TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI HOSPODÁŘSKÁ FAKULTA
Studijní program: 6208 – Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY V ČESKÉ REPUBLICE THE CONSUMER LOANS IN THE CZECH REPUBLIC
DP – PE – KFÚ – 2007 29
LUCIE REJFOVÁ
Vedoucí práce: prof. Ing. ANDĚLA LANDOROVÁ, CSc., Katedra financí a účetnictví
Konzultant: Ing. Lucie Rulfová, Bawag Bank
Počet stran: 80 Počet příloh: 5
Datum odevzdání: 11. května 2007
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licence k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantkou.
V Liberci dne 11. května 2007
Poděkování
Ráda bych touto cestou vyjádřila poděkování všem, kteří mi pomohli s vypracováním diplomové práce. Především bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce prof. Ing. Anděle Landorové, CSc. za její odborné vedení, cenné rady, trpělivost a potřebné připomínky, které mi pomohly dovést diplomovou práci do konečné podoby.
Dále děkuji Ing. Lucii Rulfové za poskytnuté informace a za čas, který mi věnovala.
Resumé
Tato diplomová práce se zabývá spotřebitelskými úvěry, které se spolu s hypotečními úvěry řadí k nejvíce nabízeným úvěrovým produktům bank. V úvodní části je práce zaměřena na obecnou charakteristiku spotřebitelských úvěrů spolu s dalšími alternativami financování domácností a dále na parametry výběru vhodného produktu.
V další části je obecně popsán úvěrový proces s přesným vymezením jednotlivých fází.
Ve třetí kapitole představuji nabídky spotřebitelských úvěrů u vybraných bank, a zároveň charakterizuji nový produkt na úvěrovém trhu, kterým je konsolidace úvěrů.
V následující části zpracovávám modelový případ, ve kterém fiktivní občan žádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru u KB, a. s., a u jejích dvou nejvýznamnějších konkurentů. Dále se soustředím na bankovní kriminalitu spotřebitelských úvěrů, kde jsou vymezeny jednotlivé typy podvodů. Diplomovou práci uzavírá kapitola, kde je věnována pozornost úvěrovým registrům, jejichž využití bankami přispívá ke zvýšení kvality úvěrových procesů a v konečném důsledku vede ke snížení úvěrového rizika.
Summary
The diploma thesis deals with consumer loans which are in the line with mortgage credits part of the most offered credit products. In the opening part I aim at ordinary characteristics of consumer loans in the line with other alternatives of household funding and selecting parameters of fitted product. In the following part is described credit process with definition of individual stages. Afterwards I present offers of consumer loans in selected banks and I characterize a new product in the credit market which is consolidation of credits. Afterwards I process the case studies in which fictitious person asks for granting of consumer loan by the KB, a. s., and its two main competitors. I go on with the bank delinquency of consumer loans, where are specified individual types of fallacy. The work is concluded by the chapter, where I draw the attention to banking registers, whose usage by banks contributes to increase in quality of credit process and finally leads to decrease in the credit risk.
Klíčová slova – key words
Úvěrový produkt the credit product
Spotřebitelský úvěr consumer loan
Úvěrový proces credit process
Žádost o úvěr application for credit
Bonita klienta quality of client
Čerpání úvěru drawing of credit
Zajištění úvěru security of credit
Bankovní registr the banking register
Komparace comparison
Úroková sazba interest rate
Obsah
ÚVOD...12
1 BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY...14
1.1 Bankovní úvěr a jeho funkce ...14
1.2 Členění bankovních úvěrů ...15
1.2.1 Krátkodobé bankovní úvěry...16
1.2.2 Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry...17
1.3 Charakteristika spotřebitelských úvěrů ...19
1.3.1 Druhy spotřebitelských úvěrů...19
1.3.2 Výhody a nevýhody spotřebitelských úvěrů...22
1.3.3 Co není spotřebitelský úvěr ...22
1.3.4 Další alternativy financování domácností...23
1.3.5 Parametry výběru vhodného produktu...24
2 ÚVĚROVÝ PROCES ...28
2.1 Žádost o poskytnutí úvěru ...29
2.2 Prozkoumání bonity klienta...30
2.3 Jednání o zajištění úvěru...31
2.4 Jednání o způsobu úročení, splácení a tvorba splátkového kalendáře ...32
2.5 Uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru...35
2.6 Kontrola plnění sjednaných úvěrových podmínek ...36
3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH PRODUKTŮ NABÍZENÝCH NEJVĚTŠÍMI BANKOVNÍMI DOMY V ČR...37
3.1 Česká spořitelna, a. s. ...38
3.1.1 Snadná půjčka ...38
3.2 Komerční banka, a. s. ...40
3.2.1 Perfektní půjčka ...41
3.3 Československá obchodní banka, a. s...42
3.3.1 Půjčka na cokoliv...43
3.4 Shrnutí výše uvedené úvěrové nabídky vybraných bank...45
3.5 Novinka na úvěrovém trhu zvaná konsolidace ...47
3.5.1 IQ půjčka – BAWAG Bank ...48
3.5.2 Konsolidace půjček – GE Money Bank...50
3.5.3 Optimální půjčka – Komerční banka ...51
4 KOMPARACE SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ NA MODELOVÉM PŘÍPADĚ...54
4.1 Zpracování modelového případu Českou spořitelnou, a. s...55
4.2 Zpracování modelového případu Komerční bankou, a. s...56
4.3 Zpracování modelového případu ČSOB, a. s...57
4.4 Vyhodnocení stávající situace na trhu spotřebitelských úvěrů ...58
5 BANKOVNÍ KRIMINALITA SPOTŘEBITELSKÝCH ÚVĚRŮ ...60
5.1 Typologie podvodů spotřebitelských úvěrů...60
5.2 Boj s neplatiči spotřebitelských úvěrů ...62
5.2.1 Scoring ...62
5.2.2 Ověřování...62
5.2.3 Kontrolní systémy...63
5.3 Nesplácené úvěry...64
6 PREVENCE VYMÁHÁNÍ POHLEDÁVEK ...66
6.1 Úvěrové registry...66
6.1.1 Bankovní registr společnosti CBCB ...66
6.1.2 Nebankovní registr společnosti LLCB ...68
6.1.3 Centrální registr úvěrů ...69
6.1.4 Sdružení SOLUS...70
6.2 Hodnocení úvěrového prostředí v České republice ...72
ZÁVĚR ...75
SEZNAM LITERATURY...77
SEZNAM TABULEK...78
SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ ...79
SEZNAM PŘÍLOH...80
Seznam použitých zkratek a symbolů
aj. a jiné
apod. a podobně
a. s. akciová společnost
atd. a tak dále
BRKI Bankovní registr klientských informací
CBCB Czech Banking Credit Bureau
CRÚ centrální registr úvěrů
č. číslo
ČNB Česká národní banka
ČR Česká republika
ČSOB Československá obchodní banka
DPH daň z přidané hodnoty
EMV Europay – MasterCard VISA standard
F.O. fyzická osoba
IBRS International Business and Research Services
KB Komerční banka, a. s.
Kč koruna česká
LIBOR London Interbank Offered Rate
LLCB Leasing and Loan Credit Bureau
mil. milion
min. minimálně
mld. miliarda
např. například
NRKI Nebankovní registr klientských informací
p.a. per annum
P.O. právnická osoba
PR public relation
PRIBOR Prague Interbank Offered Rate
popř. popřípadě
RPSN roční procentní sazba nákladů
SIPO Sdružené inkaso plateb obyvatelstva
Sb. sbírky
SMS short message service
SOLUS Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů
SR Slovenská republika
tj. to je
tzn. to znamená
tzv. tak zvaný
tis. tisíc
% procento
Úvod
Úvěr je jednou z nejstarších forem financování a právě tento finanční produkt se stává v České republice stále oblíbenějším, zejména to platí o úvěru spotřebitelském. Občané se naučili financovat své potřeby z cizích prostředků. Tento nový postoj souvisí i se změnou úvěrové politiky bank. Zatímco v minulosti se banky zaměřovaly zejména na úvěrování podniků, dnes rozšiřují škálu nabízených úvěrových produktů pro domácnosti. Díky všem možným typům úvěrů si lidé mohou koupit cokoliv, aniž by na to měli vlastní finanční prostředky.
Tématem mé diplomové práce, jak jsem již naznačila, jsou úvěry. Důvodem, který mě vedl k tomuto výběru, je jejich narůstající význam a oblíbenost. Protože však existuje celá řada tohoto druhu bankovních produktů, bylo nutné zaměřit se pouze na jejich určitý segment. Pro tuto práci jsem zvolila úvěry poskytované fyzickým osobám a konkrétně jsem se soustředila na spotřebitelské úvěry, které se dnes řadí spolu s hypotečními úvěry k nejvíce nabízeným úvěrovým produktům bank.
Záměrem této diplomové práce je obecně pojednat o úvěrových produktech a přiblížit problematiku spotřebitelských úvěrů, jejichž podíl na úvěrech obyvatelstva rapidně stoupá, spolu s dalšími alternativami financování domácností, uvést parametry výběru vhodného produktu a představit konkrétní nabídky spotřebitelských úvěrů vybraných bankovních domů, spolu s charakteristikou nového produktu na úvěrovém trhu, kterým je konsolidace úvěrů.
Při porovnání jednotlivých spotřebitelských úvěrů jsem musela přistoupit k výběru určitých bankovních ústavů. Využila jsem nabídky tří z nich, jejichž pobočky sídlí v místě mého bydliště, za účelem možnosti získání většího rozsahu informací. Zvolila jsem Českou spořitelnu, jako největší a nejznámější banku v České republice, zaměřující se především na klienty občany; dále Československou obchodní banku, jako druhou největší banku v ČR, která má všeobecné zaměření a Komerční banku, u níž mám vedené studentské konto.
Zvláštní kapitolu jsem věnovala komparaci spotřebitelských úvěrů, obsažených v nabídce tří zvolených bankovních ústavů na základě modelové situace, která může sloužit jako nástroj při výběru vhodného produktu. Následně jsem se zabývala bankovní kriminalitou spotřebitelských úvěrů a prevencí, která by měla zabránit vzniku nesplácených úvěrů.
V závěrečné kapitole jsem věnovala pozornost úvěrovým registrům, jejichž využití jednotlivými bankami přispívá ke zvýšení kvality úvěrových procesů a vede v konečném důsledku ke snížení úvěrového rizika. Smyslem úvěrových registrů však není pouze poskytování důležitých informací jejich účastníkům o potenciálních klientech. Slouží zároveň k ochraně klientů, kteří ne vždy dokážou správně odhadnout své finanční možnosti.
1 BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY
Za bankovní úvěrové produkty jsou považovány ty, které umožňují klientům určitý způsob jejich financování a produkty s tím související. Z hlediska banky se tedy jedná především o poskytování finančních prostředků svým klientům, ale i o takové formy, kdy banka pouze závaznou formou garantuje poskytnutí prostředků v případě, že budou splněny určité okolnosti, které specifikuji v následující kapitole.[1]
1.1 Bankovní úvěr a jeho funkce
Bankovní úvěr je jedním z nejstarších bankovních produktů. Patří dle moderního přístupu do finančně úvěrových produktů, nebo dle klasického přístupu do aktivních bankovních obchodů. Představuje transakci, při které jsou bankou soustředěné cizí peněžní prostředky přerozdělovány jiným subjektům. Jiná definice říká, že bankovní úvěr je úplatné, časově omezené přenechání peněžních prostředků bankou jejím klientům k volnému nebo smluvně vázanému použití.
Bankovní úvěr plní v ekonomice několik funkcí. Jejich členění podle celkového působení v hospodářství je následující: mikroekonomické funkce a makroekonomické – ve smyslu působení, a zároveň dopadu bankovního úvěru na ostatní makroekonomické ukazatele.
Tato funkce se dále člení na funkce:
• emisní nebo peněžní – kdy banka poskytnutím úvěru vytváří – emituje do oběhu bezhotovostní peníze;
• redistribuční – souvisí s funkcí banky jako zprostředkovatele platebního styku. Na bance pak záleží komu, na jak dlouho, jakým způsobem a za jakou cenu peníze poskytne;
• kreační – kdy banka formou vkladů a z nich poskytnutých úvěrů multiplikuje množství peněz v oběhu.[2]
1.2 Členění bankovních úvěrů
Pro praktické členění bankovních úvěrů se používá členění podle dílčích konkrétních kritérií, která jsou spojena s posouzením podmínek pro jejich poskytnutí i zajištění potřebných úvěrových zdrojů. Nejčastěji vyskytující se kritéria jsou doba, na kterou je úvěr poskytován, účel užití poskytnutého úvěru, měna, ve které je stanovena úvěrová částka, velikost úvěru, resp. úvěrové částky, zajištění úvěru, metoda či způsob poskytování úvěrových prostředků, právní postavení příjemce úvěru, jeho působení v odvětví, oboru atd.
Podle účelu lze členit úvěry dle rozmanitých podrobných kritérií na
• spotřební, na které se podrobněji zaměřuji v této práci,
• investiční, sloužící především k pořízení budov, pozemků, strojního zařízení či základního kapitálu,
• provozní,
• sezónní, sloužící k pokrytí vyšších nákladů v určitém období,
• sanační, pomocí nichž lze překlenout nepředvídatelné finanční potíže,
• vývozní,
• dovozní a na další účely.
Podle doby, na kterou je úvěr poskytován, jsou úvěry rozděleny na úvěry krátkodobé, jejichž splatnost netrvá déle než jeden rok, na úvěry střednědobé se splatností jednoho až čtyř let a pokud je úvěr splácen po dobu delší, jedná se o úvěry dlouhodobé. Doba splatnosti se u spotřebitelských úvěrů pohybuje zpravidla od 1 roku do 6 let, tudíž je lze označit jako krátkodobé a střednědobé úvěry.
Podle měny je nutno rozlišit úvěry poskytované:
• v domácí měně,
• v zahraniční měně.
Členění podle právního postavení příjemce úvěru se týká jejich rozdělení na osoby právnické, soukromé a veřejné, s eventuálním dalším rozdělením, a to na soukromé fyzické osoby, případně domácnosti, na které se zaměřuji v této práci.
V odborných publikacích se setkáváme s celou řadou přístupů k členění bankovních produktů, které se liší volbou kritérií. Bankám pomáhá dělení úvěrů ke stanovení podmínek, úrokových sazeb či umožňuje zajistit případné krytí úvěrových zdrojů.
Každý úvěr je něčím výjimečný, má své charakteristické rysy. V praxi pak záleží na potřebách a kritériích jednotlivých bankovních domů.
1.2.1 Krátkodobé bankovní úvěry
Pro své potřeby jsem zvolila jako parametr členění bankovních úvěrů dobu splatnosti.
Krátce se zmíním o jednotlivých typech úvěrů a následně budu věnovat pozornost zejména těm spotřebitelským, které mezi ně bezesporu patří.
Směnečné úvěry
Směnečné úvěry jsou založeny na existenci směnky a jejího použití k úvěrování bankou.
Směnka je bezpodmínečný písemný dlužnický závazek sepsaný v přesně zákonem stanovené formě, který poskytuje majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu zaplacení uvedené peněžní částky. Dlužník se zavazuje (směnka vlastní) anebo je zavázán (směnka cizí) k této povinnosti. Směnečné úvěry lze dále členit na eskontní, akceptační, ručitelské, negociační a ramburzní.
Lombardní úvěry
Lombardní úvěr je krátkodobý úvěr, který zní na pevnou částku a je poskytován na přesně termínovanou lhůtu proti zástavě movitých věcí nebo práv. Poskytuje se pouze do určité výše ceny, kurzovní nebo nominální hodnoty zástavy, aby se banka kryla proti možnému snížení ceny nebo poklesu kurzu. Částka úvěru je úročena po celou dobu sjednané lhůty, bez ohledu na její použití dlužníkem. Jako zástavy jsou přijímány pouze majetkové hodnoty, které jsou tržně obchodovatelné, hodnotově stálé a vhodné k předání (přenesení vlastnictví na zástavního věřitele).
1.2.2 Střednědobé a dlouhodobé úvěry
Střednědobé úvěry jsou většinou splatné do čtyř let. Dlouhodobé úvěry mají dobu splatnosti vyšší a jsou používány účelově především na pořízení hmotného i nehmotného majetku, na bytovou výstavbu a na financování oběžného majetku.
Díky vyššímu riziku likvidity a návratnosti jsou rozlišovány speciální formy střednědobých a dlouhodobých úvěrů:
• emisní půjčka,
• závazková listina,
• hypoteční úvěr,
• konsorciální půjčka.
Dle účelu se dále dlouhodobé úvěry dělí na investiční úvěry, poskytované jak podnikům, tak domácnostem, jimiž mohou být hypoteční úvěry a úvěry poskytované v rámci stavebního spoření. Více pozornosti zde věnuji hypotečním úvěrům, které spolu se spotřebitelskými úvěry a úvěry ze stavebního spoření tvoří největší objem poskytnutých úvěrů v České republice.
Graf 1: Podíly jednotlivých druhů poskytnutých úvěrů
Zdroj: Bankovnictví č. 11/06 [online].
Dostupné z: <http://www.bankovnictvi.ihned.cz>.
Hypoteční úvěr je poskytován na zástavu nemovitého majetku, především pozemků a staveb. V rámci financování bydlení může být použit na koupi nemovitosti, opravu, rekonstrukci, modernizaci nemovitosti, výstavbu nové nemovitosti, přístavbu, nástavbu, aj. Spojení hypotečního úvěru s nemovitostí vytváří příznivé předpoklady pro to, aby se choval jako úvěr s dlouhou dobou splatnosti. V bankovním sektoru platí obecné pravidlo, že doba, na kterou je úvěr poskytnut, by neměla přesahovat dobu životnosti objektu z úvěru pořizovaného. Spojení hypotečního úvěru s nemovitostí také vytváří příznivé předpoklady pro jeho nízké úročení, neboť nemovitosti jsou jednou z nejkvalitnějších záruk, které mohou být bance poskytnuty. Jejich hodnota je poměrně stabilní a při dobré údržbě může dokonce růst. Hypoteční úvěry zůstávají i nadále hlavní úvěrovým produktem, který slaví velké úspěchy. Jsou ovšem finančními institucemi oblíbené zejména kvůli existenci zástavy a tím méně častými problémy se splácením. Většina dlužníků jimi financuje základní potřebu bydlení, a proto se chová zodpovědně.
Graf 2: Vývoj hypotečních úvěrů domácností a jeho rostoucí trend
Zdroj:Studie Vývoj zadluženosti českých domácností. Dostupné z: <http://www.mesec.cz>.
V poslední době se zvyšuje poptávka po nemovitostech a nepřímo tedy i úvěrech na bydlení díky očekávanému zvýšení DPH na stavební práce od 1. 1. 2008. Lidé spatřují výhodu zejména v tom, že u hypotečních úvěrů odpadá podmínka stavebního spoření v podobě šestiletého spořicího cyklu. Výhodné úrokové sazby a mírnější podmínky hypotečních bank zpřístupňují hypotéky stále většímu okruhu žadatelů.
1.3 Charakteristika spotřebitelských úvěrů
Spotřebitelské úvěry zahrnují veškeré úvěry poskytované soukromým osobám a domácnostem, které slouží k financování nákupu různých předmětů krátkodobé i dlouhodobé spotřeby (např. automobilu, elektroniky), pořízení nebo výstavbě bytů a rodinných domků, eventuálně ke krytí nejrůznějších krátkodobých potřeb. V poslední době jsou tyto úvěry také často čerpány k zaplacení různých druhů služeb, jako jsou dovolená, školné, apod. Pokud totiž je spotřebitelský úvěr čerpán jako neúčelový, lze jej využít k libovolnému účelu. Situace, kdy klient nemusí bance dokládat použití úvěru, má však i stinnou stránku, která je prezentována v podobě vyšších úrokových sazeb.
Od komerčních úvěrů se spotřebitelský úvěr liší z hlediska svého užití. Slouží ke krytí spotřebních výdajů, a tudíž úvěrovaný objekt zpravidla přímo neprodukuje zdroje ke splácení úvěru. Odlišnost spočívá i v rozsahu podkladových informací, požadovaných bankou za účelem poskytnutí úvěru, které jsou méně kvalitní než u podnikatelských subjektů. Průměrná výše jednoho spotřebního úvěru je rovněž menší než je tomu u úvěrů komerčních. Díky tomu směřují banky ke standardizaci podmínek a průběhu nabízených spotřebních úvěrů a snaží se tak snížit náklady s jejich obsluhou.[1]
1.3.1 Druhy spotřebitelských úvěrů
Jednotná klasifikace spotřebních úvěrů neexistuje, ale v souladu s nejčastěji užívanými přístupy lze spotřební úvěry rozčlenit dle doby splatnosti.
Krátkodobé úvěry slouží k uspokojení krátkodobých potřeb fyzických osob. Banky vyvinuly několik vhodných úvěrových forem, kde jednou z nich je kontokorentní úvěr.
Princip jeho poskytnutí spočívá v tom, že banka vymezí klientovi na jeho běžném účtu úvěrový rámec, do něhož může čerpat osobní úvěr. Dle dohody s bankou může klient z daného účtu a úvěru platit šekem nebo platební kartou. V praxi lze sjednat kontokorentní úvěr i bez doložení potvrzení o příjmech, a to v případě stávajících klientů, u kterých má banka možnost sledovat historii peněžních transakcí, zejména pohyb příjmů a výdajů klienta.[3]
Cena kontokorentního úvěru – respektive poplatek za jeho vedení – se v praxi pohybuje od 0 do 20 Kč za měsíc. Úvěr je vázaný na běžný účet klienta a je úročen 10–16 % p.a. Úrokové sazby jsou v tomto případě vyšší než u běžných spotřebitelských úvěrů, ale nižší než u kreditních karet, o kterých se zmíním později. Podmínkou kontokorentního úvěru je vyčerpaný úvěr nejpozději do jednoho roku splatit. Klientův účet tak musí opět vykazovat kladný zůstatek. Některé banky tuto lhůtu ještě zkrátily – a to na šest měsíců.
Na podobném principu jako kontokorentní úvěry jsou založeny i kreditní karty, jejichž podstatou je čerpání revolvingového úvěru; v současné době se jejich cena pohybuje od 300 do 1 000 Kč za kalendářní rok dle jednotlivých bankovních institucí a faktu, zda je součástí i cestovní pojištění. Nejsou klasickým spotřebitelským úvěrem, ale svým charakterem mezi ně bezesporu patří. Kreditní karty na rozdíl od debetních nepředstavují přístup k finančním prostředkům na běžném účtu, ale jak již sám název napovídá, představují úvěr neboli kredit. Hlavní rozdíl mezi kreditními a debetními kartami tkví v zúčtování plateb. Zatímco debetní kartou lze čerpat do výše zůstatku na běžném účtu, kreditní kartou lze čerpat výhradně na úvěr do výše úvěrového rámce sjednaného s bankou. Kreditní karta není zároveň vázána na běžný účet, ale na samostatný úvěrový účet.
Úvěr klient splácí zpětně poté, co mu banka zašle měsíční vyúčtování. Každý měsíc se musí splatit zpravidla nejméně 10 % z dlužné částky včetně úroků. Výše splátek může být vyšší a úvěr lze splatit i jednorázově. Jako každý úvěr je i ten čerpaný kreditní kartou úročen. Existuje však možnost, jak se úrokům vyhnout. Jedná se o tzv.
bezúročnou lhůtu, která se u jednotlivých bank pohybuje v rozmezí 30-51 dnů. Funguje tak, že v průběhu měsíce klient utrácí, a pokud je celá dlužná částka splacena koncem měsíce, u vybraných bank až do poloviny měsíce následujícího, neplatí se žádné úroky.
To se ovšem netýká částek vybíraných z bankomatu, které jsou úročeny ihned od data výběru. V případě, že si klient zvolí postupné splácení čerpané částky, musí počítat s roční úrokovou sazbou v rozmezí od 12 do 24 %.
Pod souhrnný pojem kreditní karty patří také charge karty, jejichž princip fungování je odlišný. Na konci měsíce banka zašle klientovi výpis útrat provedených kartou a klient musí celou částku uhradit do stanoveného data, obvykle do poloviny či konce následujícího měsíce. Po celou dobu se neplatí žádné úroky, ale dluh musí být splacen celý najednou. Ostatní podmínky jsou shodné s kartami kreditními.
Klasické spotřebitelské úvěry se řadí dobou splatnosti mezi střednědobé úvěry. Doba splatnosti je v tomto případě většinou usanční, pouze v některých zemích jsou lhůty přesněji vymezeny zákonem. Použití úvěrů tohoto druhu může anebo nemusí být účelově podmíněno, zpravidla je stanoveno pouze u spotřebního zboží, které slouží k zajištění půjčky, např. nákup osobního automobilu. Uvedené úvěry jsou poskytovány v bezhotovostní formě na základě platebního dokladu vystaveného bankou ve prospěch klienta. Hotovostní výplata úvěru je spíše výjimkou. Střednědobé a dlouhodobé úvěry mohou být poskytovány ve stejných formách jako krátkodobé. Nicméně se pro ně vyvinuly speciální formy, zohledňující podstoupení většího rizika likvidity a případných ztrát. [4]
Jednou z nich je v případě dlouhodobých úvěrů americká hypotéka. Jedná se o neúčelový hypoteční úvěr, který je u nás poskytován od 1. května 2004, tedy od vstupu České republiky do Evropské Unie. Tímto dnem totiž vstoupil v platnost nový zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., který definuje hypoteční úvěry následujícím způsobem: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Od 1. května 2004 lze také hypoteční úvěr použít nejen na investice do nemovitosti. Lze jej využít k libovolnému účelu, pokud je však použit k financování bydlení, nabízí banky výhodnější úrokové sazby.
Tzv. „americkou hypotéku“ poskytují peněžní ústavy na jakoukoliv investici, která není účelově vázána na financování bydlení.
1.3.2 Výhody a nevýhody spotřebitelských úvěrů
Jednoznačnou výhodou spotřebitelského úvěru je okamžité uspokojení současných potřeb bez nutnosti dlouhodobě spořit. V určitých případech je požadována i spoluúčast ručitele nebo zaručení majetkem. Jednotlivé bankovní domy se v podmínkách poskytování tohoto produktu nijak zásadně neliší. Zpravidla musí klient prokázat pravidelný příjem a předložit různé typy potvrzení a dokladů. Jedná se o rozdělení částky úvěru přijímané dlužníkem na několik menších částí. Klient musí počítat s tím, že zaplacená částka bude zvýšena o úrok plus další poplatky. Podrobněji se této oblasti budu věnovat při komparaci vybraných produktů v následují kapitole.
1.3.3 Co není spotřebitelský úvěr
Dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, se za spotřebitelský úvěr nepovažuje:
• poplatek, který spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr;
• poplatek, který spotřebitel hradí mimo kupní cenu, aniž byl na koupi poskytnut spotřebitelský úvěr;
• platba za převod peněžních prostředků a platba za vedení účtu, jež je určen ke splácení spotřebitelského úvěru; to neplatí v případě, kdy tato platba je nepřiměřeně vysoká a kdy spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení; do celkové výše spotřebitelského úvěru se však započítává cena za přijetí platby;
• poplatek související s účastí na dohodách, jež se přímo neváží na smlouvu, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, a to i tehdy, když tyto dohody mají vliv na podmínky spotřebitelského úvěru;
• platba za pojištění nebo záruku, pokud se nejedná o pojištění nebo záruku, jež má věřiteli zajistit splacení spotřebitelského úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti, a to maximálně ve výši částky spotřebitelského úvěru, včetně úroku a jiných plateb spojených s jeho poskytnutím.[7]
1.3.4 Další alternativy financování domácností
Pokud se klienti dostanou do tíživé finanční situace, mají na úvěrovém trhu i jiné možnosti, které jim mohou pomoci finanční krizi vyřešit. Nabídka nebankovních institucí je vskutku pestrá a záleží na každém, jaký produkt pro zadlužení zvolí. Díky silné konkurenci se objevují nové produkty a nabídky a spolu s tím by se nabízené služby mohly stát dostupnějšími.
Splátkový prodej je oblíbený způsob pořízení spotřebitelského zboží v případě, že klient potřebuje rozložit zaplacení ceny do delšího časového úseku. V první fázi znamená tento produkt menší jednorázové zatížení peněženky, ale obvykle je vykoupen vysokými úroky, které jsou mnohdy zastřené ve veličině splátky a kupující je výslovně nezná. Je to pohodlné v tom smyslu, že klient nezaplatí celkovou cenu zboží v hotovosti, ale pouze určitou procentní část, tzv. akontaci, a zbytek splácí v pravidelných splátkách. V tom spočívá hlavní rozdíl od klasického bankovního spotřebitelského úvěru, kdy banka žádnou akontaci nežádá. Při nákupu na splátky se zakoupené zboží stává ihned majetkem klienta, na rozdíl od leasingu.
Leasing představuje další formu financování nákupu. Slouží k pořízení movitého i nemovitého majetku, ale nejedná se o úvěr, nýbrž o nájem pořizované věci. Předmět leasingové smlouvy je po celou dobu jejího trvání majetkem leasingové společnosti.
Nájemník má po uplynutí doby nájmu předkupní právo na pronajímaný majetek.
Na rozdíl od spotřebitelského úvěru je pro leasing stanovena minimální délka doby splácení. Mezi hlavní výhody leasingu patří fakt, že vyřízení leasingové smlouvy je v řadě případů rychlejší než získání úvěru a riziko inflace nese zpravidla leasingová smlouva. Na druhé straně musí klient v leasingových splátkách zaplatit finanční službu a zisk leasingové společnosti. Leasing se tak stává dražší než pořízení majetku na základě spotřebitelského úvěru. Další nevýhodou leasingu jsou výrazně omezená vlastnická práva, neboť nájemce po celou dobu trvání leasingové smlouvy nemůže provádět ani sebemenší úpravy předmětu bez souhlasu leasingové společnosti.[1]
1.3.5 Parametry výběru vhodného produktu
Téměř každá z bank v České republice nabízí spotřebitelský úvěr. Mnohdy používají jiné označení a slovo úvěr nahrazují slovem půjčka, ale jisté je, že nabídka je vskutku rozmanitá. Zároveň i informovanost jednotlivých bankovních domů je odlišná. Některé uvádějí veškeré informace včetně roční procentní sazby nákladů, poplatků a úroků, jiné nabízejí klientům osobní kontakt s pracovníkem pobočky, který jim sdělí bližší informace.
Jisté je, že každý klient preferuje při výběru vhodnosti úvěru jiné parametry. Někoho zajímá měsíční splátka, jiného doba placení či poplatky. Pro všechny však platí, že ukazatel roční procentní sazby nákladů by měl být orientačním bodem, dle kterého lze objektivně posoudit různé druhy úvěrů, a proto jsem se rozhodla, že se o něm ve své práci zmíním.
Ukazatel roční procentní sazby nákladů, jenž vyjadřuje celkové průměrné náklady na daný úvěr, zkráceně a v praktickém životě běžně uváděn zkratkou RPSN, musí být všemi společnostmi počítán dle jednoho, zákonem daného vzorce∗. Hodnota se má vyjádřit s přesností na nejméně jedno desetinné místo. Uvedený ukazatel zahrnuje veškeré běžné poplatky spojené s produktem či službou. Při porovnání nabídky jednotlivých bank a zejména splátkových společností se doporučuje sledovat právě tento údaj, který nejlépe vypovídá o "výhodnosti" spotřebitelského úvěru z hlediska částky, kterou klient za dobu úvěru celkem skutečně zaplatí. Patří do řady ekonomických ukazatelů, které charakterizují úroveň platebních podmínek úvěru a jejichž prostřednictvím lze posoudit výhodnost daného spotřebitelského úvěru.
Povinnost informovat spotřebitele o výši tohoto ukazatele ukládá zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru∗ v platném znění a Česká obchodní inspekce pravidelně kontroluje jeho zveřejňování v propagačních materiálech jednotlivých bankovních domů.
∗ Zákon č. 321/2001 Sb.
Základními vstupními parametry pro stanovení ukazatele RPSN je výše úvěru, údaj o termínu poskytnutí úvěru, informace o výši jednotlivých splátek, poplatků a dalších plateb a informace o lhůtě splatnosti těchto splátek, poplatků či dalších plateb. Právě výši dodatečných poplatků a dalších plateb zákon nestanovuje taxativně. Zároveň platí, že každá smlouva o spotřebitelském úvěru hodnotu RPSN obsahovat nemusí, neboť pro určité typy spotřebitelského úvěru uzavírané za určitých okolností nelze RPSN stanovit.
Jedná se zejména o situace, kdy nejsou předem známy výše a termíny budoucích půjček a splátek. Spotřebitelé si mohou pro kontrolu vypočítat RPSN prostřednictvím kalkulátoru, který je k dispozici na webových stránkách České obchodní inspekce. Mělo by platit, že čím je RPSN vyšší, tím je úvěr dražší. RPSN by měla dle zákona zahrnovat veškeré náklady spojené s úvěrem, tzn. úrokovou sazbu, poplatky, pojištění atd. Nicméně to tak nemusí být vždy, protože zákon o spotřebitelském úvěru umožňuje do výpočtu nezahrnout všechny položky. Stejně tomu je i v případě reklamy spotřebitelského úvěru, která láká klienty téměř na každém rohu. Dle mého názoru by měly ukazatel roční procentní sazby nákladů obsahovat všechny reklamy tohoto druhu, aby byla klientům poskytnuta možnost srovnání.
Při výpočtu se zohledňují nejen platby splátek, ale rovněž další náklady na spotřebitelský úvěr, které ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Jako příklady lze uvést poplatky a platby:
• vážící se k uzavření smlouvy (administrativní poplatky),
• související s posouzením žádosti o úvěr,
• za přijetí platby spotřebitelského úvěru,
• za převod peněžních prostředků a poplatky za vedení účtu, pokud jsou nepřiměřeně vysoké a spotřebitel nemá možnost volby způsobu placení,
• za pojištění nebo záruku, jedná-li se o pojištění či záruku, která má věřiteli zajistit splacení úvěru v případě smrti spotřebitele, jeho invalidity, pracovní neschopnosti nebo nezaměstnanosti.
Průměrná RPSN spotřebitelských úvěrů domácnostem podle statistik České národní banky klesla ze 14,5 % v lednu roku 2006 na 13,92 % v červenci téhož roku. Přestože se jedná o stále velmi drahé peníze, měly české domácnosti v polovině roku 2006 bankovní úvěry ve výši 479 miliard korun, což je o 96 miliard více než v polovině roku 2005. Z tohoto objemu levnější hypoteční úvěry na bydlení nečinily ani polovinu.
Graf 3: Vývoj roční procentní sazby nákladů
RPSN korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v %
12 12,5 13 13,5 14 14,5 15 15,5 16 16,5
2004 2005 2006
Zdroj: Vlastní zpracování dle statistik ČNB.
Vedle RPSN se nejčastěji užívá úroková sazba, a to na roční, měsíční nebo týdenní bázi.
Především na tu se banky a další poskytovatelé půjček snaží ve svých reklamních materiálech nalákat, dobře známé jsou úžasné nabídky s úrokovou sazbou "již od...". Úroková míra jako měřítko ceny peněz, tj. úroku, vyjadřuje částku, kterou musí klient zaplatit navíc nad splátkou úvěru. Pro banky znamená výnos plynoucí jako odměna za služby spojené s poskytnutím úvěru.
Příklad: půjčka znějící na částku 10 000 Kč, pak úroková sazba 15 % znamená, že klient zaplatí navíc 1 500 Kč. To ale platí jen v případě, jestliže je úvěr splácen pomocí jediné splátky (zahrnující jistinu i úroky), která je splatná právě za jeden rok.
Jakmile je splátek více, nelze tímto výpočtem z výše roční úrokové sazby dovodit absolutní výši úroků. Jednoduše řečeno, výši úroků nelze počítat jako procentní podíl z jistiny. Ruční výpočet již není tak jednoduchý. Platí totiž, že co splátka, to jeden řádek a v každém řádku musí platit rovnost. Navíc v této částce nejsou započteny související poplatky, např. za přidělení nebo správu úvěru atd. Na příkladě znázorňuji tři typy úročení, které se liší výhodností pro klienta a pro daný bankovní dům.
Příklad: Spotřební úvěr se splatností 3 let a úrokovou sazbou 10% p.a., znějící na částku 60 000,--.
Progresivní
úvěrování Degresivní
úvěrování Lineární úvěrování 1. splátka/úrok 10 000,--/6 000,-- 30 000,--/6 000,-- 20 000,--/6 000,-- 2. splátka/úrok 20 000,--/5 000,-- 20 000,--/3 000,-- 20 000,--/4 000,-- 3. splátka/úrok 30 000,--/3 000,-- 10 000,--/1 000,-- 20 000,--/2 000,--
Při výpočtu jsem zjistila, že progresivní forma úvěrování je nejlepší z pohledu banky.
Celková suma úroků je 14 000,--. Na druhé straně pro klienta je nejvýhodnější degresivní forma úvěrování. V daném příkladě zaplatí na úrocích nejméně, tj. 10 000,--.
U spotřebitelských úvěrů je však v praxi nejběžnějším způsobem lineární úvěrování.
Prosté porovnávání výhodnosti úvěrů pomocí úrokové sazby není objektivní. Může se snadno stát, že úvěr s vyšší úrokovou sazbou bude výhodnější, protože s ním bude spojeno méně poplatků. Ukazatel úroková sazba skrývá ještě jedno významné úskalí.
Zejména nebankovní instituce ji ve svých materiálech uvádějí počítanou na různém základu, který může být týdenní, měsíční, roční apod., čímž pochopitelně znemožňují srovnání.
Výše úrokové sazby závisí na typu úvěrů, na době splatnosti, případně i na jiných okolnostech, které banka při stanovení výše úrokové sazby zohledňuje. V současné době se úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybuje v rozpětí od 7 % do 17 % p.a.∗ Finanční instituce nabízejí úročení spotřebitelských úvěrů někdy méně než 10 % p.a., avšak minimální úrokové sazby nezíská každý klient. Reálné úrokové sazby, které v sobě odrážejí inflaci, se pohybují nad deseti procenty.
Graf 4: Vývoj úrokové sazby v roce 2006
Zdroj: Vlastní zpracování dle statistik ČNB.
Tím bych chtěla konstatovat, že úroková sazba a roční procentní sazba nákladů jsou dva různé ukazatele, z nichž každý nese jinou informaci a mezi nimiž neexistuje přímá úměra. Pouze v případě, že by klient neplatil žádné poplatky související s poskytnutím úvěru, rovnala by se výše úrokové sazby ukazateli roční procentní sazby nákladů. Je dobré mít na paměti, že z výše jednoho ukazatele nelze odvozovat výši druhého, a naopak.
2 ÚVĚROVÝ PROCES
Úvěrový proces je složitá záležitost, jejíž výsledek významně ovlivňuje hospodaření banky. Banka si je toho vědoma, a proto v průběhu úvěrového procesu neustále dbá na tzv. magický trojúhelník, tzn. riziko, likviditu, rentabilitu. Během úvěrového procesu nastávají standardní fáze:
• žádost o poskytnutí úvěru (1),
• analýza bonity klienta (2),
• jednání o zajištění úvěru (3),
• jednání o způsobu úročení, splácení úvěru, sestavení splátkového kalendáře (4),
• uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru (5),
• kontrola plnění úvěrových podmínek (6).
Čtvrtletní úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (v %)
10,50 11,00 11,50 12,00 12,50 13,00
IV.Q.2005 I.Q.2006
II.Q.2006
III.Q.2006
IV.Q.2006 úroková sazba celkem úroková sazba na spotřebu
Obrázek1: Vývojový diagram úvěrového procesu
Vlastní zpracování.
2.1 Žádost o poskytnutí úvěru
Žádost o úvěr je výchozím bodem úvěrového vztahu mezi bankou a klientem, který předchází uzavření úvěrové smlouvy. Nejdříve musí proběhnout ústní jednání, na kterém se klient s pracovníkem banky domluví, o jaký typ úvěru má zájem a za jakým účelem úvěr žádá. Naopak pracovník banky se bude informovat o příjmech a výdajích klienta, způsobu splácení a zajištění úvěru a na základě získaných dat předloží návrh jedné či několika variant.
Následuje podání žádosti o bankovní úvěr prostřednictvím vyplnění písemné žádosti.
Jedná se o speciální bankovní formulář, který obsahuje potřebné a požadované údaje o finanční situaci klienta. Mezi hlavní údaje patří vše, co se týká identifikovatelnosti klienta, údaje týkající se účelu úvěru, požadovaného druhu úvěru, částky, měny, doby splatnosti, způsobu splácení a zajištění úvěru.
Žádost o poskytnutí úvěru
Analýza bonity klienta
Zamítnutí žádosti
Jednání o zajištění úvěru
Jednání o způsobu úročení, splácení a sestavení splátkového kalendáře
Uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí
úvěru
Zamítnutí žádosti
Následná kontrola plnění sjednaných úvěrových podmínek
Velmi podstatnou částí žádosti je vyplnění a doložení pravdivosti údajů o finanční situaci žadatele, tzn. měsíční příjem a informace ohledně již čerpaných úvěrů. Vyplněná žádost s kopiemi potřebných dokumentů je podstoupena úvěrovému oddělení.
2.2 Prozkoumání bonity klienta
Tato fáze úvěrového procesu je jednou z nejdůležitějších. Pracovník banky zkoumá žádost o poskytnutí úvěru z hlediska úvěruschopnosti klienta, tj. způsobilosti klienta uzavírat právoplatné úvěrové obchody, zavázat se tedy bance právně účinným způsobem. U fyzických osob vzniká úvěruschopnost s plnoletostí. Zaměřím se zejména na hodnocení bonity fyzických osob, které jsou žadateli o poskytnutí spotřebitelských úvěrů. Hodnocení bonity klienta v rámci úvěrů pro fyzické osoby vykazují ve srovnání s úvěry pro podnikatelské subjekty mnohé odlišnosti. Za podstatný rozdíl lze považovat velký počet jednotlivých klientů úvěrů, které jsou zároveň v relativně mnohem menším objemu. To vyžaduje rychlý a jednoduchý způsob posuzování bonity jednotlivých žadatelů o úvěr. Dalším odlišným elementem jsou informační zdroje a charakter poskytnutých informací. Mezi informační zdroje, jež banka získává pro posouzení, patří data přímo od klienta získané formou vyplněného formuláře, který obdrží společně s žádostí o úvěr. (viz příloha 1)
Při zkoumání žádosti se zpravidla vyhodnocují informace, které jsem zpracovala v následující tabulce.
Tabulka 1: Hlediska hodnocení bonity klienta
Obecné informace
- obecné informace o klientovi (jméno klienta, F.O./P.O., doklady osvědčující status klienta,
obchodní sídlo, ..
- oblast činnosti - požadovaná výše úvěru, účel úvěru - průběh splácení, nabízené záruky
Finanční situace - analýza bilance - analýza výnosnosti - cash flow
Struktura financování
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé zdroje versus
- krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé potřeby - poměr vlastních a cizích prostředků
Propočet bonity - likvidita a rentabilita podniku - finanční rovnováha a další podnikové ukazatele
Vlastní zpracování
Dalším bodem přezkoumání je úvěruhodnost klienta, což je schopnost a ochota klienta dostát svým závazkům z úvěrového vztahu. Banky používají pro posouzení žádostí o úvěr různá kritéria hodnocení. V současné době zájem o úvěry stoupá, klienti chtějí čerpat peněžní prostředky v nejkratším časovém okamžiku, a z tohoto důvodu je nutné, aby provádění úvěrových analýz bylo rychlé, nenákladné a spolehlivé.
Úvěrové analýzy jsou založeny zejména na bodovacích systémech a dále vycházejí ze zkušeností úvěrového pracovníka. Bodování jednotlivých osob neboli scoring využívá dat ze statistických analýz minulých a stávajících klientů. Stanoví se kritéria, ke kterým se poté přiřadí váhy. Vážená kritéria se následně sečtou a tím je stanoven jediný číselný ukazatel. Hlavní kritéria jsou představována většinou věkem, pohlavím, rodinným stavem, počtem dětí, dobou trvání zaměstnání a dobou trvání klientského vztahu s danou bankou.
V případě, že je klient ohodnocen jako bonitní, banka s ním pokračuje v úvěrovém procesu. Pokud však žadatel přísným požadavkům banky nevyhověl, jeho žádost je bankou zamítnuta a on může zkusit štěstí v jiném peněžním ústavu.
2.3 Jednání o zajištění úvěru
Cílem banky je v této fázi zajistit řádné splacení úvěru nebo realizací ručení v případě nesplacení úvěru zamezit nebo kompenzovat ztráty. Toto téma je konzultováno již při první návštěvě peněžního ústavu, při tzv. předjednání, ale v této fázi je upřesňováno.
Jedním z hledisek, podle kterého lze úvěrové zajištění třídit, je rozdělení na osobní a reálné zajištění. Při osobním zajištění jsou nároky uplatňované přímo vůči hlavnímu dlužníku nebo vůči třetím osobám. Hlavními představiteli tohoto typu zajištění jsou ručení, směnečné zajištění a připuštění závazku. U klasických spotřebitelských úvěrů spočívá ve většině případů pouze ručením spolužadatele. Od ostatních způsobů ručení banky odstupují v zájmu jejich konkurenceschopnosti. Mezi reálná zajištění patří zástava, předání vlastnictví a postup pohledávek.
Aby byla v tomto směru banka úspěšná, musí zajistit:
• soudní vymahatelnost práva banky k předmětu zajištění – prozkoumat, zda se k předmětu zajištění nevztahují jiná majetková práva, než která deklaruje žadatel o úvěr;
• objektivitu ocenění předmětu zajištění – kdy se banky brání nadhodnocení předmětu zajištění tím, že využívají služeb svých vlastních odhadců, kteří určí cenu daného předmětu;
• likviditu zajištění – banky mohou mít vnitřní ukazatele likvidity, dle kterých hodnotí přípustnost předmětu k zajištění a se samozřejmostí vždy preferují věci s vyšším stupněm likvidity;
• stabilitu hodnoty – kdy banky požadují, aby cena předmětu zajištění byla po celou dobu zajištění stálá;
• možnost kontroly předmětu zajištění – v této souvislosti dochází u nemovitostí k zápisu do katastru nemovitostí, u movitých věcí má banka možnost požadovat uložení věci v bance.[2]
Zanikne-li nebo zhorší-li se za trvání smlouvy zajištění závazku, je dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak neučiní v přiměřené lhůtě, může banka od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku i s úroky.[1]
2.4 Jednání o způsobu úročení, splácení úvěru a tvorba splátkového kalendáře
Způsob úročení závisí na metodice každé banky a především na použitém druhu úrokové sazby, která bývá nejčastěji volena jako:
• Fixní ve významu, že je neměnná po celou dobu splatnosti. Je typickým příkladem pro spotřebitelské úvěry. Úroková sazba sjednaná v úvěrové smlouvě je platná po celou dobu trvání úvěrového obchodu. Úroky z bankovních úvěrů se odvíjejí od sazby vyhlášené ČNB a od rizikovosti klienta. U dlouhodobých úvěrů nebývá tento druh úrokové sazby častý, neboť banky preferují spíše tzv.
fixaci úrokové sazby. To znamená, že banka určí pevnou úrokovou sazbu s předem danými termíny její možné změny. Tento typ se často vyskytuje u hypotečních úvěrů a lze jej zařadit mezi pohyblivé sazby;
• Pohyblivá, která se během splatnosti úvěru mění. Způsob změn úrokových sazeb může být koncipován následujícími způsoby:
a) těsnou vazbou na vybranou tržní úrokovou sazbu s předem pevně danými termíny přizpůsobování. Úroková sazba z úvěru se mění v pravidelných intervalech a přizpůsobuje se výši referenční sazby platné na počátku sjednaného intervalu. Referenčními sazbami jsou obvykle tržní úrokové sazby typu PRIBOR, LIBOR∗;
b) bezprostřední vazbou na určitou úrokovou sazbu tak, že ke změnám úrokové sazby z úvěru dochází současně se změnou sazby, na kterou je vázána. Úrokovými sazbami, na které je úročení úvěru vázáno, bývají nejčastěji základní sazby bank, které jednotlivé banky samy vyhlašují.
Takto tvořené úrokové sazby bývají označovány jako floating rates;
c) pevnou sazbou s právem její úpravy, pokud dojde k výraznějším změnám v tržních úrokových sazbách.
Při uzavírání úvěrové smlouvy sjednávají banky s klienty způsob splácení úvěrů. Je-li úvěr splácen najednou v době splatnosti, příjemce úvěru splatí na konci období jistinu, ale úroky z úvěru platí na konci sjednaných period. Další variantou je splacení najednou po uplynutí výpovědní lhůty, kdy úvěr je klientovi poskytnut na dobu neurčitou, přičemž je stanovena výpovědní lhůta, do kdy musí klient úvěr po oznámení splatit. Pokud klient splácí úvěr v pravidelných splátkách, provádí v přesných periodách platbu, která se mění během doby splácení. Splátka zahrnuje jistinu, tzv. úmor, který je po celou dobu splátkového kalendáře konstantní, přičemž výše úroků se v závislosti na velikosti splacené jistiny mění. Další možností klienta je splácení v pravidelných konstantních splátkách, tzv. anuitách. Anuita je splátka, jež se po celou dobu splácení nemění. Skládá se z úmoru a úroku, ale jejich výše a vzájemný poměr se mění tak, aby výše anuity byla zachována. Anuitní splácení je v případě spotřebitelských úvěrů nejčastější.[2]
∗ Jde o úrokové sazby určované jako nabídkové úrokové sazby mezibankovního trhu, v uvedených příkladech v Praze a v Londýně.
Jednotlivé složky splácené částky lze členit následujícím způsobem:
• splátka jistiny;
• cena peněz na mezibankovním trhu (PRIBOR);
• riziková marže, která pokrývá eventuální nevymožené úvěry;
• operační náklady zahrnující především cenu za uzavření smlouvy (provize, čas bankovního poradce), rozpočet fixních nákladů na tento produkt (právní podpora, tvorba produktu), rozpočet fixních nákladů společnosti, marketingové náklady na získání smlouvy;
• zisk.
Obrázek 2: Jednotlivé složky částky ke splacení
Zdroj: Časopis Bankovnictví č. 10/2006 [online].
Dostupné z:<http://www.bankovnictvi.ihned.cz>.
Možností, jak tyto složky zahrnout do příjmu od zákazníka, jsou poplatky a úroková míra. Některé z nich – jako operační náklady a zisk – se zpravidla zohledňují v poplatcích, případně oběma způsoby najednou, což platí většinou u ceny peněz, operačních nákladů a zisku. Cena peněz a riziková marže se započítávají do úrokové míry, nejsou-li poplatky účtovány procentem.
Pokud chce být banka konkurenceschopná, je třeba nabídnout co nejnižší poplatky.
Ty však musí pokrýt nezbytné náklady. Cenu peněz na mezibankovním trhu nelze ovlivnit, operační náklady jsou častým tématem snižování nákladů, zisk je zpravidla dán strategií banky, a proto je třeba věnovat dostatečnou pozornost rizikové marži.
2.5 Uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru
Právě na tento okamžik čeká klient celou dobu. Úvěrový pracovník vypracuje návrh na poskytnutí úvěru a spolu s výsledky dílčích analýz jej předá na vedení úvěrového oddělení banky, případně úvěrové komisi, která s konečnou platností rozhodne, zda bude klientovi úvěr poskytnut či nikoliv. Vždy je třeba zvážit rizikovost a výnosnost operace spolu s možnou likviditou záruky.[2]
V bankách jsou přísně stanoveny pravomoci pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, především v závislosti na výši poskytovaného úvěru. Přitom se však bankovní instituce řídí platnými zákonnými normami, z nichž nejdůležitější jsou celostátní zákony, mezi které se řadí zákon o bankách, obchodní zákoník, občanský zákoník, zákon směnečný a šekový, živnostenský zákon, zákon o cenných papírech a další celostátní normy.
Závažná jsou též opatření a úřední sdělení České národní banky, publikovaná ve Věstníku ČNB, týkající se například kapitálové přiměřenosti, likvidity bank, pravidel obezřetného podnikání, klasifikace úvěrů a řady dalších oblastí regulace bankovních činností.
Každý bankovní ústav se také řídí individuálními bankovními normami, kterými lze chápat vnitřní bankovní předpisy, pracovní instrukce a pracovní knihy, obchodní podmínky banky a sazebníky odměn za poskytování služeb. Řadí se sem i pro mou práci významné přehledy aktuálních úrokových sazeb.
Je-li vše v pořádku, banka uzavře s žadatelem úvěrovou smlouvu∗ s příslušnými náležitostmi:
• určení smluvních stran,
• výše úvěru a měna,
• lhůta, ve které může dlužník úvěr čerpat,
• účel úvěru, což neplatí u spotřebitelských úvěrů, které jsou ve většině případů poskytovány jako neúčelové,
• doba splatnosti a způsob splácení,
• výše a způsob stanovení úrokové sazby,
• způsob zajištění úvěru.[1]
Jedná se o absolutní obchod, který se řídí příslušnou normou obchodního zákoníku.
Podstatou smlouvy je závazek banky, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a na straně druhé závazek klienta vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.
2.6 Kontrola plnění sjednaných úvěrových podmínek
Banka provádí kontrolu dodržování sjednaných úvěrových podmínek pravidelně – hodnotí tak plnění úvěrové smlouvy. Používá při tom klasifikaci úvěrových pohledávek stanovenou předpisy ČNB. O provedené kontrole banka vypracuje hodnocení plnění úvěrové smlouvy. V případě, že provedená kontrola prokáže nedostatky, přistoupí banka dle závažnosti problému k opatřením k nápravě. V závažných případech může banka zvolit i určitá sankční opatření, tj. zvýšení úroku z poskytnutého úvěru, případně může požadovat okamžité jednorázové splacení úvěru.
Nastane-li skutečnost, kdy se začínají objevovat varovné signály, že by mohla být návratnost úvěru ohrožena, hovoří se v této souvislosti o tzv. problémových úvěrech. Ty se vyznačují tím, že klient není schopen jednat plně v souladu s úvěrovými podmínkami nebo že bance hrozí možnost částečné nebo úplné ztráty.
Banka po té musí v každém případě neprodleně zhodnotit vyhlídky návratnosti úvěru, pravděpodobnost vzniku ztrát a posoudit možná opatření k jejich zamezení.
Pravděpodobnost splacení úvěru zvažuje banka v situacích, jakými jsou pokračování nebo-li prolongace úvěru, zmrazení nebo-li dočasné zastavení dalšího čerpání úvěru, okamžité splacení úvěru, restrukturalizace dluhu a nakonec odložení splátek úroků, případně úročení nulovou sazbou.
Neexistuje jednoznačný recept na postup u problémových úvěrů. Opatření bank vždy vycházejí z konkrétní situace klienta, zejména z příčin neplnění sjednaných podmínek.
Banka musí postupovat tak, aby v maximální míře zmenšila možné ztráty. Bohužel, v určitých případech se stává úvěr nenávratným. Potom banky musí přistoupit k realizaci záruk, soudnímu vymáhání dluhu a podobným metodám používaným v situacích, kdy se klient stává zcela nesolventní.
3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH PRODUKTŮ NABÍZENÝCH NEJVĚTŠÍMI BANKOVNÍMI DOMY V ČR
Vybrat si nejvýhodnější produkt z tak širokého spektra nabídek není jednoduché a hlavně to bývá časově náročné. Mnoho lidí se proto rozhoduje mezi několika málo úvěry, případně jdou pouze do banky, kde mají svůj běžný účet. Tak jednají v případě, že předem plánují vzít si spotřebitelský úvěr v bance. Pokud si ho berou přímo v obchodě, kde kupují zboží, odpadá celá problematika výběru banky s nejvýhodnějším produktem a výběr se zužuje pouze na možnosti, které nabízí úvěrová společnost přímo v obchodě. Rozumný člověk využívá spotřebitelských úvěrů jen v nejnutnějších případech a s vědomím, že kupované zboží se s úvěrem prodraží. Avšak mnozí lidé vidí jen rychle získané zboží a zapomínají, že je budou muset někdy splácet.
Z důvodu existence celé řady úvěrů bylo nutné zaměřit se pouze na určitý segment. Ve své práci jsem se rozhodla srovnávat podmínky spotřebitelských úvěrů poskytovaných fyzickým osobám, či domácnostem. Využila jsem nabídky tří bankovních domů, jejichž pobočky sídlí v místě mého bydliště. Volila jsem tuto cestu za účelem bližšího kontaktu s pracovníky daných peněžních ústavů a tím možnosti získání většího rozsahu informací. Nabídka těchto bankovních institucí je většinou rozmanitější, ale v rámci komparace se zaměřím pouze na ty, o které je v současné době největší zájem ze strany žadatelů. Selekci jsem provedla i s přihlédnutím k velikosti jednotlivých bankovních institucí a jejich podílu na celkovém množství poskytnutých úvěrů tohoto druhu v minulých letech, jelikož v době přípravy svého spisu nebyly údaje za rok 2006 dosud k dispozici.
Selekci vybraných bank znázorňuje následující schéma.
Vybrané pobočky bank sídlící v Jičíně
Česká spořitelna
Komerční
banka
ČSOB
3.1 Česká spořitelna
Česká spořitelna je moderní banka orientovaná na drobné klienty, malé a střední firmy a na města či obce. Nezastupitelnou roli hraje také ve financování velkých korporací. Finanční
skupina České spořitelny je počtem klientů téměř 5,3 miliónů největší bankou na trhu.
Nyní bych se ráda krátce zmínila o historii tohoto bankovního domu. Kořeny České spořitelny sahají až do roku 1825, kdy zahájila činnost Spořitelna česká, nejstarší právní předchůdce České spořitelny. Na tradici českého a později československého spořitelnictví navázala v roce 1992 Česká spořitelna jako akciová společnost.
Od roku 2000 je členem silné středoevropské Finanční skupiny Erste Bank. Jako první komerční instituce v České republice ustanovila institut ombudsmana, ochránce práv klientů, prostřednictvím kterého buduje dlouhodobé a kvalitní vztahy s klienty. Ráda bych zdůraznila, že Česká spořitelna získala v říjnu roku 2006 titul Banka roku, Hypotéka roku a nadále obhájila ocenění veřejnosti Nejdůvěryhodnější banka roku v soutěži MasterCard Banka roku.
Tabulka 2: Základní fakta k 31. 12. 2006
Aktiva celkem 728,4 mld. Kč
Počet klientů České spořitelny 5 276 897
Počet poboček 637
Počet zaměstnanců Finanční skupiny České spořitelny 10 856∗
Počet bankomatů 1 090
Zdroj: Česká spořitelna [online]. Dostupné z:< http://www.cs.cz>.
3.1.1 Snadná půjčka
Nabídka České spořitelny v oblasti úvěrových produktů je velmi rozsáhlá. Zahrnuje širokou škálu možností, v rámci nichž mají klienti možnost výběru podle svých potřeb. Při osobní návštěvě pobočky jsem se nesetkala s příliš kladným přístupem a v důsledku toho jsem popis zvoleného produktu tvořila z propagačních materiálů a internetové prezentace.
∗ k 1. 1. 2007
Pomocí „Snadné půjčky“ může klient uzavřít úvěrovou smlouvu k financování jakýchkoli soukromých potřeb již při první návštěvě banky. Produkt je určen fyzickým osobám – občanům České republiky s trvalým pobytem na území České republiky, ale zároveň jej mohou využít cizí státní příslušníci s povolením k trvalému pobytu na území České republiky.
Půjčka se poskytuje až do výše 200 000 Kč bez účasti ručitele. Získání finančního obnosu je celkem snadné, protože klientovi stačí k uzavření smlouvy pouze průkaz totožnosti. Výše splátek je ponechána zcela na vůli klienta. Prostřednictvím telefonního bankéře jsem ale zjistila, že zvolená výše splátky je posléze zhodnocena pracovníkem banky. V případě, že se jedná o stálého klienta České spořitelny, je posouzena na základě výpisů z běžného účtu. Jedná-li se o neklienta, hodnocení se provádí na základě potvrzení o příjmu. Poplatek za poskytnutí úvěru je vyžadován, a to ve výši 0,8 % z hodnoty půjčky, min. 400,--. Další výdaj spojený s tímto produktem je poplatek za správu úvěru, který činí 49 Kč. Stálí klienti nejsou při poskytování „Snadné půjčky“
od těchto poplatků osvobozeni, pouze jsou zvýhodněni při stanovení výše splátek.
V následující tabulce jsou znázorněny možné hodnoty půjčky a s tím spojené orientační měsíční splátky∗ dle klientem zvolené doby splatnosti.
Tabulka 3: Přehled maximálních měsíčních splátek dle požadavků klienta
Zdroj: Propagační materiály České spořitelny
∗ RPSN od 9,51 %
