bez finančního vyrovnání. Výměna se sjednává na určité období. Po uplynutí smluvně stanoveného času musí dluţník věřiteli zaplatit smluvenou částku a většinou probíhá navýšení o předem stanovený úrok. V České republice se zpravidla uskutečňují tři typy úvěrů, a to dodavatelský, odběratelský a spotřebitelský.
Bankovní krátkodobý úvěr, kdy komerční banky zapůjčují podniku finanční prostředky určené na pořízení oběţného majetku. Zpravidla je banka nakloněna poskytnutí úvěru ve výši odhadované částky oběţného majetku vlastněného podnikem. Podnikatel, který si sjedná u banky úvěr, je monitorován bankou a je sledována jeho bonita. Nejčastěji se objevují tyto typy úvěrů, a to kontokorentní, eskontní, akceptační, remboursní, krátkodobá bankovní půjčka a revolvingový úvěr nebo lombardní úvěr. (finančníanalýzapodniku.cz)
20
1.2.2 Dlouhodobé financování podniku
Jedná se o financování v delším časovém horizontu. Toto financování se týká pořízení, obnovy nebo rozšíření investičního majetku. Pokud u krátkodobého financování oběţný majetek můţe být financován z dlouhodobých i krátkodobých zdrojů, u dlouhodobého financování dlouhodobý majetek můţe být financován pouze z dlouhodobých zdrojů. Tato zásada se objevuje například v zlatém bilančním pravidle. V opačném případě můţe nastat situace, ţe podnik se nechová racionálně, podnik vyuţívá neefektivní finanční zdroje a mohl by být vnímán jako subjekt, který je ve finanční tísni. Podnik by se mohl dostat do situace, kdy by měl většinu krátkodobých finančních zdrojů fixovaných v dlouhodobém majetku a nebyl by schopen uspokojovat krátkodobé závazky. U dlouhodobého financování investic se vedle jiţ zmíněného zlatého pravidla dodrţují zásady, jako: zajištění dostatečné výše kapitálu na předpokládanou investici tak, aby se splnila poţadovaná míra výnosnosti, a sníţení nákladů na co nejniţší přijatelnou míru.
(financnianalyzapodniku.cz)
Podnik si můţe zvolit ze dvou moţností financování, a to financování z vlastních (interních) zdrojů a financování z vnějších (externích) zdrojů. Volba jedné z moţností nebo jejich kombinace můţe markantně ovlivnit finanční stabilitu podniku.
Zdroje dlouhodobého financování:
interní zdroje: odpisy, nerozdělený zisk, dlouhodobé finanční rezervy,
externí zdroje: kmenové akcie, prioritní akcie, obligace, dlouhodobé úvěry finančních institucí, dlouhodobé úvěry dodavatelské, finanční leasing, finanční podporu státu či jiných institucí a ostatní externí zdroje.
1.3 Interní zdroje financování
V této části následuje charakteristika financování investičního záměru v krátkém období a dlouhém období z pohledu vlastních a cizích zdrojů interních. Interními zdroji financí se rozumí finanční prostředky vytvořené uvnitř podniku a vyuţité na samofinancování určité investice či projektu. Tato moţnost financování se skládá ze tří základních a poměrně stabilních zdrojů, z odpisů, z nerozděleného zisku a z dlouhodobých rezerv. Interní zdroje
21
jsou především pouţívány spíše podniky, které jiţ existují delší dobu a mají dobré finanční zdraví.
Díky vyuţití tohoto zdroje financí je společnost schopna realizovat více rizikové projekty, které by nikdy nebylo moţné uskutečnit s jiným druhem finančních prostředků. Díky moţnosti alokace interních zdrojů není firma nucena se zbytečně zadluţovat a rozšiřovat základny akcionářů. K hlavním nevýhodám tohoto způsobu financování patří vysoká nákladnost kapitálu a nízká efektivita při vynakládání kapitálu. (Fotr, Souček, 2011) Tab. 1: Dělení interních zdrojů kapitálu
Interní zdroje kapitálu
Dlouhodobé Krátkodobé
Zisk Odpisy
Zdroje z prodeje majetku Nerozdělený
zisk
Tvorba rezervního
fondu
Tvorba jiných fondů
Kapitálové fondy
Výplata dividend
Účetní odpisy
Daňové odpisy Zdroj: vlastní tvorba
1.3.1 Zisk a jeho dělení
Zisk je dlouhodobý interní a vlastní zdroj podniku. Hodnota nerozděleného zisku se dá spočítat z výnosů, které budou sníţeny o náklady za určité období. Jedná se o finanční prostředky podniku, které byly během účetního období vytvořeny v podniku a jsou jiţ zdaněny. Důleţitou roli však bude hrát také výše sazby daně. Finanční prostředky jsou alokovány jako příděly do fondů ze zisku: rezervního fondu, podnikového fondu nebo finančních prostředků vyuţitých pro výplatu akcionářů. Po tomto rozdělení vzniká finanční obnos, který můţe být dále pouţit pro podnikání a krytí rizik. Nerozdělený zisk se sleduje ze dvou pohledů – nerozdělený zisk v tomto roce a kumulovaný nerozdělený zisk z let minulých.
Výše nerozděleného zisku za určité období je schvalována prostřednictvím hlasování valné hromady, která určuje alokaci zisku. Většina ekonomů vnímá nerozdělený zisk jako jeden z nejlevnějších způsobů financování podniku. Je nutné si uvědomit, ţe se za náklad nebo cenu nerozděleného zisku dá povaţovat náklad ušlé příleţitosti, protoţe určité finanční prostředky nebyly vyuţity k dalšímu vytváření profitu.
22
Způsob financování prostřednictvím nerozděleného zisku můţe být nazván samofinancováním. Samofinancování lze realizovat dvěma způsoby, tiché a zjevné. Tiché samofinancování není patrné v podnikových bilancích a výkazech (zde se jedná například o podhodnocení určitého dlouhodobého majetku). Samofinancování zjevné se vyznačuje svou jasnou zjistitelností. Tento způsob se dá snadno dokázat, jedná se primárně o vyuţívání nerozděleného zisku nebo tvorbu fondů ze zisku. (Čiţinská, Marinič, 2010)
1.3.2 Odpisy
Odpisy jsou peněţním vyjádřením postupného opotřebení hmotného či nehmotného majetku. Opotřebovávaný je pouze majetek, který dle zákona patří svou pořizovací cenou do hmotného majetku (cena více neţ 40 000 Kč), a nehmotný majetek (cena více neţ 60 000 Kč). Odpisy ekonomové mohou sledovat dvěma úhly pohledu, a to účetním, který odpisy povaţuje za náklad, a pohledem finančního řízení, které povaţuje odpisy jako jeden z moţných zdrojů financujících další podnikání. To platí pouze za podmínky, ţe odpisy nepředstavují skutečný výdaj peněz, pouze sniţují daňovou povinnost prostřednictvím sniţování zisku společnosti. Odpisy jsou jedním z nejstabilnějších zdrojů podnikání, protoţe vyplývají ze samostatné činnosti podnikatelského subjektu. Odpisy se v praxi člení na daňové a účetní. Hodnota odpisů se stává součástí ceny dlouhodobého majetku a její návratnost je realizována prostřednictvím trţeb. Odpisy vlastně rozkládají cenu majetku jako náklad do více období.
Daňové odpisy, jsou součástí zákona o daních z příjmů, který je vymezuje do určitých kategorií. V případě daňových odpisů je důleţité si uvědomit, ţe se jedné o fiktivní a ne reálné náklady. Daňové odpisy jsou fiktivními náklady uţívanými k dosaţení, zajištění a udrţení zdanitelných příjmů. Tento zákon vymezuje daňové kategorie a objasňuje jejich prvky a předměty odpisování hmotného, nehmotného majetku a majetek z odepisování vyloučeného.
Tento druh odpisů zaznamenal poměrně markantní změnou po roce 1993, kdy byl zaveden nový daňový systém. V současné době platí, ţe daňové odpisy jsou součástí zákona o daních z příjmů. Daňové odepisování je zákonem stanoveno jako jedna z moţností, tudíţ odpisy se mohou ale nemusí být účtovány. Odpisový systém daňových odpisů je stejný pro všechny osoby (fyzické i právnické). Je důleţité si také uvědomit, ţe v případě převisu
23
účetních odpisů nad daňovými je účetní výsledek hospodaření transformován a touto transformací zvýšen o zjištěný rozdíl. V opačném případě, kdy jsou daňové odpisy vyšší neţ účetní odpisy, je účetní výsledek hospodaření sniţován o vzniklý rozdíl. (Marková, 2015)
Účetní odpisy, u dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku se řídí účetními předpisy, které se vztahují na účetní jednotky dle zákona o účetnictví. Podnikatelé, kteří nejsou účetními jednotkami, nejsou účetními předpisy vázáni, a tudíţ je vést nemusí.
Účetní odpisy jsou v prvé řadě vedeny kvůli přehledu o skutečné výši hodnoty majetku a jeho opotřebení v důsledku uţívání nebo technologického zaostávání. Hlavním rozdílem mezi účetními a daňovými odpisy je povinnost v jejich vedení. Účetní odpisy vést musíme, daňové odpisy jsou pouze doporučeny k vedení. Účetní odpisy tedy mají odpovídat skutečné hodnotě opotřebení majetku ve firmě, počítají se ze skutečné pořizovací ceny a jsou vynakládány maximálně do výše pořizovací ceny. Tyto odpisy by měly reálně dokumentovat či dokazovat skutečné fyzické a morální opotřebení určité věci nebo souboru věcí. (Potůček, 2011)
1.4 Externí zdroje financování
Externí zdroje financování se vyznačují mnohem větším portfoliem moţností při výběru čerpání jednoho ze zvolených zdrojů. Je důleţité vědět, ţe jejich čerpání nezáleţí na rozhodnutí společnosti (interních rozhodnutích), ale na moţnostech partnerů, bank či věřitelů (externích rozhodnutích). Tyto instituce se rozhodují dle finanční situace a finančního zdraví podniku.
Externí zdroje financování jsou vyuţívány spíše velkými podniky, zejména akciovými společnostmi. Tyto podniky se mohou zaměřit na emisi cenných papírů nebo obligací, které jim přináší dostatečný obnos finančních prostředků pro jejich další existenci a splňování podnikatelského záměru či cíle.
Zároveň lze konstatovat ţe, externí zdroje financování jsou mnohem sloţitějších a variabilnějším kapitálovou základnou. (Fotr, Souček, 2015)
24 Tab. 2: Dělení externích zdrojů kapitálu
Externí zdroje kapitálu
Dlouhodobé Krátkodobé
Základní kapitál
Bankovní úvěry
Podnikové dluhopisy
Dodavatelské úvěry
Finanční
výpomoci Bankovní úvěry Směnky k
úhradě Zálohy
odběratelům Směnky k
úhradě
Zdroj: vlastní tvorba
1.4.1 Základní kapitál
Při analýze externích zdrojů je logické začít dlouhodobými vlastními zdroji společnosti.
Základní kapitál je prvním finančním zdrojem, který je do společnosti vkládán.
Nejlepší definice této problematiky vychází ze zákona o obchodních korporacích (paragraf 30 zákona číslo 90/2012 Sb.), který chápe základní jmění tímto způsobem. Peněžní vyjádření peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti. Hlavním a základním způsobem financování podniku prostřednictvím základního kapitálu je emise akcií. Pro současnou dobu jsou příznačné některé druhy akcií:
kmenové akcie, prioritní akcie, zaměstnanecké akcie. Výše a povinnost ustanovovat základní kapitál vychází z nového občanského zákoníku. (business.center.cz, 2014)
Novelizace zákona k 1. lednu 2014 umoţňuje akciovým společnostem, tedy i společnosti ŠKODA AUTO a. s., vydávat i jiné druhy akcií, které nejsou výslovně stanoveny zákonem. V současné době zákon o obchodních korporacích dovoluje vydávat i jiné akcie a můţe dojít k volnému určení, jaká práva a povinnosti se k akciím budou vztahovat.
Prioritní akcie, majitelé prioritních akcií mají přednostní právo na výplatu dividendy či likvidačního zůstatku. V praxi je určena určitá výše dividendy, kterou mohou věřitelé za akcii dostat. V případě, ţe nevznikne dostatečně vysoký zisk na uspokojení všech akcionářů, jsou v prvé řadě uspokojováni ti, kteří vlastní prioritní akcie, a aţ posléze dostanou finanční plnění drţitelé kmenových akcií. U prioritních akcií můţe dojít ke zpětnému odkupu tohoto cenného papíru v předem sjednaný čas. Ovšem tento zjevný bonus akcionáře neopravňuje hlasovat na valných hromadách a promlouvat do vedení společnosti.
25
Za hlavní výhody vyplývající pro firmu při emisi prioritních akcií jsou povaţována tato fakta: drţitelé ztrácejí moţnost hlasovat a vést společnost a plynoucí dividendy nerostou s rostoucím ziskem společnosti, díky tomu se dá snadno určit výše nákladů za určité období. Z výše uvedeného vyplývá, ţe prioritní akcie jsou v mnoha případech méně nákladné neţ kmenové akcie. Nevýhodou emise prioritních akcií v případě záporného hospodářského výsledku společnosti je uhrazení přislíbené dividendy. Tyto dividendy nejsou daňově uznatelné, tudíţ nesniţují základ daně. K emisi prioritních akcií se váţí podstatně vyšší náklady, neţ je tomu u ostatních tipů akcií.
Kmenové akcie, jedná se o opravdu dlouhodobý stálý a nevratný zdroj prostředků pro financování činnosti. U tohoto druhu akcií se nepředpokládá vyplácení dividend v prvé řadě, drţitelé akcií upřednostňují moţnost vést společnost a rozhodovat o jejím fungování prostřednictvím počtu akcií v poměru k ostatním akcionářům. Tito majitelé akcií mají přednostní nárok na úpis nově emitovaných akcií, dále si mohou nárokovat dividendu a likvidační zůstatek. Ovšem to aţ v poslední řadě při vyplácení. V prvé řadě budou uspokojovány úřady, daňová povinnost a drţitelé prioritních akcií.
Z emise kmenových akcií vyplývají pro podnik jisté výhody. V prvé řadě u kmenových akcií není dán datum výplaty dividend, v případě záporného hospodářského výsledu dividendy ani vyplaceny být nemusí. Riziko společnosti se částečně přenáší na akcionáře, kteří mohou díky svému hlasu ovlivnit chod společnosti. Zvyšování základního kapitálu prostřednictvím kmenových akcií se jeví jako jeden z nejstabilnějších způsobů a zvyšuje tak důvěru věřitelů a úvěrovou schopnost společnosti. Prostřednictvím částečného vyrovnávání poměru cizího a vlastního kapitálu uvnitř společnosti se sniţuje finanční riziko a míra zadluţenosti sledovaného podniku.
Jednou z hlavních nevýhod této moţnosti financování je fakt, ţe dividenda nemůţe být uznána jako daňově uznatelný náklad. Úroky jsou tudíţ daňově neuznatelné a nedají se vyuţít jako daňový štít, tím pádem se nám zvyšují náklady na základní kapitál. Další značnou nevýhodou je větší rizikovost pro akcionáře. Akcionáři, kteří podstupují rozsáhlejší riziko drţbou kmenových akcií, si následně nárokují vyšší dividendu neţ drţitelé akcií prioritních. V případě emise dalších akcií dochází k rozředění hlasovacích práv akcionářů, coţ můţe způsobit změny ve způsobu vedení společnosti.
(epravo.cz, 2014)
26
1.4.2 Dlouhodobé rezervy
Rezervy jsou v podniku tvořeny za účelem krytí sloţité situace, do které by se podnikatelský subjekt mohl případně dostat během své existence. Jsou tvořeny na vrub nákladům a vyuţívány z důvodu minimalizace existenčních problémů společnosti. Rezervy jsou vytvářeny v souladu se zákonem o rezervách. Jedním velice důleţitým aspektem při tvorbě rezerv je skutečnost, ţe rezervy mohou a nemusí být daňově uznatelné. Podle toho se tedy rezervy rozlišují na zákonné a účetní. Rezervy jsou do nákladů účtovány v jednom období a fyzicky jsou vyuţity nebo vyčerpány v období následujícím.
S touto tématikou souvisí i problematika rezervního fondu. Tento fond je vytvářen z účetního zisku po nutném zdanění. Rezervní fond sám o sobě můţe být pouţit pouze na krytí ztráty společnosti, pokud to nestanoví zákon jinak. Do roku 2014 tento fond byly povinny zakládat společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. S novelizací občanského zákoníku se však korporace mohou rozhodnout pro tvoření tohoto fondu.
V případě zrušení stávajícího rezervního fondu u akciové společnosti či společnosti s ručením omezením musí být učiněny ty správné právní kroky.
1.4.3 Kapitálové fondy
Kapitálové fondy jsou primárně tvořeny z jiných finančních zdrojů neţ z těch, které jsou tvořeny ze zisku společnosti a vzniklé vlastní činností. Tento finanční zdroj lze rozdělit na část externí (áţio, přijaté dary a dotace) a část interní (rozdíl v oceňování a přeceňování majetku).
Áţio můţe vzniknout při zvyšování základního kapitálu prostřednictvím veřejného upisování nových akcií v případě, ţe je jmenovitá hodnota akcie niţší neţli hodnota akcie, na kterou působí trh. Opačné působení by dalo vzniknout takzvanému disáţiu, které je v České republice zakázáno. Společenská smlouva obchodní korporace vymezuje peněţité či nepeněţité vklady, které nenavyšují základní kapitál společnosti, avšak jsou do společnosti vkládány. Dle zákona o účetnictví musí být přesně vymezen způsob oceňování přeceňovaného majetku a závazků. U přecenění na reálnou hodnotu se společnost zaobírá především vybranými cennými papíry, realizovatelnými podíly, deriváty či pohledávkami určenými k obchodování. (fucik.cz, 2015)
27
1.4.4 Dluhopisy (obligace) podniku
Dluhopisy, obligace, jsou přesně definovány zákonem o dluhopisech. Podnikatelský subjekt (emitent) se zavazuje splatit vypůjčené finanční zdroje věřiteli ve výši jmenovité hodnoty, ve stanoveném termínu a s úrokem. Úroky mohou být propláceny postupně dle splátkového kalendáře. Majitel dluhopisu vystupuje pouze jako věřitel a nepodílí se v ţádném případě na vedení společnosti. Emise dluhopisů nebo obligací je regulována státem a upisování můţe být vyhlášeno buď veřejně, nebo bývá neveřejné. Dluhopisy nemusí být vydávány pouze podnikatelským subjektem, emitovat je mohou také další instance (např. stát).
Podnikové obligace jsou cenné papíry, v nichţ se emitent zavazuje věřiteli splatit jmenovitou hodnotu cenného papíru v celé své výši a v určeném termínu, věřitel má nárok na úrok plynoucí z tohoto způsobu financování společnosti, velká výhoda pro podnik, který si můţe všechny důleţité kroky řídit sám. Úroky z obligace jsou daňově uznatelné, to je důkaz fungování daňového štítu, coţ se můţe pozitivně promítnout na zisku společnosti.
(bussines.center.cz)
S emisí obligací nebo podnikových dluhopisů jsou spojeny jisté výhody. První výhodou můţe být daňová uznatelnost a moţnost vyuţití úroků jako daňového štítu. Věřitelé se nemohou podílet na vedení společnosti (z části), takţe podnik není nucen rozdělit své vedení na další osoby. V určité chvíli je pro společnost mnohem výhodnější vyuţít financování projektu prostřednictvím dluhopisů před financováním pomocí úvěru, riziko se při první alternativě značně sniţuje. Další výhodou je skutečnost, ţe podnik dokáţe prostřednictvím emise dluhopisů získat velké mnoţství finančních prostředků v poměrně krátkém čase a od více zdrojů. K nevýhodám lze zařadit: vysoké náklady z této činnosti plynoucí, povinnost uhrazení dluhopisů ve sjednaný čas a v celé výši, a to i v případě, nevytvoření zisku podnikem. Kladení poměrně vysokých nároků věřiteli na úvěrové schopnosti společnosti a její finanční zdraví. (Jindřichovská, 2013)
1.4.5 Úvěry od bank
Je smluvní vztah, kdy dluţník obdrţí finanční prostředky od věřitele. Dluţník je povinen splatit tyto finanční prostředky (jistinu) do určitého předem sjednaného termínu i se sjednaným úrokem. Tuto problematiku dokládá zákon o bankách. Nesmí se zapomínat na
28
skutečnost, ţe úvěr nemusí mít pouze peněţní podobu, ale můţe se jednat také o věcné plnění.
Úvěry mohou být z různých hledisek snadno rozděleny do několika kategorií. Jedná se jednak o úvěry finanční, zboţové a úvěry na sluţby a jednak z hlediska věřitele o finanční prostředky obdrţené od banky (finanční prostředky), státní instituce (daně), dodavatelů či odběratelů (zálohy), popřípadě zaměstnanců (odklad výplavy jejich mezd či platu). Pro současnou dobu je příznačné velké mnoţství moţností bankovních úvěrů, i přesto mohou být některé úvěry snadno definovány a rozděleny podle časového horizontu na krátkodobé bankovní úvěry a dlouhodobé bankovní úvěry. (Liška, Elek, Marek, 2014)
Dlouhodobé bankovní úvěry, za dlouhodobé úvěry se povaţují ty úvěry, které mají delší dobu splatnosti neţ jeden rok. Další údaj uvádí, ţe úvěry se splatností 1 – 5 let jsou označovány jako střednědobé a ty se splatností převyšující období 5 let jako dlouhodobé.
Tento druh úvěru je poskytován na předem definovaný účel či projekt, následně je pak sledováno dodrţování úkolu. Banka poţaduje dokonce vysokou míru garance splátkové způsobilosti dluţníka. Mezi nejznámější dlouhodobé úvěry patří hypoteční úvěr, který je definován jako, úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. V praxi tato situace probíhá tak, ţe podnik nabídne bance nemovitost do zástavy. Akceptuje-li tuto nemovitost banka, je následně vystaven hypoteční zástavní list, který můţe být dán podniku k odprodeji na veřejném trhu cenných papírů.
Tímto způsobem společnost získá potřebné finanční prostředky. V druhém případě banka umístí hypoteční list na trh sama a podniku poskytne úvěr. Banka je následně povaţována za správce dluhu a z toho pro ni plynou všechna práva a povinnosti. Při investičním úvěru, na rozdíl od předešlé formy úvěru, jsou poskytovány peněţní prostředky na určitou investici na základě investičního záměru či projektové dokumentace. Revolvingový úvěr je jedním z úvěrů, které jsou povaţovány za ty střednědobé, kdy na období delší neţ jeden rok si podnik sjedná úvěrový rámec u banky, ze kterého můţe následně čerpat finanční prostředky do určené výše. Část vypůjčených finančních prostředků však musí splácet, aby si mohl v následujícím období znovu vypůjčit. Termínovaná půjčka neboli investiční úvěr je alokován na jeden určitý investiční záměr nebo určitý projekt. Můţe dojít k financování dlouhodobého, krátkodobého či oběţného majetku. U tohoto typu úvěru musí vzniknout
29
takzvaná záruka. Za dluţníka se zaručí třetí osoba, ţe splatí dluţnou částku v případě platební neschopnosti dluţníka. (Liška, Elek, Marek, 2014)
Krátkodobé bankovní úvěry, existují v široké škále moţných alternativ, a podnik si tak musí sám vybrat nejvhodnější moţnost. Tyto bankovní úvěry jsou zpravidla uzavírány na dobu kratší jednoho roku a na projekt či investiční záměr menšího rozsahu. Jedním z vyuţívaných je kontokorentní úvěr, který je navázán na běţný účet podnikatele nebo podnikatelského subjektu, jenţ na tento účet přijímá platby od různých institucí a přijímá platby z různých zdrojů. Bankovní účet je sjednáván na dobu neurčitou a s ním na dobu neurčitou můţe být sjednán i tento typ úvěru z výše uvedeného vyplývá, ţe tento bankovní produkt můţe být jak krátkodobý, tak dlouhodobý. Hlavním pilířem kontokorentu je sjednávaný úvěrový rámec, kdy si podnikatelský subjekt můţe sjednat moţnost čerpání finančních prostředků od banky do záporné hodnoty na svém účtu. Za toto krátkodobé čerpání finančních prostředků od banky musí subjekt uhradit předem stanovený úrok, přičemţ tyto úroky budou podnikateli účtovány pouze v případě čerpání úvěru. V případě překročení sjednané maximální čerpané hodnoty je podnik sankciován poměrně vysokým úrokem. Tento druh úvěru je primárně vyuţíván pro financování provozních investic do podniku. Výhodou tohoto úvěru jsou rychlost a variabilita získávání finančních prostředků.
(Liška, Elek, Marek, 2014)
1.4.6 Dodavatelské úvěry
Jedním z dalších krátkodobých způsobů financování podniku jsou dodavatelské úvěry.
Jsou administrativně jednoduché (je moţné vystavit směnku) a přiklánějí se k nim podniky, které neoplývají vysokou likviditou a potřebují realizovat alespoň nějaký obrat.
Úvěr je realizován tak, ţe dodavatel poskytne odběrateli odklad splacení dodávky zboţí, materiálu či výrobků. Odběratel můţe s tímto majetkem manipulovat dle svého uváţení.
Aţ získá odběratel dostatečné finanční prostředky pro splacení této formy úvěru (u faktur je doba splatnosti jiţ určena), sloţí na účet dodavatele poţadovanou částku. Cenou tohoto způsobu financování je skonto. Skonto je v mnoha případech započteno jiţ v ceně dodávaného zboţí, se kterým se obchoduje. Dodavatelský úvěr je zpravidla poměrově draţší neţ úvěr bankovní. (Liška, Elek, Marek, 2014)
30
1.5 Alternativní zdroje financování
Tento druh financování se na trhu stále ještě vyvíjí a historicky se určitě jedná o mladší formu financování neţ jiţ zmiňované interní a cizí zdroje, avšak důleţitost této finanční sluţby, při splnění určitých předem daných podmínek, je neméně důleţitá.
Tab. 3: Alternativní formy kapitálu
Alternativní formy kapitálu Leasing
Factoring Forfaiting Rizikový
kapitál Dotace Finanční pobídky Operativní Finanční
Zdroj: vlastní tvorba
1.5.1 Leasing
Leasing neboli „pronájem“ se stává poslední dobou čím dál tím více uznávaným zdrojem financování podnikatelského subjektu. Jedním z moţných důvodů jistě můţe být skutečnost, ţe finanční leasing je daňově uznatelným nákladem. Pronajímána je movitá věc a cenou tohoto pronájmu je nájemné.
Uvádí se dva typy leasingu. Operativní (provozní) leasing se sjednává na kratší období, neţ je předpokládaná ţivotnost pronajímaného předmětu. Smlouva je sjednávána mezi nájemcem a pronajímatelem, který nese všechna rizika, pojištění a povinnosti pojící se k pronajímané věci. V případě poškození aktiva tedy veškeré náklady hradí pronajímatel.
Po ukončení operativního leasingu je pronajímaná věc vrácena do vlastnictví pronajímatele. U finančního leasingu pronajímaná věc přechází plně do vlastnictví nájemce, pokud se tak rozhodne. Během finančního leasingu je pronajímateli placená stejná částka navýšena o jeho zisk. Na konci tohoto typu leasingu přechází majetek do vlastnictví pronajímatele. V tuto chvíli je aktivum jiţ plně amortizované. Nájemce na sebe během pronájmu bere všechna rizika spojená s vlastnictvím určitého aktiva. Pronajímatel tak musí hradit veškeré opravy, pojištění a rizika spjatá s vlastnictvím aktiva. V případě zničení pronajímaného objektu musí nájemce pokračovat ve splácení předem domluvených splátek.
Vyuţití leasingu jako zdroje financování je spojeno s mnoha výhodami: podnik si při pouţití leasingu můţe dovolit pronájem hmotného majetku, na který nemá v současné době
31
finanční prostředky, leasingové splátky mohou být vyuţity jako jedna z forem daňové optimalizace, při vyuţití operativního leasingu můţe dostat nájemce škálu informací od pronajímatele a leasingová smlouva můţe být sjednána individuálně tak, aby se splátky staly výhodnými pro nájemce. Jistými nevýhodami mohou být skutečnosti, ţe podnik jiţ musí mít kapitál na hrazení pronájmu další věci, v případě nesplacení dluţné částky můţe být nájemci majetek odebrán a v neposlední nájemce je svázán leasingovou smlouvou, tudíţ musí nakládat s majetkem tak, jak uvádí smlouva. (Chris Boodyer, 2003)
1.5.2 Dotace
Tento vlastní externí kapitál je poskytován především například na technický, technologický či vědní pokrok nebo inovaci. Jediný náklad, který plyne z čerpání dotace a který přímo vyplývá z projektu, je provádění činnosti pro blaho okolí. To znamená, ţe pokud bude dotace poskytnota na výsadbu stromků a tím zlepšení ţivotního prostřední společnosti XY, tak společnost XY nevysází stromky pouze v závodě, ale i v blízkém okolí. Nejčastějšími zdroji financování prostřednictvím dotací jsou finance z Evropské unie, státního rozpočtu České republiky či jiné zdroje. Pro období 2014 – 2020 mělo být vyčleněno z peněz Evropské unie 24 miliard Eur. Dotace se dají rozdělit na dotace přímé a nepřímé.
1.5.3 Faktoring a forfaiting
Faktoring je zakotven ve faktoringové smlouvě, která zdůrazňuje všechna práva a povinnosti obou stran. Hlavním dopadem faktoringu je odkup krátkodobých pohledávek.
Cenou této formy financování je faktoringová provize, která se můţe vyskytovat ve formě tuzemského a zahraničního faktoringu. Forfaiting je odkup bezpečně zajištěných střednědobých nebo dlouhodobých exportních pohledávek splatných v budoucnosti bankou nebo specializovanou finanční institucí (forfaiterem) bez postihu na původního věřitele (vývozce). (bussines.center.cz)
1.5.4 Investiční pobídky
Tento typ financování můţe být poskytnut podnikům českým či zahraničním, podnikajícím na území České republiky. Tato problematika se řídí zákonem č. 72/2000, který byl novelizován minimálním limitem investice zákonem č. 19/2004.
32
V případě ţádosti o investiční pobídku musí ţadatel dodrţovat některá základní pravidla.
V prvé řadě musí být investice směřována do zpracovatelského nebo high-tech odvětví.
Pobídka musí být zaměřena zejména na výstavbu nové výroby, nebo modernizaci či inovaci stávající výroby. Ze strany investora je poţadována minimální investice ve výši 100 milionů korun. V případě, ţe investice bude směřována do míst s vyšší neţ průměrnou nezaměstnaností, je poţadovaná investice niţší. U nezaměstnanosti nejméně 25 procent se jedná o investici ve výši 60 milionů a u nezaměstnanosti nejméně 50 procent se jedná o investici ve výši 50 milionů korun. Tato investice musí být do padesátiprocentní výše hrazena bez výjimky z peněz investora. Investor k hrazení dluţné částky nesmí vyuţít finančních zdrojů, které se pojí bezprostředně k investici. Navrhovaná investice musí vyhovovat legislativním ustanovením.
Finanční pobídky mohou být čerpány především na částečnou či celkovou úlevu při placení daně z příjmu u právnických osob zabývajících se výrobou (aţ po dobu 10 let), na vytváření nových pracovních míst, lze čerpat aţ do výše 200 000 Kč, na rekvalifikaci či proškolení zaměstnance, na převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu.
Hlavní instancí kontrolující přidělování investičních pobídek je společnost CzechInvest.
Investice do výroby či zpracovatelského průmyslu se řídí zákonem o investičních pobídkách. Tyto instituce mohou získat finanční pobídku při investici překračující hodnotu 100 milionů korun. Investice do technologických center se řídí rámcovým programem Ministerstva průmyslu a obchodu. (czech.cz, 2009)
33
2 Investiční činnosti podniku
Investiční činnost podniku lze povaţovat za jednu z nejdůleţitějších činností podniku.
Správná rozhodnutí o investicích mohou zajistit podniku ekonomickou prosperitu, naopak špatná rozhodnutí způsobí stagnaci, to ovlivní provozní činnost podniku a jeho následnou konkurenceschopnost. V podnikatelském prostředí působí na management mnoho různých a rozdílných podnětů pro investování, a proto je velice důleţité, aby se management společnosti vţdy správně rozhodoval.
Investice se dají dělit do tří kategorií. Finanční investice se zaměřují na nákup cenných papírů, akciích či úvěrových listin za účelem získat z těchto nástrojů úroky či dividendy.
Hmotné investice se týkají výstavby budov, pořizování dlouhodobého hmotného majetku (automobilů, výrobních linek či strojů) nebo pozemků na dobu delší neţ jeden rok. Tento majetek nesmí být nakupován za účelem bezprostředního prodeje. Nehmotné investice se zaměřují na nákup licencí, know-how či softwaru uţívaného v podniku po dobu delší neţ pět let.
Investiční majetek můţe být pořízen čtyřmi základními způsoby: nákupem od jiného podnikatelského subjektu, investiční výstavbou, která bude prováděna dodavatelským způsobem, kdy bude zadána výstavba budovy či haly nějakému dodavateli, nebo výstavba ve vlastní reţii jedním z podnikových středisek, nabytím po ukončení leasingu, darováním do podnikání jedním ze zakladatelů či jiným způsobem. (Fotr, Souček, 2011)
34 Obr. 1: Investiční činnost podniku
Zdroj: vlastní tvorba
2.1 Proces tvorby investičního záměru
Kaţdý projekt, hmotný majetek či nehmotná myšlenka májí svoji ţivotnost, která ji do detailu specifikuje. Proces tvorby investičního záměru má čtyři fáze: předinvestiční, investiční, provozní a ukončovací.
2.1.1 Předinvestiční fáze
Tato fáze je nejdůleţitější etapou investičního záměru, neboť by se měl podnik rozhodnout, zda bude projekt realizovat. Podmínkou však je, celkové prozkoumání problematiky ekonomické, technické, technologické povahy či celkové udrţitelnosti projektu. Tento způsob analyzování stanovené problematiky bude pro podnikatelský subjekt velice
Investiční činnost podniku
Předinvestiční fáze
Identifikace podnikatelských příleţitostí
Technicko-ekonomická studie Stanovení investičních
nákladů
Hodnocení a výběr variant
Investiční fáze
Zadání projektu Příprava potřebné
dokumentace
Realizace projektové výstavby
Provozní fáze
Uvedení projektu v činnostUkončení provozu a likvidace
Ukončovací činnost
Likvidace
35
finančně náročný, ale ušetří podniku finance ztracené v případě moţného neúspěchu.
Vedení projektu by mělo dávat maximální důraz na vysokou kvalitu zpracovávaných dokumentů, které umoţní efektivnější práci v následujících fázích projektu, kde nejdůleţitější faktorem bude čas realizace.
Při identifikace podnikatelských příleţitostí by si měl projektový manager uvědomit, jaké novinky přináší na trh, měl by pojmenovat moţné příleţitosti, které z realizace projektu vyplynou, měl by v této fázi indikovat všechny moţné čerpatelné zdroje (lidské zdroje, materiál, technologie, analýzy dovozu a vývozu, rozvoj makroprostředí). V tuto chvíli jiţ mohou být získávány první finanční zdroje od investorů. Důleţitým faktorem je vyhodnocování moţných zdrojů, které na podnikatele působí z okolního prostředí.
Výstupem této fáze je základní vysegmentování moţných příleţitostí, které by mohly být vyuţity ku prospěchu projektu. Zde lze jiţ vyuţít SWOT analýzu.
Technicko-ekonomická studie je velice finančně náročná, neboť by měla svým rozsahem pojmout celý zamýšlený projekt, zpravidla se samostatná technicko-ekonomická studie vytváří po vypracování předběţné studie, která je levnější a méně rozsáhlá. Tato studie by měla zahrnovat několik důleţitých údajů: sumarizování a prověření všech moţných příleţitostí a variant projektu, existence investorů, pro které je tato problematika dostatečně zajímavá, vliv projektu na ţivotní prostřední, dodrţení české legislativy.
Po vytvoření této analýzy a akceptování jejích moţností přichází na řadu samostatná technicko-ekonomická studie. Tato studie by se měla shodovat se strategií firmy, marketingovou strategií, umístěním firmy v makroprostředí, zaměstnaneckými moţnostmi, plánem a rozpočtem projektu. Výstupem z ní by měla být celkové definování projektu a jeho všech podstatných náleţitostí. Součástí je i finanční analýza, která nastíní veškeré plynoucí náklady i zisk, který by měl projekt přinést svému realizátorovi.
Stanovení investičních nákladů, v tomto stádiu se vyčíslí zisk plynoucí z realizace projektu a všechny vznikající náklady, jedná se o jedny z nejdůleţitějších veličin pro ekonomickou vypovídající hodnotu. Projektové náklady se dají určovat v návaznosti na odhadech, odhad ceny podle cen odvislých od obdobných projektů a zaloţených na kvalitní kalkulaci. Vypsání a vyhodnocení výběrových řízení na určitou zadanou práci,
36
odhad celkových nákladů pro výrobní zařízení odvislých od jiţ realizovaných projektů v minulosti.
Při odhadování nákladů je nutné brát zřetel i na faktory, které působí na podnikatelský subjekt z makroprostředí podniku, jako jsou: změny v legislativě dané země, daňové zatíţení působící na podnikatelský subjekt, roční tempo růstu inflace, infrastruktura dané lokality, dostupnost svým odběratelům a dodavatelům. Nezanedbatelné jsou při odhadování investičních nákladů moţnosti výrobního zařízení, do kterého je investováno, jako jsou: výrobní kapacita, počet nutných odstávek, čas určený na opravu, směnnost, dále veškeré náklady na materiál, energii a provoz zařízení a v neposlední řadě musíme dostupnost a kvalifikaci pracovních sil.
Hodnocení a výběr varianty, vyhodnocení té správné varianty, kterou bude projekt realizován, by mělo probíhat během celé předinvestiční fáze ţivotnosti projektu. Měly by být selektovány nejvýhodnější a nejvíce vyhovující strategie slučující se s hlavní myšlenkou projektu. V této fázi je důleţité uvést dostatečnou argumentaci pro vyuţité hodnotící matice a jejich výsledky. (Fotr, Souček, 2011)
2.1.2 Investiční fáze projektu
V této fázi projektu se přechází od zamýšleného schématu k realizaci, to znamená, ţe bude definován ekonomický a technický model projektu a bude testováno, zda můţe při nastavených specifických znacích projekt fungovat a být dále rozvíjen a v lepším případě jiţ uveden do trvalého provozu. Investiční fáze se vyznačuje svou sloţitostí a poměrně velkou administrativní náročností. Kritickou proměnnou této fáze projektu je čas, který hraje významnou roli v přesném plnění stanoveného časového rámce.
Výstupy této fáze jsou: správné řízení předem stanoveného postupu realizace projektu, přesné stanovení časového rámce, který by měl být bezpodmínečně dodrţen tak, aby nebyl ohroţen stanovený termín uvádějící projekt do provozu. Při samotném řízení projektu se můţe vyuţít několik známých metod (PERT, metoda kritické cesty, PEST, SLEPT) z důvodu maximální přesnosti dodrţování projektu. Nedílnou součástí této fáze je také kontrola dodrţování plánu projektu oproti skutečné realizaci. V případě vzniklých odchylek musíme tyto změny zaznamenávat a vyhodnocovat jejich bezprostřední vliv na ekonomická východiska projektu.
37
Zadání projektu, tento dokument definuje logickou stavbu zadání projektu a důvod jeho vzniku, technickou dokumentaci realizované investice, investiční výstavbu projektu a všechny další náklady s projektem spojené: materiální, personální, energetické, legislativní a pomocné látky. Investiční projekt je vţdy v souladu s legislativou daného státu. Musí se zmínit i technické postupy, které jsou zamýšleny k aplikaci během realizace projektu. Tento dokument bude slouţit ke kontrole při vedení projektu a také jako podklad pro výběrové řízení dodavatelů.
Příprava potřebné dokumentace, předchozí fáze sumarizuje některé základní informační toky pro tvorbu projektové dokumentace. Nynější krok má připravit projekt do fáze akceptovatelné pro realizaci. V tomto kroku se očekává příprava veškerých podkladových materiálů: zpřesněný odhad nákladů, konečné schválení projektu, získání územního rozhodnutí a v případě nemovitosti stavební povolení. Je nutné vystavit sounáleţité dokumenty: studie EIA či program REACH. Získání těchto dokumentů není finančně náročné, ale naopak můţe být časově náročné z důvodu jednání s úřady. Realizační dokumentace by měla obsahovat všechny technické nákresy realizovaného projektu, díky kterým lze přesně určit provozuschopnost či kvalitativní výstup investice. Veškerá dokumentace musí být po realizaci výstavby dána do souladu s aktuálním technickým stavem projektu a s celkovou dokumentací týkající se odstávek stroje, jeho oprav, plánu údrţby a havarijního plánu.
Realizace projektové výstavby, zahrnuje veškeré získání všech materiálních zdrojů, které budou pouţity na výstavbu potřebných zařízení a na zajištění lidského kapitálu vyuţívaného pro výstavbu samotnou. Při samotné výstavbě výrobní linky či movitého zařízení musí být dodrţován přesně navrţený výrobní postup, který obsahuje projektová dokumentace. Během realizace projektu by měla probíhat kontrola, která zajistí správnou výstavbu poţadované investice. Ukončením realizace je datum dokončení výstavby projektu. Tento termín se dá vymezit datem předání zařízení z vlastnictví dodavatele do osobního vlastnictví podnikatelského subjektu. Po této fázi by měla následovat testovací a záběhová fáze zařízení. Testy zahrnují přísnou kontrolu fungování dle technické dokumentace, ustanovené před realizací projektu, dodrţování všech bezpečnostích standard a předem stanovené projektové dokumentace. Následně by měli být proškoleni všichni zaměstnanci, kteří budou se zařízením pracovat. (Fotr, Souček, 2011)
38
2.1.3 Provozní fáze projektu
Tato fáze projektu můţe být rozdělena do dvou časových pásem. Z krátkodobého hlediska se jedná o jiţ zmiňované fáze přípravy projektu a jeho uvedení v činnost, to znamená přípravnou a záběhovou činnost, která přivede projekt na hranici moţnosti jeho samotného vyuţití pro účely podnikání či jiné.
Z dlouhodobého hlediska se jedná o plnění určených cílů a jejich dodrţování, respektive udrţitelnost projektu. Velký důraz se klade na porovnávání vznikajících nákladů a výnosů, které byly předem zamýšleny. Tyto finanční toky se mohou přímo podílet na strategii podniku při výstavbě podnikatelského záměru. V případě nesplnění zamýšlených cílů můţe dojít na korekční opatření, která mohou být pro podnik samotný velice drahá a finančně náročná. Samozřejmostí je, ţe projekt bude realizován na projektovanou kapacitu. Tato projektovaná kapacita nezáleţí pouze na vlastních moţnostech zařízení nýbrţ také na okolních faktorech působících na samotný projekt, např. trţní podmínky, marketingové předpoklady a ostatních faktory.
Důraz se klade nejen na výrobu samotnou, ale i na dlouhodobou udrţitelnost výroby, které se dosáhne díky kvalitní a dostatečné údrţbě výrobního zařízení. Je nutné si proto stanovit adekvátní plán údrţby. Jenţ zajistí dostatečnou moţnost vyuţití tohoto zařízení. Firma by měla být schopna realizovat v budoucnu další investice, díky kterým, bude zařízení schopno zůstat konkurenceschopné a dostatečně výkonné. Samozřejmostí je také dostatečné proškolování výrobních dělníků pracujících se zařízením, jen tak se předejde neprofesionálnímu zacházení se zařízením. (Fotr, Souček, 2011)
2.1.4 Ukončení provozu a likvidace
V této fázi podnikatelský subjekt generuje náklady i výnosy, které plynou z likvidace samotné. Podnikatelský subjekt by měl od začátku realizace projektu počítat s náklady na likvidaci, reinstalaci a odstranění veškerého inventáře souvisejícího se zařízením. Samotná likvidace můţe být doplněna také navrácením lokality do původní podoby (rekultivace, sanace). Výnosy nám mohou plynout z prodeje některých neopotřebených či zachovalých částí zařízení nebo prodeje materiálu, který nebyl během výroby zpracován.
39
Rozdíl mezi příjmy z likvidace a výdaji na likvidaci projektu se nazývá likvidační hodnotou projektu. Tato hodnota můţe být povaţována za součást peněţních toků související s projektem v jeho posledním roce uţívání, nebo v roce následujícím.
Teoreticky bývají náklady spojené s likvidací projektu přijímány poměrně optimisticky, ovšem v realitě jsou tyto náklady poměrně vysoké, a tudíţ převyšují moţné výnosy.
(Fotr, Souček, 2011)
