Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Katedra: Pedagogiky a psychologie Studijní program: B7505 Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 Pedagogika volného času
PROCHÁZKY PO ZEMI - EVALUACE
VÝUKOVÉ METODY PROGRAMU VÝCHOVY O ZEMI
EARTH WALKS - EVALUATION OF EARTH EDUCATION TEACHING VEHICLE
Bakalářská práce: 08-FP-KPP-30
Autor: Podpis:
Lucie Krausová
Adresa:
Nádražní 1298 511 01,Turnov
Vedoucí práce: PhDr. Jan Činčera, Ph.D.
Počet
stran slov grafů obrázků tabulek pramenů příloh
49 13 000 3 0 1 9 0 + 1 CD
CD obsahuje celé znění bakalářské práce.
V Liberci dne: 12.7. 2010
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 12. 7. 2010 Lucie Krausová
Ráda bych zde poděkovala PhDr. Janu Činčerovi, Ph.D., který mi jako vedoucí práce poskytl nezbytné rady pro vypracovávání části teoretické a uvedení do metody kvalitativního výzkumu v části praktické.
Velkou zásluhu za dokončení nese má rodina, které také děkuji za podporu a neustálou motivaci ke studiu.
Realizace výzkumu by nebyla možná bez ochoty a důvěry všech respondentů. Proto bych jim chtěla také poděkovat.
Katedra: Katedra pedagogiky a psychologie Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jan Činčera, Ph.D.
Rok obhajoby: 2010
Anotace
Téma: Procházky po zemi - evaluace výukové metody programu Výchovy o Zemi Bakalářská práce vyhodnocuje efektivitu aktivit programu Výchovy o Zemi ve vztahu k jejich výchovným cílům.
Teoretická část se věnuje stručnému charakterizování cílů a metod Výchovy o Zemi.
Seznamuje s přehledem existujících aktivit z kategorie Procházek po Zemi a charakterizuje metodické zásady pro jejich uvádění. Výzkumná část byla zpracována na základě metodiky programu Výchovy o Zemi, jejímž autorem je Steve van Matre. Byl proveden kvalitativní výzkum u reflexí všech účastníků programu. Získaná data byla tématicky kódována a kategorizována. V rámci práce byly dále porovnány četnosti zastoupení jednotlivých kategorií a analyzovány vztahy mezi kategoriemi. Byly identifikovány faktory ovlivňující míru environmentální senzitivity.
Klíčová slova: Procházky po Zemi, změna vnímání přírody
Summary
Topic: Earth walks - Evaluation of Earth education teaching vehicle
The Bachelor thesis evaluates the effectiveness of the Earth education programme activities related to their educational goals.
The theoretical part deals the brief characteristics of the Earth education goals and methods. It makes known to the overview of existing activities from the Earth walks category and characterizes the methodical principles for their actuation.
The research part was prepared following the Earth education methodology by Steve van Matre. It was made a quality research of all of the programme participants’ reflections.
The gained data were coded and categorized by the topic. Within the work there were compared the numbers of representation of the default categories and analysed the relations between the categories. The factors which influence the extent of the environmental sensitivity were identified.
Keywords: Earth walks, the change of sensing nature
Thema: Spaziergänge auf der Erde – Evaluation der Unterrichtsmethode des Programmes Unterricht über die Erde.
Die Bakkalaureus-Arbeit wertet die Effektivität der Aktivitäten des Programmes Unterricht über die Erde im Bezug auf ihre Edukationsziele aus.
Der theoretische Teil ist der kurzen Charakteristik von Zielen und Methoden des Unterrichtes über die Erde gewidmet. Sie macht mit der Übersicht der existierenden Aktivitäten aus der Kategorie Spaziergänge auf der Erde bekannt und charakterisiert die methodischen Grundsätze für ihre Realisierung.
Der Forschungsteil wurde auf der Basis von der Methodik des Programmes Unterricht über die Erde, deren Autor Steve van Matre ist, verarbeitet. Es wurde eine qualitative Forschung bei den Reflexionen aller Teilnehmer des Programmes durchgeführt.
Die erworbenen Daten wurden thematisch codiert und kategorisiert. Im Rahmen der Arbeit wurden dann weiter die Zahlen der Vertretung in jeweiligen Kategorien verglichen und die Beziehungen zwischen den Kategorien analysiert. Es wurden Faktoren, die das Maß der environmentalen Sensitivität beeinflussen, identifiziert.
Schlüsselwörter: Spaziergänge auf der Erde, die Änderung des Wahrnehmens der Natur
OBSAH
1. ÚVOD ... 10
2. VÝCHOVA O ZEMI ... 11
3. PROCHÁZKY PO ZEMI ... 14
3.1CHARAKTERISTIKAPROCHÁZEKPOZEMI ... 14
3.2JAKPOUŽÍVATPROCHÁZKYPOZEMI ... 14
3.3PŘEHLEDEXISTUJÍCÍCHAKTIVITZKATEGORIEPROCHÁZEKPOZEMI ... 16
3.3.1 KRÁSA ZEMĚ ... 16
3.3.2 PROCHÁZKY PO SNĚHU ... 18
4. ENVIRONMENTÁLNÍ SENZITIVITA ... 20
4.1VSTUPNÍVYMEZENÍ ... 20
4.1.1 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ENVIRONMENTÁLNÍ SENZITIVU ... 21
5. EVALUACE PROGRAMU PROCHÁZKY PO ZEMI ... 22
5.1CÍLAPLÁNEVALUACE ... 22
5.2METODIKAVÝZKUMU ... 22
5.3ZÁKLADNÍCHARAKTERISTIKAPROGRAMU ... 23
5.4CHARAKTERISTIKAVÝZKUMNÉHOVZORKU ... 24
5.4.1 REGIONÁLNÍ VELKÁ VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ V TURNOVĚ ... 26
5.4.2 EKOLOGICKÉ STŘEDISKO „VĚTRNÍK, DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE LIBEREC“ ... 28
5.4.3 ZŠ PERŠTÝN ... 29
5.4.4 ZŠ BARVÍŘSKÁ ... 30
5.4.5 ZŠ CHOMUTOV ... 32
5.4.6 ZŠ RAKOVNÍK ... 33
5.5ANALÝZAPÍSEMNÝCHREFLEXÍ ... 34
5.5.1 FAKTORY ... 34
5.5.2 HODNOCENÍ ... 38
5.5.3 OBJEVY ... 40
5.6POROVNÁNÍSKUPIN ... 41
5.6.1 INTERPRETACE VÝPOVĚDÍ SKUPIN ... 41
5.7DISKUZEAINTERPRETACE ... 45
6. ZÁVĚR ... 48
7. POUŽITÁ LITERATURA ... 49
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOL Ů
aj. ……….. a jiné
DDM ……….. Domov dětí a mládeže např. ……….. například
RVVZ ……….. regionální velká výměna zkušeností ZŠ ……….. základní škola
1. ÚVOD
Je potřebné u studentů zvyšovat zájem o přírodu? Lidské myšlení rozhodujícím způsobem ovlivňuje všechny lidské aktivity a pro zdravý úsudek je nutné, aby mysl byla plněna ze zdravého zdroje. Viditelné nám pomáhá pochopit to, co je neviditelné. Ve všem na této zemi, od mohutného stromu v lese až po lišejník na skále, od nekonečného oceánu až po tu nejmenší mušličku na jeho břehu, lze spatřovat Boží obraz a jeho dílo. Nakolik je to možné, dejme dětem od nejútlejšího věku příležitost, aby mohly pobývat tam, kde se před nimi otevírá úžasná učebnice přírody. Dopřejte jim možnost sledovat nádherné obrazy namalované velkým Umělcem na plátno oblohy, dovolte jim, aby se seznámily s divy země i moře, aby sledovaly tajemství měnících se ročních období, aby se z toho všeho učily o svém Stvořiteli. Žádným jiným způsobem není možné položit lepší a pevnější základ pravé výchovy.
Cílem prezentovaného výzkumu bylo zjistit, zda absolvování programu účastníky zvýší jejich vnímání přírody kolem sebe, tedy jejich environmentální senzitivitu. Pro zkoumání bylo zvoleno pět různých míst. Jednalo se o dvě ekologická střediska, dvě základní školy a účastníky Regionální velké výměny zkušeností v Turnově. Nakonec se zdařilo oslovit účastníky během přelomu roku 2008/09 a aktivity mohly být provedeny, jak v období zimním, jarním i letním. U všech skupin byl použit tentýž program.
Práce analyzuje písemná vyjádření účastníků programu. Písemná vyjádření byla získána od účastníků bezprostředně po skončení programu. Poté proběhlo jejich kódování a kategorizování. V rámci práce byly dále porovnány četnosti zastoupení jednotlivých kategorií a analyzovány vztahy mezi kategoriemi. Výsledkem této analýzy by měly být odpovědi na tři otázky:
• jaké faktory u studentů ovlivňují vnímání přírody v průběhu programu
• jaké aktivity je zaujali
• co nového si studenti z programu odnesli
2. VÝCHOVA O ZEMI
Výchova o Zemi (Earth Education) vznikla v 70. letech minulého století ve Spojených státech jako reakce na některé nedostatky a problémy stávající environmentální výchovy, kterými jsou zejména nedostatečně definované cíle, zaměření na ekologické problémy a katastrofy, absence strukturovaných výukových programů a nedostatečný zájem o změnu životního stylu vzdělávaných osob. Duchovním otcem této alternativy environmentální výchovy je Steve van Matre, který spolu se svými kolegy navrhl ucelenou metodiku Výchovy o Zemi a vytvořil výukové programy pro různé věkové kategorie. Za opravdové výukové programy považují vzniklou sérii cílených pečlivě vytvořených učebních zkušeností, kde jedna navazuje a staví na druhé, a které stále mají na zřeteli dosažení specifických výsledků. Těmito programy jsou například Sunship Earth, Sunship III, Earthkeepers (Matre, 1999). O těchto programech se zmíníme později.
Výchova o Zemi je proces, který má pomáhat lidem žít v harmonickém a radostném vztahu s přírodním světem (Matre, 1999). Autoři předpokládají, že žáci nezmění svůj životní styl pouze na základě získaných poznatků o globálním ekosystému, systematických znalostí z biologie, geologie apod. Výukové programy Výchovy o Zemi se zaměřují na tři složky osobnosti žáka – na jeho hlavu, srdce a ruce, tedy jak na základní porozumění ekologickým systémům, společenstvům naší planety (tok energie, koloběh minerálních látek, vzájemné vztahy, změny životních forem), tak na získávání pozitivních zkušeností z kontaktu s přírodou, vytváření pozitivního vztahu k Zemi a v neposlední řadě mají pomoci změnit cestu jejich života na Zemi, jejich životní styl (Matre,1999). Jako účinné prostředky používají aktivity, které jsou koncipované jako edukační dobrodružství, plné tajemné atmosféry, která žáky do učení vtáhne. Využíván je učební model I-A-A, který zahrnuje získání poznatků (Informování), jejich osvojení prostřednictvím nějaké aktivity (Asimilaci - zpracování informace) a využití (Aplikaci). Dalším z požadavků na
„opravdové“ výukové programy Výchovy o Zemi je důraz na pobyt žáků v přírodě, vnímání pomocí všech smyslů a vytváření pozitivních zkušeností z kontaktu s přírodou, při těchto aktivitách hraje významnou roli samota (Matre, 1999).
Výchova o Zemi si dala za cíl změnit chování lidí. Cíl nebude splněn, pokud se chování lidí nezmění. Dosáhnout tohoto cíle lze podle Matre (1999) skrze: strukturování, ponoření a vztažení. Je to proces tří celků, na jejichž základě je teprve možné změnit lidské chování. První fází je Strukturování (Structuring), kdy cílem je vytvoření struktury programu Výchovy o Zemi.
Při vytváření a realizaci programů výchovy o Zemi je třeba se čtyřem věcem vyhnout:
1. Vyhnout se pojmenovávání a označování.
2. Nehovořit bez ohniska, na které se přitom účastníci programu dívají.
3. Nedávat mnoho otázek.
4. Neupadnout do entropie aktivity.
A čtyři věci naopak dělat:
1. Vytvářet kouzelná edukační dobrodružství.
2. Zaměřit se na dělení se o něco a dělání,
3. Zdůrazňovat odměnu, upevňování a vztahování
4. Být vzorem pozitivního environmentálního chování (Matre, 1999).
Druhou fází je Ponoření (Immersing). Zde je snaha účastníky "ponořit" do přírodních systémů a společenství Země. Cílem je upozornit účastníky na běžné přírodní části.
Upozornit na divy a záhady, o které přicházejí každý den. Snahou je, aby účastníci znovu získali vztah k přírodě. Toho se dá dosáhnout skrze tři cíle: 1. Dostat účastníky do přírody.
2. Musíme účastníkům pomoci, aby si vzali víc z toho, co je kolem nich, když jsou v přírodě. 3. Musíme zajistit, aby si lidé užili čas, kdy jsou v přírodě. Pro "ponoření" do přírodních systémů lze využívat například tyto techniky: změníme svůj pohled, aby se ze známého stalo neznámé, použijeme při zkoumání všechny své smysly, zvýšíme fyzický kontakt tím, že si svlékneme část oděvu, budeme se plazit, válet nebo plavat místo chůze či půjdeme ven v nezvyklou hodinu a za nezvyklých podmínek. (Matre, 1999). Třetí fází je Vztažení (Relating). Výchova o Zemi chce, aby se lidé uvedli do vztahu s ostatním životem osobně na emocionální úrovni, vytvořili si k němu vztah na kognitivní úrovni a poté prozkoumali svoje vlastní životy ve světle obou těchto zkušeností. (Matre, 1999).
Vztažení se dá dosáhnout skrze samotu. Cílem samoty není meditace, ale dostání se do styku s tokem života. Svůj vlastní vztah k Zemi si mohou účastníci během pobytu v přírodě zapisovat do deníku.
Institut výchovy o Zemi má několik kategorií aktivit. Řídí se totiž myšlenkou, že je důležité si nejprve stanovit cíl a poté teprve volit samotný program, popř. aktivity. Na začátku si stanoví cíl a poté teprve hledají, který typ aktivit by jej splnil. U výchovy o Zemi je takových kategorií dvanáct. Každá kategorie má své zaměření. Uvedeme zde
alespoň nějaké příklady zaměření kategorií: osobní reflexe a růst, zlepšování dovednosti vnímání, utváření dobrých environmentálních návyků. Jedna z těchto kategorií se nazývá
„Procházky po Zemi“ (Earth Walks). Zde je zaměření na doteky s přírodou a zdůraznění bohatosti přírodního světa. O této kategorii se dozvíme v následujícím bodu této práce.
Institut vytvořil několik modulových programů výchovy o Zemi. Uvedeme si zde základní charakteristiku tří z nich. První se jmenuje „Sluneční loď Země“ (Sunship Earth).
Tento program je prvním zveřejněným modelovým programem výchovy o Zemi (Matre, 1979). Jedná se o pobytový pětidenní program pro děti ve věku 10 až 11 let. S dětmi se pracuje už půl roku před začátkem samotného programu. Cílem programu je, aby děti samy dokázaly definovat své špatné environmentální návyky, které se rozhodnou změnit.
Druhý program se jmenuje „Strážci Země“ (Eearthkeepers). V rámci programu je zaměření i na práci po absolvování programu a to jak ve školním prostředí, tak i v rodinném.
Ústřední postavou je záhadná postava E.M., která vlastní čtyři klíče, které děti musejí získat. Čtyři klíče mají označení KEYS. Každé písmeno tohoto slova určuje fázi, kterou si dějí musejí projít a poté získají klíč s příslušným názvem. Názvy jsou Knowledge - porozumění; Experience - zkušenost, Yourself – ty sám a Sharing – sdílení. První dva klíče získají na programu a dva zbývající z činnosti doma a ve škole. Třetí program se jmenuje
„Sluneční loď III“ (Sunship III). Program se jmenuje "Sluneční loď III", protože Země je třetí planeta od Slunce (Matre & Johnson, 1997). Program je určen pro děti ve věku 13 až 14 let a trvá dva a půl dne. Celý program je koncipovaný tak, aby účastníkům sdělil, že už jsou ve věku, kdy se stávají dospělými a přebírají novou zodpovědnost. S dětmi se pracuje před programem a až půl roku po programu. Poté se organizátoři programu postarají o to, aby děti byly zapojeny např. do práce na ekologických střediscích.
3. PROCHÁZKY PO ZEMI
3.1 Charakteristika procházek po Zemi
Procházky po Zemi nebo-li Earth walks jsou jednou ze základních technik Výchovy o Zemi. Jsou to aktivity probíhající v přírodě, určené pro účastníky od 9 do 90-ti let.
Hlavním cílem je znovunavázání vztahu k přírodě. Autoři je charakterizují jako cesty k osvěžení jedince skrze doteky s přírodou. Důraz je kladen na znovu probuzení vnímavosti jednotlivce a zostření vnímání. Aktivity jsou koncipované pro smyslová setkávání a prožitky s přírodou. Dětem tyto aktivity pomohou navázat bližší a váženější vztah k přírodě. Uvědomí si její jedinečnost a dokonalost. Objeví její krásu a rozmanitost.
Tyto aktivity děti také přimějí k myšlenkám o provázanosti a vzájemné potřebě přírody a člověka (Matre, 1980).
Procházky po Zemi je soubor dvaceti aktivit. Aktivity se dělí na „Krása Země“ a
„Procházky po sněhu“. Tedy na letní a zimní období. Některé aktivity se dají zařadit do obou ročních období, ale i přesto aktivity necháme rozdělené podle publikace jejíž autorem je Steve van Matre. Procházky po Zemi mají svůj přesný návod. V následující části se tedy seznámíme s tím, jak Steve van Matre navrhl používat tyto aktivity.
3.2 Jak používat Procházky po Zemi
Steve Van Matre tvrdí, že v procházkách po Zemi je prvek speciálního dobrodružství spojeného se zkoumáním krás přírodního světa (Matre, 1999). Je to světlo, osvěžující cesta skrze doteky s přírodou. Důraz je kladen na probuzení osobního vnímání a jeho zostření.
Procházky jsou vytvořeny jako série speciálních aktivit, obvykle od 4 do 6, daných dohromady v příjemnou a navazující cestu. Délka celé procházky je 45 – 60 min (plus 15 min). Během aktivit jsou účastníci v doteku s přírodními maličkostmi: svět pod nohama, krásy často přehlížené, mikro-divy zřídka objevené. Při aktivitách je vedoucí průvodce, nikoliv ústřední bod. Ohniskem je přírodní svět. Když vedoucí uvádí aktivitu, důraz při každé aktivitě je na samotnou činnost a sdílení se účastníků. V aktivitách je velmi důležitá
„plynoucí cesta“ (flowing way), která propojuje aktivity. Vedoucí nemůže říci: „Následujte mě k další aktivitě.“, nebo „Ano, tady je další aktivita.“ Místo toho je metoda, která pomáhá dostat se od jedné aktivity k druhé. Metoda je zde pojmenována jako „pohyblivá“
(ambulators) či aklimatizační. Je to metoda, kdy koncem aktivity uvozujeme další aktivitu.
Eliminuje to trhanost aktivit. Co se ještě týká sledu aktivit, je dobré použít předem připravený sled. Pokud budou aktivity použité v jiném sledu, tedy náhodně, jejich efektivita bude pravděpodobně menší.
Autor procházek po Zemi připomíná sedm bodů, jež musí být splněny při průběhu aktivit (Matre, 1980). Jsou to tyto podmínky:
1. Procházky musejí dodržovat stejné pokyny, jako ostatní programy Výchovy o Zemi. Je to celkem 6 pokynů:
I. Začni tam, kde jsou účastníci programu, nikoliv tam, kde jsi Ty.
II. Pojmenovávání nesmí být nikdy Tvým cílem.
III. Mluv se skupinou pouze tehdy pokud chceš, aby na něco zaměřili svůj zrak.
IV. Raději pomoc svým účastníkům než, abys je tlačil.
V. Upozorňuj na detaily.
VI. Používej otázky pro plynulý průběh aktivity.
2. Lektor se musí seznámit s následujícími šesti kritérii:
I. Zaměření se na svěží, inovativní cesty, skrze které se bude objevovat bohatost přírody.
II. Cesty musí obsahovat instrukce, přesně uspořádané aktivity.
III. Představení přírody musí být bez identifikací, nesporné a neohrožující.
IV. Využít zabudovaných metod pro zajištění obojího a to jak plné zapojenosti účastníků, tak i hladkého průběhu od aktivity k další aktivitě.
V. Do aktivit zahrnovat možnosti doteků, sdílení a vcítění se.
VI. Nadšení a detailnost vedoucího nesmí během průběhu aktivit klesat.
3. Důležité je správné uvedení aktivity. Účastníci musejí znát smysl a cíl aktivit.
4. Aktivity musí začínat tam, kde se vedoucí setká s účastníky a končit musí tam, kde se s nimi vedoucí loučí. Pamatuj: Každý účastník se musí v každé aktivitě zapojit.
Musí mít svou roli. Neexistuje role pozorovatele.
5. Vedoucí nese veškeré pomůcky s sebou. Ve skutečnosti by měl vedoucí strávit hodně času přípravou pomůcek. Tyto malé „doteky“ mohou vytvořit veliké rozdíly.
Je důležité zacházet s pomůckami opatrně a snažit se s nimi upoutat pozornost.
Vedoucí je svým způsobem druh kouzelníka.
6. Aktivity jsou dobrodružství, nikoliv kvíz. Nehrajme s účastníky aktivitu „Dvacet otázek.“ Diskuzi nechme až po skončení aktivit. Během aktivit se aktivně pozoruje příroda a nepovídá se o ní.
7. Nezapomeňme, že procházky přírodou jsou pro mnoho lidí nudné a proto je neprovozují. Získejme nadšení. Lidé se učí, kde proudí adrenalin. My jsme ten klíč.
3.3 P ř ehled existujících aktivit z kategorie procházek po Zemi
3.3.1 Krása Země
První model sledu aktivit I. Škrábání a čichání
• smysl: hmat a čich
• Aktivita umožňuje objevit vůně, které člověk nepocítí při klasické procházce přírodou, najít přírodniny, kterých se běžně nedotýkáme (větvičky, listy, kameny, tráva, hlína, kůra) a ucítit vůni nalezených přírodnin.
II. Větrní tanečníci
• smysl: zrak, sluch
• Aktivita umožňuje objevit nové vlastnosti plodů, listů, trávy, větviček, květů.
Využít rozdílného chování rostlin v letu pro divadelní představení. Dát účastníkovi možnost být středem pozornosti a pocítit uznání. V poslední řadě dává prostor k projevení schopnosti účastníka skrze nenáročnost aktivity.
III. Dvanáct doteků
• smysl: hmat
• Aktivita je zaměřena na nalezení šesti přírodnin, které mají stejnou vlastnost a dalších šest, které budou mít vlastnost protikladnou. Zaměřuje se také na pocítění různých povrchů přírodnin (hrubý x jemný, slizký x suchý, pichlavý x chlupatý, ostrý x tupý, lehký x těžký, uhlazený x drsný, pevný x pórovitý).
IV. Podzemí
• smysl: zrak
• Aktivita poskytuje veliký a tichý prostor, který umožní podívat se na přírodniny z jiných než obvyklých úhlů. Pomocí malých zubních zrcátek se podívat za kůru, pod i nad listy, na podhoubí houby, do nory.
V. Pohled kolem dokola
• smysl: zrak
• Aktivita je zaměřena na zamyšlení se nad vlastnostmi krajiny. Na uvědomění si, že krajina má mnoho tvarů, barev, stínů, skupenství, druhů lesů, povrchů. Také na uvědomění si rozmanitosti krajiny z jednoho bodu, kde člověk stojí a
v poslední řadě umožňuje podívat se z jednoho bodu na krajinu kolem sebe a uvědomit si neopakovatelnost seskupení přírodnin.
Druhý model sledu aktivit I. Tom a jeho malý domov
• smysl: zrak
• Aktivita v první fázi nabízí ocitnutí se na místě, jež člověka přesahuje výškou a kde se může schovat. (průchod mezi kameny, spadlý kmen stromu nad cestou).
Dále umožňuje nalézt zajímavé malé místo a v tichu jej zkoumat. Všímat si detailů, barev, tvaru (houby, chomáčky na kapradí, zvětralina v skále, oloupaná kůra na stromu, důlek na povrchu kořene).
II. Liliputí zahrádka
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje zaměření se na pařez s mechem. Cílem je prozkoumat jej pomocí papírových kukátek. Umožňuje podívat se na určené místo s velikou pečlivostí a získat tak pohled na detaily drobných rostlin či živočichů. Skrze aktivitu můžeme získat zajímavé pohledy na zvolený kousek přírody a tiše se o něm sdílet s ostatními.
III. Prezentace listí
• smysl: zrak
• Aktivita dává možnost uvědomit si, že listy v přírodě jsou rozmanité v barvě, tvaru, velikosti, druhu. Umožňuje prozkoumání přírodnin z různých úhlů a uvědomit si jejich jedinečnost. Aktivita umožňuje získat ocenění a uznání pro každého účastníka. V poslední řadě dává účastníkovi prostor k realizaci sama sebe.
IV. Lidská kamera
• smysl: zrak
• Aktivita dává možnost objevit v přírodě zvířata, která při klasické procházce nejsou vidět (stonožka, pavouk, různé druhy mravenců, myš, had, lýkožrout, červ či kukla zvířete). Jejím cílem je projevit snahu a najít místa, kde by taková zvířata mohla být viděna. Nabízí možnosti: prostor pod kameny, padlými
kmeny či kůrou. A také uvědomění si, že v přírodě jsou i jiné druhy živočichů, na které zapomínáme.
V. Střípky duhy
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje zjištění, že duha je všude kolem nás a nikoliv jen v některé dny. Toho chce dosáhnout skrze nalezení barevných střípků „duhy“
v přírodninách stejných barev a navrhuje sdílet se o tom s ostatními (hnědý střípek může odpovídat kůře, části kamene, temně červený střípek může odpovídat konečkům listu, ulitě hmyzu).
3.3.2 Procházky po sněhu První model sledu aktivit
I. Stopy ve sněhu
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje projití si cesty lesem skrze jedny stopy ve sněhu a tím se vžít do role zvířat, jež jsou v stádech. Dodává, že je nutné absolvovat cestu četně překážek (padlé kmeny). Dává za úkol vytvořit cestu k zajímavosti a označit ji ukazatelem (ptačí hnízdo, stopy zvířat, sněhový útvar). Umožňuje poznání nových drobných zajímavostí skrze projití stezek ostatních účastníků (jasně červené plody, zmrzlý mech, rampouchy, čerstvé stopy zvířat.).
II. Zimní píseň
• smysl: sluch
• Aktivita si dává za cíl zaposlouchat se do zvuků přírody a uvědomit si jejich veliké množství. Během aktivity se zvuky zakreslí na papír pomocí fix a skrze různé grafické znázornění si účastníci mohou uvědomit různorodost zvuků. Při společné prezentaci obrazů se účastníci mohou nechat inspirovat zvuky, které sami neslyšeli.
III. Obrazová galerie
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje zaměření se na malé části přírody. Díky ní je možné uvidět drobné zajímavosti v přírodě.
IV. Eskymácký sníh
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje pohled na různý tvar vloček. Během aktivity se účastníci snaží přiřadit charakteristický název pro nalezenou vločku a tím si uvědomit její zajímavé detaily.
V. Skryté poklady
• smysl: zrak
• Během aktivity mají účastníci možnost hledat v hlubokém sněhu kousek přírody. O nalezeném kousku přírody (list, větev) říci, čím je vzácný. Aktivita dává možnost uvědomit si, že vše, co je v přírodě je vzácnost („poklad“).
Druhý model sledu aktivit I. Třetí oko
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje zaměření se na přírodu, která je za námi či kterou míjíme, když jdeme. Také poskytuje možnost prohlídnout si koruny stromů.
II. Tvary ve sněhu
• smysl: zrak
• Aktivita nabízí zaměření se na hrbolatá místa ve sněhu. A možnost pojmenování místa zajímavým názvem, který bude výstižný.
III. Barevné otisky
• smysl: zrak
• Aktivita si dává za cíl najít přírodniny s různými barevnými odstíny. A vytvořit paletky se třemi různými barvami.
IV. Skryté přírodní „kostry“
• smysl: zrak
• Aktivita umožňuje najití si své čáry života v holých korunách stromů.
V. Vůňový koktejl
• smysl: čich
• Aktivita si dává za cíl najít různé vůně v přírodě. Během aktivity se vůně posbírají do plastového kelímku a účastníci se snaží vůňový koktejl výstižně pojmenovat.
4. ENVIRONMENTÁLNÍ SENZITIVITA 4.1 Vstupní vymezení
Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj.
takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Úkolem environmentální výchovy pak je vybavit k tomuto cíli žáky odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a motivací. (Činčera, 2007)
Jednou z dílčích proměnných ovlivňujících proenvironmentální chování je podle Chawla (1998) environmentální senzitivita, chápaná jako empatická perspektiva k životnímu prostředí.
Chawla (1998) současně upozorňuje na dvojznačnost slova „empatie“. Podle ní může empatie znamenat jak otevřenost, tak projekci svých postojů a pocitů do prostředí. Tato dvojznačnost otevírá prostor jak pro přijetí intrinsické hodnoty přírody, tak pro určitý antropocentrický nadhled. Chawla proto environmentální senzitivitu alternativně definuje jako predispozici k projevení zájmu učit se o životním prostředí, cítit o něj starost a podnikat kroky k jeho ochraně, vytvořenou na základě formativních zkušeností. Ty pak charakterizuje jako proces výměn mezi externím a interním prostředím: kvalitami fyzického světa a sociálních zprostředkovatelů na jedné straně a dětských potřeb, schopností, emocí a zájmů na straně druhé.
Vysoký stupeň stupeň environmentální senzitivity sám o sobě nezaručuje, že se titíž lidé budou ve vlastním životě chovat environmentálně odpovědným způsobem, zejména v oblastech, ve kterých nejsou v přímém kontaktu s životním prostředím (tj. například spotřebitelské, politické, právně-občanské chování či přesvědčování).
Ve vztahu k environmentální výchově je zapotřebí ujasnit zejména tyto otázky:
• jaké faktory ovlivňují environmentální senzitivitu a
• jakým způsobem environmentální senzitivitu ovlivňovat v prostředí formální a neformální výchovy.
4.1.1 Faktory ovlivňující environmentální senzitivu
Z hlediska cílů environmentální výchovy je důležité zjistit, jaké faktory nejčastěji vedou k míře environmentální senzitivity. To se nejčastěji zjišťuje pomoci výzkumů významných životních zkušeností, které ovlivnily proenvironmentální orientaci respondentů. V rámci výzkumů jsou provedeny hloubkové rozhovory s vybranými skupinami pracovníků center environmentální výchovy, učiteli environmentální výchovy či jinými respondenty prokazujícími proenvironmentální chování a orientaci. Zde budeme prezentovat výzkum Louise Chawla (Chawla, 1998). Výsledkem výzkumu byl vznik nové formulace environmentální senzitivity. Vyplývá z ní, že zkušenosti, které si lidé odnášejí, jako významné pro jejich cit k světu přírody mohou být charakterizovány jako výměny mezi vnějším a vnitřním prostředím. Vnější prostředí se skládá z kvalit fyzického prostředí a sociálního zprostředkovatele významu fyzického světa. Vnitřní prostředí z dětských potřeb, schopností, emocí a zájmů. Chawla se domnívá, že daleko důležitější než vnější svět přírody je právě toto vnitřní prostředí dítěte, které na ně vnímavě reaguje (Chawla, 1998, str. 380).
Výsledky výzkumu Chawla (1998) si dovolíme doplnit výsledkem výzkumu, který uvádí Jan Krajhanzl. Krajhanzl provedl výzkum, který se týkal přesvědčení a osobního vztahu člověka k přírodě. Z výzkumu vyplynulo, že vztah k přírodě a tedy i její vnímání závisí na názoru, který člověk na přírodu má. V úvodu práce zmiňuje, že vnímání světa kolem nás je subjektivní jako čtení knihy. Každý čtenář se s knihou setkává svým způsobem. Vnímá ji na základě své kultury, svých zkušeností, povahy i aktuální nálady, a objektivně se tak žádný čtenář o knize vyjádřit nemůže (2007). Pokud podle Krajhanzela chceme změnit vztah k přírodě, zvýšit intenzitu zájmu, musíme změnit přesvědčení člověka. V závěru výzkumu autor uvádí, že naše přesvědčení ovlivňují názory a postoje druhých kolem nás.
Názory a přesvědčení se vytváří na základě zkušeností. Zkušenosti mohou být kladné i záporné. Jednou z možností, jak poskytnout kladnou zkušenost s přírodou, může být účast na programu „Procházky po Zemi“. Umožňují se podívat do přírody. Dotknout se jí a vnímat ji. To jsou možnosti setkání s ní. Z toho si člověk jistě může udělat nějaký závěr.
Je možné, že míra jeho kladného názoru na přírodu se zvýší. Zkusme tedy vnímat soubor aktivit „Procházky po Zemi“ jako jednu z možností, jak zprostředkovat dospělým i dětem setkání s přírodou a tím jim umožnit vytvoření si vlastního kladného vztahu.
5. EVALUACE PROGRAMU PROCHÁZKY PO ZEMI 5.1 CÍL A PLÁN EVALUACE
Na počátku práce byla položena otázka, zda by aktivity ze souboru „Procházky po Zemi“ mohly u účastníků zvýšit vnímání přírody kolem sebe (environmetální senzitivitu).
Na tuto otázku bude odpovězeno použitím evaluačních kvalitativních metod. Domníváme se, že vybrané aktivity mohou ovlivnit environmentální senzitivitu. Výzkum byl zrealizován, aby se tato domněnka potvrdila nebo vyvrátila. Celkově byly podniknuty čtyři kroky:
1. vytvoření programu
2. oslovení potencionálních skupin 3. realizace
4. evaluace
5.2 METODIKA VÝZKUMU
Pro výzkum byla získána data od šesti různých skupin. První skupinou byli účastníci dílny v rámci akce „Regionální velká výměna zkušeností“. Druhu skupinu tvořili členové ZOO kroužku při sdružení „Větrník, dům dětí a mládeže Liberec“. Třetí skupinou byla „ZŠ Perštýn“. Další dvě skupiny tvořily „ZŠ Chomutov“ a „ZŠ Rakovník“, se kterými byly aktivity zrealizovány v rámci ekologického programu konaného na Jizerce pod záštitou
„Společnost pro Jizerské hory, o. p. s.“.
Realizace programu probíhala ve vedení jedné lektorky Lucie Krausové. Výjimka byla pouze u školy „ZŠ Barvířská“ a skupiny na akci „Regionální velká výměna zkušeností Turnov“, kde byl přítomen i lektor Mirek Kněz. Podrobný popis průběhu programu a popisu místa bude v kapitole „Charakteristika vzorku“ a to u každé skupiny zvlášť.
Program probíhal u všech skupin v podobném sledu. Pouze u skupiny, jež byla v dílně na
„Regionální velká výměna zkušeností Turnov“, byl upraven konec programu. Závěrečná reflexe aktivit byla podbarvena doprovodem akustické kytary. Doprovod začal v době, kdy se účastníkům rozdaly materiály k reflexi až do odevzdání posledního dotazníku lektorovi.
U skupiny účastníků ze ZOO kroužku byly v rámci programu použity malé aktivity na zahřátí (tzv. „warm up“), jako „Škatulata, hýbejte se.“ a „Šnek“. Výzkum byl tedy proveden se šesti různými skupinami účastníků v období měsíců listopadu 2008 až června 2009. Účastníci byli osloveni na přelomu roku 2008/09 a aktivity mohly být provedeny jak v období zimním, tak i jarním. U všech zvolených skupin byl použit tentýž program, který
se skládal ze tří aktivit zaměřených výlučně na zrak. Popis samotného programu bude v následující části práce. Bezprostředně po programu byli účastníci požádáni o písemnou reflexi. Byla jim zadána otázka: „Napište prosím vaše hodnocení na proběhlý program.
Reakce může být kladná i záporná. Vyjmenujte také aktivity, které se vám líbily či nelíbily. Pokud máte z programu ještě jiný postřeh, také jej napište. Ciťte se při psaní hodnocení svobodně.“
Ve čtvrtém kroku výzkumu bylo provedeno kódování a kategorizace písemných reflexí účastníků. V rámci práce byly dále porovnány četnosti zastoupení jednotlivých kategorií a analyzovány vztahy mezi kategoriemi. Výsledkem této analýzy byly odpovědi na tři otázky:
1. Jaké faktory u studentů ovlivňují vnímání přírody v průběhu programu.
2. Jaké aktivity je zaujali.
3. Co nového si studenti z programu odnesli.
5.3 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA PROGRAMU
Prvním krokem ke splnění cíle práce, bylo vytvoření programu. Ten byl sestaven třemi aktivitami z již zmíněného souboru „Procházky po Zemi“ (Matre, 1980). Tato publikace obsahuje celkem dvacet aktivit, které se zaměřují na sluch, zrak a hmat. Pro evaluaci byly vybrány ty, jež se zaměřovaly pouze na zrak. Tato volba zřejmě vyvolává otázku, zda program nebyl naplánován příliš jednotvárně. Aktivity jsou ale sestaveny tak, aby se vždy pracovalo se zrakem odlišným způsobem, což eliminuje možnost jednotvárnosti programu.
Každá aktivita pracuje se zrakem jiným způsobem. Stručně si jejich charakteristiku připomeneme. Nejprve se v aktivitě „Lidská kamera“ účastník zaměřuje na detail přírody velmi zblízka. „Třetí oko“ umožňuje pohled do přírody, která je za námi a nad námi. Při poslední aktivitě „Obrazová galerie“ je možné si vybrat větší část přírody, která je něčím zajímavá či specifická.
Pro zajištění úspěchu aktivit je nutné zajistit předepsané pomůcky. Pomůcky by měly splňovat tři základní charakteristiky:
1. Přírodní materiál – je doporučován jako náhrada papíru a plastu. Provázek by měl být tvořen bavlnou a kolíčky by měly být vyrobeny ze dřeva.
2. Odpovídající počet a rozměry – je nutné zajistit, aby každý účastník měl k dispozici zrcátko formátu A4 při aktivitě „Třetí oko“
3. Oblečení lektora – mělo by korespondovat s přírodními motivy. Je zde ale i prostor pro vlastní nápady.
5.4 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU
Data pro evaluaci byla získána od šesti různých skupin. Dvě skupiny byly tvořeny žáky „ZŠ Barvířská“ a „ZŠ Perštýn“. Po dohodě s vyučujícím byla se žáky provedena realizace programu. Třetí skupinou bylo sdružení „Větrník, dům dětí a mládeže Liberec“.
S touto skupinou byl realizován program také po dohodě s vyučujícím. Další dvě skupiny byly „ZŠ Chomutov“ a „ZŠ Rakovník“, se kterými byly aktivity realizovány v rámci ekologického programu konaného na Jizerce pod záštitou „Společnost pro Jizerské hory, o. p. s.“. Poslední skupina byla tvořena účastníky dílny realizované v rámci akce
„Regionální velká výměna zkušeností“.
Někteří se k programu přihlásili sami nebo alespoň podnikly první krok, ale některé skupiny samy neprojevily žádný předchozí zájem. Tuto skutečnost považujeme za první proměnnou, která podle nás ovlivňuje samotné prožívání aktivit „Procházky po Zemi“.
Druhou proměnnou je heterogenita většiny skupin. Věk skupin se pohyboval v rozmezí 7 – 31 let. Největší heterogenitu měla skupina „Větrník, dům dětí a mládeže Liberec“.
Studenti byli z 1., 2., 3. a 8. třídy. Ve skupině „ZŠ Rakovník“ byli studenti 7., 8. a 9. třídy.
Dále skupiny „ZŠ Barvířká“ a „ZŠ Chomutov“ se studenty z 8. i 9. třídy. Nejvíce homogenní byly dvě poslední skupiny „ZŠ Perštýn“, kde byli studenti pouze 8. třídy a účastníci dílny na „Regionální velká výměna zkušeností“, kterou tvořili pouze vysokoškolští studenti. Samotné aktivity jsou určeny pro širokou věkovou skupinu ve věku 9 – 90 let (Matre, 1980), ale prozatím nebyl proveden žádný výzkum, který by potvrzoval, že aktivity jsou skutečně vhodné pro takto široké věkové rozpětí. Domníváme se, že mohou při realizaci programu nastat dvě situace. V první se mladší a starší studenti budou vzájemně podporovat a doplňovat. V druhém případě, se budou starší studenti snažit vyniknout nad mladšími upozorňováním pouze na sebe. O chování členů skupin bude psáno v následující části, kde se bude popisovat průběh programu u jednotlivých skupin.
Třetí proměnnou je místo, kde se aktivity odehrály. Celkově bylo použito pět různých lokalit. Skupina „ZŠ Rakovník“ a „ZŠ Chomutov“ měli k dispozici přírodní prostory v Jizerských horách v blízkosti přírodní rezervace „Bukovec“. Skupina „ZŠ Perštýn“ měla k dispozici školní zahradu. U členů sdružení „Větrník, dům dětí a mládeže Liberec“ a
účastníků dílny na akci „Regionální velká výměna zkušeností“ byl použit park. “ZŠ Barvířská“ měla k dispozici pouze travnatý porost před budovou, kde se nacházelo i parkoviště a příchozí cesta. Po vyhodnocení postřehů lektora vyplynuly tři proměnné, které by mohly ovlivnit vnímání programu. Jestli skutečně tyto proměnné měly vliv na prožívání aktivit, se dozvíme v následující části, kde popíšeme průběh programu u jednotlivých skupin.
První skupinou, se kterou se realizoval program, byli účastníci, kteří se přihlásili na dílnu s názvem „Procházky po Zemi“ v rámci akce „Regionální velká výměna zkušeností“, která proběhla v Turnově, v listopadu 2008, pod záštitou „Rada dětí a mládeže Libereckého kraje“ a sdružení „Povyk Turnov“. Tato skupina se celkem skládala z osmi vysokoškolských studentů. Druhá skupina byla vybrána na místě praxe při studiu na Technické univerzitě v Liberci. Skupinu tvořilo patnáct studentů, kteří pravidelně navštěvovali ZOO kroužek v rámci sdružení „Větrník, dům dětí a mládeže Liberec“.
Program proběhl v únoru 2009. Byli to studenti prvního a druhého stupně ZŠ. Třetí skupina byla složena ze třinácti studentů druhého stupně na „ZŠ Perštýn“. Zvolení této skupiny provedl ředitel školy. Byli vybráni studenti 8. třídy. Program byl zrealizován také v únoru 2009. Při hledání čtvrté skupiny byla navštívena základní škola Barvířská v Liberci. Po přednesení prosby, řiditel svolil k realizaci programu a odkázal lektorku na konkrétní vyučující, která by měla uvolnit svou třídu. Ve škole bylo období školních kurzů, proto se nakonec skupina skládala z dvaceti studentů 7. a 9. třídy. Pátá a šestá skupina byla oslovena opět v rámci praxe. Praxe tentokrát probíhala na ekologickém středisku Jizerka v Jizerských horách pod záštitou „Společnost pro Jizerské hory, o. p. s.“. Třídy nebyly předem konkrétně vybrány. Byly zvoleny náhodně podle termínů, které lektorka trávila na praxi. Oslovení, zda se bude skupina moct zúčastnit programu, proběhlo až v průběhu ekologického kurzu, který přijely školy absolvovat. První realizace programu proběhla se ZŠ Chomutov na konci měsíce května 2009 a poté byla na počátku měsíce června 2009 provedena druhá a také poslední realizace programu se ZŠ Rakovník. Ve skupině ZŠ Chomutov bylo dvacet účastníků a v ZŠ Rakovník dvacet šest. Vybralo se tedy těchto šest skupin a tím byl dokončen druhý krok při zjišťování odpovědi na evaluační otázku.
Škola Věk (roky) Muži Ženy Celkem muži Celkem ženy Celkem
ZŠ Chomutov
13 2 10 2 10 12
14 2 0 2 0 2
15 3 2 3 2 5
16 1 0 1 0 1
20
ZŠ Rakovník
11 1 3 1 3 4
12 10 2 10 2 12
13 3 4 3 4 7
14 0 1 0 1 1
15 1 1 1 1 2
26
DDM Větrník
7 1 0 1 0 1
8 2 1 2 1 3
9 2 3 2 3 5
10 3 0 3 0 3
14 1 2 1 2 3
15
ZŠ Perštýn
13 1 2 1 2 3
14 5 4 5 4 9
16 1 0 1 0 1
13
ZŠ Barvířská
12 4 1 4 1 5
13 3 2 3 2 5
14 2 1 2 1 3
15 6 1 6 1 7
20
RVVZ Turnov
22 1 2 1 2 3
23 0 1 0 1 1
24 0 1 0 1 1
27 1 1 1 1 2
31 1 0 1 0 1
8
Celkový
počet 57 45 102
Tabulka 1: Počet studentů v jednotlivých skupinách
5.4.1 REGIONÁLNÍ VELKÁ VÝMĚNA ZKUŠENOSTÍ V TURNOVĚ
Pro první realizaci programu byli vybráni účastníci dílny „Procházky po Zemi“
v rámci akce „Regionální velká výměna zkušeností 2008“. Akce se uskutečnila v průběhu třech dní v termínu 28. až 30. listopadu 2008. Prostorem pro realizaci akce se stala „2.
základní škola v Turnově“, která byla účastníkům akce k dispozici jak pro semináře a dílny, tak pro ubytování a stravování. Hlavním pořadatelem akce byla „Rada dětí a
mládeže Libereckého kraje“, která má s organizací podobných akcí mnohaleté zkušenosti – akci „RVVZ“ pořádala v Libereckém kraji již potřetí. Spolupořádající místní organizací se stalo občanské sdružení „Povyk Turnov“. Vlastní realizací byl pověřen organizační štáb vedený Zbyňkem Báčou.
Program byl zrealizován v rámci dílny v neděli 30. listopadu 2008, jejíž součástí bylo představení „Výchovy o Zemi“ a seznámení s jejími hlavními myšlenkami. Ve skupině byli účastníci a dva vedoucí programu. Účastníků bylo celkem osm, ve věkovém rozpětí 22 – 31 let. Věkový průměr skupiny byl 25 let. Program začal ve třídě. Židle byly postaveny do půlkruhu. Každému účastníkovi byla nalepena na spodní část židle kartička.
Kartičky byly ve třech barvách. Každá barva znamenala jiné téma. Na červených byla jména postav, na zelených byly názvy publikací a na žlutých byly hlavní myšlenky aktivit
„Procházky po Zemi“. Účastníci byli postupně dotazování a svou kartičku nalepili na tabuli. Na konci této části byla provedena reflexe získaných informací. Druhá část dílny probíhala v areálu „Tyršovy sady“. Tato oblast se nachází v blízkosti „2. ZŠ Turnov“.
V parku se nacházely zejména travnaté plochy rozdělené hliněnými uličkami. Travnatou plochu lemovaly lavičky a za nimi se směrem k řece „Jizera“ nacházel lesnatý svah s bohatým bylinným patrem. Parkový porost tvořil smíšený les. V toto nedělní dopoledne bylo počasí trochu chladné a větrné. Obloha byla pod mrakem.
Program se uskutečnil celkem s osmi účastníky. Nejprve byla skupina rozdělena na dvě menší skupiny. To bylo provedeno náhodným výběrem pomocí vonných olejíčků.
Tyto dvě skupiny prošly aktivitami „Obrazová galerie“ a „Třetí oko“ a při poslední aktivitě
„Lidská kamera“ se skupiny opět spojily do jedné. Každý vedoucí měl na starosti jedno stanoviště. Z postřehů lektorky Lucie vyplynulo, že vysoký věkový průměr měl vliv na prožívání aktivit. Studenti při aktivitě „Obrazová galerie“ byly velmi kreativní. Snažili se upevnit rám obrazu na provázek tak, aby zaujal i jinou pozici než vertikální. Ve dvou případech byl rám zavěšen přímo na výrůstek na kmeni. Skupina se snažila uchopit úkol co nejzajímavěji. Díky tomu byly jejich obrazy netradiční a jejich popis reagoval na originalitu, kterou lze v přírodě najít. U aktivity „Třetí oko“ si zrcátka dali přímo pod oči a dívali se směrem k nebi. Při aktivitě „Obrazová galerie“ účastníci spontánně vytvářeli společné dílo. Vzájemně se tím velice stmelili a prožívali společnou radost. Při popisu jejich obrazu se postupně střídali a i přesto každý popsal obraz jiným způsobem. Při poslední společné aktivitě „Lidská kamera“ se studenti ostýchali vytvořit dvojice. Do té doby se jim velmi líbila práce ve skupině. Z pozorování lektorů vyplynulo, že studenti se snažili vzájemně sdílet detaily přírody. Při odevzdání reflexe se i sami účastníci přiznali, že
je kolega navedl na místa, která je oslovila. Konkrétně jmenovali barevný lišejník, choroše a mechy. Po absolvování všech tří aktivit byly skupině poskytnuty psací potřeby a papír.
Tuto činnost vykonala lektorka Lucie a lektor Mirek začal hrát na kytaru. Poté proběhla reflexe.
Všichni účastníci byli pozitivně naladěni, aktivní a kreativní. Při aktivitě „Obrazová galerie“ si vybírali detailní části přírody a snažili se vymyslet poutavý komentář, proč si tu část přírody zvolili. Při aktivitě „Lidská kamera“ se snažili vyhledat místo, které skutečně zaujme. Dokonce zaváděli partnera do míst, kde se musel skrčit, ohnout či kleknout. Při závěrečné reflexi bylo opět zahráno na kytaru.
Z pozorování lektorů vyplynuly tyto vztahy vůči třem proměnným. Skupina svým dobrovolným přihlášením projevila vysokou míru zainteresovanosti vůči programu. Ta se projevila nadšeným prožíváním průběhu aktivit. Vytvořené skupiny se stmelily a snažili se o vzájemnou interakci. Místo ohodnotili pozitivně. Ocenili klid v přírodě na okraji města.
5.4.2 EKOLOGICKÉ STŘEDISKO „VĚTRNÍK, DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE LIBEREC“
Druhá skupina, která byla zapojena do evaluace programu, byla tvořena členy ZOO kroužku při „DDM Větrník“. Tato organizace je školské zařízení poskytující zájmové vzdělávání. Zařízení je určeno pro všechny aktivní lidi. Pořádají celou řadu kroužků, kurzů, seminářů a akcí pro veřejnost. Na léto vždy připravují příměstské, pobytové i putovní tábory. Snaží se nabídnout pestrý program pro návštěvníky všech věkových kategorií. DDM Větrník má své středisko na okrajové části Liberce a proti jeho základně je zoologická zahrada. Mezi těmito prostory je park, který jsme využili pro realizaci programu. Park je velmi bohatý na trávníky, stromy, keře i přírodní uličky. Výzkum byl realizován s členy přírodovědeckého kroužku.
Výzkum se uskutečnil v období zimy na počátku února roku 2009. Účastníci kroužku se sešli v areálu střediska. Poté se společně odešlo do blízkého parku. Na programu byli účastníci, lektorka kroužku a jeden vedoucí programu. Účastníků bylo celkem patnáct ve věkovém rozpětí 7 – 14 let. Věkový průměr byl 10 let. Rozdělení bylo provedeno náhodným výběrem pomocí vonných olejíčků. Vždy byl ve skupině jeden starší a jeden mladší. Proto byly aktivity uskutečněny jako s jednou skupinou. Celý program si tedy vedla vedoucí programu sama. Mezi každou aktivitou byly hry tzv. „warm up“, které pomohly v jejich lepší pozornosti během absolvování aktivit. První aktivita byla
„Obrazová galerie“. Studenti dlouho rozmýšleli, kam rám umístí. V pozorování lektora bylo zaznamenáno, že starší student věšel rám na provaz, ale umístil ho na základě
společného rozhodnutí s mladším členem dvojice. Studenti byli při aktivitě poměrně ostýchaví. Svůj obraz komentovali velice stručně a podobně. Další aktivitou byla „Lidská kamera“. Dětem se aktivita velice líbila. Po zadání úkolu se rozutekli a s nadšením vedli druhé do různých koutů parku. I přesto, že byla zima, dokázali studenti najít např. zajímavě nasněženou hrudku a tu ukázat kolegovi z dvojice. Po této aktivitě byla studentům zima. I přes použití aktivity na zahřátí se skupina musela vrátit zpět do střediska, kde proběhla reflexe programu.
Z dalších postřehů lektorů vyplynulo následující. Účastníci byli velmi aktivní.
Pokládali mnoho dotazů z oblasti přírodovědy a míra spolupráce skupiny byla vysoká.
Vzájemně spolu dobře vycházeli a byli vůči sobě tolerantní. I přes věkově rozdílnou skupinu byla pozorovatelná spolupráce všech účastníků. Velkou motivací byla vychovatelka ze střediska, která byla velmi laskavá a pohotově reagovala na potřeby dětí.
Z pozorování lektora vyplynuly tyto vztahy vůči třem proměnným. Během roku účastníci pravidelně navštěvovali ZOO kroužek. Domníváme se, že jejich účast na pravidelných schůzkách mohla zvýšit jejich zájem o aktivity. Díky heterogenitě skupiny vznikly skupiny, ve kterých se obě věkové kategorie, mladší i starší, cítili využití a potřební. Tato skupina ocenila, že se aktivity odehrály na místě pro ně známém.
5.4.3 ZŠ PERŠTÝN
Třetí skupina, která byla zapojena do realizace programu byla „ZŠ Perštýn“. Škola je aktivní v ekologických aktivitách. Je zapojena do sítě tvořivých škol Libereckého kraje.
V areálu školy byla vybudována venkovní třída, která se využívá od období května až do září. Pro školní drobné aktivity se využívá přilehlá zahradní plocha.
Výzkum se uskutečnil v období zimy na počátku února roku 2009. Výzkumná část byla zrealizována na rozlehlé školní zahradě nacházející se přímo u školní budovy. Po celé ploše areálu zahrady bylo dvacet centimetrů sněhu. Po okrajích byly keře a velmi vysoké listnaté i jehličnaté stromy. Někteří účastníci se při aktivitách zaměřili i na rostliny, které se nacházely za školním plotem. Ve skupině byli účastníci, učitel tělocviku a jeden vedoucí programu. Program se odehrával v zahradě, jež byla v areálu školy. Účastníků bylo celkem třináct ve věkovém rozmezí 13 – 16 let. Věkový průměr skupiny byl 14 let. Na začátek programu byli účastníci seznámeni s místy stanovišť a jejich vedoucími. Také se dozvěděli, jak se postupně mají vystřídat na stanovištích. Studenti byli rozděleni do jedné skupiny po pěti a jedné skupiny po osmi. To bylo provedeno náhodným výběrem pomocí vonných olejíčků. Stanoviště „Obrazová galerie“ bylo obsazeno trvale vedoucím. U druhé
aktivity „Lidská kamera“ byl vedoucí jen na začátku a konci aktivity. Třetí aktivita „Třetí oko“ se neuskutečnila z nedostatku času. Studenti byli při aktivitách nesoustředěni. Ovšem při aktivitě „Obrazová galerie“ se nakláněli k tomu, kdo měl proslov, aby jej dobře slyšeli.
Nebáli se ani jeho komentář pozitivně ohodnotit střídáním se u okénka, aby se podívali, co spolužáka zaujalo. Aktivita „Lidská kamera“ je velmi bavila. Byli skutečně velmi kreativní. Domníváme se, že aktivita získala takovou přízeň jenom díky volnějšímu průběhu a možnosti zvolení si místa, na které se měl jeden z dvojice dovést. Často si totiž volili např. místa na kompostu, u popelnic aj. Po absolvování dvou aktivit se skupina vrátila zpět do třídy. Tam byl účastníkům poskytnut papír a provedena reflexe.
Z dalších postřehů lektorů vyplynulo následující. Bylo velmi zajímavé pozorovat studenty adolescentního věku, jak reagovali na aktivity a drželi při sobě. Během závěrečné prezentace v aktivitě „Obrazová galerie“ vyjadřovali svůj názor a pokaždé od spolužáků očekávali adekvátní odezvu. Při programu se snažili vše vnímat s nadhledem a s odstupem.
Zároveň byly chvíle, kdy se silně ponořili do aktivity, i když často jen na chvíli.
K aktivnímu zapojení žáky motivovala přítomnost lektora. Z atmosféry bylo možné vycítit, že studenty aktivity zaujaly.
Aktivity studenti uvítali jako zajímavé zpestření výuky. Ve skupině bylo možné pozorovat spolupráci a vzájemnou podporu. Domníváme se, že homogenita studentů k této skutečnosti jistě přispěla. Místo, kde byl program realizován, nebylo příliš ideální. Zahrada byla málo různorodá a to se projevilo na menší míře kreativity. Docházelo k opakování vybraných míst.
5.4.4 ZŠ BARVÍŘSKÁ
Čtvrtou skupinou, která se zapojila do evaluace programu byla „ZŠ Barvířská“.
Škola se stala partnerem projektu „Člověk a krajina Jizerských hor“. V červnu letošního roku pořádala „Den květů“. Byla to oslava svátku všech kvetoucích rostlin. Děti si toto téma zvolily samy. Pro první stupeň ZŠ se pravidelně pořádá „Letní škola v přírodě“.
Výzkum se uskutečnil na počátku května roku 2009. Pro výzkum byl využit prostor před školou. Nejednalo se o školní zahradu, ale spíše o malou travnatou část u pravého křídla školy. I tato plocha se dala využít pro malé skupinky účastníků. V prostoru se nacházela travnatá plocha a na ní množství malých keříků a tři listnaté stromy. Výzkum byl umožněn na základě uvolnění z výuky. Ve skupině byli účastníci a dva vedoucí programu. Program se odehrával na přírodním prostoru před budovou školy. Účastníků bylo celkem dvacet. Věkové rozpětí bylo 12 – 15 let. Věkový průměr byl 13,5 let. Skupinu
tvořili žáci z několika tříd. To se projevilo při průběhu aktivit. Z důvodu nepřiměřeného chování studentů bylo možné zrealizovat pouze aktivitu „Obrazová galerie“ a „Lidská kamera“. Každá aktivita se odehrála v jiné části přírodního prostoru. Studenti se tak vzájemně nemohli vyrušovat. Po úvodním slovu, jež mělo navodit atmosféru, byli studenti rozděleni do dvou skupin po deseti. To bylo provedeno náhodným výběrem pomocí vonných olejíčků. Při aktivitě „Obrazová galerie“ se studenti předháněli, kdo bude mít lepší místo pro svůj obraz. Při prezentaci obrazů se studenti vzájemně nechtěli dívat na to, co kdo vytvořil. Pouze se těšili na prezentaci svého obrazu. Při této aktivitě se projevila heterogenita studentů. Členové jedné třídy byli velmi dominantní a při prezentaci obrazů se mezi sebou podporovali a zároveň nedávali možnost se projevit těm ostatním. Ti potom raději nekomentovali svůj obraz, aby od dominantnějších studentů nezískali nevhodný komentář. Z počátku se někteří tolik nebáli a okomentovali svůj obraz, ale získali poměrně nevhodné ohodnocení od dominantnějších. Tak se ostatní méně dominantní stáhli a raději už své obrazy nekomentovali. Během aktivity „Třetí oko“ dominantní studenti po chvíli sabotovali aktivitu a šli si i přes zákaz lektora zakouřit. Po absolvování obou aktivit se skupina vrátila zpět do třídy, kde proběhla reflexe.
Z dalších postřehů lektorů vyplynulo následující. Studenti od počátku až do konce programu byli přesvědčení o tom, že mají čtyřicet minut volné zábavy. Vzájemně se podporovali v protestní náladě. Atmosféra byla přesycena ignorací. Z dvaceti účastníků bychom mohli napočítat sedm, kteří byli ochotní se aktivně zapojit do aktivit. Ostatní se také zapojili, ale skončilo to jako vzájemné předvádění se mezi sebou. Vzhledem k vzájemnému negativnímu ovlivňování se studenti neměli možnost skutečně zamyslet nad tím, co dělají a proč. Důkazem toho byly reakce zejména při aktivitě „Obrazová galerie“, kdy studenti velmi obecně a stroze popsali část přírody, kterou vybrali. Mnozí ani nedokázali odpovědět, proč si tu část zvolili.
Z pozorování lektorů vyplynuly tyto vztahy vůči třem proměnným. Místo v tomto případě hrálo klíčovou roli. Bylo nevhodně zvolené. Nedostatek přírodní plochy a hluk z města zřejmě podpořil snahu účastníků se minimálně zapojit do programu. V určitých chvílích bylo zřejmé, že je aktivity zaujaly. Domníváme se, že míra zapojení zejména souvisela s malým přírodním prostorem. I jejich zájem o přírodu byl zřejmý, ale to se také nemohlo projevit na prostoru, který byl použit při programu. Také zde velmi uškodila heterogenita studentů. Studenti jedné třídy byli pro ostatní studenty příliš dominantními a znemožnili jim se k aktivitám vyjádřit. Ani jedna skupina studentů neměla možnost se
ponořit do aktivit. Dominantní se snažili získat přízeň a méně dominantní si dávali veliký pozor na svá slova a činy. Atmosféra byla velmi nepřirozená.
5.4.5 ZŠ CHOMUTOV
Pátou skupinou, která se zúčastnila programu byla „ZŠ Chomutov“. Ta se také zapojila do několika školních projektů jako Ovoce do škol nebo Třídím, třídíš, třídíme – přírodu chráníme. Také vedou vzdělávací kroužky. Na druhém stupni si žáci mohou zvolit kroužek „Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta.“
Výzkum se u této školy a také u „ZŠ Rakovník“ odehrával v Jizerských horách. Ve středisku ekologické výchovy. Tyto školy se objednali na několikadenní ekologický pobyt k organizaci „Společnost pro Jizerské hory, o. p. s.“ a v rámci programu byl škole nabídnut doplněk v podobě programu „Procházky po Zemi“. Tuto nabídku obě školy přijaly.
Společnost pro Jizerské hory, o. p. s. vlastní své středisko v chatové osadě Jizerka. Je to oblast Jizerských hor. V rámci její činnosti byly připraveny pobytové akce pro tuto školu.
Aktivity se odehrály na konci měsíce května. Chatová osada Jizerka se nachází v údolí, jež tvoří domy, pastviny a cesty. Okraje chatové osady tvoří převážně smrkový porost, který pokrývá většinu Jizerských hor. Nejvyšší dominantou osady je čedičová vyvřelina s názvem „Bukovec“, která má výšku 1002 m.n.m.. Tento kopec je přírodní památkovou rezervací. Je důležitým pro svou různorodou skladbu rostlin. Proto se výzkum konal zde na závětrné straně kopce. V této části lesa už není přírodní památková rezervace, ale i přesto je příroda téměř nenarušená. Místo bylo tvořeno loukou, lesními cestami a smíšeným lesem. Aktivity byly situovány na okraj lesa. Program se odehrával v blízkosti areálu střediska ekologické výchovy. Skupinu účastníků doprovázely dvě třídní učitelky a jeden vedoucí programu. Vyučující byly seznámeny s průběhem všech aktivit. Každá měla na starosti jednu z aktivit. Na začátek programu byli účastníci seznámeni s místy stanovišť a jejich vedoucími. Také se dozvěděli, jak se postupně mají vystřídat na stanovištích. Poté bylo zařazeno úvodní slovo, jež navodilo atmosféru. Ve třídě bylo celkem dvacet studentů, ve věkovém rozmezí 13 – 16 let. Věkový průměr byl 14,5 let. Ti byli rozděleni do dvou skupin po sedmi a jedné po šesti. Vznikly tak tři skupiny dětí, které se rovnoměrně vystřídaly ve všech třech aktivitách. To bylo provedeno náhodným výběrem pomocí vonných olejíčků. U této skupiny se zdařilo realizovat všechny tři aktivity. Skupina byla heterogenní, což se projevilo ve všech třech aktivitách. Na počátku aktivity „Obrazová galerie“, se starší studenti snažili více prosadit. Ze strany lektora byli ale ohodnoceni i mladší studenti, což přispělo k tomu, že se starší studenti „zařadili“ do skupiny a postupně začali dávat prostor i mladším. Na konci aktivity byly dokonce starší studenti velice pečliví
