Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A
PEDAGOGICKÁ
Katedra: Tělesné výchovy
Studijní program: Učitelství pro střední školy
Studijní obor Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy
POROVNÁNÍ VÝUKY ATLETIKY NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL V ČESKÉ REPUBLICE A VE VYBRANÝCH ZEMÍCH
EVROPSKÉ UNIE
COMPARISON TO TEACHING ATHLETICS AT THE SECOND STAGE OF PRIMARY SCHOOLS IN THE CZECH REPUBLIC AND IN SELECTED COUNTRIES OF THE EUROPEAN UNION
Diplomová práce: 284 – FP – KTV – 2013
Autor: Hana HERMANOVÁ Podpis:
Vedoucí práce: Mgr. Petr Jeřábek, PhD.
Konzultant: Mgr. Petr Jeřábek, PhD.
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
215 104 6 9 47 3
V Liberci dne: 08. 12. 2013
Čestné prohlášení
Název práce: Porovnání výuky atletiky na 2. stupni základních škol v České republice a ve vybraných zemích Evropské unie
Jméno a příjmení autora:
Hana Hermanová
Osobní číslo: P10001062
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 10. 12. 2013 ………
Hana Hermanová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat vedoucímu své diplomové práce panu Mgr. Petru Jeřábkovi, PhD. za citlivý přístup, cenné rady a obětavou pomoc ve všech problémech, na něž jsem při práci narazila. Poděkování patří rovněž mému kamarádovi Jakubovi Schneiderovi a mé kamarádce Mgr. Michaele Linkové, která mi velice obětavě pomáhala. Nejvíce děkuji svému partnerovi, mamince a babičce. Bez jejich pomoci a pochopení by tato práce nikdy nevznikla.
Anotace
Hlavním cílem diplomové práce je porovnat rozsah a obsah výuky atletiky ve školní tělesné výchově na 2. stupni ZŠ v České republice a ve vybraných zemích EU. Dalším cílem je dát doporučení pro zařazení atletiky do ŠVP, a to na základě provedené analýzy. Při výzkumu bylo použito anketní šetření, které podává výsledky o tom, na jaké úrovni je školní atletika v sousedních zemích České republiky a v ČR. Závěrem práce je doporučení českým učitelům TV, aby při výuce atletiky využívali správnější a přesnější metodické postupy.
Klíčová slova: atletika, tělesná výchova, vzdělávací dokumenty, anketní šetření, doporučení
Summary
The main aim of this thesis is to compare the degree and content of teaching athletics in physical education at the second stage of primary school in the Czech Republic and in selected EU countries . Another goal is to give recommendations for the inclusion of athletics in educational document and of course on the basis of the analysis. For the analysis was used the research questionnaire survey that gives us the results about the school athletics level in the Czech Republic and its neighbour states. In the end of this thesis is recomendation for Czech PE teacher. They should use more correct and more exact methodical technique.
Keywords: Athletics, physical education, educational documents, survey inquiry,recommendation
7
Obsah
1 SYNTÉZA POZNATKŮ ... 14
Hodnoty a současné pojetí atletiky ... 14
1.1 Školství v České republice ... 16
1.2 1.2.1 Rámcový vzdělávací program pro Českou republiku ... 17
1.2.2 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví ... 19
1.2.3 Tělesná výchova v České republice ... 21
1.2.4 Struktura tělesné výchovy ... 22
1.2.5 Vývoj školní tělesné výchovy ... 23
1.2.6 Úkoly a cíle tělesné výchovy ... 26
1.2.7 Obsah a učivo tělesné výchovy ... 28
1.2.8 Struktura učiva tělesné výchovy ... 29
1.2.9 Atletika v tělesné výchově ... 30
1.2.10 Obsah atletických hodin na 2. stupni základních škol ... 31
1.2.11 Atletika v tematických plánech na základních školách ... 33
1.2.12 Metody a postupy v TV s atletickým obsahem ... 34
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Německu... 36
1.3 1.3.1 Vzdělávací dokumenty v Německu ... 38
1.3.2 Tělesná výchova v německých kurikulárních dokumentech ... 39
1.3.3 Kurikulární dokumenty v jednotlivých spolkových zemích Německa ... 43
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Sasku ... 44
1.4 1.4.1 Vzdělávací dokumenty v Sasku ... 45
1.4.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu Saska ... 46
1.4.3 Atletika v saském vzdělávacím programu ... 47
8
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Severním 1.5
Porýní – Vestfálsku ... 50
1.5.1 Vzdělávací dokumenty v Severním Porýní – Vestfálsko 51 1.5.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu pro Severní Porýní – Vestfálsko ... 51
1.5.3 Atletika pro 5. – 6. ročník ve vzdělávacím dokumentu pro Severní Porýní – Vestfálsko ... 52
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Bádensku – 1.6 Württembersku ... 54
1.6.1 Vzdělávací dokumenty v Bádensku-Württembersku ... 55
1.6.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu Bádenska – Württemberska ... 56
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Bavorsku... 58
1.7 1.7.1 Vzdělávací dokumenty Bavorska ... 59
1.7.2 Tělesná výchova pro 6. Ročník ve vzdělávacím programu Bavorska ... 59
1.7.3 Atletika v bavorském vzdělávacím programu ... 61
Základní charakteristika vzdělávacího systému v Polsku ... 62
1.8 1.8.1 Kurikulární dokumenty v Polsku ... 63
1.8.2 Tělesná výchova pro IV. – VI. ročník ve vzdělávacím programu Polska ... 64
Základní charakteristika vzdělávacího systému na Slovensku 66 1.9 1.9.1 Vzdělávací dokumenty na Slovensku ... 67
1.9.2 Charakteristika vzdělávací oblast zdraví a pohyb ... 68
1.9.3 Cíle v tělesné a sportovní výchově ... 68
1.9.4 Atletika v tělesné a sportovní výchově ... 70
Školský vzdělávací systém v Rakousku ... 72
1.10 1.10.1 Kurikulární dokumenty v Rakousku ... 73
1.10.2 Vzdělávací programy pro všeobecné vzdělávání škol .... 74
1.10.3 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu Rakouska ... 76
9
1.10.4 Atletika v rakouském vzdělávacím programu ... 77
2 Cíle a úkoly práce ... 78
Hlavní cíl ... 78
2.1 Úkoly práce ... 78
2.2 3 Anketní šetření ... 79
Otázky anketního šetření ... 81
3.1 Organizace sběru dat ... 81
3.2 Interpretace výsledků ... 82
3.3 4 Výsledky a diskuse ... 83
5 Závěr ... 206
6 Použité zdroje ... 210
7 Seznam příloh ... 216
10
Seznam použitých zkratek
ABC … abeceda atl. … atletická
B – W … Bádensko – Württembersko č. … číslo
ČR … Česká republika EU … Evropská unie
MŠMT … Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NSR… Německá spolková republika
NVP … Národní vzdělávací program Obr. … obrázek
ot. … otázka
RVP … Rámcový vzdělávací program
RVP ZV … Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Tab. … tabulka
TV … tělesná výchova vyuč. … vyučovací
ŠVP … Státní vzdělávací program ZŠ … základní škola
11
Motto
„Lehká atletika nemá ráda vychloubačná slova, vyžaduje pernou, poctivou práci a věčnou oddanost. Lenoši, podvodníci a vychytralí přicházejí o její přízeň. Bohatě odměňuje ty, kteří ji upřímně milují. Odměňuje se zdravým, pružným tělem, veselou myslí, přátelstvím s mnoha sportovci na celém světě a vzácnou radostí nekrvavého boje, když člověk vítězí nejen nad jinými, ale hlavně sám nad sebou“
[1].
12
ÚVOD
Diplomová práce pojednává o sportovním odvětví, jež je nazýváno „královnou všech sportů“. Jedná se o atletiku.
Atletika je sport, který v sobě nese základní pohyby celého těla.
Výrazně přispívá k dobrému zdravotnímu stavu, a tak je vhodné tento sport provozovat. Největší šance, jak rozšířit zájem o atletiku je oslovit děti již ve školním věku. Tělesná výchova může dát dítěti první impuls k zájmu tohoto sportu a přivést tak na svět nového atleta. Žáci se v TV pro atletiku mohou nadchnout a učitel zde může podchytit skryté talenty.
Podmětem pro diplomovou práci byla zvědavost o atletiku ve školní tělesné výchově. Jsem začínající učitelkou na druhém stupni ZŠ a mimo jiné vyučuji tělesnou výchovu. Především z tohoto důvodu jsem se chtěla více dozvědět o tom, jak atletiku vyučují kolegové – učitelé v sousedních zemích. Ve své práci se proto zabývá porovnáním výuky školní atletiky v ČR a jejích sousedních zemí. Pro můj výzkum jsem použila anketní šetření. Tuto anketu jsem elektronicky zaslala do všech sousedních zemí ČR, přičemž jsem se zaměřovala především na oblasti našeho pohraničí. Anketa byla určena vyučujícím TV šesté třídy.
Oslovené školy mi poskytly informace o rozsahu a obsahu školní atletiky, taktéž o vybavení školních sportovišť a metodických postupech jednotlivých učitelů.
V práci se zaměřuji na kurikulární dokumenty, které stanovují závazné požadavky pro tento tematický celek a dále na jeho praktické využití. Použila jsem pro to anketní šetření, které jsem záměrně provedla u pedagogů, kteří vyučují tělesnou výchovu v 6. třídách. U žáků tohoto věku je důležité rozvíjet pohybové schopnosti a osvojovat pohybové dovednosti. Žákům by se měl nabízet také čas na
13
odreagování a nalezení zaujetí v jednotlivých zaměřeních. V těch se žák pak dále může rozvíjet, a tak maximálně využít svého nadání pro danou činnost. Počet hodin tělesné výchovy je pro žáky důležitý a školy by na to měly brát velký zřetel. Jak tomu ve skutečnosti u vybraných zemí je, ukazují výsledky mého šetření.
V závěru této práce navrhuji doporučení do vzdělávacích dokumentů.
¨
14
1 SYNTÉZA POZNATKŮ
Hodnoty a současné pojetí atletiky 1.1
Atletika je sportem, v němž se testuje výkonnost člověka v rychlosti, síle, vytrvalosti a koordinaci. Měření výkonu v časových a délkových měrných jednotkách je přesné a poměrně jednoduché.
Mezinárodní pravidla I. A. A. F. umožňují co nejobjektivněji porovnávat výkony a výsledky bez ohledu na dobu a místo konání soutěže. Atletické výsledky jsou prezentovány vždy stejně a veřejně bez jakýchkoli manipulací. Atletika je sport jednoduchý a bezpochyby snadno pochopitelný i pro nezasvěceného diváka, a to díky silnému prožitku z pohybové kultury atletů.
Atletika je sport všestranný. Jeho motorický základ – chůze, skok a hod se zpevňoval jako motorické dispozice člověka během jeho dlouhého fylogenetického vývoje. Nejnižší úroveň atletických pohybů se vyskytuje ve školní tělesné výchově. Pro tuto oblast se také používá pojem základní atletika [9].
Atletická cvičení mají velký vliv na zvyšování tělesné zdatnosti, a také upevňují zdraví. Při pravidelné pohybové aktivitě, zvláště při běhu a chůzi, se sportovci zmenšuje riziko výskytu kardiovaskulárních chorob. Dále jedinec provozující aktivní pohyb snižuje a stabilizují tělesnou hmotnost a omezuje množství cholesterolu v krvi. Díky sportovním aktivitám získává jedinec dobrou tělesnou zdatnost, a tím se mu vytvářejí i dobré tělesné pocity se stabilizujícími účinky emočního charakteru. Atletický výkon přináší cvičenci duševní pohodu a může také pomoci kompenzovat množství stresů, kterým jsou lidé vystavováni. Tomu napomáhá i prostředí, ve kterém se atletika provádí.
Jsou to především venkovní prostory - stadiony, hřiště či volná příroda,
15
které mají na jedince obzvláště speciální vliv. Tyto ekologické hodnoty učí člověka znovu objevovat přírodu a být s ní v harmonii. Jedinec je tak v tělesné i duševní rovnováze [9].
Atletika přináší člověku výchovné a vzdělávací hodnoty. Děti a mládež se učí pod správným vedením osvojovat si množství potřebných dovedností a návyků. Protože děti neumějí prohrávat, je jejich úsilí při překonávání překážek velké, a tím pádem tak posilují své úsilí na své dlouhé cestě za sportovními cíli. Děti také potřebují potvrdit svou identitu a objevovat samy sebe. Díky soutěživým a hravým formám, jež atletika nabízí, se vyskytuje možnost plného využití a také provedení osobního potenciálu každého dítěte bez ohledu na jeho úroveň schopností a dovedností. Děti se učí znát atletická pravidla, dodržovat je, a tím se také ztotožňovat s principy fair play.
Atletika s sebou nese i hodnoty sociální. Umožňuje vzájemnou interakci mezi lidmi a je otevřena pro muže, ženy, pro mladé i staré.
Finanční a organizační nároky jsou v atletice nízké, a tím ji činí dostupnou pro všechny. Atletický trénink či soutěže jsou příležitostmi pro sociální působení bez jakýchkoliv společenských bariér.
Atletika nezná agresivitu ani násilí. Přesto může být i asociální, nezdravá, nezodpovědná a depresivní. Špičková atletika nám dala celou řadu příkladů. Podvádění s dopingem v atletice a její zlehčování, lékařské manipulace s atlety a porušování principu fair play představují hrubé porušování sportovní etiky [9].
16 Školství v České republice 1.2
Když Česká republika vstoupila do společenství Evropské unie, došlo ve školství ke změnám, které jsou ovlivněny přístupem ostatních států unie ke vzdělávání a tělovýchově. Ministři školství členských států Evropské unie se dohodli na podrobném pracovním programu, který vymezuje cíle systémů vzdělávání a odborné přípravy v Evropě.
V programu jsou vytyčeny tři základní strategické cíle:
První strategický cíl se týká zlepšení vzdělávání učitelů, zajištění přístupu k informačním a komunikačním technologiím pro všechny, ale hlavně rozvíjení klíčových kompetencí ve společnosti založené na znalostech [9].
Druhým strategickým cílem je vytvořit určité vhodné prostředí otevřeného učení, zvýšit atraktivitu učení a podporu aktivního občanství a vytvoření rovných příležitostí a sociální soudržnosti.
Třetí, poslední strategický cíl vede k posílení vazeb mezi světem práce, výzkumem a celou ostatní společností, k rozvíjení podnikatelského myšlení, zkvalitňování studia cizích jazyků a s tím spojené posílení mobility a výměn. K tomu patří také rozvíjení evropské spolupráce.
Tyto základní, strategické cíle patří do toho nejobecnějšího dokumentu, jenž se nazývá Učební program. Učební program kromě strategických cílů představuje dále ucelený rozpis všech vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících s uvedenou dotací hodin (týdenní, roční). Je závazný pro všechny státní základní a střední školy a obvykle jej vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dnes mají školy oproti dřívějšku volnou ruku a ředitelé škol mají pravomoc provádět v plánu drobné změny [9].
17
1.2.1 Rámcový vzdělávací program pro Českou republiku
Jak uvádí MŠMT, projekt Národní vzdělávací program pro rozvoj vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha formuluje vládní strategii v oblasti vzdělávání. Strategie odráží celospolečenské zájmy a dává konkrétní podněty k práci škol [33]. Bílá kniha vznikla na základě usnesení vlády České republiky č. 277 ze dne 7. dubna 1999 a zavádí do vzdělávací soustavy systém kurikulární dokument pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tento dokument jsou vytvářeny na dvou úrovních – státních a školních.
Do státní úrovně se zařazují Národní program vzdělávání a Rámcový vzdělávací program. Podle Tupého a Jeřábka, vymezuje NPV počáteční vzdělání jako celek a RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jednotlivé etapy, tzn. předškolní, základní a školní vzdělávání.
Do školní úrovně patří Školní vzdělávací programy, dle nichž se uskutečňuje výuka na jednotlivých školách.
Pro realizaci základního vzdělávání je vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tento program je orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, přičemž každá vzdělávací oblast je tvořena jedním nebo dvěma obsahově k sobě blízkými vzdělávacími obory:
1. Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk)
2. Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) 3. Informační a komunikační technologie (Informační a
komunikační technologie)
4. Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)
5. Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) 6. Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)
18
7. Umění a kultura (Hudební úchova, Výtvarná výchova) 8. Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) 9. Člověk a svět práce (Člověk a svět práce) [3].
Každá vzdělávací oblast vyjadřuje postavení a význam vzdělávací oblasti v základním vzdělávání a charakterizuje vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů dané vzdělávací oblasti.
Jednotlivé vzdělávací oblasti dále popisují, k čemu je žák veden prostřednictvím vzdělávacího obsahu, aby postupně dosahoval klíčových kompetencí. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem. Tyto výstupy jsou činnostně zaměřené, jsou praktického rázu a využitelné v běžném životě. Díky nim se má žák naučit využívat osvojené učivo v běžném životě. Očekávané výstupy jsou podle RVP ZV na konci 3. ročníku ZŠ pouze orientační, kdežto na konci 5. a 9. ročníku ZŠ jsou závazné. V RVP ZV je učivo strukturováno do jednotlivých tematických okruhů a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Učivo, které vymezuje RVP ZV není školám sto procentně závazné. Je to učivo pouze doporučené a škola si učivo rozpracuje do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků dle svého uvážení. Tím vzniká ŠVP, který je na této úrovni již závazným. Z jednoho vzdělávacího programu může být vytvořen jeden vyučovací předmět nebo více vyučovacích předmětů, popřípadě může vyučovací předmět vzniknout propojením z více vzdělávacích oborů.
Školní vzdělávací programy tvoří sami učitelé a cílem tohoto programu je, aby vzájemně spolupracovali, propojovali vhodná témata společná jednotlivým vzdělávacím oborům a posilovali
„nadpředmětový“ přístup ke vzdělávání.
Tělesná výchova spadá do vzdělávací oblasti s názvem „Člověk a zdraví“ [26].
19
1.2.2 Vzdělávací oblast Člověk a zdraví
Podle Tupého a Jeřábka [26] je zdraví člověka chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je např. styl života, kvalita životního prostředí, zdravotně preventivní chování apod. Zdraví je základním předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost. Tím se stává jednou z priorit základního vzdělávání.
Vzdělávací oblast Člověk a zdraví seznamuje žáky se základními podněty, které ovlivňují zdraví. Žáci se je učí využívat a aplikovat ve svém životě. Hlavním cílem této vzdělávací oblasti je, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i problémy s nemocemi či jinými poškozeními zdraví.
Tato vzdělávací oblast se dělí na dva obory: Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, se zdravotní tělesnou výchovou [26].
Tělesná výchova
V tomto vzdělávacím oboru dochází k poznání nejen žákových vlastních pohybových možností a zájmů, ale i k poznání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu [26].
Dle MŠMT [26] se vzdělávací obsah tohoto oboru rozděluje na tři kategorie činností:
I. činnosti ovlivňující zdraví
II. činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností III. činnosti podporující pohybové učení.
20
Očekávané výstupy jednotlivých činností a odpovídající učivo, popsané v RVP, jsou součástí tvorby školních vzdělávacích plánů [26].
Rozlišuje se učivo základní a rozšiřující. Základní učivo je určeno pro všechny žáky. Rozšiřující učivo smí učitel provozovat v případě zvýšené časové dotace, vyšší pohybové úrovně žáků a lepších podmínkách školy, a to v celé třídě, skupinách nebo u jednotlivců.
Učitel na základně znalostí, možností a potřeb žáků i na základě místních podmínek vytváří konkrétní vzdělávací program pro jednotlivé ročníky, popř. třídy [3].
Tělesná výchova je povinným předmětem pro všechny ročníky základního vzdělávání a její časová dotace nesmí ze zdravotních a hygienických důvodů klesnout pod 2 hodiny týdně [8]. Učební plán umožňuje zařazovat i třetí hodinu dle místních podmínek.
Pro aktivnější děti, pro které je pohyb zálibou, je třeba nabízet i jiné formy výuky, a to např. v nepovinných předmětech, zájmových kroužcích, apod. Díky spolupráci nejen dalších pedagogů, ale i rodiny se vytváří komplexní celotýdenní pohybový program [3].
21
1.2.3 Tělesná výchova v České republice
Tělesná výchova je cílevědomá výchovná a vzdělávací činnost, která působí na tělesný a pohybový vývoj člověka. Upevňuje jeho zdraví, zvyšuje tělesnou zdatnost a pohybovou výkonnost. Tělesná výchova umožňuje získat základní teoretické a praktické tělovýchovné vzdělání a působí na utváření trvalého vztahu člověka k pohybové aktivitě [6]. Napomáhá k všestrannému a harmonickému rozvoji člověka a podílí se na formování vědomostí, pohybových schopností, dovedností a návyků spojených s rozumovými, estetickými, zdravotními a morálními hodnotami [5].
Již v antice byla tělesná výchova důležitým procesem. Řekové nalézali krásu nejen v těle, ale i v duši. Řídili se heslem „kalokagathia“, které vyjadřovalo ideál antické krásy, soulad ducha a těla. Tělesná cvičení sloužila jako prostředek zdraví a duševní pohody.
Tento velký význam tělesné výchovy přetrvává až dodnes.
V této činnosti nejde pouze o estetický efekt, ale jde o všestranný harmonický vývoj člověka.
22 1.2.4 Struktura tělesné výchovy
Do předmětu tělesné výchovy patří: základní tělesná výchova, rekreační tělesná výchova a zdravotní tělesná výchova, do které bývá někdy zařazována i specializovaná tělesná výchova [10].
Základní tělesná výchova zabezpečuje optimální tělesný rozvoj, pohybový vývoj a základní tělovýchovné vzdělání každého jednotlivce.
Provádí se na základních i středních školách, a proto se někdy označuje jako školní tělesná výchova [10].
23 1.2.5 Vývoj školní tělesné výchovy
Školní tělesná výchova je základním prvkem v systému tělesné výchovy a zúčastňují se jí žáci základních, středních a speciálních škol [8].
Její historie v našich historických zemích je dlouhá. Tématem zavádění tělesné výchovy do škol se zabýval již J. A. Komenský.
K prvním zemím, které zaváděly tělesnou výchovu do svých školních osnov na začátku devatenáctého století, byly tehdy ještě rozdrobené samostatné německé státy. V Rakousku - Uhersku se české prostředí hlásilo k prospěšnosti povinné tělesné výchovy formou propagace národních her a lidových tanců. Nakonec byl v roce 1848 zaveden do reálek a gymnázií v Rakousku – Uhersku tělocvik jako nepovinný předmět. Za vlády císaře Františka Josefa II. se ozývali i studenti pražských vysokých škol. Žádali na svých školách tělocvičné ústavy, plavecké bazény a v nich i školené pedagogy. Mimo jiné usilovali také o povolení zřizovat tělocvičné spolky a rozšířit tak tělesnou výchovu i mimo školní prostor. Šíření tělesné výchovy do školského systému mělo ovšem i své odpůrce. Mezi ně patřili stoupenci tzv. herbartovské pedagogiky, kteří považovali tělocvik za nevhodný pro pěstování na školách. Oproti tomu Jan Evangelista Purkyně byl propagátorem zařazování tělesných cvičení do škol [7].
Jeden z důvodů, který přispěl k zavedení povinné školní tělesné výchovy v roce 1869, byla nízká fyzická úroveň rakouského vojska. Od roku 1869 se tedy v Rakousku – Uhersku zavedla na nově zřizovaných obecných a měšťanských školách povinná tělesná výchova. V Čechách se tak stalo v roce 1877.
Ve druhé polovině devatenáctého století se v Rakousku – Uhersku vytvářel větší zájem o tělesnou výchovu, a to za účelem zlepšit přípravu mládeže pro potřeby armády. Z toho vyplývá, že největší důraz
24
směřoval, zejména u chlapců, k výchově k poslušnosti a disciplinovanosti. Šlo tedy o tělesná cvičení zaměřená na vojenskou výchovu [7].
Osnovy výuky tělesné výchovy byly zaměřeny na pořadová a prostorová cvičení na nářadích. Podceňovány naopak byly sportovní hry a zdravotní cvičení. Na některých školách měly dívky oproti chlapcům nevýhodnou pozici, protože tělesná výchova se stala pro ně jen nepovinným předmětem. Pouze ve velkých městech byli první tělocvičny a na venkově nebyla ani hřiště. Až v roce 1891 bylo vytvořeno první české speciální pedagogicky orientované tělovýchovné učiliště a prvním českým učitelem se v roce 1897 stal Antonín Krištof, který byl také zakladatelem české házené [7].
Až se vznikem samostatné Československé republiky v roce 1918 zavedlo Ministerstvo školství a národní osvěty skutečná pevná pravidla pro výuku povinné tělesné výchovy do škol. Byl kladen důraz na humanizaci školní tělovýchovných aktivit, a to přispělo k rozvoji hromadných tělovýchovných vystoupení a šířící se popularitě zájmového a soutěžního sportu, zejména míčových her.
V době protektorátu Čechy a Morava plnila tělesná výchova funkci branné výchovy.
Po roce 1945 dochází k dramatickým společenským změnám u nás a k výrazným zásahům do výchovně-vzdělávacího systému studentů ve všech předmětech. V popředí byly ideologické požadavky společnosti, které měl žák plnit pod vedením učitele. Žákovi tím byla odebrána možnost jeho individuálních předpokladů a zájmů [7].
V devadesátých letech dvacátého století se dějí další změny a nastává potlačení tohoto ideologického směřování. Klade se větší důraz na motivaci a pozitivní vztahy k tělesné výchově. Tímto se ovšem zjišťují nedostatečné počty a kapacity sportovišť, zastaralé technické
25
vybavení, málo hodin věnovaných školní tělesné výchově a objevuje se i nedostatečná přitažlivost pro žáky.
Tělesná výchova má neodmyslitelně velký vliv na formování plnohodnotné osobnosti žáků a přispívá tak k rozvíjení jejich vlastností a schopností. Školní tělesná výchova má přivádět žáky k provádění tělesných aktivit i mimoškolní rámec a využívat tak volný čas sportem.
Pedagogové mají za úkol diferencovaně vychovávat, vzdělávat a napomáhat k harmonizujícímu tělesnému rozvoji [7].
26 1.2.6 Úkoly a cíle tělesné výchovy
Mezi hlavní a specifické úkoly, které nabízí tělesná výchova je osvojování, zdokonalování a upevňování pohybových návyků a dovedností. Mimo jiné rozvíjí kondiční a koordinační pohybové schopnosti, poskytuje nám vědomosti z tělesné výchovy a sportu a v neposlední řadě utváří trvalý vztah k pohybové aktivitě [10].
Jak uvádí Sýkora a Kostková [8], cílem tělesné výchovy jako vyučovacího předmětu na základních a středních školách je přispět v rámci hodin, vymezených učebním plánem, k optimálnímu stupni tělesné zdatnosti a výkonnosti žáků, utvářet, zdokonalit a osvojit základy některých sportovních odvětví, utvářet trvalý vztah k tělovýchovné, sportovní, turistické činnosti žáků a utvářet i upevňovat v nich pozitivní vlastnosti osobnosti člověka [8].
Tělesnou výchovu tvoří 3 základní cíle: vzdělávací, výchovný a zdravotní.
Cíl výchovný má za úkol žáka vychovávat k pravidelné tělovýchovné činnosti a vytvářet a upevňovat morálně volní vlastnosti.
Cíl vzdělávací umožňuje žákovi získat a zdokonalovat správné pohybové návyky a dovednosti, získat dostatečný výběr tělovýchovných aktivit k rekreačním a regeneračním účelům, vytvářet uvědomělý vztah k tělesné výchově a poskytnout odpovídající teoretické znalosti z oblasti tělovýchovné.
Zdravotní cíl směřuje k rozvíjení i upevňování zdraví a všestrannému tělesnému rozvoji, odstranění škodlivých vlivů jednostranného nebo nedostatečného pohybu, udržování dobré
27
fyzické kondice, a také k upevnění správných hygienických návyků [5].
Díky plnění těchto cílů se žákům dostává základního tělovýchovného vzdělání, které je předpokladem pro zdraví, pracovní činnosti a aktivního přístupu k životu. Tyto tři základní cíle se vzájemně prolínají a kombinují nejen v tělesné výchově, ale i v ostatních vyučovacích předmětech. V dnešní době je kladen velký důraz na kvalitu pohybové činnosti. Tato kvalita spočívá v dobře zvládnutých pohybových dovednostech. Aby žák k dobře zvládnutým dovednostem došel, musí mít nejprve rozvinuté pohybové schopnosti.
Z tohoto důvodu se někdy na základní škole více zdůrazňuje rozvoj pohybových schopností a na střední škole jsou programy více orientovány na pohybové dovednosti. Optimální je však jejich kontinuální rozvoj, jelikož umožňuje zaměřit se dle zájmu žáků na určité sportovní odvětví. Základem takové specializace je optimální všestrannost žáka [10].
28
1.2.7 Obsah a učivo tělesné výchovy
Základ obsahu tělesné výchovy tvoří učivo [8]. Vilímová [10]
charakterizuje učivo jako výběr poznatků a činností z kulturního bohatství, který tvoří nutný předpoklad pro dosažení vyučovací cíle.
[10].
Základními prvky učiva jsou poznatky a činnosti. Žák díky poznatkům nabude vědomostí a činnosti přivedou žáka k pohybovým schopnostem, dále pak k dovednostem, které si ve vyučovacím procesu neustále osvojuje.
Činnosti se v tělesné výchově provádějí v tělesných cvičeních.
V učebních osnovách je obsažen podrobný soupis jednotlivých činností v následujících tematických oblastech:
pořadová cvičení
kondiční cvičení, gymnastika a tanec
atletika
sportovní hry
úpoly
testování všeobecné pohybové výkonnosti
sezónní činnosti (bruslení, lyžování, plavání, turistika).
Poznatky z tělesné výchovy vedou k získávání nových znalostí.
Jedná se o znalost základních pravidel sportovních her a soutěží, názvosloví, vědomostí o lidském těle a změnách, které při provádění tělesných cvičeních probíhají, základy hygieny, pravidla správné výživy, zásady sestavování a vedení komplexů všestranně rozvíjejících cvičení, bezpečnosti v tělesné výchově, regeneraci a kompenzaci organismu [10].
29
1.2.8 Struktura učiva tělesné výchovy
Struktura učiva spočívá v návaznosti učiva. Tedy co předchází a co následuje, vzájemným propojením a vazbou mezi dílčími částmi učiva i volbou jeho cílů.
Kmenové, základní učivo by si měla osvojit převážná většina žáků, to jsou všichni s průměrnými schopnostmi a nadáním a mělo by být neopominutelné. Díky jeho zvládnutí nabude žák tzv. pohybové gramotnosti, která mu umožní návaznost výuky ve vyšších ročnících [10].
30 1.2.9 Atletika v tělesné výchově
Atletika ve vyučovacím procesu tělesné výchovy má své specifické úkoly, metody, formy a také výchovné a vzdělávací cíle. Po vzdělávací stránce je jedinec seznámen s motorickým učením a s ním spojenými specifickými dovednostmi. Dále má za úkol u žáků zvyšovat úroveň obecných a specifických schopností a žák má získat atletických dovedností.
Tělesná výchova všeobecně, má poskytnout žákovi jeho všestranné rozvinutí. K tomuto požadavku přispívá atletika následujícím způsobem:
napomáhá všestrannému rozvoji pohybových schopností
upevňuje a zdokonaluje pohybové dovednosti, které jsou základem všestranného motorického vývoje
podporuje růst zdatnosti, upevňuje zdraví a odolnost žáků a pomáhá k výchově kladných morálních a volních vlastností, zejména houževnatosti, ukázněnosti, kolektivnosti, oceňování vlastních sil [2].
31
1.2.10 Obsah atletických hodin na 2. stupni základních škol
Atletika zahrnuje přibližně 20 % času věnovaného tělesné výchově u hochů, u dívek je to 16 %. Na 2. stupni základních škol je obsah atletiky zaměřen na osvojování a zdokonalování pohybových činností, se kterými se žáci seznámili již na 1. stupni základních škol, a to zejména ve formě přirozených cvičení a drobných her [3]. Atletický program je oproti 1. stupni rozšířen o překážkový běh, hod granátem a vrh koulí. K těmto praktickým činnostem mají žáci dále zvládnout i příslušné vědomosti [2].
Obsah atletického učiva je stejně jako u všech tematických celcích rozdělen na:
základní učivo → Učivo, které si má a může osvojit převážná většina žáků, je závazné pro učitele i žáky.
rozšiřující učivo → Učivo, které učitel může nabídnout v případě zvýšené časové dotace, vyšší pohybové úrovně žáků a lepších podmínkách školy a to celé třídě, skupinám žáků nebo jednotlivcům.
Učivo je členěno do tří etap:
1. etapa: 1. a 2. postupný ročník,
2. etapa: 3. – 5. postupný ročník,
3. etapa: 6. – 9. postupný ročník
Konkrétní obsah učiva atletiky pro 3. etapu:
atletické pojmy
základní pravidla atletických soutěží, rozhodování o umístění ve skocích, hodech, atd.
32
základy techniky dalších osvojovaných disciplín;
základy organizace soutěže
průpravná cvičení pro jednotlivé atletické činnosti [3].
V procesu nácviku a zdokonalování techniky atletických disciplín rozlišujeme tři motorické fáze učení, kterými si žák musí projít.
V první fázi motorického učení jde o seznámení. Žák se seznamuje s pohybovou činností prostřednictvím smyslových orgánů.
Učitel podává výklad s přímou ukázkou a upozorní na uzlové body. Na tomto základě by si měl žák vytvořit představu, a poté přejít na praktické pokusy.
Druhá fáze je zaměřena na opakování nacvičených pohybů a jejich upevňování.
Ve třetí a závěrečné fázi motorického učení dochází ke zdokonalování pohybu [2].
33
1.2.11 Atletika v tematických plánech na základních školách
Po vstupu ČR do EU došlo i ke změnám v oblasti školství.
Školská reforma s sebou přinesla změny ve tvorbě osnov, výběru učiva i práce učitele s osnovami a učivem. Dříve osnovy přesně určovaly obsah jednotlivým ročníkům včetně kontrolních cviků. Dnes je obsah širší. Tento rozšířený obsah má vyhovět vývojové diferenciaci žáků a učivo již není přiřazováno k určitým ročníkům.
Tematický plán si tvoří učitel sám. Vychází z celkové koncepce ročního plánu a přihlíží k materiálním a klimatickým podmínkám školy [3].
Ve vyučovacím procesu věnuje učitel atletice pozornost nácviku a zdokonalování techniky atletických disciplín a zároveň stránka atletické výchovy tvoří komplexní proces s rozvojem obecných a speciálních pohybových schopností [2]. Atletický program zahrnuje disciplíny rychlostního, silového a vytrvalostního charakteru. Atletická příprava zajišťuje všestranný pohybový rozvoj, zvyšuje zdatnost a všeobecnou tělesnou výkonnost. Protože se atletická cvičení provádějí převážně venku, na čerstvém vzduchu, za různých i nepříznivých podmínek, podporuje to mimo jiné i odolnost a otužilost žáků [3].
34
1.2.12 Metody a postupy v TV s atletickým obsahem
Níže jsou uvedeny metody a postupy v TV zaměřené na atletiku.
Při zvolení metody přihlíží vyučující především:
k obsahu → atletická disciplína, jejich charakter, složitost
k věku a úrovni žáka → jejich zkušenosti, technická a mentální vyspělost, úroveň pohybových schopností
k materiálním podmínkám výcviku → velikost hřiště, množství žáků, množství nářadí a náčiní
k vlastním zkušenostem, teoretické a praktické připravenosti.
Učitel volí postup buď:
komplexní: atletická disciplína je vyučována vcelku (naráz). Jedná se o atletické disciplíny cyklického charakteru a jednoduché a základní pohybové úkony.
Tento postup je lepší využívat u mladších žáků. Vychází se od nejjednodušších a nejsnazších variant disciplín.
Výhodou je, že žáci vidí výsledky svého snažení.
Nevýhodou je větší možnost vzniku chyb.
Nebo postup:
analyticko – syntetický: jde o postup fázový. Nacvičená disciplína je rozkládaná na menší části a po jejich zvládnutí je postupně skládána v jeden pohybový celek.
Výhodou tohoto postupu je, že nácvik je snazší, menší výskyt chyb a organizace nácviku je méně náročná.
35
Nevýhodou je zdlouhavost nácviku, náročnost na cílevědomost a schopnost abstrakce a představivosti [2].
36
Základní charakteristika vzdělávacího systému 1.3
v Německu
Jak ve své publikaci uvádí Ježková a kol., je německý vzdělávací systém založen na stavebnicovém principu. To znamená, že každé ukončení školy umožňuje další studium [4].
Všeobecná povinná školní docházka trvá devět let, avšak ve čtyřech spolkových zemích Německa je školní docházka prodloužená o další jeden rok. Jak ustanovuje německá ústava (Grundgesetz), začíná tato docházka všem dětem ve věku 6 let. Do primárního stupně se řadí školy základní (Grundschulen). Docházka na těchto školách je čtyřletá, ovšem v Berlíně a Braniborsku jsou základní školy šestileté. Po ukončení základní školy (Grundschule) pokračují žáci v tzv. nižším sekundárním stupni. V tomto stupni se mohou sami rozhodnout, jaký typ školy budou navštěvovat. Nabízejí se jim čtyři možnosti: hlavní školy (Hauptschulen), reálky (Realschulen), gymnázia (Gymnasien) a souhrnné školy (Gesamtschulen). Německo má celou řadu výjimek a to po všech stránkách. Ani v tomto případě tomu není jinak. Jak uvádí Ježková, v jednotlivých zemích existují nové typy škol s různým označením, spojující hlavní školu a reálku, např. střední škola – pro příklad bych uvedla námi sousedící zemi Sasko, kde se můžeme setkat s výrazem: „Mittelschule“. Následuje další stupeň vzdělávání a to
„vyšší sekundární“, který zahrnuje všeobecně vzdělávací školy a školy připravující na povolání v plné nebo částečné formě, které navštěvují mladí lidé ve věku 16 – 19 let [4].
37
Obr. č. 1. Schéma vzdělávacího systému Německa [46]
38
1.3.1 Vzdělávací dokumenty v Německu
V Německu jsou vzdělávací cíle formalizovány v Ústavě Spolkové republiky Německo (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland), ve školském zákoně, ale především v Ústavě jednotlivých spolkových zemí. Vzdělávací cíle, které mají žáci do určitě doby při výuce dosáhnout, jsou uvedeny ve vzdělávacích plánech (Bildungspläne), přičemž nejvýznamnější součástí těchto plánů jsou vzdělávací standardy (Bildungsstandards). Tyto standardy byly ve školním roce 2004/2005 zavedeny v celém Německu a obsahují tzv.
základní kurikulum, kmenové učivo (Kerncurriculum), které představuje výčet klíčových kompetencí. Jedná se o vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty, kterých by mělo při výuce být dosaženo. V témže školním roce vytvářely školy své školní kurikulum (Schulcurriculum), tedy školní vzdělávací plán [19].
39
1.3.2 Tělesná výchova v německých kurikulárních dokumentech
Vzhledem k federálnímu uspořádání Německa je tělesná výchova velmi rozmanitá, a tak se v jednotlivých spolkových zemích často významně liší svou koncepcí. To ovlivňuje i obsah vzdělávacích dokumentů pro tělesnou výchovu a právě ve Spolkové republice Německo se tyto dokumenty rozdělují do dvou skupin. Jedná se o následující dokumenty:
A. Dokumenty orientované na druhy sportů (Sportartenorientierte Lahrpläne) - jedná se o sportovní koncepci, neboli výkonnostně orientovanou a jde v ní především o rozvíjení dovedností v oblasti sportovních her.
Zastáncem toto pojetí je například spolková země Baden- Württemberg.
B. Dokumenty orientované na nesoutěžní pohybové aktivity (Bewegungsfeldorientierte Lehrpläne) – pohybová koncepce, která se zaměřuje na osvojování velkého množství pohybových aktivit. Nesměřuje tedy k výkonnosti, ale spíše k obecné pohybové akceschopnosti.
Podle studie SPRINT je zastoupení těchto dvou sportovních pojetí v kurikulárních dokumentech jednotlivých zemí v podstatě shodný. Rozdíl je ovšem v tom, kdy jednotlivé vzdělávací programy vešly v platnost. Závěrem toho pro rok 2003 bylo, že v německých dokumentech není kladen důraz na sportovní výkonnost, ale spíše na úroveň jednotlivých pohybových dovedností, a to vzhledem k jejich kratší platnosti. Proto se v další části budu věnovat vzdělávacímu
40
obsahu tělesné výchovy v učebních plánech orientovaných na nesoutěžní pohybové aktivity [11].
A. Vzdělávací obsah tělesné výchovy v učebních plánech orientovaných na nesoutěžní pohybové aktivity
Tento učební program se používá např. ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, jejíž směrnice jsou výchozí pro tvorbu podobných vzdělávacích materiálů, co se tělesné výchovy týče i pro ostatní spolkové země [11].
Ráda bych poukázala na zpracování těchto programů, které jsou poměrně obsáhlé. První část programu je věnovaná obecným cílům studia, jejich uspořádání z hlediska ročníků atd. V druhé části dokumentu je rámcově pojmenován vzdělávací obsah tělesné výchovy, který tvoří společný základ. Ten je pak dále rozpracován a konkretizován. Třetí část dokumentu je věnována významným pedagogickým poznámkám a jsou zde také pojmenována témata, na která se pedagogové v rámci jednotlivých tematických celků mají zaměřit[11].
Cíle učebního programu
Cíle tohoto programu jsou rozděleny do šesti perspektiv a jsou označována za jádro koncepce. Mají ukázat pohled na tělesnou výchovu z různých úhlů, přičemž každá „perspektiva“ má stejnou váhu či důležitost a není ji přiřazováno žádné pořadí [11].
Všechny tyto „perspektivy“, tedy sportovní cíle pro tělesnou výchovu, ukazuje obrázek č. 2.
41
Obr. č. 2. Sportovní cíle [47]
Obsah učebního programu
Učební program tělesné výchovy pro Severní Porýní – Vestfálsko, je rozdělen do devíti celků. Tyto celky jsou uvedeny v následujícím pořadí:
1. Vnímání těla a rozvíjení pohybových dovedností 2. Objevování her a využívání herních prostor 3. Běh, skok, hod – lehká atletika
4. Pohyb ve vodě, plavání
5. Cvičení na nářadí – tělesná cvičení
6. Pohybové formy, tanec, rytmická gymnastika, pohybové umění
7. Sportovní hry
8. Cyklistika, zimní sporty, jízda na kolečkových bruslích aj.
9. Sportovní úpoly [20].
42
Výše uvedené tematické celky nejsou postavené do jedné roviny, ale rozdělují se do dvou skupin. První dva celky jsou vůči ostatním nadřazeny a představují základnu pro zbývající celky. Zbylé tematické celky představují témata, na která se mají pedagogové zaměřit [11].
B. Vzdělávací obsah tělesné výchovy v učebních programech orientovaných na druhy sportů
Tuto vzdělávací koncepci využívá např. spolková země Bádensko-Württembersko. Zaměřuje na výkon a rozvíjí se v ní především dovednosti v oblasti sportovních her. První část dokumentu je věnována hlavním zásadám k získání dovedností pro ročníky 6, 8 a 10 a taktéž je v něm vymezen vzdělávací obsah. Ten je rozdělen do čtyř vzdělávacích oblastí:
Vzdělávací oblast I: odborné znalosti z oblasti sportu
Vzdělávací oblast II: individuální sportovní činnosti:
cvičení na nářadí, gymnastika, lehká atletika, plavání
Vzdělávací oblast III: kolektivní sporty: basketbal, fotbal, házená, volejbal
Vzdělávací oblast IV: sporty v nabídce oficiálního sportovně – soutěžního programu [12].
43
1.3.3 Kurikulární dokumenty v jednotlivých spolkových zemích Německa
Jak jsem uváděla výše, kvůli svému federativnímu uspořádání nemá Německo jednotný vzdělávací plán. Ne všechny spolkové země se řídí jedním plánem, a proto se pro větší obrazotvornost a objektivnost budu v této kapitole věnovat čtyřem spolkovým zemím Německa, tedy čtyřem vzdělávacím plánům, a to se zaměřením na lehkou atletiku.
Vybrala jsem si tyto země: Sasko (Sachsen), Severní Porýní (Nordrhein-Westfalen), Bádensko-Württembersko (Baden- Württemberg) a Bavorsko (Bayern). Protože se vzdělávací programy od sebe liší podle typu školy, zvolila jsem typ školy – gymnázium (jedná se stále o druhý stupeň ZŠ).
Německé programy pro tělesnou výchovu nižšího sekundárního stupně nejsou rozděleny po jednotlivých ročnících, ale jsou rozděleny do několika skupin a určeny vždy pro minimálně dva ročníky. Protože se zaměřuji na 6. třídy druhého stupně ZŠ, používám vzdělávací program pro TV jednotlivých spolkových zemí vždy tak, jak je pro toto období napsán.
Spolková země Sasko má vzdělávací program TV pro gymnázia rozdělenou do tří skupin vždy po dvou ročních, tedy 6. ročník se nachází v první skupině 5. – 7. ročník [29].
Spolková země Severní Porýní – Vestfálsko má vzdělávací program TV pro gymnázia rozdělenou do dvou skupin (5. - 6. ročník a 7. – 9.) [20].
44
Základní charakteristika vzdělávacího systému 1.4
v Sasku
Saský vzdělávací systém je rozmanitý, nabízí možnost každému, a proto se řídí mottem: „Každý se počítá“ („Jeder zählt!“). Žák má možnost po ukončení jakéhokoli studia pokračovat na některou z navazujících škol. Hlavními znaky saského školství je rozmanitost, propustnost a návaznost.
Všeobecně vzdělávací školy se rozdělují na základní školy (Grundschulen), jejíž docházka žáků trvá čtyři roky (1. – 4. ročník), střední školy typu hlavní (Hauptschulen) nebo reálně školy (Realschulen), které jsou na další čtyři nebo i pět let, tedy 5. – 9., resp.
10. ročník a gymnázia (Gymnasien). Gymnázia mají nejdelší časový rozsah a jedná se o 5. – 12. ročník. Povinná školní docházka pro tuto spolkovou zemi trvá devět let [41].
obr. č. 3. Schéma vzdělávacího systému Saska [45]
45 1.4.1 Vzdělávací dokumenty v Sasku
Podle uvedeného zdroje byl na všeobecně vzdělávacích typech škol, vývoj nových učebních osnov v souvislosti s kurikulární reformou dokončen 1. srpna 2005. Částečného přepracování učebních osnov bylo dosaženo v rámci reformy gymnázií vyšší stupeň (Gymnasiale Oberstufe) v roce 2007 [24].
Vzdělávací dokumenty jsou rozděleny podle stupně škol, podle typu škol a podle vyučovacího předmětu. Každý vyučovací předmět má svůj poměrně obsáhlý vzdělávací program.
46
1.4.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu Saska
Saský vzdělávací program (der Lehrplan) zaměřený na tělesnou výchovu (Sport) pro gymnázia je poměrně obsáhlý a skládá se z celkem 67 stran. Je přehledný, přehledně strukturovaný a snadno čitelné.
V tomto programu se můžeme dozvědět, jaké jsou cíle a úkoly tělesné výchovy obecné, ale také speciální, které se rozdělují podle ročníků 5. – 7., 8. – 10 a 11. /12. Saský vzdělávací program pro tělesnou výchovu se rozděluje na dvě učební oblasti. První oblast je důležitější, objevují se v ní všechny základní sportovní disciplíny:
1. sportovní hry 2. lehká atletika 3. cvičení
4. gymnastik/aerobic/ta nec
5. bojové sporty 6. plavání 7. zimní sporty
Druhá vzdělávací oblast se věnuje:
1. fitnessu
2. pohybovým zážitkům v přírodě
3. novým formám herní a pohybové kultury [29]
Všechny tyto disciplíny se pro každý ročníkový stupeň liší. Jak jsem již zmiňovala, jedná se o tato ročníková období: 5. – 7., 8. – 10. a 11. /12.
47
1.4.3 Atletika v saském vzdělávacím programu
Obsah atletiky ve školní tělesné výchově je v dokumentu velmi obsáhlý, a proto se budu z této oblasti snažit vybrat pro mou práci to nejdůležitější.
Úvod dokumentu je věnován rozvoji pohybových schopností a dovedností. Atletická cvičení mají u žáků rozvíjet kondiční a koordinační schopnosti, má se zlepšit rychlostní a vytrvalostní běh a stejně tak i skoky a hody. Na předních místech stejně tak stojí na zdraví, výkon, kooperace a závody. Podle dokumentu se má výkonově orientovaná výuka atletiky přednostně konat venku a tím má přispívat ke zdravotně orientovanému rozvoji sportovní a výkonnostní dovednosti. Důraz je také kladen na výkonnostní limity. Zvláštní pozornost by měla být věnována výměně zátěže s odpočinkem a napětí s uvolněním [41].
V 5. – 7. ročnících je kladen důraz na zvládnutí základních lehkoatletických disciplín. Přitom jsou významná i tělesná cvičení (Körperübungen), hry, soutěže, apeluje se i na zjednodušeně provedenou technika a také na výkonnostní pokroky, které jsou dosaženy následkem cvičení [29].
48
Níže přikládám detailnější obsah učiva školní atletiky tohoto stupně.
Procvičení lehkoatletických schopností
1. Rychlé běhy, rozvoj reakce a akcelerace
Běžecká technika, optické a akustické signály
Sprinty, startovní techniky:
vysoký a nízký start
Stupňované běhy,
rychlostní hry Různé proměny
Štafetové běhy
Překážkové běhy
Zvládnutí různých překážek, různé výšky
a vzdálenosti, rytmické změny
Výkonnostní běhy do 75 m
Osobní rekordy a zjišťovat výkonnostní pokroky
2. Zdokonalení ve skoku dalekém
Různé formy skoku Skoky cílové, vysoké, dálkové, používání
Obměňovat rozběh a
tempo, přesnost, dopomoci
prostorový dopad
Určit nejlepší osobní výkon a pokrok
Provedení skoku individuálním stylem
3. Skok vysoký
Prověřovat, ověřovat metodu
vybrané skákací Nápadité skoky
techniky
Flop
Rozběh rovný, šikmý nebo
49
zakřivený a správný
dopad
Používat různé pomůcky pro výškovou
orientaci: gumičku, laťka Zachariáš, polstrovaná
výškařská laťka
Výkonnostní skoky s
rytmickým rozběhem Výkonnostně zdatní žáci: flop
Osobní rekordy a určit relativní skok vysoký
a výkonový pokrok
4. Zdokonalení techniky vrhu a hodu
Házet daleko s různými
předměty balony, házecí hole
Hody/vrhy na různé cíle Provádět házecí hry
Výkonnostní vrhy a hody
Určit nejlepší osobní výkon a pokrok
Tab. č. 1 vyjadřující obsah školní atletiky v Sasku [29]
50
Základní charakteristika vzdělávacího systému 1.5
v Severním Porýní – Vestfálsku
Školství v této zemi je rozděleno na dva stupně – primární a sekundární, přičemž sekundární stupeň je rozdělen taktéž jako ve spolkové zemi Sasko na první a druhý. První stupeň zahrnuje základní školu, která trvá 4 roky, tedy 1. – 4. ročník. Po základní škole následuje střední vzdělávání. Žákům se nabízí opět velký výběr mezi školami:
Gesamtschule, Hauptschule, Realschule, Gymnasium, a také nově zavedená škola – „Sekundarschule“. Toto vzdělávání trvá dalších pět let (5. – 10. ročník). Po ukončení desátého ročníku žák splnil povinnou školní docházku a má možnost pokračovat ve svých studiích buď na gymnáziu vyšší úrovně či na škole, která nese název „Gesamtschule“
nebo na odborné škole (Berufsbildende Schule) [30].
Obr. č. 4. Schéma vzdělávacího systému Severního Porýní – Vestfálska[44]
51
1.5.1 Vzdělávací dokumenty v Severním Porýní – Vestfálsko
Ve své diplomové práci se zabývám druhým stupněm základní školy. Při svém zpracování čerpám jen z dokumentů týkající se tohoto stupně. Každá škola se řídí svým vzdělávacím programem. Všechny typy škol mají svůj vzdělávací program (Kernlehrplan). Ve své práci se opírám o vzdělávací program pro gymnázia a dále se zaměřuji pouze na tělesnou výchovu.
1.5.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu pro Severní Porýní – Vestfálsko
Vzdělávací program pro tělesnou výchovu je výchozím při tvorbě dokumentů pro ostatní spolkové země. Jeho koncepce, je zaměřena na nesoutěžní pohybové aktivity (Bewegungsfeldorientierte Lehhrpäne), nikoli na výkon (Sportartenorientierte Lahrpläne). Tato část vzdělávací programu je rozdělena podle stupně ročníku. Očekávané výstupy se liší podle úrovně ročníku. Do stejné skupiny patří 5. a 6. ročník a do druhé se řadí společně 7. až 9. ročník.
Vzdělávací program TV pro Severní Porýní - Vestfálsko je rozdělen do tří hlavních bodů:
1. úkoly a cíle tohoto vyučovacího předmětu 2. obsah a očekávané výstupy
3. ověření učiva a jeho hodnocení [20].
Obsah tohoto programu je rozdělen na devět pohybových a sportovních oblastí, viz kapitola 1.3.2. Dále se budu věnovat školní atletice pro 5. – 6 ročník [20].
52
1.5.3 Atletika pro 5. – 6. ročník ve vzdělávacím dokumentu pro Severní Porýní – Vestfálsko
Tato kapitola ve vzdělávacím dokumentu pro tělesnou výchovu ukazuje očekávané výstupy, které by měl žák na konci 6. ročníku zvládnout. Rozděluje se do tří částí:
1. pohybové a vnímavé dovednosti 2. metodické postupy
3. hodnotící dovednosti.
1. Pohybové a vnímavé dovednosti Očekávané výstupy:
žák
zvládá základní technické koordinační dovednosti atletických disciplín
využívá zahřátí organismu
ovládá základní atletické disciplíny (včetně sprintu, skoku do dálky, hod míčkem) na jeho základní individuální úrovni nebo týmově orientované
zvládá běh střednědobé vytrvalosti zdravotně orientovaný - bez přerušení, jednotným tempem s přihlédnutím k jeho individuální výkonové schopnosti
umí u vytrvalých běhů popsat základní fyzické reakce
zvládá lehkoatletický trojboj s přihlédnutím na základny závodního chování [20].
2. Metodické postupy Žák
bezpečně využívá lehkoatletických soutěžních náčiní,
53
používá základní atletické metody měření.
3. Hodnotící dovednosti Žák
podle ručního tepu u střednědobého vytrvalostního běhu posoudí individuální styl běžeckého tempa,
posoudí vlastní specifickou výkonnost určité disciplíny [20].
54
Základní charakteristika vzdělávacího systému 1.6
v Bádensku – Württembersku
Bádensko-Württembersko patří ke spolkovým zemím, které si až do dnes drží klasickou tripartitu školského systému. Po dokončení docházky na základní škole (Grundschule) se rozděluje školský systém na další tři typy škol: hlavní škola (Hauptschule), reální škola (Realschule) a gymnázium (Gymnasium). Od školního roku 2010/2011 je rovněž v této zemi odborná škola (Werkrealschule), která nicméně není samostatnou vlastní školou, ale je ekvivalentní k hlavní škole. Kromě těchto základních škol existují ještě školy speciální. Povinná školní docházka v této zemi trvá deset let. Dále se nabízí opět rozsáhlá škála škol [13].
Obr. č. 5. Schéma vzdělávacího systému Bádenska – Württemberska [42]
55
1.6.1 Vzdělávací dokumenty v Bádensku-Württembersku
Bádensko-Württembersko je první spolkovou zemí Německa, kde se začalo s reformou výchovně-vzdělávacího systému, speciálně obsahu vzdělávání. Impulzem pro reformu vzdělávání byly výsledky mezinárodních studií TIMSS, PISA. S reformou učebních plánu se začalo v roce 2000, a to v již zmiňované zemi Bádensko Württembersko.
Hlavní institucí, která zabezpečovala reformu učebních plánů i vzdělávání na školách bylo Ministerstvo pro kulturu, mládež, sport Bádensko-Württembersko (Ministerium für Kulturs, Jugend und Sport Baden Württemberg).
Hlavní myšlenkou reformy vzdělávání je vymezení tzv.
základního kurikula (Kerncurriculum) a školského kurikula.
Učební plány se orientují na kompetence - výstupy žáka. Zatímco předešlý vzdělávací systém se soustřeďoval na to, co se má ve škole vyučovat, tak dnešní učební plány udávají, jaké kompetence si musí žáci osvojit.
Dokumenty týkající se vzdělávání žáků jsou shodné s našimi.
Školám se touto změnou otevřel velký prostor pro redukci obsahu vzdělávání. Zavedla se školská kurikula (Schulcurriculum), jež školám umožňují svobodně disponovat s třetinou vyučovacího času na školách [34].
56
1.6.2 Tělesná výchova ve vzdělávacím programu Bádenska – Württemberska
Kurikulární dokument pro tělesnou výchovu (Bildungsstandard für Sport) je hlavním zástupcem pro tvorbu dokumentů, jež jsou
„orientované na druhy sportů“ (Sportartenorientierte Lehrpläne). Je koncipován sportovně, neboli výkonnostně (na rozdíl od koncepce pohybové, která je typická např. pro spolkovou zemi Severní Porýní- Vestfálsko [21].
Vzdělávací obsah je rozdělen na čtyři tematické celky:
I. odborné znalosti z oblasti sportu
II. individuální sportovní činnosti: cvičení na nářadí, gymnastika, lehká atletika, plavání
III. kolektivní sporty: basketbal, fotbal, házená, volejbal IV. sporty v nabídce oficiálně sportovně – soutěžního
programu [12].
Pro každou vzdělávací oblast v těchto dokumentech je definováno učivo a výstupy vzdělávání, a to pro 6., 8. a 10. ročník.
Tato spolková země je hlavním zástupcem pro tvorbu dokumentů, které jsou orientované na druhy sportů. Jde tedy vyloženě o sportovní koncepci (na rozdíl od koncepce pohybové, která je typická např. pro spolkovou zemi Severní Porýní-Vestfálsko) [21].
Tento plán pro všechny ročníky je napsán obecně a atletika není rozepsána detailněji.
Tělesná výchova v šesté třídě je rozdělena do následujících oblastí:
1. základní formy pohybu 2. hry
3. fitness a zdraví [12].
57
Krátké výstupy žáků na téma lehká atletika jsou definovány až pro osmý ročník. Zdali se žáci samostatné školní atletice tedy věnují až od osmé třídy či nikoli, není z dokumentu příliš zřejmé.
