za odborné vedení . Mé díky patří i všem respondentům, kteří se podíleli na empirickém šetření. Rád a bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Zdeňku Kovaříkovi ěkování Pod

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Zdeňku Kovaříkovi za odborné vedení. Mé díky patří i všem respondentům, kteří se podíleli na empirickém šetření.

Anotace

Bakalářská práce se zabývá postpenitenciární péčí v České republice. Cílem této práce je zjistit, v jaké oblasti běžného života potřebují osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nejčastěji pomoci a na základě těchto poznatků navrhnout sociální službu Farní charity Česká Lípa, která by se zabývala touto cílovou skupinou.

V teoretické části se zabývám vymezením pojmů penitenciární a postpenitenciární péče a subjekty, které tuto péči poskytují. Zaměřuji se zde na popis činnosti sociálních kurátorů, Probační a mediační služby a další subjekty poskytující postpenitenciární péči a prací s klientem propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody.

Ve výzkumné části zjišťuji od pracovníků Probační a mediační služby, sociálních kurátorů, pracovníků věznice Stráž pod Ralskem a pracovnic charitního zařízení, kde vidí největší potřebu pomoci klientům po výkonu trestu odnětí svobody, zda jsou tyto potřeby dostatečně uspokojovány atd. Výstupem bude navržení sociální služby Farní charity Česká Lípa, pro cílovou skupinu osob po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Klíčová slova

Cílová skupina, odsouzený, penitenciární péče, postpenitenciární péče, program zacházení, sociální služba, věznice, výkon trestu odnětí svobody

Annotation

The bachelor thesis deals with the issue of post penitentiary care in the Czech Republic.

The aim of this thesis is to elaborate the areas of daily living in which persons dismissed from prison need support with. Based on this elaborate is to further propose establishing social service at non-governmental organization Farni charita Ceska Lipa who could offer further services to such target group.

The theoretical part deals with terminology related to penitentiary and post penitentiary care and subjects offering such services. Further, it describes activities of social curators, probation and mediation services and other subjects providing post penitentiary care and services provided to clients dismissed from prison.

The research part elaborates areas of most needed support for clients dismissed from prison based on professional experience of probation and mediation officers, social curators, corkers of Stráž pod Ralskem prison and workers of charitable facilities.

Further, it elaborates if those needs for support are fulfilled.

The outcome of this thesis is proposal for social service provided by Farni charita Ceska Lipa for the target group of people dismissed from prison.

Klíčová slova

Target group, convicted, penitentiary care, postpenitentiary care, treatment program, social service, jail, execution of imprisonment

Obsah

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 6

1 ÚVOD ... 7

TEORETICKÁ ČÁST ... 9

2 PENITENCIÁRNÍ PÉČE A VĚDNÍ DISCIPLÍNY PODÍLEJÍCÍ SE NA ŘEŠENÍ OTÁZEK ZACHÁZENÍ S ODSOUZENÝMI ... 9

2.1 PENITENCIÁRNÍ PSYCHOLOGIE ... 9

2.2 PENITENCIÁRNÍ PSYCHIATRIE ... 10

2.3 PENITENCIÁRNÍ PEDAGOGIKA ... 10

2.4 PENITENCIÁRNÍ PRÁVO ... 11

2.5 PENITENCIÁRNÍ SOCIOLOGIE ... 11

3 PENITENCIÁRNÍ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE ... 11

3.1 ZÁKLADNÍ TYPY VĚZNIC ... 12

3.2 PROGRAMY ZACHÁZENÍ ... 13

3.2.1 Aktivity programu zacházení ... 14

3.2.1.1 Pracovní aktivity ... 14

3.2.1.2 Vzdělávací aktivity ... 15

3.2.1.3 Speciální výchovné aktivity ... 16

3.2.1.4 Zájmové aktivity ... 17

3.2.1.5 Oblast utváření vnějších vztahů ... 17

4 POSTPENITENCIÁRNÍ PÉČE ... 19

5 KONTINUÁLNÍ SOCIÁLNÍ PÉČE ... 20

6 SUBJEKTY POSKYTUJÍCÍ POSTPENITENCIÁRNÍ PÉČI ... 22

6.1 SOCIÁLNÍ KURÁTOR ... 22

6.2 PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ... 25

6.2.1 Probace a Mediace ... 26

6.2.2 Parole ... 27

6.3 SOCIÁLNÍ SLUŽBY ... 28

6.3.1 Kategorizace sociálních služeb ... 28

6.3.2 Služby sociální prevence vhodné pro cílovou skupinu osob po VTOS ... 29

6.4 CHARITA ČESKÁ REPUBLIKA ... 33

7 PRAKTICKÁ ČÁST ... 34

7.1 CÍL VÝZKUMU ... 34

7.2 VÝZKUMNÝ VZOREK ... 35

7.3 METODOLOGIE VÝZKUMU ... 36

7.4 PRŮBĚH VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ... 38

7.5 VÝZKUMNÉ OKRUHY OTÁZEK ... 38

7.6 ANALÝZA DAT ... 39

7.7 DISKUZE KJEDNOTLIVÝM KATEGORIÍM ... 52

8 POPIS REALIZACE NAVRHOVANÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY ... 56

9 ZÁVĚR ... 62

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 63

SEZNAM PŘÍLOH ... 65

6

Seznam použitých zkratek

ČR – Česká republika

MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí NNO – nestátní neziskové organizace

PMS – Probační a mediační služba RT – rejstřík trestů

TOS – trest odnětí svobody

VS ČR – vězeňská služba České republiky VTOS – výkon trestu odnětí svobody

7

1 Úvod

Nad tématem mé bakalářské práce jsem dlouho přemýšlela. Vymýšlela jsem různá témata, která by byla zajímavá nejen pro mě, ale i pro mé okolí. Vzhledem k oboru, který studuji, jsem chtěla, aby má bakalářská práce nějakým způsobem souvisela s vězeňstvím. Na toto téma už bylo psáno spousta prací a nenapadalo mě, v čem přesně by byla má práce přínosem. Jelikož pracuji v sociálních službách, rozhodla jsem se nakonec zaměřit svou práci na osoby po výkonu trestu odnětí svobody. S těmito osobami jsem se několikrát během svého života setkala, převážně pracovně a zjistila jsem, že vlastně ve svém okolí neznám žádnou sociální službu, která by se zabývala touto cílovou skupinou. To bylo také důvodem, proč jsem si zvolila toto téma bakalářské práce, jejímž cílem bude návrh sociální služby zaměřené na potřeby osob po VTOS. Tyto osoby, hlavně pokud nemají možnost návratu k rodině, se potýkají se spoustou obtíží po ukončení výkonu trestu odnětí svobody. Převážně osoby po vykonání několikaletého trestu odnětí svobody se vrací do společnosti, kterou vůbec neznají.

Nejsou schopny se zorientovat, spousta věcí je jinak, místa, která znaly, mohou vypadat jinak, služby, které využívaly, už mnohdy možná neexistují. Pro tyto osoby musí být návrat do běžného života a integrace zpět do společnosti mnohdy nad jejich síly.

Prostřednictvím sociální služby, zabývající se touto cílovou skupinou, by vstup do běžného života mohl být v mnoha ohledech jednodušší, což by také mohlo přispět k tomu, že by v mnoha případech nebyli nuceni opět páchat trestnou činnost.

Postupně se ve své práci zabývám penitencirání péčí a programy zacházení s osobami ve VTOS, jelikož považuji za důležité zjistit, jak je s odsouzenými během výkonu trestu odnětí svobody pracováno. Jaké mají možnosti na trávení času, zda mohou získat zkušenosti či návyky, které by jim po propuštění pomohly se zapojením do běžného života. Dále popisuji subjekty postpenitenciární péče, pro zjištění možností, jak je s osobami po propuštění z výkonu trestu pracováno. Nedílnou součástí této práce je také popis několika služeb sociální prevence, které by mohly být sociální službou zaměřenou na cílovou skupinu osob propuštěných z VTOS.

V praktické části své práce se zabývám potřebami osob ve výkonu trestu odnětí svobody a po něm, zjišťuji, jaké jsou nejčastější problémy těchto osob a co potřebují, aby se mohli co nejrychleji zapojit zpět do společnosti a žít životem slučitelným s běžnými normami. Ptám se pracovníků, kteří s touto skupinou osob pracují, kde vidí

8

úskalí v jejich začleněním. Dotazy jsem rozdělila do čtyř kategorií: vztahy s rodinou, ubytování, zaměstnání, nová služba, které jsem zkoumala. Na základě odpovědí z rozhovorů a dotazníků jsem shrnula jednotlivé kategorie a na tomto základě navrhla vhodnou sociální službu pro tuto cílovou skupinu. K navržené sociální službě jsem jako cíl práce vytvořila také popis realizace poskytované sociální služby, podle toho, co vše by daná služba dle zákona měla nabízet.

9

TEORETICKÁ ČÁST

2 Penitenciární péče a vědní disciplíny podílející se na řešení otázek zacházení s odsouzenými

Penitenciární péče je speciální péče o osoby ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Slovo penitenciární pochází z latinského paenitentia, což znamená lítost, změnu mínění nebo myšlení, náprava, polepšení. Penitenciární péče zahrnuje vše, co se týká vězeňství a zacházení s osobami ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.

Penitenciární nauka je nauka o účinnosti a výkonu trestu odnětí svobody. Zabývá se použitými metodami, formami a prostředky nápravně výchovné činnosti u odsouzených.

Vychází z poznatků vědních disciplín aplikovaných na podmínky vězeňství.

Penitenciární disciplíny se zabývají jednotlivými stránkami výkonu trestu odnětí svobody. Mezi tyto disciplíny řadíme penitenciární psychologii, penitenciární psychiatrii, penitenciární pedagogiku, penitenciární právo a penitenciární sociologii.

2.1 Penitenciární psychologie

Penitenciární psychologie zkoumá problémy penitenciárního zacházení a zabývá se následujícími úkoly:

 zkoumá osobnost odsouzeného – zaměřuje se na jeho individuální zvláštnosti, vývoj osobnosti, etiogeneze delikventního jednání, prognózy dalšího sociálního chování. Na základě těchto poznatků lze zvolit adekvátní individuální přístup, správný výchovný program…

 zkoumá individuálněpsychologické a sociálněpsychologické problémy života ve věznicích, strukturu vztahů mezi odsouzenými, mezi odsouzenými a personálem

 zkoumá účinnost výchovných metod a jejich vhodnost v závislosti na požadované změny chování odsouzených. (Černíková, 2008, s. 14 – 15)

10

2.2 Penitenciární psychiatrie

Penitenciární psychiatrie je speciální aplikovaný obor, který se zaměřuje na diagnostikování a poskytování individualizované léčebně-terapeutické péče odsouzeným s psychickými odchylkami. Zejména se jedná o odsouzené s výraznými poruchami osobnosti, které vznikly např. zneužíváním alkoholu, drog, či odsouzené se sexuálními deviacemi. (Černíková, 2008, s. 14 – 15)

Penitenciární psychiatrie má na rozdíl od běžné psychiatrie určitá specifika, jelikož řada duševních poruch má v prostředí vězení jiný průběh. V zařízeních pro výkon vazby nebo výkon trestu odnětí svobody je řešena externím pracovníkem.

2.3 Penitenciární pedagogika

Penitenciární pedagogika je speciální disciplína zabývající se výchovným působením na vězně.

Jejím úkolem je:

 využít poznatky z obecné a speciální pedagogiky a dalších disciplín, které mají vztah k řešeným problémům penitenciární výchovy

 vytvoření systému penitenciární výchovy, který se bude odvíjet z trestní politiky státu a koncepce vězeňství

 přinášet podněty do trestněprávní vědy a rozvojem své teorie a praxe vytvářet nutnost dalších právních úprav výkonu trestu odnětí svobody. (Černíková, 2008, s. 12 – 13)

Penitenciární pedagogika je důležitou součástí vězeňství, protože výkon trestu odnětí svobody není jen represí, ale má odsouzeného vychovávat, vytvářet předpoklady ke změně jeho chování, aby bylo zabráněno v opakování jeho trestné činnosti.

11

2.4 Penitenciární právo

Penitenciární právo představuje souhrn norem pro výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody.

Patří sem např.:

 Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

 Zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence

 Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky

 Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby

 Nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody

2.5 Penitenciární sociologie

Jedná se o specializovaný obor sociologie, který zkoumá sociální vazby, strukturu a jejich fungování a účinnost v penitenciárním procesu naplnění výkonu trestu odnětí svobody.

„Před penitenciární sociologií stojí úkol odpovědět na otázku: Jaká je nejvhodnější, efektivně funkční organizační struktura institucí určených pro výkon vazby a výkon trestu.“ (Černíková, 2008, s. 16)

3 Penitenciární péče v České republice

Penitenciární péče je poskytována ve vazebních věznicích a věznicích. V české republice se nachází celkem 35 věznic, z toho je 10 vazebních věznic a 2 detenční ústavy.

Vazební věznice zajišťují výkon vazby obviněných osob. Mohou zde být ale také odsouzení zařazeni nejčastěji do věznice s dozorem, pokud je z kapacitních důvodů nelze umístit do příslušné věznice.

12

Do věznic jsou umisťováni osoby pravomocně odsouzené za trestný čin. Věznice jsou členěny podle míry vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a uplatňování resocializačních programů. Jsou 4 základní typy od nejmírnější po nejpřísnější.

3.1 Základní typy věznic

Věznice s dohledem – v tomto typu věznice mají odsouzení neomezený pohyb.

Odsouzení zde mohou pracovat mimo věznici na takzvaných venkovních pracovištích.

Mohou se účastnit různých akcí mimo věznici za doprovodu zaměstnance Vězeňské služby ČR, což je vychovatel nebo jiný odborný pracovník. Odsouzení v tomto typu věznice mají možnost požádat ředitele věznice o povolení k opuštění věznice v souvislosti s návštěvou. Ředitel věznice ve spolupráci s komisí složené z odborných zaměstnanců může tuto návštěvu povolit až na 24 hodin 1 krát za 14 dní. Podmínkou k udělení takovéhoto povolení je plnění všech povinností ze strany odsouzeného. Toto povolení se uděluje formou kázeňské odměny.

Věznice s dozorem – v tomto typu věznice se odsouzení pohybují zpravidla pod dozorem zaměstnance Vězeňské služby ČR. I odsouzení v tomto typu věznice mohou pracovat mimo věznici, stejně jako odsouzení ve věznici s dohledem, s tím rozdílem, že na ně dohlíží pověřený zaměstnanec v minimálně hodinovém intervalu. Stejně tak mohou navštěvovat společenské akce mimo věznici pod dohledem pracovníka Vězeňské služby ČR. Odsouzení mají možnost návštěv dvakrát za měsíc ve věznici.

Pokud si odsouzení řádně plní své povinnosti, stejně jako odsouzení ve věznici s dohledem mají možnost požádat ředitele věznici o povolení návštěvy mimo věznici 1 krát za měsíc.

Věznice s ostrahou – v tomto typu věznice se odsouzení pohybují pouze pod dohledem zaměstnance Vězeňské služby ČR. Pracovat mohou na pracovištích uvnitř věznice.

Návštěvy probíhají pod dohledem zaměstnance věznice v návštěvní místnosti. I těmto odsouzeným může být udělena kázeňská odměna ve formě návštěvy mimo věznici až na 24 hodin, maximálně však 1 krát za dva měsíce.

Věznice se zvýšenou ostrahou – pohyb odsouzených v tomto typu věznice probíhá vždy pod dohledem příslušníka Vězeňské služby ČR. Odsouzení pracují uvnitř věznice

13

pod dohledem příslušníka nebo pracují přímo na celách. Návštěvy probíhají vždy pod dohledem příslušníka Vězeňské služby ČR.

Zařazení do určitého typu věznice určuje soud ve svém rozsudku. Zařazení do typu věznice nemusí být definitivní pro celou dobu trvání výkonu trestu. V průběhu výkonu trestu si může sám odsouzený, ale také ředitel věznice či státní zástupce, podat k soudu návrh na přeřazení z jednoho typu věznice do jiného. Kromě základních typů věznic jsou zřízeny také zvláštní věznice pro mladistvé, pro ženy či matky s dětmi.

3.2 Programy zacházení

§ 2 odst. 2 zákonu č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody uvádí, že pokud to umožní doba výkonu trestu, mají být podporovány dovednosti, které odsouzenému mohou po ukončení výkonu trestu odnětí svobody soběstačný život po návratu zpět do společnosti. (Zákon č. 169/1999 Sb.) Z toho také vyplývá, že je kladen důraz na to, aby se co nejvíce zvýšila míra reintegrace do společnosti a schopnost žít po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v souladu se zákonem.

Co přesně je program zacházení, upravuje § 41 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.

Ten říká, že je program zacházení sestavován na základě komplexní zprávy psychologického, pedagogického, sociálního a je-li to třeba také lékařského posouzení odsouzeného. Zohledňuje se zde délka trestu, osobnost odsouzeného a příčiny jeho trestné činnosti. Hodností se zde rizika a potřeby odsouzeného. Program zacházení je tedy „ušitý na míru“ každému odsouzenému. Metody zacházení a práce s odsouzenými směřují k cíli, jímž je vytvoření předpokladů pro soběstačný život v souladu se zákonem. (Zákon č. 169/1999 Sb.) Daným cílem může být zvýšení stupně vzdělání, zvýšení pracovní kvalifikace, která může zvýšit šanci pracovního uplatnění po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, osvojení pracovních návyků, které třeba odsouzený doposud neměl, naučit se dovednosti, které jsou potřebné k samostatnému životu.

Nezvolí-li si odsouzený žádný z programu zacházení, neznamená to, že se žádných aktivit nemusí zúčastnit. V takovém případě se musí účastnit programu zacházení, který stanoví vnitřní řád věznice. Určité kategorie odsouzených bývají také zařazováni do

14

speciálních programů, které poskytují zejména specializovaná oddělení.

(Biedermanová, Petras, 2001, s. 15)

3.2.1 Aktivity programu zacházení

Programy zacházení bývají rozdělené na následující aktivity:

 Pracovní aktivity

 Vzdělávací aktivity

 Speciální výchovné aktivity

 Zájmové aktivity

 Oblast utváření vnějších vztahů

3.2.1.1 Pracovní aktivity

Pracovní aktivity mají za cíl vytvořit pracovní návyky u odsouzených, kteří do té doby žádné neměli a dále udržet pracovní návyky u těch, kteří před nástupem do VTOS pracovali. (Biedermanová, Petras, 2001, s. 16) Během mé účasti ve věznici Stráž pod Ralskem, kde jsem byla přítomna společně se sociální pracovnicí Oblastní charity Česká Kamenice, která nejen v této věznici poskytuje odborné sociální poradenství, jsem byla při několika skupinových sezeních s odsouzenými svědkem toho, že více než polovina přítomných nebyla pracovně zařazena a před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody nepracovala. Odsouzení, kteří naopak pracovně zařazení byli, uváděli, že jim takto trest „lépe utíká“. Dle mého názoru, je jednodušší získat pracovní návyky během výkonu trestu odnětí svobody, jelikož věznice jako taková požaduje po odsouzeném dodržování určitého řádu, který mnozí odsouzení nikdy neměli. Nebylo jejich povinností v osobním životě např. pravidelně vstávat v určenou dobu, dodržovat určitý časový harmonogram. Jelikož toto věznice vyžaduje, odsouzený v určenou dobu vstávat musí. I to by mohlo být jedním z důvodů, kdy vstávání do práce není tak problémové jako v běžném životě. Dále nepotřebuje odsouzený na dopravení se do práce žádné finance, což také bývá mnohdy problém, kvůli kterému mnozí lidé, i když si práci najdou, brzy o práci opět ztratí zájem. Tyto problémy při pracovním zařazení během výkonu trestu odsouzenému odpadají a tím mohou zjednodušit jeho nástup do

15

práce. Dalším důležitým aspektem je ekonomická stránka. Pokud je odsouzený pracovně zařazen, je mu z platu pravidelně hrazeno výživné na děti a také náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody. Tím může odsouzený zabránit vzniku nebo navyšování jeho dluhů, což ale bohužel není mnohdy dostačující motivace k tomu, nechat se pracovně zařadit.

Biedermanová a Petras ve své knize uvádí, že: „Takto uspořádaná práce odsouzených, vykonávaná navíc v podmínkách odpovídajících mimovězeňskému standard (a též spravedlivě odměňována), utváří v žádoucím směru vztah odsouzeného k práci vůbec (práce je typicky lidská potřeba) i k práci jako prostředku uspokojování dalších potřeb zájmu člověka (což evidentně u odsouzených osob nebývá samozřejmostí)“

(Biedermanová, Petras, 2001, s. 16) Jak jsem již výše uvedla, ne vždy jsou odsouzení vnitřně dosti motivování k práci. Jedním z důvodů je že nemají žádné pracovní návyky, druhým důvodem bývají v mnoha případech právě vysoké dluhy. Během několika konzultací s odsouzenými na toto téma uváděli, že jejich dluhy jsou tak vysoké, že je do konce života nedokáží zaplatit. Dalším důvodem spojeným se zadlužeností nejen těchto osob je to, že jelikož mají tito lide mnohdy velké množství exekucí, dle jejich slov se jim pracovat nevyplatí, jelikož po všech srážkách je jejich výplata tak malá, že jim to za námahu denního docházení do zaměstnání nestojí.

Základními formami zaměstnávání odsouzených v České republice jsou:

- vnitřní výrobní činnost v dané věznici - provozovny Střediska hospodářské činnosti - zaměstnávání u podnikatelských subjektů

- denní studium (Biedermanová, Petras, 2001, s. 17)

3.2.1.2 Vzdělávací aktivity

Vzdělání se vždy přikládal velký význam a to i u osob ve výkonu trestu odnětí svobody.

Mnoho vězněných osob nemělo ukončené základní vzdělání nebo navštěvovali zvláštní školy. Velký důraz byl proto kladen převážně na kurzy čtení a psaní, jelikož velké množství odsouzených bývalo negramotných. S vyvíjející se dobou však stoupala míra vzdělanosti napříč celou populací, to je i důvodem, proč se v současné době klade důraz

16

převážně na vzdělávání v učebních oborech a vzdělávání v administrativních či technických profesí, ze kterých poté mají odsouzení možnost uplatnění na trhu práce.

(Biedermanová, Petras, 2001, s. 20)

Mezi vzdělávací aktivity v rámci programu zacházení se řadí:

 Organizované vzdělávání, či vzdělávání realizované školským vzdělávacím střediskem což je základní škola, učební obory, odborné a všeobecné vzdělávací kurzy

 Jazykové, sociálně – právní, počítačové a jiné kurzy, které v rámci plnění programu zacházení realizují pracovníci dané věznice

 Vzdělávání v korespondenčních kurzech základních, středních, vyšších odborných či vysokých školách České republiky. (Razsková, Hoferková, 2014, s. 19)

Vzdělávání odsouzených osob může probíhat v pracovní době, jelikož je stavěno na takovou úroveň jako zaměstnání.

Z vysvědčení či osvědčení o absolvování kurzu nesmí být zjevné, že vzdělávání probíhalo v rámci trestu odnětí svobody.

Odsouzení tedy mají možnost si během výkonu trestu odnětí svobody doplnit základní vzdělání v kurzech tomu určených, mohou se připravit na výkon povolání v učebních či studijních oborech a doplnit či zvýšit svou kvalifikaci pro budoucí uplatnění na trhu práce. Toto je velmi přínosné především u mladistvých a prvotrestaných odsouzených, kteří by v běžném životě mimo VTOS těchto možností z mnoha důvodů vůbec nevyužili.

3.2.1.3 Speciální výchovné aktivity

Na speciální výchovné aktivity je kladen velký důraz, jelikož právě tyto aktivity by měly v největší míře vést k resocializaci odsouzených osob. Jsou vedeny odbornými pracovníky věznice – psychology, sociálními pracovníky, speciálními pedagogy nebo vychovateli. Tyto aktivity jsou odsouzenému určeny speciálním pedagogem, sám si je tedy nevybírá. Speciální pedagog stanovuje tyto aktivity na základě komplexní zprávy o odsouzeném.

17

Speciální výchovné aktivity jsou individuální či skupinové aktivity zaměřené na:

 sociálně právní poradenství

 terapeutické programy

 trénink zvládání vlastní agresivity

Tyto aktivity jsou využívány ve všech oddělení věznic, nejvíce však ve specializovaných odděleních. (Biedermanová, Petras, 2011, s. 24).

3.2.1.4 Zájmové aktivity

Tyto aktivity mají za cíl uspokojování kulturních a duchovních potřeb odsouzených.

Vycházejí z jich zájmů. Prostřednictvím zájmových aktivit by si odsouzení měli osvojit smysluplné využívání volného času.

„Zájmové aktivity obsahují nejrůznější formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným vzděláním, kteří rozvíjejí u odsouzených schopnosti, vědomosti, sociální dovednosti, které jsou předpokladem naplňování integrativní funkce TOS.“ (Černíková 2008, s. 102)

Jak je v mnoha publikacích uvedeno, spousta odsouzených před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody trávila svůj volný čas v různých partách, užíváním návykových látek, bez jakéhokoliv smyslu. Od tohoto trávení volného času se velmi často později odvíjelo jejich kriminální chování a trestná činnost. Zájmové aktivity by měly vést k tomu, aby se odsouzený naučil smysluplně trávit volný čas i po výkonu trestu odnětí svobody.

3.2.1.5 Oblast utváření vnějších vztahů

„Tato oblast bývá některými autory také nazývána jako extramulární, tj. „za zdí vězení“. Jedná se o vytváření, udržování či posilování vazeb odsouzených s vnějším světem (k rodině, přátelům a známým mimo kriminální subkulturu), rozvíjení znalostí, dovedností, které jsou potřebné v občanské společnosti.“ (Biedermanová, Petras 2011, s. 28)

18

Do této oblasti patří především způsob návštěv odsouzeného s rodinou a blízkými.

Pokud je to možné, je důležité tyto vztahy udržet a posilovat a to především z toho důvodu, aby se měl odsouzený po výkonu trestu odnětí svobody kam vrátit.

Důležité je to také při zařazování převážně dlouhodobě odsouzených do výstupních oddělení věznic. Toto probíhá přibližně půl roku před ukončením výkonu trestu. Na těchto odděleních jsou odsouzení připravováni na život na svobodě. Výstupní oddělení se zaměřují na vytváření podmínek pro samostatný způsob života po propuštění, snaží se minimalizovat selhání a pomáhat v úskalích přechodu do běžného života.

Odsouzení zde mají možnost metodické a odborné pomoci při řešení sociálních problémů, které jsou spojeny s hledáním bydlení, pokud není možnost vrátit se k rodině, či hledání zaměstnání. Sociální pracovnice odsouzeným zprostředkovává kontakt s různými úřady, neziskovými organizacemi a dalšími organizacemi, které se zabývají problematikou osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzení mívají možnost různých besed např. se sociálními kurátory.

Také některé neziskové organizace svými aktivitami napomáhají odsouzeným v oblasti utváření vnějších vztahů. Jednou z nejznámějších je Maltézská pomoc prostřednictvím programu Dopisování s vězni. „Program dopisování s vězni patří mezi programy prevence a zmírňování patologických jevů. Je určen pro vybrané osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, u kterých je podle jejich osobnostního založení naděje na pozitivní ovlivnění a zvýšení motivace k opětovnému začlenění do života běžné společnosti po návratu z výkonu trestu prostřednictvím pravidelného písemného kontaktu s dobrovolníkem.“ (Maltézská pomoc o. p. s., 2016)

Jak je již výše zmíněno, pracuje se na udržení či posilování vztahů s rodinou, v případě, kdy odsouzený žádnou rodinu nemá, nebo rodinné vztahy jsou natolik narušené, je možné využít tohoto programu. Dobrovolníci jsou na tuto činnost připravováni, setkávají se s pracovníky věznice, kteří vybírají z odsouzených osoby vhodné pro

dopisování. Bezpečnost dobrovolníků je zajištěna tím, že mají vymyšlená jména a dopisování probíhá přes P. O. Box organizace.

19

4 Postpenitenciární péče

Postpenitenciární péče je specifickou oblastí sociální péče, která je určena lidem propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody. Jejím úkolem je podílet se na reintegraci člověka propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody. Je chápána také jako specifický druh prevence, především prevence terciární.

Postpenitenciární péče je v podstatě nabídkou sociálních služeb propuštěnému, avšak lze ji rovněž pojmout jako specifický druh sekundární a zejména terciární prevence, a to v širokém spektru působnosti (recidiva kriminálního chování, relaps v oblasti alkoholu nebo drog, neadekvátní sociální jednání atd.).

Štěrba uvádí, že postpenitenciární péče je realizována prostřednictvím odborných poznatků a postupů obsažených v sociální práci. Uvádí, že její obsah a rozsah určuje sociální politika státu, podle toho, jaký je postoj k pachatelům trestných činů a snaha a úsilí společnosti o integraci takových jedinců do společnosti. Za účelem nápravy odsouzeného po propuštění je rozvíjena spolupráce se státními i nestátními organizacemi, které vytvářejí předpoklady pro lepší integraci jedince do společnosti.

(Štěrba, 2007, s. 90)

Ne každý jedinec se po propuštění z VTOS má kam vrátit, z tohoto důvodu jsou k dispozici azylové domy. Dále potřebuje člověk po propuštění nějaké finanční zajištění, pomoc při hledání zaměstnání, sociálně-právní poradenství a spoustu dalších věcí. Z těchto důvodů jsou zde sociální kurátoři, úřady práce a další státní či nestátní instituce, jak již bylo výše zmíněno.

20

5 Kontinuální sociální péče

Kontinuální sociální péče se začala v České republice realizovat počátkem 90. let.

Zahrnuje práci s osobami ve všech fázích trestního řízení od soudního řízení po výkon trestu odnětí svobody. Cílem je navázání vzájemného vztahu v zájmu působení na osobnost pachatele tak, aby byla vytvořena nebo upevněna jeho pozitivní sociální vazba na okolí a nedocházelo tak k jeho sociálnímu vyloučení. Do této oblasti patří:

 práce s rodinou pachatele

 omezování vlivu sociálně patologických skupin

 pomoc při zabezpečování kontaktu s institucemi a tím zabezpečit rozvoj jeho sociálních kompetencí (Černíková, 2008, s. 215)

Prostřednictvím kontinuální sociální péče je možné řešit problémy pachatelů trestných činů v co největším předstihu před propuštěním z VTOS. Tím je možné minimalizovat následky jejich nepříznivé situace. „Systém kontinuální sociální péče vyžaduje úzkou spolupráci sociálních pracovníků Vězeňské služby ČR s kurátory pro mládež a se sociálními kurátory obecních úřadů s rozšířenou působností nebo středisek sociální prevence (dále jen sociální kurátoři).“ (Černíková, 2008, s. 215)

Systém kontinuální sociální péče s pachateli trestných činů představuje:

 rozšíření působnosti sociálních kurátorů na pachatele trestných činů

 hlubší spolupráci sociálních pracovníků VS ČR se sociálními kurátory

 vytváření vhodnějších podmínek pro uplatnění sociální práce tak, aby sociální pracovníci měli prostor pro vlastní sociálněvýchovnou poradenskou práci.

 Orientaci na poskytování pomoci, která činí klienta schopným řešit svou sociální situaci odpovědným způsobem s velkou mírou samostatnosti

 Zmírňování a zamezení vzniku pocitů sociální izolovanosti zaváděním extramulárních programů, orientujících se na udržení, posilování a rozvoji nebo vytváření nových vazeb odsouzeného na svět mimo věznici

 Posilování motivací úsilí odsouzených na integraci do společnosti

 Aktivizaci a rozvoj sítě institucí napomáhajících k řešení problémů sociální a kriminální prevence

 Poskytování péče pachatelům trestných činů i členům jejich rodin na bázi dobrovolnosti a bezplatně (Černíková, 2008, s. 216 – 217)

21

Přínos kontinuální sociální péče pro společnost je možné spatřovat v těchto oblastech:

 Usnadnění návratu odsouzených do společnosti

 Napomáhání pochopení příčin nezákonného jednání, jeho zmírnění či naučení se jiným sociálním dovednostem vedoucích k řešení tohoto jednání

 Aktivizaci v hledání životních hodnot pro svůj vlastní život

 Zvyšování šancí na úspěšné vyrovnání se s požadavky společnosti

 Minimalizování recidivy

 Posilování motivace a úsilí pachatelů trestných činů k integraci do společnosti

 Zmírňování či zamezování vzniku sociální izolace (Černíková, 2008, s. 217- 218)

22

6 Subjekty poskytující postpenitenciární péči 6.1 Sociální kurátor

Sociální kurátor je odborný sociální pracovník, který poskytuje nebo zprostředkovává sociální poradenství, pomoc a podporu dospělým osobám, sociálně rizikovým jedincům i skupinám obyvatel ohroženým sociálním vyloučením za účelem sociálního začlenění nebo jako prevenci sociálního vyloučení. Činnost sociálního kurátora je zaměřena především na terciální prevenci před sociální patologickými jevy.

Cílová skupina

Cílovou skupinou sociálního kurátora v rámci obecních úřadů s rozšířenou působností vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který v § 92 písm. b) uvádí, že se jedná o osoby:

 které jsou ohrožené sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy či VTOS

 jejichž způsob života může vést nebo vede ke konfliktu se společností

 jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby

Cílová skupina sociálního kurátora je také vymezena zákonem č. 111/20116 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který v § 2 odstavec 6 uvádí, že osobou v hmotné nouzi je osoba, která:

 je propuštěna z výkonu vazby nebo VTOS

 je po ukončení léčby chorobných závislostí propuštěna ze zdravotnických zařízení, z léčebného zařízení pro chronické závislosti nebo z psychiatrické léčebny

 je propuštěna ze školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo z pěstounské péče po dosažení zletilosti

 nemá uspokojivě naplněný životní potřeby, jelikož je osobou bez přístřeší

 je osobou, jejíž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby.

23 Kompetence sociálního kurátora

Mezi kompetence sociálního kurátora patří:

 depistážní činnost – aktivní vyhledávání a kontaktování potenciálních klientů:

- v jejich přirozeném prostředí (terénní činnost např. na ulici, noclehárnách atd.)

- na základě informací od spolupracujících organizací (PMS, NNO, Policie ČR, zdravotnická zařízení atd.)

- při návštěvách odsouzených ve věznici (na základě informací od VS ČR o pobytu odsouzeného ve věznici)

- na základě informací od jiných klientů či třetích osob

 Provádění sociální intervence – služby osobám, které se ocitly v mimořádně obtížné situaci či osobám, jejich způsob života vede ke konfliktů se společností.

Sociální intervence napomáhají těmto osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a k ochraně společnosti před vznikem či šířením negativních jevů. Sociální intervencí rozumíme zejména:

- základní sociální poradenství - terénní sociální práce

- krizová pomoc

- zabezpečení podmínek pro přežití

 Poskytování základního a odborného sociálního poradenství – poskytování informací potřebných k řešení jejich nepříznivé sociální situace:

- poskytování informací směřující k řešení nepříznivé sociální situace prostřednictvím sociální služby

- poskytování informací o možnostech výběru druhu sociálních služeb - poskytování informací i základních právech a povinnostech

- poskytování informací o možnostech podpory členů rodiny

Podle vyhlášky č. 505/2006, provádějící některá ustanovení zákona o sociálních službách dle § 4 sociální kurátor poskytuje:

24

- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím - sociálně terapeutické činnosti

- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí

 Rozhodování o přiznání a výši mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení sociálním vyloučením a evidování těchto dávek

 Spolupráce s dalšími subjekty při přímé práci s klientem

 Vedení evidence a spisové dokumentace

 Předávání spisové dokumentace mezi úřady v případě změny trvalého pobytu klienta

 Vedení statistik pro potřeby MPSV

Spolupráce s vězeňskou službou České republiky

Sociální kurátor pracuje s pachateli trestných činů i během výkonu vazby či výkonu trestu odnětí svobody a před jeho propuštěním.

Cílem spolupráce sociálního kurátora a VS ČR je zabezpečení podmínek pro kontinuální sociální práci s těmito osobami, prostřednictvím aktivní práce s osobami ve VTOS. K naplňování tohoto cíle dochází prostřednictvím vzdělávací skupin v rámci sociálně-právního poradenství pro odsouzené během výkonu trestu odnětí svobody či na základě individuálních pohovorů s těmito osobami. Sociální kurátor zprostředkovává informace sociálním pracovníkům věznic o sociálním prostředí odsouzených a o aktuální nabídce poskytovaných služeb v rámci regionu.

25

6.2 Probační a mediační služba

Probační a mediační služba České republiky (dále PMS ČR) je upravena zákonem č.

257/2000 Sb., Probační a mediační službě České republiky, s účinností od 1. 1. 2001.

Hlavním cílem PMS je vytváření podmínek pro zvládnutí nárůstu kriminality a řešení konfliktů, které není možné řešit běžnými formami trestní regrese. Může přispět mimo jiné k prevenci trestných činností a ochraně společnosti a k posílení individualizace přístupu k řešení trestních případů. Probační a mediační služba také může pomoci obviněným vést život v souladu se zákony a přispět k jejich začlenění do běžné společnosti. Dále také přispívá k úspoře finančních prostředků, které by byly vynaloženy na klasické soudní řízení, provoz vězeňských zařízení a na začlenění osob po VTOS zpět do společnosti. Vytváří především podklady k tomu, aby hrozící trest nemusel být spojen s výkonem trestu odnětí svobody a aby vazba mohla být nahrazena jiným způsobem než pobytem ve vazební věznici. (Štěrba, 2007, s. 129)

Myšlenka PMS vychází z nového pohledu na trestný čin, na který pohlíží jako na konfliktní sociální situaci v lidské společnosti mezi poškozeným a obviněným.

Základní myšlenka PMS vychází z těchto východisek:

 Přechod od neosobního jednání k osobnímu – je důležité více klást důraz na člověka

 Od trestu k zodpovědnosti pachatele za trestný čin, který spáchal

 Od izolacionismu k sociálnímu pojetí trestu – nehledat chybu jen v pachateli nebo se soustředit na oběti, ale hledat řešení společně.

 Od přijímání opatření ke spolupráci a alternativním trestům (Žatecká, 2007, s.

47, 48)

Základní cíle Probační a mediační služby

 Integrace obviněného do společnosti a obnovení jeho sociálních vazeb

 Participace poškozeného a jeho účast na procesu náhrady škody, obnovení pocitu bezpečí a důvěry ve spravedlnost

 Ochrana společnosti (Žatecká, 2007, s. 48)

26 6.2.1 Probace a Mediace

Mediace

Jedná se o způsob mimosoudního zprostředkování řešení trestného činu a jeho následků mezi pachatelem a poškozeným. Je bezplatná a musí být založena na souhlasu obou stran. Je vedena odborníkem – mediátorem, který jednání řídí a napomáhá oběma stranám nalézt řešení náhrady škody a vysvětlení, proč k trestnému činu došlo.

Poškozenému je prostřednictvím mediace nabízena možnost pochopení okolností, které vedly pachatele ke spáchání trestného činu a to může vést ke zvýšení pravděpodobnosti rychlé náhrady škody.

Pachateli trestného činu dává možnost k vyjádření omluvy poškozenému, vysvětlení svého protiprávního jednání a odčinění následků spáchaného trestného činu.

Probace

Slovo probace pochází z latinského „probatio“, což znamená zkoušení, ověřování.

Zákon č. 257/2000 Sb., § 2 odst. 1 uvádí že: „Probací se pro účely tohoto zákona rozumí organizování dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále je

„obviněný“), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmínečného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů“

Probační dohled se obviněnému či odsouzenému ukládá v případě, kdy státní zástupce nebo soudce toto považuje za účelné. Dohled zajišťuje pracovník PMS, který během zkušební doby kontroluje, zda pachatel vede řádný život a plní uložené povinnosti a omezení. Nabízí těmto pachatelům pomoc při řešení obtížných životních situací, poskytuje kontakty na další potřebné organizace. Motivuje pachatele k řešení problémů souvisejících s jejich trestnou činností, pomáhá k jejich znovu zapojení do společnosti.

27

Tuto činnost provádí formou osobních konzultací s pachatelem ve své kanceláři, ale také v místě bydliště pachatele.

6.2.2 Parole

Probační a mediační služba je prvkem postpenitenciární péče převážně v oblasti parole, což je podmíněné propuštění s dohledem. Vychází se z předpokladu, že k nápravě pachatele odsouzeného k trestu odnětí svobody může dojít dříve, než se předpokládalo.

Z tohoto důvodu je tedy vhodné trest odnětí svobody zkrátit, aby nedocházelo k jeho negativním účinkům, jelikož ochrana společnosti není zvyšována nadměrně dlouhými tresty odnětí svobody. Dohled nad podmíněně propuštěným vykonává Probační a mediační služba ČR. (Černíková, 2008, s. 224)

Odsouzený má ve VTOS možnost v rámci své přípravy na podmíněné propuštění požádat prostřednictvím pracovníků oddělení výkonu trestu, především sociálního pracovníka či vychovatele, o spolupráci probačního úředníka. Dojde-li ze strany VS ČR k doporučení ke spolupráci, navštíví pracovník PMS odsouzeného ve věznici a společně s odsouzeným zpracuje podklady pro rozhodnutí soudu. Pracovník PMS spolupracuje také se subjekty působící mimo věznici, jako jsou poskytovatelé různých programů a služeb zaměřených na řešení problémů lidí po propuštění z VTOS. Důležitá je analýza rizik a potřeb odsouzeného v souvislosti s jeho propuštěním, aby nedocházelo k opětovnému páchání trestné činnosti a vzniku újmy ve vztahu k blízkým osobám, ale i široké veřejnosti. Zjištěné potřeby, jako je např. potřeba vyřešit problém s bydlením, léčba závislosti apod., budou ve zprávě probačního úředníka předloženy soudu s doporučením či nedoporučením podmíněného propuštění, případně budou soudu navrženy podmínky podmíněného propuštění jako je povinnost absolvovat rekvalifikační program apod.

Kontrola plnění podmínek zkušební doby podmíněného propuštění bývá stanovena v rozsahu 1 roku až 7 let. (www.pmscz.cz)

Není-li však soudně stanoven dohled při podmíněném propuštění, není nutná spolupráce propuštěného s PMS, v čemž vidím velký nedostatek, jelikož osoby propuštěné z VTOS často pomoc či kontrolu ze strany PMS potřebují.

28

6.3 Sociální služby

V životě každého člověka může nastat situace, se kterou si již není schopen poradit sám ani za pomoci svého okolí. Souborem činností, které zajišťují pomoc a podporu takovým osobám, které mohou být ohroženi sociálním vyloučením nebo potřebují pomoci se znovu začleněním zpět do společnosti, jsou sociální služby. Sociální začleňování zpět do společnosti je proces, který pomáhá těmto osobám plně se zapojit do ekonomického, kulturního a sociálního života společnosti a žit život srovnatelný se svými vrstevníky.

Sociální služby jsou upraveny zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

6.3.1 Kategorizace sociálních služeb

Zákon o sociálních službách rozděluje sociální služby do třech základních oblastí. Jedná se o sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.

Sociální poradenství je rozděleno na základní a odborné. Základní prvky sociálního poradenství jsou součástí všech poskytovaných sociálních služeb a slouží k řešení nepříznivé sociální situace prostřednictvím poskytování informací. Odborné sociální poradenství je poskytováno v občanských, manželských a rodinných poradnách, poradnách pro osoby se zdravotním postižením či poradnách pro seniory.

Služby sociální péče jak upravuje § 38 zákona č. 108/2006 Sb. jsou služby pomáhající osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost. Cílem služeb sociální péče je podpořit život těchto osob v jejich přirozeném sociálním prostředí a v co nejvyšší možné míře jim umožnit zapojení do běžného života. Pokud toto jejich stav vylučuje, zajišťují pro ně služby sociální péče důstojné prostředí a zacházení. Jednotlivé služby sociální péče upravuje zákon o sociálních službách paragrafy 39 – 52.

Pro cíl této bakalářské práce, kterým je navržení sociální služby, jejíž cílovou skupinou by byly osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je nejdůležitějších třetí kategorie sociálních služeb, kterou jsou služby sociální prevence. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách uvádí v § 53, že: „Služby sociální prevence napomáhají

29

zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“

Jednotlivé služby sociální prevence upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách paragrafy 54 - 70.

6.3.2 Služby sociální prevence vhodné pro cílovou skupinu osob po VTOS

V této kapitole bude rozepsáno několik sociálních služeb sociální prevence, které by byly vhodné pro cílovou skupinu, jíž jsou osoby po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto služeb bude v závěru této bakalářské práce vybrána jedna, která bude navržena přímo pro zajištění potřeby po propuštění z VTOS, které nemají možnost návratu do svého sociálního prostředí a z mnoha důvodů jsou ohroženy sociálním vyloučením a s tím spojenou možnou recidivou.

Azylové domy

Azylové domy upravuje § 57, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a § 22 vyhlášky 505/2006 Sb. Základními činnostmi azylových domů je:

 Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy – ve většině azylových domů je to zajištění možnosti připravit si stravu, kdy je klientům k dispozici kuchyň jako součást pokoje nebo společná kuchyně pro všechny klienty. Dále je zde možnost zapůjčení nádobí a dalších potřebných věcí k přípravě stravy.

 Poskytnutí ubytování – ubytování v azylových domech je klientům poskytováno na dobu zpravidla nepřesahující jeden rok. Dále společně s ubytováním je zajištěna možnost pro kompletní hygienu, jsou zajištěny podmínky pro zajištění úklidu, praní, žehlení osobního i ložního prádla. Klientům v azylových domech bývají k dispozici pračky ve společných prádelnách, dále také mohou azylové domy poskytnout svým klientům ložní prádlo a další potřebné jako např. ručníky apod.

30

 Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Tato oblast zahrnuje široké spektrum činností, kterými pomáhají pracovníci azylových domů klientů se zapojením se do běžného života. Mezi nejčastější oblasti pomoci patří pomoc s vyřizováním dostupných sociálních dávek, hledání zaměstnání, pomoc při obnovení nebo udržení kontaktu s rodinou, pomoc s hledáním vhodného bydlení, osobní rozvoj, dluhové poradenství atd.

Tato služba by byla vhodná pro osoby propuštěné z VTOS, kteří nemají možnost vrátit se zpět do svého sociálního prostředí, mají narušené vazby s rodinou a není možné je v současné chvíli obnovit a požádat o jejich pomoc. Přínosem této služby by tedy pro tyto klienty bylo to, že kromě pomoci s různými úkony a vyřizováním úředních záležitostí by nabízela také ubytování.

Domy na půl cesty

Tuto službu upravuje § 58 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a § 22 vyhlášky 505/2006. Stejně jako u azylových domů se jedná o pobytové sociální služby.

Domy na půl cesty poskytují služby osobám převážně do 26 let věku, které opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, odcházejí z pěstounské péče, byly propuštěny z VTOS nebo ochranné léčby apod.

Domy na půl cesty poskytují činnosti velmi podobné jako azylové domy – ubytování, zajištění možnosti praní prádla, apod. Navíc však ještě mezi jejich základní poskytované činnosti patří:

 Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím – jedná se o pomoc při obnovení nebo udržení kontaktu s rodinnou, pomoc a podporu při aktivitách, které pomáhají k jejich sociálnímu začleňování a při využívání běžně dostupných informačních zdrojů a služeb

 Sociálně terapeutické činnosti – jedná se o činnosti, které vedou k rozvoji či udržení osobních a sociálních schopností a dovedností vedoucí k sociálnímu začleňování. Dále pak aktivity zaměřené na rozvoj pracovních dovedností a pracovních návyků důležitých pro začlenění na trhu práce.

Tato služba by stejně jako azylové domy byla vhodná pro cílovou skupinu osob opouštějící VTOS, nevýhodou však je poskytování této služby převážně osobám

31

zpravidla nepřevyšující 26 let věku. Pro mladé odsouzené by však mohla být vhodná, jelikož by se zaměřovala na specifické potřeby osob této věkové kategorie, na rozdíl od azylových domů, kde věková kategorie klientů bude jistě různorodější.

Nízkoprahové denní centrum

Nízkoprahová denní centra upravuje § 61 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a § 26 vyhlášky 505/2006. Na rozdíl od dvou výše uvedených služeb se jedná o ambulantní sociální službu pro osoby bez přístřeší. Základním cílem této služby je, aby byla co nejdostupnější pro své klienty. Základními činnostmi nízkoprahových denních center je:

 Pomoc při osobní hygieně či poskytnutí podmínek pro osobní hygienu

 Poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy

 Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Důležitým cílem této služby je pomoci klientovi při řešení jeho závazků a získat příjem

na zajištění alespoň dočasného ubytování. Neméně důležitým cílem je řešení a snižování zdravotních rizik spojených s životem na ulici. Tato služba by mohla být

vhodná pro osoby po ukončení VTOS díky své nízkoprahovosti, avšak neřeší komplexní zajištění potřeb u osob, které nemají zázemí a střechu nad hlavou, tudíž jsou ohrožené způsobem života na ulici.

32 Noclehárny

Noclehárny upravuje § 63 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a § 28 vyhlášky 505/2006. Jedná se o ambulantní sociální službu pro osoby bez přístřeší, které májí zájem o udržování osobní hygieny a přenocování.

Mezi základní činnosti nocleháren patří:

 Pomoc při osobní hygieně či zajištění podmínek pro osobní hygienu

 Poskytnutí přenocování

Jak je zřejmé ze základních poskytovaných činností, pro osoby opouštějící VTOS zde chybí sociální poradenství další pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů.

Klientům je sice nabízena možnost přenocování mimo ulici a možnost provést celkovou hygienu, samostatně tato služba však nepomůže k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Možností pro komplexní pomoc by bylo zřizování nocleháren v bezprostřední blízkosti nízkoprahových denních center.

Terénní programy

Terénní programy jsou upravovány § 69 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a § 34 vyhlášky 505/2006. Jak už název napovídá, jedná se o terénní služby, které jsou poskytované osobám vedoucím rizikový způsob života, nebo osobám, které jsou tímto způsobem života ohroženy. Především se jedná o osoby užívající návykové látky, osoby bez přístřeší, osoby žijící ve vyloučených lokalitách. Cílem této služby je vyhledávání rizikových osob a minimalizovat rizika spojená se způsobem jejich života. Tato služba může být poskytována zcela anonymně.

Základními činnostmi této služby je:

 Zprostředkovávání kontaktu se společenským prostředím

 Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí

Tato služba opět neřeší komplexní uspokojování všech potřeb osob po VTOS, které se nemohou vrátit k rodině a nemají žádnou možnost bydlení. Může však být jako jiné služby jednou z doprovodných služeb.

33

Ze služeb sociální prevence lze vybrat několik sociálních služeb, které by mohly být vhodné pro cílovou skupinu osob po výkonu trestu odnětí svobody. Některé mohou řešit komplexně jejich potřeby, jiné jsou zaměřené na řešení pouze některých základních potřeb. Myslím, že ale velmi málo z těchto služeb se specifikuje na poskytování služeb pouze po osoby po výkonu trestu odnětí svobody. Většinou jsou cílové skupiny mnohem širší a to je podle mého názoru nevýhodou. Osoby po výkonu trestu odnětí svobody totiž mívají mnohem specifičtější potřeby a mnohdy také vyžadují specifičtější přístup než okruh všech osob ohrožených sociálním vyloučením.

6.4 Charita Česká republika

Charita ČR navazuje na historii péče křesťanů a katolické církve o chudé a trpící.

Počátky katolické charity (dnes Charity ČR) na území České republiky spadají do roku 1919, od té doby se velmi zprofesionalizovala a zřídila stovky sociálně-zdravotních služeb na celém území České republiky a rozšířila své projekty v desítkách zahraničních zemích.

Posláním Charity ČR je pomáhat potřebným bez ohledu na barvu pleti, národnost nebo náboženství. Z toho vyplývá, že cílová skupina osob, kterým Charita ČR pomáhá, je velmi rozmanitá, jedná se o lidi s mentálním či zdravotním znevýhodněním, matky s dětmi, alkoholiky, narkomany, vězně, uprchlíky, menšiny, lidi postižené přírodními katastrofami a mnoho dalších. Základním principem je vyhledávání lidí v nouzi a snaha o nalezení řešení vedoucího k jejímu odstranění.

Charita ČR se dělí na arcidiecézní, diecézní, oblastní, městské a farní charity, které poskytují své služby na celém území České republiky. Místní subjekty se sdružují do dvou arcidiecézních a šesti diecézních Charit působících na území daného (arci)biskupství. Všechny arcidiecézní a diecézní Charity mají vlastní právní subjektivitu a provozují sociální a zdravotní služby. Dále se také zaměřují na pomoc migrantům a azylantům a na aktivity v zahraničí. (Charita ČR, 2017)

34

7 Praktická část

V praktické částí bude popsán cíl práce, výzkumný vzorek, metodologie výzkumu.

Práce se bude zabývat rozborem výzkumných otázek, které povedou k diskuzi a k hledání řešení a zároveň rizik spojených s cílem této práce. V závěru tato práce

navrhne sociální službu, která by se mohla na území Českolipska věnovat dané problematice pod záštitou Farní charity Česká Lípa.

7.1 Cíl výzkumu

Praktická část se zaměřuje na zjišťování potřeb osob po výkonu trestu odnětí svobody.

Jak je uvedeno v úvodu mé bakalářské práce, hlavním cílem je navrhnout sociální službu poskytovanou Farní charitou Česká Lípa, která by těmto osobám pomohla zapojit se do běžného života. Pro návrh této sociální služby je ale důležité zjistit, co tyto osoby potřebují nejvíce, s jakými obtížemi se po výkonu trestu odnětí svobody setkávají. Dílčím cílem je tedy v prvé řadě zmapovat problémy, se kterými se osoby po VTOS setkávají, a to z pohledu pracovníků, kteří s nimi pracují. Ze své praxe vím, že návrat těchto osob do běžného života je velmi problematický a v zákoně o sociálních službách není definována služba, která by se konkrétně zaměřovala na práci s touto cílovou skupinou.

35

7.2 Výzkumný vzorek

Volba výzkumného vzorku prošla několika fázemi. Pro zjišťování potřeb osob po VTOS by bylo jistě vhodné pracovat právě s těmito osobami. Uvažovala jsem o zvolení náhodného výběru ve Věznici Stráž pod Ralskem. Ze seznamu recidivistů bych zahrnula každou N-tou jednotku ze seznamu, N = velikost populace/velikost vzorku, první jednotka je vybraná náhodně. Seznam nesmí být řazen dle nějakého systematického schématu např. „každý 101. voják je důstojník“.(Disman, 2002, s. 105 - 106). Pracovat tímto směrem by však bylo velmi problematické vzhledem k pravidlům věznice, získání zmíněného seznamu, samotnému provedení dotazníkového šetření. Další možností bylo oslovit klienty sociálních služeb Farní charity Česká Lípa (Azylový dům Jonáš, Nouzové pokoje, Sociální ubytovna). Vzorek by však nebyl dostatečně velký.

Nakonec jsem přistoupila na poslední možnost, a to pracovat s pracovníky, kteří se danou problematikou nějakým způsobem zabývají, tzn., kteří pracují s osobami ve výkonu trestu odnětí svobody nebo po něm. Výzkumným vzorkem se tedy stali pracovníci věznice Stráž pod Ralskem (vychovatelé, psycholog, kaplan, terapeut, speciální pedagogové a sociální pracovníci), dále pracovníci Probační a mediační služby, sociální kurátoři a sociální pracovníci pracující s těmito osobami v charitativních sociálních službách. Celkem se jednalo o výzkumný vzorek o velikosti 31–ti pracovníků z Českolipska pracujících s osobami ve VTOS a po VTOS.

36

7.3 Metodologie výzkumu

Před zahájením samotného výzkumu jsem nejprve provedla anketu mezi pracovníky Farní charity Česká Lípa. Nejednalo se pouze o sociální pracovníky, ale i projektového manažera, mediálního koordinátora, ředitelku organizace, vedoucí sociálního podniku apod. Jednalo se o osoby, které mají k tématu co říct a v případě vzniku nového projektu ve Farní charitě v České Lípě by se museli pracovně zapojit.

Vzniklo tak třicet zajímavých dotazů od celkem 24 zaměstnanců. Tyto otázky jsem sloučila a poskládala do dotazníku. Dotazník byl však příliš dlouhý, obsahoval 15 otevřených otázek a 11 uzavřených. Odpovědi by zřejmě nepřinesly, to co jsem si od své práce slibovala. Proto jsem přistoupila k variantě kvalitativního výzkumu, neboť se úplně tak nesnažím získat statistická data, ale zajímají mě potřeby osob po VTOS a hledám způsob, jak jim pomoci. „Kvalitativní metody se užívají k odhalení a porozumění tomu, co je podstatou jevů, o nichž toho ještě moc nevíme. Mohou být

také použity k získání nových a neotřelých názorů na jevy, o nichž už něco víme.

V neposlední řadě mohou kvalitativní metody pomoci získat o jevu detailní informace, které se kvantitativními metodami obtížně podchycují“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 11). Jsem si vědoma toho, co tato metoda přináší. Získám subjektivní pohled respondentů, při rozhovoru se nemusím trefit do dobré nálady. Respondenti mohou odpovídat rychle, stroze, mohou mít velmi negativní postoje apod. I tak jsem se vydala touto cestou. Protože bych však nemohla provést rozhovory s tak velkým vzorkem pracovníků, vybrala jsem zástupce každé z profesí, který mi byl ochoten rozhovor poskytnout.

Jednalo se o šest rozhovorů s osobami na těchto pracovních pozicích:

Vychovatel

Sociální pracovník věznice Sociální kurátor

Pracovník probační a mediační služby

Sociální pracovník charitativní sociální služby Ředitelka Farní charity Česká Lípa

37

Dále jsem i tak rozeslala dotazníky 45 pracovníkům na Českolipsku, kteří pracují s odsouzenými. Vrátilo se mi 26 dotazníků, se kterými jsem mohla pracovat. Jeden z dotazníků jsem musela vyřadit. Respondent odpovídal velmi stručně nebo velmi negativně, např. na otázku: „Co se mohou odsouzení ve VTOS naučit?“ odpovídal

„krást, tetovat“ apod., dále jsou tyto osoby dle respondenta nezaměstnatelní, o nic nemají zájem, nic nepotřebují atd. Důvody proč to tak z jeho pohledu je, neuvedl, proto pro mě neměl dotazník žádnou vypovídající hodnotu.

Nízkou návratnost dotazníků si vysvětluji dvěma důvody a to, že dotazník je příliš dlouhý, respondentovi zabere spoustu času. Pokud bude přistupovat k dotazníku zodpovědně, musí se nad otevřenými otázkami zamyslet, věnovat odpovědi čas. Protože jsem velké části pracovníků poslala dotazník on-line, vím, že návštěvnost byla poměrně vysoká. Je zřejmé, že respondent stránku navštívil, ale už neměl chuť nebo čas dotazník vyplnit. Proto jsem přistoupila k telefonickým kontaktům a poprosila jsem pracovníky ještě jednou. Od jedné z pracovnic z Probační a mediační služby mi bylo sděleno, že mají přísný zákaz vyplňovat dotazníky v pracovní době a že se domnívá, že z tohoto důvodu mi řada pracovníků dotazník nezašle zpět, protože ve svém osobním volnu si čas nenajdou.

S dotazníky jsem pracovala dvěma způsoby. Uzavřené otázky, tedy statistická data jsem zpracovala do grafů a jsou přílohou této práce. Slouží k dokreslení představy čtenáře o tom, s kterými problémy se osoby po VTOS setkávají a také pracovníci, kteří se o tuto problematiku zajímají a měli své dotazy v anketě, najdou v této příloze svou odpověď.

S druhou částí otázek jsem pracovala stejně jako s rozhovory. Konkrétně se jednalo o Rozhovor pomocí návodu. Návod k rozhovoru znamená seznam otázek, nebo témat, které musí tazatel s respondentem probrat. Je na tazateli, jakým způsobem a v jakém pořadí získá informace, které osvětlí daný problém (Hendl 2005).