FALKLANDSKÝ SPOR A JEHO ODRAZ V ČESKOSLOVENSKÝCH A ZAHRANIČNÍCH MÉDIÍCH

(1)

FALKLANDSKÝ SPOR A JEHO ODRAZ V ČESKOSLOVENSKÝCH A ZAHRANIČNÍCH

MÉDIÍCH

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obory: 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Barbora Müllerová

Vedoucí práce: PhDr. Michal Ulvr, Ph.D.

Liberec 2014

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PhDr.

Michalu Ulvrovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné rady a praktické připomínky, které mi pomohly při zhotovení této práce. Poděkování téţ patří Libuši Pekárkové, dokumentační pracovnici archivu České televize, za její ochotu a pomoc při vyhledávání potřebných záznamů. V neposlední řadě děkuji svému příteli, své rodině a přátelům za morální a psychickou podporu. Děkuji.

(6)

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá sporem o Falklandské ostrovy a jeho následným mediálním odrazem v československých a zahraničních médiích. Práce je podloţena odborným výkladem sporu o Falklandské ostrovy, který vypukl na jaře roku 1982 mezi Argentinou a Velkou Británií. Odborný text popisující průběh válečného sporu je prokládán příspěvky a úryvky z československých a zahraničních médií, pomocí kterých byla o probíhajících událostech v jiţním Atlantiku informována nejen československá veřejnost v době normalizace, ale také světová veřejnost. Práce je tedy syntézou teoretického výkladu a výzkumné části, která ve svém důsledku nabídne komparaci československých a světových reakcí.

Klíčová slova: Velká Británie, Argentina, válečný spor, Falklandské ostrovy, mediální odraz, tisk

(7)

Annotation

This bachelor thesis deals with a dispute over the Falkland Islands and the subsequent media reflection in the Czechoslovak and foreign media. The thesis is supported by expert interpretation of the dispute over the Falkland Islands which broke out in the spring of 1982 between Argentina and Great Britain. Expert text describing the process of the war dispute is interspersed with excerpts and posts from the Czechoslovak and foreign media, by which was informed about the on-going events in the South Atlantic not only the Czechoslovak public at the time of standardization but also the world public. The bachelor thesis is a synthesis of theoretical explanations and research section, which in turn offers a comparison of the Czechoslovak and world reactions.

Key words: Great Britain, Argentina, war dispute, Falkland Islands, media reflection, press

(8)

7

Obsah

Seznam použitých zkratek ... 8

Úvod ... 9

1. Stručná charakteristika průběhu studené války ... 11

1.1. Zvláštní vztah USA a Velké Británie ... 13

2. Spor o Falklandské ostrovy a jeho mediální odraz ... 15

2.1. Normalizace v československých médiích ... 15

2.2. Příčiny válečného sporu ... 16

2.3. Argentinská invaze můţe začít ... 18

2.4. Diplomatická jednání ... 28

2.5. Reakce Velké Británie ... 38

2.6. Zvrat v událostech ... 53

2.7. Britské vylodění ... 70

2.8. Kapitulace Argentiny ... 90

2.9. Důsledky válečného sporu ... 97

Komparace československých a zahraničních médií ... 99

Závěr ... 105

Bibliografie ... 110

Prameny ... 110

Multimediální zdroje ... 132

Literatura ... 133

Seznam příloh ... 135

(9)

8

Seznam použitých zkratek

AP – Associated Press CNS – Cox News Service

ČSSR – Československá socialistická republika ČTK – Česká tisková kancelář

EHS – Evropské hospodářské společenství G7 – Group of Seven

KS – Komunistická strana

LA TIMES – Los Angeles Times NATO – Severoatlantická aliance NY TIMES – New York Times OAS – Organizace amerických států OSN – Organizace spojených národů

RB OSN – Rada bezpečnosti Organizace spojených národů SSSR – Svaz sovětských socialistických republik

UPI – United Press International USA – Spojené státy americké

ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa

(10)

9

Úvod

Tématem mé bakalářské práce je mediální odraz sporu o Falklandské ostrovy v československých a zahraničních médiích. Mým prvním cílem bylo stručné nastínění průběhu studené války, aby byla práce zasazena do dobového kontextu. Druhým cílem byl samotný rozbor sporu mezi Argentinou a Velkou Británií, který se rozhořel na jaře roku 1982 nejen v jiţním Atlantiku, ale zejména v diplomatických jednáních. Snaţila jsem se nastínit události, které vedly Argentinu k obsazení těchto ostrovů, a co poté přimělo Velkou Británii odpovědět vojenskou silou. Odborný text vypovídající o průběhu tohoto sporu jsem prokládala úryvky, články a reportáţemi, díky kterým byla o událostech informována nejen československá veřejnost v době normalizace, ale také veřejnost britská a světová. Právě prostřednictvím novinových článků a zpravodajských relací se mi naskytly různé úhly pohledu k tomuto komplikovanému konfliktu, který rozhodně neskončil v červnu roku 1982.

Kdyţ v roce 1945 skončila druhá světová válka, nastalo období, které bylo v několika svých projevech mnohdy horší, neţ události, které mu předcházely. Po ukončení války se do popředí světového dění dostaly dvě velké mocnosti, Spojené státy americké a Svaz sovětských socialistických republik. Na základě jejich ideologického smýšlení a politického vyjadřování nastalo období, které je známé pod pojmem studená válka. V tomto období se svět mnohdy ocitl na pokraji svého vyhynutí. To bylo způsobené neustálou přítomností strachu z další válečné hrozby, která by však měla poněkud horší podobu. V druhé polovině 20. století totiţ panoval strach zejména z pouţití jaderných zbraní, které by změnily vzhled světa k nerozeznání. Rovněţ válka o Falklandské ostrovy, kterou se v mé práci zabývám, byla válečným konfliktem, kde se svět obával toho, ţe přeroste v mnohem větší a globálnější válečný spor.

V rámci mé práce jsem pouţívala předně komparativní a analytickou metodu.

Komparativní metoda mi umoţnila nahlédnout na danou situaci z více hledisek. Pomocí analytické metody jsem mohla rozebírat, o čem se psalo v tisku a jak bylo o konfliktu informováno ve zpravodajských pořadech. Protoţe právě v druhé polovině 20. století se média stávala součástí ţivota obyčejných lidí, kteří si na základě toho, co jim bylo předkládáno v tisku či ve zpravodajství tvořili názory a postoje k jednotlivým světovým událostem.

(11)

10

K nastínění průběhu studené války jsem vyuţila několik monografií, které se týkají mezinárodního dění druhé poloviny 20. století. Mezi ty stěţejní bych zařadila monografii Studená válka od Johna Lewise Gaddise, který ve své knize s odstupem vysvětluje, co se událo během tohoto období a především proč. Dále jsem pracovala s monografií Petra Luňáka Západ: Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce, která se zabývá studenou válkou a vývojem mezinárodních vztahů mezi Spojenými státy, Západní Evropou a Sovětským svazem či s monografií Stanislavy Hýbnerové Mezinárodní vztahy po roce 1945, která se zabývá příčinami geneze studené války a jejím průběhem.

K mému tématu Spor o Falklandské ostrovy jsem vycházela předně z monografie Válka o Falklandy 1982 od Jaroslava Hrbka, jenţ pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Monografie mi poskytla ucelený a chronologický přehled válečného konfliktu Argentiny a Velké Británie. Informuje o příčinách vzniku tohoto sporu, průběhu diplomatických jednání, pokusech o zastavení válečné přípravy a v neposlední řadě o ukončení války a znovuzískání britské svrchovanosti na ostrovech. Dalšími monografiemi, ze kterých jsem čerpala k tématu sporu, byly například Roky na Downing Street od Margaret Thatcherové, monografie Karla Durmana Popely ještě ţhavé II.: Konce dobrodruţství, která se věnuje klíčovým mezinárodním událostem od poloviny 60. let či The Battle for the Falklands od Maxe Hastingse a Simona Jenkinse.

V rámci mediálního odrazu zmíněného sporu v Československu jsem vycházela ze studia novinových článků Rudého práva či Mladé Fronty, jakoţto nejčtenějších deníků. Dále jsem pracovala s humoristickým týdeníkem Dikobraz a s reportáţemi Televizních novin a Aktualit. Ke zjištění britského a světového mediálního odrazu jsem čerpala výhradně z tiskových materiálů. Zahraniční deníky The Times, The Guardian, International Herald Tribune či The Milwaukee Journal mi poskytly velice obsáhlý nástin reakcí k událostem v roce 1982. Zahraniční multimediální prameny jsem vzhledem k špatné dostupnosti pořadů nezařadila, neboť by neposkytly komplexní přehled a výsledná analýza a komparace by měla zavádějící a nepřesný charakter.

Mým cílem je tedy na základě analýzy a komparace prostudovaných mediálních příspěvků nastínění toho, jaké povědomí měla československá, britská a světová veřejnost o konfliktu, který se odehrával v jiţním Atlantiku, a byl tak zásadní pro obě strany sporu.

(12)

11

1. Stručná charakteristika průběhu studené války

Studená válka vznikla jako spor sovětské a americké vize budoucího uspořádání Evropy. Je však obtíţné stanovit přesný časový bod jejího začátku. Nedošlo totiţ k ţádnému překvapivému útoku, k vyhlášení války či k přerušení diplomatických styků.

V nejvyšších politických kruzích se nicméně objevil stále sílící pocit ohroţení, který pramenil ze snah válečných spojenců zajistit si vlastní poválečnou bezpečnost.¹ Přesto za její začátek bývá někdy povaţován projev, jejţ Winston Churchill přednesl 5. března 1946 ve Fultonu ve státě Missouri.²

Ne všechny konflikty provázejí otevřené boje a krveprolití, některé jsou střety názorů, mentalit, mravů či vyznání. Právě takové konflikty se řeší ze všech nejobtíţněji.³ Studená válka bylo mocenské soupeření mezi kapitalismem USA a komunismem SSSR v širších souvislostech poválečných mezinárodních vztahů 2.

poloviny 20. století. Jejich existence výrazně ovlivnila světové dění i řadu jevů a problémů, které vznikly ze zcela jiných důvodů. Do tehdejšího dění výrazně zasáhly emancipační procesy v koloniích a závislých státech, postupující globalizace hospodářských systémů, rozvoj vědy a techniky, společenské a kulturní proměny.

V trvalém stínu jaderné hrozby museli ţít lidé svůj všední ţivot.⁴ Zásadní vliv těchto dvou mocností na světový poměr sil vedl k rozdělení světa a ke vzniku dvou mocenských center. Pro toto uspořádání se vţil název bipolární svět.⁵

SSSR a USA se sice nikdy nestřetly v otevřené válce, ale zároveň neváhaly zaplést do svých záleţitostí nejen vlastní spojence, ale i přátele a závislá území.

V jistém ohledu ji šlo nazývat třetí světovou válkou, o které se lidé domnívali, ţe můţe vypuknout kaţdým okamţikem.⁶

Studená válka přitom obsahovala několik elementů, které ji od všech podobných situací v minulosti zásadně odlišovaly. Především byla zápasem totálním, ať uţ šlo

1 GADDIS, John Lewis: Studená válka, Praha, Slovart 2006, s. 36.

2 LUŇÁK, Petr: Západ: Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce, Praha, Libri 1997, s. 67.

3 CASTLEDEN, Rodney: Konflikty, které změnily svět, Brno, Jota 2009, s. 379.

4 NÁLEVKA, Vladimír: Studená válka, Praha, Triton 2003, s. 10–11.

5 HÝBNEROVÁ, Stanislava: Mezinárodní vztahy po roce 1945, Praha, Karolinum 1997, s. 9.

6 CASTLEDEN, Rodney, pozn. 3, s. 379.

(13)

12

o její rozsah či cíle jeho účastníků. Oba bloky, Východ i Západ, v dlouhodobé perspektivě usilovaly o úplnou poráţku protivníka, neboť jen ta mohla jejich soupeření ukončit. Jako střetnutí mezi demokratickými státy na jedné straně a totalitními státy na straně druhé byla studená válka provázena i ostrým zápasem ideologickým.

Nezanedbatelným momentem studené války byla rovněţ skutečnost, ţe šlo i o soutěţ dvou odlišných hospodářských systémů – trţní ekonomiky na jedné straně a plánovaného hospodářství na straně druhé.⁷

Jakmile se tento systém stabilizoval, k čemuţ došlo poměrně rychle ve druhé polovině 40. let, vykazoval značnou imunitu vůči změnám.⁸ Období v letech 1962-1979 bylo všeobecně nazýváno obdobím zmírnění mezinárodního napětí, neboli détente.

Právě v průběhu 60. a 70. let zkoušely obě supervelmoci přistoupit na nový, daleko propracovanější systém mezinárodních vztahů, na základě kterých se společně pokoušely existovat a především kooperovat.⁹ Politika détente slibovala zpočátku nadějný vývoj. Nezbavila sice svět krizí, ale zdálo se, ţe nový duch spolupráce přece jen sniţuje jejich počet a nebezpečnost. Jejím cílem nebylo ukončit tuto válku, ale spíše stanovit pravidla jejího vedení. K nim patřilo vyhýbání se přímým ozbrojeným konfliktům, respektování existujících sfér vlivu. Ústředním bodem détente bylo sovětsko-americké úsilí o omezení závodů ve zbrojení.¹⁰

Avšak i toto období bylo nakonec zastaveno několika politickými krizemi, které opět vedly k narůstání nedůvěry a obnovení konfrontačních poměrů.¹¹ Jednou z hlavních příčin, proč bylo zastaveno, byla invaze Sovětského svazu do Afghánistánu v prosinci roku 1979. Po invazi následovalo prudké zhoršení vztahů mezi oběma bloky, které bývá někdy označováno jako druhá studená válka.¹²

Další změnou byl rok 1981, kdy se americkým prezidentem stal zastánce konzervatismu Ronald Reagan. Hlavním bodem jeho nacionalisticko-konzervativního vzkříšení Ameriky bylo definitivní ukončení údajné politiky appeasementu vůči

7 LUŇÁK, Petr, pozn. 2, s. 9.

8 HÝBNEROVÁ, Stanislava, pozn. 5, s. 9.

10 GADDIS, John Lewis, pozn. 1, s. 175–176.

(14)

13

Moskvě. To, o co se sovětské vedení snaţilo předchozí desetiletí, tedy uvolnění mezinárodního napětí, bylo náhle ztraceno. Začala nová soutěţ ve zbrojení, v níţ nakonec Sovětský svaz nemohl uspět.¹³

V tehdejších poměrech bylo více neţ obtíţné odpovědět na otázku, jaký nový a především dostatečně silný faktor by se musel objevit, aby přiměl oba bloky k formulaci společných zájmů a společných budoucích kroků, pomocí kterých by nastoupily cestu klidu na poli mezinárodního dění .¹⁴

1.1. Zvláštní vztah USA a Velké Británie

Hospodářství zemí Společného trhu na počátku 60. let vzkvétala, zatímco Velké Británii, uzavřené v neinstitucionalizovaném Evropském sdruţení volného obchodu, byly odepřeny výhody z rychle rostoucího vnitroevropského obchodu. Nezaměstnanost rapidně rostla a rozšíření obchodu se zeměmi Společného trhu slibovalo přinést nová odbytiště pro britské výrobky. Většina britské politické reprezentace musela tedy nakonec uznat, ţe členstvím v Evropském hospodářském společenství (EHS) spíše získá, neţ ztratí.¹⁵ Margaret Thatcherová stála v čele britské konzervativní strany od roku 1975. Do čela vlády se dostala po vítězství konzervativců v předčasných volbách roku 1979. Ve své kampani slíbila, ţe ukončí poválečnou britskou hospodářskou MALAISE, tedy období, kdy byla její země označována za „nemocného muže Evropy“.

Namísto dosavadních socialistických experimentů labouristické vlády, jeţ ve svém důsledku vedly k vysoké nezaměstnanosti, inflaci a stagnující ţivotní úrovni, nabídla omezení úlohy státu a podporu podnikavosti a individualismu. Zahraniční politika nepatřila mezi její oblíbená témata. Avšak i v této oblasti zakrátko uspěla. Za svůj nekompromisní postoj ke komunismu si od sovětského tisku vyslouţila přezdívku

„Železná lady“.¹⁶

Právě vztahy mezi Spojenými státy americkými a Velkou Británií byly mnohdy označovány za více neţ blízké a příliš zvláštní. Avšak tento vztah se stal důleţitou

13 LUŇÁK, Petr, pozn. 2, s. 297–298.

14 HÝBNEROVÁ, Stanislava, pozn. 5, s. 9.

16 LUŇÁK, Petr, pozn. 2, s. 298–299.

(15)

14

součástí úsilí Velké Británie o zachování své velmocenské pozice, která byla v důsledku mezinárodního uspořádání po druhé světové válce značně oslabená. Z tohoto partnerství nesporně těţila slabší Velká Británie. Od dob amerického prezidenta J. Cartera převaţovaly vztahy zaloţené na úzkých kontaktech vedoucích politiků. Tato situace pokračovala po celá 80. léta, kdy ministerská předsedkyně M. Thatcherová intenzivně podporovala vedoucí úlohu USA v Severoatlantické alianci (NATO). Nicméně tento jednoznačně proamerický postoj přinesl Velké Británii značný prospěch, a to konkrétně v průběhu války o Falklandské ostrovy, kdy získala logistickou podporu především ze strany Spojených států. Britská premiérka měla totiţ velmi dobré osobní vztahy s prezidentem R. Reaganem, čímţ do značné míry přispěla k obnovení mezinárodního chápání „zvláštního vztahu“.¹⁷

Pro M. Thatcherovou byl prezident R. Reagan důleţitou osobou a spojovalo je nejen předchozí přátelství, ale i podobný politický styl. V ekonomické koncepci se sice lišili, avšak strategický pohled měli zhruba totoţný. Navíc v otázce odporu ke světovému komunismu byli více neţ jednotní. Thatcherová Reagana v minulosti mnohdy podpořila, a tak si byl vědom toho, ţe ji ani on nesmí v tísni opustit.¹⁸

17 HÝBNEROVÁ, Stanislava, pozn. 5, s. 141–144.

18 DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé II.: Konce dobrodružství, Praha, Karolinum 2009, s. 285.

(16)

15

2. Spor o Falklandské ostrovy a jeho mediální odraz

„Agresoři se vždy snaží zastrašit ty, kdo jsou jejich obětí, a tvrdí, že se mohou stát daleko horší věci než sama agrese.“

baronka Margaret Hilda Thatcherová¹⁹

Rok 1982 byl významným mezníkem dvou států, Velké Británie a Argentiny, které se střetly ve válečném sporu o Falklandské ostrovy. Situace však ani v jednom z těchto států nebyla klidná a přívětivá k tomu, aby si mohly dovolit vést válku kvůli svému neochvějnému přesvědčení.

V obou zemích se v průběhu konfliktu vzedmuly jak vlny národního soucítění, tak vlny odporu k ozbrojenému střetnutí. Jak však na tento nový spor zareagovala československá média? Přikláněla se na něčí stranu, nebo se snaţila být v první polovině 80. let neutrální? Shodovala se tato reakce s těmi v zahraničí?

2.1. Normalizace v československých médiích

V letech 1969-1989 probíhala v ČSSR éra známá pod pojmem normalizace. Roku 1969 se dostala média opět do područí komunistické strany a státu samotného. Cílem byla opětovná konsolidace komunistického reţimu a systematické mocenské obnovení kontroly nad celou společností. Díky čistkám získal reţim média zpět pod kontrolu a mohl je efektivně vyuţívat jako propagandistický nástroj. Veškerý oficiální mediální provoz byl tedy buď přímo, či skrze jeho podřízená oddělení, organizace a úřady řízen z ÚV KSČ. Veškeré informační zdroje, s nimiţ novinář pracoval, tedy podléhaly mocenské kontrole. Během normalizace měla výsadní postavení v oblasti zpracování informací, jejich šíření a obchodu s nimi ČTK.²⁰ Její informace na základě smluv odebíraly redakce tuzemských deníků, rozhlas, televize, instituce a orgány veřejné správy, zahraniční zpravodajové i zahraniční média. Rovněţ spolupracovala se zahraničními agenturami a měla výhradní právo na distribuci zpravodajství zahraničních

19 HRBEK, Jaroslav: Válka o Falklandy 1982, Praha, Lidové noviny 1999, s. 5.

20 KONČELÍK, Jakub – VEČEŘA, Pavel – ORSÁG, Petr: Dějiny českých médií 20. století, Praha, Portál 2010, s. 203–211.

(17)

16

agentur v rámci ČSSR, čímţ kontrolovala přísun informací ze zahraničí do země.²¹ V důsledku všech těchto opatření došlo k tomu, ţe média v Československu podléhala jedné a té samé informační linii.

2.2. Příčiny válečného sporu

Kabinet M. Thatcherové měl daleko od jejího snu o malé, stmelené avantgardě.

V kabinetu často většina nahlas nebo vskrytu nesouhlasila. Situace v samotné Anglii byla rovněţ velmi neklidná. Britská premiérka se snaţila bojovat s inflací, kterou způsobily předešlé vlády. Ta však přes různá opatření neklesala a počet nezaměstnaných brzy dosahoval k 3 milionům. V důsledku tohoto dění se politické zázemí M. Thatcherové drasticky zúţilo. Tón mezinárodního tisku byl sţíravý, a tak se stala „symbolem neúspěchu, varováním, jaké příklady není radno následovat.“ Aţ krizí v jiţním Atlantiku vcházela ministerská předsedkyně do své slavnější éry.²²

Britská premiérka usilovala zejména o sniţování veřejných výdajů a škrty se neměly vyhnout ani rozpočtu ministerstva obrany. Ty se však ukázaly jako velice nepopulární opatření v zadních lavicích poslaneckého klubu Konzervativní strany a také v samotném námořnictvu. Následující události ukázaly, ţe její politika silné obrany byla správná. Zároveň se však také ukázalo, ţe šetřit na námořnictvu nebude moţné.

Důkazem se stala právě válka o Falklandské ostrovy.²³ Bod zlomu přišel jiţ v průběhu roku 1982, kdy se britské hospodářství vydalo na vzestupnou dráhu a premiérce se podařilo zvítězit ve válce nad Argentinou.²⁴

Falklandy neboli Malvíny, jak tomuto souostroví říkají Argentinci, je skupina 2 velkých a asi 200 malých ostrovů, leţících přibliţně 300 námořních mil východně od jihoamerické pevniny. Toto souostroví zůstávalo aţ do konce 17. století neobydleno.

Právě v roce 1690 přistál u ostrovů kapitán J. Strong, jenţ byl přivítán jeho jedinými obyvateli ostrova, a to tučňáky. Na počest tehdejšího velitele britského námořnictva pojmenoval ostrovy Falklandy. Přibliţně od roku 1698 navštěvovali ostrovy bretonští

21 KONČELÍK, Jakub – VEČEŘA, Pavel – ORSÁG, Petr, pozn. 20, s. 203–211.

22 DURMAN, Karel, pozn. 18, s. 284–285.

23 FAJMON, Hynek: Margaret Thatcherová a její politika, Brno, CDK 2010, s. 161–162.

24 FAJMON, Hynek, pozn. 23, s. 98.

(18)

17

lovci a pro ostrovy se vţil název Malvíny. Francouzi také jako první zahájili kolonizaci ostrovů. V letech 1774 – 1811 zůstali jedinými vládci ostrovů Španělé. Roku 1811 však byli nuceni ostrovy vyklidit. V následujících letech zde panovalo bezvládí. Teprve v roce 1820 navštívila ostrovy argentinská válečná loď, aby je prohlásila za argentinskou drţavu, a vztyčila na ostrovech argentinskou vlajku.²⁵

Avšak 2. ledna roku 1833 přistály u ostrova dvě válečné lodě, díky kterým se na Falklandské ostrovy vrátili Britové. Bylo nařízené staţení argentinské vlajky a Velká Británie se tak stala drţitelem této kolonie. S výjimkou 2 měsíců v roce 1982 jím byla od této doby navţdy. Navíc byly roku 1842 formálně prohlášeny britskou kolonií, s čímţ samozřejmě nesouhlasila Argentina, která se neustále oháněla dědičným právem a nárokem na svrchovanost. Avšak hlavním britským argumentem vţdy bylo obyvatelstvo ostrovů, které z větší části chtělo zůstat pod britskou správou.²⁶

Otázku argentinského nároku suverenity nad ostrovy oţivil v roce 1946 argentinský nacionalistický politik J. D. Perón ve snaze zvýšit svou popularitu. Návrat Malvín pak zůstal propagandistickým bodem všech následujících argentinských vlád, ať uţ vojenských či civilních.²⁷

Ve druhé polovině 20. století byly obě země vybídnuty, aby byl spor vyřešen diplomaticky. Jenţe pobídkou pro Argentinu byla rezoluce OSN z roku 1965, podle níţ měly být ostrovy zbaveny koloniálního charakteru. Následujících 15 let spolu Londýn a Buenos Aires jednaly o tom, jak překlenout rozpor mezi sebeurčením, tedy otázku přání obyvatelstva, a dekolonizací. Avšak v prosinci roku 1981 se moci v Argentině chopila vojenská junta v čele s generálem Leopoldem F. Galtierim. Junta se opět začala ohánět patriotickou legitimací svého nároku na vrácení svrchovanosti nad Falklandskými ostrovy. Tentokrát však nehodlala čekat, ţádala okamţité navrácení jim patřícího území.²⁸

25 HRBEK, Jaroslav, pozn. 19, s. 8–11.

26 JENKINS, Simon – HASTINGS, Max: The Battle for the Falklands, London, Penquin books 1983, s. 5–7.

27 HRBEK, Jaroslav, pozn. 19, s. 11.

28 DURMAN, Karel, pozn. 18, s. 285–286.

(19)

18

Britové začali pomalu rozpoznávat, ţe se diplomatické úsilí hroutí, ale nevěnovali příliš pozornosti výhruţným poznámkám argentinských vyjednavačů. Britská snaha zainteresovat v obnově jednání USA rovněţ nepřinesla ţádný úspěch. Reaganova administrativa nebrala záleţitost Falkland prozatím váţně. Navíc vztahy mezi USA a Argentinou byly na dobré úrovni, vzhledem k jejich spolupráci v Salvadoru, Hondurasu či Guatemale. Proto i argentinská vláda sdílela zájem Velké Británie na zataţení USA do začínajícího sporu. Spojené státy se však zatím drţely politiky nevměšování. Fakt, ţe se Britové snaţili najít nějaké společné řešení a chtěli situaci vyřešit společně s Argentinou, nikoho nezajímal. Ve světě sílily názory, ţe jsou Britové příliš paranoidní, neboť se Argentina nechystala provést nic drastického a nebezpečí vojenské akce nehrozilo.²⁹

Nová vojenská vláda v Argentině však došla v roce 1981 k závěru, ţe je třeba vyvinout na britskou vládu větší tlak a ţe je pro ně znovuzískání Malvín prioritní záleţitostí. Více neţ pět let po svrţení peronistického reţimu nebyla situace argentinské junty příliš příznivá. Tvrdé vnitropolitické represe spojené se stálým hospodářským úpadkem vedly k tomu, ţe popularita vojenské vlády klesla na minimum. Argentinští vládci tak stále více nabývali na přesvědčení, ţe záleţitost Malvín bude mít rozhodující význam pro budoucí postavení Argentiny. K tomu přispívalo i blíţící se 150. výročí britské přítomnosti na ostrovech v lednu 1983. Zlepšit tuto situaci bylo podle mínění junty moţné jen rozhodnějším postupem v záleţitosti Malvínských ostrovů a k nim přiléhajícím územím Jiţní Georgie a Jiţních Sandwichových ostrovů.³⁰

V rámci ostrovů se také řešil jejich význam. Ostrovy měly jakousi strategickou důleţitost a v případě uzavření Panamského průplavu by jejich význam ještě vzrostl, avšak jako příčina válečného sporu nebyly nikdy pravděpodobné.³¹

2.3. Argentinská invaze může začít

Jiţ v minulosti se řešila moţnost zpětného pronájmu suverenity nad ostrovy.

M. Thatcherové se tento návrh nelíbil, ale chtěla vyzkoušet všechny moţnosti. Avšak

31 THATCHER, Margaret: Roky na Downing Street, 1. vyd. Praha, Naše Vojsko 1996, str. 125.

(20)

19

bez souhlasu ostrovanů nesmělo být nic podepsáno. Právě ostrované tento návrh zamítli s tím, ţe s Argentinci nechtějí mít nic společného. Nevěřili argentinskému diktátorskému reţimu a hleděli na jeho sliby skepticky. Navíc chtěli zůstat součástí britské koruny. Toto rozhodnutí však zanechalo jen malý prostor k manévrování a jednání o budoucnosti ostrovů.³²

K prvnímu incidentu tedy došlo v prosinci roku 1981, kdyţ se u přístavu Leith bez povolení vylodili argentinští občané. Argentinská vláda tvrdila, ţe se jedná o obchodníky se starým ţelezem a ţe o jejich akci neměla ţádné tušení. Krátce nato zkrachovaly britsko-argentinské rozhovory v New Yorku.³³ Druhým incidentem bylo argentinské obsazení Jiţní Georgie 19. března 1982. O vylodění a vztyčení argentinské zástavy se tehdy postarala skupina najatých obchodníků se starým ţelezem, nicméně jejich symbolickou akci nebrala britská vláda nijak váţně a nepodnikla ţádná protiopatření. Díky tomuto laxnímu přístupu vyvolali Britové dojem, ţe stejně se zachovají i v případě Falklandských ostrovů. Proto tedy po „symbolickém“ záboru Jiţní Georgie následovala vojenská invaze na samotné Falklandy.³⁴

Příčinou konfliktu, jenţ započal na přelomu března a dubna roku 1982, byl tedy argentinský pokus o anexi Falklandských ostrovů, jeţ byly obývány výhradně občany britského původu.³⁵

***

Gustav Husák po svém nástupu v dubnu 1969 uvedl, ţe má-li KSČ plnit roli vedoucí politické síly v zemi, musí zajistit rozhodující vliv na tisk, rozhlas a televizi.

Normalizace v československých médiích se tedy rovněţ neobešla bez rychlých personálních výměn. Rudé právo se jako ústřední deník definitivně vrátilo na pomyslný vrchol mezi tištěnými médii. Určovalo hlavní agendu, základní postoje k hodnocení událostí a jejich interpretaci. Ostatní deníky se musely této generální linii podřizovat.

Do kategorie takzvaného ústředního tisku byla zahrnuta rovněţ i Mladá Fronta.

32 THATCHER, Margaret, pozn. 31, s. 127.

(21)

20

Z televize se za normalizace díky výrazně rostoucí sledovanosti stalo nejvlivnější médium v zemi. Tomu odpovídala pozornost, kterou jí věnovalo nové stranické a státní vedení. V televizi byly rovněţ zahájeny razantní změny podle instrukcí ÚV KSČ.

Propagandistické pořady vznikaly za přímé spolupráce se Státní bezpečností a ministerstvem vnitra. Armádní redakce měla rovněţ významný vliv na tvorbu zpravodajství, zejména na hlavní večerní zpravodajský pořad Televizní noviny.

Veškerá zpravodajská a publicistická tvorba podléhala přísné stranické kontrole.

Kádrově prověřováni byli nejen zaměstnanci televize, ale i externí spolupracovníci. To proto, aby byla zcela eliminována moţnost, ţe by se ve vysílání objevily „neţádoucí“

osoby či texty.³⁶

***

Poprvé se československá veřejnost o nově vzniklém konfliktu mezi Velkou Británií a Argentinou dozvěděla 31. března z televizních obrazovek, a to přesně ve zpravodajském pořadu Aktuality, jakoţto pořadu ústřední redakce Televizních novin.

Zpravodajství uvedlo, ţe dlouholetý spor o britskou kolonii hrozí vojenskou roztrţkou.

V reportáţi bylo dále řečeno, ţe po vylodění argentinského obchodního loďstva směřují do oblasti také 2 jaderné britské ponorky. Tento čin britské vlády je tedy chápán jako upozornění, ţe se nehodlá vzdát svého koloniálního impéria.³⁷

Kromě několika málo výjimek informovalo televizní zpravodajství vţdy s denním předstihem. Informace, které byly tedy večer odvysílány ve zpravodajství, si druhý den mohli čtenáři zopakovat či rozšířit v denním tisku. Na stránkách Rudého práva a Mladé fronty jsou první zmínky doloţitelné tedy aţ 1. dubna. Právě toho dne informovaly zmíněné deníky ve svých článcích o sporu o britskou kolonii Falklandské ostrovy.

Argentinští obchodníci prý neprávem vztyčili svou vlajku na jednom z ostrovů. Deníky sdělily, ţe pokud bude argentinská vláda pokračovat ve zpochybňování britské

36 KONČELÍK, Jakub – VEČEŘA, Pavel – ORSÁG, Petr, pozn. 20, s. 212–240.

37 Aktuality (TV, ČST 31. 3. 1982, 10:22), IDEC pořadu 28245190062.

(22)

21

svrchovanosti nad ostrovy a diplomatické úsilí o urovnání sporu selţe, bude Velká Británie připravena o ostrovy bojovat.³⁸

V britském prostředí se zprávy hovořící o začínajícím konfliktu objevily o několik dní dříve. Jiţ 23. března předloţil britský národní středopravicový list The Times, jeţ podporoval v minulosti spíše konzervativní politiku, první reakci britské vlády na nedávné vylodění argentinských obchodníků. List informoval čtenáře, ţe Velká Británie řeší tento spor s Argentinou jiţ dlouhá léta, a ţe nyní poţaduje od argentinské vlády uspokojující vysvětlení posledních akcí. Ta však jiţ před měsícem přerušila veškerá jednání a chystá se najít jiný způsob řešení sporu, které by zahrnovalo rychlejší vyrovnání. Velká Británie však jen druhé straně zopakovala, ţe její hlavní prioritou je přání samotných ostrovanů. Akce Argentiny je tedy v tuto dobu chápána jako provokativní akt agrese. V britské vládě bylo rušno zejména kvůli odvolané lodi HMS Endurance. Odvolání proběhlo v důsledku plánovaného sniţování armádních výdajů.

Avšak právě to dodalo odvahu Argentině.³⁹ Na tuto skutečnost poté reagoval ostrovan B. G. Frow. Podle něj je nutné, aby se do jiţního Atlantiku navrátilo britské námořnictvo a demonstrovalo zde své zájmy. Argentina provokovala invazí jiţ několik let, ale nyní se k tomuto činu odhodlala. Hlavním důvodem bylo právě jiţ zmíněné staţení lodi HMS Endurance, jeţ Argentina pochopila jako projev dobré vůle.⁴⁰ Významným mezinárodním listem, jenţ se událostí rovněţ začal zabývat, byl deník International Herald Tribune. O nově vznikajícím sporu informoval v rubrice World News Briefs jiţ 29. března. Nastínil spor tím, ţe se na ostrově Jiţní Georgie vylodili argentinští obchodníci, čímţ dochází k prohloubení sporu s Velkou Británií ohledně Falklandských ostrovů.⁴¹

Asymetrie britsko-argentinského sporu se začala projevovat velice brzy. Britská veřejnost se o ostrovy kdesi v jiţním Atlantiku aţ do jara 1982 příliš nezajímala.

38 ZPRAVODAJ ČTK: Spor Británie s Argentinou, in: Rudé právo [online], 1. 4. 1982, s. 7 [vid.

10. 2. 2014], dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1982/4/1/7.png;

ZPRAVODAJ ČTK: Tahanice o Falklandy, in: Mladá fronta, 1. 4. 1982, s. 5.

39 PLUMMER, Simon Scott: Argentines hoist a flag on Falklands, in: The Times, 23. 3. 1982, s. 6.

40 FROW, B. G.: Incident in the Falklands, in: The Times, 25. 3. 1982, s. 13.

41 REUTERS: 6 Argentine Warships Back Landing, in: International Herald Tribune, 29. 3. 1982, s. 2.

(23)

22

Zatímco ve Velké Británii věděl málokdo o ostrovech cokoli podrobnějšího, argentinská veřejnost brala nárok na Malvíny jako součást národního dědictví.⁴² Argentina, která byla sice původním drţitelem ostrovů, se však v dané situaci doţadovala ostrovů bez ohledu na to, ţe jejich obyvatelé trvali na udrţení svazku s Velkou Británií.⁴³ Navíc měla být invaze pro vojenskou juntu pokusem o nalezení východiska z hluboké krize argentinského vojenského reţimu. Ozbrojenou akcí se měly zejména utlumit třídní, sociální, hospodářské a politické konflikty v zemi.⁴⁴

Posledního března informoval o vznikající krizi také světově známý deník The Milwaukee Journal. Bylo otištěno oznámení argentinského ministra zahraničí N. C.

Méndeze, ţe se Argentina nevzdá kvůli britskému tlaku na odstranění pracovníků, kteří se na ostrovech vylodili. Argentina jiţ příliš dlouho poţaduje ostrovy od Velké Británie.⁴⁵

Jiţ 1. dubna psal list The Times o nutnosti mírového řešení sporu, které by potvrdilo britské vlastnictví ostrovů. Argentina se podle britských představitelů snaţí eskalovat napětí i přes své vnitřní problémy.⁴⁶ Mezinárodní deník International Herald Tribune otiskl ohlášení Velké Británie, ţe bude své souostroví bránit. Ministr zahraničí Lord Carrington pronesl směrem k Argentině, ţe pokud chtějí na ostrovech zůstat, musí mít povolení britské vlády. Argentinská vláda však podle něj nebyla ochotna jednat o povolení. V britské vládě se hovořilo o tom, ţe bránit ostrovy a právo obyvatel bude tedy tou nejlepší moţností. V Buenos Aires proběhla demonstrace peronistických zastánců, kteří poţadovali mír. Policie ji rozehnala a mnoho účastníků zatkla. Právě od

43 NÁLEVKA, Vladimír: Světová politika ve 20. století II, Praha, Aleš Skřivan 2005, s. 121.

44 NÁLEVKA, Vladimír: Čas soumraku: Rozpad koloniálních impérií po druhé světové válce, Praha, Triton 2005, s. 173.

45 UPI: Crisis brews over Falklands, in: The Milwaukee Journal [online], 31. 3. 1982, s. 2 [vid. 9. 3. 2014], dostupné z: http://news.google.com/newspapers?nid=jvrRlaHg2sAC&dat=19 820331&printsec=frontpage&hl=en.

46 ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJ: Impenetrable silence on Falklands crisis, in: The Times, 1. 4.

1982, s. 1.

(24)

23

roku 1976, kdy byl sesazen J. D. Perón, dochází k prohlubování ekonomických problémů Argentiny. L. Galtieri se je snaţí neutralizovat právě invazí na Falklandy.⁴⁷

Od počátku válečného sporu se proslýchalo a především očekávalo, ţe zejména americké zájmy budou i v tomto sporu těmi hlavními. Jiţ 2. dubna informovalo československé zpravodajství o tom, ţe se podle argentinských pozorovatelů budou Spojené státy snaţit vyuţít roztrţky k tomu, aby na ostrovech vybudovaly vojenskou základnu.⁴⁸

Argentinská vojenská vláda se bohuţel mylně domnívala, ţe Velká Británie, leţící tak daleko od ostrovů, nebude mít váţnější strategický či ekonomický zájem.

Invaze na Falklandy měla být podle argentinských poţadavků nekrvavá, coţ mělo sníţit riziko neadekvátní britské reakce a vytvořit lepší podmínky pro následná jednání.⁴⁹

Prvním guvernérem ostrovů se měl po invazi stát generál Mario Benjamín Menéndez a měl mít k dispozici 500 vojáků, kteří měli plnit funkci vojenské policie.

Primárním záměrem akce bylo přesvědčit guvernéra Rexe Hunta, posádku i obyvatele, ţe odpor je zbytečný a je lepší se vzdát. Vnitrozemí mělo být zablokováno, měl být přerušen styk s okolním světem a zmocnit se měli především letiště, aby je vyřadili z provozu a sami ho vyuţívali jako přísun posil. Krátce po vyplutí invazního svazu se zhoršilo počasí, a tak byl nakonec výsadek odloţen na 2. dubna. Operace měla dosud jméno AZUL, nyní se změnilo na ROSARIO.⁵⁰

Guvernér ostrovů R. Hunt dostal varování o případné invazi aţ 1. dubna odpoledne. Po ostrovech se rozšířila zpráva o invazi, a tak se vojáci snaţili připravit veškeré obranné moţnosti. Odloţení výsadku z důvodu špatného počasí totiţ způsobilo, ţe Argentinci přišli o moment překvapení. Platila zejména zásada, ţe operace nesmí negativně ovlivnit ţivot místních obyvatel. Síla argentinských jednotek se začala brzy projevovat a Britové neměli naději na úspěch. Guvernér R. Hunt si byl vědom, ţe další

47 ZPRAVODAJ: UK Said to Ready Navy Over Falklands Dispute, in: International Herald Tribune, 1. 4. 1982, s. 1; ZPRAVODAJ: Peronists Clash With Argentine Police, in: International Herald Tribune, 1. 4. 1982, s. 1.

48 Aktuality (TV, ČST 2. 4. 1982, 12:25), IDEC pořadu 28245190064.

(25)

24

odpor je zbytečný a nařídil, aby britští vojáci sloţili zbraně. Podmínky kapitulace podepsal 2. dubna. Následně byla vztyčena vlajka jako symbol znovuzískání ostrovů po 149 letech. Invazní jednotky měly být co nejrychleji letecky staţeny. V rámci obsazení Falkland se junta rozhodla obsadit i Jiţní Georgii a Jiţní Sandwichovy ostrovy, coţ mělo být pokládáno za potvrzení dobré výchozí pozice Argentiny při novém kole rozhovorů, jeţ po invazi pochopitelně očekávali.⁵¹

Britský list The Times následně otiskl, ţe junta vyhlásila obnovení suverenity nad Malvínami. Argentinská vláda volá po kolektivním úsilí a boţí pomoci, aby dosáhla uznání práv a lidí ţijících 150 let pod britskou nadvládou. V Argentině po invazi vypuklo nadšení. Davy v hlavním městě Argentiny oslavují invazi. Ozývají se však i hlasy, ţe tento krok povede ke konfrontaci s Velkou Británií. Ta jiţ započala své akce, a to ukončením diplomatických styků s Argentinou. Britská vláda rovněţ naznačila vytváření britského úderného svazu, který by se měl vydat do jiţního Atlantiku.

Událostí se začínají zabývat organizace EHS a NATO. V současné chvíli panuje spíše podpora obrany práv ostrovanů. Situace je však komplikovaná, Argentina má jakési právo, ale britské obyvatelstvo bylo na ostrovech mnohem dříve.⁵² V deníku International Herald Tribune bylo dodáno, ţe vláda Velké Británie poţádala Radu bezpečnosti OSN (RB OSN), aby poţadovala od Argentiny okamţité staţení invazních jednotek. M. Thatcherová rovněţ svolala naléhavou debatu v parlamentu, která byla první víkendovou debatou od dob Suezské krize v roce 1956. L. Galtieri v Buenos Aires oznámil, ţe Argentina obsadila ostrovy s legitimním právem národního dědictví. Tisíce lidí mu aplaudovaly a podporovaly jej. Vojenská okupace byla navíc schválena většinou argentinských organizací, včetně politických stran v opozici. Ostrované poté zopakovali, ţe nechtějí měnit svůj status. Velká Británie nyní hledá řešení, jímţ by se neuchýlila k otevřené válce.⁵³

52 MCLEOD, Andrew: Junta proclaims „ recovery of Malvinas“, in: The Times, 3. 4. 1982, s. 1;

CROSS, David: British fleet ready for Falklands, in: The Times, 3. 4. 1982, s. 1; ZAHRANIČNÍ ZPRAVODAJ: Crucial EEC budget meeting cancelled, in: The Times, 3. 4. 1982, s. 3; HEWSON, David: Argentina´s other claims, in: The Times, 3. 4. 1982, s. 3.

53 REUTERS: Argentina Seizes Falklands; UK Breaks Diplomatic Ties, in: International Herald Tribune, 3.–4. 4. 1982, s. 1, 2.

(26)

25

Velice zajímavé postřehy k posledním událostem přinesl rovněţ britský deník The Guardian. Uvedl, ţe nynější spor o Falklandské ostrovy nabízí několik rovin moţností.

Realitou číslo jedna je, ţe jestliţe se Argentinci usadili na ostrovech silou, bude málo toho, co bude moci britská vláda podniknout, aby je získala zpět. Realitou číslo dvě je, ţe Falklandské ostrovy nepředstavují ţádné strategické nebo obchodní britské zájmy, za které by stálo za to bojovat (s výjimkou moţnosti těţby ropy). A realitou číslo tři je, ţe se během vojenské akce argentinské síly dopustily jasného a zjevného porušení mezinárodního práva a zcela nevyprovokované vojenské agrese. Je samozřejmě pravda, ţe jsou ostrovy anachronický pozůstatek bývalého koloniálního věku. Ale ony jsou anachronismem v docela jiné politické a morální kategorii. Z bývalých koloniálních mocností chtěly v naprosté většině všechny národy opustit koloniální status a být svobodné. Na Falklandských ostrovech byla situace zcela odlišná. Britský nárok na svrchovanost je tedy nenapadnutelný v mezinárodním právu. O britském právu tedy není sice pochyb, ale byly zde mnohé důkazy, ţe se Argentinci chystají napadnout tuto skutečnost. Poslední z pravidelných rozhovorů mezi oběma vládami se přerušil s tím, jak se argentinská vláda začala zřetelněji a agresivněji ozývat. Britská vláda však nijak nezasáhla.⁵⁴ Deník poté doplnil, ţe se britské naděje nyní soustředí na moţnosti amerického vlivu na argentinský reţim. Argentina oznámila i obsazení Jiţní Georgie, kde se před dvěma týdny ilegálně vylodila skupina argentinských občanů, coţ zaţehlo spor mezi Argentinou a Velkou Británií. Bezprostřední náznaky byly, ţe má argentinská vláda v plánu trvalé převzetí, a ne jen demonstrovat sílu nebo ukázat příkrou vyjednávací taktiku navrţenou tak, aby se zasadila o londýnské ústupky při budoucích jednání o svrchovanosti ostrovů. Prezident L. Galtieri ve své slavnostní řeči zmínil, ţe rozhodnutí invaze vzniklo z nutnosti ukončit vyhýbavost ze strany Velké Británie, která se snaţila o zvěčnění své moci. Právě invaze se tedy zřejmě zdála jako způsob, jak obnovit ztracenou vojenskou důstojnost argentinské vlády. Dalším faktorem je rovněţ eventuální výskyt ropy, o kterém se mluví od počátku 70. let. Oblast ostrovů by se podle některých průzkumů mohla stát novým Kuvajtem. Avšak silným argumentem

54 Editorial: Far away, forgotten and now filched, in: The Guardian [online], 3. 4. 1982, [vid. 5. 3.

2014], dostupné z: http://www.theguardian.com/theguardian/2012/apr/03/falklands-war-invasion- leading-article-1982.

(27)

26

zůstává obyvatelstvo ostrovů. To chce i nadále zůstat pod britskou správou. Tento podnět Argentinu bohuţel nezajímá.⁵⁵

Britská premiérka byla společně s konzervativní vládou pevně rozhodnuta bránit jak své zájmy, tak zájmy své země. Ministr zahraničí lord Carrington sice prosazoval, ţe obrana odlehlých Falkland s 1 800 obyvateli je zbytečným mrháním sil i peněz a dráţděním třetího světa. Velitel námořnictva sir Henry Leach však podpořil M. Thatcherovou a navrhl, ţe do 48 hodin vytvoří údernou skupinu sloţenou z torpédoborců, korvet, vyloďovacích plavidel, podpůrných plavidel, ponorek a letadlových lodí HMS Hermes a HMS Invincible, pomocí které Falklandy navrátí zpět pod správu Velké Británie. Kabinet na toto řešení přikývl a operační svaz mohl být vytvořen.⁵⁶ Československé zpravodajství tyto zprávy potvrdilo s tím, ţe britská letadlová loď vypluje v čele britské flotily, aby opět připojila ostrovy k britskému území. M. Thatcherová prohlásila, ţe Velká Británie vyuţije veškeré své moţnosti, aby svého cíle dosáhla.⁵⁷

Jádrem britského úsilí bylo donutit argentinské síly, aby se stáhly a mohla tak být obnovena britská správa. Tyto poţadavky se následně staly cílem operace CORPORATE, jak bylo nasazení britských sil nazváno.⁵⁸

Po invazi se sporem začal pochopitelně rozsáhle zabývat britský tisk, který na svých stránkách o situaci informoval jako o perfektním příkladu nevyprovokované agrese a vojenské expanzi známé jiţ z doby Adolfa Hitlera. Většina britského tisku to povaţovala za ohroţení práva na sebeurčení všech ostrovních národů po celém světě.

55 FAIRHALL, David – MORGAN, Jeremy: Argentine action stuns cabinet, in: The Guardian [online], 3. 4. 1982, [vid. 5. 3. 2014], dostupné z: http://www.theguardian.com/theguardian/2009/a pr/03/falkland-islands-argentina-invasion; MORGAN, Jeremy: Argentine invaders claim the Falklands have surrendered, in: The Guardian [online], 3. 4. 1982, [vid. 5. 3. 2014], dostupné z:

http://www.theguardian.com/uk/1982/apr/03/falklands.world; GRAHAM-YOOLL, Andrew: The islands taken to save a government´s face, in: The Guardian [online], 3. 4. 1982, [vid. 5. 3. 2014], dostupné z:http://www.theguardian.com/theguardian/2012/apr/03/falklands-war-reasons-for-invasi on-1982.

56 DURMAN, Karel, pozn. 18, s. 286.

57 Televizní noviny (TV, ČST 3. 4. 1982, 04:25), IDEC pořadu 28245190196.

(28)

27

Známá byla hesla typu: „My jsme nyní Falklanďané“. Ostrované se totiţ povaţovali za součást národa, protoţe ostrovy byly přeci jenom britským územím. Problémem však zůstalo, ţe celý národ tuto myšlenku nesdílel a v důsledku toho došlo v průběhu války k mnoha protestům, během kterých se poţadovalo zastavení palby, staţení britské flotily z jiţního Atlantiku a ukončení sporu mírovou cestou.⁵⁹

M. Thatcherová ve svých pamětech uvedla, ţe mnohem aktuálnějším, ale i zvládnutějším problémem bylo, jak vyjít s domácím veřejným míněním. Neměla příliš velké obavy. Lodě byly připravovány a jednání pokračovala. Lidé její politice rozuměli a podporovali ji. Veřejný zájem a podpora tedy zatím zůstávaly na vysoké úrovni.

Konkrétnějším aspektem bylo vyslání válečných korespondentů, kteří byli přítomni na lodích a informovali o průběhu dění. Existovalo však riziko, ţe vyjdou najevo informace, které by pomohly nepříteli. Důleţitá měla být zejména nezaujatost.⁶⁰

Rudé právo 3. dubna přineslo zprávu o vojenském výsadku Argentiny. Souběţně s ním se konfliktem začala zabývat i RB OSN. Velká Británie a Argentina se na jejím zasedání vzájemně obvinily z příprav na agresi. RB OSN vyzvala obě země k zdrţenlivosti a diplomatickému řešení. Dále se deník snaţil svým čtenářům přiblíţit situaci tím, ţe ostrovy krátce představil a nastínil jejich kolonizační historii. Uvedl, ţe se spor táhne jiţ od roku 1833, kdy se Velká Británie zmocnila ostrovů vojenskou silou, čímţ započala celý tento spor. Zmínil rovněţ, ţe situací ostrovů se v minulosti jiţ třikrát zabývalo Valné shromáţdění OSN. Ve svých rezolucích vyzvalo obě strany, aby společně vyřešily budoucnost těchto ostrovů v souladu s deklarací Valného shromáţdění OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům z roku 1960.⁶¹

Problémem argentinské armády byl fakt, ţe disponovala zastaralou technikou a ani jednotky námořní pěchoty nebyly dosud plně vyzbrojeny či vycvičeny.

Argentinské námořnictvo rovněţ neobdrţelo všechnu výzbroj a především nebyly

59 BOYCE, David George: The Falklands War, Basingstoke, Palgrave Macmillan 2005, s. 148.

61 ZPRAVODAJ ČTK: Argentina obsadila Falklandské ostrovy, in: Rudé právo [online], 3. 4.

1982, s. 1, 7 [vid. 10. 2. 2014], dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/198 2/4/3/1.png; http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1982/4/3/7.png.

(29)

28

dodány všechny zbraně ze zahraničí, zejména francouzské útočné letouny Etendard a rakety Exocet. Junta si toho byla vědoma, ale počítala přeci jen s krátkou a rychlou intervencí. Prezident R. Reagan začal postupně sdílet obavy s Velkou Británií a přislíbil, ţe se pokusí sporu zabránit. Následně i varoval prezidenta L. Galtieriho, ţe britská premiérka bude muset tento spor vyřešit vojensky, a ţe to bude mít nedozírné následky v celé této polokouli, a ţe svět zaujme negativní postoj k argentinskému pouţití síly.

Rozhodující impulsy přišly bohuţel aţ v době, kdy jedinou alternativou bylo výslovné a veřejné uznání argentinské suverenity nad ostrovy.⁶²

2.4. Diplomatická jednání

Zároveň s vojenskými akcemi zahájila britská vláda i diplomatickou ofenzivu v RB OSN a v řadách spojeneckých zemí. Výsledkem tohoto úsilí byla rezoluce RB OSN č. 502, která poţadovala okamţité a bezpodmínečné staţení argentinských vojsk z Falklandských ostrovů. Tohoto výsledku dosáhl britský velvyslanec v OSN sir Anthony Parsons. Zvláštní pozornost věnovala britská diplomacie jednání s USA.

Podpora této země však nebyla zdaleka tak samozřejmá, jak se M. Thatcherová zprvu domnívala.⁶³ Země EHS velice brzy uvalily na import z Argentiny embargo. Naopak SSSR, Indie a země Latinské Ameriky (kromě Chile) hájily pod heslem dekolonizace nároky Argentiny.⁶⁴

Československý tisk rovněţ informoval o schválení rezoluce RB OSN. SSSR spolu s Polskem, Španělskem a Čínou se hlasování zdrţely. Jak totiţ uvedl stálý sovětský zástupce v RB OSN O. Trojanovskij, spor je v rozporu s rozhodnutím OSN o dekolonizaci rozsáhlých území okupovaných v minulosti koloniálními mocnostmi.

Argentinská vláda tedy pochopitelně odmítla novou rezoluci a prezident L. Galtieri prohlásil, ţe Velká Británie nemá právo odsuzovat Argentinu za pouţití síly, neboť ji sama v roce 1833 pouţila, čímţ ostrovy od Argentiny odtrhla. M. Thatcherová oznámila

(30)

29

vyplutí operačního svazu do jiţního Atlantiku.⁶⁵ Deník International Herald Tribune rovněţ informoval o přípravě britské flotily k vyplutí, jejímţ cílem bude získat ostrovy zpět pod britskou správu. Lord Carrington ve vysílání pro britské obyvatelé ostrovů prohlásil, ţe ostrovy zůstanou britské a budou i nadále obývány britským obyvatelstvem. Dále bylo uvedeno, ţe Argentina odmítla rezoluci RB OSN. C. Méndez to vysvětlil tím, ţe akce jeho vlády měla být liberalizací kolonie. Rovněţ se sešla Organizace amerických států (OAS), aby vyslyšela argentinský postoj v této krizi.

L. Galtieri prohlásil, ţe Argentina není ochotna vzdát se svého historického práva na tyto ostrovy. M. Thatcherová je však připravena ostrovy hájit. Argentina spáchala agresivní čin a musí být potrestána. Byla však překvapená tím, ţe pro argentinské staţení hlasovalo pouze 10 členů RB OSN.⁶⁶

S postupem času bylo čím dál tím víc zřejmé, ţe Spojené státy budou muset volit mezi tím, zda dají přednost své roli spojence Velké Británie či naopak roli vůdce amerického kontinentu, kterou by mohlo podstatně narušit rozhodnutí postavit se proti jednomu z latinskoamerických států. Americký ministr zahraničí Alexandr Haig proto prosazoval, aby Spojené státy působily především jako diplomatický prostředník.⁶⁷ Tento konflikt přeci jen neměl zavdat příčinu, aby vznikl mnohem větší problém, který by s sebou nesl riziko, ţe Argentina přijme přímou sovětskou pomoc. Ministr obrany C. Weinberger se domníval, ţe polo-neutralita by byla nejspíš optimální, avšak po vyčerpání diplomatických prostředků se Spojené státy budou muset přiklonit na britskou stranu, která je přeci přirozeným spojencem. Prezident R. Reagan byl stejného názoru.⁶⁸

V britské vládě došlo k dalšímu vyhrocení situace. Poslanci nabyli dojmu, ţe se vláda nechala argentinskou akcí překvapit. Terčem kritiky se logicky stali ministři

65 ZPRAVODAJ ČTK: Schyluje se ke konfliktu?, in: Rudé právo [online], 5. 4. 1982, s. 6 [vid.

10. 2. 2014], dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1982/4/5/6.png.

66 ZPRAVODAJ: UK Prepares 36-Ship Force For Falklands Confrontation, in: International Herald Tribune, 5. 4. 1982, s. 1, 2; ZPRAVODAJ: Argentina Turns Down UN Call For Withdrawal From Falklands, in: International Herald Tribune, 5. 4. 1982, s. 1, 2; Washington Post, NY Times: The Falklands Crisis, in: International Herald Tribune, 5. 4. 1982, s. 4.

(31)

30

zahraničí a obrany lord Carrington a John Nott. Na jejich hlavu se snášela vlna kritiky za to, ţe situaci podcenili a nedokázali invazi předejít. Ministr zahraničí lord Carrington na svou funkci poté rezignoval. Ministr obrany J. Nott hodlal učinit totéţ, ale premiérka jej přesvědčila, aby ve vládě zůstal. Novým ministrem zahraničí byl poté jmenován stoupenec levicového křídla v Konzervativní straně Francis Pym.⁶⁹

M. Thatcherová k rezignaci lorda Carringtona ve svých vzpomínkách uvedla, ţe není pochyb o tom, ţe jeho rezignace usnadnila sjednocení strany a soustředění její pozornosti na znovuzískání ostrovů. Obětní beránek se tedy našel i v této britské krizi.

On navíc chápal, ţe svým odchodem pomůţe britskému postupu.⁷⁰

Podle československých médií otřásly tyto změny podstatně pozicí konzervativní strany ve Velké Británii. Válečný spor se také měnil ve váţnou politickou krizi samotné M. Thatcherové. Argentinský ministr zahraničních věcí N. C. Méndez oznámil, ţe je jeho země odhodlána hledat diplomatické řešení konfliktu, pokud budou ukončeny nepřátelské akce. To stejné prohlásila i M. Thatcherová. Bohuţel fakt, ţe vysláním válečné flotily situaci pouze zhorší, ji asi nezajímal. Obyvatelé ostrovů se navíc obávají důsledků případné britské invaze. KS Argentiny zdůraznila, ţe podporuje navrácení ostrovů po mnohaleté imperialistické nadvládě, proti níţ argentinský lid vţdy bojoval.⁷¹

List The Times přinesl zajímavý fakt, a to, ţe se tajné argentinské plány o invazi dostaly do Londýna jiţ před 10 dny. Britští specialisté tedy věděli o plánovaných akcích, ale ignorovali je. To dokládá naprosté selhání Londýna. Informace byly nejspíše získány z amerických zdrojů. Tímto oznámením se dostala britská vláda pod silnou kritiku. List rovněţ uvedl, ţe Velká Británie vyzvala své partnery v EHS k opatření proti Argentině s cílem vyvíjet tlak na vládnoucí juntu. Poţadavek se stane předmětem jednání, neboť se musí zohlednit postavení Argentiny, která je jedna z mála zemí, kde má EHS pozitivní platební bilanci. V listu byla poté otištěna demise lorda Carringtona.

71 ZPRAVODAJ ČTK: Spor se nebezpečně přiostřuje, in: Rudé právo [online], 6. 4. 1982, s. 7 [vid. 10. 2. 2014], dostupné z: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1982/4/6/7.png;

Aktuality (TV, ČST 6. 4. 1982, 08:10), IDEC pořadu 28245190066.

(32)

31

Ten adresoval M. Thatcherové, ţe musí nadále bránit práva ostrovanů a má tedy jeho plnou podporu ve svém dalším konání.⁷²

M. Thatcherová však ve svých vzpomínkách uvedla, ţe téměř do poslední chvíle neměla ţádnou zpravodajskou informaci, ţe se Argentina chystá k invazi se vším všudy.

Američané na tom byli stejně. A. Haig jí později sdělil, ţe věděli dokonce ještě méně.⁷³ Deník International Herald Tribune informoval čtenáře o nových opatřeních na ostrovech. Byl vydán zákaz vycházení, byla nařízena jízda vpravo, španělština byla uznána jako úředník jazyk, ačkoliv ostrované tímto jazykem nemluví. Padly téţ výhrůţky vězení za nerespektování argentinských jednotek a vlajky. Byl zde otištěn i názor jednoho reportéra na ostrovech, který uvedl, ţe si ostrované velice přáli, aby zůstali pod britskou správou. Nyní se však obávají nadcházejícího střetnutí. Deník dále informoval o dalších moţnostech, jak spor vyřešit. Jednání by se mělo navrátit na půdu OSN. Měla by se odsouhlasit nová rezoluce, která by poţadovala staţení jednotek ve stanovené lhůtě, během kterých by byly vyuţity zprostředkovatelské návrhy. Například ze strany USA. Velká část britské veřejnosti se cítí touto invazí zostuzena. Tento smutek se odráţí i v krizi vlády M. Thatcherové. Vláda totiţ čelí neustálé kritice, ţe nedokázala invazi předejít.⁷⁴

Mladá fronta nadále informovala o tom, ţe se prezident R. Reagan rozhodl vyslat ministra A. Haiga jako zprostředkovatele do Londýna a Buenos Aires. Za rozhodnutím o této misi se skrývá obava z války mezi dvěma státy, s nimiţ Spojené státy počítají jako se spojenci ve svých plánech. Ozbrojený konflikt by měl totiţ „neţádoucí důsledky“ jak v NATO, tak v OAS. V případě války by Spojené státy byly podle svých smluvních závazků povinny pomáhat oběma státům. Deník dodal, ţe důvody britského zájmu o ostrovy jsou dány i tím, ţe v jejich šelfových vodách mají být bohatá loţiska

72 WINCHESTER, Simon: Britain „given the invasion plans“ 11 days ago, in: The Times, 6. 4.

1982, s. 1; MURRAY, Ian: Britain to ask EEC for action, in: The Times, 6. 4. 1982, s. 3; LORD CARRINGTON: Monday´s letters of resignation and the replies, in: The Times, 6. 4. 1982, s. 4.

74 AP: Carrington Resigns – British Fleet Sails for Falkland, in: International Herald Tribune, 6. 4.

1982, s. 1, 2; ZPRAVODAJ: Reagan Ready to Help As an Honest Broker, in: International Herald Tribune, 6. 4. 1982, s. 1, 2; RATTNER, Steven: Britons Unite in Anger, Divide on How to React, in: International Herald Tribune, 6. 4. 1982, s. 1.