Přínos Vilfreda Pareto pro manažerské rozhodování
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 Ekonomika a management
Studijní obor: Podniková ekonomika
Autor práce: Tomáš Fanta
Vedoucí práce: Ing. Mgr. Marek Skála, Ph.D.
Katedra cizích jazyků
Liberec 2020
Zadání bakalářské práce
Přínos Vilfreda Pareto pro manažerské rozhodování
Jméno a příjmení: Tomáš Fanta Osobní číslo: E17000195
Studijní program: B6208 Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
Zadávající katedra: Katedra ekonomie Akademický rok: 2019/2020
Zásady pro vypracování:
1. Stanovení cílů, formulace teze a výzkumných otázek.
2. Fundamentace Paretova principu (Pravidla 80/20).
3. Výběr vhodných firemních dat pro ověření Paretova principu (Pravidla 80/20).
4. Vyhodnocení teze, závěry a doporučení.
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy: 30 normostran Forma zpracování práce: tištěná/elektronická
Jazyk práce: Čeština
Seznam odborné literatury:
• KOCH, Richard. 2015. Pravidlo 80/20: umění dosáhnout co nejlepších výsledků s co nejmenším úsilím.
3. vyd. Praha: Management Press. ISBN 978-80-7261-313-7.
• KOCH, Richard. 2013. Manažer 80/20: dosáhněte co nejlepších výsledků s co nejmenším úsilím. Praha:
Management Press. ISBN 978-80-7261-263-5.
• SOJKA, Milan. 2010. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team. ISBN 978-80-87109-21-2.
• CAUNT, John. 2013. How to organize yourself. Fourth edition. Philadelphia, PA: Kogan Page. ISBN 978-0-7494-6718-0.
• BLAUG, Mark. 2003. Economic theory in retrospect. 5thed. New York: Cambridge University Press.
ISBN 05-215-7701-2.
• LOUŽEK, Marek. 2010. Sociologická teorie Vilfreda Pareta. Sociológia/Slovak Sociological Review.
42(4): 404-428. ISSN 1336-8613.
• PROQUEST. 2019. Databáze článků ProQuest [online]. Ann Arbor, MI, USA: ProQuest. [cit.
2019-10-07]. Dostupné z: http://knihovna.tul.cz/
Konzultant: Ing. Pavel Dvořák, MBA
Vedoucí práce: Ing. Mgr. Marek Skála, Ph.D.
Katedra cizích jazyků
Datum zadání práce: 31. října 2019 Předpokládaný termín odevzdání: 31. srpna 2021
prof. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D.
děkan
L.S.
prof. Ing. Jiří Kraft, CSc.
vedoucí katedry
V Liberci dne 31. října 2019
Prohlášení
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně jako pů- vodní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedou- cím mé bakalářské práce a konzultantem.
Jsem si vědom toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědom následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
9. května 2020 Tomáš Fanta
Anotace
Bakalářská práce se zaměřuje na zhodnocení vlivu Vilfreda Pareta na manažerské rozhodování. Práce je rozdělena na tři hlavní části. V první části je představen Vilfredo Pareto, jeho vliv na vývoj ekonomické teorie, formulace Pravidla 80/20, prezentace jeho přínosů a kritiky. Další část zahrnuje představení dalších vybraných manažerských technik, které jsou v dnešní době markantně využívány a jejich srovnání s Paretovým pravidlem.
Poslední část pak demonstruje empirické ověření fungování Paretova pravidla v praxi na vybraných firemních datech.
Klíčová slova
Vilfredo Pareto, ekonomická teorie, Pravidlo 80/20, manažerské rozhodování, manažerské nástroje
Annotation
Contribution of Vilfredo Pareto to Managerial Decision Making
The Bachelor´s thesis is primarily focused on evaluation of Vilfredo Pareto impact to managerial decision making. The thesis is divided into three main parts. The main aim of a first part is to introduce Vilfredo Pareto, his impact to an economic theory development, then formulation of Pareto principle, a demonstration of his benefits and in the end a criticism of a rule. The next part involves presentation of other chosen managerial methods, that are nowadays used extensively and their comparison with Pareto principle. The last part demonstrates an empirical verification of the rule in practice on chosen corporate data.
Keywords
Vilfredo Pareto, economic theory, 80/20 rule, managerial decision making, managerial methods
9
Obsah
Seznam ilustrací 11
Seznam tabulek 12
Úvod 13
1. Vilfredo Pareto 15
1.1 Život 15
1.2 Vědecká díla 17
1.3 Lausannská škola 18
1.4 Paretovy teorie 19
1.4.1 Teorie hodnoty 19
1.4.2 Teorie blahobytu a Paretovo optimum 20
1.4.3 Teorie elit 22
1.5 Pravidlo 80/20 22
1.5.1 Paretův objev a formulace 22
1.5.2 Teorie chaosu 23
1.5.3 Modifikace pravidla 23
1.5.4 Přínosy 24
1.5.5 Kritika 26
1.5.6 Postup analýzy 28
1.5.7 ABC analýza 29
2. Srovnání s dalšími manažerskými nástroji 31
2.1 Kepner Tregoe 31
2.2 Eisenhowerův princip důležitosti a naléhavosti 32
2.3 Diagram příčin a následků 34
2.4 Matice BCG 35
2.5 McKinsey (GE) matice 36
3. Praktická část - empirické ověření pravidla v praxi 38
3.1 Škoda Auto-prodeje automobilů 38
3.1.1 Podíl zákazníků (zemí) na celkovém prodeji 38
3.1.2 Podíl produktů na celkovém prodeji 40
3.2 Společnost poskytující služby v oblasti sportu 41
3.3 Sport Bar - prodejní činnost 43
Závěr 47
10
Seznam použité literatury 50
Bibliografie 52
11
Seznam ilustrací
Obrázek 1: Mapa indiferenčních křivek 20
Obrázek 2: Optimální podmínky směny 21
Obrázek 3: Paretovo optimum 21
Obrázek 4: Paretův diagram 29
Obrázek 5: ABC analýza 30
Obrázek 6: Metodika Kepner-Tregoe 31
Obrázek 7: Diagram příčin a následků 34
Obrázek 8: BCG matice 36
Obrázek 9: McKinsey (GE) matice 37
12
Seznam tabulek
Tabulka 1: Zmetkovost 28
Tabulka 2: Eisenhowerův princip 33
Tabulka 3: Prodeje automobilů dle zemí 39
Tabulka 4: Prodeje automobilů dle jednotlivých modelů 41
Tabulka 5: Tržby za sportovní služby 42
Tabulka 6: Tržby za prodej nápojů a občerstvení 44
Tabulka 7: Podíl jednotlivých dnů na celkových tržbách 46
13
Úvod
V dnešní době se v korporátním světě valná většina společností a jejich zaměstnanců soustředí především na výsledné hodnoty svého snažení. Sleduje pouze úspěšné či neúspěšné dosažení svých stanovených cílů a vizí, ale již jen velmi malé procento klade velký význam primárně na cestu a způsob, jak těchto cílů dosáhnout. Toto malé spektrum je však většinou ve svém oboru, až na případné výjimky způsobené dalšími vstupujícími faktory, velmi úspěšné, neboť si dokáže dopředu velmi dobře své projekty naplánovat a následně se racionálně rozhodovat.
Tento proces manažerského rozhodování tvoří prvotní analýza portfolia jejich činností či konkrétních produktů, rozdělení na úspěšné, díky kterým dosahují nejlepších výstupů a ty méně úspěšné, jenž působí spíše jako doplňkové a někdy i zbytečné, neboť nemají moc velký vliv na konečné výstupy svého působení. Pro tuto analýzu slouží jednotlivé manažerské nástroje a metody. Řadu desetiletí je za jeden z nejefektivnějších manažerských nástrojů pro rozhodování považováno Paretovo pravidlo, někdy také nazýváno Pravidlo 80/20, které říká, že 20 procent nejdůležitějších vstupů přináší 80 procent celkových výstupů. Podobná nerovnost je aplikovatelná ve většině životních situací, nejen v prostředí managementu. Toto pravidlo dokáže identifikovat subjekty, na které je nezbytné se soustředit, tedy ty nejstěžejnější a naopak ty, které přináší nejhorší výsledky a musí být eliminovány. Hlavním zaměřením této práce je tedy Paretovo pravidlo, jeho objev, formulace, dále modifikace a následně praktické ověření či vyvrácení jeho efektivity.
Pro bakalářskou práci byla stanovena tato teze: Jak velký vliv a přínos má Paretův princip na dnešní management? Je skutečně nejefektivnějším manažerským nástrojem?
V teoretické části se práce zabývá představením objevitele Pravidla 80/20 italského ekonoma Vilfreda Pareta, jeho myšlenkovým vývojem a přínosem pro ekonomii, formulací a modifikací Paretova pravidla, a také jeho kritikou a přínosy. Následně práce obsahuje představení dalších vybraných manažerských nástrojů, které jsou v současnosti používány a jejich porovnání s Paretovým pravidlem.
Dále pak v praktické části práce dojde k empirickému vyjádření Paretova pravidla na reálných firemních datech, ověření či vyvrácení jeho striktního fungování a řešení konkrétních situací s jeho pomocí.
14 Byly stanoveny následující výzkumné otázky:
Jaký byl přínos Vilfreda Pareta pro ekonomickou teorii?
Jak bylo Paretovo pravidlo postupně modifikováno?
Přináší opravdu pokaždé 20 % nejdůležitějších vstupů 80 % konečných výstupů?
Existuje signifikantní kritika Paretova pravidla nebo je jeho využití v managementu stále významné a nepostradatelné?
15
1. Vilfredo Pareto
Primárním zaměřením této kapitoly je představení Vilfreda Pareta, jeho života, vzdělání, a především jeho myšlenek. Konkrétně pak jeho odborné profilace a osob s nimiž spolupracoval nebo jimi byl nějak v jeho bádání ovlivněn. Dalším bodem je demonstrace jeho vědeckých děl a jeho vlivu na Lausannskou školu, ekonomický proud, jehož byl Pareto součástí. Následně se kapitola dostane k samotnému Pravidlu 80/20, jeho počátkům, souvislosti s teorií chaosu, teorií elit a okolnostem prvotní formulace. Následně jeho dalším vývojem do moderního managementu a dalšími Paretovými ukazateli. Nakonec dojde i k představení dalších proslavených ekonomů a teorií této doby.
1.1 Život
Celým jménem Vilfredo Frederico Damaso Pareto byl slavným italským ekonomem a sociologem z přelomu 19. a 20. století. Za svůj život však působil kromě ekonomie a sociologie i v mnoha dalších oborech. Z dalších nejznámějších především jako filosof, politolog, statistik, matematik nebo také stavební inženýr. Narodil se 15.července 1848 v Paříži do italské šlechtické rodiny a zemřel 19. srpna 1923 v Ženevě. Jeho otec byl italským markýzem a profesí stavebním inženýrem, který však pro své republikánské názory, které nebyly v tehdejší Itálii vítány, odešel do exilu do již zmíněné Paříže, kde se oženil s Francouzkou Marií Méteniér. S Marií pak ve Francii měli tři děti – syna a dvě dcery.
Celá rodina, a především Vilfredo, hovořící plynule francouzsky i italsky, celou dobu tíhla k návratu do Itálie. Sám Vilfredo se nikdy netajil tím, že se cítil daleko více býti Italem než Francouzem. K tomuto očekávanému návratu došlo roku 1858 (Sojka 2010).
Po vytouženém návratu absolvoval vzdělání v technickém a humanitním oboru, aby se poté rozhodl následovat svého otce a začal studovat na Polytechnickém institutu v Turíně, kde v roce 1869 dosáhl inženýrského titulu. Mimo jiné se již zde věnoval principům rovnováhy, které byly v jeho dalším životě jedním z nejčastěji skloňovaných ekonomických a sociologických témat. V této době je však zkoumal z mechanického pohledu. Díky tomu získal výborné matematické znalosti, které později dokázal hojně využít (Holman 2017).
Díky technologickému vzdělání se brzy stal stavebním inženýrem a později také ředitelem římské železniční společnosti ve Florencii. V této době se daleko více začal zajímat také o politické poměry. Byl velice zklamán konáním státních úředníků. Stejně jako jeho otec byl republikánem a snažil se prosadit demokracii a svobodný obchod. Z toho důvodu také na
16
přelomu 80. a 90. let napsal postupně obrovskou řadu článků, některé vědecké, ale většinu z nich mířených na ekonomickou politiku vlády, kterou neustále kritizoval. Stával se tak čím dál větším nepřítelem vlády, což vedlo až k zákazu jeho veřejných přednášek, které vedl na téma ekonomie a managementu na Univerzitě ve Florencii. Mezitím roku 1889 došlo ke smrti jeho rodičů, čímž zdědil rodinný šlechtický titul, který ale nikdy nepoužil. Rozhodl se opustit svou práci a oženil se s obyčejnou ruskou dívkou z daleko chudších poměrů, která se jmenovala Alessandrina Bakuninova. Jeho neustále sílící politické aktivity si všiml Maffeo Pantaleoni, pozdější významný neoklasický ekonom. Spolu se spřátelili a Pantaleoni brzy přivedl Pareta k ekonomickým teoriím. V té době již byl velice známým další významný ekonom Leon Walras, jehož teorie Pareta velice zaujaly a začal je zkoumat. Zejména pak Walrasův nový matematický systém rovnováhy, ke kterému záhy velmi inklinoval. Díky svým matematickým schopnostem se v ekonomických teoriích poměrně rychle etabloval a začal vydávat články v renomovaném „Giornale degli ekonomisti“ týkající se především Walrasových systémů rovnováhy (Loužek 2010).
Leon Walras, který působil jako profesor politické ekonomie na univerzitě ve švýcarském Lausanne, za sebe začal na tento post hledat vhodného nástupce, aby mohl odejít na odpočinek. Díky doporučení Maffea Panteleoniho se na tuto pozici dostal právě Vilfredo Pareto. Panteleoni ho Walrasovi představil jako nadšeného inženýra, který zatím není tak velkým ekonomem jako Walras, ale pod jeho vedením má obrovský potenciál růst (Holman 2017).
Roku 1893 se tak stal profesorem a později i vedoucím katedry ekonomie na univerzitě v Lausanne. Na tomto místě vydržel po dobu 14 let, než se sám z důvodu srdeční choroby rozhodl odejít. Do této doby se ještě relativně stále držel republikánských a demokratických názorů. Roku 1896 také napsal své první velké ekonomicko-sociologické dílo s názvem Kurz politické ekonomie (Cours d'Economie Politique), ve kterém se těchto myšlenek stále držel. Postupně však na přelomu století začal přecházet svojí vlastní radikální myšlenkovou revolucí, která vyústila ve změnu jeho postoje na antidemokratický. Tyto své změny vyjádřil nejprve v roce 1900 v článku „Rivista Italiana di Sociologia“ a následně v dalším velkém díle Socialistické systémy (Les Systémes Socialistes). A posléze také v díle zvaném Rukověť politické ekonomie (Manuale di economia politica). Jednou z mnoha možných příčin jeho intelektuálního obratu mohla být i jeho nevěrná manželka, která ho opustila a okradla (Keller 2005).
17
Poté zdědil bohatství po svém strýci, do jehož vily se následně přestěhoval a roku 1916 vydal své největší sociologické dílo s názvem Pojednání o obecné sociologii (Trattato di Sociologia generale). V tomto díle také mimo jiné popsal teorii elit, které se tato práce bude dále detailněji věnovat. Ještě před svou smrtí se stal senátorem Musolliniho fašistického režimu, za což byl některými odsuzován. On sám se však ještě těsně před svou smrtí proti fašistickému omezování lidské svobody důsledně vymezil (Loužek 2010. Následně 19. srpna 1923 v Ženevě zemřel.
1.2 Vědecká díla
Jak již bylo zmíněno, Vilfredo Pareto publikoval během svého života obrovské množství odborných publikací a článků, ať už s ekonomickou nebo politicko-sociologickou tématikou. Z tohoto širokého spektra vybočují čtyři nejznámější a nejvýznamnější díla, která ve své podstatě lemovala a jednoznačně zobrazovala jeho postupný ekonomický a sociologický vývoj.
Prvním z jeho velkých děl je ekonomické dílo, rozšířené o kratší sociologický oddíl, s názvem Kurz politické ekonomie, jenž bylo napsáno roku 1896.. V této publikaci je stále ještě liberalistou. Převažují tak zde prvky demokracie, svobodného obchodu, ceněného soukromého vlastnictví, a naopak kritizovány zde jsou státní zásahy. Pareto zde postupně dochází k názoru, že ideologie socialismu je nesmyslem a rozdělení bohatství je prakticky ve všech dobách a kulturách stejné. Poprvé se zde tak objevily myšlenky o teorii elit. Jak uvádí Loužek (2010), elity mají sklon zlepšení své kvality života pomocí vykořisťování ostatních vrstev. Nižší vrstvy jsou tak značně znevýhodněny a jejich postavení je možné zlepšit jen zvýšením výroby, k čemuž je však nutná ekonomická svoboda, kterou se v té době snažil prosazovat.
Další úspěšnou prací pak bylo dílo s názvem Socialistické systémy, napsané v letech 1901- 1902. Zde již byl znatelný Paretův myšlenkový přerod. V tomto díle upustil od boje za demokracii a svobodu a kritiky socialismu. Tato práce byla spíše analyzováním a komentováním těchto jevů. Vyjádřil v ní souhlas s marxistickým uznáním boje mezi elitami, avšak Pareto ho zde popisoval jako věčný. Beztřídní společnost viděl jako iluzi a Marxismus popisoval jako snahu o nahrazení jedné elity druhou.
V Rukověti politické ekonomie, kterou napsal v roce 1906 zanechal tradiční ekonomické praxe. Zároveň se poprvé jedná o primárně jeho ekonomické inovativní myšlenky, kdy do
18
této doby spíše vycházel z již zavedených teorií, které pak rozšiřoval. Rezolutně zde odmítá kardinalistickou teorii měření užitku. Dále zde také odmítá vzájemnou nezávislost statků.
Dle něj jsou všechny statky substituty nebo komplementy. Spotřebitel tak měří užitečnost statku v poměru k jinému statku. Indiferenční křivky jsou dle jeho teorií pouze ordinální a zobrazují tak jen pořadí, z toho důvodu vymýtil z jeho ideologií pojem mezní užitečnost.
Poprvé se zde také objevuje pojem Paretovo optimum, někdy také Paretova rovnováha, která zjednodušeně říká, že žádný subjekt si nemůže z hlediska svého uspokojení polepšit, aniž by si jiný subjekt pohoršil.
Dalším neméně známým je pak dílo s názvem „Pojednání o obecné sociologii, jenž bylo vydáno roku 1916. Tato publikace se hlouběji věnuje problematice teorie elit a celkově lidskému chování. Přichází zde na to, že největším procentem lidských jednání jsou jednání naprosto nelogická. Což byl do té doby velký průlom, neboť to znamená, že lidské chování je nějakými faktory předurčeno, není tedy ovlivněno pouze rozumem. Velmi často je také ovlivněno zažitými idealistickými vírami. Jak uvádí Keller (2005, lidé si tak nejsou intelektuálně, fyziologicky ani majetnicky rovni. Lidské dějiny jsou tak neustálým koloběhem elit.
1.3 Lausannská škola
Název Lausannská škola označuje neoklasickou myšlenkovou školu vzniklou na švýcarské univerzitě v Lausanne pod vlivem Leona Walrase a Vilfreda Pareta. Často bývá mylně označován jako zakladatel tohoto proudu především Leon Walras, avšak největší zásluhu na jejím vzniku má Vilfredo Pareto, který díky podpoře a rozvíjení Walrasových teorií postupně získával další stoupence, kteří se s těmito myšlenkami alespoň částečně ztotožňovali. Jejím jádrem byli primárně italští ekonomové, proto se jí někdy přezdívalo také „italská“ případně také „matematická“, neboť Walras i Pareto byli známí pod pojmem „matematičtí ekonomové“ z důvodu používání matematických a statistických metod.
Přestože se Walras a Pareto v počátcích svých teorií v jádru víceméně shodovali, jejich analýzy byly mnohdy velmi odlišné (Sojka 2010). Lausannská škola se tak dělila nejprve na Walrasiánskou a posléze na Paretiánskou etapu. Walras vycházel spíše z podstaty pozitivní ekonomie, zatímco Pareto zkoumal normativní ekonomii. Největším rozdílem mezi nimi bylo pojetí užitku spotřebitele. Zatímco Walras předpokládal kardinalistické pojetí užitku, tedy, že užitek je měřitelný, Pareto tento předpoklad rezolutně odmítal a vycházel
19
z ordinalistické teorie. Tato teorie je založena na představě, že spotřebitel nekupuje statky izolovaně, ale naopak v souborech a je možné užitek těchto souborů pouze porovnávat.
Hlavní charakteristickou oblastí této školy je teorie všeobecné rovnováhy, která je založena na propojenosti všech trhů a zkoumání jejich rovnováhy současně. Jejich teorie rovnováhy tak naprosto vyloučila pojem kauzální neboli příčinná závislost. Přestali tedy zkoumat, zda veličina X závisí na veličině Y nebo je to úplně opačně. Tyto závislosti byly dlouhodobým předmětem debat v klasické ekonomii. Laussanská škola tedy došla ke zjištění, že dochází k ovlivňování všech veličin vzájemně, z čehož vychází ekonomie dodnes.
Druhým ústředním tématem pak byla ekonomie blahobytu, kterou zkoumal především Pareto. Základem této teorie bylo vyloučení interpersonálního porovnávání míry uspokojení jednotlivých lidí, kdy nelze porovnávat subjektivní pocity dvou různých lidí. Porovnávat lze pouze vlastní pocity štěstí a uspokojení, tedy z intrapersonálního pohledu. Řešení této situace pak dle něj bylo již zmíněné Paretovo optimum za pomoci indiferenčních křivek, čemuž se práce konkrétněji věnuje v dalších podkapitolách.
Lausannská škola je známa pro položení základů moderní ekonomii, tak jak je zkoumána v dnešní době. Jak uvádí Robert Holman (2017) hlavním úskalím Lausannské školy bylo jejich statické, nebo také uzavřené pojetí, které nepředpokládalo nějaké zásahy a také celková absence institucí.
1.4 Paretovy teorie
1.4.1 Teorie hodnoty
Velkým terčem dohadů mezi Walrasiánským a Paretiánským přístupem vzhledem k teorii rovnováhy však byla teorie užitku. Konkrétně se jednalo o pojem mezní užitečnost. Jak již bylo řečeno, Pareto rezolutně odmítal kardinální pojetí teorie užitku. Neuznával měřitelnost užitku a z toho plynoucí aditivní funkce užitku, tedy kumulace užitečnosti jednotlivých statků. Poukazoval na závislost statků. Dle něj jsou všechny statky komplementy nebo substituty. Tím zpochybnil teorie svých předchůdců, kteří tvrdili naprostý opak.
Spotřebitelé tedy neposuzují užitek jednotlivých statků, ale kupují je v různých kombinacích neboli koších a jsou schopni pouze relativního porovnávání, tedy zda spotřebiteli kombinace statků X a Y v poměru A přinese větší uspokojení než kombinace stejných statků X a Y v jiném poměru. Za tohoto předpokladu je tedy užitek dle Pareta bezrozměrnou veličinou.
20
Užitečnost kombinací statků lze tak pouze seřadit, nikoliv jim přiřadit konkrétní hodnoty.
Člověk umí nalézt vrchol svého uspokojení, avšak nedokáže ho změřit. Tento vztah je zřetelný na obrázku č. 1, znázorňujícího mapu indiferenčních křivek, kterou Pareto využil k porovnávání užitku.
Obrázek 1: Mapa indiferenčních křivek
Zdroj: Holman (2017)
Jak zdůrazňuje Milan Sojka (2010), Pareto tak jednoznačně vymýtil pojem mezní užitečnost a nahradil ho pouze pojmem žádoucnost nebo také chtěnost. Teorie hodnoty se po tomto objevu postupně transformovala v pouhou teorii chování spotřebitele.
1.4.2 Teorie blahobytu a Paretovo optimum
Jak zdůrazňuje Robert Holman (2017) jedním z největších a nejdůležitějších témat, které proslavilo Lausannskou školu, a především Vilfreda Pareta, byla teorie blahobytu a z ní plynoucí Paretovo optimum. Představu společenského blahobytu zkoumalo již velké množství ekonomů před ním. O míru blahobytu jednotlivých lidí se zajímali utilitaristé v 19.
století v Anglii. Ti dlouhou dobu tvrdili, že blahobyt jednotlivých lidí lze porovnávat interpersonálně, tedy mezi sebou. Tyto myšlenky však později vyvrátili marginalisté William Jevons a Francis Ysidro Edgeworth. S jejich názorem se ztotožňoval i samotný Pareto. Štěstí a užitek je natolik subjektivní pocit, že ho lze porovnávat pouze intrapersonálně. Člověk dokáže porovnávat pouze své vlastní pocity uspokojení, nikoliv v relaci s dalšími lidmi. Pareto se proto snažil najít způsob měření společenského blahobytu.
Přišel na jev, který se nazývá Paretovo optimum.
21
Statky jsou nějak určitým způsobem rozděleny mezi jednotlivé spotřebitele, každý spotřebitel se tak nachází na určité indiferenční křivce. Paretovo optimum pak říká, že za tohoto předpokladu nastane všeobecná rovnováha trhů za situace, kdy už pomocí směny nebo změny výroby nelze zvýšit blahobyt jednoho spotřebitele, aniž by se tím nutně snížil blahobyt jiného. Tento vztah je dobře viditelný na obrázcích č.2 a 3, kdy dojde k překlopení indiferenční mapy jednoho spotřebitele na indiferenční mapu jiného spotřebitele. Paretovo optimum pak lze vidět na křivce z bodu C do bodu C´. Všechny body na této spojnici jsou pareto-optimální, neboť je zřejmé, že když si jeden spotřebitel polepší o jednu indiferenční křivku výše, druhý spotřebitel si zákonitě o jednu pohorší. Paretovo optimum tedy není pouze jedno, optimálních bodů je tolik, kolik je možných rozdělení bohatství mezi lidmi.
Obrázek 2: Optimální podmínky směny Zdroj: Blaug (2009)
Obrázek 3: Paretovo optimum Zdroj: Blaug (2009)
22
1.4.3 Teorie elit
Poslední teorií související se společenským blahobytem a především Pravidlem 80/20 je Teorie elit, která se více dotýká spíše Paretova sociologického rámce (Keller 2005). Při svých pokusech na rozdělení bohatství postupně přišel na to, že v Itálii, Anglii, Německu a dalších větších zemích je bohatství rozděleno naprosto nerovnoměrně. Konkrétně 20 procent populace vlastnila 80 procent bohatství dané země a zbylých 80 procent obyvatel vlastnila pouze 20 procent celkového bohatství země. Tato nerovnost mu přišla zvláštní a nedokázal si to nějak racionálně logicky vysvětlit, kvůli čemuž objevil Teorii elit, která rozděluje společnost do různých majetnických vrstev.
Zjednodušeně řečeno, bohatství daného jedince je ovlivněno tím, do které rodiny se narodí.
Když se někdo narodí do chudé rodiny, neustále se učí šetřit. Když se však někdo narodí do bohaté rodiny, má odlišné myšlení. Nešetří tedy každou korunu, nýbrž se učí investovat, myslí tzv. ve větším měřítku. Tyto vrstvy neboli elity pak soupeří mezi sebou, kdo bude mít větší vliv a především bohatství. Jednou za čas pak nastoupí nějaká revoluční změna a jedna elita je odejita, avšak na její místo nastoupí elita jiná. Tento jev se nazývá koloběh elit. Tato majetnická nerovnost je pak z toho důvodu neměnná, respektive se v dnešní době ještě zvětšila.
1.5 Pravidlo 80/20
1.5.1 Paretův objev a formulace
Mezi Paretovými teoriemi lze vidět jistý vztah či vzorec, je zde zřejmá souvislost či návaznost mezi teorií hodnot, blahobytu, a především teorií elit a Pareto principu. Výše zmíněné vysvětlení nerovnosti v rozdělení bohatství, tedy Paretovu principu, pomocí teorie elit je však lehce zavádějící a povrchní, neboť tento vzorec nerovnosti má daleko rozsáhlejší a složitější náplň.
Vzorec, který říkal, že 80 procent bohatství či příjmů tehdejší Itálie plynulo pouze menšině obyvatel, konkrétně 20 procentům a naopak jen 20 procent příjmů bylo rozděleno mezi většinu v podobě 80 procent obyvatel, Pareto poprvé objevil a publikoval mezi lety 1896 a 1897 ve svém díle nazvaném Kurz politické ekonomie.
Jak zdůrazňuje Koch (2013), konstantní matematický vztah mezi poměrným počtem obyvatel a velikostí důchodu lze přenést dále i do užšího statistického výběru. Zjednodušeně
23
řečeno, kdyby byla vybrána pouze nějaká část z celkového zkoumaného souboru, stále by platila stejná poměrná nerovnost. Za předpokladu, že 20 procent populace vlastnilo 80 procent bohatství, 10 procent by pak vlastnilo asi 65 procent a 5 procent by vlastnilo 50 procent. Jedná se tedy o předvídatelnou nerovnost.
Stejná nerovnost byla k vidění v různých zemích a různých obdobích, neustále se tedy opakovala. Jak upozorňuje Ferriss (2010), jakákoliv snaha o srovnání tohoto poměru, například zásahem státní moci, je tak odsouzena k zániku. Z důvodu různorodých odlišností mezi obyvateli se po nějaké době vždy navrátí k počátečnímu stavu nerovnosti. Nejprve byl tento vztah znám jako prostý zákon o rozdělení příjmů, později také Paretův princip či Paretovo pravidlo.
1.5.2 Teorie chaosu
Existuje také jistá souvislost mezi matematicko-fyzikální teorií chaosu a Pravidlem 80/20.
Koch (2015, s. 26-27) ve své knize říká: “Pravidlo 80/20, stejně jako teorie chaosu, vychází z myšlenky nelineárnosti. Hodně z toho, co se děje, je nedůležité a neměla by se tomu věnovat pozornost. Přesto je vždy několik sil, které mají mnohem větší vliv, než by se očekávalo. Tyto síly je nutné rozpoznat a sledovat je.” Dále také uvádí, že Pravidlo 80/20: “... poskytuje velmi výkonný empirický test nelineárnosti v jakémkoliv systému.”
Podstatu teorie chaosu lze stáhnout na jakoukoliv oblast, ve které funguje Pravidlo 80/20.
Ve svých podstatách se částečně vzájemně objasňují. Zřetelným příkladem může být například bohatství. Bohatí lidé dále bohatnou, neboť bohatství tvoří další bohatství. Tento vztah se nazývá citlivou závislostí na počátečních podmínkách nebo také motýlí efekt. V praxi to znamená, že co se stane nejdříve, i přesto, že to nemusí být zpočátku důležité a nemusí to být tak velkého rázu, může mít později neúměrně velké účinky. Jinak řečeno, příkladem mohou být právě stále více rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými. Jak zmiňuje Koch (2015, s. 27): “Malý počáteční předstih se může později vyvinout ve větší předstih nebo dominantní postavení, dokud nebude narušena rovnováha a neprojeví se další malá, ale mocná síla.”
1.5.3 Modifikace pravidla
Jak upozorňuje Loužek (2010), i přes svou pokrokovou myšlenku však Paretovo pravidlo upadlo na nějaký čas v zapomnění. Důvodem bylo zneužití Paretovy Teorie elit fašistickým
24
vůdcem Benitem Mussolinim. Lidé tak často neprávem vinili i samotného Vilfreda Pareta.
Jeho pravidlo se tak dostalo do povědomí celého světa až o několik desetiletí později.
Jako první průkopník bývá považován George Kingsley Zipf (Koch 2015), někdejší harvardský profesor, jenž v roce 1949 přišel s pravidlem nejmenšího úsilí, které vycházelo z Paretova pravidla. Objevil, že zdroje jsou utvářeny takovou cestou, která minimalizuje práci. Z toho vyplývá, že 20-30 procent daného zdroje představuje kolem 70-80 procent činnosti vztahující se k tomuto zdroji. Vycházel přitom z různých zdrojů. Mimo jiné například ze statistiky obyvatel, účetních knih nebo také z takových banalit, jako je rozložení věcí na pracovním stole či počet sňatků na vybraném území.
Jako největší průkopník striktního fungování Pravidla 80/20 je pak považován Joseph Moses Juran (Nenadál 2015). Jedná se o amerického inženýra kvality, jenž toto pravidlo využil k eliminaci kvalitativních nedostatků výroby. Při své práci zjistil, že 80-95 procent problémů s jakostí je způsobeno 5-20 procenty příčin. Toto působení nazval “životně důležitou menšinou” a “triviální většinou”. Celosvětová revoluce v kvalitě výroby, probíhající mezi lety 1950-1990, byla způsobena především jeho vlivem, když Pravidlo 80/20 proslavil v řízení kvality nejdříve v Japonsku a poté i ve Spojených státech amerických a později po celém svět.
Svou zásluhu na proslavení Paretova pravidla má také počítačová společnost IBM (Koch 2015), která je známa mimo jiné díky tomu, že ho jako jedna z prvních společností začala úspěšně plošně využívat. V této společnosti zjistili, že 80 procent času je počítačem vynaloženo na zpracování pouze 20 procent operačního kódu. Díky tomu dokázala co nejvíce zpřístupnit nejpoužívanějších 20 procent softwaru a zefektivnila tak celkové využití.
1.5.4 Přínosy
Paretův princip je znám jako Pravidlo 80/20 až v posledních dvou až tří dekádách, kdy začal být stále více využíván. V dnešní době je toto pravidlo obecně známo jako princip nerovnováhy, kdy menšina vstupů tvoří většinu výstupů. Tedy, že každý člověk nedostane stejně, každá činnost nepřinese stejný výsledek, každý neprodukuje stejné množství práce, distribuce není rovnoměrná a poměr investované práce a získaných výsledků není 1:1.
Jak uvádí Zikmund (2011), Paretovo pravidlo je využitelné v mnoha různých oborech.
Kromě již řečeného řízení kvality je využíváno v mnoha odvětvích, ať už celými korporacemi nebo jednotlivci. Využíváno je například v odvětví logistiky. Kdy mnohdy
25
docházelo ke zbytečnému zaplnění prostoru. V dnešní době je tento problém díky Paretovu principu stále více eliminován. Většinou 80 procent skladové plochy zabírá 20 procent skladových položek a především 20 procent nejdůležitějších zásob má 80procentní podíl na celkovém obratu zásob. Toto uvědomění je důležité pro plánování a nakládání se zásobami.
Další kategorií je marketing a celkově prodej, kdy Pravidlo 80/20 říká, že 80 procent veškerých příjmů dané firmy tvoří 20 procent jejích zákazníků (Marshall 2015). Stejně tak se 80 procent prodejů týká 20 procent produktů. Nebo také při online marketingu přijde 80 procent návštěv na základě 20 procent slov. Zde je tedy více než nutností soustředit se na onu produktivní menšinu a snažit se eliminovat nejzbytečnější a případně nejztrátovější elementy. V tomto odvětví je tedy Paretovo pravidlo využitelné v reklamních kampaních, celkově marketingové komunikaci nebo také při plánování produktového portfolia.
Jeho využitelnost je prokázána i obecně v plánování výroby, kde je snaha dané zdroje přeměnit co nejefektivněji na žádané výstupy. Jedná se zde tedy především o plánování a řízení celého výrobního procesu, co největší eliminaci zmetkovosti a celkově v řízení nákladů (Zikmund 2011).
Dále je mnohdy používáno k delegaci pracovníků a eliminaci činností na pracovišti, které jsou zbytečné. S tím také souvisí využití při řízení času a rozvrhu, ať už svého nebo svých podřízených (Koch 2015).
Jedním z mnoha benefitů je také možné využití při investičním plánování, kdy platí, že 80 procent celkových výnosů bývá výsledkem 20 procent investiční snahy (Ferriss 2010).
Zajímavým pohledem je teorie J. Mühlfeita, který dlouhé roky působil v nejužším vedení Microsoftu a tým pod jeho vedením vykazoval dlouhodobě historicky nejlepší výsledky. Při své práci Pravidlo 80/20 využíval z pohledu přístupu vedoucího pracovníka, tedy manažera ke svému týmu podřízených, kdy Mühlfeit (2017) říká, že nejdůležitějším faktorem úspěchu v moderním korporátním světě je nalezení silných stránek všech jedinců týmu a na ty se pak soustředit a rozvíjet je, případně dle nich také upravit kompetence a oblasti působnosti konkrétních jedinců. Takový tým je pak logicky úspěšnější a mnohem variabilnější než jeho protějšky. Důvodem je právě využití silných stránek a talentů jednotlivých subjektů na maximum. V momentě, kdy se manažer o silné stránky svých podřízených nezajímá, zůstanou mu skryty a mnohdy pak takové osoby pracují na pozicích, ke kterým nemají vůbec vlohy a jejich talent zůstane nevyužitý. Naopak manažer, který tento systém přijme za svůj
26
a buduje podle toho svůj tým, může vyselektovat silné stránky svých podřízených, které v tomto případě tedy z pohledu Paretova pravidla zobrazují tu jednu pětinu a dle toho jim poté svěřovat různé projekty, které pak ponesou vysokou pracovní produktivitu a efektivitu, tedy těch Paretových 80 procent.
Pohledy na Paretovo pravidlo a jeho využití se tedy mnohdy v něčem liší. Avšak obecně je vždy základem nalezení nejslabších a nejméně produktivních elementů, jejich eliminace a soustředění se na ty nejvýkonnější a nejproduktivnější subjekty, které jsou pro působení každého jednotlivce či společnosti nejdůležitější.
1.5.5 Kritika
Jak je zřejmé, Paretovo pravidlo je využitelné v mnoha oborech, avšak v některých částech jeho využití je dle některých úspěšných manažerů, ať už přítomnosti či minulosti, nutná jakási opatrnost. V poslední dekádě se ohledně Paretova pravidla a jeho funkce objevují dva hlavní názorové proudy. Široké spektrum společnosti ho stále považuje za efektivní nástroj a skoro až bezmezně se jeho poměrem řídí. Zde je však možno nalézt první velký kámen úrazu, neboť se v poslední době začaly objevovat názory a zkušenosti jednotlivců, které tento předpoklad nepotvrzují. Tyto názory, které je možno pojmenovat spíše varováním před opatrností než kritikou, se shodují ve dvou bodech. Za prvé je nutnost velké obezřetnosti nad tím, v jakém segmentu a jakým způsobem je plánováno použití pravidla.
Zde je opravdu před aplikací jakýchkoliv metod a realizací konkrétních kroků velmi žádoucí analýza a zamyšlení se nad tím, zda je pro tuto konkrétní činnost Paretovo pravidlo vůbec použitelné. Konkrétní příklady kritiky ukazuje z hlediska zaměstnanců a jejich produktivity například Corey Rosen (2015), zakladatel Národního centra pro vlastnictví zaměstnanců, který říká: “Nedávné údaje od společnosti Mercer Consulting ukazují, že zaměstnavatelé nyní většinu svých bonusů zaměřují jen na malý počet lidí. Toto pravidlo mi nikdy nedávalo moc smysl. Koneckonců, pokud se soustředíme pouze na 20 %, zbylých 80 % bude většinou nešťastných. Vytváří příliš mnoho konkurence mezi lidmi o vzácné odměny, což odrazuje od týmové práce. A ikdyž je jistě pravda, že lidé produkují nerovné příspěvky k úspěchu organizace, předpokládat, že to bude pokaždé fungovat, je lenivé a neefektivní. Pokud ve vaší organizaci pochází 80 procent výsledků od 20 procent lidí, je vaše organizace velmi špatně spravována. Z této kritiky lze jasně vyčíst, že existují případy, a nejsou pouze výjimkami, kdy kompletně vyloučit neefektivní menšinu, ať už činností, zaměstnanců nebo prostředků, není jednoduše možné.
27
Nevýhodou Paretova pravidla je absence úvahy dalších vlivů a tím také vyloučení práce s budoucím potenciálem. Segmenty, které by dle Paretova pravidla měly být vyloučeny, neboť v daném momentě nejsou nejproduktivnější, mohou v budoucnu zaznamenat změnu a stát se pro danou společnost či jednotlivce stěžejními. Příkladem může být malá zakázka od velké úspěšné společnosti, u které je v případě úspěchu potenciální možnost v budoucnu spolupráci rozšířit a tržby tak mnohonásobně zvýšit. Paretova analýza tedy poskytne efektivní identifikaci těchto “méně cenných” prvků, ale ne vždy se jedná o dostačující podklad pro realizaci závažnějších kroků (Murphy 2018).
Existuje velké množství dalších příkladů, které tento jev jasně vyobrazují. Například pokud by společnost vybrala 20 procent nejziskovějších zaměstnanců a rozhodla se je povýšit, a naproti tomu zbylým méně ziskovým 80 procentům dát výpověď, pravděpodobně by to ve valné většině případů skončilo krachem. Zářným příkladem je také vedení účetnictví a daňové evidence. Vedení účetnictví není činností generující zisky, samozřejmě mimo firem, pro které je to hlavní podnikatelská činnost. I přes tuto skutečnost se jedná o nezbytnou součást, bez které nemůže podnik fungovat.
Druhým bodem kritiky je poměr Paretova pravidla, tedy oněch zmíněných 80:20. Spousta subjektů se těmito hodnotami snaží bezmezně řídit, avšak obezřetnost je zde opět velice žádoucí. Tento poměr totiž nefunguje v každém případě úplně identicky, hodnoty se mnohdy mohou měnit, odchylovat. Před jakýmkoliv použitím Paretova pravidla je nutné tomuto faktu věnovat svou pozornost, v opačném případě bude výsledek ve většině případů negativní.
Například již zmiňované bohatství se v dnešní době bude blížit spíše poměru 80:10 nebo méně, tedy zhruba 10 procent nejbohatších lidí z celkové populace vlastní více než 80 procent světového bohatství. Dále také jak uvádí Koch (2015), mluvený projev průměrného člověka obsahuje v 99 procent pouze 20 procent slov.
V drtivé většině činností a jejich následném efektu tedy existuje předvídatelná nerovnováha, avšak není vždy úplně stejná, a tak spíše než bezmezně hledět na hodnoty Paretova pravidla, je žádoucí řídit se jeho podstatou, tedy funkcí nerovnováhy mezi danými subjekty a jejich vlivu na konečné výstupy. Subtilněji se tomuto poměru věnuje praktická část této práce.
Shrnuto, v mnoha případech se jedná o efektivní nástroj, avšak je zde nutná velká opatrnost nad tím, jak a kde Paretovo pravidlo použít, je-li to v daném odvětví vůbec možné.
28
1.5.6 Postup analýzy
Postup Paretovy analýzy není nijak složitý. Je však velmi důležité správně vybrat hodnotící parametr (Střelec 2012). Analýza je realizována v několika základních krocích, jak je možné vidět na obrázku č. 4 a 5, kde je vyobrazena zmetkovost a její nejčastější příčiny v jedné konkrétní firmě. Samotná analýza pak zahrnuje 7 postupných kroků:
● Stanovení místa analýzy - výběr procesu, kde je nutné zvýšit efektivitu
● Sběr dat - získání relevantních dat
● Uspořádání - setřídění dle největší četnosti výskytu
● Vyobrazení Lorenzovy kumulativní křivky - kumulativní součet všech hodnot a zanesení do grafu
● Stanovení kritéria rozhodování - rozhodnutí mezi striktním poměrem 80/20 nebo jiným
● Identifikace hlavních příčin - vyhodnocení nejčetnějších příčin
● Nápravná opatření - práce na jejich odstranění
Jak je možné vidět na obou obrázcích, bezmála 80 procent všech problémů ve výrobě tvoří pouze 3 konkrétní příčiny z 8 možných. Aby tedy výroba firmy byla efektivnější, měla by se zaměřit primárně na odstranění právě těchto vad.
Tabulka 1: Zmetkovost
Zdroj: Střelec (2012)
29 Obrázek 4: Paretův diagram
Zdroj: Střelec (2012)
1.5.7 ABC analýza
Paretova analýza se může dále rozšířit na tzv. “ABC analýzu”, která je jednou z klasifikačních manažerských metod. Její princip tedy vychází z Paretovy analýzy, avšak zatímco Paretova analýza se používá k identifikaci toho nejdůležitějšího či nejpodstatnějšího, při ABC analýze dochází k rozdělení do 3 skupin. Jedná se o skupinu významnou, méně významnou a nakonec nevýznamnou. První skupina je v poměru 80/20, druhá pak v poměru 15/30 a poslední v poměru 5/50. Což tedy znamená, že 20 procent položek značí 80 procent obratu, 30 procent položek značí 15 procent celkového obratu a 50 procent položek značí pouze 5 procent celkového obratu. Nemusí se však bezpodmínečně vždy jednat přesně o tyto poměry, jde spíš o hrubá čísla. ABC analýza má tedy naprosto identický postup jako Paretova analýza, jen s rozdílem rozdělení to těchto tří skupin.
Graficky znázorněna je ABC analýza v obrázku č. 6 (Zikmund 2011).
30 Obrázek 5: ABC analýza
Zdroj: Cirkovský (2013)
31
2. Srovnání s dalšími manažerskými nástroji
Paretovo pravidlo se tedy bezpochyby právem řadí mezi efektivní manažerské nástroje, avšak jak již bylo řečeno, lze nalézt případy, kdy jeho použití není možné, nebo by případně nebylo efektivní. V dnešní době existuje opravdu široké kvantum manažerských metod a nástrojů. Cílem této kapitoly je představení vybraných nejpoužívanějších nástrojů v různých sférách managementu s různými problematikami, které jsou používány pro rozhodování a jejich srovnání s metodikou a přínosy Paretova pravidla.
2.1 Kepner Tregoe
Za zlatý standard posledních let v oblasti analýzy a řešení širokého spektra různých problémů a následného manažerského rozhodování je považována metodologie zvaná Kepner-Tregoe. Tato metoda je pojmenována po svých zakladatelích Charlesi H. Kepnerovi a Benjaminu B. Tregoeovi, významných amerických poradcích, kteří spolu roku 1958 založili stejnojmennou poradenskou společnost zaměřenou na racionalizaci řešení rozhodovacích problémů v řízení (Fotr 2010).
Podstata této metody, která dle slov svých zakladatelů sloužila dokonce i pracovníkům NASA při řešení bezpečného návratu kosmické lodi Apollo 13, stojí na racionálním a systematickém přístupu prvotního vyhodnocení situace, následné analýzy zjištěného problému, volby správného řešení a v neposlední řadě analýzy a eliminace potenciálních hrozeb nebo případně potenciálních příležitostí. Celý proces je znázorněn na obrázku č. 6.
Obrázek 6: Metodika Kepner-Tregoe Zdroj: Fotr (2010)
32
Vyhodnocení situace zahrnuje stanovení problémových oblastí, tedy jak zdůrazňuje Fotr (2010), je nutné nalézt podrobnější vysvětlení, co a kde se vlastně děje. Dále prioritizaci, tedy rozhodnutí, jaké problematice se primárně věnovat. Poté přichází na řadu rozplánování následného řešení, a nakonec určení nezbytných subjektů k samotné realizaci. Plán řešení se pak samozřejmě odvíjí od druhu problému.
Dalším krokem je analýza daného problému. Zde se jedná o konkrétní definici problému pro detailnější porozumění, dále stanovení možných příčin, jejich vyhodnocení a poté volba pravé příčiny. V rozsáhlejších krizových situacích je pak nutné jít ještě hlouběji a nalézt příčiny ovlivňující konečnou příčinu.
Následuje rozhodovací analýza a výběr správného rozhodnutí. U tohoto kroku je důležité zvolit nejefektivnější možnou variantu řešení. Postup tohoto kroku pak sestává z definice a vyjasnění účelu daných variant, jejich zhodnocení, analýza možných rizik při jejich realizaci a poté učinit konečné rozhodnutí.
Poslední částí metody Kepner-Tregoe je analýza potenciálních dalších problémů a rizik, ale také zároveň analýza potenciálních příležitostí. Tedy čemu věnovat pozornost při plnění plánu, jaké věci eliminovat, a jaké příležitosti může plán do budoucna přinést. Postup je znovu podobný, tedy identifikace problémů či příležitostí, nalezení jejich příčin a nakonec učinění opatření k jejich eliminaci či podpoře.
Oproti Paretovu pravidlu je metoda Kepner Tregoe systematičtější. Paretovo pravidlo je oproti této metodě spíše jen ukazatelem problémovějších či méně výkonnějších částí, avšak už se nepodílí na plánu a realizaci jejich řešení. V tomto ohledu je tedy metoda Kepner Tregoe komplexnější.
2.2 Eisenhowerův princip důležitosti a naléhavosti
Eisenhowerův princip důležitosti a naléhavosti se, jak už napovídá název, také podílí na manažerském rozhodování v podobě identifikace problémových částí celku, avšak spíše z pohledu delegace činností a řízení času. Konkrétně se jedná o určování priorit mezi pracovními činnostmi a úkoly. Tuto metodu objevil 34. americký prezident Dwight Eisenhower, který svůj čas řídil v jejím duchu.
33
Tento princip jednoduše dělí denní činnosti a úkoly dle své důležitosti a naléhavosti. Tyto úkoly jsou pak děleny do čtyř kvadrantů právě podle úrovně důležitosti a časové naléhavosti, tak jak je znázorněno v tabulce č. 2.
Tabulka 2: Eisenhowerův princip
Naléhavé Nenaléhavé
Podstatné I. II.
Nepodstatné III. IV.
Zdroj: vlastní zpracování
Úkoly v prvním kvadrantu, tedy úkoly naléhavé a podstatné, zahrnují různé krize a akutní úkoly nebo řešení neodkladných problémů. Zde by měl mít každý jednoznačnou prioritu ve svém rozvrhu (Uhlig 2008). Druhý kvadrant obsahuje činnosti sice podstatné, avšak nenaléhavé. Většinou se jedná o plánování, vzdělávání, různou prevenci nebo kontrolu úkolů. Jsou to tedy činnosti, které jsou důležité pro posun kupředu, ale takzvaně “nehoří”, tudíž je možné je delegovat na nižší stupeň řízení. Třetí kvadrant je časově neúprosný, avšak většinou se nejedná o úkoly, jejichž plnění je opravdu nezbytné. Nejčastěji se jedná o nečekané nebo nepředpokládané události typu vyrušení nebo naléhavých telefonátů.
Poslední kvadrant je pak logicky nejméně významný, neboť se jedná o nedůležité a nenaléhavé činnosti. Jsou to činnosti, které spíže zdržují od jiných důležitějších činností.
Tedy činnosti, které jsou ve své podstatě naprosto zbytečné.
Ve srovnání s Paretovým pravidlem se pak jedná o podobnou koncepci, tedy nalezení činností, které brzdí produktivitu celku. Avšak oproti Paretovu pravidlu je tento princip nevýhodný z důvodu nekomplexnosti, neboť se používá pouze pro řízení času a neposkytuje přesné hodnoty tak jako Paretova analýza. Jeho charakter je tak spíše informativní, protože pouze ukazuje, které činnosti by měly být prioritami. Pro zjednodušení a zefektivnění svého rozvrhu je však naprosto dostačující.
34
2.3 Diagram příčin a následků
Diagram příčin a následků, jindy také nazývaný Ishikawův diagram byl vytvořen roku 1943 japonským expertem na řízení kvality Kaoru Ishikawou (Fotr 2010). Zde se jedná zase o jiný úhel pohledu a jinou problematiku, tentokrát tedy na kvalitu a příčiny jejího neefektivního řízení. Ishikawův diagram je nástrojem především analytického charakteru, který systematicky a kategoricky hledá a ukazuje příčiny konkrétního rozhodovacího problému.
Dále znázorňuje vztah následek - příčina a jejich vzájemné působení.
Konstrukce tohoto diagramu připomíná rybí kost, kdy jakousi rybí hlavou je následek hledaných příčin, tak jak ukazuje obrázek č.7. Čím vyšší důležitost příčina má, tím je blíže k následku. Stejně tak, čím významnější příčina, tím je blíže k hlavní horizontální lince diagramu. V případě dostupnosti kvantitativních dat jsou zapisována k názvu příčiny, čímž mohou pomoci k jejímu správnému umístění. Po nalezení a vytipování nejdůležitějších příčin se dále pracuje na jejich eliminaci.
Obrázek 7: Diagram příčin a následků Zdroj: Fotr (2010)
Ve vztahu k Paretovu pravidlu se jedná diametrálně odlišný způsob zjištění nejdůležitějších příčin. U Paretova pravidla jsou totiž příčiny a následky před začátkem analýzy již známé, v opačném případě by její realizace nebyla možná. Zatímco u Paretova principu dochází pouze ke kvantitativnímu porovnání vlivu jednotlivých příčin na určité výstupy a rozdělení na významnější a méně významné, u tohoto diagramu dochází nejprve k nalezení kvalitativních dat, v některých případech doprovázených i kvantitativními hodnotami, a až poté k jejich
35
seřazení dle důležitosti. Výhodou je pak tedy větší komplexnost, kdy přesné číselné hodnoty zde nejsou nutností.
2.4 Matice BCG
Matice BCG, nebo také Bostonská matice, se od předchozích ukazatelů či nástrojů již trochu více odchyluje. Lze zde ale stále nalézt vnější podobnost. Stále se totiž jedná o hodnocení jednotlivých částí portfolia, spolu s identifikací méně produktivních subjektů. Bostonská matice zkoumá a hodnotí části produktového portfolia především z pohledu obchodního, tedy marketingového. Někdy se také používá pro hodnocení činnosti jednotlivých obchodních jednotek, například divizí. Tento ukazatel je pojmenován po poradenské společnosti Boston Consulting Group (Strnad 2009), která s ním poprvé přišla na svět.
Hodnocení BCG matice probíhá ve dvou souvisejících a protínajících se škálách, kterými jsou procentuální hodnota růstu daného trhu, na kterém se produkty vyskytují a relativní tržní podíl, jenž na daném trhu zaujímají. Jak zmiňuje Strnad (2009, s. 26):”Tyto dva faktory považuje BCG za faktory úspěšnosti.”
Hodnota nárůstu daného trhu se zpravidla vyhodnocuje za uplynulé dva roky jako nárůst objemu produkce nebo také nárust tržeb. Tržní podíl se pak porovnává s tržním podílem největšího konkurenta v odvětví. Produkty se pak dle úspěšnosti v těchto ukazatelích dělí na divoké kočky, někdy nazývané otazníky, hvězdy, dojné krávy a bídné psy.
Dojné krávy jsou nejdůležitější částí portfolia z hlediska ziskovosti firmy. Jsou nejziskovější, nepotřebují výrazné investice a jsou základem financování dalších produktů. Otazníky jsou většinou nově zaváděné produkty, které se pak dělí na úspěšnější, z nichž se postupně stanou hvězdy a méně úspěšné, které je nutné z portfolia vyloučit. Hvězdy jsou úspěšné otazníky, které dokáží zaujmout velký tržní podíl. Je třeba do nich investovat a udělat z nich tak dojné krávy, například pomocí reklamy či inovací. A nakonec bídní psi, jak je zřejmé z názvu, jsou produkty, které zaznamenají velký pokles a mají tedy nízký růst trhu a nízký podíl na trhu.
Tyto produkty je nutné postupně utlumit a eliminovat jejich výrobu. Následuje úplné stažení z trhu. Tento koloběh zavedení, následného růstu, poté vrcholu zralosti, a nakonec útlumu je zřejmý na obrázku č. 8.
36 Obrázek 8: BCG matice
Zdroj: Strnad (2009)
Jedná se o velmi často využívanou metodu. Její výstupy jsou důležité pro zvolení správné výrobní a produktové strategie firmy. Může být dále rozšířena o třetí hodnotící škálu, kterou může být ziskovost nebo může být základem pro zhotovení dalších podrobnějších ukazatelů, příkladem je SWOT analýza. Oproti Paretovu pravidlu je výhodná z důvodu práce s potenciálem do budoucna. Paretovo pravidlo připomíná spíše práci v uzavřeném vakuu, kdy nepočítá s dalšími vlivy. BCG matice je oproti němu tedy dynamičtějším ukazatelem.
Nevýhodou ale je náročnější vytěžení informací pro tvorbu této matice a také omezení pouze na dva, případně tři faktory.
2.5 McKinsey (GE) matice
Jak již bylo zmíněno, nevýhodou matice BCG je uvažování pouze dvou faktorů. Dle Strnada (2009, s. 30):”Z hlediska marketingové koncepce existují další elementy ovlivňující úspěšnost podniku na trhu a ty BCG neuvažuje.” Proto byla vytvořena McKinsey matice, která je daleko komplexnější. Opět se jedná o analytickou metodu významnou pro manažerské rozhodování. Byla vytvořena firmou McKinsey pro General Electric Company.
37
Jedná se o metodu ukazující a analyzující postavení celých organizací, jednotlivých obchodních jednotek nebo produktů v daném konkurenčním prostředí, tedy určitém odvětví.
Matice se dělí na dvě části, pozici v oboru a atraktivitu celého oboru. Tyto dva ukazatele se pak dále dělí na faktory, jimiž jsou ovlivněny. Z hlediska postavení v oboru jsou to tržní podíl spolu se svým růstem, objem prodeje a jeho růst, konkurenční pozice, distribuční postavení, hodnocení marketingové komunikace, inovace, velikost výroby a její náklady, celkové postavení obchodní jednotky a ziskovost. Atraktivita oboru naproti tomu zahrnuje velikost trhu, ziskovost oboru, růst trhu, cenová a prodejní stabilita, síla konkurenčního prostředí, investiční atraktivita oboru, technologické inovace a jejich náročnost, efektivita využití výrobních kapacit, sociální faktory a vlivy legislativy na odvětví.
Pozice v oboru pak má tři stupně, nízkou úroveň, střední a vysokou, stejně jako atraktivita oboru. Jedná se tedy o matice s 3x3 prvky, jak je znázorněno na obrázku č. 9.
Tato matice se nejčastěji používá pro plánování budoucí investiční činnosti. Pole 1, 2 a 3 ukazují, kdy je vhodné investovat, pole 4, 5 a 6 naznačují obezřetnost a umírnění investiční činnosti, respektive naplánování krátkodobých investic, a pole 7, 8 a 9 vyžadují útlum a zmrazení investic. GE matice je výhodná díky své širší práci s daty a realističtějšímu pohledu. Je tedy komplexnější než Paretovo pravidlo nebo BCG matice. Znovu se také jedná o dynamičtější úhel pohledu než u Paretova pravidla.
Obrázek 9: McKinsey (GE) matice Zdroj: Strnad (2009)
38
3. Praktická část-empirické ověření pravidla v praxi
Hlavním cílem praktické části je navázat na část teoretickou, kde byly mimo jiné zmíněny informace o Paretovu pravidlu nebo formulaci a modifikaci pravidla. Následně došlo k prezentaci jeho přínosů, ale taky záporů a postupu Paretovy analázy. Tato kapitola tedy demonstruje empirické ověření Paretova principu a jeho kvantitativního poměru v praxi. Jak již bylo řečeno, Paretovo pravidlo je využitelné v obrovské šířce činností a oborů, od kvality, přes marketing až po logistiku. Pro účely této práce, a tedy jeho ověření na konkrétních datech byla zvolena data z obchodní marketingové činnosti. Praktické ověření fungování Paretova pravidla a jeho využití tak bude postupně demonstrováno na prodejních datech velké nadnárodní společnosti, dále na datech z menší lokální organizace, a nakonec mikro podniku, tak aby bylo ověřeno jeho striktní fungování v různých vybraných obchodních sférách.
3.1 Škoda Auto-prodeje automobilů
První ověření proběhne na prodejních datech velké nadnárodní společnosti, tak aby byla detekována či vyvrácena funkčnost a účelnost Paretova pravidla i v takto obrovských komplexech. Jako zdroj konkrétních dat z obchodní činnosti poslouží výroční zpráva o hospodaření společnosti za rok 2018. Jedná se o tradiční českou společnost ŠKODA AUTO a.s. se sídlem na třídě Václava Klementa 869 v Mladé Boleslavi, která je mimo jiné členem koncernu Volkswagen. Zároveň, jak známo, jde o největšího výrobce automobilů v České republice a dle tržeb o největší českou společnost, jejíž tržby za rok 2018 činily 416,7 miliard Kč.
3.1.1 Podíl zákazníků (zemí) na celkovém prodeji
ŠKODA AUTO a.s. dalece přesahuje hranice České republiky a v prodeji svých automobilů je úspěšná po celém světě. Některé země se však na celkovém objemu jejích prodejů logicky podílejí významněji než jiné. Cílem této analýzy je tedy identifikace zemí, které mají na celkové tržby největší vliv. V tabulce č. 3 jsou seřazeny nejvýdělečnější trhy dle velikosti tržeb. Pro selekci nejziskovějších trhů je použito právě Paretovo pravidlo. Tržby na jednotlivých trzích jsou zrelativněny k celkovým tržbám a vzniklé procentuální podíly jsou poté od nejvýdělečnějších po nejméně ziskové seřazeny a nakumulovány. Jak je z tabulky zřejmé, Paretových 80 procent tržeb z celkového objemu se nachází mezi 6. a 7. trhem,
39
konkrétně mezi Polskem a Francií. Na 80 procentech tržeb se tedy podílí 6 zemí z 15.
Převedením na procentuální podíl je zjištěno, že 40 procent z celkového počtu trhů se podílí na 80 procentech celkového objemu tržeb společnosti. V konkrétních částkách se pak jedná o více než 332 miliard Kč z přibližně 417 miliard Kč. Pokud by bylo na Paretovo pravidlo nahlíženo z druhé strany, oněch 20 procent subjektů, v tomto případě 3 země z 16, by zaujímalo přibližně 58 procent celkových tržeb.
Tabulka 3: Prodeje automobilů dle států a tržeb
Největší trhy Tržby
Relativní podíl tržeb
Kumulované množství tržeb
Rel. kum.
Podíl tržeb 1. ČÍNA 135 251 565 083 Kč 32,46 % 135 251 565 083 Kč 32,46 % 2. NĚMECKO 70 060 310 713 Kč 16,81 % 205 311 875 797 Kč 49,27 % 3. ČESKÁ REPUBLIKA 37 119 216 921 Kč 8,91 % 242 431 092 717 Kč 58,18 % 4. RUSKO 32 309 258 769 Kč 7,75 % 274 740 351 486 Kč 65,93 % 5. VELKÁ BRITÁNIE 29 553 855 183 Kč 7,09 % 304 294 206 669 Kč 73,03 % 6. POLSKO 28 183 491 085 Kč 6,76 % 332 477 697 754 Kč 79,79 % 7. FRANCIE 12 706 111 107 Kč 3,05 % 345 183 808 861 Kč 82,84 % 8. ŠPANĚLSKO 10 715 810 950 Kč 2,57 % 355 899 619 811 Kč 85,41 % 9. ITÁLIE 10 471 485 542 Kč 2,51 % 366 371 105 353 Kč 87,92 % 10. RAKOUSKO 9 891 609 330 Kč 2,37 % 376 262 714 683 Kč 90,30 % 11. SLOVENSKO 8 683 864 416 Kč 2,08 % 384 946 579 099 Kč 92,38 % 12. TURECKO 8 464 130 202 Kč 2,03 % 393 410 709 301 Kč 94,41 % 13. IZRAEL 8 309 047 029 Kč 1,99 % 401 719 756 331 Kč 96,41 % 14. BELGIE 7 945 335 342 Kč 1,91 % 409 665 091 673 Kč 98,31 % 15. ŠVÝCARSKO 7 029 908 327 Kč 1,69 % 416 695 000 000 Kč 100,00 %
Celkem 416 695 000 000 Kč 100,00 % Zdroj: vlastní zpracování dle výročních zpráv společnosti
Princip nerovnováhy, na kterém je založeno Paretovo pravidlo se v tomto případě tedy potvrdil. K potvrzení striktnosti poměru 80:20 zde ale nedošlo. Avšak povaha nerovnováhy, tedy že menšina segmentů portfolia produkuje většinu výstupů, v tomto případě tržeb, byla zachována. Z výsledku analýzy je zřejmé, že nejdůležitějšími zákazníky ŠKODA AUTO a.s.
posledních let jsou Čína, Německo, Česká republika, Rusko, Velká Británie a Polsko.
Doporučením pro tuto společnost by tedy dle Paretovy analýzy mělo být soustředění se
40
primárně na tyto klíčové trhy, avšak na méně ziskovější země nelze úplně zapomínat.
Samozřejmě, že zmíněné nejproduktivnější trhy si zaslouží větší pozornost, což také marketingové počínání této společnosti dokazuje, neboť v těchto zemích v posledních letech produkuje nejrozsáhlejší marketingové kampaně, a stejně tak rozšiřuje spolupráci s místními společnostmi. Naproti tomu jsou zde ale trhy s potenciálním budoucím růstem, především v Evropě, tudíž nelze menší trhy z této tabulky vyloučit, přece jen také nedosahují úplně zanedbatelných čísel. U tohoto pohledu je menší nevýhodou Paretova pravidla, že neumožňuje práci s potenciálem a příležitostmi do budoucna, analýza je tedy spíše statického charakteru a pro detailnější rozbor by bylo nutné využít ji v kombinaci s jiným nástrojem, například s BCG nebo GE maticí.
3.1.2 Podíl produktů na celkovém prodeji
Druhým úhlem pohledu na obchodní činnost stejné společnosti je analýzy ziskovosti jednotlivých automobilových modelů. Tabulka č. 4 opět vychází z výroční zprávy o hospodaření společnosti ŠKODA AUTO a.s. za rok 2018. V tomto roce společnost prodávala 13 různých modelů.
Jak je v tabulce č. 4 viditelné, produkty byly opět seřazeny sestupně dle objemu svých prodejů, jejich objemy pak byly zrelativněny celkovými prodeji a postupně nakumulovány.
Požadovaných 80 procent je zde možné nalézt mezi 7. a 8. subjektem, tedy Škodou Superb a Škodou Fabií Combi. Převedením na procentuální podíl je zjištěno, že přibližně 54 procent produktů přináší přibližně 80 procent prodejů. Mezi jednotlivými objemy jsou samozřejmě rozdíly, avšak v tomto pohledu je produktové portfolio již mnohem vyrovnanější. Stále zde tedy platí nerovnováha. Poměr této nerovnováhy však již není tak markantní. Pokud by se opět zjišťoval poměr z druhého pohledu, tedy jakých prodejů dosahuje 20 procent produktů, zjistila by se hodnota přibližně 40 procent.
