Vliv historického vývoje na demografii obce Žlábku
Bakalářská práce
Studijní program: B1301 Geografie
Studijní obory: Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Historie se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Barbora Kozáková
Vedoucí práce: Mgr. Emil Drápela, Ph.D.
Katedra geografie
Liberec 2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použi- tím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické ver- ze práce vložené do IS/STAG se shodují.
13. prosince 2019 Barbora Kozáková
Poděkování
Chtěla bych nejprve poděkovat Mgr. Emilu Drápelovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, za přínosné připomínky, rady a také za trpělivost při vypracovávání této práce.
Dále bych chtěla poděkovat lidem, kteří mi vyprávěli své vzpomínky, abych je mohla zpracovat ve své práci. A nakonec bych chtěla poděkovat své rodině, která mi byla oporou po celou dobu psaní.
Anotace
Cílem této bakalářské práce je zachytit historii vesnice Žlábek od prvních zmínek až po současnost. Provedla jsem rozbor z dostupných demografických údajů za vesnici a konfrontovala s historickými událostmi. Tato práce má za cíl popsat migraci obyvatel a prokázat, zda vlivné historické události měly nějaký dopad i na takto malou vesnici v okrese Semily.
Kromě demografických dat v práci nalezneme život obyvatel na vesnici od počátku osidlování. Nejprve píši o vzniku Žlábeckého dvora, který byl přeměněn v osadu, později se stal součástí více obcí a nakonec samostatně fungující obcí Žlábek. Tak jako ostatní obce i ve Žlábku zanechaly stopy jak obě světové války, tak Prusko-rakouská válka, kterou měli občané Žlábku možnost sledovat na vlastní oči.
Žlábek si prošel mnoha událostmi, aby dostal podobu, jakou má nyní. Velký důraz v práci je kladen na místní školu, která procházela dlouhým vývojem přes různě složité fungování až po úplné uzavření.
Klíčová slova
Žlábek, demografie, vesnice, obec, historie, škola
Anotation
The aim of this bachelor thesis is description of the history of the village Žlábek from the first mention to the present. I analyzed the available demographic data for the village and confronted with historical events. The purpose of this thesis is to describe the migration of inhabitants and to show whether influential historical events had any impact on such a small village in Semily district.
Apart from the demographic data in this work we can also find the story of people who inhabited the village since the beginning of settlement. First I write about the establishment of the Žlábek´s court which was transformed into ahamlet later it became part of several municipalities and finally it formed an independent municipality Žlabek. As well as other municipalities both world wars left traces in Žlabek the also Austro-Prussian war which the citizens of Žlabek could witness with their own eyes.
Žlábek went through many events to get the current form. Great emphasis in this thesis is put on the local school which has a long evolution through variously complicated functioning to final closing.
Key words
Žlábek, demography, village, municipality, history, school
8
Obsah
1. Úvod ... 11
2. Historie ... 12
2.1 Geologie... 12
2.2 Nejstarší historie ... 12
2.3 Středověk ... 13
3. Žlábek ... 14
3.1 Historický vznik obce ... 14
3.2 Dvůr Žlábecko ... 14
3.4 Osada Žlábek ... 16
3.5 Obec Žlábek ... 16
4. Válka ... 18
4.1 Prusko-rakouská válka ... 18
4.2 Okupování Hercegoviny ... 19
5. Demografie ... 20
5.1 Statistická data za rok 1900 ... 20
5.2 Povolání ve Žlábku v roce 1900 ... 22
6. Škola ... 26
6.1 Národní škola Žlábek ... 26
6.2 Počty žáků ve škole ... 27
6.3 Školní rok ... 29
6.4 Učitelé působící ve škole a školský systém ... 31
6.5 Učitelé jednotlivě ... 31
6.5.1 František Matouš ... 32
6.5.2 Bohuslav Knipner ... 32
6.5.3 Jan Ludvík ... 32
6.5.4 Otakar Jelínek ... 33
6.5.5 František Kopecký ... 33
6.5.6 Vlasta Feiklová ... 33
6.6 Škola v období válek ... 34
7. Světové války ... 36
7.1. První světová válka ... 36
9
7.2. Pomník padlých vojáků ve světové válce ... 37
7.3. Meziválečné období ... 38
7.4. Druhá světová válka ... 39
7.5. Období po druhé světové válce ... 42
7.6. 70. léta ... 42
7.7. 80. léta ... 42
7.8. Vývoj po roce 1989 ... 42
8. Rozhovory se starousedlíky ... 44
8.1. První žena V. H. ... 44
8.2. Druhá žena J. M. ... 45
8.3. Třetí žena D. H. ... 46
8.4. Pan V. B. ... 46
9. Demografie ... 48
9.1. Historický vývoj obyvatelstva ... 48
9.2. Demografie obyvatel v roce 2019 ... 49
10. Závěr ... 52
Seznam použitých zdrojů ...54
10 Seznam obrázků
Obr. 1 Obraz hostince U Prostředníků, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek Obr. 2 Mapa služeb ve Žlábku za rok 1958, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek Obr. 3 Škola ve Žlábku v roce 1932, 1932, Žlábek
Obr. 4 Škola ve Žlábku v roce 2019, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek
Obr. 5 Pomník padlým vojákům v první světové válce, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek Obr. 6 Detail pomníku, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek
Obr. 7 Mapa katastrálního území Žlábek za rok 2019, KOZÁKOVÁ, Barbora 2019, Žlábek Seznam tabulek
Tab. 1 Tabulka pro snadnější orientaci ve starých jednotkách, BUREŠ, Jiří 2002 Tab. 2 Starostové ve Žlábku a jejich roky působení, Archiv obce Žlábek, Semily Tab. 3 Statistická data za rok 1900, 1900, Sčítací aparáty, Semily
Tab. 4 Počty žáků ve škole v letech fungování školy, VESELÝ, Karel 1958 Kronika I., II. a III. díl Tab. 5 Učitelé působící na škole za dobu fungování školy, VESELÝ, Karel 1958 Kronika I., II. a III. díl
Tab. 6 Statistika počtu obyvatel a počtu domů od roku 1790 do roku 2019, Archiv obce Žlábek, Semily
Tab. 7 Čísla a počty obyvatel v roce 2019 ve Žlábku, 2019, Obecní úřad Tatobity
11
1. Úvod
Vesnice Žlábek se nachází na jižní straně hory Kozákov v Českém ráji. Žlábek po katastrální stránce má rozlohu 2,85 km2 a žije zde trvale 100 obyvatel v evidovaných 43 adresách1. Vesnice leží 1,5 km od nejbližších Tatobit, se kterými mezi lety 1871 až 1924 tvořila jednu politickou obec Tatobity, po té se Žlábek oddělil a stal se samostatnou obcí. V dnešní době bohužel opět spadá pod Tatobity.
Nejstarší historie osídlení tohoto území se datuje již do roku 2500 před naším letopočtem.
První písemná zmínka je z roku 1583, kdy na našem území vládli poslední Přemyslovci a zmínka je napsaná v nejstarší pozemkové knize tuhaňské. Název Žlábek je velmi těžké objasnit, jak k tomuto pojmenování vesnice přišla.
Vesnice Žlábek si prošla Prusko-rakouskou válkou, první i druhou světovou válkou a nakonec prožila i oslavy ruských vojáků. Válkám přihlíželi občané vesnice.
Tak jako téměř každá vesnice, tak i Žlábek měl svou jednotřídní školu, kde dlouhá léta usilovali o její založení občané, aby jejich děti nemusely každý den chodit pěšky do Tatobit, kde školu navštěvovaly. Škola fungovala řadu let, ale nakonec se pro malý počet dětí uzavřela. Dodnes budova stojí a složí jako objekt k bydlení.
Po druhé světové válce odešlo mnoho lidí do pohraničí nebo se přestěhovalo do měst za prací, ve Žlábku zůstalo málo obyvatel. V poslední době se však mladí lidé do vesnice vrací a staré budovy začínají využívat jako rekreační objekty.
Skrz vesnice vede Zlatá stezka Českého ráje a o turisty v létě i v zimě zde není nouze. Každý den postává několik desítek lidí na parkovišti u hlavní silnice, která vede z Turnova do Lomnice nad Popelkou a fotí si jeden z nejkrásnějších výhledů na Trosky a Český ráj.
V současné době ve vesnici chybí jakékoli služby, které by mohly být nabízeny turistům.
Spolek Vrcha se však snaží vrátit vesnici alespoň kulturní akce, soutěže a zábavu pro obyvatele.
1 Obecní úřad v Tatobitech, 2019
12
2. Historie
2.1 Geologie
Kozákov přináleží do doby třetihorní. Z hornin je význačný melafyr a živec draselný, hlavní součást červeného a světlešedého porfyru ve Žlábku.2 Nerosty se zde vyskytují do dnešních dnů v podobě křišťálu, chalcedonu, achátu, jaspisu a ametystu3. Chalcedon neboli karneol se nejhodněji nachází na Vrchách (část obce Žlábek) a na tatobské stráni, dokonce i olivíny lze zde nalézt4, ale jde spíše o výjimku. Naleziště těchto kozákovských polodrahokamů rozkládá se od Kozákova, přes Rváčov až do Nové Paky5. Nejvzácnější polodrahokamy se nacházely a lidé stále nachází na Vranovsku u Rváčova, avšak zkameněliny se zde nenachází6. O sbírku a záchranu nerostů před ukládání cenných kusů do soukromé sbírky se zasloužila Národní škola ve Žlábku7.
2.2 Nejstarší historie
Nejstarší osídlení této oblasti sahá do počátků mladší doby kamenné,8 to je tedy asi okolo let 2500 až 1700 před naším letopočtem. Ojedinělé nálezy nalezené na zmiňovaném území v podobě pazourkových nožíků a břidličnatých i hadcových mlátů a stopy po osídlení byly nacházeny od hory Kozákov, až po břeh řeky Jizery9 z toho tedy vyplývá, že popisované území bylo osídlené jak v mladší, tak i starší době kamenné.
V srpnu roku 1936 byly objeveny další stopy po osídlení, které jsou odhadovány do roku 2000 před naším letopočtem, lokace nálezu se uvádí jako takzvaná Babí, Zemanova a Kudrnáčova pec v Proskalí na Kozákově10. Tento druh osídlení sahá tedy do pozdní doby kamenné. Byly zde nalezené opracované kameny a odštěpky, dá se tedy odhadnout, že se zde pravděpodobně nacházela pravěká výrobna nástrojů z kozákovských jaspisů11, kdy jím bylo zásobované široké okolí.
2 KOPECKÝ, 1931. s. 63
3 Tamtéž s. 63
4 Tamtéž s. 63
5 Tamtéž s. 63
6 Tamtéž s. 63
7 Tamtéž s. 63
8 PODOBSKÝ, s. 11
9 Tamtéž s. 11
10 Tamtéž s. 11
11 Tamtéž s. 11
13
Kolem 12. století před naším letopočtem se na Kozákovsku usídlili lidé, kteří jsou dnes známí díky své kultuře a zvyku pohřbívání a jsou označováni jako kultury popelnicových polí12. Tuto kulturu můžeme znát také pod názvem lužická kultura. Kultury popelnicových polí jsou takto nazývání díky rituálům, které dělali během pohřbu a neprodleně po něm.
2.3 Středověk
V polovině 6. století imigrovali na naše území Slované, velmi zemědělsky založený lid, do té doby naše popisované území osidlovala lužická kultura. Další střípky historie se skládají z obecně známé Sámovi říše, kdy se naše krajina pomalu začala přetvářet a měnit jak svůj vzhled, tak strukturu. Lidé káceli lesy a používali dřevo nejen jako zdroj tepla, ale i jako stavební prvek.
Nejtypičtější stavby pro toto období byly hradiště, neboli oppida s dřevěnými hradbami a ve většině případů i s vodním příkopem. Z období středověku nejsou již nikterak známé informace o nalezištích či jiné zmínky o původních obyvatelích. Až v 15. století začínají být první zmínky o popisované vesnici, o jejích počátcích a vzniku názvu.
12 PODOBSKÝ, s. 11
14
3. Žlábek
3.1 Historický vznik obce
Historicky název Žlábek vznikl podle kronikářů od své podoby žlabu, jinak také řečeno úžlabin13. K severní i jižní straně je povrch mírně zbrázděn a vzniklé vyboulené vrchy se tedy mohou jevit jako žlab14. Střed obce Žlábku je ukryt v malé úžlabince a odtud se táhnou stráně k vrchům postupně se rozšiřujícím. Někteří historikové dokonce tvrdí, že kdysi ve Žlábku stával pivovar a lidé, kteří si chodili pro pivo, tvrdili, že jdou pro pivo ke žlabu.15
Avšak druhá teorie je spíše milná. Žádné dochované zmínky o pivovaru ani o tom, že se zde vařilo pivo, nejsou známé.
Vesnička Žlábek vznikla na místě dvou zaniklých osad, taktéž pustin jmenujících se Koblihovská a Pasířovská.16 Jedna z osad měla název Vrchy a druhý název je pro nás neznámým.17 Je tedy možné, že část s názvem Vrchy ležela tam, kde leží dnes, ale záznamy jsou pouze ústní. Část vesnice, která je pro nás svým historickým názvem neznámá, patřila panu Hlavovi ze Žlábku s číslem popisným 118.
3.2 Dvůr Žlábecko
V roce 1462 si lomnická vrchnost přivlastnila okolní pozemky, tedy i Žlábek, některé okolní vsi a připojila je ke dvoru.
První známá písemná zmínka o dvoře Žlábecko pochází z roku 1583, tedy za vlády posledních Přemyslovců. Zmínka o Žlábecku je zapsána v nejstarší pozemkové knize tuhaňské.19 Jakási Apoléna Sternberková z Valdštejna roku 1605 zdědila po své matce dům v Praze a svobodný dvůr Žlábecko se všemi rybníky, dědinami, pastvinami, loukami i lesy.20 Z téhož roku uvádí se zpráva, že zmiňovaná Apoléna Sternberková prodala dvůr Žlábecko i s náležitostmi jistým bratrům Kryštofovi a Janu Weyskovým za 365 kop českých grošů a za roční dávku dvou kop českých grošů21.
13 KOPECKÝ, s. 11
14 Tamtéž s. 11
15 Tamtéž s. 11
16 Tamtéž s. 11
17 Tamtéž s. 11
18 Tamtéž s. 12
19 Tamtéž s. 12
20 Pamětní kniha Žlábku, s. 12
21 KOPECKÝ s. 12
15
Kryštof roku 1610 zemřel a bratr Jan během třicetileté války zmizel, možná zemřel22.
Roku 1647 na dvoře Žlábecko chovala Gertruda Lamottová čtyři koně, šest krav, čtyři jalovice a zasévala šedesát korců orných polí23. Již roku 1659 v domě rodiny Dědkových se můžeme setkat s prvním sektorem služeb a tím bylo okénko na vydávání nápojů.
Roku 1669 zdědili bratři Jan a Daniel Štučkovi svobodný dvůr Žlábecko za 400 kop míšeň24, ale přes jejich neshody nemohli hospodařit a z toho důvodu mladší bratr Daniel prodal svůj díl Janovi za 66 kop míšeň25. Roku 1696 se o Žlábecko začal ucházet Rudolf hrabě z Morcinů a nakonec odkoupil dvůr za 950 zlatých rýn26. Jan Štučka si v Rovensku otevřel obchod27. Roku 1702 se za poloviční cenu dvůr dostal z hrabství opět do rodiny Dědkových z důvodu, že Václav Dědek vstoupil do poddanství hraběti28. Jan Dědek ve dvoře měl povolený pivní a kořalkový šenk29. Pálenku nesměl prodávat na lomnické panství, za své pálení musel odevzdávat finanční výdaje ve výši 20 zlatých rýn ročně30. Díky tomuto poplatku byl vystavěn kostel v Tatobitech31, dnes známí jako kostel svatého Vavřince.
V roce 1780 dle dochovaných výpovědí pamětníků prý u domu s číslem popisným 38 stávala zajímavá kupa, na níž stála hlasná tvrz, později ze dřeva, v údolí okolo vedla zemská cesta do Německa32. Když už byla tvrz dřevěná, byla podle svědků zde tajná chodba33.
Zavedení číslování domů bylo na Žlábecku zavedeno roku 1770 a nově upraveno roku 180434. Archivní úřad katastrálních map požádal obecní úřad ve Žlábku o číslování domů podle stáří v posloupnosti. Roku 1888 byl zřízen ve Žlábku Sbor dobrovolných hasičů35.
Povinné sčítání obyvatel bylo zavedeno v roce 1753 na popud Marie Terezie, avšak moderní způsob sčítání obyvatel, jaký známe dnes, byl zaveden až v roce 1869, kdy v Rakousku-
22 KOPECKÝ, s. 13
23 Tamtéž, s. 13
24 Tamtéž, s. 14
25 Tamtéž, s. 14
26 Tamtéž, s. 14
27 Tamtéž, s. 14
28 Tamtéž, s. 14
29 Tamtéž, s. 15
30 Tamtéž, s. 15
31 Tamtéž, s. 15
32 Tamtéž, s. 15
33 Tamtéž, s. 15
34 Tamtéž, s. 15
35 Kronika: Místního svazu požární ochrany, s. 7
16
Uhersku proběhlo první moderní sčítání lidu. Od zmíněného roku se evidovaly počty obyvatel každých deset let.
3.4 Osada Žlábek
Na konci 18. století bylo mnoho statků rozděleno a tím vzniklo více usedlostí, díky tomuto dělení dvora se Žlábecko stalo osadou a to od roku 1869 do roku 192436. Konkrétně v roce 1778 byl pro Žlábek zřízen speciální katastr, který zapsal velikost Žlábku a ta měla 38 a jedna čtvrtina jitra orných polí, 12 a čtvrt jitra luk, 23 a čtvrt jitra lesů, 13 a tři čtvrtě jitra lad, 88 a půl jitra úhrnu, s výnosem 264 měřic žita, 264 měřic ovsa, 37 a půl metru krychlového sena, 7 a půl metru krychlového otavy a 11 a půl sáhu měkkého dřeva37.
Tab. 1 Tabulka pro snadnější orientaci ve starých jednotkách
Název jednotky Jednotka Převod
Kopa Peněžní 1 kopa=60 grošů
Korec Obsah 1 korec=2837 m2
Korec Objem 1 korec=93 litrů
Jitro Plocha 1 jitro=2837 m2
Měřice Míra 1 měřice=6149 litrů
Sáh Délka 1 sáh=3,5996 m2
Zdroj: Jiří Bureš, 2002
Tabulka zaznamenává některé převody jednotek, jež jsou užívány v textu a jsou vysvětleny a převedeny pro lepší představu.
3.5 Obec Žlábek
Žlábek se Žernovem a Tatobitama tvořil roku 1848 jednu politickou obec Tatobity, v roce 1871 se Žernov oddělil38. Nakonec v roce 1923 se stal Žlábek samostatnou katastrální obcí a to až do roku 1961, než byl připojen opět k Tatobitům.
Na začátku 18. století se začaly stavěti primitivní cesty, nejbližší taková cesta byla postavena ze Semil do Lomnice nad Popelkou. Cesta Žlábkem neprocházela, pouze jej míjela. Cesta vedla přes křižovatku Zelený háj, kde se napojovala další cesta vedoucí přes Žlábek k Podtejní
36 KOPECKÝ, s. 17
37 Tamtéž, s. 17
38 Tamtéž, s. 17
17
(část nynějšího města Rovenska pod Troskami) 6281 metrů dlouhá cesta. V druhé polovině 18. století byla přistavěna cesta ze Žlábku do Tatobit dlouhá 2516 metrů.
Tab. 2 Starostové ve Žlábku a jejich roky působení
Jméno starosty Roky působení
Bohumil Hušek 1909-1929
Jan Koucký 1929-1935
Jan Hlava 1935-1943
Bohumil Paska 1943-1945
Zdroj: Inventář, Archiv obce Žlábek
Během 36 let samostatnosti Žlábku se vystřídalo pět starostů. Nejdelší dobu působení měl Bohumil Hušek, který se také značně zasloužil o samostatnou školu ve Žlábku. Posledním starostou byl Bohumil Paska, jehož mandát vypršel při sloučení obcí Tatobit a Žlábku.
18
4. Válka
4.1 Prusko-rakouská válka
Roku 1866 zuřila Prusko-rakouská válka. Válka mezi Pruským královstvím a Italským královstvím se dotkla i občanů Žlábku. Před vypuknutím války, přišlo od císaře nařízení do všech obcí, aby se bránili. Muži, kteří byli práce schopni, drželi se nařízení a tak museli opravit most poblíž Žlábku39. Někteří muži se schovali v lesích a z dálky sledovali, co se bude dít. Od Zeleného háje táhli Prušáci přes Žlábek směrem na Žernov, kde se utábořili na polích rodiny Kendíků40. Když se od Jičína ozvalo šest ran, Prušáci odtáhli směrem na Rovensko, kde se spojili s armádou od Turnova a odtáhli směrem na Libuň41. Druhá armáda táhla na Kost, blízko Jičína u rybníka se spojili a pro málo místa se jich mnoho utopilo, v Knežnicích hořely domy, pole byly udupané, rozstřílené a všude byly poházené pruské přilby42.
Prusko a Itálie vypověděly válku najednou, ale arcivévoda Albrecht zvítězil, Rakousko postoupilo Itálii celé Benátsko a země lombardské43. Němci za pomoc Itálii dostaly za ty země peníze. V roce 1864 pomáhal náš císař Prusku proti Dánsku a všichni mu to měli za zlé44.
Prušáci si vzali u nás, co chtěli, slepice, husy, dobytek, ale jinak od nikoho nebylo slyšet, že lidem dělali křivdu. Střelba od Jičína byla slyšet až ve Žlábku, Rakušáci měli ládovačky, Prušáci opakovačky45. Rakouská armáda byla špatně vycvičená a málo připravená, rozhodovala však zrada. Prušáci věděli o všem lépe než naši a byli vzdělanější46.
Během války byla velká nouze o tabák a třeba i o chleba, šířila se cholera, na kterou lidé umírali. Cholera je infekční průjmové onemocnění, jehož zdrojem nákazy je člověk, který nemusí mít žádné příznaky nebo je pozitivní či již nemocný.
39 Pamětní kniha Žlábku, s. 231
40 Tamtéž s. 231
41 Tamtéž s. 231
42 Tamtéž s. 231
43 Tamtéž s. 231
44 Tamtéž s. 231
45 Tamtéž s. 232
46 Tamtéž s. 232
19
Pro chleba se jezdilo do Turnova na nádraží, chleba byl však tvrdý a někdy dokonce i plesnivý47. Po skončení války projel bojištěm sám císař František Josef I. a lidé dostali nějaké odškodné48.
4.2 Okupování Hercegoviny
Roku 1878 byli naši krajané odvedeni do Hercegoviny na okupaci49. Ze Žlábku chlapi museli se dostavit do Jičína, dále jeli do Štýrského Hradce, poté do Terstu do Itálie a odtud se plavili do Dubrovníku, nakonec se dostali až k hercegovským hranicím, až dostali se do města Trebinje50. V Trebinji místní vyvěsili bílé prapory na důkaz vzdání se, ale nakonec stejně nastal boj, lidé z města prchali do hor, bránili se palbou děti, dospělí i starci51. Cesty do hor byly nebezpečné a táhlé, studně byly otrávené jedem52. Císař přál si toto území připojit k říši, avšak přičlenění nebylo nikdy dokončeno.
Při návratu do Žlábku byli muži hrdinové, někteří padli, ti co se vrátili, dostali kousky polí, luk a lesů jako poděkování hrdinům od obce53.
47 Pamětní kniha Žlábku, s. 232
48 Tamtéž s. 232
49 Tamtéž s. 233
50 Tamtéž s. 233
51 Tamtéž s. 234
52 Tamtéž s. 234
53 Tamtéž s. 234
20
5. Demografie
5.1 Statistická data za rok 1900
Získaná data za rok 1900 obsahuje celkem t35 adres ve Žlábku. V archivu jsou dochované popisné archy se záznamy o rodinách, které bydleli na uvedené adrese, čím se živili, co vlastnili, jména rodičů i potomků.
Tab. 3 Statistická data za rok 1900 Jméno(a)
rodin(y)
Trakalovi Samešovi
Dědkovi Hlavovi
Erbanovi
Huškovi Černý Drahoňo-
vský Waňou-
sovi Svobodovi
Pospíšilo- vi
Číslo popisné
1 2 3 4 5 6 7
Počet lidí v objektu
3 7 10 4 5 7 5
Jméno rodiny
Machovi Vacátkov
i
Lukešovi Hlavovi
Lacinovi Jačkovi Drahoňo-
vský
Merta Kočovi Lacinovi
Jačkovi Šťastný Koucký
Hyškovi Mlejnkov
i Číslo
popisné
8 9 10 11 12 13 14
Počet lidí v objektu
6 8 4 6 6 8 3
Jméno rodiny
Mazánkovi Tůmovi Paličovi
Hůlkovi Vokráčko-
vi Karlasovi Stehlíkovi
Královi Drbohlavo vi
Huškovi Hejdukovi Kočtajnovi
Svobodovi
21 Číslo
popisné
15 16 17 18 19 20
Počet lidí v objektu
8 6 5 10 5 4
Jméno rodiny
Šindelářovi Tůmovi Noskovi
Janouškovi Lukešovi
Vokráčkovi Tůmovi
Janouškovi XXX
Číslo popisné
21 22 23 24 25
Počet lidí v objektu
6 5 6 5 XXX
Jméno rodiny
Strnadovi Prostřední- kovi Hlavovi
Jandovi Sodoma Tůmovi
Hlavovi Šálkova
Číslo popisné
26 27 28 29 30
Počet lidí v objektu
4 8 3 7 3
Jméno rodiny
Vacátkovi Jandovi Vokráčkovi Rožkovi Huškovi
Číslo popisné
31 32 33 34 35
Počet lidí v objektu
7 7 5 4 4
Zdroj: Sčítací aparáty, 1900
V tabulce vidíme celkem 35 domů, ve kterých v roce 1900 bydleli zmíněné rodiny.
V některých domácnostech bydlelo více rodin, některé rodiny byli pouze nájemníci nebo
22
vypomáhali s hospodářstvím. Na přelomu století zde žilo necelých 200 obyvatel. Z tabulky lze vyčíst, že nejmenší počet obyvatel jednoho domu byli tři, naopak nejvyšším počtem bylo až deset obyvatel. V průměru tedy na jeden dům bylo něco mezi čtyřmi až pěti obyvateli.
Zároveň v jednom domě bydlela jedna až čtyři rodiny, to bylo ale výjimečné.
V tabulce u čísla popisného 25 nejsou žádná data, objekt buďto již neexistoval nebo se data ohledně objektu nedochovala.
5.2 Povolání ve Žlábku v roce 1900
Žlábek v roce 1900 byl relativně samostatnou vesničkou, nikdo do Žlábku za prací nevyjížděl, naopak docházeli pouze lidé z okolních vsí, například do Kupcova lomu na Pískách. Ve Žlábku bylo mnoho práce. Počátky tohoto lomu se datují do roku 1870, kde se ze začátku lámal kámen ke stavebním účelům54. Tento lom je založený na křemičitém porfyru a je ojedinělým nalezištěm fluoritu a chromitu v dokonalé krystalické formě, druhé nejbližší naleziště je až v Krušných horách55. O 300 kroků dál se nacházel Tulachův lom56. V době největšího rozkvětu lom zaměstnával 25 až 30 kameníků, 12 až 14 lamačů a 10 až 12 nádeníků a 2 až 3 páry koní odváželo kámen do okolních měst a dokonce až do Prahy57.
Místní kovář František Junek ostřil kamenické a lamačské náčiní58. Ve 20. letech 20. století kamenolom upadal, již nebylo tolik práce a tak zaměstnanci našli náhradu práce ve sklářském průmyslu59.
Brusiči se zabývali převážně broušením českého granátu, dále se vyráběly korále z černého a bílého skla, takzvané sekanice60. Korále se nakonec brousily a navlékaly. Objevila se novinka v podobě karmazínek, což byly skleněné perličky, karmazínky brousili jak muži, tak ženy61. Dále se objevilo barevné sklo, které imitovalo drahé kameny62. Při sčítání brusičů skla v roce 1930 bylo ve Žlábku 33 sklářských dělníků63.
54 Pamětní kniha Žlábku, s. 252
55 Tamtéž, s. 252
56 Tamtéž, s. 253
57 Tamtéž, s. 253
58 Tamtéž, s. 256
59 Tamtéž, s. 257
60 Tamtéž, s. 257
61 Tamtéž, s. 258
62 Tamtéž, s. 259
63 Tamtéž, s. 259
23
Ve Žlábku bylo také několik pohostinství. Známý byl hostinec U Prostředníků a hostinec U Šírů64. Jedinými obyvateli Žlábku, kteří docházeli do vedlejších Tatobit, bylo žactvo.
Zbytek obyvatel se živil převážně polním hospodářstvím, což dělalo celý zbytek pracovní síly ve Žlábku. Ti co brousili sklo, si většinou broušením pouze přivydělávali po nocích a přes zimu. Lidé, kteří nepracovali na polích ani v lomu, dělali v pohostinství, měli svůj krám, pomáhali kovářům nebo ševcům.
Obr. 1 Obraz hostince U Prostředníků Zdroj: vlastní
64 Pamětní kniha Žlábku, s. 248
24 Obr. 2 Mapa služeb ve Žlábku za rok 1958
Zdroj: Vlastní
25
První mapa nám označuje objekty služeb ve Žlábku za rok 1958. Mapa zobrazuje hranice katastrálního území Žlábku v měřítku 1:6000. V mapě je zaznačeno sedm objektů služeb, které se ve Žlábku nacházely. V roce 2019 se již žádná ze služeb ve Žlábku nenachází.
Dům s číslem 1 na mapě označuje řeznictví U Podobských, kde se z druhé strany objektu nacházel i krám se smíšeným zbožím a před objektem kdysi stála autobusová zastávka linky Turnov – Lomnice nad Popelkou.
Dům s číslem 2 na mapě označuje krám U Svobodů, kde se nacházelo taktéž smíšené zboží, převážně se základními potravinami a drogistické zboží, do tohoto smíšeného zboží se chodilo pro základní potřeby.
Dům s číslem 3 na mapě označuje sběrnu korálí pana Františka Huška, kam lidé nosili své domácí práce a pan František Hušek s korálemi jezdil z Nedvězí do Železného Brodu a odtud dále pěšky do Zásady, kde korále měnil za peníze.
Dům s číslem 4 na mapě označuje hostinec U Šírů se smíšeným zbožím a s pekařstvím.
V tomto objektu se konaly mnohé akce, například divadelní představení. V hostinci se taktéž dalo přenocovat. Během druhé světové války zde žili Němci, kteří byli přiřazeni do Žlábku.
Když budova už nefungovala jako hostinec, vznikla zde pracovní místa pro lidi, kteří vstoupili do družstva, vyráběla se zde lana a později hřebíky. V dnešní době budova slouží jako soukromá dílna.
Dům s číslem 5 na mapě označuje kovářskou dílnu pana Františka Junka, který ostřil kamenické a lamačské náčiní do místního lomu. Dále koval koně a vyráběl zakázky.
Dům s číslem 6 na mapě označuje dům ševce Vedrala, který se tímto řemeslem živil celý život.
Dům s číslem 7 na mapě označuje hostinec U Prostředníků, který byl také velmi známý, ale nekonaly se zde žádné akce, jako například v hostinci U Šírů. Tato budova byla podlouhlá, avšak původní stavba již nestojí, ale jsou patrné staré základy, na kterých je postavený objekt nový.
26
6. Škola
6.1 Národní škola Žlábek
Děti ze Žlábku musely kvůli vzdělání každý den absolvovat zdlouhavou cestu až do Tatobit.
Občanům Žlábku se krkolomná cesta do Tatobit nelíbila a to hlavně v zimním počasí.
Nakonec bylo tedy zažádáno obyvateli Žlábku s přilehlými domy u Tatobit (č. p. 82, 108, 109, 111, 124, 134, 138, 149, 162, 163, 164, 165, 166, 167, 170, 180, 181, 189, 194, 198) o povolení výstavby školy ve Žlábku z výše uvedených důvodů.65 Dne 16. listopadu 1902 byla žádost o výstavbu školy zamítnuta, nejdelší vzdálenost do školy byla z domu čísla popisného 82 v Zeleném háji a byla změřena na 3 kilometry a 70 metrů66. Nový školní inspektor Josef Porteš, zástupce ředitele měšťanské školy v Žižkově slíbil obyvatelům Žlábku svou podporu v jejich snažení67. Žádost byla tedy obnovena 7. listopadu 190668. Konečně dne 8. května 1908 bylo zemskou školní radou vyneseno povolení o výstavbě školy69. Cesta k povolení výstavby školy ve Žlábku byla dlouhá, místní školní rada v Tatobitech vzpírala se samostatné škole ve Žlábku, nakonec přestala klást odpor, ale neslíbila žádnou finanční pomoc70. Lidé ze Žlábku museli finančně přispěti71.
Dne 17. listopadu 1908 byl schválen plán na výstavbu školní budovy, stavební plán školní budovy navrhl stavitel Václav Klobouček z Nové Paky (vyplaceno 700 korun)72. Místo pro novou školní budovu daroval pan František Dědek (v hodnotě 93 korun), místní výměnkář73. Základy budovy se začaly stavět dne 13. dubna 1909.74 Lidé z vesnice a okolí se za drobný poplatek nebo zadarmo se účastnili stavění nové školní budovy. Zednické práci se věnoval mistr Horčička ze Železnice (vydáno 2134 korun), tesařinu konal mistr Babišta z Rovenska (480 korun), truhlařina byla vykonána panem Bartolomějem Kousalem z Hořenska (1615 korun), pokrývačství bylo zhotoveno mistrem Janečkem z Turnova (113 korun), klempířina udělaná mistrem Bubákem z Týna – Rovenska (438 korun) a nějaké kovářské práce (v
65 Pamětní kniha Žlábku, s. 37
66 Tamtéž s. 37
67 Tamtéž s. 37
68 Tamtéž s. 37
69 Tamtéž s. 37
70 Tamtéž s. 38
71 Tamtéž s. 38
72 Tamtéž s. 38
73 Tamtéž s. 38
74 Tamtéž s. 38
27
hodnotě 87 korun a 26 haléřů)75. Materiál dodaný na stavbu se skládal z kamenného materiálu, který dodali majitelé porfyrových lomů pan Mařan a pan Vokřínek z Tatobit (v ceně 1253 korun), cihly pocházely ze staré Lomnice (za 2315 korun), stavební dříví od Josefa a Oldřicha Drahoňovských z Tatobit (693 korun a 29 haléřů), železný materiál ze Semil (405 korun a 15 haléřů) vápno (271 korun) a nakonec školní lavice a tabule taktéž ze Semil76. Rozpočet na stavbu nové školní budovy činil 21 481 korun a 85 haléřů, skutečný náklad byl 16 000 korun.
Komisionální řízení za účelem schválení stavby se uskutečnilo dne 17. září 1909 a vysvěcení školní budovy farářem Josefem Symonem, farářem z Tatobit se konalo o pár dní později, přesněji 3. října 1909.77 Prvním učitelem na přání občanů byl František Matouš z Tatobit, učitelkou na ruční práce byla Marie Fučíková z Bradlecké Lhoty a římskokatolické náboženství vyučoval již zmíněný Josef Symon.78 Ve Žlábku se jednalo o jednotřídku.
František Matouš se 9. října 1909 přestěhoval z Tatobit do Žlábku a první den výuky započal dne 11. října 1909.79 Počáteční dny v nové škole se pracovalo převážně na školní zahrádce sázením květin, keřů, stromů a dodělávaly se poslední úpravy z vnější strany školy.80 Pan Jaroslav Drahoňovský, starosta obce Tatobity daroval škole ve Žlábku několik rybízových a srstkových keříků, na zahradě již byla úrodná hruška a třešeň, čtyři jalovcové keře daroval František Kadavý z Písku81. Škola však nebyla samostatně fungující školou (viz kapitola: Škola v období válek).
6.2 Počty žáků ve škole
Tab. 4 Počty žáků ve škole v letech fungování školy Školní rok Počet žáků
v daném roce
Celkový počet chlapců
Celkový počet dívek
1909-1910 57 32 25
1910-1911 49 23 26
1911-1912 53 Neuvedeno Neuvedeno
75 Pamětní kniha Žlábku, s. 39
76 Tamtéž s. 39
77 Tamtéž s. 39
78 Tamtéž s. 39
79 Tamtéž s. 40
80 Tamtéž s. 40
81 Tamtéž s. 40
28
1912-1913 45 25 20
1913-1914 57 32 25
1914-1915 59 31 28
1915-1916 57 30 27
1916-1917 53 Neuvedeno Neuvedeno
1917-1918 50 26 24
1918-1919 51 26 25
1919-1920 53 25 28
1920-1921 50 20 30
1921-1922 48 19 29
1922-1923 43 20 23
1923-1924 26 10 16
1924-1925 29 14 15
1925-1926 33 16 17
1926-1927 28 14 14
1927-1928 29 16 13
1928-1929 25 15 10
1929-1930 23 13 10
1930-1931 21 12 9
1931-1932 20 10 10
1932-1933 20 8 12
1933-1934 24 11 13
1934-1935 25 10 15
1935-1936 29 13 16
1936-1937 31 14 17
1937-1938 36 19 17
1938-1939 26 13 13
1939-1940 14 11 25
1940-1941 23 14 9
1941-1942 17 12 5
1942-1943 15 12 3
29
1943-1944 17 12 5
1944-1945 11 9 3
1945-1946 8 4 4
1946-1947 12 6 6
1947-1948 15 11 4
1948-1949 10 8 2
1949-1950 10 7 3
1950-1951 11 7 4
1951-1952 11 7 4
1952-1953 16 8 8
1953-1954 17 7 10
1954-1955 20 7 13
1955-1956 22 9 13
1956-1957 21 Neuvedeno Neuvedeno
1957-1958 21 Neuvedeno Neuvedeno
1958-1959 18 8 10
1959-1960 19 11 8
1960-1961 13 7 6
1961-1962 15 9 6
1962-1963 13 10 3
1963-1964 13 10 3
Zdroj: Kronika 1958, I., II. a III. díl
V tabulce vidíme počty dětí ve škole, některé údaje nejsou zaznamenány nebo se nedochovaly. V letech konání druhé světové války nebyl počet dětí chodících do školy vysoký a ani po válce se tento počet nenavýšil.
6.3 Školní rok
Zápisky do kroniky se zapisovaly vždy na začátku září z důvodu nového školního roku. Každá kapitola začíná počtem dětí, které nastoupily do ročníku, odešly během školního roku, přistoupily nebo byly vyloučeny ze školy. Jsou zde zapsány události, které se konaly v rámci školy i o prázdninách, například přistěhování nového učitele, opravy školy, slavnosti, důležité návštěvy nebo dary získané pro školu.
30
Do kronik se zapisovalo velmi detailně, každá kapitola obsahuje dokonce i názvy nemocí, které se mezi dětmi šířily, šlo převážně o spalničky a plané neštovice. Pan doktor dojížděl za nemocnými dětmi až z Lomnice nad Popelkou, jak za účelem ošetření nemocných, tak za účelem očkování. Úplně první návštěva obvodního lékaře z Lomnice nad Popelkou pana doktora Kalaše se konala 24. května 1910.82
Školní docházka činila téměř 90 % a počet neomluvených hodin se pohyboval kolem 1 %.83 Z důvodu lajdáctví museli jednoho z žáků vyloučit, aby se tak nestávalo i u jiných dětí.
V kronice najdeme též zápisy o počtech věcí, které žáci během školního roku sbírali, jednalo se převážně o železo, papír, textil, kosti a léčivé rostliny. Výtěžek peněz se rozdělil mezi děti podle zásluh, zbytek peněz se nechával na školní potřeby a školní výlety, které se konaly v červnu na konci školního roku. Výlety se nekonaly pouze po Českém ráji, ale jezdilo se například do Hradce Králové, Dvora Králové, do Prahy nebo Pardubic. Většina výletů byla pouze na jeden den, ale v některých případech se zůstávalo i přes noc. Výletů se zúčastňovali, nejen děti, ale i rodiče, též se občas škola ve Žlábku spojila se školou v Tuhani a jezdilo se na výlety společně, převážně na delší dobu v rámci úspory peněz.
Tak jako v každé kronice, tak i v těchto školních kronikách najdeme záznamy o počasí. Je shrnut celý rok, přílet a odlet stěhovavých ptáků, první sníh a napsány data, ve kterých dnech byly naměřeny maximální a minimální teplotní rekordy. V největších mrazech děti do školy nechodily, učitel musel obcházet žáky a zadávat jim domácí úkoly u nich doma. V některých dnech měli obyvatelé Žlábku zákaz vycházení ven z důvodu velkých mrazů.
Poslední záznam o škole ve Žlábku je z roku 1964, kdy ředitel školy Karel Veselý zapsal poslední slova o uzavření školy ke dni 31. srpna 1964 z důvodu malého počtu dětí.84 Děti musely nastoupit do základní školy v Tatobitech. Žáci již nemuseli chodit pěšky, protože v tomto měsíci byla dokončena autobusová zastávka ve Žlábku, kde začaly stavět pravidelné spoje autobusů. Ředitel školy Karel Veselý byl ustanoven ředitelem školy v Bělé u Turnova.85
82 Kronika Národní školy ve Žlábku, s. 10
83 Tamtéž, s. 55
84 Tamtéž, s. 55
85 Tamtéž s. 55
31 6.4 Učitelé působící ve škole a školský systém
Škola byla jednotřídka, tedy chlapci i dívky dohromady a vyučoval je vždy jeden učitel. Na pomoc chodily paní učitelky, které se často střídaly nebo byly manželky učitelů a vyučovaly ruční práce nebo pomáhaly na školní zahradě.
V Národní škole se vyučovaly tyto povinné předměty: náboženství, občanská nauka a výuka, vyučovací jazyk, zeměpis, dějepis, přírodopis, přírodozpyt, matematika, měřičství a rýsování, kreslení, krasopis, zpěv, ruční práce a tělesná výchova.
Tab. 5 Učitelé působící na škole v době fungování školy
Jméno učitele nebo učitelky působící na škole Působení v letech:
František Matouš 1909/1911
Bohumil Kripner 1911/1919
Jan Ludvík 1919/1927
Otakar Jelínek 1927/1929
František Kopecký 1929/1935
Vlasta Feiklová 1935
Bohuslav Paska 1935/1945
Karel Strnad 1945/1946
Stanislav Vaněk 1946/1950
Karel Veselý 1950/1964
Zdroj: Kronika 1958, I., II, a III. díl
V tabulce jsou zaznamenány jména třídních učitelů, nikoli pomocných učitelů nebo manželek učitelů či učitelek na ruční práce, též zde nejsou zapsáni ti, kteří na škole působili méně jak půl roku. Celkem se na škole vystřídalo deset třídních učitelů během 55 let. Nejznámějším a nejdéle vyučujícím učitelem byl Karel Veselý, který na škole působil 14 let, zasloužil se o perfektní přípravu žáků, za kterou byl oceněn.
Karel Veselý nasbíral veškeré potřebné informace i o od jeho kolegů z let předešlých a v roce 1958 začal přepisovat školní kroniky.
6.5 Učitelé jednotlivě
Ve škole se vyměnilo několik učitelů, někteří však zde nezůstávali dlouho, ale jejich životopisy a místa působení bychom si alespoň u některých měli připomenout.
32 6.5.1 František Matouš
Pan František Matouš se narodil 20. dubna roku 1879 v Bradlecké Lhotě, chodil do obecné školy v Železnici, dále do měšťanské školy v Lomnici nad Popelkou a poté na nižší reálku v Jičíně86. Učitelský ústav vystudoval v Jičíně, po maturitě působil jako správce školy v Bohdalovích, dále jako podučitel v Bratříkově a v Loučkách87. Po učitelské způsobilosti byl jmenován učitelem v Loučkách88. Roku 1903 byl přesazen do dvojtřídky na Komárově a o čtyři roky později jmenován třídním učitelem ve škole v Tatobitech. Nakonec působil ve škole ve Žlábku89.
6.5.2 Bohuslav Knipner
Narozen byl v Jičíně, jako syn kartáčníka. Působil velmi dlouho v Tatobitech, v Benešově u Semil jako učitel, pak také jako řídící učitel ve Vlastiboři90. Po učitelství ve Žlábku dostal se do Žižkova u Prahy, kde po dvouletém působení zemřel91.
6.5.3 Jan Ludvík
Jan Ludvík byl narozen 17. května 1885 v Bašnicích u Hořic92. Chodil do obecné školy v Dolní Dobré Vodě u Hořic, dále do měšťanské školy v Hořicích. Jan Ludvík maturoval na učitelské ústavě v Hradci Králové, kde vykonal zároveň i učitelskou způsobilost93. Po učitelské způsobilosti působil jako učitel na obecných školách v Košťálově, Huntířově, v Dolní Sytové, v roce 1908 byl definitivně ustanoven jako učitel ve Lhotě a v roce 1914 v Tatobitech94. V srpnu roku 1915 byl odveden a narukoval k jedenáctému pluku do Šoproně do Maďarska, téhož roku byl zařazen do pochodové setniny, s níž byl odeslán na ruské bojiště v Pruském Polsku95. O rok později velmi vážně onemocněl a léčil se v mnoha nemocnicích, nakonec byl superarbitrován, prohlášen za invalidu a propuštěn na trvalou dovolenou96. V roce 1918 opět začal působit jako učitel a to ve Žlábku, kdy v době jeho působení byla expoziturní škola proměněna ve školu samostatnou a Jan Ludvík se oficiálně 1. dubna 1920 stal jejím
86 Pamětní kniha Žlábku, s. 51
87 Tamtéž s. 51
88 Tamtéž s. 51
89 Tamtéž s. 51
90 Tamtéž s. 52
91 Tamtéž s. 52
92 Tamtéž s. 52
93 Tamtéž s. 52
94 Tamtéž s. 53
95 Tamtéž s. 53
96 Tamtéž s. 53
33
správcem97. Nakonec odešel učit do Železnice u Jičína a jeho poslední škola byla v Radimi u Jičína, kde skončilo jeho působení a zemřel ve svých pouhých 47 letech98.
6.5.4 Otakar Jelínek
Otakar Jelínek se narodil 3. února 1904 ve Smiřicích, zde také vychodil obecnou i měšťanskou školu. Učitelský ústav vystudoval v roce 1922 v Hradci Králové a tam taktéž vykonal učitelskou způsobilost99. Jako učitel působil na školách v Plavech, Nové Vsi nad Popelkou, Libuni, Lomnici nad Popelkou a na občanské škole v Železném Brodě100.
Dne 1. října 1926 nastoupil do vojenské služby u pěšího pluku 45101. Od září roku 1929 ustanoven opět učitelem ve Žlábku, nakonec se stal učitelem a správcem školy ve Vrátě a po ročním působení odebral se do Louček, kde působil až do své smrti102.
6.5.5 František Kopecký
František Kopecký se narodil 9. března 1901 ve Voděradech u Turnova a byl synem řídícího učitele103. Během začátku studia vystřídal několik obecních škol, po gymnasiálních studiích v Hradci Králové přešel na učitelský ústav, kde odmaturoval, zkoušku učitelské způsobilosti vykonal roku 1924 v Praze104. Jako učitel působil na obecních školách v Loukovci, Branžeži, Mříčné, pak se stal správcem měšťanské školy v Horní Třešňovici, učitelem obecní a měšťanské školy v Šilperku a dále ve Bzí, odtud nastoupil do školy do Žlábku. František Kopecký byl po Janu Ludvíkovi druhým správcem školy ve Žlábku105.
6.5.6 Vlasta Feiklová
Vlasta Feiklová se narodila se dne 1. června roku 1911 v Jinolicích u Jičína, jako dcera učitele, který roku 1915 padl ve válce106. Do obecní školy Vlasta Feiklová chodila v Dětenicích, pak navštěvovala gymnázium v Jičíně, kde úspěšně odmaturovala, poté se podrobila doplňovací maturitě na učitelské ústavě v Jičíně107. Zkoušku učitelské způsobilosti vykonala roku 1933 v Praze, po zkoušce začala jako učitelka působit na Slovensku, v Bílé u Českého Dubu, na
97 Pamětní kniha Žlábku, s. 53
98 Tamtéž s. 53
99 Tamtéž s. 53
100 Tamtéž s. 53
101 Tamtéž s. 53
102 Tamtéž s. 54
103 Tamtéž s. 54
104 Tamtéž s. 54
105 Tamtéž s. 54
106 Tamtéž s. 54
107 Tamtéž s. 54
34
Malé Skále, na měšťanské škole v Zásadě, na obecné škole v Horské Kamenici, odkud se posléze přemístila do Žlábku108. Vlasta Feiklová se stala první správkyní školy ve Žlábku a zároveň učitelkou, odtud se dostala do dvojtřídní obecné školy do Jirkova u Železného Brodu109.
6.6 Škola v období válek
Psal se den 28. října 1918 a školou zavládlo nevylíčitelné nadšení. Lid odložil práci a oddával se prvním radostným dojmům z národní svobody. Po dlouhé chmurné době zavládly první chvíle štěstí.
Na školní budově zavlály prapory v národních barvách, ze stěny učebny byl stržen obraz rakouského císaře, mládež spálila nenáviděný žlutočerný prapor za zpěvu státní hymny, provolávali slávu republice a jejímu osvoboditeli Masarykovi, tak tomu bylo i na jiných školách. V podvečer téhož dne se občanstvo ve velkém počtu zúčastnilo průvodu v Tatobitech, kde bylo vysvětleno, co tento den znamená v dějinách našeho národa, aby příští generace měla před očima živý pomník památné události našeho národního osvobození110. Byly zasázeny naše národní stromy ve všech obcích Československé republiky.
Lípy svobody byly zasazené jak v Tatobitech, tak ve Žlábku naproti čísla popisného 24, vedle okresní silnice111.
Americkou misí v červenci roku 1919 bylo přiděleno osm kilogramů pšeničné mouky, dvě a půl kila rýže, jeden a čtvrt kila fazolí, osm kila sádla, necelé tři kilogramy kakaa, dvacet šest krabic kondenzovaného slazeného mléka a třináct krabic kondenzovaného mléka neslazeného112.
Zdejší osadní zastupitelstvo jako vydržovatel expozitury ve Žlábku, se usnesla v roce 1912 žádost, aby zdejší exponovaná tříd byla oddělena od mateřské školy v Tatobitech a byla spojena ve třídu jednotřídní113. Tato žádost byla podána zemskou školní radou dne 7. června roku 1912 prostřednictvím okresní školní rady v Semilech. Vynesením ze dne 7. února 1914 sdělila zemská školní rada, že finanční stav království českého nedopouští, aby expozitura
108 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 55
109 Tamtéž s. 55
110 Tamtéž s. 41
111 Tamtéž s. 41
112 Tamtéž s. 42
113 Tamtéž s. 42
35
žlábecká byla přeměněna v samostatnou školu, ale že je možné po zlepšení zemských financí zažádat znovu114. Osadní zastupitelstvo vyčkávalo na vhodnější příležitost, ale první světová válka oddálila žádost až do roku 1919, kdy okresní školní rada žádost o přeměnu expozitury a přeměnu na samostatnou školu znovu obnovila115.
Žádost byla kladně vyřízena vynesením zemské školní rady ze dne 30. srpna 1919, kdy přeměna nastane s plnou platností platit od 1. ledna roku 1920 a do této jednotřídní školy měly docházet děti školou povinné z katastrální obce Žlábek a z dvaceti čísel popisných obce Tatobity116. Okresní školní rada v Semilech vynesla usnesení a nařídila osadnímu zastupitelstvu, aby pro novou školní obec byla zvolena školní rada117.
Ve schůzi osadního zastupitelstva ve Žlábku dne 11. ledna 1920 byli zvoleni do nové školní rady tito členové: Jan Hlava, František Janda, František Svoboda, Josef Jaček, Bohumil Hušek a Jan Ludvík, první schůze se konala 22. února 1920118.
Obr. 3 Škola ve Žlábku v roce 1932 Obr. 4 Škola ve Žlábku v roce 2019 Zdroj: Pamětní kniha Žlábku Zdroj: vlastní
114 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 43
115 Tamtéž s. 43
116 Tamtéž s. 43
117 Tamtéž s. 43
118 Tamtéž s. 43
36
7. Světové války
7.1. První světová válka
Pro mnoho lidí, kteří zažili první světovou válku, zůstane navždy nezapomenutelný den 28.
června 1914, kdy gymnazista Princip spáchal atentát v Sarajevu na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda de Este a jeho choť. Žádné zadostiučinění se nekonalo a na svatou Annu 26. července byla nařízená částečná mobilizace rakouské armády a téměř ihned byla vypovězena válka rakousko-uherskému Srbsku, ta měla být vedena jako trestní výprava do Srbska. Avšak Německo se zastalo Rakouska-Uherska a Rusko Srbska, stala se z ní válka světová, neboť následovalo vypovězení války Francií, Velkou Británií, Belgií a Japonskem, ostatní státy zůstaly zatím neutrální. Mobilizace byla velice rychlá a Evropa se dostala ihned do víru válečného.
Nastaly odvody, narukování, cesty vojínům za doby jejich vojenského výcviku, dovolené vojínů, příchod raněných a invalidů, oslavy vítězství, soupisy zásob a jiné věci připomínající válečné období. Svolávací vyhlášky o odvodech byly neustále v permanenci. Ze Žlábku narukovalo ihned deset vojáků a mnozí nevojáci odešli dobrovolně na různé vojenské práce119. Na opuštěných polích pracovali staří sedření lidé, ženy a děti. Kvůli nedostatkům a špatné organizaci zásobování vojsk, byly na pracujícím zemědělském lidu zásoby sprostě vymáhány. Druhý rok války bylo povoláno veškeré mužstvo do 50 let. Rodinám vojáků se vyplácely podpory, pro Žlábek přes jedenáct tisíc měsíčně120. Začínala drahota a za peníze se těžko nakupovalo, měna byla znehodnocena. Zavedeny byly potravinové lístky již v druhém roce války, za které se velmi brzy již nedalo nic sehnat, přestalo cokoli fungovat v běžném životě a k rozvratu Rakouska-Uherska chybělo už jen velice málo. Monarchie byla už tak zoufalá, že mobilizovala muže do 55 let. S obyvatelstvem bylo hrubě zacházeno, byly uvalovány pokuty a tresty. Náš lid vše protrpěl a nakonec odpustil.
Na podzim před rozvratem Rakouska-Uherska rozšířila se epidemie chřipky, během jednoho dne byly v Tatobitech dokonce až dva pohřby121. Škola ve Žlábku byla uzavřena od 20. října do 3. listopadu roku 1918122. Majetek byl po Evropě zničen za miliardy, byly povražděny miliony nevinných lidí, jež generálové hnali na jatka, zmrzačeno nespočet lidí, byla zničená
119 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 95
120 Tamtéž s. 95
121 Tamtéž s. 100
122 Tamtéž s. 100
37
umělecká díla, památky, vypálily se města i vesnice, po kterých zbyla jen spoušť. Lidé vedli válku, zplodili vražedníky, zloděje, lichváře a zahubili lidstvo mravně i tělesně.
Rakousko-Uhersko se rozpadlo. Nastala svoboda, rovnost a bratrství v samostatném Československu. Zvítězila pravda nad lží, poctivost nad úskokem a lstí, svoboda nad tyranií, kultura nad surovostí, kniha nad mečem123.
Podle katastru v roce 1924 byla celková rozloha Žlábku 216 hektarů, 44 arů a 62 metrů čtvereční124.
7.2. Pomník padlých vojáků ve světové válce
Ustanovení návrhu na tvorbu památníku bylo zvoleno sborem dobrovolných hasičů ve Žlábku v roce 1931, rok později došlo k uskutečnění práce125. Pomník byl nakoupen v Lomnici nad Popelkou se zárukou na písmo a materiál na dvacet let v ceně 3700 korun126. Místo bylo zvoleno před Šírovým hostincem, pak na Jačkově poli v rohu, kudy vede cesta, z obou návrhů však sešlo. Nakonec se přihlásil Bohumil Hušek, že by pro něj byla čest mít tento pomník na svém pozemku k tak významnému uctění památky bývalým bližším127.
Při dobrovolné sbírce bylo darováno občanstvem na památník celkem 2436 korun128. Zahrádka (drátěná) kolem pomníku byla zhotovena panem Slavíkem z Turnova za 450 korun, dovoz zahrádky stál 10 korun, kamenická práce 260 korun a kámen (porfyr) 69 korun129. Pomník stál tedy celkem 4489 korun. Do jamky v porfyrovém kvádru byla uložena skleněná lahvička zapečetěná a obalená látkou proti vlhkosti, v ní byla vsunuta pamětní listina se stručnými dějinami obce a tehdejší kovové peníze (5 korun, 1 koruna, 50 haléřů, 20 haléřů, 10 haléřů a 5 haléřů)130. Pomník byl plánovaný být odhalený občanům Žlábku 29. května 1932, z důvodů špatného počasí muselo být odhalení posunuto na 5. června téhož roku.131
123 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 102
124 Tamtéž s. 17
125 Tamtéž s. 117
126 Tamtéž s. 117
127 Tamtéž s. 118
128 Tamtéž s. 118
129 Tamtéž s. 118
130 Tamtéž s. 118
131 Naše Tatobity od minulosti k dnešku, 2014. s. 60
38
Obr. 5 Pomník padlým vojákům v první světové válce Obr. 6 Detail pomníku
Zdroj: vlastní Zdroj: vlastní
Na obrázcích vidíme, v jakém stavu je památník v roce 2019, svíčky se sem chodí zapalovat, nápisy jsou k přečtení, ale nikterak výjimečnou péči tento pomník bohužel nemá.
Na pomníku je vyrytých čtrnáct jmen statečných mužů, kteří padli za naši vlast. Jednalo se o Jana Brunclíka, Aloise Huška, Jana Huška, Vincence Huška, Josefa Kobrleho, Františka Kobrleho, Jaroslava Kouckého, Vavřince Kouckého, Josefa Lohaře, Františka Macha, Františka Matouše, Josefa Plívu, Jaroslava Šindeláře a Františka Vokřínka.
7.3. Meziválečné období
Roku 1924 na žádost z roku 1921 se Žlábek odloučil od Tatobit a stal se samostatnou obcí až do roku 1961132. Telefonní linka byla zřízena roku 1928 ze Zeleného háje přes Žlábek do Tatobit133. Dne 3. července 1929 zavedl první občan žlábecký pan Ladislav Kupec pro svůj dům elektrické připojení na kotelský transformátor134. Téhož roku byla zavedena před Vánoci autobusová linka Semily – Zelený háj135 (tato linka nevedla přes Žlábek). O dva roky později byla zřízena autobusová linka Turnov – Tatobity – Žlábek – Lomnice nad Popelkou, čekárna
132 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 21
133 Tamtéž s. 19
134 Tamtéž s. 23
135 Tamtéž s. 24
39
byla dostavěna až roku 1964136. Od 23. srpna 1933 bylo započato kladení nových telegrafních drátů na lince Hradec Králové – Praha, dosavadní linka směrem od Zeleného háje byla doplněna a nově odbočuje na Rovensko pod Troskami U Šírova hostince se stavbou nových telegrafních tyčí k Rovensku pod Troskami137.
7.4. Druhá světová válka
Osudný rok 1938 přinesl mnoho utrpení. Dne 21. září 1938 rozhodovala vláda naší republiky o požadavcích vlády britské a francouzské, které nutily nás k přijetí těžkých podmínek, mezi nimiž bylo také odstoupení našeho velikého území Německu. Jelikož byla naše republika a samostatnost ohrožena, byla vyhlášena 23. září 1938 mobilizace československé armády.
Píše se rok 1945 a tento rok je velmi důležitým mezníkem v dějinách lidstva, skončila nejhrůznější a největší válka, kterou Němci začali, aby ovládli svým nacistickým režimem celou Evropu, nepovedlo se, neboť státy jako Velká Británie, USA a Rusko porazily německou nacistickou armádu v květnu 1945 a lidstvo bylo od Německa osvobozeno138. V tomto roce čítal hasičský sbor ve Žlábku celkem 21 členů, dvacet mužů a jednu ženu, následkem přesídlení do pohraničí odešlo pět členů, během tohoto roku se nekonaly ve Žlábku žádné veřejné schůze139.
Do tohoto válečného konfliktu se dostala většina států světa a s více než 60 miliony obětí se tento konflikt stal nejvíce zničujícím válečným střetnutím lidstva za celou dobu jeho existence. Tato válka nebyla hrůzná jen na válečných místech, ale válku doprovázely také zločiny proti lidskosti, nepřijatelné zacházení se zajatci, holokaust a tomu podobná zvěrstva.
Válka zuřila a muži, ženy i děti ve Žlábku žili ve strachu a nikdo si nebyl jist chvíle, zda pro něho nepřijede auto gestapa, tedy německá tajná státní policie která měla velkou moc v protektorátu a neodvedla jej do vězení nebo do koncentračního tábora140. Mnohým se to již stalo, ani nevěděli proč, tak jak se to stalo předákům hasičským, kteří byli ve velkém počtu zatknuti gestapem a vězněni v Malé pevnosti Terezín, kde mnozí podlehli mučení141. Když Německo prohrálo u Stalingradu, tak mnohým i občanům Žlábku svitla známka naděje, že
136 Pamětní kniha Žlábku, 1931 s. 24
137 Tamtéž s. 29
138 Kronika: Místního svazu požární ochrany, s. 37
139 Tamtéž s. 37
140 Tamtéž s. 38
141 Tamtéž s. 39
