Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Pedagogiky a psychologie Studijní program: Vychovatelství
Studijní obor: Pedagogika volného času
SPOLUPRÁCE DĚTSKÉHO DOMOVA FRÝDLANT A MATEŘSKÉHO CENTRA
MATEŘÍDOUŠKA HEJNICE
COOPERATION BETWEEN CHILDREN´S HOME IN FRÝDLANT AND MATERNA CENTRE MATEŘÍDOUŠKA IN HEJNICE
Bakalářská práce:11-FP-KPP-51
Autor: Podpis:
Ondřej SVOBODA Hejnická 490 464 01 Frýdlant
Vedoucí práce: PaeDr. Jitka Jursová, Pd.D.
Konzultant: Mgr. Tomáš Kahan Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
56 0 0 0 31 3
V Liberci dne: 27. dubna 2012
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Akademicky rok: 2010/2011
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
(PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU)
Jméno a příjmení: Ondřej SVOBODA
Osobní číslo: P09000941
Studijní program: B7505 Vychovatelství Studijní obor: Pedagogika volného času
Název tématu: Spolupráce Dětského domova Frýdlant a Mateřského centra Mateřídouška Hejnice Zadávající katedra: Katedra pedagogiky a psychologie
Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í : Cíl:
Popsat model spolupráce Dětského domova Frýdlant a Mateřského centra Hejnice, jeho smysl, pojetí a cíle
Poţadavky:
Vyhledat a prostudovat dostupnou literaturu k tématu
Analyzovat program spolupráce Dětského domova Frýdlant a Mateřského centra Hejnice.
V rozhovorech s pracovníky a dětmi obou institucí zkoumat obsah této spolupráce a postoje zúčastněných k tomuto výchovnému systému
Metody:
Studium dokumentů
Rozhovory s pracovníky dětského domova a mateřského centra Rozhovory s dětmi dětského domova
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy:
Forma zpracování bakalářské práce: tištěná Seznam odborné literatury:
MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1996.
143 s
MATĚJČEK, Zdeněk. Náhradní rodinná péče. Praha: Portál, 1999. 183 s.
MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 159 s.
LOUISE, Doyon-Richarp. Hry pro všestranný rozvoj dítěte. Praha: Portál, 20003. 181 s.
L.S.
Vedoucí bakalářské práce: PaeDr. Jitka Jursová, Pd.D.
Katedra pedagogiky a psychologie
Datum zadání bakalářské práce: 13. května 2011 Termín odevzdání bakalářské práce: 27. dubna 2012
L.S.
L.S.
doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc. doc. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D.
děkan vedoucí katedry
dne
Čestné prohlášení
Název práce: Spolupráce Dětského domova
Frýdlant a Mateřského centra Mateřídouška Hejnice
Jméno a příjmení autora: Ondřej Svoboda
Osobní číslo: P09000941
Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, ţe má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom/a povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 27. 04. 2012
Ondřej Svoboda
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval všem osloveným vychovatelům dětského doma ve Frýdlantě, kteří se mnou zrealizovali rozhovor na téma mé bakalářské práce. Ochotně reagovali na dotazy týkající se jejich práce s dětmi i mimo záznam z našeho rozhovoru.
Osvětlili mi problematiku zařízení s ústavní výchovou a uvedli příklady z jejich dlouholeté praxe.
Dále bych rád poděkoval řediteli dětského domova ve Frýdlantě - panu Tomášovi Kahanovi za jeho trpělivost, s kterou se mi věnoval po celou dobu tvorby mé bakalářské práce a umoţnil mi zúčastnit se několika akcí pořádaných dětským domovem ve Frýdlantě.
V neposlední řadě bych rád poděkoval také zakladatelce a nynější předsedkyni mateřského centra Mateřídouška v Hejnicích za to, ţe si vytvořila prostor ve svém vytíţeném pracovním procesu na rozhovor a ochotně mi osvětlila principy, problematiku i reflexi ze spolupráce s dětským domovem ve Frýdlantě.
Nakonec bych rád poděkoval vedoucí bakalářské práce, která si svůj statut vedoucí mé práce zachovala i v její náhlé mateřské dovolené, která přišla v průběhu tvorby.
Anotace
V práci se zabývám problematikou spolupráce mezi dětským domovem ve Frýdlantě a mateřským centrem Mateřídouška v Hejnicích.
V počátku bakalářské práce nahlédneme prostřednictvím historického vývoje do minulosti, na dobu po rozpadu Československé republiky. Jiţ v této době vedly oba státy mezi sebou spolupráci, na základě které umisťovaly děti do pěstounských rodin a společnými silami získávali finanční prostředky pro svůj chod. V bakalářské práci dále popisuji model spolupráce Dětského domova Frýdlant a Mateřského centra Mateřídouška Hejnice. Obě organizace mají společný základ. Tímto základem rozumíme děti, na které má tato spolupráce nějakým vliv. Cílem mé práce je zjistit, zdali se cíle zakladatelů organizací naplnili a přínos ze spolupráce byl kladný nebo záporný. Důleţitými prvky k pochopení modelu této spolupráce je detailní rozbor obou organizací. Jedná se o podstatu činnosti zakladatelů a organizátorů spolupráce a podstatu existence obou subjektů. Po stanovení těchto činností přejdeme k samotnému výzkumu. Důleţitým prvkem práce jsou rozhovory s pracovníky Dětského domova Frýdlant a Mateřského centra Mateřídouška Hejnice, kteří spolupráci obou organizací mohou profesně zhodnotit. S dětmi obou organizací bude proveden minivýzkum v podobě dotazníků. Od dětí chceme zjistit zejména to, zda je tato spolupráce přínosem v jejich ţivotě, nebo pouhým účastněním se jednotlivých společných projektů bez vazby na jejich osobnost. Na závěr je spolupráce zhodnocena a její budoucí přínos je zohledněn k dnešní době.
Klíčová slova: dětský domov, mateřské centrum, ústavní péče, náhradní rodinná péče
Anotation
The bachelor thesis deals with a cooperation between Children´s home in Frýdlant and Maternal Centre Mateřídouška in Hejnice.
In the very beginning we will have a look to the past through the historical evolution, to the period of the Czechoslovak republic break-up. During this period these two states cooperated together – they placed the children to the foster homes and tried to get financial funds for their operation. Moreover, the bachelor thesis describers a cooperation between Children´s home in Frýdlant and Materna Centre Mateřídouška in Hejnice. Both organizations have a common basis which are children who are influenced by this cooperation. In this thesis I am trying to find out whether the founder goals were accomplished and whether the contribution of cooperation was positive or negative.
To understand this cooperation we need to carry out a detailed analysis of both organizations – to analyse the founder and organizer activity and to analyse being of both entities. After specifying these activities we will focus on the research itself. The centre of this thesis are interviews with the employees of Children´s home Frýdlant and Maternal Centre Mateřídouška Hejnice who can evaluace this cooperation from the professional point of view. The children of both organizations will be given questionnaires. From the children we would like to find out how much this cooperation enriches their lives or if there isn´t any binding to their personality.
The conclusion evaluates this cooperation and talks about the contribution considering the present days.
Keywords: Children´s home, Maternal Centre, constitutional care, foster care
Obsah
Úvod ... 10
I. Teoretická část ... 12
1 Historický vývoj ústavní výchovy v ČR ... 12
2 Současný stav ústavní péče u nás ... 14
3 Instituce ... 16
4 Ústav ... 16
5 Hlavní funkce zařízení pro děti s ústavní výchovou ... 17
5.1 Podpora a péče ... 17
5.2 Léčba, výchova a resocializace ... 17
5.3 Omezení, vyloučení a represe ... 17
6 Personální zabezpečení činnosti ústavů ... 17
7 Nedostatky v systému péče o ohroţené děti ... 18
8 Rizikové a projektivní faktory u ohroţených dětí ... 18
9 Projektivní faktory instituce ... 18
10Vychovatel ... 19
10.1 Definice dle zákona o pedagogických pracovnících ... 19
10.2 Vlastnosti vychovatele ... 20
10.3 Pracovní náplň vychovatele ... 21
11Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích ... 22
11.1 Specifikace ... 22
11.2 Svým klientům MC nabízí ... 22
11.3 Cíle MC ... 23
11.4 Další cíle MC v bodech... 23
11.5 Vybavení ... 24
11.6 Provoz MC ... 24
11.7 Vybrané realizované projekty ... 24
11.8 Úspěšné kampaně MC ... 25
11.9 Plány MC do budoucna ... 25
11.10Desatero MC ... 25
12Cíle spolupráce DD a MC ... 26
13Současnost ... 27
II. Výzkumná část ... 28
14Rozhovor ... 29
14.1 Tvorba otázek... 31
14.2 Otázky pro rozhovor ... 32
14.3 Realizace rozhovorů pro pracovníky DD ... 33
14.4 Otázky pro rozhovor s pracovníky DD ... 34
14.5 Otázky pro rozhovor s ředitelem DD ... 39
15Výběr výsledků z dotazníků pro děti projektu SETKÁVÁNÍ S NADĚJÍ ... 41
16Vyhodnocení výsledků rozhovoru pracovníků DD a dotazníků dětí DD ... 42
17Vyhodnocení rozhovoru pracovníka MC ... 43
18Realizace rozhovorů pro pracovníky MC ... 44
19Diskuse ... 47
20Současnost spolupráce DD a MC ... 49
21Obecné návody, náměty ... 50
21.1 Identifikace subjektů spolupráce ... 50
21.2 Stanovení cílů... 51
21.3 Rozsah a pravomoc ... 51
21.4 Vlastní nasazení ... 52
21.5 Správné zařazení dětí do spolupráce s MC ... 52
Závěr ... 53
Seznam pouţité literatury ... 54
Seznam příloh ... 56
Úvod
10 Motto: „Jediné, co ti bude patřit navţdy je to, co dáš druhým“.
Edgar Cayce
Úvod
Téma bakalářské práce jsem si zvolil dle moţností, které se mi v místě mého bydliště nabízí. Vzhledem k tomu, ţe nepocházím z velikého města čítajícího několik desítek zařízení, jeţ se dotýkají tématu dětí, zvolil jsem si zařízení, které se nachází přímo ve městě, v němţ bydlím. Ve Frýdlantě se nachází dětský domov, dále jen DD. Je to zařízení s nařízenou ústavní výchovou. Mládeţ je zde umísťována na základě soudem nařízené ústavní výchovy s uloţenou ochrannou výchovou či na základě předběţného opatření vydaného opět soudem. Děti zde mohou být umístěny do 18-ti let věku, v případě přípravy na povolání i déle, nejdéle však do 26-ti let. Po zkušenosti z praxe (1 a 2) jsem si zvolil právě DD, neboť vstřícnost a spolupráce byly naprosto vyhovující. Personál celého zařízení je příjemný a ochotně reaguje na mé neustálé dotazy. Celková atmosféra dětského domova na mě působí rodinně a nikoli tak, ţe se jedná o místo, kde se opuštěné děti z rodin pouze schází a spí. Děti z tohoto zařízení se nebrání ţádným programům, jenţ vychovatelé vymýšlí, jsou rádi za kaţdou sebemenší pozornost, která jim je věnována. V tomto dětském domově jsou různé skupiny dětí. Od malých dětí závislých na pozornosti dospělých, aţ po starší samostatnější děti, které se zabaví a vymýšlejí si programy samy. Toto jsem jiţ zpozoroval na akci s názvem Indiánský tábor, který DD ve spolupráci s mateřským centrem Mateřídouška organizovaly. Právě tato součinnost dvou organizací mě zaujala natolik, ţe jsem se rozhodl zaměřit se na tuto spolupráci a napsat o ní bakalářskou práci.
Podstatou kooperace obou organizací má být blahodárný vliv na klienty dětského domova a klienty mateřského centra (dále jen MC) Mateřídouška v Hejnicích. Děti z DD tráví mnoho času právě v ústavu, kde ţijí. Děti nejsou izolování od světa ostatních dětí, neboť s nimi se setkávají ve škole a v zájmových krouţcích. Trpí tím, ţe je u nich absence běţné funkce rodiny. Dětský domov nemůţe vytvářet klasická rodinná uspořádání. Vychovatelé zde působí jako pracovníci, kteří mají dohled nad chodem ústavu. Proto se DD a MC rozhodly pokusit se otevřít dětem z dětského domova opět oči a nahlédnout do ţivota běţné rodiny. Organizátoři věří tomu, ţe děti, na které bude působit organizace, která dává prostor k nahlíţení do chodu v běţných rodinách - mateřské centrum Mateřídouška, pozitivně zapůsobí na psychiku dětí, umoţní jim lepší socializaci a třeba i zlepšení průběhu jejich budoucího partnerského ţivota. Dalším faktem je, ţe děti z DD nebudou ţít ve svém
Úvod
11 izolovaném světě ústavu a v dnešní době kybernetiky jim poskytuje vazby prostřednictvím počítačových technologií a sociálních sítí. Problém kybernetiky skličuje dnešní mládeţ všeobecně na celém světě a tím se stává komunikace mladých lidí s ostatními stále sloţitější a naráţí na mnoho úskalí. Protoţe jsem se nikdy o chod a podstatu dětských domovů tolik nezabýval, nevěděl jsem, jak vlastně fungují a co je jejich podstatou. Díky této práci jsem došel k názoru, ţe je velice důleţité, aby byly DD zachovány a nadále byly rozvíjeny jejich metodiky výchovného procesu. Dětí umisťovaných do dětských domovů stále přibývá, a proto je důleţité vědět, kam takové děti umisťovat, a hlavně jak s nimi jednat, aby nedocházelo k prohlubování jejich handicapu - absence rodinného ţivota. Jak jsem pozoroval v DD ve Frýdlantě, tak se tyto ústavy ze všech sil snaţí o stálou aktivitu tím, ţe pořádají besídky, realizují projekty, dětské tábory, výlety a v neposlední řadě i dobrovolné zájmové krouţky přímo v DD.
Cílem této bakalářské práce je popsat spolupráci mezi Dětským domovem ve Frýdlantě a Mateřským centrem Mateřídouška v Hejnicích.
Do tvorby bakalářské práce jsem pouţil výstupy z účastni na několika realizovaných akcích pořádaných Dětským domovem ve Frýdlantě a Mateřským centrem Mateřídouška v Hejnicích. Stěţejním pro mě byla skutečnost, ţe spolupráce těchto dvou organizací postupně upadá. Je to zapříčiněno hlavně nedostatkem finančních prostředků na chod MC, jeţ bylo dotováno zejména z grantů, dotací a sponzorských darů. Dále tato spolupráce upadá v důsledku splnění cíle, za kterým MC vzniklo. Toto centrum bylo zaloţeno na základě potřeb jednotlivých rodin za účelem trávení společného času s malými dětmi.
Postupem času se z miminek stávají starší děti, a tak ztrácí tato organizace svůj prvotní záměr i smysl. I přes toto všechno jsem měl moţnost poznat tuto spolupráci účastí na akci nazvané Indiánský tábor, a proto se budu snaţit o její detailní analýzu. Práce to nebyla jednoduchá, protoţe dětí, které mohou svědčit o pozitivních či negativních následcích na jejich osobu ubývá. Tyto děti odchází z dětských domovů dovršením „dospělého“ věku, který jim umoţňoval pobyt v útočišti dětského domova. S konzultantem mé bakalářské práce, ředitelem Tomášem Kahanem, jsme sepsali seznam dětí z DD a MC, které mohou hodnotit tuto spolupráci, protoţe ji samy zaţily. S těmito dětmi jsem dále pracoval a analyzoval jejich poznatky a zkušenosti z uvedené spolupráce DD a MC. Pro rozbor spolupráce obou organizací jsem oslovil také vychovatele a zakladatele MC. Ač se zdá z názvu bakalářské práce, ţe v této práci nepůjde o vědecký počin studenta vysoké školy, je tvorba této práce velice namáhavá, protoţe jsem nenašel ţádnou literaturu, ani jiný zdroj
Historický vývoj ústavní výchovy v ČR
12 informací týkající se podobné spolupráce dětských domovů a mateřských center. Vycházel jsem tedy z problematiky dětí s ústavní péčí a dětí v náhradních rodinách. Výsledkem a poznatkem pro mě budou realizované rozhovory, reakce dětí zúčastněných ve společných programech DD a MC a reakce pracovníků DD a MC.
I. Teoretická část
1 Historický vývoj ústavní výchovy v ČR
Pro pochopení toho, jak systém v dětských domovech, potaţmo v ústavech s ústavní péčí, v současné době funguje, je také nezbytné podívat se do historie, na jakých základech je systém postaven a z jakých principů a zkušeností vychází. Na počátku byla snaha zařadit osiřelé děti do určité formy dobročinnosti. Na základě této dobročinné formy byly zajištěny jejich základní ţivotní potřeby. Základ pro vytváření ústavů byl jednotný školský zákon z roku 1869. Kvůli finanční náročnosti vedení těchto ústavů s podtitulem školského zákona bylo od těchto ústavů upuštěno, a tak byla preferována forma pěstounské péče.
Ta totiţ nestála stát ţádné peníze a byla jakýmsi zbavením se odpovědnosti státu starat se o tyto děti. Pokud šlo o sirotky z manţelských rodin, byla tato pěstounská péče odměňována. Pokud se nad tímto způsobem péče ale zamyslíme, zjišťujeme, ţe muselo docházet, a také docházelo, k problémům vztahujícím se právě k dětem umísťovaným do pěstounských rodin. Často tyto děti vykonávaly práce podřadné a náročné jak fyzicky tak psychicky. U dětí proto vznikala slabomyslnost i jiné duševní vady. Obě tyto formy - jak ústavy na ochranu opuštěných a zanedbávaných dětí i pěstounské péče existovaly u nás i po vzniku ČSR. K chodu těchto ústavů, nebo odměňování za pěstounskou práci bylo pouţito finančních prostředků ze státní kasy. Partnerem, který „sponzoroval“ tyto druhy péčí byly i soukromé zdroje - nadace. Postupným soustředěním dobrovolníků, kteří se zabývali solidaritou k těmto dětem, vznikalo budování sítě okresních internátních zařízení.
Tyto celky se následně pojmenovávaly jako dětské domovy. Do dětských domovů se pak umisťovaly děti osiřelé a opuštěné. Oproti tehdejším sirotčincům a polepšovnám byly dětské domovy zakládány s modernějšími zásadami pro jejich fungování. Vedení a provozuschopnost zařízení měly na starosti pěstounky z pěstounských rodin, které se jiţ dříve staraly o opuštěné děti ve svých rodinách. Měly zkušenosti s dětmi a práce pro ně proto nebyla nikterak náročná. Dodrţovaly odstup, a proto jejich činnost měla spíše
Historický vývoj ústavní výchovy v ČR
13 charakter práce, neţ aby suplovaly rodinu jako takovou. Tyto pěstounky se staraly o celkový chod zařízení, je tím myšleno i hospodaření a administrativní činnost. Chod těchto dětských domovů byl zaloţen na myšlence jedné veliké rodiny, kde byly spolu umisťovány děti různého věku, sourozenci byly umisťovány společně. Ostatní starší děti se staraly o mladší, zapojovaly se do běţných činností jako v klasických rodinách. Jednalo se například o společný nákup, uklízení, pomoc v kuchyni a pomoc při provozu celého DD. Pro tento typ zařízení byly výhodnější zejména menší DD s 15 aţ 20 dětmi.
K modelům menších domovů se dnes ústavní péče o děti vrací, stěţejní zákon z této oblasti (109/2002 Sb.) zadává poţadavky na to, aby dětské domovy měly kapacitu maximálně 48 dětí (i to je však v porovnání s prvorepublikovými domovy velké číslo).
Nestátní domovy jsou svojí velikostí i koncepcí většinou prvorepublikový domovům velmi podobné, některé státní dětské domovy se alespoň svojí vnitřní reorganizací snaţí tomuto charakteru přiblíţit (například umístěním skupiny dětí do bytu v panelákové zástavbě apod.) Atmosféra, prostředí v menších domovech vytváří mnohem vhodnější podmínky pro individuální práci s dětmi, pro řešení jejich traumat a handicapů, neţ jak je tomu v domovech s velkou kapacitou. Většina dětských domovů je však stále s kapacitou nad 30 dětí, výjimkou nejsou ani ústavy o 60-ti dětech. Proč je tomu tak? Důvod lze spatřit v době poválečné, kdy v důsledku změny reţimu byl v tehdejším Československu podle sovětského vzoru všeobecný příklon ke kolektivismu, internátní výchově sovětského typu i Makarenkovské pedagogice. (Kahan, 2011)
Podle Taxové začaly změny v systému dětských domovů tím, ţe došlo ke zrušení Okresní péče o mládeţ a celý systém přešel pod stát, respektive přímo pod působnost nově vzniklých národních výborů. Tím domovy získaly nejen finanční jistoty, ale také legislativní zakotvení, dále stoupl vliv státu na činnost domovů. Byly převedeny jako výchovné instituce (do té doby spíše sociální), rostly poţadavky na kvalifikaci zaměstnanců, probíhala kontrola nadřízeným aparátem. Výchovný proces jako takový byl určován socialistickou pedagogikou, zejména principy kolektivní výchovy, kterou určovalo dílo A. S. Makarenka. Dílo tohoto sovětského pedagoga a spisovatele klade důraz mimo kolektivní výchovu také na kázeň, reţim dne, organizaci výchovného procesu, principy odměňování a trestání, propojení výchovy a pracovního procesu. Propracoval podrobnou metodiku, která byla v padesátých letech dvacátého století uváděna v praxi naší ústavní péče. Úskalí této pedagogické koncepce si byli vědomi někteří pedagogové jiţ v době její implementace, upozorňovali zejména na její jednostranné a mechanické pouţívání,
Současný stav ústavní péče u nás
14 nedoceňování vnitřních faktorů výchovy (dědičné dispozice, psychické zkušenosti). Mimo změny ve výchovném působení došlo také ke změnám organizačním, vznikaly větší domovy (například s kapacitou 60 - 100 míst), došlo také k věkové diferenciaci domovů, děti byly umísťovány podle věku, a po dosaţení určitého věku přecházely do domova pro starší kategorii. Tento jev byl brzy odbourán, v 60. letech dvacátého století došlo k přeměně dětských domovů pro děti předškolního a školního věku na jednotný typ, a to ve věku od 3 do 15-ti let, případně do 18-ti let s tím, ţe do domovů mohou být přijaté i děti mladší, tvoří-li sourozeneckou skupinu.
Tento výše uvedený stav dle zákona 109/2002 Sb., platil aţ do dnes. Celkový stav ústavů se po revoluci zlepšil v mnoha ohledech. Technické vybavení a materiální zázemí byly pozvednuty na úroveň, která odpovídá standardům dnešní doby. Výchovné metody se díky vzdělanosti výchovných pracovníků zlepšují, a tím se dostávají na mezinárodní úroveň. Díky těmto vyspělejším metodám se ústavy více publikují v médiích a jsou tak na očích i potencionálním sponzorům.
2 Současný stav ústavní péče u nás
V dnešní době se do ústavů s ústavní péči dostává mládeţ a děti na základě soudem nařízené ústavní výchovy s uloţenou ochrannou výchovou či na základě předběţného opatření vydaného opět soudem. Děti zde mohou být umisťovány do 18-ti let věku.
V případě přípravy na budoucí povolání se zde mohou zdrţovat i déle, nejdéle však do 26 let. Do výše uvedených zařízení jsou podle zákona č.109/2002 Sb. umísťovány i děti s mentálním, tělesným, smyslovým postiţením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, pokud stupeň zdravotního postiţení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Děti lze rozdělit dle zařazování do těchto ústavů dle několika skupin:
1. Děti osamělé
tzv. oboustranní sirotci, jejichţ počet je zanedbatelný.
2. Děti ohrožené
pocházející ze sociálně slabého a neuspořádaného rodinného prostředí, jejichţ výchova je ve zvýšené míře ohroţena sociálně patologickými jevy.
3. Děti rizikové
Současný stav ústavní péče u nás
15 tzn. děti s výchovnými problémy, špatnou školní docházkou, experimentující s drogami atp.
4. Děti, které již mají zkušenosti s kriminalitou
a u nichţ je odůvodněná obava, ţe budou v trestné činnosti dále pokračovat.
Ke všem výše uvedeným typům dětí zařazeným do dětských domovů musí být plné přímé zaopatření, které definuje zákon 109/2002 Sb. Rozumíme tím stravování, ubytování, učební pomůcky, ošacení, náklady spojené s přípravou na budoucí povolání a vzdělání, pojištění atd. I po prozkoumání místního dětského domova ve Frýdlantě jsem zjistil, ţe jsou děti zajištěny materiálně na vysoké úrovni.
Paradoxem je naopak fakt, ţe čím jsou děti lépe zajištěny po materiální stránce, tím méně si těchto věcí váţí. Upadá tak jejich péče o nové věci a vzniká empatie k znehodnocení těchto nových věcí. Příkladem můţeme uvést krátký rozhovor mezi jedním nejmenovaným pracovníkem DD (-) a dítětem DD (+):
+ Ahoj… nemáš na půjčení MP3ojku?
- Nemám, ty nemáš svou? Dostávala je přeci většina dětí k Vánocům nebo ne?
+ Jo to jo, ale já jsem si jí rozflákal.
- Co teď teda budeš dělat?
+ Nic, počkám si, aţ mi děcák koupí novou.
Toto je příklad toho, jak by asi neměla vypadat vděčnost dětí, které k Vánocům dostanou hodnotné dary.
V současnosti se preferuje koncept menších rodinných skupin čítající 8 - 12 dětí, kde se střídají dva aţ tři vychovatelé. Vychovatel tu funguje jako odborný dohled. Stará se o zajištění běţných potřeb (evidence a péče o prádlo, úklid objektu, školní příprava atd.).
Personálu starající se o děti v DD stále chybí kvalifikace. Mezi pracovníky stále více převládá zastoupení ţen. Pracovníci z DD přiznávají, ţe v některých situacích by nebyla pevná ruka muţe coby vychovatel od věci. Z vychovatelek nevyzařuje přirozený respekt.
Otrkanější starší děti si čas od času na vychovatelky dovolují, jsou drzé a čekají na to, jaká bude jejich reakce.
Ústavy s ústavní péčí jsou stále více a více potřeba. To ostatně vyplývá i z analýz Ministerstva vnitra, které sledovalo vývoj výskytu sociálně patologických jevů u dětí zařazených do těchto ústavů. Počet dětí v ústavní péči v ČR se zvyšuje – v roce 1999 to
Instituce
16 bylo 6901 dětí, v roce 2005 jiţ 7300 dětí a v roce 2007 dokonce 7600 dětí. Jak dále uvádí Gjuričová, počet dětí umístěných na 100 000 obyvatel je 80, přičemţ v sousedním Německu je to 32 dětí. (GJURIČOVÁ, 2008)
3 Instituce
Slovo instituce pochází z latinského instituce (zařizovat, zřizovat). Označuje se jím udrţovaný zákon, zvyklost, praxe a také organizace. Institucí je podle sociologů například církev, školství, právo, ekonomický systém a také rodina. V tomto významu se termín pouţívá v některých evropských jazycích jiţ od 16. století. Teprve o 200 let později dostává význam „zařízení pro veřejné, výchovné, církevní a jiné účely“, který se současně spojuje s budovou, v níţ toto zařízení sídlí. (MATOUŠEK, 1999)
V odborné literatuře najdeme dělení modelů ústavní péče podle toho, na jak dlouho je klient handicapován. Je-li handicap krátkodobý, mluví se o „klasickém“ modelu péče, jímţ je například nemocniční pobyt. Dlouhodobý hendikep vyţaduje model „pečovatelský“.
Zejména v tomto pečovatelském typu péče hrozí úplné podrobení klientů byrokratickým pravidlům ústavního řádu, jeţ z nich můţe učinit lidi ještě hendikepovanější, neţ jakými byli před vstupem do péče.
4 Ústav
Na zařízení s ústavní péčí můţeme nahlíţet z perspektivy zájmů společnosti nebo z hlediska individua. V některých případech se oba zájmy shodují, jindy se různí. Jestliţe se různí, obvykle je to zájem společnosti, který dostává přednost, a dítěti se moţnosti volby zuţují. Z hlediska individua je nejpodstatnějším parametrem zařízení respekt vůči osobní svobodě rozhodování. Do ústavu můţe být dítě umístěno na základě soudního rozhodnutí, a to zejména v případě, kdy je dítě rodiči zneuţíváno. Pokud takové dítě nemá další příbuzné, kteří by se o něj postarali, ústav přijímá děti na základě jejich uvědomělého souhlasu, a klientovo rozhodnutí vstoupit do ústavu můţe být prověřováno sérií mezníků, na nichţ se klient vůči ústavu více a více zavazuje. (Tak popisuje i církev při přijímání do kláštera, zájemce pokračuje od kandidatury k noviciátu, přes něj k dočasným slibům aţ konečně dospěje ke slibům trvalým.) Na druhé straně můţe být vstup klienta nedobrovolný. Například psychiatrické léčebny patří mezi zařízení, do nichţ lze přijímat klienty proti jejich vůli, jsou-li nebezpeční sobě a svému okolí; rozhodnutí
Hlavní funkce zařízení pro děti s ústavní výchovou
17 o nedobrovolném vstupu přísluší lékaři a nemusí být potvrzováno soudcem. V Dětském domově ve Frýdlantě se nachází oba typy klientů.
5 Hlavní funkce zařízení pro děti s ústavní výchovou
5.1 Podpora a péče
Tato funkce je v popředí v zařízení poskytujících náhradu za nefunkční nebo chybějící rodinu (kojenecké ústavy, dětské domovy), v ústavech pro svobodné matky s dětmi, v zařízeních pro těţce mentálně nebo fyzicky hendikepované lidi, v domovech pro bezdomovce, v domovech důchodců, v utečeneckých táborech, v nově zaváděných ošetřovatelských ústavech apod. Ve všech takových zařízeních je poskytováno chybějící zázemí či péče, bez nichţ se klient nemůţe obejít. Kdyby tyto ústavy neexistovaly, kvalita ţivota jejich klientů by byla nepřiměřeně nízká, v některých případech by nebyli schopni v běţných podmínkách přeţít.
5.2 Léčba, výchova a resocializace
Tato funkce je v popředí v nemocničních, léčebních a rehabilitačních ústavech, v zařízeních pro rizikovou mládeţ, v zařízeních pro propuštěné vězně atp. Společným jmenovatelem je úsilí o změnu stavu; předpokládá se, ţe klient opustí ústav v jiném stavu, neţ v jakém do něj přišel.
5.3 Omezení, vyloučení a represe
Tato funkce je v popředí ve věznicích, psychiatrických zařízení s nedobrovolnými pobyty, ve sběrných táborech pro uprchlíky apod. Kdyby tato zařízení neexistovala, společnost by byla ohroţena kriminálními osobami, lidmi trpícími aktuální psychózou, neznámými cizinci.
6 Personální zabezpečení činnosti ústavů
Vedoucí střediska Psycholog
Speciální pedagog – etoped Sociální pracovník
Nedostatky v systému péče o ohroţené děti
18
7 Nedostatky v systému péče o ohrožené děti
Rozšířenost a nekoordinovanost systému
Nedostatečné uplatňování jednotlivých pracovních postupů a řízení
Neexistuje dostatečná systémová kontrola kvality výchovné péče a vzdělávání, které by reagovalo na reálné uplatnění absolventů na trhu práce
Institucionální péče není dostatečně flexibilní, přeţívá zde duch „kolektivismu“ a pracovníky je často nevědomě podporována „ústavní kultura“
Sluţby ne vţdy odpovídají potřebám klientů
Není vytvořena dostatečně dostupná síť ambulantních a preventivních sluţeb pro ohroţené děti s rizikovým chováním a jejich rodiny
Není zajištěná dostatečná podpora při osamostatňování a neintegraci mladých lidí do společnosti
8 Rizikové a projektivní faktory u ohrožených dětí
Rizikové faktory u ohroţených dětí, které jsou ohroţené sociální exkluzí, stigmatizací, nízkou kvalitou ţivota.
Psychické, tělesné postiţení
Umístění do institucionální péče, ústavní a ochranná výchova Traumatizace
Nezaměstnanost rodičů, závaţné ekonomické problémy rodiny, neexistence rodičů, pouze jeden rodič, rodiče ve výkonu trestu, násilí v rodině, rodiče uţivatelé drog Rizikové skupiny vrstevníků, ţivot v deprivovaných čtvrtích, děti/mládeţ – cizinci Rizikové chování (uţívání drog, šikana, sexuálně rizikové chování, vandalismus,
záškoláctví aj.)
9 Projektivní faktory instituce
Na co se zejména soustředí ústavní výchova, můţeme vypozorovat v krátkém výčtu projektivních faktorů:
Vytvoření důvěryhodného a hodnotného vztahu mezi rodiči a dítětem, pečovatelem, pedagogem
Vychovatel
19 Flexibilní sociální sítě a podpora komunity
Podpora kvality rodičovských vztahů
Vysoce profesionální pečovatelé, pedagogové…
Cílené efektivní a včasné intervence, zaloţené na vědeckých podkladech
Pozitivní záţitky úspěchu ve výkonech, posilování sebevědomí a sebehodnocení Vytváření smysluplného svobodně tvořivého směřování v budoucnosti
Zodpovědné spolubytí a sebeuplatnění
10 Vychovatel
10.1 Definice dle zákona o pedagogických pracovnících
1) Vychovatel musí mít pro svou činnost potřebnou kvalifikaci uvedenou v Zákoně č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících:
a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na vychovatelství nebo sociální pedagogiku,
b) vysokoškolským vzděláním podle § 7 aţ 12 s výjimkou § 11,
c) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku,
d) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu neţ podle písmene c) a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoţivotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku, nebo studiem pedagogiky, e) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu střední odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů, nebo
Vychovatel
20 f) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu střední školy a vzděláním v programu celoţivotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství.
2) Vychovatel, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve školském výchovném a ubytovacím zařízení nebo v jeho oddělení zřízeném pro děti a ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ve školském zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, nebo ve školském zařízení pro preventivně výchovnou péči, získává odbornou kvalifikaci
a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro vychovatele, nebo
b) vzděláním stanoveným pro vychovatele podle odstavce 1 a studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoţivotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku.
(Zákon o ped. pracovnících, 2004) 10.2 Vlastnosti vychovatele
Mimo kvalifikaci poţadovanou zákonem musí být vychovatel také praktický a empatický. Vychovatel zabezpečuje denní provoz ústavu. Pokud má dítě problém, tak nejde za vychovatelem, ale jde k psychologovi. Vychovatel nenahrazuje rodiče, to není jeho úkol. Je jakýmsi dohledem nad děním v ústavu. K tomu, aby profesionálně vytvářel a řešil výchovné situace, aby nebyl jen dospělým, který je právě přítomný, potřebuje vzdělání. Vychovatel by měl být dítěti nejbliţším člověkem. Musí mít čas na komunikaci s dětmi a musí mít také čas na důvěrné dialogy s nimi. Vytvořit z dětí, které přišly z různých domácích prostředí, souvislou a jednotnou skupinu je pro sociálního pedagoga velice náročný úkol. Pokud vychovatel není vzdělaný, nemůţe porozumět skupinové dynamice ani posilovat identitu jednotlivce a identitu skupiny. Je zodpovědný za klienty, a proto se s nimi snaţí navázat takový vztah, který bude nejen profesionální, ale i kamarádský. Kamarádský z pohledu dětí. Přílišné sblíţení s klienty můţou na vychovatele negativně působit. Děti v ústavu musí ţít, ale vychovatel ne. Pro vychovatele je dohled nad dětmi úkol, za který dostává mzdu a po splnění tohoto úkolu odchází z práce a ţije si svůj vlastní ţivot. Z předmětů arteterapie a psychologie, které jsem na škole absolvoval, vím, ţe
Vychovatel
21 pokud dojde k překročení hranic mezi prací a kamarádstvím mezi klientem a lektorem, tak tento „kontrakt“ musí být okamţitě ukončen. Vzniká zde totiţ vazba, která se vztahuje k osobnímu ţivotu lektora. Ten toto překročení hranice musí ihned rozpoznat. Můţe se totiţ stát, ţe si i v osobním ţivotě bude lektor brát na sebe problémy klientů, které nejsou jeho starostí. Po zúčastnění několika akcí v DD a pohovory v soukromí s lektory (vychovateli) jsem zjistil, ţe tato pomyslná hranice, o které hovořím výše, nebyla překročena. Tento jev se překvapivě stává důleţitým mezníkem vztahu lektora a klienta.
V nejzazším případě můţe dojít aţ k vyloučení vychovatele z ústavu. Domnívám se, ţe důleţité je to, aby vychovatel přistupoval ke své práci profesionálně, tzn. odděloval ji od svého soukromého ţivota.
10.3 Pracovní náplň vychovatele Provádí vstupní pohovory
Zabezpečuje výchovnou činnost ve skupině svěřenců umístěných ve středisku Zpracovává průběţně hodnocení svěřenců
Podílí se na práci s rodinou
Podílí se na přípravě jednorázových i dlouhodobějších akci (jednodenní akce, Ev.
Víkendy)
Vykonává své povinnosti na základě rozpisu chodu střediska Udrţuje kontakty se sociálním prostředím svých klientů Spolupracuje se zúčastněnými institucemi
Účastní se porad, seminářů, školení a pracuje na svém dalším profesním růstu (rozšiřování vzdělání v rámci psychoterapie)
Systematicky doplňuje informace o svěřenci a vede si svou dokumentaci, provádí běţné administrativní práce související s jeho činností
Organizuje dovoz, přípravu a výdej stravy
Zodpovídá za úpravu a čistotu přidělených prostor a místností, včetně inventáře V případě útěku svěřenců, oznamuje tuto skutečnost neprodleně telegramem
rodičům nebo jiným zákonným zástupcům
Před nástupem a odchodem z práce řádně přebírá a předává sluţbu
Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích
22 Pravidelně kaţdodenně organizuje určitý druh psychoterapie, např.: večerní kruh
svěřenců a kaţdého klienta hodnotí individuálně
Účastní se pravidelných komunikativních setkání svěřenců v rámci skupinové terapie
Zpracovává a předkládá vedení střediska návrhy na materiální vybavení pracoviště Zodpovídá za plnění a dodrţování vnitřního řádu střediska
(Vocilka, 1996, s. 35)
Výčet úkolů vychovatele je veliký, avšak ne nesplnitelný. Vychovatel přistupuje k jednotlivým úkolům časově nerovnoměrně. Ne všechny úkoly jsou aktuální kaţdý den, nebo vychovatele časově nezatěţují natolik, ţe by při jejím plnění nestihnul úkoly jiné.
Z výše uvedených 18 činností se pouze 5 červeně zbarvených činností týká práce s klienty na téma socializace. Chápeme tím práci s klientem v jeho sociálním růstu do společnosti (ostatních - normálních lidí - dětí). Moţná právě tato skutečnost dala podnět k tomu, aby vznikla jakási spolupráce s jiným subjektem, který bude napomáhat klientům (dětem) v jejich zařazení do společnosti ostatních lidí mimo ústav. Tento subjekt musí mít cíle podobné jako DD. Tato spolupráce je velice zajímavá, a pokud by byla vědecky podloţená a úspěšná, jistě by práci a výchovu dětí v dětském domově posunula vpřed.
11 Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích
11.1 Specifikace
Centrum Mateřídouška, o.s. bylo zaloţeno v dubnu 2003, jako nezávislé, dobrovolné občanské sdruţení (nezisková organizace). Funguje na principu vlastní aktivity členů, především matek, ostatních rodinných příslušníků a jejich dětí. Posláním sdruţení je podpora fungující rodiny, prostřednictvím aktivizačních, vzdělávacích, volnočasových aktivit pro rodiče a děti.
11.2 Svým klientům MC nabízí
prostor pro vzájemné setkávání rodičů, dětí a rodin umoţňující realizaci a svépomocnou aktivitu
pravidelné programy pro děti, rodiče, prarodiče (tvůrčí a pohybové) mimořádné programy (besedy, přednášky, semináře)
Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích
23 jednorázové akce (pobyty, tábory, divadla, výstavy, akce pro veřejnost)
vzdělávací programy (jazykové, sociálně-právní, psychologické, počítačové kurzy) doprovodné a doplňkové programy (paralelní hlídání dětí)
volnočasové aktivity pro děti, rodiče a rodiny (zaměřené na jejich ochranu před sociálně neţádoucími a negativními jevy)
dětem najít přirozené prostředí vrstevníků nejlepší místo k vlastní seberealizaci
sluţby (internet, databáze odborných poraden, půjčování CD, DVD, knih a časopisů, občerstvení)
spolupráci s organizacemi, institucemi, sdruţeními, nadacemi se stejnou sférou zájmů
11.3 Cíle MC
Hlavním cílem mateřského centra Mateřídouška v Hejnicích je nabídnout otevřené, vstřícné a podnětné zařízení, fungující na principu rodinné svépomoci. Toto centrum se zaměřuje zejména na sociální prevenci rodin s dětmi, na podporu a rozvoj komunitního ţivota, dále na rovnost všech, bez rozdílu věku, pohlaví a vyznání.
11.4 Další cíle MC v bodech
Posilovat nezastupitelnou mateřskou roli ţeny ve společnosti, a zvyšovat její prestiţ Napomáhat matkám vyjít z izolace způsobené celodenní péčí o dítě
Nabídnout společenství, solidaritu a přátelské, bezpečné místo pro rodinu s dětmi
Poskytovat matkám na MD pomocnou ruku v jejich vlastním mateřství Vytvořit prostor aktivním rodičům k jejich seberealizaci
Pomáhat ţenám na MD udrţet a rozvíjet profesní orientaci, posilovat jejich sebevědomí
Umoţňovat a podporovat společenství všech bez xenofobie a rasismu Směrovat rodiny k zájmu o ţivotní prostředí a „zdravé ţití“
Napomáhat v prevenci kriminality (dění v MC učí trávit volný čas, předcházet a řešit problémy ve společenství.
Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích
24 Ţeny a děti zapojit do veřejného dění, učit kontaktu s úřady, institucemi
Podněcovat rodiče i děti ve vyjadřování a hájení svých názorů, postojů a poţadavků 11.5 Vybavení
V zázemí MC se nachází nová kuchyňská linka s mikrovlnnou troubou, rychlovaznou konvicí, vařičem a nádobím včetně příborů. Sociální zařízení je vybaveno standardními sanitárními komponenty. Mimo to se zde nachází i nočník pro malé děti. Šatna pro převlečení s úloţným prostorem, věšáky a přezůvkami je spojena s místností, kde je moţno umístit kočárky. Kancelář s počítačem, připojením k internetu a multifunkčním zařízením pro činnost majitelky v rámci MC, je oddělena od ostatních místností slabou stěnou s průhledem do společenské místnosti. Koutek pro kojící matky s přebalovacím pultem a postýlkou je ideálním místem vhodným ke kojení. Důleţitým a nejvíce navštěvovaným prostorem, je místnost pro tvoření. Zde je zájemci poskytnut materiál a pomůcky pro tvůrčí činnost. Pro aktivní trávení volného času se v MC nachází i herna, kde si je moţnost zapůjčení didaktických her, společenské hry, stavebnice a nářadí na cvičení. Mezi nářadí na cvičení patří míče, švihadla, lana, karimatky, ţebřiny, lavičky, plstěný koberec, ţíněnka a odstrkovala pro nejmenší. V případě zájmu jsou k dispozici i základní hudební nástroje.
V relaxačním koutku jsou k dispozici knihy, časopisy, noviny a odborná literatura z oblasti sociálně-právní. Pro děti zde najdeme pohádky a dětské kníţky. Mezi naučnou literaturou najdeme knihy o kojení a mimo jiné také hudbu pro těhotné.
11.6 Provoz MC
Do aktivit MC, není potřeba se předem přihlašovat. Doba pobytu v centru závisí na chuti rodiče a dítěte, je omezena pouze provozní dobou centra. S sebou je nutné si přinést pouze přezůvky pro dítě. V centru lze dostat nápoje i drobné občerstvení. Maminky si připravují program samy bez nároku na jakoukoliv odměnu. Aktivity si maminky volí podle zájmu, fantazie a chuti.
11.7 Vybrané realizované projekty
Adoptuj panenku - zachráníš ţivot - Dětský fondu OSN – Unicef
Tesco Charita roku 2005 – celorepublikový charitativní projekt pro Síť MC, podpořen Tesco Stores ČR a.s
Podaná ruka - podpořen nadací VIA z programu Procter & Gamble pro mateřská centra, spolupráce s dětským domovem Frýdlant
Mateřské centrum Mateřídouška v Hejnicích
25 a mnoho dalších.
Upozornil bych na uvedený projekt Podaná ruka, kde se ředitel DD a zakladatelé MC spojili, a vytvořili tak první společný projekt na spolupráci DD a MC.
11.8 Úspěšné kampaně MC
MC zrealizovalo jiţ několik úspěšných kampaní jak v Hejnicích, tak v přilehlých obcích. Vyzdvihl bych ty, které byly dle organizátorů nejpřínosnějšími pro dobro věci.
Jedná se o kampaň Dětská hřiště dnes a příště, která se zaměřovala na zkvalitnění veřejných prostranství měst a obcí. Dále pak Táta dneska frčí. Cílem bylo posílení role otce, jejich aktivace a vtaţení otců do ţivota mateřských center. Tato kampaň se tedy přímo dotýkala MC. Dle organizátorů byl po realizování kampaně ohlas jak ze strany otců tak matek, které s MC více spolupracovali. Jelikoţ se MC aktivně podílí na společenském vývoji rodin s malými dětmi ve městě Hejnice, získalo uznání v kampani Společnost přátelská rodině, v níţ zastupitelé měst a obcí oceňují instituce a úřady, které podporují a pomáhají rodinám s malými dětmi. V rámci dobrých vztahů se dále uspořádala kampaň Spolu u kulatého stolu, která vedla ke zlepšení a prohloubení spolupráce a vztahu s představiteli obce.
11.9 Plány MC do budoucna
Ředitelka i členové MC by rádi v rámci centra do budoucna dále podporovali komunitní ţivot v obci Hejnice, slouţili jako kontaktní a informační centrum nejen pro matky, ale i kompletní rodiny s dětmi. S tím je spojena i poradna pro rodinu v případě problémů a dotazů na vnitřní vztahy v samotné rodině. Zakladatelé MC rozšiřují svou kvalifikaci a podvědomí o rodině a rodinném modelu ţivota, a tak by rádi slouţili i jako vzdělávací centrum. S rozšířenou kvalifikací by byla snaha MC v zaloţení centra s poradenstvím týkajícího se dvojčat a vícečat. Snahou je také seznamování a poskytování zkušeností v propojení generací. Pokud by se tyto plány MC do budoucna podařilo zrealizovat, tak mají zakladatelé zájem o rozšíření svého centra i pro jiná přilehlá města.
11.10 Desatero MC
1. Vstup do prostor centra pouze v přezůvkách. Svršky a obuv nechávejte v šatně.
2. Kaţdý návštěvník se zapíše do sešitu návštěv a uhradí poplatek určený programu daného dne.
Cíle spolupráce DD a MC
26 3. Do hracího prostoru je zakázáno nosit jídlo a pití. Svačinu lze konzumovat pouze u
malého stolečku ve velké herně a kuchyňce. Pokud si dáte kávu nebo čaj, je nutné zaplatit poplatek určený této sluţbě.
4. Veďte své děti k šetrnému zacházení s hračkami a vybavením centra.
5. Z důvodu bezpečnosti a spláchnutí své dítě vţdy doprovoďte na WC.
K dispozici jsou hygienické potřeby a ručníky.
6. Z hygienických důvodů je zakázaný pohyb dětí bez plen nebo spodního prádla.
7. Důleţitá je vyšší tolerance při vzájemném poznávání dětí.
8. Máte-li podezření na nemoc dítěte, zůstaňte raději doma.
9. Veďte své děti k pořádku. Před odchodem společně se svým dítětem ukliďte jídlo, hračky a pomůcky.
10. Kaţdý rodič nebo doprovod dítěte ručí za své dítě.
(Bartošová, 2003)
12 Cíle spolupráce DD a MC
Cíle spolupráce DD a MC jsou lehce nastíněny jiţ v úvodu této bakalářské práce, nicméně hlavním cílem spolupráce je přiblíţit dětem z dětského domova ţivot a vztahy v rodinách a rodinné prostředí vůbec. Vzhledem k tomu, ţe některé děti neměly moţnost rodinné prostředí poznat, neboť jsou v DD od útlého věku, je snahou DD nenásilně a přirozeně ukázat, na jakých principech fungují vztahy a poměry v rodině, především mezi rodiči a malými dětmi. Další významnou myšlenkou je šance navázat přátelství, která by mohla v budoucnu vyústit v hostitelskou či dokonce pěstounskou péči. Protoţe s mateřským centrem Mateřídouška jiţ dlouhodobě DD spolupracuje, můţe tyto výstupy i prokázat na konkrétních příkladech. Po dobu spolupráce našlo hostitelskou rodinu několik dětí a je důvodný předpoklad, ţe díky rozvíjejícím se vztahům se tato skupina můţe ještě rozšířit. Významným cílem je i prvek integrace dětí do běţné společnosti, zapojení sociálně slabších rodin z MC a změny v postojích vnímání dětí z DD ze strany veřejnosti.
Cílem spolupráce je také naplnit volný čas dětí přitaţlivou, aktivní činností v atraktivním prostředí se zajímavými lidmi. Tento cíl pak pomáhá pozitivně formovat dětské osobnosti (zejména aktivní trávení volného času), a také předcházet moţnému vzniku sociálně patologických jevů.
Současnost
27 Další cíle spolupráce
a) Zapojení dětí z dětského domova do aktivit běţné společnosti, získání povědomí o vztahu maminek a jejich dětí (děti v DD mají o tomto vztahu často velmi zkreslenou představu)
b) Odstranění bariér intaktní společnosti ve vztahu k sociálně handicapovaným dětem umístěným v dětském domově
c) Výměna zkušeností o výchově dětí mezi maminkami a pedagogickými pracovníky DD, i mezi maminkami navzájem
d) Zapojením romských dětí do projektu napomoci odbourávaní rasových předsudků.
13 Současnost
Nepříznivé účinky ústavní výchovy na děti popisuje odborná literatura uţ zhruba 60 let. Mezi průkopníky tohoto výzkumu patří i čeští psychologové Z. Matějček, J. Langmeier aj. Poslední domácí materiál potvrzující kriminonegenní působení ústavní výchovy publikovalo nedávno Ministerstvo vnitra ČR. Nové zahraniční práce, jeţ se opírají o sledování elektrické aktivity a o jiné metody sledování mozkových funkcí, ukazují, ţe dětem vyrůstajícím v deprivačním prostředí funguje mozek jinak neţ dětem vyrůstajícím v rodinách. Jejich mozek je mně aktivní a v některých oblastech - zejména v temporální části mozkové kůry - ve srovnání s dětmi vychovávanými v rodinách doslova zakrňuje.
Děti v ústavech mají špatnou schopnost vciťovat se do druhých lidí, neorientují se dobře v mezilidských vztazích, často neumějí řešit konflikty bez agresivity, mají nízké sebehodnocení, hůře se orientují v morálních normách a v hodnotových dilematech. Proto jsou „úspěšnými“ kandidáty na všechny myslitelné způsoby sociálního selhání od závislosti na drogách, přes kriminalitu, prostituci, neschopnost dosáhnout vyšších úrovní vzdělání, uplatnit se na trhu práce, zaloţit si vlastní funkční rodinu aţ po horší tělesné i duševní zdraví a celkově niţší kvalitu ţivota.
Browne a Mulheirová zdůrazňovali, ţe kaţdý den, který dítě stráví v ústavu, sniţuje jeho ţivotní šance. Podle jejich názoru jiţ tři měsíce strávené v ústavu tradičního typu představují pro malé děti trauma s dlouhodobými následky.
Současnost
28
II. Výzkumná část
K vypracování bakalářské práce jsem si poloţil otázku, která se pro mě stala zároveň výzkumným problémem.
Výzkumný problém: Jaký smysl má spolupráce mezi zařízením pro děti s nařízenou ústavní výchovou a organizací sdruţující celistvé rodiny?
K odpovědi na výše uvedenou otázku je důleţité znát detailně smysl existence DD a MC. Z literatury a internetu lze získat mnoho informací. Nejdůleţitější součástí odpovědi na tuto otázku, jsou však informace a zkušenosti samotných pracovníků DD a MC, kteří myšlenku spolupráce dvou organizací zrealizovali. Navrhnul jsem proto dílčí výzkumné otázky, ze kterých by měla vzejít odpověď na výzkumný problém.
Jako metodu výzkumu k odpovědi jsem zvolil soubor respondentů, se kterými byl zrealizován rozhovor. Z otázek z rozhovoru s pracovníky DD a MC vyplynou odpovědi na dílčí výzkumné otázky. Po domluvě s ředitelem DD mi bylo doporučeno oslovit zaměstnance, kteří se spolupráce s MC účastnili jiţ od počátku a to od roku 2003. Byli tedy osloveni tři pracovníci a ředitel DD. K vyhodnocení pocitů ze spolupráce dětí DD a MC jsem pouţil krátký dotazník, který byl zpracován v minulosti zakladatelkou MC, paní Alenou Novákovou. K poskytnutí informací ze strany MC jsem oslovil zakladatelku MC.
Více rodin z MC se mi v rámci rozhovoru nepodařilo oslovit. Zakladatelka MC mi rozhovor s bývalými členy MC rozmluvila. Jako důvod u jedné z rodin uvedla špatnou zkušenost při převzetí dítěte z DD do pěstounské péče. Dalším důvodem jiné rodiny v nerealizaci rozhovoru uvedla odstěhování rodiny z města, kde se MC nachází.
K vyhodnocení ze strany MC mi proto musely postačit odpovědi, které mi poskytla sama zakladatelka MC.
Výzkumný problém: Jaký smysl má spolupráce mezi zařízením pro děti s nařízenou ústavní výchovou a organizací sdruţující celistvé rodiny?
Dílčí výzkumné otázky
1. Jaké cíle si kladli tvůrci projektu spolupráce?
2. Proč se tvůrci programu rozhodli pro spolupráci právě mezi organizací DD a MC?
Rozhovor
29 3. Jakou formou probíhá spolupráce mezi DD a MC?
4. Jaký je přínos spolupráce pro děti z DD a MC?
5. Jaké typy programů byly pro děti z DD a MC přínosem?
6. Jak postupem času hodnotili tvůrci spolupráci realizovaných programů?
7. Vidí organizátoři v tomto typu spolupráce smysl?
14 Rozhovor
Analyzovat spolupráci obou institucí se zdál zpočátku lehký úkol. Ovšem po zamyšlení nad celou prací jsem posléze zjistil, ţe opak je pravdou. Po konzultaci s ředitelem DD a vedoucí práce jsem zvolil k analyzování spolupráce rozhovory. Do rozhovoru budou zařazeni pouze lidé, kteří se spolupráce zúčastnili. Jedná se především o zakladatele MC a zaměstnance DD, kteří se podíleli na společných projektech.
Těţištěm celého rozhovoru budou vychovatelé, kteří děti velice dobře znají a umí dobře rozeznat jejich chování v různých prostředích. Všichni dotazovaní vychovatelé budou seznámeni s cílem a podstatou rozhovoru. Seznámení zúčastněných s cílem rozhovoru nám pomůţe s odlehčením atmosféry rozhovoru. Dotazovanému by se mohlo zdát, ţe jej chceme směřovat k předem připraveným odpovědím. To však není záměr našeho rozhovoru. Odpovědi budou svévolné. Stejná bude pouze podstata otázek - spolupráce. Ve stejném duchu budou pokládány i otázky rodičům z MC.
Dotazovaného nechceme nutit do striktně stanovených odpovědí jako je tomu např.
u dotazníku, proto je polostrukturovaný rozhovor nejlepším řešením ke zjištění přínosu ze spolupráce. Při polostrukturovaném rozhovoru se budu drţet předem připravených otázek, avšak budu reagovat na podněty, které přijdou ze strany respondenta. Nejedná se tedy pouze o sledování připravovaného schématu. S rozhovorem jsou spjaté určité výhody a nevýhody, které jsou uvedeny níţe.
Výhody rozhovoru
umoţňuje přímý kontakt výzkumníka se zkoumanou osobou umoţňuje volnost a pruţnost kladení otázek
umoţňuje dovysvětlit otázky a zároveň poţadovat dovysvětlení ze strany respondenta
je moţné získat osobní, nebo důvěrné informace
je moţné sledovat verbální i neverbální reakce respondenta
Rozhovor
30 eliminuje obtíţe při psaném projevu
Nevýhody rozhovoru Je časově náročný
obtíţnější zaznamenání odpovědí menší soubor respondentů
kvalita informací závisí na kvalitě výzkumníka a na kvalitě interakce mezi výzkumníkem a dotazovaným
moţnost obvinění rozhovoru osobním zaujetím tazatele obtíţnější vyhodnocení
(SKUTIL, Praha 2011, s. 89)
Úskalí rozhovoru
V rozhovoru můţe dojít k situaci, kdy se dotazovaný dostane do emocionálně vypjaté situace. Tato situace můţe nastat v případě, kdy dotazovaný měl s dítětem blízký vztah a DD opustil předčasně. V takovýchto situacích otázku upravíme, nebo přejdeme na další.
Tím, ţe bychom trvali na zodpovězení nepříjemné otázky, můţeme ztratit důvěru, a s tím spojené další potřebné informace. Dále musíme dbát na to, aby tazatel působil důvěryhodně. Nebudeme se proto odpovědím smát ani jinak upozorňovat a zasahovat do odpovědí. Pokud by respondent neměl odpověď na otázku, můţeme formu otázky upravit, ale jádro otázky musí zůstat zachováno neboť by bylo narušeno následné vyhodnocení celého rozhovoru. Ukončení rozhovoru je posledním důleţitým bodem v průběhu celého rozhovoru. Je třeba zjistit, zda jsme respondentovi našimi otázkami nezpůsobili nějaké potíţe či nevyvolali neţádoucí vzpomínky. V respondentovi musíme vzbudit pocit, ţe se stal jen zdrojem informací, po jejichţ zjištění nás přestal zajímat.
Průběh rozhovoru
Výzkumník by měl udrţovat rozhovor ve své reţii. Z rozhovoru by mělo být znatelné, ţe se interwiev ubírá cíleným směrem, a ţe se nevracíme zpět na začátek. Postupujeme dle připravených bodů. Respondent tak bude mít pocit, ţe rozhovor probíhá podle jasně stanovených kritérií. Abychom udrţeli respondenta v kontaktu, je potřeba projevovat gesta porozumění. Jedním z prostředků verbálního projevu je přitakání (aha, rozumím), nebo neverbální (kývaní hlavou). Jestliţe některé z odpovědí neporozumíme nebo nám nebude
Rozhovor
31 stačit vysvětlení, můţeme pouţít dodatečnou otázku: „Kdy se to stalo? Povězte mi o tom víc“ apod. Jak jiţ bylo uvedeno výše, je nutné, aby měl rozhovor spád. Mezi odpovědí proto tolerujeme pauzy v průměru dvou aţ tří sekund. Pokud bychom nechávali delší pauzy pro odpověď, můţe tento nevyplněný čas působit rozpaky pro respondenta a můţe tak dojít i k narušení plynulosti. V průběhu rozhovoru můţe dojít i k tzv. zrcadlení. Tímto výrazem se rozumí částečné opakování odpovědí respondenta s volným navázáním na další otázku. Příkladem můţe být věta: „Chtěla jsem zkusit něco nového“, výzkumník reaguje:
„Chtěla jste zkusit něco nového, a přemýšlela jste nad tím, co by to mělo být?“ Nakonec provádíme sumarizaci odpovědí. Je to shrnutí všeho, co se bude týkat spolupráce DD a MC.
14.1 Tvorba otázek
Důleţitým prvkem celého rozhovoru je prostředí, ve kterém se bude rozhovor provádět. Prostředí pro rozhovor by mělo být tiché, klidné a podle moţností izolované od jiného dění. Přítomnost dalších lidí můţe navodit neţádoucí reakce respondenta. Bude proto vybrána tichá místnost, kterou vychovatelé a rodiče z MC dobře znají. Eliminujeme tak neţádoucí podněty k vyrušování.
S respondenty z DD a MC se v úvodu rozhovoru seznámím a informuji je, proč jsem si vybral jako téma pro BP právě jejich zařízení. Dále je seznámím se záměrem rozhovoru a bude jim oznámeno, ţe absolvování tohoto rozhovoru nebude nikterak obtíţné. Tato zahajovací část v rozhovoru se dá pokládat za tzv. podmínky rozhovoru:
Aby se nestalo, ţe na některý z důleţitých bodů při úvodním seznámením s respondentem zapomeneme, přečteme mu připravený text. Budeme mít tak jistotu, ţe je respondent seznámen se všemi důleţitými body jak témata, tak průběhu celého rozhovoru.
„Dobrý den, úvodem bych se Vám rád představil. Jmenuji se Ondřej Svoboda. Třetím rokem studuji Technickou univerzitu v Liberci obor pedagogika volného času. Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si vybral spolupráci Vašeho mateřského centra Mateřídouška v Hejnicích s Dětským domovem ve Frýdlantě.
Záměrem našeho rozhovoru bude zjistit, jak podle Vás spolupráce DD a MC ovlivnila děti z těchto dvou zařízení (pozitivně / negativně). Otázky nejsou nikterak složité a týkají se především vlastních pocitů ze spolupráce obou organizací. Rozhovor nebude trvat dlouho.
Může se stát, že při odpovědích budete potřebovat více prostoru. Nejsem schopen si poznamenat všechny detaily odpovědí, a proto bych si rád náš rozhovor zaznamenal na
Rozhovor
32 diktafon. Nebude Vám tento druh záznamu při odpovědích vadit? Pokud ne, poprosil bych Vás o písemný souhlas s touto skutečností.“
Není důleţité respondenta nahrávat, ale zjistit od něj co nejvíce informací. Pokud by však měl trému spojenou se záznamem, tak mu umoţníme odlehčení situace a diktafon nebudeme zapínat. Poznamenáme si pouze nejdůleţitější body rozhovoru.
Pokud by Vás tento druh záznamu rušil, není nutné jej použít. Jde mi především o Vaše pocity.
Z podstaty našeho rozhovoru, by nám měly vzejít odpovědi na níţe uvedené výzkumné otázky. Z těch potom odpověď na výzkumný problém naší práce, a to je smysl spolupráce mezi zařízením pro děti s nařízenou ústavní výchovou a organizací sdruţující celistvé rodiny. Výzkumný problém a dílčí výzkumné otázky jsou pro obě organizace společné.
Rozdílné jsou pouze otázky pro rozhovor, které musely být přizpůsobeny oběma organizacím.
14.2 Otázky pro rozhovor
1.1 Myslíte si, ţe činností, které pořádá DD (projekty, pobytové tábory, krouţky atd.…) je dostatek?
1.2 Myslíte si, ţe úprava těchto činností a programů DD (projekty, pobytové tábory, krouţky atd.…) DD by byla krokem vpřed, nebo zpět?
1.3 Co si myslíte, ţe vedlo ředitele DD k vytvoření spolupráce mezi jinou organizací?
2.1 Kdyţ porovnáte smysl, proč tyto dvě organizace existují - Myslíte si, ţe ideální partner pro spolupráci s DD je právě MC?
2.3 Navrhla byste jinou organizaci, která by měla větší vliv na děti z DD?
2.4 Jaký si myslíte, ţe byl záměr spolupráce organizace MC Mateřídouška Hejnice s DD ve Frýdlantě?
3.1 Myslíte si, ţe se projekty pořádané ve spolupráci s MC soustředily na vztahy mezi dětmi?
3.2 Byly programy postaveny na základě nějakého pedagogického oboru? Např.
proţitkové pedagogiky? (skupinová dynamika) 3.3 Pokud ano, tak které programy?
