Místo pro vložení originálního zadání DP
Stránka 2 z 67 Technická univerzita v Liberci
Stránka 3 z 67
Tento list nahraďte
originálem zadání.
Stránka 4 z 67 Fakulta textilní
Katedra hodnocení textilií
V Liberci dne 14. Května 2014
Žádám o změnu termínu odevzdání diplomové práce z 14. Května 2014 na 8.ledna 2015.
Důvod odkladu odevzdání:
Děkuji za vyřízení.
Veronika Šubrtová
Vyjádření vedoucího práce
Vyjádření vedoucího katedry
Stránka 5 z 67
Stránka 6 z 67
Anotace
Předmětem této diplomové práce je zhotovení komplexní kompozitní náhrady aplikovatelné na knižní desky s textilní plátnovou vazbou.
V první části práce byla popsána historie knihy a knižní vazby, materiálů používaných v knihařství a popis jednotlivých knižních komponentů. Byla provedena lokalizace nejčastěji poškozených míst na knihách ze soukromé knihovny.
Hlavní částí diplomové práce byl vývoj kompozitní náhrady, jenž bude nejen dostatečně odolná, ale především bude svou strukturou a barevností vhodně imitovat restaurovaný knižní povrch.
Klíčová slova: kniha, knižní desky, kompozit, restaurování
Annotation
The subject of this diploma thesis is fabrication of complex composite restoration applicable onto the book cover by plain weave fabric.
The first part describes the history of books and bookbinding, but also the materials used in bookbinding and description of each book parts are mentioned. In the private library was performed the localization of most damaged parts on the books.
The main part of this diploma thesis was the development of composite restoration, which is not only resilient enough, but primarily its structure and coloring appropriately imitate the restored book cover
Key words: book, book cover, composite, restoration
Stránka 7 z 67
Poděkování
Na úvod bych ráda poděkovala všem, kteří se jakkoliv podíleli svými radami a podněty na této diplomové práci. Především bych ráda poděkovala za vedení diplomové práce panu prof. Ing. Jakubu Wienerovi, Ph.D. za jeho vstřícné jednání, ochotu a cenné rady.
V neposlední řadě děkuji za trpělivost a podporu rodiny a nejbližších, při celém průběhu mého studia na TU v Liberci.
Bc. Veronika Nosková
Stránka 8 z 67
Seznam použitých zkratek a symbolů
TUL Technical University of Liberec Technická univerzita v Liberci
BA cotton bavlna
PES polyester polyester
PTFE polytetrafluorethylene polytetrafluorethylen
Silic silicon silikon
Stránka 9 z 67
Obsah
1. Úvod ... 11
2. Rešeršní část ... 12
2.1 Historický vývoj knihy ve světě ... 12
2.2 Předchůdci první knihy a knižní vazby ... 12
2.2.1 Románské období... 13
2.2.2 Gotické období ... 13
2.2.3 Období renesance ... 14
2.3 Ruční a průmyslová vazba v 19. a 20. století ... 15
2.4 Knižní vazba ... 17
2.5 Knihařské materiály... 19
2.5.1 Papír ... 19
2.5.2 Lepenka ... 20
2.5.3 Tkaniny ... 20
2.5.4 Šicí potřeby ... 20
2.5.5 Lepidla ... 21
2.5.6 Kůže ... 22
2.5.7 Pergamen ... 24
2.5.8 Dřevo ... 24
2.5.9 Barvy ... 25
2.5.10 Ražební materiál ... 25
2.6 Restaurování knih... 26
2.7 Dokumentace stavu knihy ... 27
2.8 Způsoby restaurování ... 28
2.9 Restaurování knižních desek dle použitého materiálu ... 29
3. Experimentální část ... 30
3.1 Soubor testovaných knih ... 30
3.2 Metoda hodnocení poškození knih ... 31
3.3 Použité textilie... 32
3.4 Použitá vlákna ... 33
Stránka 10 z 67
3.5 Použitá Lepidla a chemikálie ... 34
3.6 Použitá barviva ... 35
3.7 Použitá zařízení ... 36
3.8 Příprava vzorků ... 36
4. Výsledky a vyhodnocení ... 37
4.1 Využití textilií v knižní vazbě technických knih ... 37
4.2 Monitorování poškození ... 41
4.3 Optimalizace dávkování lepidel a výběr lepidla pro další experimenty ... 43
4.4 Příprava kompozitu lepidlo-vlákna ... 45
4.5 Lokální náhrada struktury plátna kompozitem („protetika“) ... 50
4.6 Vytvoření struktury plátna na kompozitní náhradě ... 51
4.7 Barvení kompozitní náhrady pomocí přímých barviv ... 55
4.8 Komplexní kompozitní náhrada v reálním použití ... 61
5. Závěr ... 64
6. Použitá literatura ... 65
7. Seznam příloh ... 67
Stránka 11 z 67
1. Úvod
Od svého vzniku až po současnost má kniha v našem životě stále své místo a to i přesto, že v současné době používáme mnoho pokročilých moderních informačních technologií a multimédií. Ať hledáme jakýkoliv druh informací, toužíme se vzdělávat či pouze prahneme po chvilce odpočinku a relaxace, je kniha stále kvalitním prostředkem, jenž nám může kdykoli pomoci tyto naše touhy naplnit. Její výhodou je to, že ji můžeme číst prakticky kdykoli a kdekoli, bez ohledu na dostupné technologie či internetové připojení. Ke knize se můžeme neustále vracet dle chuti a libosti, podtrhávat si zajímavý obsah a především, mít ji fyzicky v ruce, cítit její vůni, vidět krásu a zdobnost jejích desek a vnímat tak práci a snahu autora o naše zaujetí. Ačkoli jsou multimédia prostředky bezesporu fascinující, atmosféra při čtení knih je nenahraditelná.
Již dávné civilizace měli touhu a chuť zaznamenávat své dojmy a poznatky budoucím generacím a tyto jejich knižní odkazy jsou bez pochyb jednou z největších vzácností, jež nám předešlé kultury zanechaly. Měli bychom si takto dochovaného bohatství nejen vážit, ale naší prioritou by měla být snaha tyto klenoty dochovat a vrátit jim alespoň částečně jejich původní tvář, pokusit se skrýt stopy, jež na nich nejen zub času, ale mnohdy i nevhodné zacházení zanechalo. Tomu se v současné době věnuje obor knižního restaurátorství, jenž je i tématem této diplomové práce. V práci jsou uvedeny nejen materiály a postupy, které se při výrobě knihy nejčastěji používaly a používají, ale také ty, jež se uplatňují při jejich obnově. Dále jsou uvedeny nejběžněji se vyskytující poškození knižních komponentů a přesná lokalizace těchto poškození. Důležitou částí diplomové práce je snaha o vytvoření komplexní kompozitní náhrady, jež bude moci být použita při restaurování plátnových knižních vazeb. Závěrem práce je celkové zhodnocení prováděného experimentu a následná doporučení pro jeho další rozšíření a vývoj.
Stránka 12 z 67 „Dům bez knih je jako tělo bez duše.“ Julius Zeyer
2. Rešeršní část
V této části práce je stručně shrnuta historie knihy a vývoj knižní vazby. Dále jsou v rešeršní části popsány knihařské materiály, nářadí a pomůcky, které jsou nezbytné ke zhotovení knihy. Poslední část je věnována restaurování knižních vazeb a nejčastěji používaným metodám v tomto oboru.
2.1 Historický vývoj knihy ve světě
Současně s vývojem písma, jež vzniklo v několika na sobě nezávislých oblastech (např.
v Egyptě již roku 4000 př. n. l.) rostla také potřeba lidí své poznatky a myšlenky někam zaznamenávat a tedy vytvářet různé formy obrazů, písma, textu a později i knih.
V dřívějších dobách však nevznikaly knihy jako takové, ale z různých koutů světa zapisovali vše potřebné na tehdy jim co nejdostupnější materiály.
V Egyptě byl zpočátku používaný kámen, do kterého písmo vyrývali. Velký zlom pro vývoj knihy zde však zaznamenal objev papyru (2000 př. n. l.) a jeho pozdější úprava do svitků.
V Mezopotámii psali na hliněné destičky, které později vypalovali a již ve 2. století našeho letopočtu měli Číňané k dispozici první papír. [1]
2.2 Předchůdci první knihy a knižní vazby
Předchůdcem první kodexové knihy, což je obdobná forma knihy jak ji známe dnes, tedy svázaná kniha se stránkami a hřbetem, je kniha svitková. Není přesně známo, zda kniha kodexová vznikla v Egyptě překládáním papyrových svitků nebo překládáním pergamenů v maloasijském městě Pergamen. V Řecku a Římě se používaly jako první knihy destičky, které byly nejčastěji ze dřeva, jež bylo potažené voskem. Do vosku se následně psalo dřevěným, kostěným či kovovým hrotem. Takto popsané destičky byly
Stránka 13 z 67 spojovány kovovými kroužky, provázky, drátky a podobně. Vznikala tak spojení dvou, tří a více těchto destiček, jež právě podle jejich počtu nesly název diptychy, triptychy a polyptychy. Některé z nich byly ze slonoviny či vzácného cedrového dřeva, zdobené úchvatnou řezbou a byl to vlastně předchůdci knižní vazby.
2.2.1 Románské období
Z románského období se již sice dochoval větší počet knih, bohužel většina knižních desek z toho období nebyla zpracována tak, aby vydržela větší namáhání nebo některé knižní části podlehly vlivem času větší či menší deformaci. V zájmu dochování alespoň obsahu knihy, byly knižní desky buď zcela převázány, nebo restaurovány tak, že nelze vyčíst původní vazební strukturu, neboť dříve nebylo zvykem dokumentovat stav knihy před restaurováním. Románské vazby také není možné jednotně specifikovat, jelikož byly vždy typické a odlišné pro tu část Evropy, ve které byly zhotoveny. Pro většinu knih z románského období je však charakteristické velmi kvalitní a pevné šití, na něž byl kladen důraz.
2.2.2 Gotické období
Gotickou vazbu, jež se objevuje ve druhé polovině 13. století až do 16. Století, značně poznamenal rozvoj univerzit a tím pádem i narůstající počet knih. Začalo se využívat papíru jako levnější náhražky za pergamen, a to především tam, kde šlo o méně honosné knižní tituly s většinou krátkodobým využitím, například pro studentské zápisy apod.
V této době měl ještě pergamen stále své nezastupitelné místo v knižní tvorbě. Změna nastala až roku 1447, kdy Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk. Jednotlivé listy knih už tak nemuseli být nejdříve vyřezány do předem připravené šablony, nejčastěji dřevěné desky, ale jednotlivě odlitá kovová písmenka se přeskládali na připravenou mřížku (Obr. 1) a bylo možné je opětovně použít.
Stránka 14 z 67 Obr. 1: Ruční sazba, Ateliér Krupka [8]
Tento způsob tisknutí knih byl nejen o poznání rychlejší, ale také přesnější a levnější.
Začíná se objevovat literatura nejen vědecká, ale také zábavná. Příznačné pro knihy z tohoto období jsou velké masivní desky.
Nejčastěji je gotická vazba celokožená, někdy je na přední desky knih nalepen pergamenový štítek, nesoucí jméno autora a název knihy. Velmi vzácně se objevují knihy s textilní vazbou. [15]
2.2.3 Období renesance
V období renesance se knižní vazba stává více funkční než gotická. Je elegantnější, jemnější a mizí masivní spony, řetězy, řemeny a další prvky, které mají vazbu chránit, jenže jsou velmi těžkopádné a pro estetické účely nevhodné. Až na drobné odchylky se technika vázání knih vzniklá na počátku renesance nemění až do konce 19. století.
Nejčastěji používaným materiálem k potahování desek byla teletina, méně se pak vyskytovala vepřovice a kozina. Knižní desky byly nejčastěji kožené, polokožené či pergamenové a nově se jako potahový materiál využíval natíraný a převoskovaný papír, vzácně se můžeme setkat i s vazbami v hedvábí. V období baroka, rokoka a později klasicismu, byl běžný pokryv desek usňový, avšak začalo se k potahování desek využívat i hedvábí, samet či brokát. Na konci 18. století a začátkem 19. století se jako potah knižích desek začal používat mimo textilu i papír. Jednalo se o papír velmi kvalitně zpracovaný, škrobovaný, barvený při výrobě, který vykazoval velmi dobrou odolnost proti poškození.
Stránka 15 z 67 Vazba po celá staletí knihy nejen zdobí, ale především chrání před případným poškozením. Nejstarší dochované knižní vazby jsou z raného středověku a jsou pouze na vzácných a drahých liturgických knihách. [1]
Obr. 2: Římský misál z roku 1889 nejznámější a nejužívanější liturgická kniha [2]
Tyto liturgické knihy (obr. 2) a jejich vazby ve své době tvořili mniši a měly vypovídat něco nejen o knize samotné, jelikož často byly na knihu přenášeny ústřední motivy, ale také jsou důkazem o nádherné bohatosti a především zručnosti dřívějších kultur. Až do 19. století je tak možné tvrdit, že téměř každá individuálně zpracovaná knižní vazba je originálem [3,13]
2.3 Ruční a průmyslová vazba v 19. a 20. století
Do poloviny 19. století byla knižní vazba spíše individuální záležitostí, kromě ochranné funkce byl kladen důraz i na její zdobný charakter. V této době dochází k industrializaci knihařství, začíná se používat nový materiál, který je pevný, odolný a zároveň je i cenově výhodnější. Tento materiál nese název knihařské plátno a bylo vyrobeno v Anglii roku 1925. Pokud se v dřívějších dobách nevěnovala knižním deskám taková důležitost a měly být spíše funkční než zdobné, pak se na jejich zhotovení používal papír. Ten byl pevný, silný, klížený a někdy barvený už při jeho výrobě, či po výrobě, každopádně jako potahový materiál na knižní desky byl velmi levný oproti těm doposud používaným. Objev knihařského plátna znamenal v tomto změnu, neboť jeho výrobní cena byla srovnatelná s papírem, přičemž poměr cena - kvalita a odolnost je u knihařského plátna lepší.
Stránka 16 z 67 Často se z této doby můžeme setkat s vazbami, jež byly kombinací obojího. Nejčastěji se plátno používalo na knižním hřbetu a tvrzený nebo jinak upravený papír se nacházel na knižních deskách.
Následkem průmyslové revoluce došlo na změny při výrobním procesu knih. Do této doby se knihy vyráběly při jednom plynulém výrobním procesu, desky byly nasazeny na ušitý knižní blok a potah desek se prováděl až po tomto sjednocení. Nově bylo možné vyrábět knižní blok i knižní desky zcela odděleně, přičemž k dokončení knihy dochází pomocí zavěšení předsádek. Tato změna měla za následek zjednodušení celého výrobního procesu a díku tomu se mohla ještě více uplatnit strojová výroba, což následně snížilo cenu vazby a stoupl počet vydaných knižních titulů.
V době na přelomu 19. a 20. století zaznamenala velký rozkvět nakladatelská vydání knih. Knihy zde byly vyráběny v sériovém počtu. Typickým dílem pro toto období jsou tzv. mluvící vazby. Jednalo se o poloplátěné vazby s tištěným papírovým potahem, který je nositelem mnohobarevného obrázku s bohatě zdobeným titulem.
Název „mluvící vazby“ má vypovídat o tom, že takto bohatě zdobené knižní desky takřka ilustrují obsah knih. Obrázky na mluvící vazby často navrhovali významní umělci (Obr. 3). V dnešní době stejnou vypovídací schopnost jako tehdy mluvící vazby plní knižní přebal, zároveň má však i funkci ochrannou a mnohdy i reklamní.
Obr. 3: Mluvící vazba - Věnec pražských pověstí - Wenig Adolf,
Stránka 17 z 67 Ilustroval Mikoláš Aleš [8]
Na počátku 20. století ruční práci na knižní vazbě téměř všude nahradily stroje. Vznikají nové knihařské závody a ty stávající se ještě rozšiřovaly. Knihy byly masově vyráběny a začaly být snadněji dostupné. Téměř upadá záměr tvořit knižní vazby jako umělecký předmět a vazba tak sloužila téměř vždy jako ochrana knihy. Snaha vytvářet knižní vazby barevné a poutavé nemá spojitost s uměním, jak jej známe z dřívějších dob, ale s podporou prodeje a snahou co možná nejvíce zaujmout potencionální kupce knihy.
V polovině 20. století již naplno zaznamenaly rozmach tzv. „měkké vazby“. Jedná se většinou o měkké knižní desky, sešívané nebo lepené. Tento druh knih je používán především ve školství, ale můžeme se s ním setkat prakticky kdekoliv, kde chceme cenu knihy ještě snížit nebo pokud není knižní vazbě přikládán velký význam. Postup při zhotovování knih a použité materiály se s drobnými odchylkami liší podle toho, v jaké zemi kniha vzniká a pro jaké čtenáře je určená. Po celém světě však v současnosti vzrůstá a zaznamenává svůj návrat obliba umění a tak nachází své uplatnění i výroba uměleckých knižních vazeb.
Pro jejich výrobu je třeba znát a dodržet nejen ověřené technologické postupy při výrobě knihy, ale také se využívá různých zdobných, grafických a uměleckých technik.
Pro vytvoření umělecké knižní vazby je tak většinou nutná spolupráce knihaře a výtvarníka nebo přímo uměleckého knihaře. V různých oborech knihařství, ať již například v oboru ruční knižní vazba či umělecká knižní vazba lze také získat titul Mistr knihařského řemesla. [4]
2.4 Knižní vazba
Předtím než se seznámíme s materiály, které se v knihařství běžně používaly nebo používají ke zhotovení knihy, je třeba si nejdříve popsat jednotlivé části knižní vazby (obr. 4).
zadní deska
Stránka 18 z 67 Obr. 4: Popis částí knižní vazby
Drážka - Vtlačený žlábek do odsazení knižních desek, slouží k snadnému a přesnému ohybu.
Dutinka - dutá papírová vložka ke hřbetu knižního bloku a vnitřní straně hřbetníku, zajišťuje pevnější a trvalejší spojení knižního bloku s deskami.
Hřbet - část knižních desek mezi přední a zadní deskou, šířka hřbetu je závislá na tloušťce knižního bloku.
Hřbetník - lepenková nebo kartonová výztuž přilepená mezi přední a zadní deskou.
Hřbetní titul - zpravidla obsahuje titul knihy a jméno autora, může také obsahovat rok vydání.
Kapitálek - textilní prýmek, přišívá se nebo lepí k hornímu a dolnímu okraji knižního bloku, slouží ke zdobení a především zpevnění knihy.
Potah/desky - vnější část knižní vazby, zhotoveny z lepenkových přířezů, hřbetníku a potahového materiálu (papír, koženka nebo textil).
záložka
přední předsádka růžek
potah desky přířez knižní vazby kapitálek
dutinka hřbetní titul hřbet drážka hřbetník
Stránka 19 z 67
Přední předsádka - dvoulist pevného papíru, sloužící ke spojení knižního bloku s deskami. Může být na vnitřní straně potištěna, také slouží jako ochrana prvního listu knihy, v případě zadní předsádky ochrana posledního listu.
Přířez knižní vazby - díl lepenky nebo jiného materiálu, oříznutý na zvolený formát a připravený k dalšímu zpracování (např. výrobě knižních desek).
Růžek - horní nebo dolní roh knižních desek. U poloplátěných knižních vazeb, kdy jsou desky potaženy papírem, je často růžek potažen plátnovou vazbou.
Záložka - dovnitř přehnutý okrajový pás přebalu knihy, založený před předsádkou. [5]
2.5 Knihařské materiály
V této kapitole jsem částečně popsala nejběžněji používané materiály, ze kterých byly nebo jsou knihy tvořeny.
2.5.1 Papír
Jednoznačně nejvíce používaným materiálem při výrobě knih je papír. Zhotovit jej můžeme několika způsoby, ať již strojově nebo ručně. Ručně zhotovený papír je cennější, avšak jeho výroba je nákladnější a časově náročnější oproti papíru vyrobenému strojním způsobem. Nejlepší ruční papíry se dělají z lněných nebo bavlněných hadrů, ty strojové jsou pak vyráběny převážně z buničiny, dřevní drtě a slámy. V současnosti, chceme - li dbát na životní prostředí, můžeme papír vyrobit též recyklací sběrového papíru. Pro knihařské účely je důležité, aby byl použitý papír odolný a pevný. Papír je v knize totiž použit nejen jako listy v knižních blocích, ale také může být použit k potahování knih nebo výrobě knižních předsádek.
Stránka 20 z 67 Je třeba, aby tyto dvě části knihy byly zhotoveny ze stejně kvalitního a tlustého papíru.
Pokud tomu tak není a kvalita či tloušťka použitého papíru je odlišná, může to mít za následek zkroucení předsádek. [6]
2.5.2 Lepenka
Po nahrazení dřevěných desek textilem či papírem se lepenka stala nedílnou součástí knihvazačství. Dříve se připravovala slepováním různých částí starých papírů, dnes se však vyrábí průmyslově v mnoha variantách. Nejčastěji se pracuje s šedou ruční lepenkou, z níž se dělají desky knih. Naopak šedá strojní lepenka se používá na pouzdra a jinou nařezávanou kartonáž. Mezi další používané druhy lepenek patří ruční bílá, hnědá kožitá a nejméně často užívanou je lepenka slaměná. Všechny uvedené druhy lepenek jsou vyráběny v různých tloušťkách a je důležité je skladovat na suchém místě.
[6]
2.5.3 Tkaniny
V 15. století se knihy potahovaly sametem, brokátem, hedvábím a atlasem. Tyto tkaniny byly bez speciálních úprav a sloužily často jako dekorační prvek, na něž se později přidávala různá ozdobná kování. Často byly knihy vázány do vyšívaných tkanin. Až v 19. století se začalo při výrobě knih používat upravené bavlněné plátno, tzv. knihařské plátno. Jeho používání se natolik osvědčilo, že dnes si bez něj již knižní výrobu nedokážeme představit. Existuje mnoho různých druhů knihařského plátna, lišících se buď základní surovinou, strukturou, způsobem tkaní i speciální úpravou (příklad omyvatelnost apod.). Nejčastěji se však používá kaliko, matné plátno a plátno balonové a režné. Každé z nich je možné vyrobit v různých barvách. [6,14]
2.5.4 Šicí potřeby
Abychom mohli jednotlivé části knihy dostatečně pevně a kvalitně sešít, používají se v knihařství nitě převážně lněné. Jejich výhodou je vysoká pevnos,t kterou disponují, stejně jako dobrá odolnost v oděru a oproti bavlněným nitím jsou také odolnější proti účinkům tepla a světla.
Stránka 21 z 67 Ty nejkvalitnější nitě používané v knihařství jsou z neběleného lněného vlákna. Méně často se můžeme setkat s nitěmi z bavlny, buničiny a jako náhrady přírodních vláken může být použito i nití polyamidových. Od 15. století se v knihařství šije na motouz, což je délkový textilní útvar vyrobený z jednoduchých nebo skaných nití či pásků, v knihařství vyráběný od svého vzniku do současnosti také převážně z čistého konopí.
Na šití používané tkalouny, nejčastěji keprovky (obr. 5), vyráběné z nebělených lněných nití a je u nich vyžadována především pevnost a požadovaná hustota tkaní. Řidčeji tkané ruční tkalouny lze lépe spojovat se hřbetem knihy při klížení či lepení. [6]
Obr. 5: Keprovka [12]
2.5.5 Lepidla
Klih - Patří mezi nejčastěji používaná lepidla v knihařství. Klih se začal využívat v období počátků renesance. Klih se řadí do kategorie glutenových lepidel. Může být kožní, z kůže hospodářských zvířat nebo z jejich kostí, v tom případě se jedná o klih kostní. Přibližně od druhé poloviny 20. století je také vyráběn klih z umělých pryskyřic. [6,14]
Škrob - Škrob se nachází v obilninách, rýži, bramborách a dalších částech rostlin, které se vyskytují běžně v potravě. Je to bílý prášek nerozpustný ve studené vodě. Pro přípravu škrobu k lepení je třeba jej krátce povařit. Není však dobré si škrob připravovat do zásoby, vydrží totiž maximálně týden. Ze škrobů je pro knihařské práce nejvhodnější škrob pšeničný, který odpovídá svou bělostí barvě papíru a je tedy méně viditelný při případných chybách. Je možné pracovat i se škrobem bramborovým, není ale příliš vhodný díky svému nahnědlému zbarvení.
Stránka 22 z 67
Disperzní lepidla - V průmyslové výrobě se uplatňují vodou ředitelná disperzní lepidla. Práce s nimi je velice jednoduchá, což je jejich nespornou výhodou, stejně jako to, že velmi dobře odolávají vysokým teplotním výkyvům. Ovšem při použití disperzního lepidla je třeba počítat s delší dobou zasychání lepidla ve vazbě oproti užití jiného druhu lepidla.[7]
Tavná lepidla - Tavná lepidla mají za normální teploty podobu pevné látky a před zpracováním je nutné je roztavit. Při jejich tavení je třeba dodržovat předepsanou teplotu, aby nedošlo k jejich znehodnocení: např. lepidlo bělavé (chceme zachovat bílý odstín) působením vyšší než doporučené teploty začne hnědnout. Mezi jeden z mnoha kladů těchto lepidel můžeme zmínit například to, že se vyznačují velmi dobrou adhezí a snadno se s nimi manipuluje.
Polyuretanová lepidla - Tato lepidla vytvářejí odolné, flexibilní a trvanlivé spoje. Chceme-li je použít pouze při jednotlivé aplikaci, je jejich velkou nevýhodou velmi vysoká cena a lepící jednotka knihařského stroje musí být speciálně upravena pro použití tohoto typu lepidel, což je také velmi nákladné.
V současné době jsou na lepidla používaná v knihařství kladeny velké nároky, jelikož je zde snaha, aby lepidlo mělo co nejuniverzálnější, ale zároveň i dostatečně kvalitní vlastnosti. Na nynějším trhu je totiž k dostlání široká škála výše zmíněných i jiných lepidel, která mají ovšem velmi podobné vlastnosti. V návaznosti na současnou vysokou rychlost strojního zpracování knih, je žádoucí, aby i lepidla zasychala rychleji. [7,22]
2.5.6 Kůže
Ač se může zdát, že kůže v dnešní době není v knihařství příliš používaná, v dřívějších dobách tomu bylo naopak. Například v období gotiky byl potah z kůže či usně jeden z nejžádanějších (Obr. 6 a 7). Za nejušlechtilejší potah se dříve považoval právě ten kožený. Kůží se potahovali jak vnitřní desky vazby tak i vnější. Ke knihvazačským účelům byly zpracovány kůže z různých domácích zvířat, nejčastěji z koz.
Stránka 23 z 67 Dnes není kůže z ekologických a ekonomických důvodů pro tyto účely používána tak často, jako tomu bylo kdysi, ovšem i nyní se najdou vydavatelé, kteří pozvednou hodnotu své knihy právě tímto způsobem. [6,26]
Obr. 6: Gotická vazba s usňovým
pokryvem zdobená řezbou [7]
Obr. 7: Vazba německé luteránské Bible z roku 1656, rekonstrukce [8]
Stránka 24 z 67
2.5.7 Pergamen
Pergamen je kůže zbavená chlupů a tuku a následně konzervovaná. Dá se říci, že současná podoba knihy je spjata právě s pergamenem, jenž lze považovat za tzv.
knižního předchůdce. Mohlo se na něj psát z obou stran, různě jej přehýbat, rolovat, překládat a to vše bez toho, aby došlo k jeho poškození. Přeložením dvou listů pergamenu a vložením dalších takto přeložených listů, vznikl po sešití v místě ohybu první sešit.
Po následných úpravách tohoto sešitu a hlavně zpevnění jeho předních desek můžeme již mluvit o knize. Od 15. století, kdy byl pergamen nahrazen papírem, slouží již pouze sporadicky jako potahový materiál na knižní desky. [6,26]
2.5.8 Dřevo
Ve středověku sloužilo jako materiál využívaný k pokrytí knižních desek dřevo. Bylo využíváno nejen pro svou pevnost, jež byla vhodnou ochranou knižního bloku, ale také se na něj dalo dobře umístit ozdobné kování (Obr. 8) či jiné zdobné spony a předměty, v té době hojně využívané pro zkrášlení knižních vazeb. Nejčastěji se pro tento účel užívalo bukového dřeva, vzácně se v období gotiky vyskytuje dřevo ořechové nebo dubové. Tloušťka dřevěných knižních desek byla úměrná velikosti knižního bloku.
Někdy však knihvazač neměl k dispozici dostatečně tlusté dřevo a proto je možné setkat se i s knihou, která má velice silný knižní blok a nepřiměřeně tenké knižní desky.
Dřevěné desky se vyvíjely současně s dobou, kdy byla kniha vyráběna, ztenčovaly se nejdříve pouze na vnitřní straně, později i na vnější. Rohy desek bývaly většinou ostré, málokdy částečně ztupené a naprosto výjimečně můžeme nalézt knihy, které měly rohy knižních desek ztupené již knihařem při svém vzniku. [7,16]
Stránka 25 z 67 Obr. 8: Zadní dřevěná deska knihy se zabudovaným kovovým řetězem [8]
2.5.9 Barvy
Barva se stala důležitou dekorací při výrobě knižní vazby. Pestrá či výrazně barevná kniha nás na první pohled upoutá, což je v současné době velice žádoucí, chceme-li na první pohled zaujmout budoucího čtenáře.
Na druhé straně jakákoliv barva, především ta výrazná, musí mít požadované vlastnosti, především stálobarevnost, jejíž ztráta je na výraznějších odstínech dříve patrná.
Dnes se přední desky knih většinou nemalují, ale potiskují. Je to bezesporu rychlejší a úspornější varianta jak barevně zpestřit desky knih. Knihařské barvy používané k tištění knih mají jinou konzistenci než klasické tiskařské barvy. Aby tyto barvy na knihařském plátně dobře schly, přidává se do nich sušidlo. Před přidáním sušidla je však třeba tyto barvy zředit fermeží, ta vzniká tepelnou úpravou lněného oleje. Knihařské barvy se také ředí terpentýnem, jenž je tekutina získaná destilací pryskyřice ze dřeva stromů, především borovic. [6,25]
2.5.10 Ražební materiál
Na knihy lze nejen malovat nebo tisknout barvy, ale často jsou knižní desky zdobené ražením. Knižní tituly na hřbetech knih bývají také často zdobně ražené.
Nejpoužívanější materiál k ražení je zlato, pro svou vysokou cenu však bývá často nahrazováno bronzovou folií. Dnes se běžně používají vedle bronzových folií i folie stříbrné a hliníkové, časté jsou i barevné folie. [6]
Stránka 26 z 67 Obr. 9: Kniha Šimon Kouzelník se zlatým ražením z roku 1939
2.6 Restaurování knih
Druh a provedení knižní vazby je vrcholem zhotovení knihy a stejně tak můžeme říci, že její následné restaurování, je li třeba, je vrcholem činnosti restaurátora. Restaurování knižní vazby klade vysoké nároky nejenom na řemeslnou zručnost a zkušenost restaurátora, ale také je třeba, aby měl dostatečnou znalost materiálů, jež jsou v tomto oboru používány. Nedílnou součástí jeho práce je i orientace a znalost v oblasti historie knižních vazeb. Restaurátor musí být schopen rozhodnout, jak velký zásah je třeba na dané knižní vazbě učinit, s ohledem na historickou hodnotu díla a jeho následné možné změny vlivem restaurování.
Je vždy žádoucí, pokud restaurátor své zásahy předem konzultuje s historiky umění, ovšem není vhodné jejich poznatků a rad striktně dbát, neboť často nemají dostatečné znalosti a informace v oboru vazební struktury a zabývají se spíše kulturní a historickou hodnotou knihy.
Stránka 27 z 67 Vhodnou spoluprací restaurátora a historika umění však může vzniknout jedinečný a mnohdy ideální postup restaurování pro danou knihu, jenž zároveň dodrží všechny aspekty, které si tato citlivá práce, jakou restaurování bezesporu je, žádá.
Každá kniha je originál a je tedy důležité k ní i takto postupovat při restaurátorských úkonech. Měli bychom každý postup volit individuálně ke každé knižní vazbě, nelze se řídit jednotným návodem, který by byl aplikovatelný na všechny knihy. Je mnoho literárních děl, ať již zahraničních či našich, která se věnují restaurování papíru, ovšem o problematice restaurování knižní vazby zatím nebylo sepsáno žádné ucelené knižní dílo. Knižní vazba se od svého prvního vzniku vyvíjela a prošla určitým vývojem, charakteristickým pro každé období, ve kterém se nacházela a je důležité být s těmito skutečnostmi při jejím restaurování seznámen a dbát na ně. Dobrý restaurátor dokáže vhodně určit, zda vůbec a v jaké míře má být kniha restaurována, v závislosti na zachování její historické hodnoty a možného znehodnocení vlivem restaurování. Nikdy by neměla být upřednostňována záchrana jedné části knihy na úkor znehodnocení jiné, je třeba brát knihu jako celek se všemi jejími složkami a přistoupit k jejímu restaurování jako k souhře kompromisů, vedoucích k optimálnímu výsledku. [7,23]
2.7 Dokumentace stavu knihy
Před začátkem samotného restaurování je třeba provést důkladnou dokumentaci stavu knihy a to nejen fotografickou, ale též písemnou. Je třeba popsat a naznačit schémata šití a dalších skutečností, které se na knize nacházejí. Některé vlastnosti knihy a přesnosti jejího zhotovení vyjdou najevo až při započetí restaurování a je proto důležité zaznamenávat tyto poznatky i v průběhu práce na knize. Tato dokumentace je důležitá především tehdy, provádíme li rozebrání celé knihy a její následné složení v souladu s jejím původním stavem. [7]
Stránka 28 z 67 Obr. 10: Restaurování rukopisu z 15. stol., zpráva o poškození a budoucím zásahu [20]
2.8 Způsoby restaurování
Velkou část oprav lze provést tak, že není třeba rozebírat knižní blok, v tom případě hovoříme o restaurování tzv. in situ. Při této metodě dochází pouze k částečné demontáži knihy nebo k oddělení knižního bloku od desek. Lze jej užít v případě, že kniha není komplexně poškozená a je-li šití v knižním bloku dostatečně pevné a v dobrém stavu. Ač je tento způsob restaurování časově náročnější a také požadavky na zručnost restaurátora jsou v tomto případě větší, je bezesporu velkou výhodou této metody, že co nejvíce zachovává historickou identitu knihy. [17,20]
V současné době je snaha o tento druh restaurování a jeho další zdokonalení velká, neboť jakýmkoliv rozebráním knižní vazby, byť sebeopatrněji, dochází k obměně originálu a takto předělaná knižní vazba již z určité části ztrácí svou historickou hodnotu. Ať je knižní vazba zrestaurována sebelépe, jedná se posléze už o pouhou repliku. Druhou metodou, kterou můžeme pro restaurování knižních vazeb zvolit, je pak komplexní restaurátorský zásah. Jak je patrné z názvu, jedná se o komplexní zrestaurování knihy. [24]
Stránka 29 z 67 Oproti předešlé metodě je zde třeba dbát ještě více na detailnější dokumentaci stavu knihy, neboť při této metodě je rozebrána takřka celá kniha, knižní blok je oddělen od desek, následně demontován na dvoulisty. Právě proto, že listy knihy nejsou ponechány pohromadě, je třeba pečlivě zaznamenat stav knihy, listů a poznamenat si číslování stran, aby se předešlo jejich záměně mezi sebou. Ke komplexnímu restaurování se přistupuje tehdy, je li knižní blok značně poškozen, například plísní, červotočem a podobně, či dochází li ke korozi inkoustu. [7,25]
2.9 Restaurování knižních desek dle použitého materiálu
Restaurování knižních desek se vždy odvíjí od toho, z jakého materiálu byly ony desky zhotoveny. Nejčastějším požadavkem je restaurování a konzervování historických dokumentů a knih. Ty mají svá specifika dle doby, ve které byly zhotoveny a charakteristické jsou i materiály, jež byly v době jejich vzniku používány. Při restaurátorských pracích se ke každému materiálu přistupuje jinak. Dřevěné desky knih, mají li jen drobné vady a prasklinky, se nejčastěji stmelují směsí pilin a hoblin. Jedná li se o větší poškození způsobené například červotočem, užívá se postupů jako je petrifikace (zpevnění) či kolíčkování. Lepenkové desky se nahrazují kompaktní směsí papíroviny. Pokud jsou však desky zhotovené z lepenky zkroucené, což bývá jejich častým problémem, a pokud už ztratily svou ochranou funkci, přistupuje se k jejich sejmutí a nahrazení. Kožené desky se čistí buď mechanicky, nebo velmi šetrně chemicky. Chybí li část desek, podloží se původní materiál záplatou. Je třeba dbát na to, aby byla shoda nejen barvy usně, ale také aby byla dodržena materiálová shoda, tedy aby podložená a podkládaná kůže pocházela ze stejného druhu zvířete. Při rozsáhlém poškození se celý pokryv desek vymění za nové a výzdoba, fragmenty a další prvky se na ně dodatečně aplikují. Toto je však prováděno opravdu pouze při rozsáhlém poškození knižních desek, neboť je originál zcela přetvořen a pouze imitován.
[17, 18,21]
Stránka 30 z 67
3. Experimentální část
Tato kapitola je zaměřena nejdříve na sledování četnosti a lokalizaci poškození textilních komponent knižních vazeb a následující vyhodnocení získaných údajů. Pro přehlednější orientaci jsou výsledky prováděného průzkumu graficky znázorněny.
V dalším bodě experimentální části práce byl navrhnut postup opravy poškozených textilních struktur. Vytvoření komplexní kompozitní náhrady předcházeli tyto kroky:
Zjištění četnosti výskytu knihařského plátna v soukromé knihovně s technickou literaturou
Lokalizace a zhodnocení poškození textilních komponent knižní vazby
Příprava materiálů, chemikálií a vzorků pro experiment
Optimalizace dávkování a výběr vhodného lepidla
Příprava kompozitu lepidlo – vlákna
Lokální náhrada struktury plátna kompozitem
Vytvoření struktury knihařského plátna na kompozitní náhradě
Barvení kompozitní náhrady
Komplexní kompozitní náhrada v reálném použití
3.1 Soubor testovaných knih
V experimentu byla použita soukromá knihovna (vlastník: prof. Ing. Jakub WIENER, Ph.D.) - (obr. 11), obsahující pouze technické knihy (chemie, fyzika, matematika) psané v českém jazyce.
Tím je zachována snaha o objektivní vyhodnocení naměřených dat - obdobné používání knih i zúžení na určitý literární segment. Bylo analyzováno 571 knih z období let 1840 až 2006.
Stránka 31 z 67 Obr. 11: Soukromá knihovna použitá k experimentu
3.2 Metoda hodnocení poškození knih
Jednotlivé knihy byly váženy na digitálních vahách s přesností na desetiny gramu.
Kniha byla ohledána a bylo definováno, zda se na ní nachází knihařské plátno a popřípadě na jakých místech (obr. 12). Navíc bylo posuzováno, zda se jedná o plátno zatřené či nikoliv. Získané informace o jednotlivých knihách byly zaznamenány do tabulky (Excel) viz příloha 1. a použity pro následující statistickou analýzu.
Obr. 12: Definování míst, na nichž se nachází/nenachází textilní poškození 1 - Horní hřbetník
2 - Horní zlom, hřbet/desky 3 - Horní hrana desek 4 - Horní růžky 5 - Boční hrana desek 6 - Dolní růžky 7 - Spodní hrana desek 8 - Spodní zlom, hřbet/desky 9 - Spodní hřbetník
10 - Hřbet 11 - Desky
Stránka 32 z 67 Poškození textilních struktur bylo sledováno na 11 předem stanovených místech knižní vazby. Výsledkem lze zjistit, které knižní části jsou nejvíce namáhány a bývají nejčastěji poškozeny.
3.3 Použité textilie
Před započetím experimentu a vytvořením vzorků je třeba si nejdříve popsat materiály a chemikálie, které byli k dispozici. Knihařské plátno, na němž jsem se rozhodla celý experiment demonstrovat, bylo získáno z firmy Sentis s.r.o, jde o typ plátna Classics (barevné označení 203), (Obr. 13) ze 100% bavlny zatírané barevným modifikovaným škrobem. Dostava v osnově tohoto plátna je 20 nití na cm, o jemnosti 20 TEX. Dostava v útku je 17 nití na cm a jemnost též 20 TEX. Plošná hmotnost je 53g/m2. Jde o běžně používaný a velmi rozšířený typ knihařského plátna, vyráběný v mnoha barevných variantách.
Obr. 13: Knihařské plátno Classics z firmy Sentis s.r.o
Jako podkladový materiál, použitý při výrobě kompozitu, byly dostupné tři typy tkanin.
Konkrétně se jedná o tkaniny Floreta (Obr. 14), což je bavlněná tkanina s dostavou v osnově 48 nití v útku 53 nití na centimetr a plošnou hmotností 46g/m2, dále taktéž bavlněnou tkaninu s názvem Sara s dostavou v osnově 35 nití a v útku 26 nití na centimetr, a plošnou hmotností 66g/m2. Jako poslední polyesterovou tkaninu Ucipa (Obr. 15) s dostavou v osnově 33 nití na cm a dostavou v útku 27 nití na cm. a plošnou hmotností 44g/m2.
Stránka 33 z 67
Obr. 14: Floreta Obr. 15: Ucipa
3.4 Použitá vlákna
Série pokusů měla za cíl zjistit, která z těchto tří tkanin bude pro vytvoření potřebného kompozitu nejvhodnější. Při výrobě a simulaci záplat byl potřeba nejen vhodný materiál jako nosič, ale také bylo nutné vytvořit vhodnou strukturu, jež by imitovala chybějící knihařské plátno a tak by bylo následně možné vadné místo tímto materiálem nahradit.
Pro tyto účely byl získán bavlněný pramen z přádelny Technické Univerzity (obr. 16).
Obr. 16: Bavlněný pramen z přádelny TUL
Stránka 34 z 67
3.5 Použitá Lepidla a chemikálie
Z obchodu Ceiba byly objednány tyto čtyři druhy knihařských lepidel:
Akrylep 545x2 - Archivní lepidlo, disperzní, na bázi samo síťující akrylátové disperze obsahuje konzervační prostředek a aditiva. Lepidlo je zdravotně a ekologicky nezávadné. Nehořlavé a připravené ihned k použití.
Uplatnění nachází při ručním lepení kartonáže a papíru používaných v archivnictví a je užíváno pro restaurátorské účely. Vlastnosti lepidla zaručují dlouhodobou životnost spoje bez negativních vlastností na kvalitu lepeného papíru. [9]
Akrylep 545 - Jedná se téměř o totožné lepidlo (Obr. 17) jako Akrylep 545x2 s obdobnými vlastnostmi. Jde o vodné disperzní lepidlo, zdravotně a ekologicky nezávadné a nehořlavé. Jedná se pouze o starší z typů lepidel Akrylep. [9]
Planatol Elasta N - Je vodné, disperzní lepidlo. Neobsahuje ftaláty a rozpouštědla. Má neutrální pH a lze jej použít jak pro strojové tak i pro ruční lepení. Lze jej do 30 % ředit vodou a je silně lepící. Vhodné pro ruční výrobu knihařských desek (Obr. 18). [10]
Planatol, planaxol - Stejně jako Elasta N je planalox knihařské lepidlo. Je ze syntetické pryskyřice, transparentní a s obsahem změkčovadel. Lze jej použít pro ruční lepení knižních vazeb, potahování knih papírem a knihařským plátnem apod. Planalox má pH 7. [9]
Obr. 17: Lepidlo Akrylep 545 Obr. 18: Lepidlo Planatol Elasta N
Stránka 35 z 67 V neposlední řadě při simulaci imitace struktury knihařského plátna byly využity dva typy technických sprejů. Konkrétně se jedná o sprej DRY FILM ANTI STICK od firmy Ambersil. Jde o technický sprej (Obr. 19), který vytváří na povrchu, na nějž je aplikován specifickou nepřilnavou vrstvu, která je vodoodpudivá a odolná vůči olejům a rozpouštědlům. Sprej se aplikuje na suchý povrch, je na bázi PTFE a hodí se především k použití v potravinářství, textilním či plastovém průmyslu. [11]
Od stejnojmenné firmy byl k dispozici ještě technický sprej FORMULA 1 (Obr. 20).
Ten má mnohostranné využití a jedná se o silikonový separační prostředek. Je nehořlavý a speciálně vyvinut při obtížném uvolňování plastů a pryže. Jde o mazadlo využívané k snadnějšímu separování jednotlivých složek. [12]
Obr. 19: Dry film anti-stick sprej Obr. 20: Formula 1 sprej
3.6 Použitá barviva
Pro barvení a přiblížení se tak restaurovanému odstínu knihařského plátna byla vybrána tři přímá barviva s využitím pro textilní aplikace.
Konkrétně barvivo L4G Saturnová žluť, v neutrálním prostředí je toto barvivo velmi dobře leptatelné, v alkalickém je vhodné pro pestré lepty. Dále bylo použito barvivo L4G Saturnová modř, v neutrálním i alkalickém prostředí velmi dobře až výborně leptatelné a jako poslední typ barviva byla zvolena Saturnová červeň LG. Saturnová barviva jsou ve vodě rozpustná přímá barviva s velmi dobrou afinitou k celulózovým podkladům. Tato barviva lze mezi sebou navzájem kombinovat, jsou dodávána v práškové formě a mají dobrou stálobarevnost.
Stránka 36 z 67
3.7 Použitá zařízení
Pro zkoušku mechanické vlastnosti, v tomto případě pevnosti v tahu, kdy je textilie zatěžována až do destrukce, tedy přetrhu textilie, bylo použito zařízení, jemuž se říká trhací stroj, často je možné se setkat se zjednodušeným názvem trhačka. Při namáhání v tahu nazýváme odezvu materiálu pevností v tahu. Vzorek je na trhacím zařízení upnut do spodní a horní čelisti, kdy spodní čelist je spojena s pohybovým šroubem, jež ji svým otáčením stahuje směrem dolů a tak napíná vzorek. Síla, jež je vyvíjena natahováním ve vzorku, je měřena měřícím členem. Výstupem je graf závislosti pevnost- tažnost, který je také nazýván tahovou nebo pracovní křivkou.
Při měření barevnosti v poslední fázi experimentu byl použit fotospektrometr, na němž bylo možné změřit barevnost namíchaných vzorků lepidel. Rozsah měření vzorků byl zvolen v rozmezí o vlnové délce 400 až 700 nm (po 10nm). Výstupem bylo pro každé měření 30 hodnot zaznamenaných do excelové tabulky, jež byly následně převedeny do grafické podoby.
3.8 Příprava vzorků
Po přípravě potřebných materiálů a chemikálií, bylo následně třeba si připravit vzorky, se kterými budu během experimentu pracovat. Bavlněný pramen byl nastříhán na vzorky o délce 10, 5 a 1-2 mm.
Tři typy tkanin byly nastříhány na vzorky o velikosti 2x2 cm, vždy byla snaha vést střih po niti. Knihařské plátno bylo nastříháno na obdélníky velikosti 4,5x6 cm, do nichž byl vytvořen otvor o ploše 1x1 cm. (Obr. 21)
Stránka 37 z 67 Obr. 21: Vzorek připravený k experimentu
Pro tahovou zkoušku pevnosti spoje bylo třeba připravit si dostatečný počet pásků knihařského plátna o rozměrech 15x3 cm, taktéž střižených po niti.
4. Výsledky a vyhodnocení
Po dokončení vážení a zaznamenání všech zjištěných skutečností o knihách, bylo třeba zapsaná data vyhodnotit. Zda byly k dispozici spíše celotextilní knihy a popřípadě s jakým poškozením, či knihy alespoň částečně textilní nebo naopak knihy, na jejichž knižních deskách se nenachází žádný textilní prvek. Dále bylo možné zohlednit, jaké je stáří všech dostupných knih a v jakém rozmezí se pohybuje jejich hmotnost apod.
4.1 Využití textilií v knižní vazbě technických knih
Po zvážení zkoumaných knih a následném vyobrazení dat v grafu (graf 1.) je patrné, že hmotnost knih v rozpětí 54 – 2684 g není nijak závislá na roku vydání.
Stránka 38 z 67 Graf. 1: Závislost zkoumaných knih na roku vydání
Pro lepší přehlednost byla data zaznamenána v (Tab. 1), kde jsou číselně vyhodnocená pozorovaná data k celkovému počtu zkoumaných knih. Procentuelní zastoupení knih, které měly celoplátěnou textilní vazbu, bylo 40,1% a těch, které byly alespoň částečně textilní 49,6% zbylých, 10,3% knih nemělo na knižních deskách žádné textilní komponenty. Pokud mají knihy textilní pouze nějakou svou část, nemluvíme tedy o celoplátěných knihách, tak se nejčastěji jedná o knižní hřbet. Je to dáno patrně tím, že na knižní hřbet jsou kladeny největší mechanické nároky a je třeba, aby byl co možná nejodolnější.
Ve sledovaném souboru jsme také zjišťovali, jedná-li se o plátnovou vazbu zatřenou či nikoliv. Vlivem stáří zkoumaných knih mělo zatřené plátno na knižní vazbě 41% knih.
V současnosti je preferováno právě knihařské zatřené plátno, v dřívějších dobách tomu tak nebývalo.
0 500 1000 1500 2000 2500 3000
1840 1890 1940 1990
hmotnost knihy [g]
rok vydání knihy
Závislost hmotnosti knihy na roku vydání
Stránka 39 z 67 Číselný
údaj
Celkový počet zkoumaných
knih
Knihy s alespoň částečně textilní vazbou
Celotextilní knihy
Knihy s textilními deskami
v kusech 571 283 229 267
v % 100 49,6 40,1 46,8
Číselný údaj
Knihy s textilním
hřbetem
Knihy s textilními rohy
Knihy se zatřeným
plátnem
Knihy s obyčejným plátnem
v kusech 253 251 116 167
v % 44,3 44 20,3 29,2
Tab. 1: Číselného údaje o knihách v poměru k celkovému počtu knih
Poměrně vysoký výskyt textilních prvků na knižních vazbách si lze jednoduše vysvětlit tím, že předmětem zkoumání byla specifická knihovna obsahující převážně technickou literaturu. Ta byla a dodnes je považována za zboží vyšší ceny a jsou na ni kladeny také větší nároky. Delší životnost mají zajistit právě textilní komponenty.
Graf. 2: Sledování použitých textilií na knihách, rozděleno do 50. letých časových intervalech 0
20 40 60 80 100 120
1860-1909 1910-1959 1960-2010 2
51
114
24
92
116
Počet
Sledování používané textilie na knihách v 50 letých intervalech
textilie bez zátěru textilie se zátěrem
Stránka 40 z 67 Pokud si rozdělíme pro lepší přehlednost a znázornění knihy po 50. letých intervalech, podle toho, ve kterém roce byla kniha vydána, a sledovali jsme, zdali mají knižní desky plátnovou vazbu zatřenou či nikoliv, můžeme v (Grafu 2.) vidět, že u novějších knih se takřka stírá rozdíl v poměru, zda knihy mají či nemají zátěr. Je to dáno tím, že v současnosti si uvědomujeme jak důležité je knihy chránit před případným poškozením, čemuž se použijeme li právě plátnovou vazbu zatřenou, snažíme předejít.
Největší kontrast v poměru úpravy použité textile, můžeme najít u nejstarších knih.
Graf. 2: Počty kusů zkoumaných knih dle data vydání
Ze získaných údajů, které jsme si během vážení poznamenali, můžeme také určit, ze kterého období bylo použito největší množství knih (Graf. 2). Nejčastěji zkoumané knihy pocházeli z období z let 1952-1966, můžeme tak říci, že se jednalo o poválečnou literaturu a z let 1974-1988. Nejméně knih jsme měli k dispozici z let před rokem 1920.
Nejstarší knihou v celém experimentu byla kniha z roku 1842, naopak nejnovější kniha, kterou jsme měli k dispozici, byla vydána roku 2010.
Můžeme také využít toho, že máme zaznamenány roky vydání zkoumaných knih a znázornit si graficky (Graf. 3), ve kterých letech měly knihy nejčastěji textilní hřbet, rohy či desky.
0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20
1842 1860 1874 1886 1897 1899 1902 1905 1909 1912 1914 1918 1922 1925 1927 1929 1931 1933 1935 1940 1942 1944 1946 1948 1950 1952 1954 1956 1958 1960 1962 1964 1966 1968 1970 1972 1974 1976 1978 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006
1 1 1 1 2
1 1 1 1 1 1 1 1 1 2
1 1 1 1 1 1 2
1 1 1 4
2 2 1
2 1
3 3 5
3
1 2 2
4 5
3 3 6
5
1 6
5 5 4
3 14 14 14
6 15
12
6 10
19
10 17
14 17
13 16
7 6
7 6
7
4 10
11
9
6 8
19
9 12
11 11 12
11 10
9 14
6 8
5 5
3 7
1 1 3
2 2 3
2 2 7
4
1 2
1 1
Počty zkoumaných knih dle data vydání [ks]
Stránka 41 z 67 Graf. 3: Sledování textilních částí na knihách dle data vydání
4.2 Monitorování poškození
Hodnoty uvedené v grafu (Graf. 4) jsou uvedeny v procentech a jedná se o počet poškození na celkový počet knih, které měly alespoň částečně textilní vazbu.
Graf. 4: Poškození knižních komponentů na celkový počet knih s textilní vazbou
0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200
1860-1909 1910-1959 1960-2010 7
82
178
11
94
148
7
83
161
Počet
Počet knih s textilními částmi dle data vydání
desky hřbet rohy
0%
10%
20%
30%
procentuální poškození
poškození jednotlivých knižních částí v %
Stránka 42 z 67 Ze získaných hodnot je patrné, že nejčastěji bývají poškozeny textilní komponenty knih, nacházející se na dolních růžkách a to více jak jedna čtvrtina, dále na horním zlomu – hřbet/desky a pak spodním zlomu – hřbet/desky. Důvodem, proč se poškození vyskytuje nejběžněji na těchto částech knih, je vysoké mechanické namáhání a také v případě poškození horního zlomu můžeme mluvit o namáhání v tahu. Nejméně poškození pak podléhají téměř celé knižní desky i jejich horní a dolní hrana.
Toto grafické znázornění nám sice říká, které textilní části jsou nejvíce poškozené a které naopak méně, můžeme se ale na tuto problematiku podívat i z hlediska toho, jak jsou námi sledované knihy staré, tedy dle jejich roku vydání. Opět jsme si seřadili knižní tituly do tří skupin o rozsahu 50 let a sledovali jsme poškození knižních komponent s textilní vazbou.
Graf. 5: Poškození textilních částí knih v souvislosti s rokem vydání 0
5 10 15 20 25 30 35 40 45 50
1860-1909 1910-1959 1960-2010
0
17
28
1
21
43
1 3 3
1
21
45
0
3 2
0
27
48
0
5 5
0
20
30
0
12 12
0
4 6
0
4
1
Počet
Graf textilního poškození knih v 50 letých intervalech
Horní hřbetník horní zlom- hřbet/desky horní hrana desek horní růžky boční hrana desek dolní růžky spodní hrana desek spodní zlom - hřbet/desky spodní hřbetník hřbet
desky
Stránka 43 z 67 Můžeme říci, že dolní růžky bývají vždy nejčastěji poškozené, bez ohledu nato z jakého období kniha pochází. I při rozdělení knih dle data vydání je tak patrné, že textilní komponenty podléhají opotřebení a poškozují se téměř vždy stejně, na stejných místech.
Textilní knižní vazba tak nezaznamenala žádné změny ohledně finálních úprav, tedy alespoň ne takové, které by se projevili v našem pozorování.
Jak již bylo řečeno, je možné knižní vazbu, konkrétně potahovaný materiál nacházející se na jejích deskách restaurovat, ale bylo by žádoucí těmto nutným zásahům předcházet, jelikož restaurovaná kniha již nikdy není stejné hodnoty jako kniha originální.
4.3 Optimalizace dávkování lepidel a výběr lepidla pro další experimenty
V počáteční fázi pokusu bylo třeba zjistit nejen vhodnou koncentraci lepidla, ale také eliminovat lepidla, se kterými se pracuje lépe a naopak hůře v kombinaci s vhodnou délkou vláken. Pro zjištění tohoto, bylo možné využít již připravené, tři různé délky bavlněného pramene, a na laboratorních sklíčkách je míchat v různém poměru s připravenými lepidly. Postup experimentu byl následující:
Vytvoření pasty, složené z jednoho druhu lepidla o hmotnosti 1 gram a přidání nastříhaného bavlněného pramene o zvolené délce (např. 1 cm) a hmotnosti 0,05g.
Příprava všech tří vzorků látek o rozměru 2x2 cm a čtyř laboratorních sklíček, na kterých se vytvořili vzorky
Na každé sklíčko byl dán vzorek látky a na něj nanesena jedna čtvrtina připravené pasty (tedy přibližně 0,26 g pasty složené z lepidla a vláken)
Na poslední, čtvrté sklíčko byla aplikována pouze čistá pasta, bez podkladové tkaniny, a to také na plochu 2x2 cm
Opakování postupu, dokud nebyly vytvořeny všechny možné kombinace lepidel a délek vláken na všech tkaninách (Obr. 22, Tab. 1).
Stránka 44 z 67 Obr. 22: Vzorky pasty z lepidla a vláken na tkaninách
Sara Ba, Akrylep 545x2 1g lep. + 0,05g vl. 1cm
(0,2625g)
Sara Ba, Akrylep 545x2 1g lep. + 0,05g vl. 1cm
(0,2625g)
Sara Ba, Akrylep 545 1g lep. + 0,05g vl. 5mm
(0,2625g) Floreta Ba, Akrylep 545x2
1g lep. + 0,05g vl. 1cm (0,2625g)
Floreta Ba, Akrylep 545 1g lep. + 0,05g vl. 1cm
(0,2625g)
Floreta Ba, Akrylep 545x2 1g lep. + 0,05g vl. 5mm
(0,2625g) Ucipa PES, Akrylep 545x2
1g lep. + 0,05g vl. 5mm (0,2625g)
Ucipa PES, Akrylep 545x2 1g lep. + 0,05g vl. 1cm
( 0,2625g)
Ucipa PES, Akrylep 545 1g lep. + 0,05g vl. 5mm
( 0,2825g) Bez textilie, Akrylep 545x2
1g lep + 0,05g vl. 5mm (0,2625g)
Bez textilie, Akrylep 545x2 1g lep + 0,05g vl. 1cm
(0,2625g)
Bez textilie, Akrylep 545 1g lep + 0,05g vl. 5mm
(0,2623g) Sara Ba, Planatol Elasta N
1g lep. + 0,01g vl. 5mm (0,2825g)
Bez textilie, Plan. Elasta N 1g lep. + 0,01g vl. 5mm
(0,2525g)
Floreta Ba, Plan. Elasta N 1g lep. + 0,01g vl. 5mm
(0,2525g)
Tab. 2: Popis vzorků z Obr. 22, při optimalizaci dávkování lepidel
