Nová právní úprava nekalé soutěže v České republice
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Lucie Moudrá
Vedoucí práce: Mgr. Karel Severa
Liberec 2016
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Bakalářská práce se zabývá problematikou úpravy nekalé soutěže v České republice.
Úvod je věnován termínům souvisejících s nekalou soutěží. Jádrem práce je zachycení právní úpravy nekalé soutěže podle českého právního řádu (s porovnáním současné úpravy podle občanského zákoníku s úpravou platnou do roku 2013 podle obchodního zákoníku) i podle evropských předpisů. Práce rozebírá praktické příklady nekalé soutěže jak z českého prostředí, tak i případ projednávaný Soudním dvorem EU. Práce se věnuje i ochraně spotřebitelů proti nekalým obchodním praktikám. V závěru práce je na základě předchozích příkladů rozebírána volba optimálního právního prostředku na ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání.
Klíčová slova
hospodářská soutěž, nekalá soutěž, nekalé obchodní praktiky, soutěžitel, spotřebitel
Annotation
„The new legislation of unfair competition in the Czech Republic“
The bachelor‘s thesis deals with the regulation of unfair competition in the Czech Republic. The introduction is devoted to an explanation of the terms related to unfair competition. The core of the work is to capture the legal regulation of unfair competition in the Czech law system (with the comparison of the current legislation under the civil code with the legislation that was valid untill 2013 under the commercial code) and in accordance with the European regulations. The thesis analyzes some practical examples of unfair competition both from the Czech environment, and a case discussed by the Court of justice of the European Union. The thesis is dedicated to protection of consumers against unfair commercial practices, too. The conclusion is based on the given examples and discusses the choice of the optimal legal means of the protection against unfair competition.
Key words
competition, unfair competition, unfair business practices, competitor, consumer
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu Mgr. Karlu Severovi za vedení práce, poskytnutí užitečných rad a čas, který mi ochotně věnoval při konzultacích. Zároveň děkuji paní JUDr. Evě Karhanové Horynové, konzultantce bakalářské práce, která mi taktéž s vypracováním práce pomohla.
8
Obsah
Seznam ilustrací ... 10
Seznam zkratek a značek... 11
Úvod ... 12
1 Vymezení základních pojmů ... 14
1.1 Soutěžní právo ... 14
1.2 Hospodářská soutěž ... 14
1.3 Soutěžitel ... 15
1.4 Spotřebitel, zákazník ... 15
1.5 Hledisko ochrany průměrného spotřebitele ... 16
2 Nová právní úprava nekalé soutěže v České republice ... 17
2.1 Umístění nekalé soutěže ... 17
2.2 Zakázaná konkurenční doložka ... 17
2.3 Generální klauzule nekalé soutěže ... 18
2.4 Zvláštní (zákonné, pojmenované) skutkové podstaty ... 20
2.4.1 Klamavá reklama ... 20
2.4.2 Klamavé označení zboží nebo služby ... 21
2.4.3 Srovnávací reklama ... 22
2.4.4 Vyvolání nebezpečí záměny ... 23
2.4.5 Parazitování na pověsti ... 23
2.4.6 Podplácení ... 23
2.4.7 Zlehčování ... 24
2.4.8 Porušení obchodního tajemství ... 24
2.4.9 Dotěrné obtěžování ... 24
2.4.10 Ohrožení zdraví nebo životního prostředí ... 25
3 Úprava nekalé soutěže v EU ... 26
4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ... 28
4.1 Soukromoprávní prostředky ... 28
4.1.1 Legitimované osoby ... 28
4.1.2 Nároky aktivně legitimovaných osob ... 29
4.1.3 Ochrana proti omezování soutěže ... 32
9
4.2 Veřejnoprávní prostředky ... 32
4.2.1 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ... 32
5 Příklady nekalé soutěže v praxi ... 33
5.1 Zlehčování konkurence ... 33
5.1.1 Soud prvního stupně ... 33
5.1.2 Odvolání ... 35
5.1.3 Soud druhého stupně ... 36
5.1.4 Dovolání ... 37
5.1.5 Další průběh ... 37
5.1.6 Shrnutí ... 37
5.2 Spotřebitelské soutěže ... 39
5.2.1 Původní soudní řízení ... 39
5.2.2 Odvolací soud ... 39
5.2.3 Předběžné otázky ... 40
5.2.4 SDEU k předběžným otázkám ... 40
5.2.5 Shrnutí ... 42
5.3 Ochrana spotřebitelů ... 43
5.3.1 Internetové obchody ... 44
5.3.2 Slevy ... 45
5.3.3 Shrnutí ... 46
6 Volba optimálního právního prostředku ochrany proti nekalé soutěži ... 47
Závěr... 50
Seznam použité literatury ... 52
10
Seznam ilustrací
Obr. 1: Omluva společnosti Vodafone v Lidových novinách ……….….… 38
11
Seznam zkratek a značek
ČOI = Česká obchodní inspekce
ESC ČR = Evropské spotřebitelské centrum ČR
NOZ = Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ = Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OHS = Zákon č. 143/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů
OSŘ = Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů SDEU = Soudní dvůr Evropské unie
Směrnice o NOP = Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu
Spotřebitelský spor = Spotřebitelský spor z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytnutí služeb
SZPI = Státní zemědělská a potravinářská inspekce
TrZ = Zákon č. 40/.2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
Zákon o OS = Zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
12
Úvod
Soutěživé chování je pro člověka zcela přirozené. Není se tedy čemu divit, že je i nezbytnou součástí podnikání. Soutěž sama o sobě není nijak škodlivá a ve zdravém tržním prostředí je naopak žádaná. Problém nastává v případě, kdy dojde k překročení hranice „přirozeného soutěžení“ a následně k poškozování jiné strany. Na tomto místě se lze obrátit na právní normy, které takovému jednání mohou zabránit.
Tématem této bakalářské práce je „Nová právní úprava nekalé soutěže v České republice“, která je zachycena především v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také NOZ), ale i v jiných právních předpisech.
K volbě tohoto tématu se autorka rozhodla z toho důvodu, že ji tato oblast práva zaujala a zároveň se jedná o téma, které je vysoce aktuální. K nekalosoutěžnímu jednání dochází hojně, obzvláště ve vztahu ke spotřebiteli.
Cílem této práce je především objektivně popsat současnou právní úpravu nekalé soutěže v právním řádu České republiky a v právu Evropské unie. Další cíl je možné charakterizovat jako porovnání právní regulace nekalé soutěže současně platné podle NOZ s právní úpravou předcházející podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále také ObchZ).
Dalším cílem je rozbor právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži a jejich charakteristika především podle NOZ, nicméně práce se okrajově věnuje i prostředkům vycházejícím ze zákona č. 40/.2009 Sb., trestní zákoník (dále také TrZ).
Na teoretickou část volně navazuje část praktická, jejímž cílem je rozbor jednotlivých případů nekalosoutěžního jednání v praxi včetně shrnutí jednotlivé problematiky v závěru každé podkapitoly. Dalším cílem této části je návrh optimálního prostředku ochrany proti nekalé soutěži.
Jak již bylo naznačeno při specifikaci cílů, prostředky využité k dosažení cílů této práce jsou především: popis, charakteristika, rozbor a porovnání.
Tématu obchodního práva, respektive nekalé soutěže, se věnuje dlouhodobě prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc., např. ve své publikaci „Soutěžní chování a právo
13
proti nekalé soutěži“. Další významnou autorkou v této oblasti je JUDr. Dana Ondrejová, Ph.D., s publikací „Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku“.
Tato bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. V první části jsou vysvětleny důležité pojmy, které s nekalou soutěží bezprostředně souvisí. Následuje část pojednávající o právní úpravě nekalé soutěže v ČR, která vychází z § 2976 - § 2987 NOZ. V další části se pozornost soustředí na regulaci nekalé soutěže podle práva EU. Následuje kapitola rozebírající prostředky ochrany proti nekalé soutěži jak podle soukromoprávních ustanovení, tak i podle veřejnoprávních ustanovení. Na tuto část navazuje kapitola, která se zabývá rozborem praktických příkladů nekalosoutěžního jednání. V závěru je rozebírána volba vhodného právního prostředku ochrany proti nekalé soutěži.
14
1 Vymezení základních pojm ů
Tato kapitola obsahuje vymezení základních pojmů souvisejících s nekalou soutěží.
Nejdříve jsou vysvětleny pojmy soutěžní právo a hospodářská soutěž. Následuje vymezení několika pojmů, se kterými se v právní regulaci nekalé soutěže pracuje, a to: soutěžitel, spotřebitel, zákazník a hledisko ochrany průměrného spotřebitele.
1.1 Soutěžní právo
Soutěžní právo se skládá ze dvou oblastí, tj. nekalá soutěž, která patří do soukromoprávní oblasti, a veřejnoprávní ochrana hospodářské soutěže. Tato oblast je upravena především v zákoně č. 143/2001 Sb., zákoně o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OHS), ale také v jiných právních předpisech regulujících např. oblast zneužití významné tržní síly, veřejných zakázek atd. Cílem soutěžního práva je především ochrana jiných (menších) soutěžitelů a struktury trhu (Doleček a, 2015, Jones aj., 2014).
Mezi oběma oblastmi lze rozlišit určité rozdíly ve vnímání protisoutěžního jednání.
Soukromé soutěžní právo se soustředí na dopady tohoto jednání z pohledu konkrétních subjektů, mezi které patří soutěžitelé a spotřebitelé. Zabývá se kvalitativní stránkou soutěže, především ochranou dobrých mravů soutěže. V této oblasti existuje v posledních letech v EU silný trend k posílení ochrany spotřebitelů (Hajn, 2000).
Oproti tomu veřejné soutěžní právo se soustředí na dopady tohoto jednání na celou společnost, ochranu samotné existence hospodářské soutěže, jejích principů a základní hospodářská pravidla uplatňující se ve společnosti. Zabývá se tedy kvantitativní stránkou soutěže. Ochranou soutěžitelů a spotřebitelů se zabývá pouze druhotně (Hajn, 2000, Ondrejová, 2014).
1.2 Hospodářská soutěž
Pojmu hospodářská soutěž lze rozumět jako rozvoj soutěžní činnosti za účelem dosažení hospodářského prospěchu. Přesná definice není zákonem stanovena (Bejček aj., 2014).
15
Obchodní společnosti se podílejí na hospodářské soutěži už od okamžiku zápisu do obchodního rejstříku. Naopak důvody, pro které již nelze hovořit o osobě jako soutěžiteli, jsou např. vymazání z obchodního rejstříku, rozhodnutí o úpadku společnosti a vypsání konkurzu (Ondrejová, 2014).
Hlavním orgánem držícím kontrolu v oblasti veřejného soutěžního práva je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (známý je též pod pojmem antimonopolní úřad). Činnost a postavení tohoto orgánu je upraven podle zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (Ondrejová, 2014).
1.3 Soutěžitel
Soutěžitel je každá osoba, která se účastní hospodářské soutěže. Může se tedy jednat o fyzickou i právnickou, podnikající i nepodnikající osobu, která nesmí omezovat účast jiným soutěžitelů a také se nesmí dopouštět nekalé soutěže v žádné fázi soutěže. To je pojetí podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen NOZ), ovšem poněkud širší definice je zanesena v OHS, kde se za soutěžitele považují i různá seskupení soutěžitelů, takže např. koncern podle NOZ není soutěžitel, ale podle OHS soutěžitelem je. Za určitých podmínek se za soutěžitele může považovat i např. zaměstnanec soutěžitele, obchodní zástupce nebo společník obchodní společnosti (Ondrejová, 2014).
Soutěžitele lze rozdělit do dvou hlavních skupin. Do první skupiny, která zahrnuje soutěžitele v užším pojetí, spadají přímí i nepřímí konkurenti, tedy podnikatelé i podnikatelé neoprávněni, kteří ačkoliv nemají oprávnění podnikat, zákon s nimi jako s podnikateli jedná. Jsou to osoby, které se pravidelně účastní hospodářské soutěže tak, že navenek budí dojem podnikatele a konkurují tak skutečným podnikatelům.
Mezi soutěžitele v širším pojetí patří i příležitostní soutěžitelé, což jsou nepodnikatelé účastnící se hospodářské soutěže pouze výjimečně a to tak, že zasáhnou do jednání jiných soutěžitelů. Patří sem např. stát nebo jednotky územní správy (Ondrejová, 2014).
1.4 Spotřebitel, zákazník
Spotřebitel je fyzická osoba, která koná jinak než v rámci podnikání nebo při výkonu vlastního povolání. Zákazník je buď spotřebitel, nebo tzv. další zákazník, kterého lze
16
charakterizovat jako buď nepodnikající právnickou osobu (např. nadace), nebo podnikající právnická či fyzická osoba, která je v hospodářské soutěži v pozici slabší strany. Příkladem takové situace je např. uzavírání smlouvy podnikatele, který vystupuje v pozici neprofesionála, s osobou, která v tomto oboru vystupuje jako profesionál (Ondrejová, 2014).
1.5 Hledisko ochrany průměrného spotřebitele
Toto hledisko patří ke stěžejním hlediskům na ochranu slabší strany, vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES o klamavé a srovnávací reklamě. Pojem průměrný spotřebitel lze chápat jako model průměrného spotřebitele. Ten není zákonem přesně definován. Určí si ho sám soudce, většinou si představí onu konkrétní situaci a rozhodne, jak by se průměrný spotřebitel zachoval. Zvažují se kulturní, sociální i např.
jazykové dovednosti spotřebitele. Z toho vyplývá, že vnímání průměrného spotřebitele a jeho požadavky na soudnost, opatrnost a informovanost mohou být v různých případech velmi odlišné (Ondrejová, 2014).
17
2 Nová právní úprava nekalé soutěže v České republice
V novém občanském zákoníku došlo k zásadním změnám v povinnostech rušitele, což výrazně ovlivňuje regulaci nekalé soutěže, která vychází z předešlé úpravy §41 (§44) a násl. zákona č. 513/1991 Sb.,obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Koncepce nekalé soutěže zůstala podobná, vymezuje takové jednání v generální klauzuli, vyjmenovává jednotlivé nekalosoutěžní skutkové podstaty a zachycuje i právní prostředky ochrany (Eliáš aj., 2007, Bejček aj., 2014).
2.1 Umístění nekalé soutěže
Nekalá soutěž je právně zachycena od 1. 1. 2014 v NOZ - ve IV. části, hlavě III. (Závazky z deliktů), díl 2. (Zneužití a omezení soutěže), 2 oddíly (Obecná ustanovení a Nekalá soutěž). K tomuto novému zakotvení došlo především proto, že hospodářská soutěž se přímo týká nejen podnikatelů, ale i jiných soutěžitelů, jejich soukromým práv a povinností. Navíc existující zákon upravující hospodářskou soutěž obsahoval pouze veřejnoprávní ustanovení (Doleček a, 2015, Ondrejová, 2014).
S úpravou nekalé soutěže souvisí i některá obecná ustanovení z první části, hlavy I., NOZ, evropské předpisy a judikatura. Ta krom interpretace uceluje poměrně stručnou právní úpravu, čímž je zajištěna předvídatelnost soudů (Ondrejová, 2014).
2.2 Zakázaná konkurenční doložka
V oddíle 1: Obecná ustanovení je § 2975 NOZ, který hovoří o zakázané konkurenční doložce. Jedná se o zcela nové zařazení této položky do úpravy nekalé soutěže.
Konkurenční doložka znamená dohodu, která zavazuje smluvní stranu, aby neprováděla soutěžní činnost, čímž se omezuje a zasahuje do hospodářské soutěže, proto je nutná právní regulace (Ondrejová, 2014).
18
Právní regulace zakázané konkurenční doložky patří mezi kogentní právní normy a je možné ji použít jen na základě smluvního ujednání této doložky, kdy obě strany jednají z vlastní vůle. Konkurenční doložky mohou být součástí více druhů smluv, nejčastěji ve smlouvě o obchodním zastoupení a ve smlouvě o koupi či pachtu závodu. Dříve byla konkurenční doložka součásti těchto smluv (Ondrejová, 2014).
V jednotlivých odstavcích § 2975 NOZ jsou uvedeny zákonné náležitosti konkurenční doložky i důsledky jejích porušení (např. smluvní pokuta nebo náhrada škody) (Česko, 2012).
2.3 Generální klauzule nekalé soutěže
Regulace nekalé soutěže spočívá ve dvou částech, z nichž první (tzv. generální klauzule) obsažená v § 2976 odst. 1 NOZ se zabývá podmínkami vzniku a druhá část obsahuje jmenovitě jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěže (Česko, 2012).
Podle základního ustanovení §2976 NOZ (Česko, 2012): “Se nekalé soutěže dopustí ten, kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.”
Z této definice plynou podmínky, které musí být naplněny proto, aby mohlo být jednání označeno jako nekalosoutěžní. Jsou to: jednání v hospodářském styku, rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Zároveň před nekalou soutěží jsou chráněni jiní soutěžitelé a zákazníci, kteří v sobě zahrnují i spotřebitele (Švestka aj., 2014, Novotný aj., 2014).
Dobré mravy soutěže nemají svou definici danou zákonem, tuto oblast rozhodují soudy na základě svého uvážení a podle české judikatury mají soudy povinnost ochraňovat podnikatelskou činnost, která byla zasažena tak, že se příčí základním pravidlům férovosti a dobrým mravům soutěže. V každém případě záleží na konkrétních okolnostech, zvyklostech daného oboru, obchodní poctivosti, závažnosti atd. Důležitý je i časový
19
kontext. Podmínkou, za které je jednání vždy posouzeno jako nekalosoutěžní, je rozpor s právním předpisem. V tomto případě lze hovořit o nepojmenované skutkové podstatě nekalé soutěže (Švestka aj., 2014).
Újmu je možné dělit podle různých kritérií, např. může mít podobu materiální nebo nemateriální. Ovšem samotné způsobení újmy v hospodářské soutěži se nepokládá vždy za nekalosoutěžní, pokud použité prostředky jsou pokládány za soutěžně slušné a nejsou-li splněny další dvě podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Vznik samotné újmy není podmínkou pro to, aby mohl být skutek označen jako nekalosoutěžní, stačí způsobilost k tomuto jednání. Rozsah újmy není zákonem dán. Není určena výše újmy, která musí vzniknout, aby se jednalo o nekalosoutěžní jednání (Švestka aj., 2014).
Mezi funkce generální klauzule patří funkce omezující, která znamená možnost identifikovat určité jednání jako nekalosoutěžní a zahrnout jej do některé ze zvláštních skutkových podstat, pokud toto jednání naplňuje podmínky obsažené v generální klauzuli.
Druhou funkcí je funkce rozšiřující. Ta znamená, že generální klauzule umožňuje, aby i jednání, které není jmenováno mezi zákonnými skutky, bylo možné uznat jako nekalosoutěžní jednání. V tomto případě lze hovořit o nepojmenovaných skutkových podstatách (Ondrejová, 2014).
V rámci těchto tzv. soudcovských skutků můžeme rozlišit tři okruhy. Patří sem porušení právních norem, které mají soutěžní následky, jednání, kterému nelze přisoudit charakteristiky pojmenovaných skutků nekalé soutěže, ale je jim velmi podobné, a jiné jednání, které odporuje dobrým mravům. Základní podmínkou pro zařazení jednání do těchto skupiny je naplnění generální klauzule (Švestka aj., 2014).
U první skupiny skutků se může rozlišit porušení veřejných norem, což se týká např.
porušení zákona o regulaci reklamy (velmi často to bývá např. skrytá reklama, podprahová reklama nebo reklama diskriminující), porušení zákona o hospodářské soutěži (např. uzavírání kartelových smluv), porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (např. nedodržení podmínek pro product placement). Důležitou roli zde má zákon na ochranu spotřebitele, který se věnuje tzv. nekalým soutěžním praktikám. Vedle porušení
20
norem veřejných může dojít i k porušení norem soukromých. Do této kategorie patří především porušení občanského zákoníku mimo část o nekalé soutěži (např. při uzavírání smluv se spotřebitelem zanedbání informační povinnosti prodejce) nebo porušení zákoníku práce (např. oblasti upravující bezpečnost práce) (Ondrejová, 2014).
2.4 Zvláštní (zákonné, pojmenované) skutkové podstaty
Zvláštní skutkové podstaty, pro které se používá rovněž označení zákonné či pojmenované skutkové podstaty, jsou zahrnuty jako konkrétní výčet nekalosoutěžních činností, který doplňuje generální klauzuli. Tento výčet téměř přesně odpovídá výčtu uvedenému už v ObchZ, jedinou novou položkou je dotěrné obtěžování (Švestka aj., 2014, Eliáš aj., 2007).
V případě naplnění charakteristik více skutkových podstat se v žalobě argumentuje všemi těmito podstatami, což se může projevit např. při určování výše odškodnění (Ondrejová, 2014).
2.4.1 Klamavá reklama
Klamavou reklamu je podle § 2977 NOZ (Česko, 2012): „taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“ Klamavá reklama tedy soutěžiteli přináší takový úspěch, který by jinak buď vůbec nezískal, anebo ne tak rychle (Ondrejová, 2014).
V souladu s evropskou směrnicí č. 2006/114/ES, která udává pouze částečnou harmonizaci v rámci EU, mají členské státy v této oblasti možnost přísnějších opatření na ochranu spotřebitelů (Ondrejová, 2014).
V rámci zákonné definice klamavé reklamy se rozlišuje několik podstatných znaků, které byly do zákona implementovány z evropské směrnice:
21
Účelem takové reklamy musí být podnikání či povolání (cílem musí být zvýšení prodeje výrobku). Zdrojem komunikace může být podání nebo jakýkoliv jiný způsob, nezáleží na formě ani způsobu sdělení. Cílové skupiny klamavé reklamy, tedy ti, kterým je toto sdělení určeno a může je ovlivnit, jsou označovány jako dotčené osoby. K tomu, aby byla reklama klamavá, musí dotčené osoby klamat, přičemž se jedná o takovou informaci, na základě které si zákazník utvoří určitou představu, která není pravdivá. Ke klamání zákazníků nemusí ani reálně dojít, postačí způsobilost reklamy ovlivnit chování dotčených osob (Ondrejová, 2014, Bejček aj., 2014).
Při posuzování klamavosti reklamy se zvažuje a přihlíží ke všem výrazným znakům reklamy, mezi které patří např.: dostupnost (doba a způsob dodání), povaha (sem patří např. zneužití označení “bio”, množství funkcí výrobku), složení, výrobní postup a místo výroby, datum výroby, atd. Nejčastěji se klamavá reklama týká ceny a způsobu jejího určení např. uvádění ceny bez DPH, pokud se předpokládá, že zákazník je neplátce DPH, nebo uvádění cen typicky používaných na jednotku za určitou část jednotky, neúplné ceny, kdy cena nezahrnuje všechny nutné položky, které zákazník musí koupit apod (Ondrejová, 2014).
Vedle klamavé reklamy se rozlišuje obvyklé reklamní přehánění, kdy reklama své potenciální zákazníky musí zaujmout a prostředky k tomu jsou různé a přesto je nelze do určité míry označit jako klamavou reklamu. Patří sem typicky nadsázka za předpokladu, že průměrný spotřebitel porozumí, že se jedná o „přehánění“ (např.
kvality výrobku), superlativy a komunikace akčních výrobků typická u obchodních řetězců (Ondrejová, 2014).
2.4.2 Klamavé označení zboží nebo služby
Velmi často klamavé označení doplňuje klamavou reklamu. Oproti dřívější úpravě došlo k několika formulačním drobným změnám (např. z dřívějšího “zboží a služeb” na dnešní
“zboží nebo služby” (Ondrejová, 2014).
22
Jedná se o označení, které je způsobilé v hospodářském styku přivodit klamavé mínění o výrobci, o původu z určité oblasti (např. Hořické trubičky) nebo o charakteristickém znaku či jakosti (např. používání známky Klasa) (Ondrejová, 2014).
Klamavost může způsobit i všeobecně vžitý výraz používaný v hospodářském styku, který označuje druh nebo jakost a který se používá s dodatkem, který je způsobilý klamat.
Zejména se jedná o používání výrazů „původní“, „pravý“ a „skutečný“ (Ondrejová, 2014).
Při posouzení klamavého označení nezaleží na místě uvedení (např. obal, obchodní písemnost), ani způsobu sdělení (ústně, písemně). Nově nejsou zmíněny konkrétní oblasti ochrany (např. ochranné známky), ale NOZ se odvolává na předpisy o ochraně průmyslového a duševního vlastnictví (Ondrejová, 2014).
Podle § 2979 NOZ (Česko, 2012), který obsahuje společná ustanovení o klamavé reklamě a o klamavém označení zboží a služeb: „Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn. Např. se jedná o situaci, kdy cestovní kancelář uvádí, že u hotelu je parkování zdarma, což může pro některé klienty být informace rozhodující, ačkoliv pro kapacitu hotelu je počet parkovacích míst naprosto nedostačující (Ondrejová, 2014).
Dále podle §2979 NOZ (Česko, 2012): Při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména k použití výrazů jako „druh“ (např. bio), „typ“ (např. víno typu Bordeaux), „způsob“ (např. tradiční), jakož i k výpustkám (např. nesdělení podstatných informací), zkratkám (důležité je hledisko průměrného spotřebitele) a celkové vnější úpravě“ (např. velmi malé písmo). Tyto dodatky jsou pouze demonstrativní, lze je doplnit o další (Ondrejová, 2014).
2.4.3 Srovnávací reklama
Podle směrnice 2006/114 je úprava srovnávací reklamy založena na úplné harmonizaci, tudíž členské státy EU nemohou uplatnit přísnější vnitrostátní opatření. Srovnávací reklama poukazuje přímo (např. verbální srovnání s konkurentem) či nepřímo (např.
využití barev typických pro značku konkurenta) na další soutěžitele či jeho výrobek. Je
23
povolena, pokud se srovnání týče, za kumulativně splněných podmínek: není klamavá, srovnání výrobku, které uspokojí stejnou potřebu, objektivní pravdivé srovnávání, nesmí se srovnávat zboží s označením původu se zbožím bez označení původu, nesmí se zlehčovat a nekale těžit ze soutěžitele, nesmí se srovnávací reklamou imitovat (Ondrejová, 2014).
Ovšem srovnávací reklama může být zakázaná i jinými zákony, i když jinak splňuje všechny uvedené podmínky. Za srovnávací reklamu se podle judikatury Soudního dvora EU (dále jen SDEU) považuje i taková, která pouze zmíní soutěžitele nebo odkaz na nějaký výrobek bez odkazu na soutěžitele (Ondrejová, 2014).
2.4.4 Vyvolání nebezpečí záměny
Pro vyvolání nebezpečí záměny jsou typické prvky klamání a parazitování jiného soutěžitele. K naplnění této skutkové podstaty může dojít trojím typem jednání. První je užití jména (což se týká právnických a nově i fyzických osob) nebo zvláštního označení obchodního závodu (např. vžitá zkratka podniku) náležící jinému soutěžiteli. Druhý typ jednání je užití zvláštního označení obchodního závodu, výrobku (např. ochranné známky, slogan, know-how), které mají spojitost s určitým podnikem mezi zákazníky. Třetím typ jednání představuje napodobení (výrobku, výkonu) tak, že je možná zaměnitelnost výrobku, což by mělo platit pro vyvolání nebezpečí záměny vždy (Ondrejová, 2014).
2.4.5 Parazitování na pověsti
K předpokladům parazitování na pověsti lze zařadit existenci pověsti soutěžitele, jeho výrobku nebo služby, následné zneužití jiným soutěžitelem a získání prospěchu, který by tento soutěžitel jinak nezískal. Často dochází zároveň k vyvolání nebezpečí záměny (Česko, 2012, Novotný aj., 2014).
2.4.6 Podplácení
Podplácení je možné popsat jako nedovolené získání výhod v hospodářské soutěži přenecháním nějakého prospěchu. Podplácení jako civilní čin je nutné oddělovat od pojetí trestního zákoníku, přičemž na této úrovni je podplácení řešeno častěji. Obě řízení mohou probíhat paralelně. Rozlišujeme aktivní (nabídka, předání prospěchu) a pasivní podplácení (žádost, přijmutí prospěchu). Může dojít i k souběhu obou druhů podplácení. Podplácející osoba je jedině soutěžitel (ta figuruje jen u aktivního podplácení). Osoba podplácená
24
(nebo tzv. osoba pomocná) je příjemce úplatku. Jedná se o člena orgánu jiného soutěžitele nebo zaměstnance soutěžitele (Ondrejová, 2014).
2.4.7 Zlehčování
Podle § 2984 NOZ (Česko, 2012): „Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.“
I zde může dojít k naplnění trestného činu (pomluvy). Dále rozlišujeme zlehčování pravdivým údajem, který v určitých okolnostech zkresluje mínění o soutěžiteli. Jednání není nekalosoutěžní, pokud je soutěžitel okolnostmi donucen k zlehčování, což platí pouze pro pravdivé informace (např. reakce na prvotní zlehčování od jiného soutěžitele) (Ondrejová, 2014).
2.4.8 Porušení obchodního tajemství
Podle § 2985 NOZ (Česko, 2012): „Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl: a ) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.“
Obchodní tajemství je podle § 504 NOZ (Česko, 2012) definováno takto: „Obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“ Není přímo zařazeno do průmyslového vlastnictví, které je upraveno především v mezinárodní Pařížské úmluvě, která ovšem zdůrazňuje jako jeden z úkolů ochrany průmyslového vlastnictví i ochranu proti nekalé soutěži (Ondrejová, 2014).
2.4.9 Dotěrné obtěžování
Vymezení dotěrného obtěžování znamená nevyžádanou reklamu. Jedná se o sdělení informací o soutěžiteli, nabízení výrobků prostřednictvím mobilní, faxové či elektronické
25
komunikace, ačkoliv si to příjemce zjevně nepřeje. Také sem patří komunikace reklamy, u které její zdroj neposkytne informace k jeho identifikaci a nesdělí, jak příjemce může zamezit této reklamě bez zvláštních nákladů. I zde může figurovat tzv. osoba pomocná (např. reklamní agentura). O dotěrné obtěžování se nejedná, pokud soutěžitel odesílá reklamu pro vlastní zboží a služby na elektronickou adresu, kterou obdržel prostřednictvím prodeje zboží či služeb, a zároveň druhá strana tuto reklamu nezakázala, i když byla poučena o právu přikázat konec zasílání reklamy bez zvláštních nákladů (Česko, 2012).
2.4.10 O hrožení zdraví nebo životního prostředí
Jak uvádí § 2987 NOZ (Česko, 2012): „Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.“ Tato skutková podstata se v praxi příliš nevyužívá, proto chybí i její judikatura (Ondrejová, 2014).
26
3 Úprava nekal é soutěže v EU
V evropském prostředí existují silné tendence k vyrovnání charakteristických prvků nekalé soutěže, orgánem zabývajícím se touto činností je Evropská komise. Velký důraz je v posledních letech kladen na ochranu spotřebitele a průmyslové vlastnictví, v příštích letech bude nutné formulovat úpravu zahrnující větší postih elektronické nekalé soutěže. Je nezbytné, aby členské státy tyto opatření zahrnuly do trestných činů a důsledně je postihovaly (Jemboiu, 2013, Alexiadis, 2015).
Primárním pramenem práva proti nekalé soutěži jsou články 34 až 36 Smlouvy o fungování EU, které vymezují podmínky, kdy je možné nedodržet zákaz množstevních omezování dovozu a vývozu mezi členy EU. Patří sem např. veřejná mravnost nebo ochrana kulturního bohatství. Podle praxe Soudního dvoru Evropské unie (dále jen SDEU) sem patří i např. opatření, která vycházejí z národních práv proti nekalé soutěži.
Vytvořila se i nová představa průměrného evropského spotřebitele, u kterého se předpokládá obezřetnost, informovanost a racionální chování (Bejček aj., 2014).
Úpravou nekalé soutěže se dále věnují směrnice, ke kterým musí soudy při rozhodování přihlížet. První z nich je směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES o klamavé reklamě a srovnávací reklamě, která upravuje vztahy B2B při hospodářské soutěži. Tato směrnice byla vhodně implementována do občanského zákoníku (Švestka aj., 2014).
Oproti tomu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách ve vztazích mezi podnikateli a spotřebiteli na vnitřním trhu se zabývá vztahy B2C. Tato směrnice byla implementována v zákoně č. 634/1992 Sb., zákoně o ochraně spotřebitele. Ve své generální klauzuli obsahuje zákaz nekalých obchodních praktik, následuje jejich podrobnější popis. V její příloze 1 je důležitá „černá listina“, která zahrnuje seznam 23 klamavých a 8 agresivních praktik, které jsou vždy hodnoceny jako klamavé (Bejček aj., 2014, Švestka aj., 2014).
27
Podle této směrnice (EU, 2005, čl. 5): „je obchodní praktika klamavá, pokud je v rozporu s požadavky náležité profesní péče a pokud podstatně narušuje (nebo je toho schopna) ekonomické chování spotřebitele, který je jejímu působení vystaven.“
Náležitá profesionální péče je od obchodníka očekávaná úroveň péče odpovídající poctivým praktikám. Druhá podmínka hovoří o praktikách, které způsobí nesprávnou informovanost spotřebitele, který učiní rozhodnutí, ke kterému by jinak nedošel (Švestka aj., 2014).
28
4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži mohou být rozděleny podle právních předpisů, z kterých vycházejí. Rozlišují se soukromoprávní a veřejnoprávní prostředky (Švestka aj., 2014).
4.1 Soukromoprávní prostředky
Soukromoprávní prostředky jsou zachyceny v § 2988 a § 2989 NOZ a také v §14 Svépomoc NOZ (Česko, 2012), který říká: „Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.“ V porovnání s dřívější úpravou nedošlo k výrazným změnám. Další soukromoprávní prostředky jsou v ustanoveních občanského soudního řádu (např. podle
§ 155 odst. 4 Občanského soudního řádu (Česko, 1963, dále jen OSŘ): „Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.“)
4.1.1 Legitimované osoby
Rozlišují se aktivně a pasivně legitimované osoby. Aktivně legitimované osoby mohou být soutěžitelé, zákazníci, právnické osoby hájící zájmy předchozích dvou skupin nebo jiné osoby zasažené nekalou soutěží. Podle § 2988 NOZ (Česko, 2012) jsou to: „Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží ohrožena nebo porušena.“ Přičemž platí, že tyto skupiny osob jsou aktivně legitimovány u různých skutkových podstat:
a) soutěžitelé u všech, jsou-li nekalou soutěží ohrožena či zasažena jejich práva, b) zákazníci u vybraných (zákonných), jedná se o nekalou soutěž podle generální
klauzule a o skutkové podstaty: klamavá reklama, klamavé označení zboží nebo služby, srovnávací reklama, vyvolání nebezpečí záměny, dotěrné obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí,
c) právnické osoby oprávněné hájit soutěžitele či zákazníky pouze u některých zákonných, podle § 2989 NOZ se jedná o nekalou soutěž podle generální klauzule
29
a skutkové podstaty: klamavá reklama, klamavé označení zboží nebo služby, srovnávací reklama, vyvolání nebezpečí záměny, dotěrné obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí,
d) a jiné osob, které jsou teoreticky aktivně legitimovány u všech skutkových podstat, prakticky bude jejich dotčení téměř vždy vyloučeno v případě parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství (Česko, 2012, Ondrejová, 2014).
Podle § 2989 odst. 2 NOZ (Česko, 2012): „Uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže nebo aby odstranil závadný stav a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až § 2981 nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil.
Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží.“ V tomto odstavci je obsaženo obrácené důkazní břemeno v případě, že je žalobcem spotřebitel, čím dochází ke zvýhodnění postavení spotřebitele a udržování tohoto evropského trendu (Ondrejová, 2014).
Pasivně legitimované osoby, tzv. rušitelé, jsou osoby, proti kterým může být vedena žaloba z nekalosoutěžního jednání. Rušitel nemusí být jen soutěžitel, ale i osoba pomocná, které se objevuje především u skutkových podstat podplácení a porušení obchodního tajemství (Ondrejová, 2014).
4.1.2 Nároky aktivně legitimovaných osob
Podle § 2988 NOZ (Česko, 2012) je stanoveno, že: “Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží porušeno, může proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škod a vydání bezdůvodného obohacení.”
Aktivně legitimované osoby si mohou mezi těmito nároky zvolit, který uplatní, lze jich uplatnit i více. Pro první nárok (tzv. zabraňovací) stačí způsobilost soutěžitele přivodit újmu, u zbývajících (tzv. kompenzačních) musela újma již nastat, aby bylo možné nárok uplatnit. Je třeba zvažovat i míru obtížnosti dokazování nekalosoutěžního jednání např.
u předpokladů újmy (Ondrejová, 2014).
30 Nárok na zdržení se nekalé soutěže
Tento nárok se vymáhá tzv. zápůrčí či negatorní žalobou, kterou se dotčená osoba domáhá ukončení neoprávněných zásahů do svých práv. Komplikovaná je tu formulace petitu, která nesmí být příliš široká, ani úzká. Doporučený je petit formulovat do jisté míry abstraktně, za účelem jeho použitelnosti nejen na konkrétní žalované jednání, ale i na jednání podobné. Nárok na zdržení se nekalé soutěže se podle NOZ nepromlčuje (Ondrejová, 2014).
Nárok na odstranění nekalosoutěžního závadného stavu
Tento nárok je možné vymáhat tzv. rescituční či odstraňovací žalobou, kterou se dotčená osoba domáhá původního stavu existujícího před jednáním rušitele. Ani tento nárok se nepromlčuje (Ondrejová, 2014).
Nárok na přiměřené zadostiučinění
U tohoto nároku existuje poměrně široký prostor interpretace, využívá se tzv. diskreční oprávnění soudu, kdy soud vychází z judikatury. Přiměřené zadostiučinění je prostředek náhrady nemateriální újmy (např. poškození dobrého jména). Právní úprava je v porovnání s obchodním zákoníkem propracovanější, nicméně je zachycena v ustanoveních zabývajícími se náhradou majetkové a nemajetkové újmy. Podstatnou změnou je skutečnost, že nárok na přiměřené zadostiučinění vzniká podle subjektivního principu (oproti dřívějšímu objektivnímu), tedy přiznání satisfakce je vázáno na zavinění rušitele (Doleček, 2015b, Ondrejová, 2014).
Přednostní formou přiměřeného zadostiučinění je i nadále nepeněžní satisfakce (např.
omluva), ale za předpokladu, že nedojde k dostatečné satisfakci, musí soud stanovit i peněžní satisfakci. Nárok na nepeněžní satisfakci se nepromlčuje, naopak nárok na peněžní satisfakci podléhá promlčecí lhůtě (Ondrejová, 2014).
Nárok na náhradu škody
V oblasti náhrady majetkové a nemajetkové újmy došlo k výrazným změnám oproti dřívější úpravě, které se projevují i v úpravě nekalé soutěže. Nově je upřednostňováno
31
uvedení škodné věci v původní stav více než majetková náhrada. Nárok na náhradu škody se nově také odvíjí od subjektivního principu a podléhá tříleté promlčecí lhůtě, přičemž promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy se oprávněný dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty či se o nich dozvědět měl a mohl (Ondrejová, 2014).
Na tomto místě je třeba zmínit právní domněnky, které se dělí na vyvratitelné a nevyvratitelné. V případě vyvratitelné domněnky je připuštěn důkaz opaku (Česko, 2012).
Příkladem vyvratitelné právní domněnky je domněnka nedbalosti v případě způsobení škody porušením zákonné povinnosti. Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením´zákonné povinnosti, má se za to (vyvratitelná právní domněnka), že škodu zavinil z nedbalosti (domněnka nedbalosti). Prokáže-li tedy poškozený porušení zákonné povinnosti škůdcem, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi, automaticky se předpokládá škůdcovo zavinění, a to ve formě nedbalosti (Česko, 2012).
Zavinění z nedbalosti, jako jeden ze znaků povinnosti nahradit škodu, není povinen prokázat poškozený. Důkazní břemeno ohledně zavinění z nedbalosti leží na škůdci. Ten se může z povinnosti nahradit škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti vyvinit (zprostit) tím, že sám prokáže, že škodu ve formě nedbalosti nezavinil. Ve stanovených případech ohledně povinnosti nahradit škodu vyžaduje zákon zavinění ve formě hrubé nedbalosti nebo úmyslu. Důkazní břemeno prokázat tyto závažnější formy zavinění leží potom na poškozeném, nikoliv na škůdci (Česko, 2012).
Škoda může mít dvě formy. Buď se jedná o skutečnou škodu (zmenšení aktiv dotčené osoby oproti stavu před působením nekalé soutěže), nebo o ušlý zisk (z důvodu nekalé soutěže nedojde ke zvětšení “majetkových hodnot”, ke kterému by jinak podle očekávání došlo (Ondrejová, 2014).
Nárok na bezdůvodné obohacování
Nárok na bezdůvodné obohacování prošel pouze zanedbatelnými formulačními změnami.
Pod tímto pojmem se rozumí obohacení takovým způsobem, jaký není v souladu
32
s právním řádem a aktivně legitimovaná osoba má nárok na získání tohoto obohacení.
Nárok na bezdůvodné obohacování podléhá tříleté promlčecí lhůtě, nejpozději se promlčí za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, a v případě, že k němu došlo úmyslně, se právo promlčí nejpozději za patnáct let (Česko, 2012, Ondrejová, 2014).
4.1.3 Ochrana proti omezování soutěže
Ustanovení v § 2990 NOZ obsahují soukromoprávní stránku v případě porušení soutěžního práva, které spadá do kategorie veřejného práva. Pokud nějaká osoba omezí účast jiných v hospodářské soutěži, má osoba, která je tímto jednáním ohrožena ve svých právech, práva podle § 2988 NOZ. V tomto případě není nutné naplnění generální klauzule (Ondrejová, 2014).
4.2 Veřejnoprávní prostředky
Do skupiny těchto prostředky lze zahrnout prostředky uvedené v trestním zákoníku (§ 248 TrZ), v zákoně o regulaci reklamy, v zákoně o ochraně spotřebitele a v mnoha jiných veřejnoprávních předpisech (Ondrejová, 2014).
4.2.1 Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
Podle § 248 TrZ (Česko, 2009) je stanoveno, že ten, kdo se při účasti v hospodářské soutěži dopustí některého ze jmenovaných skutkových podstat nekalé soutěže, “bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.”
Existují případy, kdy se práva na ochranu nekalé soutěže a na ochranu průmyslových práv doplňují. V § 268 a § 269 TrZ jsou chráněna práva k ochranné známce a k chráněným průmyslovým právům (Doleček b, 2015).
33
5 Příklady nekalé soutěže v praxi
Tato kapitola obsahuje několik případů soudního řízení v oblasti nekalé soutěže, přičemž první případ zachycuje kontroverzní případ zlehčování konkurence z českého prostředí.
Následuje případ spotřebitelské soutěže, který posuzoval Soudní dvůr Evropské unie (dále jen SDEU). Poslední část této kapitoly se věnuje ochraně spotřebitele a uvádí případy řešené Českou obchodní inspekcí v roce 2015.
5.1 Zlehčování konkurence
Tento případ se projednával nejdříve u městského soudu v Praze (do roku 2009) a následně u Vrchního soudu v Praze, přičemž konečný rozsudek padl dne 16. 3. 2010.
Žalobcem byla společnost T-Mobile Czech Republic, a .s ., a žalovanou byla společnost Vodafone Czech Republic, a .s. (Macek, 2011).
5.1.1 Soud prvního stupně
Žalobce uvedl u soudu prvního stupně, že žalovaný se dopustil nekalé soutěže prostřednictvím umístění svých reklamních předmětů (sobího paroží) na reklamní nosiče žalobce ve dnech 5. a 6. prosince 2006 a tímto krokem využil reklamy žalobce, která tím dostala zcela odlišný význam pro veřejnost a zároveň došlo k zlehčení jak původní reklamy žalobce, tak i jeho osoby (Macek, 2011).
Dále žalobce uvedl, že tento krok navazoval na reklamní kampaň žalovaného v televizním spotu, kde figurují čivavy se sobími parohy. Tento spot vyzněl pro veřejnost překvapivě a vtipně a proto se žalovaný v podobném duchu snažil pokračovat v předvánočních akcích a zlehčovat své konkurenty. Podle žalobce se žalovaný dopustil nedovolené praktiky zlehčování a žalobci tak přivodil značnou újmu. V řízení se žalobce domáhal náhrady ve formě morálního a peněžního zadostiučinění, dále se domáhal uložení povinnosti, aby se žalovaný zdržel podobného jednání v budoucnu (Macek, 2011).
Žalovaná strana trvala na zamítnutí žaloby, popřela jednání nekalé soutěže a trval na tom, že se jednalo o akci s časově velmi krátkým působením a že bouřlivá reakce medií, která následovala, nebyla z jeho strany očekávaná a nelze mu ji proto dávat za vinu (Macek, 2011).
34
Vodafone dále uvedl, že cílem této akce bylo pobavit veřejnost, proto, že nejde o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a způsobilostí přivodit žalobci újmu. Krom toho žalovaná strana uvedla, že průměrný spotřebitel je na tomto trhu „ věcí znalý“, proto na základě této akce nezmění smluvního mobilního operátora. Navíc 7. Prosince 2006 se ředitel žalované strany žalobci omluvil a uvedl, že se jednalo pouze o „mikulášský vtípek“ (Macek, 2011).
Rozsudek
Soud prvního stupně rozsudkem ve svém prvním výroku zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované straně, aby neumisťovala sobí paroží jako reklamní předmět ve svých reklamách. Druhým výrokem přidělil žalované straně povinnost vydat v třech celostátních denících po sobě jdoucí tři dny omluvu v minimálním rozsahu půlstrany v následujícím znění: „Společnost Vodafone Czech Republic, a .s ., se omlouvá společnosti T-Mobile Czech Republic, a .s ., za porušení dobrých mravů soutěže tím, že ve dnech 5. a 6.
prosince 2006 umístila na reklamní nosiče, pronajaté k reprezentaci vánoční kampaně společnosti T-Mobile Czech Republic, a .s ., své reklamní předměty, čímž hrubě zasáhla do jejích práv.“ (Macek, 2011).
Měla tak učinit do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Třetím výrokem zamítl soud žalobu o zaplacení 5 mil. Kč jako přiměřeného zadostiučinění. Čtvrtým výrokem rozhodl, že žádná strana nemá nárok na náhradu soudních nákladů (Macek, 2011).
Podle skutkových zjištění přihlédl soud k tomu, že Vodafone ve svém předvánočním spotu používal jako reklamní prvek sobí parohy, které po umístění na reklamní nosiče žalobce a také na jeho sídlo v Praze, vyvolaly v médiích bouřlivé ohlasy, mnoho deníků i televizních stanic se tímto tématem zabývaly intenzivně po dobu několika týdnů s užitím všelijakých zavádějících titulků např. „Vodafone nasazuje konkurenci parohy.“ nebo
„Po stopách falešného soba.“ (Macek, 2011).
Ovšem soud přihlédl i k tomu, že za 4. čtvrtletí roku 2006 byl přírůstek zákazníků žalobce více než 2x vyšší než přírůstek nových zákazníků žalovaného (Macek, 2011).
Soud celou akci označil za tzv. guerillovou reklamu s velmi kontroverzní povahou, rozsudek obsahoval poměrně detailní rozpracování právě tohoto faktu. Dále zkoumal naplnění podmínek generální klauzule nekalé soutěže a tyto podmínky měl soud
35
za splněné. Prohlásil účastníky řízení za soutěžitele na trhu mobilních operátorů (Macek, 2011).
Dále shledal, že došlo k porušení dobrých mravů hospodářské soutěže tím, že žalovaný zcela úmyslně zneužil reklamní plochy pronajaté žalobcem a zcela přetvořil jeho sdělení, zviditelnil se a byl tedy způsobilý přivodit žalobci újmu. To podpořil i použitý prvek paroží, který má výsměšný nádech (Macek, 2011).
Co se týče nároků žalobce, soud vzhledem k již ukončené kampani zamítl zdržovací nárok, jak se vyjádřil v prvním výroku rozsudku. Nárok na poskytnutí zadostiučinění v podobě písemné omluvy shledal soud zcela po právu a dostatečný, proto zamítl nárok na finanční zadostiučinění, přičemž se nepodařilo prokázat, že by v důsledku kampaně žalovaného došlo k hmotné újmě žalobce. Krom toho hospodářský výsledek žalobce by se o navrhnutou částka příliš nezměnil (Macek, 2011).
5.1.2 Odvolání
Proti rozsudku se odvolaly obě strany. Žalobce napadl zamítnutí nároku o peněžní zadostiučinění, jelikož tímto právem by podle něho měla být kompenzována újma nehmotná (snížení zájmu o produkty, očernění pověsti, zesměšnění jeho reklam). Na což žalovaný reagoval zesměšňujícími výroky v médiích, ve kterých se po vynesení rozsudku případ začal opět hojně prodiskutovávat (Macek, 2011).
Dále žalobce uvedl, že k majetkovým poměrům účastníků by nemělo být přihlíženo a navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek a vyhověl žalobě o zaplacení 5 mil. Kč a přiznal žalobci právo na náhradu soudních nákladů (Macek, 2011).
Odvolání žalovaného napadlo druhý výrok rozsudku proto, že soud na základě předložených důkazů nedospěl ke správným skutkovým zjištěním a věc nebyla správně posouzena. Žalovaný uvedl, že se nejednalo o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Trval na tom, že tato „živelná“ kampaň měla poukázat na klamavé praktiky žalobce v jeho kampani „Nekončící volání a SMS“, která byla takto posouzena i např.
Sdružením obrany spotřebitelů (Macek, 2011).
Podle žalovaného jeho jednání nebylo způsobilé přivodit újmu žalobci. Proti druhému výroku rozsudku namítl, že právo na omluvu nevzniklo, její rozsah a forma je
36
nepřiměřená. A žalovaný nemohl tušit, jaký ohlas jeho kampaň vyvolá a tento zájem veřejnosti mu nelze přičítat. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zamítl žalobu v plném rozsahu (Macek, 2011).
5.1.3 Soud druhého stupně
Vrchní soud v Praze prozkoumával rozsudek prvního stupně a došel k závěru, že důvodné je odvolání žalobce. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a zcela je ztotožnil s právním závěrem, tedy došlo k naplnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže a šlo o jednání nekalé soutěže. Odvolací soud také doplnil, že pokud by soudy podobné jednání akceptovaly, docházelo by k „zdivočení“ mravů soutěže (Macek, 2011).
Argument žalovaného, že se snažil pouze upozornit na nekalé praktiky žalobce, odvolací soud zavrhl s tím, že je nepřípustné, aby na sebe nějaký soutěžitel uplatňoval právo arbitra a aby veřejnosti sděloval svá stanoviska o tom, jaká je reklamní kampaň konkurence, která se ho nijak netýká, klamavá nebo nekalosoutěžní (Macek, 2011).
Na základě české judikatury odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemateriální újma spočívající v odlivu zákazníků a snížení goodwillu (kam lze zařadit i zvýšení povědomí zákazníků o „férové“ produktové nabídce). Odvolací soud dále dospěl k tomu, že došlo k zlehčení a znevážení reklamy žalobce s přihlédnutím k ojedinělosti takové reklamní kampaně, která následně vyvolala velký zájem veřejnosti, za což žalované strana zcela odpovídá (Macek, 2011).
Odvolací soud potvrdil první dva výroky soudu prvního stupně. Ovšem jeho názor na třetí výrok se výrazně lišil s odkazem na fakt, že podle judikatury nelze zamítnout nárok na přiměřené zadostiučinění v penězích pouze proto, že nedošlo k hmotné újmě. Krom toho, soud vzal v úvahu, že v případě přiznání peněžního zadostiučinění jde na jedné straně o vyrovnání se s poškozeným, na straně druhé se jedná o určitou soukromoprávní sankci, která má postihnout osobu, které se dopustila závadného jednání (Macek, 2011).
Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil při zamítnutí žaloby o nárok peněžního zadostiučinění a potvrdil, že žalovaný má zaplatit odškodnění ve výši 5 mil. Kč (Macek, 2011).
37
5.1.4 Dovolání
Vodafone ovšem považoval omluvu za dostatečné odškodnění a s peněžním odškodněním nesouhlasil, proto se zástupci firmy obrátily na Nejvyšší soud. Ten ovšem potvrdil správnost rozhodnutí odvolacího soudu i výši peněžního zadostiučinění s odkazem na to, že vzniklá nemateriální újma T-Mobilu je natolik vysoká, že výše sankce je dostatečnou satisfakcí za nekalosoutěžní jednání Vodafonu (Fránek, 2012).
5.1.5 Další průběh
Jak bylo soudně nařízeno, společnost Vodafone zveřejnila ve třech celostátních periodikách omluvu v rozsahu půlstrany, ovšem ani v ní nechyběl motiv sobího paroží.
Což podle očekávání rozlítilo společnost T-Mobile, podle které omluva nesplnila svoje náležitosti, a soud nařídil, aby došlo k opětovné omluvě v deníku MF DNES a na jednom bigboardu. Proti tomu se Vodafone v létě 2012 odvolal a žádal o přezkoumání dostatečnosti předešlé omluvy. Tato žádost však byla z procesních důvodů zamítnuta (Pospíšil, 2013).
5.1.6 Shrnutí
Odborníci na reklamu označily celou předvánoční kampaň Vodafonu za „perfektně připravenou“ a úspěšnou. Kampaň dokázala to, po čem touží každá reklama - vyvolala mezi lidmi zájem a aktivitu, jak potvrzují i různé parodie, které záhy začaly kolovat po sociálních sítích (Hospodářské noviny, 2006).
Jak už bylo zmíněno výše, tako akce Vodafonu nepřinesla enormní příliv nových zákazníků, který by výrazně převyšoval příliv zákazníků v předchozích čtvrtletích, nicméně právě reklama, která předcházela tomuto procesu, byla první z celé řady reklamních spotů Vodafonu, které v dalších letech ovládly internetové prostředí jako virální videa, která se od reklam konkurentů zásadně lišily, sázely na jednoduché kulisy a jejich úspěch spočíval ve vtipu a nadsázce.
Navíc v tomto duchu se Vodafone zviditelnil, několik týdnu se tato „kauza“ pravidelně objevovala jak v periodikách, tak na televizních stanicích a v rozhlasovém vysílání.
Vodafone se začal reprezentovat jako vtipná společnost s nadhledem, jak ukazuje následující obrázek, který zobrazuje onu omluvu v Lidových novinách, kterou Vodafone
38
uveřejnil a která sama o sobě působí zesměšňujícím dojmem a nelze předpokládat, že by společnost Vodafone mínila tuto omluvu vážně.
Obr.1: Omluva společnosti Vodafone v Lidových novinách (Lidovky.cz,2010)
O tom, že v tomto případě došlo k jednání nekalé soutěže (zlehčování), není podle autorky pochyb a Vrchní soud rozumně přihlédl ke všem okolnostem, podle kterých se nejednalo o až tak závažný případ.
Podle autorčina názoru by společnost T-Mobile udělala lépe, kdyby celou akci Vodafonu, která ostatně trvala pouze dva dny, přešla, ačkoliv nakonec vysoudila společnost odškodnění 5 mil. Kč. Nicméně svou podanou žalobou na jednání Vodafonu ještě více upozornila širokou veřejnost, a ačkoliv od tohoto případu už uběhlo několik let, v paměti spotřebitelů je stále a slouží i jako oblíbený učebnicový příklad guerillovy reklamy v českém prostředí.
39
5.2 Spotřebitelské soutěže
Další rozebraný příklad nekalého jednání se týká spotřebitelských soutěží o ceny, přičemž účast je částečné podmíněna koupí určitého produktu. Vzhledem k tomu, že názor na tento případ byl diametrálně odlišný při projednávání soudnem prvního a druhého stupně v Rakousku, obrátila se tamější vláda na Evropský soud EU.
5.2.1 Původní soudní řízení
Žalovaná strana, deník Österreich, pořádal od 25. listopadu do 6. prosince 2007 anketu
„fotbalisty roku“ a vyzval veřejnost k účasti na této akci. Hlasující se mohli zapojit buď prostřednictvím internetových stránek deníku, anebo pomocí hlasovacích lístků, které byly otištěny v tomto deníku. V soutěži bylo možné vyhrát večeři se zvoleným fotbalistou (EU, 2010).
Žalobce, společnost Madiaprint byla toho názoru, že tato potenciální výhra, která byla podmíněna nákupem příslušných novin, není v souladu s UWG (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, což představuje rakouský zákon proti nekalé soutěži) a označil ji za protiprávní prémii. Z tohoto důvodu se žalobce u Handelsgericht Wein (Obchodní soud ve Vídni) domáhal, aby soud nařídil ukončení této obchodní praktiky. Zatímco zmíněný soud žalobci vyhověl, odvolací soud Oberlandesgericht Wein (Vrchní zemský soud ve Vídni) na tento případ pohlížel zcela odlišně (EU, 2010).
5.2.2 Odvolací soud
V rozsudku odvolacího soudu se uvádělo, že zákaz prodeje a s ním spojené poskytování prémií může soud nařídit pouze za předpokladu, že ohlašovaná výhra může podnítit veřejnost k nákupu novin. Odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto případě k tomuto
„povzbuzujícímu efektu“ nedošlo, a to především proto, že veřejnosti byla prezentována i účast v soutěži prostřednictvím internetu (EU, 2010).
Žalobce proti tomuto rozsudku podal mimořádný opravný prostředek k Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud). Tento soud se ve věci vyjádřil tak, že podle UWG je stanoven obecný zákaz prodeje spojeným s poskytováním prémií, přičemž tento krok má zabezpečit ochranu spotřebitele a zároveň by měl sloužit i k zachování účinné hospodářské soutěže (EU, 2010).
