Obr.1
Obrazová dokumentace, použitá v textu
Kresby: B. Pospíšilová, J. Bavor
Fotografie (B. Pospíšilová) kosterních preparátů z anatomického ústavu LF UK v Hradci Králové,
RTG snímky, CT a MR řezy, ultrazvukové obrazy
poskytnuté J. Šrámem, přednostou traumatologického centra Krajské nemocnice Liberec, spoluautorem
učebnice
1. Regio deltoidea 2. Regio brachii 3. Regio cubiti
4. Regio antebrachii 5. Regio carpi
6. Palma manus 7. Dorsum manus
1 1
2 2
3
4 4
5
6 7
3 KRAJINY HORNÍ KONČETINY
Části lidského těla se dělí na menší části – krajiny, regiones
5
Obr.3
Axilla -
jáma pyramidovitého tvaru mezi horní končetiou x stěnou hrudní s významným nervově-cévním obsahemSulcus bicipitalis medialis -
žlábek s významným nervově-cévním obsahem na mediální straně paže mezi přední a zadní skupinou svalů paže, oddělených zde vazivovým osteofasciálním septemGuyonův kanál - k
anál ve dlani mezi os pisiforme x lig pisohamatum, úžina pro n. ulnarisTrigonum deltoideopectorale -
žlábek mezi m. deltoideus x m. pectoralis major -místo hiatus cephalicus = ústí v. cephalica do hlubokého žilního systému horní končetinyFissura scalenorum -
štěrbina na krku nad 1. žebrem, mezi m. scalenus anterioer x m. scalenus medius, komunikace krk x axilla, úžina pro plexus brachialisCanalis carpi -
kanál ve dlani mezi kostmi karpálními x retinaculum flexorum,
komunikace předloktí x dlaň, úžina pro n. medianusTopografie horní končetiny
Neuroanatomie
Popisuje stavbu centrální a periferní nervové soustavy
Zabývá se vývojem nervového systému + jeho funkcí
Popisuje nervové dráhy
Obr.5
Na některých školách je součástí oboru neurověd, které zahrnují:
teoretické disciplíny zabývající se nervovým systémem: anatomie, histologie, embryologie, fyziologie
klinické disciplíny zabývající se chorobami nervového systému: neurologie, neurochirurgie,
psychiatrie
Individuální + pohlavní rozdíly ve stavbě těla
lidských jedinců - na obr. různé tvary zevního nosu
Radix Dorsum
Apex Ala
Morfologické charakteristiky lidských plemen současných i historických
Antropologická anatomie
Srovnávací anatomie člověka
Základní popis podává systematická anatomie
Morfoskopie (tvarový popis) + morfometrie (proměřování) lidského těla
Nos - nasus
A
B
C
1
8 7
2
4 5
A. Základem centrální nervové soustavy je povrchový ektoderm na dorzální straně zárodku. Nejprve zde vytváří neurální ploténku (složenou z vysokých cylindrických buněk) /zde nezobrazeno/. Od 18. dne vývoje zárodku se neurální ploténka začíná prohlubovat v neurální brázdičku (žlábek) (1), která se formuje přímo nad chorda dorsalis (3). Neurální brázdička je po obou stranách zakončena neurálními valy (2).
Chorda dorsalis (notochord) je tyčinkovitý buněčný útvar, který tvoří středovou osu zárodku a indukuje vznik neurální ploténky.
B. Koncem 3. týdne vývoje zárodku je již neurální brázdička (4) hluboká a oba neurální valy (5) se k sobě přiblížily (konvergovaly). Epitelové buňky na samém vrcholu neurálních valů (6) jsou základem budoucí neurální lišty a v dalším vývoji se zcela odtrhnou od základu CNS.
C. Nakonec oba neurální valy ve středové rovině vzájemně splynou, čímž se neurální brázdička shora uzavře a přemění tak v neurální trubici (7). Z odtržených epitelových buněk na vrcholu neurálních valů se nad neurální trubicí vytvoří jednotná neurální (gangliová) lišta (8).
Ta se v dalším vývoji rozdělí v pravou a levou polovinu (na obrázku již nezachyceno) a z obou polovin se vyvinou nervová senzitivní a senzorická ganglia míšních a hlavových nervů.
3 6
Vývoj centrální nervové soustavy
Přeměna neurální ploténky v neurální trubici
Obr.7 A
B
C
Distomolár
Nadpočetná dystopicky uložená horní stolička čípkového tvaru
Retence M3
Věková anatomie
Zabývá se anatomickými specifikami různých období lidského věku.
Jako výchozí norma je popisována anatomie dospělého lidského těla – kategorie adultus.
Úplně prořezaný mléčný chrup dítěte a uložení
definitivních zubů v čelistech dítěte
Ledvina dospělého jedince
Rozdíly v proporcích ledvina/nadledvina a ve vzhledu ledviny dospělého jedince a lidského plodu
Renkulizovaná ledvina plodu
Obr 9
Hnis Anatomické vyústění
sinu do nosní dutiny
Punkční jehla
Aplikovaná – klinická anatomie
Nadstavbový obor systematické anatomie, který se věnuje klinicky důležitým oblastem anatomie.
Anatomický podklad punkce maxilárního sinu
Rentgenová anatomie
Zabývá se popisem anatomických
struktur na RTG snímcích nativních (bez použití kontrastní látky) a kontrastních (s použitím kontrastu negativního nebo pozitivního).
Pojem se rozšířil na popis obrazů zhotovených pomocí moderních neinvazivních zobrazovacích metod: počítačové tomografie - CT, magnetické rezonance - MR, ultrazvuku – sonografie.
CT pánve MR mozku
Natiívní RTG ruky Angiogram - tepny dolní
končetiny
Obr.11
Povrchová anatomie
Na obr. struktury oka, které
lze vyšetřit aspeksí
VIDITELNÉ STRUKTURY OKA Víčka, řasy
Bělima
Spojivka
Duhovka
Panenka
Kresba lidské kostry ve středověké učebnici anatomie
ze XIV. století připomíná spíš dětskou kresbu než odbornou ilustraci
Obr.13
Postava zobrazuje hluboké vrstvy svalů lidského těla. Je zasazena do
romantické horské krajiny s dýmající sopkou.
Bernhard Siegfried Albinius (1697-1747) - anatom na univerzitě v holandském Leidenu.
ANATOMIE BERNHARDA S. ALBINIA „TABULAE SCELETI“
Začátek XVIII. století - rytina J. Wandelaara
Leonardova anatomická studie - popis zhotoven zrcadlově
Obr.15
POHLED SHORA DO MALÉ PÁNVE A DOLNÍ ČÁSTI DUTINY BŘIŠNÍ ŽENY
Vesica urinaria
Uterus
Tuba uterina Ovarium
A. Iliaca communis
V. Iliaca communis Rectum
Caecum Lig. teres uteri
(před vstupem do tříselného kanálu)
Chorda urachi M. rectus
abdominis
Postranní svaly břišní
Colon ascendens
(řez)
V. cava inferior Colon
sigmoideum
Lig. ovarii proprium
Aorta abdominalis
M. psoas major
M. quadratus lumborum
Metody studia anatomie
Studium na živém těle
Anatomická pitva
Patologicko-anatomická pitva
Soudně-lékařská pitva
Obr.17
Studium na živém těle
Aspekse - pohled, palpace - pohmat, auskultace - poslech
Operační obory
Zobrazovací metody: RTG, CT, MR, sonografie
REMRANDT VAN RIJN - HODINA ANATOMIE Skupinový portrét amsterodamského chirurgického cechu při anatomické přednášce dr. Tulpa, r. 1632
První veřejná pitva v českých zemích
Jan Jessenius přednášel v Praze anatomii v Rečkově koleji od 18. června r. 1600.
Následně provedl ve dnech 8.-12.
července první veřejnou pitvu u nás.
Pitván byl popravený muž. Jessenius pitvu neprováděl sám, v souladu s tehdejšími zvyklostmi pitval jeho pomocník -
prosektor a Jessenius souběžně
komentoval nálezy na mrtvole. Pražskou pitvu popsal ve spise čítajícím několik desítek stran, vydaném ve Wittenbergu, kde byl tehdy děkanem univerzity. Uvádí, že „letni počasí pitvě přálo, neboť noci byly chladné a ani ve dne nebylo horko“.
Tato pitva nebyla 1. pitvou v Čechách, jak je někdy mylně udáváno, ale byla 1.
Jan Jessenius (1566-1621), lékař a filosof slovenského původu, jeden z 27 českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí katem Mydlářem- Vystudoval lékařství
Theatrum anatomicum
Univerzita v Leydenu, r. 1616
Výjev znázorňuje anatomickou posluchárnu, která je pitevnou a zároveň museem anatomických preparátů. Stůl s pitvaným tělem je uprostřed. Kostry v popředí znázorňuj Adama a Evu se stromem poznání. Přihlíží laická veřejnost, v místnosti volně pobíhají psi.
Obr.19
Plastinační proces
Impregnace vypreparovaných struktur plastinačním médiem ve vakuu, po předchozím nahrazení tělních tekutin acetonem.
Plastinace nejen výborně konzervuje vypreparované struktury, ale ty jsou také vláčné (na rozdíl od fixace
formalínem), takže plastinované tělo je možno aranžovat do různých fyziologických pozic.
Autorem metody je německý anatom. Prof. MUDr. Hagens.
PLASTINAC E
Kostnice byly ve 13. století zakládány v celé střední Evropě. Malé středověké hřbitovy s posvátnou půdou totiž nestačily pojmout všechny mrtvé. Kosti byly proto po čase exhumovány a ukládány pod podlahu kostelů či na jejich kruchtu.
U nás byly kostnice zrušeny v rámci „Josefínských reforem o pohřebnictví“
koncem 18. století. Dochovaly se výjimečně.
Hradecký anatomický ústav získal sbírku kostí více než tisíce dospělých lidských jedinců a stovky dětí z náhodně objevené, v 18. století zazděné kostnice při kostele sv. Petra a Pavla v Broumově, z období 13.-18. století. V broumovském souboru byla diagnostikována řada variet a anomálií i zajímavé patologické nálezy - např. zhojená bojová poranění (z období husitských válek či třicetileté války), kraniostenózy, fraktury kostí zhojené v nesprávném pstavení, specifické záněty (lues, tuberkulóza), známky křivice.
KOSTNICE - OSÁRIA
Obr.21
Farní kostel sv. Petra a Pavla - současný stav.
Kostel je poprvé zmiňován r. 1258 jako hřbitovní dřevěný gotický kostel. Ve 14.
století byl přestavěn do kamenné podoby, po opakovaných požárech dostal r. 1679
současnou barokní podobu.
Broumovská kostnice
Založena při kostele sv. Petra a Pavla v Broumově
Barokní budova fary vedle kostela, v níž byla
v době Josefínských reforem o pohřebnictví
zazděna gotická kostnice. Dřevěná vrata
budovy (šipka) jsou vstupem do prostoru,
který byl vzadu přepažen zděnou příčkou. Za
příčkou se skrývala vlastní kostnice, náhodně
objevená koncem 60. let 20. století.
Na zadní stěně vzácná gotická freska Posledního soudu, pocházející z první čtvrtiny 14. století. Jde o podobenství z Matoušova evangelia o pěti pannách moudrých a pěti pannách pošetilých, jež jsou svázány řetězem, sedí jim na ramenou ďáblové a jsou stahovány do pekla.
Pohled do již vyprázdněné broumovské kostnice
Obr.23
Zlomeniny kostí horní končetiny, zhojené v nesprávném postavení
Broumovská kostnice
Epitely
Morfologické a funkční dělení
A
C
A. KUBICKÝ JEDNOVRSTEVNÝ EPITEL
U jednovrstevných epitelů kontaktují všechny buňky s bazální membránou.
B. CYLINDRICKÝ JEDNOVRSTEVNÝ EPITEL C. JEDNOVRSTEVNÝ CYLINDRICKÝ EPITEL s
kartáčovým lemem
D. VÍCEVRSTEVNÝ EPITEL
Pouze spodní vrstva buněk kontaktuje s bazální membránou, buňky jsou uloženy ve vrstvách nad sebou.
E. VÍCEŘADÝ EPITEL
Buňky různé výšky, všechny nasedají na bazální membránu.
F. VÍCEŘADÝ EPITEL S ŘASINKAMI
Bazální membrána
Microvilli – kartáčový lem
D
E F
B
Obr. 25
TKÁŇ SVALOVÁ
MYOCYTY HLADKÉ SVALOVINY Mimovolní inervace:
VEGETATIVNÍ NERVY
VLÁKNO PŘÍČNĚ PRUHOVANÉ SVALOVINY KOSTERNÍ
Volní Inervace:
MÍŠNÍ A HLAVOVÉ NERVY
MYOCYTY SVALOVINY SRDEČNÍ Odděleny interkalárními disky, spojené
můstky v síť
Mimovolní inervace:
ROVINA ČELNÍ-FRONTÁLNÍ
Počet rovin je velký
ROVINA PŘÍČNÁ - TRANSVERZÁLNÍ
Počet rovin je velký
ROVINA STŘEDOVÁ - MEDIÁNNÍ
Je pouze 1
Anatomické roviny
S ní souběžné jsou ROVINY ŠÍPOVÉ - SAGITÁLNÍ
Obr.27
Směry lidského těla
CRANIALIS
CAUDALIS
PROXIMALIS
DISTALIS MEDIALIS
PROFUNDUS
SUPERFICIALIS SUPERIOR
INFERIOR
EXTERNUS POSTERIOR
ANTERIOR
Části těla - partes corporis
CAPUT - hlava
COLLUM - krk
MEMBRUM SUPERIUS EXTREMITAS SUPERIOR
horní končetina THORAX
hrudník
ABDOMEN břicho
MEMBRUM INFERIUS EXTREMITAS INFERIOR
Dolní končetina
Obr.29
PELVIS pánev
OMA - rameno
BRACHIUM - paže
ANTEBRACHIUM - předloktí PALMA MANUS – dlaň ruky
DORSUM MANUS - hřbet ruky
FEMUR - stehno (i kost stehenní)
GENU - koleno
CRUS - bérec
AXILLA - jáma podpažní CUBITUS
loket
SURA - lýtko
Části těla - partes corporis
MANUS - ruka
Části těla - partes corporis
AURICULA - boltec NASUS - nos
FRONS - čelo
BUCCA, MALA - tvář LABIUM - ret
OCULUS - oko
MAMMA - prs
INGUEN - tříslo UMBILICUS - pupek
Obr.31
Části těla - partes corporis
LUMBUS - bedra
GLUTOS – CLUNES hýždě DORSUM - záda NUCHA - šíje
Noha - pes, ruka - manus
DORSUM PEDIS
1.
Pollex
Hallux
Index
Digitus medius DIGITI METACARPUS
Digitus anularis Digitus minimus
DORSUM MANUS
DIGITI
CARPUS
TARSUS
METATARSUS
