Tech n ická un iv er zita v Lib er ci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Historie
Studijní program: Historické vědy Studijní obor: Historie
OSLAVY PRVNÍHO MÁJE NA LIBERECKU V LETECH 1945–1989,
JEJICH ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ A PRŮBĚH
MAY DAY CELEBRATIONS IN LIBEREC REGION BETWEEN 1945–1989, THEIR ORGANIZATIONAL ARRANGEMENTS AND PROCESS
Diplomová práce: 2013–FP–KHI–246
Autor: Podpis:
Bc. Alena ČERNÁ
Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav PAŽOUT Ph.D.
Počet
stran schémat obrázků tabulek pramenů příloh
217 2 0 5 0 90
V Liberci dne:
Zadání práce
Čestné prohlášení
Název práce: Oslavy 1. máje na Liberecku v letech 1945-1989, jejich organizační zajištění a průběh.
Jméno a příjmení autora: Alena Černá
Osobní číslo: P10001013
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 21/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména
§ 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi své diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě, a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne:
Bc. Alena Černá
Na tomto místě bych ráda poděkovala všem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout, zejména PhDr. Jaroslavu Pažoutovi Ph.D. za trpělivé vedení a cenné rady.
Dále děkuji pracovníkům Národního archivu v Praze, Státního okresního archivu v Liberci a Severočeského muzea v Liberci za vstřícný přístup při vyhledávání pramenů a v neposlední řadě děkuji své rodině za podporu, kterou mi při psaní práce poskytla.
Oslavy Prvního máje na Liberecku v letech 1945–1989, jejich organizační zajištění a průběh
Anotace
Předkládaná diplomová práce se zabývá oslavami Prvního máje na Liberecku od konce druhé světové války, především v době vlády Komunistické strany Československa.
V této době to byl nejmasovější státní svátek, který strana využívala ke své propagaci.
Oslavy Prvního máje jsou ukázkou hodnot a cílů československého socialismu, se kterými se díky prožitku z oslav měly ztotožnit masy účastníků. Avšak ne vždy tomu tak bylo a pohled veřejnosti na oslavy se v průběhu let měnil.
Práce je rozdělená na tři velké oddíly, rozčleněné dále do pěti kapitol, kdy v prvním je mapována historie a původní význam oslav Svátku práce. Jedná se o kapitolu 1. Druhý oddíl, kapitola 2, se zabývá mechanismy příprav, propagace, průběhu a zhodnocení oslav na několika úrovních státní správy a v různých organizacích.
Ukazuje, jak byl liberecký region ve svém konání ovlivňován ústředními výbory Národní fronty a komunistické strany a které konkrétní organizace a podniky v okrese měly oslavy na starosti. Poslední úsek, kapitoly 3 až 5, se zabývá přesným vymezením zkoumaného území a konkrétními příklady průběhu oslav v jeho jednotlivých obcích.
V jejím závěru je zhodnocen pohled veřejnosti na oslavy Prvního máje, jak se měnil v průběhu doby. Vyzdviženy jsou roky, které se v rámci oslav dají považovat za zlomové – 1949, 1968 a 1970.
Klíčová slova
První máj, Liberecko 1945–1989, Svátek práce, Komunistická strana Československa, Národní fronta.
May Day Celebrations in Liberec Region between 1945 and 1989, Their Organization and Procedure
Summary
This diploma thesis deals with the May Day celebrations in Liberec region from the end of the Second World War, especially under Communist rule. At that time, it was the mass public holiday which the Communist Party used to its promotion.
The celebrations of the 1st May are the example of values and aims of the Czech socialism which the masses of participants, thanks to the enjoyment of the celebrations, should have identified with. Nevertheless, it was not always like this and the public opinion on the celebrations changed over the years.
The thesis is divided into three big sections, sub-divided into five chapters.
In the first section, the history and the original sense of the celebrations of the May Day are described. It is the chapter 1. The second section, chapter 2, deals with the preparation, promotion, procedure and evaluation mechanisms at several levels of the public administration and in different organisations. It shows how the action of the Liberec region was influenced by the central committees of the National Front and the Communist Party and which concrete organisations and companies were in charge of the celebrations in the region. The last section, chapters 3 to 5, describes the exact demarcation of the studied area and the concrete examples of the procedure of the celebrations in individual municipalities. In conclusion, the public opinion on the May Day celebrations and its changes over the time are evaluated. The years which can be considered as turning points – 1949, 1968 and 1970 – are highlighted.
Key words
1st May, Liberec region 1945–1989, May Day, Communist Party of the Czechoslovakia, National Front.
Les Célébrations du 1
erMai dans la région de Liberec entre 1945 et 1989, leur organisation et déroulement
Sommaire
Ce mémoire de maîtrise parle des célébrations du 1er Mai dans la région de Liberec depuis la fin de la Seconde guerre mondiale, avant tout pendant la période du gouvernement du Parti communiste de la Tchécoslovaquie. Dans ce temps-là, c’était la fête nationale la plus massive dont le Parti communiste s’est servi pour sa promotion.
La fête du 1er Mai est un exemple des valeurs et des buts du socialisme tchécoslovaque avec lesquels les masses de participants devraient s’identifier grâce à l’impression des célébrations. Néanmoins, ce n’était pas toujours perçu de cette façon et l’opinion publique sur les célébrations changeait au cours des années.
Le mémoire est divisé en trois grandes sections et subdivisé en cinq chapitres.
Dans la première section, l’histoire et le sens primitif des célébrations du 1er Mai sont étudiés. C’est le chapitre 1. La seconde section, chapitre 2, parle du mécanisme de la préparation, de la promotion, du déroulement et de l’évaluation fait par plusieurs niveaux de l’administration du pays et par différentes organisations. Elle montre comment les actes de la région de Liberec étaient influencés par les comités centraux du Front national et du Parti communiste et quelles organisations et entreprises concrètes étaient en charge des célébrations dans la région. La dernière section, les chapitres 3 à 5, aborde la circonscription exacte du territoire étudié et des exemples concrètes du déroulement des célébrations dans les communes. Dans la conclusion, l’opinion publique sur les célébrations du 1er Mai et son évolution pendant cette époque est évaluée. Les années considérées comme une rupture dans le cadre des célébrations, c’est-à-dire 1949, 1968 et 1970, sont accentués.
Mots clés
1er Mai, la région de Liberec 1945–1989, la Fête du travail, le Parti communiste tchécoslovaque, le Front national.
Obsah
Úvod... 11
Kritika literatury ... 14
Kritika pramenů... 16
1 Vznik a historie Prvního máje... 18
1.1 Význam Prvního máje ... 18
1.2 Ideologie stran slavících První máj... 22
1.3 Proč zrovna 1. květen?... 27
1.4 Cesta k Prvnímu máji v Čechách... 29
1.5 První oslavy Prvního máje v Čechách a proměny oslav v Československu.. 32
2 Průběh Prvních májů po roce 1948 na Liberecku... 39
2.1 Politická hierarchie při organizaci májových oslav na Liberecku... 42
2.1.1 Vyšší organizační jednotky ... 43
2.1.2 Nižší organizační jednotky... 49
Jednotný plán kulturně výchovné činnosti... 52
2.2 Co vše bylo potřeba při organizaci májových oslav zajistit ... 56
Ideologie... 56
Informace pro veřejnost, propagace, tisk... 60
Agitační kampaň... 67
Rozhlas... 70
Soutěže ... 71
Jarní úklid... 74
Výzdoba... 77
Materiál... 80
Podniky ... 81
Školy ... 82
Organizační štáb... 86
Pořadatelé a technické zabezpečení... 87
Doprava ... 89
Finanční zajištění... 90
2.3 Kultura ve službách Prvního máje ... 92
2.3.1 Celorepublikový dosah ... 93
2.3.2 Některé akce na Liberecku a v Liberci ... 95
Knihovny ... 95
Kina... 96
Divadla... 97
Lidové veselice a estrády... 99
Osvětové besedy... 102
Park kultury a oddechu... 102
Akce pro děti ... 103
Ostatní ... 104
3 Liberec, ukázkové město oslav ... 106
3.1 Předvečer Prvního máje, aneb rozsviťte lampióny…... 106
3.2 Nadešel velký den... 110
3.2.1 Budíček, aneb celé město vstává s hudbou... 110
3.2.2 Všichni před tribunu, aneb řazení do průvodu, průvod a manifestace 111
Ideové čelo... 113
Hlavní průvod ... 114
Lidový průvod ... 121
Manifestace... 125
3.2.3 Dopolední ochutnávky zábavy, radostná odpoledne a večerní lidové veselice ... 128
Na náměstí... 128
Dětská pouť... 130
Odpoledne a večer ... 133
4 Liberecko a jeho spádové oblasti... 136
4.1 Vymezení okresu Liberec... 137
Rozdělení spádových oblastí... 139
4.2 Průběh oslav ve vybraných obcích... 141
5 Jak to všechno dopadlo, aneb zprávy o Prvním máji ... 162
5.1 Roky 1946 a 1947... 166
5.2 Roky 1948-1959 ... 167
Rok 1949 ... 169
Padesátá léta... 172
5.3 Roky 1960-1965 ... 176
5.4 Roky 1966-1968 ... 178
Rok 1968 ... 180
5.5 Roky 1969-1979 ... 181
Rok 1970 ... 184
Sedmdesátá léta... 186
5.6 Roky 1980-1990 ... 188
Rok 1990 ... 189
Závěr... 192
Seznam zkratek... 198
Seznam pramenů... 201
Seznam literatury... 204
Seznam názvů libereckých ulic ... 207
Seznam příloh ... 210
Přílohy ... 217
Úvod
Masové oslavy představují jeden ze způsobů, jak ovládat veřejnost.Spojují lidi totiž v jeden celek. Tomuto celku dávají existenční smysl, naplňují jej kolektivním prožitkem, pocitem sounáležitosti, očišťují jej před ním samotným. Ukazují mu falešně vytvořenou jednorodost ve společnosti a všeobecnou rovnost. Právě díky tomu mají potenciál vnutit svým účastníkům přesně takové pocity, jaké by měli mít a udělat je šťastnými.1 Takový oslavující dav pak snáze přistoupí na podmínky jím manipulujícího oslavence a přijme jím předkládané pravdy za své. Nedílnou součástí masových oslav je pravidelnost a jejich ritualizace, protože rituály napomáhají ztrátě úsudku a zastírají nebezpečí ztráty legitimity chování.
Typickým příkladem ritualizovaných masových oslav jsou oslavy Prvního máje, Svátku práce, úzce spojené se socialistickým hnutím a komunismem. Právě v éře komunismu byl nejen v Československu v letech 1948–1989 První máj zneužíván jako masové hnutí, které mělo straně pomoci upevnit její pozici. Svou teatrálností se lidem až v přehnané míře snažil předkládat pocity radosti štěstí a černobílé vidění světa.
Tato diplomová práce se zabývá oslavami Prvního máje za komunistického režimu s tím, že přesahuje do roků 1945, 1946 a 1990. Předmětem zájmu jsou oslavy ne přímo v hlavním městě, centru dění, ale tak trochu na okraji republiky, na Liberecku.
Vychází z předpokladu, že zde nebyly oslavy tolik exponované a snáze se při nich mohly projevit různé nálady ve společnosti. Cílem práce je zmapovat pozadí oslav v tomto regionu, jejich průběh a přijetí společností. Protože toto téma je zatím v pozadí badatelského zájmu a je k němu jen velice málo ucelenějších studií, snaží se práce především podat základní obraz těchto oslav a otevřít tak pole k detailnějšímu zkoumání. Práce využívá metod historické antropologie, používá komparativní postupy a zaměřuje se na mikrohistorický pohled na prvomájovou problematiku.
1 Přestože „tato jednorodost založená na rovnosti však vyžaduje, zdánlivě paradoxně, ale přitom zákonitě, přísné hierarchické uspořádání, v němž význam jednotlivé složky systému až po určitou konkrétní osobnost je dán výlučně mírou podílu na oné obecné Subjektivitě systému a mimo ni není ničím.“
MACURA, Vladimír, Šťastný věk. Symboly, emblémy a mýty 1948–1989, Praha, Pražská imaginace, 1992, ISBN 80-7110-100-1, s. 110.
Práce je rozdělena do pěti větších celků, které jsou ještě rozděleny na podkapitoly a ty na další celky. Postupuje od obecných informací ke konkrétním událostem a příkladům a v závěrečné kapitole všechny poznatky shrnuje do uceleného obrazu vývoje oslav od 2. poloviny čtyřicátých let do sametové revoluce a roku následujícího.
První kapitola má především kompilativní charakter a jejím cílem je ukotvit oslavy Prvního máje v dobových souvislostech. Znalost historického základu oslav a jejich přijetí v Československu pomáhá lépe pochopit pohled na oslavy po roce 1948.
Kapitola se nejprve zabývá tím, jak došlo k tomu, že se stal Svátek práce tak oblíbeným, proč se slaví právě 1. května a z jakých historických rovin na něj lze nahlížet. Nastiňuje politické pozadí stran, které oslavy propagovaly, a to jak v mezinárodní rovině, tak v oblasti budoucího československého státu, a ukazuje cestu k první oslavě Prvního máje v Čechách i pozdější vývoj oslav v zemi.
V práci jsou navíc uváděny dobové názory komunistické propagandy, aby si čtenář mohl udělat obrázek o tom, jak byly události vzniku oslav vykládány společnosti v době, kdy měly v propagandě oslavy Prvního máje přední místo.
Druhá kapitola zasazuje První máj do širokého spektra významných dní komunistického režimu, ukazuje na jeho výjimečnost a poukazuje na konkrétní postupy při jeho organizaci na Liberecku. Nejprve uvádí hierarchii orgánů Národní fronty a státní správy, které se na přípravách každoročně podílely. Mapuje komunikaci mezi nimi a přímo ukazuje, který úřad či podnik měl kterou část příprav na starosti. Také se zabývá mechanismy, kterými komunistická strana dostávala První máj do podvědomí lidí v tom pro ně správném úhlu pohledu. Mezi ty patřily agitační neděle, jarní úklid, ideologické články v novinách, výzdoba, ale i kulturní pořady a přednášky. V neposlední řadě se zabývá i materiálem, který byl k Prvnímu máji vydáván a dodáván.
Třetí kapitola je věnovaná převážně městu Liberci. Na příkladu tohoto města je dopodrobna představen průběh oslav i předmájového večera. Ukazuje, jak vypadal lampiónový průvod a vatra míru, kudy šel manifestační průvod a kdo v něm pochodoval, kde stála tribuna, kdo z umělců vystupoval v estrádních pořadech a kdo měl hlavní projev. Okolní obce se u svého okresního města inspirovaly.
Tématem čtvrté kapitoly jsou oslavy Prvního máje na území Liberecka, které je na jejím začátku přesně vymezeno. Práce se i z důvodu dochovaných pramenů zabývá především okresem ještě před připojením Frýdlantska při správní reformě
v roce 1960. Ukazuje, jak probíhaly oslavy v dalších městech okresu, a zaměřuje se na jejich spádové oblasti, do nichž byly jednotlivé obce zařazeny.
Nakonec je v páté kapitole charakterizována většina prvomájových oslav mezi roky 1945 až 1990. Jsou zaznamenány proměny, především u toho, co bylo v propagaci důležité pro stranu, a u přijímání oslav veřejností. Práce se zaměřuje na rok 1968, který byl nejodlišnější prvomájovou oslavou, a porovnává jej s jinými prvomájovými oslavami.
Kromě první kapitoly všechny ostatní v podstatě vycházejí pouze z pramenů, případně z dobové literatury. Soupis všech pramenů i literárních podkladů je v závěru práce. Součástí práce je ještě soupis libereckých ulic a změn jejich názvů, seznam zkratek, několik tabulek vztahujících se k libereckému Prvnímu máji a schémata umožňující lepší pochopení složitých vztahů mezi jednotkami státní správy a Národní fronty. Nedílnou součástí diplomové práce jsou i obrazové přílohy, které doplňují celkový ráz Prvních májů na Liberecku. Na závěr se práce také zaměřuje na zhodnocení zpracovaného tématu a nastiňuje další možné cesty témata k bližšímu zkoumání.
Vzhledem k rozsáhlosti a dosavadní neprobádanosti tématu se nakonec z časových důvodů práce nezabývá výpověďmi účastníků, ani státně bezpečnostní otázkou. Těmito směry je možné na práci navázat a rozšířit tak téma Prvního máje o další zajímavé pohledy. Cílem diplomové práce je otevřít problematiku oslav Prvního máje, dostat ji do širšího badatelského povědomí a především připravit pevný základ pro další zkoumání podrobností.
Kritika literatury
Jak již bylo zmíněno výše, téma Prvního máje není středem badatelského zájmu, proto nemáme k dispozici příliš novějších prací. V podstatě se jedná pouze o kratší studie a články. Například článek Joanny Królak se zabývá vyzněním prvomájových oslav v Praze roku 1968,2 Jana Ratajová stručně shrnuje dějiny Prvního máje mezi roky 1948–1989 v článku podobném slovníkovému heslu,3 což je také případ textu v publikaci Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-19674. Přínosným článkem byl text Mariny Zavacké o prezentaci Prvního máje na Slovensku za druhé světové války.5
Zapsat První máj do povědomí širší veřejnosti se snažil Roman Krakovský, který je autorem jediné ucelené publikace o Prvních májích v Československu, která vyšla po roce 1989. Bohužel tato kniha vyšla pouze ve francouzštině.6 Její anglické, německé i české vydání se teprve připravují. Navíc v Čechách je tato publikace prakticky nesehnatelná. Roman Krakovský také přispěl článkem o Prvních májích do časopisu Dějiny a současnost7. Článek je však příliš krátký, autor v podstatě jen popisuje všeobecně známé skutečnosti.
Co se týká dobové literatury o Prvním máji, ta je podstatně rozmanitější.
Vycházela řada studií zabývajících se jeho historií. Stěžejní je práce Antonína Boučka, ze které v podstatě čerpají všichni další autoři.8 Vycházela také řada sborníků s ideovou prvomájovou prózou i poezií. Tyto publikace jsou ideologicky zabarvené, poplatné své
2 KRÓLAK, Joanna, Pravda vítězí, ale dá to fušku. Oslavy 1. máje 1968, in: Pražské jaro 1968.
Literatura, film, média. Materiály z mezinárodní konference pořádané literární akademií za spolupráce s městskou knihovnou Praha 20.-22. května 2008, Praha, Literární akademie, 2009, 388 s, ISBN 978-80- 86877-38-9.
3RATAJOVÁ, Jana, Pražské májové oslavy 1948–1989. Příspěvek k dějinám komunistické propagandy.
Kuděj 2, 2000, č. 1, zde s. 51-64, ISSN 1211-8109.
4 KNAPÍK, Jiří - FRANC, Martin a kol., Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967, svazek II P-Ž, Praha, Academia, 2011, 1297 s., zde s. 754-756, ISBN 978-80-200-2019-2.
5 ZAVACKÁ, Marina, Prvé máje v režimovém tlači 1939–1944, in: ŠUCHOVÁ, Xenia (ed.), Luďáci a komunisti: Súperi? Spojenci? Protivníci?, Prešov, Universum, 2006, zde s. 130-137, ISBN 80-89046- 38-X.
6 KRAKOVSKÝ, Roman, Rituel du 1er mai en Tchécoslovaquie 1948–1989, Paříž, L’Harmattan, 2004, 212 s, ISBN 2747575187.
7 KRAKOVSKÝ, Roman, Ať žije první máj! Rituál oslav Svátku práce, Dějiny a současnost 28, 2006, č. 1, s. 17-20, ISSN 0418-5129.
8 BOUČEK, Antonín, První máj, jeho vznik, historie a význam, Praha, nakladatelství Svoboda, 1946, 170 s.
době. Ve všech jsou události kolem vzniku oslav i předúnorových let vykládány v podstatě stejně, nehledě na to, zda publikace vznikly v padesátých či osmdesátých letech. Avšak jsou to v podstatě jediné studie popisující vznik Prvních májů. Proto z nich diplomová práce tyto informace čerpá, ale snaží se události nehodnotit a být objektivní. Vzhledem k povaze této dobové literatury je s ní v práci částečně zacházeno i jako s prameny. Jde zejména o práce Slavíme 1. máj. Pásmo k oslavě největšího dělnického svátku9 a Radostný máj. Sborník kulturního materiálu pro soubory lidové tvořivosti.10
V práci je též použita pomocná literatura, zabývající se mechanismy vlády i společnosti s Prvním májem souvisejícími. Asi nejdůležitější byly publikace Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004, I. díl:
Období 1861 – 193811. Kniha Erica Hobsbawma The Invention of Tradition12 zabývající se vznikem tradic v 19. stol. a články Roberta Filipa ve Fontes Nissae.13, které pojednávají o vývoji Okresního národního výboru v Liberci.
9 KYTKA, Antonín (ed.), Slavíme 1. máj. Pásmo k oslavě největšího dělnického svátku, Praha, Ústřední oddělení kulturní ÚRO, 1947, 10 s.
10 NEJEDLÝ, Ladislav (ed.), Radostný máj. Sborník kulturního materiálu pro soubory lidové tvořivosti, Praha, Orbis, 1953, 85 s.
11 MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol., Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861 – 2004, I. díl: Období 1861 – 1938, Brno, Doplněk, 2005, 1021 s, ISBN 80- 7239-178-X.
12 HOBSBAWM, Eric John, The Invention of Tradition, Cambridge, Cambridge University Press, 1983, 322 s, ISBN 0-521-24645-8.
13 FILIP, Robert, Okresní národní výbor Liberec v letech 1945 až 1960. Část I. (1945-1951), in: Fontes Nissae 6, 2005, zde s. 156-181, ISBN 80-7372-007-8.;FILIP, Robert, Okresní národní výbor Liberec v letech 1945 až 1960. Část II. (1952-1960), in: Fontes Nissae 8, 2007, zde s. 151-173, ISBN 978-80- 7372-280-7.; FILIP, Robert, Okresní národní výbor Liberec v letech 1960 až 1969. Správní vývoj okresu Liberec, in: Fontes Nissae 12, 2011, zde s. 225-251, ISBN 978-80-7372-827-4.
Kritika pramenů
Pramenná základna diplomové práce je hodně široká. Práce čerpá především z pramenů Státního okresního archivu v Liberci, konkrétně z fondů Okresního národního výboru v Liberci a Městského národního výboru v Liberci. Dále byly využity materiály z fondu Ústředního akčního výboru Národní fronty uloženého v Národním archivu v Praze, kde jsou důležité údaje k distribuci tiskového materiálu, rozvržení referentů krajských a okresních měst, hodnocení oslav a především názorná ukázka budování ideologie Prvního máje.
V pramenech Státního okresního archivu v Liberci jsou zaznamenána především jednání Okresního národního výboru a Městského národního výboru, konkrétně jejich komisí, které měly přípravy Prvního máje na starosti. Materiály obsahují i záznamy vysílání libereckého rozhlasu po drátě, rozvržení průvodů a spádových oblastí apod.
K přiblížení výzdoby ulic i atmosféry průvodu jsou v práci využity mimo jiné fotografie z fotodokumentačního oddělení Severočeského muzea Liberci. Tyto materiály byly využívány především v kapitolách dvě, tři a čtyři. Pro kapitolu pět jsou využity zejména obecní a školní kroniky, fotokroniky a noviny. Tento různorodý materiál také pomohl odhalit detaily v informacích výše zmíněných pramenů a tyto detaily jsou zapracované v celém obsahu práce.
Je ovšem potřeba zdůraznit, že stejně jako byla dobová literatura poplatná režimu, byly všechny tyto materiály tvrdě cenzurovány a jsou tedy také velmi tendenční. Dobře je to vidět i na dokumentačních fotografiích, ať už v novinách, či fotokronikách. To znamená, že na všech fotografiích jsou vidět davy lidí a především rozjásané tváře. Lidé, kteří První máj oslavují s nadšením a důvěru ve stranu. I kdyby se v průvodu někdo neusmíval, oficiální fotografie by jej nezachytily. Stejně tak zápisy ze schůzí komisí a zápisy z porad jsou velmi pečlivě vypracované, ale povrchní.
Většinou jsou vedeny přesné záznamy o tom, jaké téma se na schůzích projednávalo a kdo to projednával, ale detaily k tématům již nejsou rozepsané. Jediné informace, které jsou rozepsané, jsou úkoly k přípravám Prvního máje, které si mezi sebe rozdělili jednotliví organizátoři. Úkoly jsou rozepsané v textu a vždy na konci ještě jednou shrnuté. Formalizovaná jsou i hodnocení prvomájových oslav, která se často podobají
jedno druhému, opakují se v nich stejné fráze a pouze se mění počty účastníků.
Především v dokumentech těch nejnižších jednotek se jen málokdy objeví kritika čehokoliv. Poněkud více otevřené jsou v tomto zápisy v kronikách a zvláště v novinách.
Obecní kroniky do roku 1948 se oslavám Prvního máje vůbec nevěnují, po roce 1945 píší spíše o 9. květnu, dni Osvobození vlasti Rudou armádou. Mezi roky 1950 až 1955 se kronikáři hodně zabývají tím, kde se k Prvnímu máji sešla schůze a o čem se diskutovalo. Po roce 1956 už bývají jen krátké zápisky o tom, že manifestace proběhla, s výjimkou oslav okolo roku 1968, které jsou popsány autentičtěji. Školní kroniky První máje zmiňují většinou pouze všeobecně, ve smyslu, že oslavy proběhly a škola se jich v hojném počtu zúčastnila. Podrobněji jsou popisovaná zejména padesátá léta. V novinách je trend podobný. Obecně platí, že nejvíce prostoru je Prvnímu máji věnováno ve čtyřicátých a padesátých letech, někdy i celá čísla. V šedesátých letech počet článků věnovaných oslavám klesá. Mírný vzestup je počátkem sedmdesátých let a pak už intenzita opět klesá. Navíc jsou téměř všechny novinové články o Prvním máji psány hodně poeticky až kýčovitě.
Společným jmenovatelem všech pramenů, s výjimkou tisku, jsou pravopisné chyby především v psaní cizích jmen. Často je v prameni jméno tak zkomolené, že nelze poznat, o koho jde. Možná je to, kromě neznalosti, způsobeno i tím, že se psalo na psacím stroji a přílišné opravy by znesnadnily čtení textu. Co se týká tiskovin, zaměřuje se práce na regionální periodika Stráž severu, Cesta míru, Vpřed a Průboj.
V práci je také využito normativních pramenů, a to veřejně přístupného záznamu ze zasedání Ústavně-právního výboru Národního shromáždění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona o výkonu lidové správy v sídlech krajů ze dne 4. května 1949 14 a Sbírky zákonů Republiky československé z roku 195915.
14 Zápis ze zasedání Ústavně-právního výboru Národního shromáždění republiky Československé k vládnímu návrhu zákona o výkonu lidové správy v sídlech krajů ze dne 4. května 1949 in:
Stenoprotokoly Národního shromáždění Republiky československé 1948-1954, [online], 29. schůze, [vid 2. 3. 2013] Dostupné online z: <http://www.psp.cz/eknih/1948ns/stenprot/029schuz/s029010.htm>
15 Zákon č. 52/1959 sb. o osvětové činnosti vydaný Ministerstvem kultury ČSR, s platností od 1. 8. 1959 in: Sbírka zákonů Republiky československé [online], 1959, částka 22, s. 167-170, [vid. 19. 7. 2013]
Dostupné online z: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-
zakonu/SearchResult.aspx?q=52/1959&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy>
1 Vznik a historie Prvního máje
1.1 Význam Prvního máje
První máj je jedním z novodobých svátků, které vznikly na konci 19. století. Podle procesu vzniku jej můžeme řadit mezi tzv. vynalezené svátky. 16 To znamená, že vznikly procesem formalizace a ritualizace určité události společně s odkazy na minulost a začaly být vnímány jako tradiční činnost. Vznik takových tradic se dá předpokládat právě v době, kdy dochází v rychlém sledu ke změnám v uspořádání stávajících zvyků ve společnosti. Staré tradice se pomalu stávají nepotřebnými a nechtěnými, ale protože lidé neumí žít bez tradic, je potřeba vymyslet si nové. Zde je potřeba podotknout, že staré tradice nejsou nemožné nebo neproveditelné, ale jsou záměrně odmítnuté a nové tradice se vyhrazují proti nim.17 Příznačné pro vynalezené tradice je to, že vznikly na půdě racionálních hnutí, která byla ze začátku spíše nepřátelská vůči jakýmkoli tradicím a záměrně postrádala připravené symboly a rituální vybavení. Paradoxně právě nepřátelský postoj k tradicím a absence vlastních rituálů vedl k již výše zmíněnému vakuu, které se nakonec zákonitě muselo zaplnit právě novými symboly a tradicemi.
V mnohých příkladech takto vzniklých tradic je velmi složité dohledat jejich počátky a základy. Ne tak u prvomájových oslav. Většina tradic vzniklých v 19. století vznikla působením států, nicméně vznikaly i tradice organizovaných mas lidí, které se proti státu přímo vyhrazovaly. A to je případ Prvního máje. První oslava Svátku práce
16 Toto označení „Invented Tradition“ použil Eric Hobsbawm ve své knize zkoumající nové tradice anglické společnosti a potažmo i dalších států, vzniklé na přelomu 19. a 20. stol., a pojem se vžil i v další literatuře. Opakem by mohly být staré pověry a rituály, které sice nejspíše vznikly podobnou cestou, ale již před tak dávnou dobou, že v nich není patrné žádné racionální jádro. Srovnej:
HOBSBAWM, Eric John, pozn. 12, s. 1–14.
17 Například na konci 19. stol. nově vznikající liberalismus nedokázal a především ani nechtěl zajistit kontinuitu vazeb mezi společností a autoritami z předchozích staletí, proto vznikala prázdná místa, která mohly zaplnit nové zvyky.
byla vlastně jen demonstrací připravenou v překvapivě krátké době a bez ambic stát se jakýmkoli rituálem. Svátek práce Labour day, který již v USA existoval, byl v tu dobu stanoven na konec léta, takže pozdější spojení první demonstrace se svátkem pracujících bylo od začátku poněkud umělé. Hlavní organizátoři první demonstrace jej dokonce zprvu odmítali.18 Avšak síla a mezinárodní ohlas demonstrace ji předurčil k napodobení a opakování. Již o rok později od konání první demonstrace se oslava Prvního máje pomocí komunistických a socialistických ideologů rozšířila do Evropy.
První máj tedy nebyl vymyšlen původními vůdci hnutí, oni byli v podstatě nuceni jej přijmout a institucionalizovat díky iniciativě jejich následovníků.19
Historie Prvního máje má v podstatě dvě fáze. První fáze se odehrávala v zemích, kde se socialisté a komunisté teprve snažili dostat se k moci, a druhá v zemích, kde již u moci byli. V závislosti na tom se také měnil význam Prvního máje jak pro dělníky, tak pro jejich vůdce. V prvním případě byl jeho význam snad ještě větší než v druhém.
Zpočátku, kdy pomocí této masové akce dělníci zjistili, jak jsou početní, se pro ně komunistické hnutí stalo ještě atraktivnější. Dalo jim pocit sounáležitosti a možnosti změnit věci ve svůj prospěch. Tento pocit byl ještě umocněný tím, že ve stejný den slavily ten samý svátek další masy dělníků i v zahraničí. Většina tvůrců tradic si je velice dobře vědoma ohromné síly rituálů a mýtů a ví, že pomocí nich je možné organizovat a ovládat právě tyto oslavující masy lidí.
První máj tedy především geniálně podnítil povědomí dělníků o sobě jako třídě a oni tak mohli být lépe organizováni až manipulováni. Podle oficiální rétoriky komunistických režimů vyjadřovaly barevné průvody manifestujících po více než čtyřicet let odhodlání kráčet vpřed k vítězné budoucnosti, ke komunismu. Stejně je vykládán význam prvních oslav i v Československu po vítězství komunistické strany.
„Před šedesáti lety byla dělnická třída ve všech zemích třídou vykořisťovanou a brutálně potlačenou.“ Tato třída „uplatňovala své spravedlivé hospodářské a politické požadavky, především požadavek osmihodinového pracovního dne“20. „Májová oslava vznikla jako demonstrace mezinárodní bojové solidarity dělnické třídy, jako mohutný výraz proletářského internacionalismu, který byl vůdčí myšlenkou v boji dělnické třídy
18 Srovnej: HOBSBAWM, Eric John, pozn. 12, s. 283.
19 „Thus, as we have seen, May Day was not so much formally invented by the leaders of the movement, as accepted and institutionalized by them on the initiative of thein followers.“ Tamtéž, s. 286.
20ROLLOVÁ, Věra – ŠOLLE, Zdeněk – DOLEŽAL, Jiří, První máj 1890. Sborník k 60. výročí 1. máje, Praha, Práce, 1950, 96 s, zde s. 5.
proti silám mezinárodní buržoasní reakce.“21 Vývoj dělnického hnutí měl směřovat, přesně podle hesel, pouze vpřed k lepším zítřkům. Což může být bráno i tak, že cestu vpřed symbolizoval sám průvod, který jinak ani jít nemohl. Stejně tak tedy směřovala jeho cesta k budoucnosti a k vysněnému cíli, socialistickému ráji.22 Ve skutečnosti se májové oslavy staly jedním z prostředků k tomu, aby se dělníci stali pro vedení komunistických stran nástrojem, který jim umožnil dostat se k moci.
Ve druhé fázi měly oslavy Prvního máje především udržovat dělníky v povědomí o vlastní jednotě, mohutnosti a sounáležitosti a také jim dát zdání, že ještě stále mají moc něco měnit. Navíc se průvody staly důležitou výkladní skříní úspěchů komunismu.
V roce 1954 byl První máj hlavním tématem výstavy Revoluční tradice Prvního máje, s jejíž pomocí chtěla propaganda upevnit u veřejného mínění svou verzi historických událostí týkajících se Československa i dělnického hnutí.23 Dělnická třída zde byla prezentována jako odvěký bojovník proti feudalismu, bezpráví a absolutistické monarchii. Veliká myšlenka revolučních májových manifestací se podle ideologie výstavy rodila v myšlenkách českých dělníků již dávno před rokem 1889. Průvody navíc měly dát masám pocit úspěchu a ztotožnění s komunistickou ideologií a také demonstrovat sílu vládnoucích stran po celém světě, jejichž území sahalo slovy dobové ideologie „od Šumavy a Labe až po Šanghaj, po břehy Pacifického oceánu“24.
V Československu byl samozřejmě nejdůležitější průvod v Praze, který demonstroval právě ohromující sílu československého socialistického hnutí. Oficiálně měl být První máj oslavou „proletářského internacionalismu“25 a také boje za mír. Měl lidem připomenout, že za tyto dvě myšlenky by se měli bít a měli by se snažit je všude prosazovat. Jedině tak zvítězí socialismus. První máj byl pevně spojen s bojem dělnické třídy a s jejími vítězstvími. Podle oficiálního ideologického výkladu se postupně z boje za sociální práva stala oslava dělníka a jeho práce, ale i demonstrace připravenosti dělnictva bojovat za mír. Jak se uvádí v dobové literatuře: „První máj je svátek slavený vším socialistickým lidem, svátkem osvobozené práce, dnem radosti, dnem přehlídky
21 Tamtéž, s. 5-6.
22 Tuto myšlenku ve svém textu použil i Roman Krakovský. Srovnej: KRAKOVSKÝ, Roman, pozn. 7, s. 18.
23 Z této výstavy byl také vydán sborník, viz KAPITOLA, Luděk – KUČERA, Bohuslav (edd.), Revoluční tradice 1. máje, 1. vyd., Praha, nakladatelství Melantrich, 1954, 125 s.
24ROLLOVÁ, Věra – ŠOLLE, Zdeněk – DOLEŽAL, Jiří, pozn. 20, s. 5.
25 Tamtéž, s. 6.
vymožeností a bojových sil sovětských národů.“26 Při koncipování základní ideologie oslav se tak projevil paradox, který komunisté využívali v propagaci velice často.
Oslava měla být propagována jako bojový svátek, avšak jako bojový svátek mírumilovných a pokrokových sil pracujícího lidu všech zemí. Tento paradox býval vykládán tím, že je potřeba ukázat nepříteli, že socialistický lid je dostatečně silný k tomu, aby dokázal s nepřítelem vést válku a ubránit si tak svůj mír. Proto by od nepřítele nebylo moudré nějakou válku začínat.
K rozdělení významu oslav Prvního máje by se dala ještě přidat třetí fáze, jejich význam z historického pohledu. V meziválečném období lze například podle účasti v průvodu vysledovat politické preference obyvatel v nejrůznějších městech.
Na konkrétní ukázce z města Liberec lze určit, jaké byly poměry mezi českým a německým obyvatelstvem v pohraničí. Po vzniku první republiky v roce 1919 demonstrovala v prvomájovém průvodu jen nepatrná část německého obyvatelstva za sebeurčení. Ale v roce 1933 již bylo v Liberci plánováno několik samostatných průvodů, jeden pro české i německé sociální demokraty, druhý pro české národní socialisty, třetí, pro německé národní socialisty, byl nakonec zakázán. Němečtí národní socialisté se však nakonec přeci jen sešli a podle zprávy z dobového deníku Ještědský obzor napadali obyvatele účastnící se ostatních průvodů. V roce 1938 byl již poměr německých národních socialistů k přívržencům ostatních politických stran, bojujících za zachování pohraničí v rámci Československa, zcela převažující, přibližně 40 000 ku 18 000.27
Pro KSČ byly oslavy dobrou příležitostí, jak šířit mezi lidmi představy o ideální socialistické společnosti. Podle průběhu oslav tedy lze usuzovat, jak měla podle vedení komunistické strany taková společnost vypadat a jaké měla vyznávat hodnoty. Během průvodů také byly formou alegorických vozů mimo jiné představovány dějiny dělnického hnutí, takže i zde můžeme postřehnout, jaké názory a postoje chtěla strana účastníkům vštípit. Navíc se vše dělo, alespoň v počátcích, poměrně zábavnou cestou, takže to bylo určitě přijímáno lépe než klasické přednášky a výuka. Průvod byl i přehlídkou celoroční práce a snažení ve všech hospodářských oblastech. Datum
26 Tamtéž, s. 7.
27 Srovnej: BRUNCLÍK, Zdeněk, Česká menšina v Liberci 1918-1938. Pohled na národnostní, jazykové a politické poměry, in: Pax bello potior. Sborník věnovaný Doc. PhDr. Rudolfu Andělovi, Csc., Liberec, Technická univerzita, 2004, 329 s., zde s. 271–277, ISBN 80-7083-816-7, s. 275.
1. května bylo považováno za nepsanou hranici překonání plánu.28 Dá se tak vysledovat úzké propojení politiky a státní ekonomiky.
1.2 Ideologie stran slavících První máj
Oslavy Svátku práce si většina lidí spojuje především s komunistickou ideologií. Ta má však kořeny v socialismu jako takovém, který se v průběhu let od svého vzniku vyvíjel několika směry. A každý směr si význam a terminologii Prvního máje trochu upravil po svém. Práce je zaměřena především na výklad oslav ze strany Komunistické strany Československa. Je však důležité vysvětlit, jak se vyvíjelo politické pozadí oslav od samého počátku.
Socialismus se jako politická ideologie začal koncipovat počátkem 19. století, kdy vznikl jako reakce na průmyslový kapitalismus. Krátce po svém zrození se také začal orientovat na dělnickou třídu. Cílem socialistů bylo „odstranit kapitalistickou ekonomiku založenou na tržní směně, a nahradit ji kvalitativně odlišnou socialistickou ekonomikou, konstruovanou zpravidla na společném vlastnictví“29. Koncept socialistů by šel shrnout do těchto základních bodů: pospolitost lidí ve státě i mezi národy, bratrství jako sounáležitost k jednomu lidskému rodu, sociální rovnost a zdůrazňování potřeb všech lidí podle Marxova principu: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Dalšími určujícími prvky socialismu jsou: pokus o odstranění společenských tříd rozdělovaných podle distribuce příjmů či bohatství (paradoxní je, že toto rozdělení na třídní společnost socialisté sami vytvářeli) a společné vlastnictví jako prostředek k nastolení obecněji definované rovnosti.30 Za nejvlivnější představitele těchto myšlenek lze považovat Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Marxovy myšlenky prosazované v té nejčistší formě vedly ke vzniku marxismu, který, dalo by se říci,
28 Toto lze vyvodit ze samotného průběhu a vzhledu oslav, podle hesel na transparentech, obsahu proslovů, novinových článků před i po Prvním máji apod. Vše bude podrobně zmíněno v dalších kapitolách práce.
29 Andrew HEYWOOD, Politologie, Plzeň, 3.vyd., Aleš Čeněk s.r.o., 2008, 537s, ISBN 978-80-7380- 115-1, s 76.
30 Srovnej: Tamtéž, s. 77.
je pokročilejší formou socialismu.31 Hlavní myšlenkou marxistické teorie je materialistické pojetí dějin, zdůrazňující hospodářskou stránku života. Lidé podle ní chtějí produkovat jen to, čím uspokojí své potřeby, a toto konání samozřejmě ovlivňuje jejich životy a posléze i dějiny. Hnací silou dějin pak byla podle Marxe dialektika, tedy vzájemné působení protichůdných sil. Díky tomu se prý společnost posouvá do vyššího stadia vývoje. Důležitým pojmem poukazujícím na špatnost kapitalismu bylo odcizení ve smyslu odosobnění pracovního procesu a odcizení se dělníků od produktu své práce.
Proti kapitalistickému pohledu na hospodářství v marxistické teorii také mluvilo soukromé vlastnictví, které podněcovalo rozpory ve společnosti a třídní boj. Dělnická třída byla podle Marxe buržoazií vykořisťována a kapitalisté se snažili z dělníků dostat nadhodnotu, definovanou jako přidanou hodnotu zboží, kdy konečná cena zboží je vyšší, než je hodnota práce vynaložené na jeho výrobu. To vše mělo podle Marxe vést ke krizi z nadvýroby. A protože proletariát si vykořisťování nemůže nechat líbit navěky, nutně musí dojít k proletářské revoluci a tedy i konci kapitalismu a nastolení socialismu. Socialismus byl Marxem chápán jako přechodné období diktatury proletariátu, které zabrání kontrarevoluci a povede k nastolení komunismu.
Komunismus pak představoval vrchol lidského soužití, beztřídní společnost, která bude veškeré bohatství vlastnit společně a bude vytvářet pouze užitkové hodnoty pro uspokojení lidských potřeb.32
Avšak ne všichni socialisté s Marxovou teorií třídního boje souhlasili. Například Eduard Bernstein vydal v roce 1898 dílo Evoluční socialismus, v němž shrnuje své myšlenky na poklidný přechod k socialismu namísto potřeby revolucí. Uvádí, že se Marx v mnoha teoriích mýlil, když nevzal v úvahu možnosti proměny společnosti, technický pokrok, ani přirozené rozdělení lidí na různě schopné jedince, kteří si tedy zaslouží i různé odměny. Marxovo dílo prohlásil za překonané a příliš černobílé.
Bernsteinův revizionismus byl blízký mnoha socialistickým stranám, ale marxisty, potažmo komunisty, byl samozřejmě zcela zavržen. Ve II. Internacionále tato situace vedla k oddělení radikálních příznivců marxismu, kteří posléze zakládali komunistické strany a reformistů, kteří se později začali hlásit k sociální demokracii. Sociální
31 Další, ještě pokročilejší formou socialismu vydělenou z marxismu je komunismus. Je však rozdíl mezi marxismem jako sociální filozofií a marxismem, který si komunistická ideologie upravila k obrazu svému. Zhroucení komunistické ideologie na konci 20. století tak nemusí nutně znamenat i konec marxistické filozofie jako takové. Srovnej: Tamtéž, s. 78.
32 Srovnej: Tamtéž, s. 79.
demokracie je jednou z dalších možných cest socialismu. Jejím jádrem je jistý kompromis mezi kapitalismem a rozdělováním bohatství na principech morálky oproti principům trhu. Avšak k tomuto kompromisu sociální demokraté dospěli spíše kvůli vidině zvýšení počtu voličů, než přímo z ideologického přesvědčení. Hlavními cíli sociálních demokratů jsou smysl pro sociální stát, přerozdělování a sociální spravedlnost.33
Po Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku se k marxistické teorii přidaly ještě leninistická a později i stalinistická teorie. Po ideové roztržce Lva Davidoviče Trockého se Stalinem vznikla ještě teorie trockismu jako oponentského směru ke stalinismu, jejíž hlavní myšlenkou bylo prosazování okamžité světové dělnické revoluce a teorie permanentní revoluce, později skepse ke zvolené cestě Sovětského svazu k socialismu. Podobně ještě vznikla filozofie maoismu, jejímž protagonistou byl Mao Ce-tung. Hlavní myšlenkou leninismu, která byla připojena k marxistickým, byla teorie revoluční strany. Tedy strany, která pomůže dělníkům proletářskou revoluci úspěšně prosadit až do konce. Měla to být strana profesionálních revolucionářů, kteří dokáží vést dělníky ke správné ideologii.34
Právě myšlenky leninismu byly určující pro Komunistickou stranu Československa v době první republiky a tedy i pro průběh oslav Prvního máje na našem území.
V komunistických režimech po skončení druhé světové války ještě vznikl pojem lidová demokracie. Slovo demokracie je tu použito především ke zdůraznění sociální rovnosti dosažené pomocí společného vlastnictví. Již Marx věřil, že svržení kapitalismu umožní nástup skutečné demokracie, která ale postupně odumře s nástupem jediného spravedlivého a konečného systému, již zmíněného komunistického systému beztřídní společnosti. Tato společnost bude tak dokonalá, že již ani demokracii nebude potřebovat. Avšak lidovou demokracii v komunistických režimech více ovlivnily myšlenky V. I. Lenina, především jeho heslo: Všechnu moc sovětům. 35
Socialistické hnutí se, jak již bylo zmíněno, vázalo především k průmyslové revoluci a dělnictvu, a proto v průběhu 19. století s industrializací postupně sílilo. Nově
33 Srovnej: Tamtéž, s. 83.
34 Srovnej: Tamtéž, s. 80.
35 Tj. „radám dělníků, rolníků a námořníků“ Tamtéž, s. 105. Paradoxní ovšem je, že již nikdo nedokázal vymyslet mechanismus, který by udržel na uzdě moc komunistické strany a zajistil tak, že po svém vítězství bude strana stále naslouchat hlasu proletariátu a rozhodovat v jeho prospěch. „Řečeno parafrází Aristotelova výroku: Kdo bude hlídat komunistickou stranu?“ Tamtéž, s. 106.
vznikající socialistické politické strany se sice „hlásily k revolučnímu marxismu založenému na představě třídního boje“36, ale ne vždy u nich byl marxismus nutně vedoucí ideologií, spíše naopak. Přesto jejich ideálem byla stále společnost bez sociálních rozdílů.
V prostředí Rakouska-Uherska se nejprve konstituovala Rakouská sociálně demokratická strana inspirovaná německými socialisty. Klíčovým problémem těchto sociálních demokratů, a především sociálních demokratů v českých zemích, pak byla otázka národnostní – zda ponechat jednu celorakouskou stranu, nebo povolit vznik několika národních, sociálně demokratických stran. Národnostní otázka se postupně prosazovala a z Rakouské sociálně demokratické strany se vydělovaly sociálně demokratické strany jednotlivých národů. Také Českoslovanská sociálně demokratická strana v Rakousku vznikala od roku 1878, kdy proběhl tajný ustanovující sjezd v hostinci U kaštanu, jako frakce Rakouské sociální demokracie. Od 90. let 19. století to již byla dobře organizovaná masová strana, ale ještě stále byla součástí rakouských socialistů. Od roku 1893 se osamostatnila a změnila si název na Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. Postupně se stala druhou největší a nejdůležitější stranicko-politickou skupinou v Předlitavsku. Vydávala stranické časopisy s názvem Dělnické listy a Budoucnost, výrazně se angažovala v boji za všeobecné hlasovací právo, osmihodinovou pracovní dobu, zakládala odbory (v roce 1897 založila Odborové ústředí českoslovanské), vedla Dělnickou tělovýchovnou jednotu a Dělnickou akademii a také otevřeně podporovala setrvání ve svazku zemí Rakouska-Uherska. V roce 1911 se od strany oddělila frakce Česká sociálně- demokratická strana dělnická v Rakousku, která naopak prosazovala autonomii českých zemí.
Další socialistickou stranou na českém území byla Česká strana národně sociální, která vznikla v roce 1898. I v jejím programu se objevila snaha podporovat českoslovanské dělníky a požadavky na řadu sociálních reforem. Dále prosazovala sociální reformy, sbližování všech vrstev obyvatel, antimilitarismus, všeobecné hlasovací právo s rovností žen a prosazení českého státního práva. Oproti sociálním
36 HLOUŠEK, Vít –KOPEČEK, Lubomír, Politické strany. Původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě, 1. vyd., Havlíčkův Brod, Grada Publishing, 2010, 310 s, ISBN 978-80- 247-3192-6, s. 27.
demokratům prosazovali národní demokraté český nacionální radikalismus – požadovali federalizaci.
Slovenská strana sociálně demokratická se kvůli pomalejší industrializaci v této oblasti konstituovala až od 90. let 19. stol. Navíc byla až do vzniku Československa organizačně součástí maďarské sociální demokracie.37 Po vzniku Československa se čeští a slovenští sociální demokraté spojili do jedné formace – Československá sociálně demokratická strana dělnická (dále také ČSDSD), která se rychle stala silnou vládní stranou. Socialismus v jejím podání se postupně přestával vymezovat proti kapitalismu v přílišné míře a spíše se začínal do kapitalistické společnosti začleňovat, k čemuž přispěly i zlepšující se pracovní podmínky dělnictva. Umírněně socialistické křídlo ČSDSD tedy prosazovalo k socialismu přecházet legálně a postupně parlamentní cestou.
Právě v té době ale ve straně začaly být slyšet radikálnější hlasy prosazující revizionistický socialismus a radikální třídní převrat. Takže v ČSDSD postupně došlo k odštěpení komunistického křídla a zároveň i k různým náhledům na oslavy Prvního máje.38 Ve své podstatě komunisté odmítli reformovat marxistickou ideologii tak, jak to udělali sociální demokraté, a trvali na jejím původním znění doplněném o leninismus.
Na rozdíl od sociálních demokratů trvali na třídním boji a na společnosti založené na diktatuře proletariátu, kdy jejím předvojem měla být komunistická strana. Vše v roce 1921 vyvrcholilo vznikem Komunistické strany Československa (dále také KSČ).39 Ta měla zpočátku u dělníků poměrně úspěch. Ale důležitým rysem ideologie této strany byla následná bolševizace, která proběhla v letech 1921–1929.40 Bylo to jakési očišťování se od jakýchkoli myšlenek nevzešlých z Moskvy. Od počátku totiž byly v KSČ dva ideologické proudy. Vítězný proud marxistické levice prosazoval přimknutí k Moskvě a politiku nezávislou na jakékoliv politické straně. Potlačené pravicové křídlo chtělo spolupracovat s dalšími levicově založenými stranami v Československu.
Konečné rozhodnutí o bolševizaci padlo v roce 1929 na V. sjezdu KSČ, který inicioval
37 Samostatně strana působila jen v letech 1905-1906. MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol.,pozn.
11, s. 121.
38 Oba nově vzniklé ideologické a stranické proudy sice oslavy Prvního máje uznávaly, ale již si je začaly vykládat trochu jinak. Nebylo tedy žádnou vzácností, že se v jednom městě pořádaly prvomájové manifestace dvě – sociálně demokratická a komunistická, každá s trochu jinými hesly a cíli.
39 Toto oddělení radikálního křídla nebylo nic neobvyklého. Došlo k němu ve většině zemí Evropy.
40 K tomuto rozpětí se přiklání především Jacques Rupnik. Srovnej: RUPNIK, Jacques, Dějiny Komunistické strany Československa. Od počátku do převzetí moci, 1. vyd., Praha, Academia, 2002, 284 s, ISBN 80-200-0957-4, zde s. 55-65.
Klement Gottwald a díky němuž se dostal do vedení strany.41 Gottwald dovedl stranu k rozhodnutí, že její ideologie a způsob fungování mají kopírovat ruskou komunistickou stranu a musí tedy od jakékoliv spolupráce s jinými stranami upustit.42 Tím byl proces bolševizace ukončen. Mělo tak mimo jiné dojít k přerodu „občanského dělníka“
v „bolševického proletáře“ a posílení pozice strany. A to především s pomocí nově zaváděných stranických organizací, odborů, do podniků. Paradoxně však bolševizace a následné stranické čistky způsobily KSČ úbytek členů i voličů.
Po roce 1921, i přes ztrátu některých voličů, kteří se přiklonili právě ke komunistům, byla ČSDSD stále součástí většiny meziválečných koalic. Komunisté byli naproti tomu vždy stranou opoziční. A to i přesto, že v roce 1925 získali ve volbách do parlamentu druhé místo v celém Československu za vedoucí agrární stranou. A dokonce první pozici v českých zemích.43 Přesto Československo bylo jedním z mála středoevropských států, kde mezi válkami působili komunisté legálně, a to až do podepsání mnichovské dohody v roce 1938.
Po druhé světové válce se komunistická ideologie dostávala na výsluní, čemuž
„nahrával i zvýšený radikalismus poválečně doby“.44 Komunisté začali usilovat o spojenectví celé levice, ovšem již pod kontrolou jedné strany – KSČ. V únoru roku 1948 pak došlo k převratu a KSČ se opravdu stala jedinou vládnoucí stranou. V této době již nic nebránilo tomu, prezentovat oslavy Prvního máje jednotně a pouze podle jediné správné ideologie – komunistické.
1.3 Proč zrovna 1. květen?
Datum 1. května, svátku jara, bylo a je již od pradávna opředeno mnoha mýty, symboly a rituály. Mísí se v něm pohanské zvyky s nově zavedenými zvyky křesťanskými i událostmi z novodobé historie. Výkladů, proč se svátek práce koná právě v tento den,
41 A vydržel zde až do své smrti v roce 1953.
42 Navíc všechny komunistické strany byly podřízeny Kominterně a KSČ si na sjezdu odhlasovala totéž.
V podstatě by se dalo říci, že všechny komunistické strany byly jen sekce jedné společné – Kominterny.
Srovnej: HLOUŠEK, Vít –KOPEČEK, Lubomír, pozn. 36, s. 56.
43 Srovnej: Tamtéž, s. 66.
44 Tamtéž, s. 36.
je několik a je pravděpodobné, že pro výběr data byla vzata v potaz většina těchto možností.
Vše začalo poté, co v Londýně v roce 1848 vyšla kniha Komunistický manifest a myšlenka komunismu se začala šířit napříč vrstvami obyvatel i státy. Dala vzniknout mnohým organizacím bojujícím za větší práva dělníků, kteří vesměs žili v opravdu nuzných podmínkách. Socialistické strany vznikaly v Německu, Itálii, Rakousku, Anglii, Rusku, Belgii atd. Nejinak tomu bylo i ve Spojených státech amerických, kde vznikaly dělnické strany s politickými ambicemi. V té době strany zastupující dělníky žádaly především snížení pracovní doby a všeobecné hlasovací právo a jejich hlavním
„donucovacím prostředkem“ byly stávky a demonstrace, které často přecházely až v ozbrojené střety. K jednomu z ozbrojených střetů, jemuž předcházela stávka zahájená 1. května, došlo 3. května 1886 v Chicagu. Po střetnutí bylo sedm dělníků odsouzeno k trestu smrti za podněcování ke vzpouře a vraždu policistů.45 Dvěma z nich byl trest zmírněn na doživotí, jeden v cele spáchal sebevraždu a čtyři dělníci byli pro výstrahu oběšeni.
Již v roce 1888 se američtí odboráři rozhodli této události využít a na 1. květen 1889 vyhlásit den každoroční manifestace revolučních dělníků.46 Mohli si vybrat i 3. květen, ale datum 1. května bylo nejspíše vybráno čistě z pragmatických důvodů, aby se krylo s Moving day, tradičním datem pro ukončení nájemních smluv v New Yorku a Pensylvánii.47 O rok později na mezinárodním sjezdu socialistických stran v Paříži pak byl 1. květen vyhlášen za Den boje mezinárodního proletariátu za osmihodinovou pracovní dobu.48 Tradice prvomájových manifestací vyhlášených sjezdem měla vysokou pravděpodobnost se ujmout. První máj se však neměl stát pouze
45 Komunistickou propagandou byla tato událost vysvětlována jako buržoazní spiknutí. Poklidný dav demonstrujících dělníků prý napadli policisté poté, co agent provokatér nastrčený do nic netušících demonstrantů hodil mezi policisty bombu. V následném, buržoazií zmanipulovaném procesu byli dělníci odsouzeni neprávem. Srovnej: BOUČEK, Antonín, pozn. 8, s. 9–13.
46Za to, že se dělníci bouřili, si podle propagandy mohla americká reakční buržoazie sama, protože se v roce 1886 odhodlala popravit vůdce dělníků v Chicagu s Augustinem Spiessem v čele. Navíc buržoazie prý popravu zamýšlela již od začátku jako provokaci. Dobová propaganda tak vnímala buržoazii jako nepřítele a dělnickou revoluci jako mírové hnutí. Srovnej: Tamtéž, s. 9–21.
47 Srovnej: HOBSBAWM, Eric John, pozn. 12, s. 263–307.
48 Pařížský sjezd roku 1889 byl významný i tím, že zde byla vytvořena II. Internacionála. (Za první Internacionálu je považováno seskupení z let 1864–1877.) Sjezdu se zúčastnilo na 395 delegátů z celé Evropy i z USA. Byli zde také tři čeští zástupci. Ti údajně museli tvrdit, že jedou pouze na oslavy Velké francouzské revoluce, protože na sjezd socialistů by je nepustili. Tvůrci sjezdu, mezi nimiž byl i Bedřich Engels, pokládali za důležité vybrat správné datum sjezdu, které připadlo na sto let výročí pádu Bastilly.
Srovnej:BOUČEK, Antonín, pozn. 8, s. 22-33.; VANČURA, Jiří, Proč první máj, Praha, Práce, 1965, 114 s., zde s. 9.
pietním aktem k uctění památky chicagských dělníků, ale především prostředkem k formování dělnictva a manifestací dělnické jednoty a síly. Již před pařížským sjezdem řada socialistů uvažovala nad vyhlášením jednoho dne společných stávek a hledala to správné datum. Například ve Francii to měl být 10. únor. V Austrálii byla myšlenka společného bojovného vystoupení dělníků živá již od 50. let 19. stol., kdy bylo vybráno datum 22. dubna.49 Když v roce 1889 proběhl v Paříži mezinárodní socialistický sjezd, kde byla jednotná demonstrace a prosazování požadavků formou třídního boje dohodnuta, 1. květen byl vybrán pro svůj příběh, se kterým se mohli ztotožnit dělníci z celého světa. Navíc od 1. do 15. května 1851 se v Londýně konala první celosvětová výstava průmyslu a kultury, kterou pozdější socialistická propaganda považovala za první sjednocení národů, potažmo dělníků, v jeden kruh, což mohlo být bráno jako další vhodná symbolika.50 Některé poúnorové publikace jdou ještě dále a snaží se, ad absurdum, datum 1. května spojit s co nejstarší dějinnou událostí. Například údajným prvním vystoupením evropských dělníků, které se mělo odehrát 1. května v italské Lucce v roce 1531.51 Usnesení o 1. květnu přijaly všechny zúčastněné země s výjimkou Belgie a Ruska, 52 kde byly oslavy zavedeny až později. Od roku 1890 se tedy První máj stal tradičním svátkem, který slavil proletariát takřka po celém světě.
1.4 Cesta k Prvnímu máji v Čechách
V roce 1867 byla v nově vzniklém Rakousku-Uhersku vydána Prosincová ústava, která společně s rozvíjejícím se společenským životem přispěla k tomu, že se země Předlitavska postupně odkláněly od orientace na zemědělskou výrobu směrem ke kapitalistické, tovární a průmyslové výrobě. Postupně zde také vznikaly vhodné
49 Australané jsou také někdy považováni za zakladatele myšlenky májových tradic, na kterou následně navázali Američané. Srovnej: VANČURA, Jiří, pozn. 48, s. 14.
50 Srovnej: ROLLOVÁ, Věra – ŠOLLE, Zdeněk – DOLEŽAL, Jiří, pozn. 20, s. 28.
51Srovnej: KLEVETOVÁ, Vladimíra, 1. máj v Čechách, Český lid 73, 1986, s. 152–157, ISSN 0009- 0794, s. 152.
52 Zástupci Belgie byli v podstatě pro rezoluci, ale zdrželi se hlasování, protože nesouhlasili s procesem jejího schvalování.BOUČEK, Antonín, pozn. 8, s. 30.
Zástupce Ruska, Georgij Plechanov, vyjádřil obavu, že v zemi nejsou poměry, ve kterých by bylo pořádání oslav možné. Podle komunistické propagandy 50. let 20. stol.: „Nepochopil obrovský význam májových manifestací.“ ROLLOVÁ, Věra – ŠOLLE, Zdeněk – DOLEŽAL, Jiří, pozn. 20, s. 18.
