1 Kritika pramenů a literatury

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum: 24.7.2014

Podpis:

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat všem, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout.

Nejprve bych ráda své díky věnovala svojí rodině, která mi byla po celou dobu velkou oporou. Dále děkuji svým přátelům, především Bc. Jiřině Bumbové, bez jejichž cenných připomínek a rad bych diplomovou práci stěží napsala. Velké díky patří i všem zaměstnancům Archivu bezpečnostních složek a Národního archivu. Mimořádný dík věnuji paní Květoslavě Dubešové a panu Vladimíru Zemanovi za možnost nahlédnout pomocí vzpomínek do jejich dětství a prožít s nimi těžká léta bez rodičů. V neposlední řadě děkuji své vedoucí diplomové práce Mgr. Kateřině Lozoviukové, PhD., která mi věnovala svůj čas a pomohla mi svými náměty k úspěšnému závěru této práce.

Anotace

Diplomová práce pojednává o jednom z politických procesů padesátých let 20.

století v Československu. Charakterizuje konkrétní případ osob žijících na severu Čech a obviněných ze špionáže a velezrady proti republice. Obžalovaní zařazení do skupiny nazvané Václav Lampa a spol. se na základě nepodložených důkazů stali součástí mezinárodní organizace, tzv. Zelené internacionály. Jejich kauza patří mezi tzv. okrajové procesy navazující na monstrprocesy s dalšími členy tzv. Zelené internacionály. Proti zmíněné skupině, spolupracující s agentem CIC Josefem Zemanem, vedla Státní bezpečnost dlouholeté šetření. K zadržení osob došlo na základě pomoci agenta- -provokatéra. V červenci 1952 vyřkl Státní soud tresty v celkové výši 242 let. Cílem práce je tento proces představit a poukázat na nezákonnosti spáchané komunistickou justicí.

Klíčová slova: agent-provokatér, Agrárníci, Josef Zeman, politický proces, politická perzekuce, Státní bezpečnost, špionáž, Zelená internacionála

Abstract

This diploma thesis deals with one of the political trials of 1950s in Czechoslovakia. It describes specific case of people living the south of Bohemia who were accused of espionage and high treason. The group of accused were labeled Vaclav Lampa & Co. and, based on unfounded evidence, treated as part of an international organization called Green International. This case is part of so called peripheral trials following the show trials of other member of Green International. Vaclav Lampa & Co.

were cooperating with CIC agent Josef Zeman while being investigated by state security service (StB) for many years. Members of the group were arrested with the help of agent provocateur and sentenced to combined 242-years of imprisonment. The main aim of the thesis is to present this trial and point out the crimes committed by communist regime.

Keywords: agent-provocateur, Agrarians, Josef Zeman, political trial, political

Obsah

Seznam zkratek...

Úvod...11

1 Kritika pramenů a literatury...14

1.1 Kritika pramenů...14

1.2 Kritika literatury...18

2 Politické procesy padesátých let...21

3 Procesy s kulaky...27

3.1 Akce Babice...27

3.2 Akce „K“ – Kulak...29

3.3 Akce Kluky...30

4 Zelená internacionála...32

4.1 Agrárníci...34

4.2 Rudolf Beran...37

5 Hlavní procesy...40

5.1 Josef Kepka a spol...40

5.2 Václav Prokůpek a spol...41

5.3 Návazné procesy Zelené internacionály v severních Čechách...42

5.3.1 Václav Tlustý a spol...44

5.3.2 Pavel Kašťák a spol...45

5.3.3 Josef Vít a spol...47

5.3.4 Josef Dufek a spol...49

6 Justiční aparát...50

6.1 Soudci, prokurátoři, obhájci...50

7 Oheň na Strážníku...55

7.1 Václav Lampa a spol...58

7.2 Zatčení a vyšetřovací vazba...60

7.3 Vyšetřování...68

7.4 Vyšetřovatelé...73

7.5 Obžaloba...76

7.6 Výkon trestu...79

7.7 Propuštění...83

7.8 Další život...84

Závěr...87

Seznam použitých zdrojů...91

Literatura...91

Prameny...95

Archivní prameny...95

Tisk...96

Online dokumenty...96

Seznam příloh...97

Seznam zkratek

ABS Archiv bezpečnostních složek

aj. a jiné

AMV Archiv ministerstva vnitra

apod. a podobně

CIC Counterintelligence Corps JUDr./Dr. Doktor/ka práv

JZD Jednotné zemědělské družstvo KNV Krajský národní výbor

Kpt. Kapitán

KS-MV Krajská správa ministerstva vnitra KV-StB Krajský výbor Státní bezpečnosti

mj. mimo jiné

Mjr. major

MV Ministerstvo vnitra

NA Národní archiv

např. například

Npor. Nadporučík

ONV Okresní národní výbor

pozn. poznámka

Pplk. Podplukovník

PS Personální spisy

PŠP Právnická škola pracujících ROH Revoluční odborové hnutí SOkA Státní okresní archiv SNB Sbor národní bezpečnosti SSNB Správa sboru nápravné výchovy

StB Státní bezpečnost

Stržm. strážmistr

Tzv. Tak zvaný/tak zvaně

ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistická strana Československa

VS Vyšetřovací spisy

ZDŠ Základní devítiletá škola ZNV Zemědělský národní výbor

Úvod

V závěru února 1948 převzala moc v Československu komunistická strana.

Součástí nově nastoleného režimu se staly rozsáhlé společenské změny, které zasáhly do života každého občana. Jedním z mocenských nástrojů, jež vládnoucí garnitura využívala, byly politické procesy a perzekuce. Předložená diplomová práce je věnována analýze jedné z politických kauz. Konkrétně se jedná o proces známý jako „Lampa a spol.“. Soudní justice se v tomto případě zaměřila na osoby, které se měly sdružovat v hnutí Zelené internacionály.

Komunistická strana nastolila nové zákony a přeměnila celou justici podle sovětského vzoru. Jedním z nástrojů komunistické moci se staly politické perzekuce, mimosoudní či soudní povahy. Hlavní vlna politických procesů proběhla mezi léty 1948 až 1953. Pracovníci komunistické justice se věnovali pronásledování, zatýkání a konstruování umělých procesů vedených proti „třídním nepřátelům“.¹

Právě politické procesy, které vyvolávaly pocity strachu, paranoie a tzv.

agentování,² můžeme označit za charakteristický rys zemí „východního bloku“.³ Podle ideálů představitelů Sovětského svazu byly nastoleny podmínky pro boj s odpůrci komunistického režimu. Jelikož se komunistická strana stala součástí jednoho z totalitních systémů 20. století, patřily i politické procesy k hlavním nástrojům této diktatury. Pomocí nich držela soudní moc v Československé republice ruku nad ochranou stávajícího zřízení.⁴ Ne vždy se jednalo o opravdové trestné činy a zločiny, spíše naopak docházelo k vykonstruování umělých procesů, obžaloba se zakládala na nepodložených a v mnohých případech i smyšlených důkazech.

Nepohodlnými osobami se stávali především lidé vystupující proti nově nastolenému režimu, ale bývalo pravidlem, že mezi obviněné patřily i osoby, které mnohdy ani neměly ponětí o případné trestné činnosti. Je zapotřebí si uvědomit, že na straně obžalovaných stáli lidé vinní, ale i nevinní. A z důvodu potřeby obvinit co nejvíce lidí docházelo i k úpravám soudního aparátu a zákonů.

1 STŘELEČKOVÁ, Tereza. Politické procesy padesátých let – kauza František Zahrádka (Diplomová práce), Technická univerzita, Liberec, 2009. S. 9.

2 KAPLAN, Karel. StB o sobě: Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka, 1. vyd. Praha, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu 2002. ISBN 80-902885-8-8. S. 20.

3 Satelitní státy Sovětského svazu.

4 KAPLAN, Karel, pozn. 2, s. 6.

Za hlavní cíl své diplomové práce považuji představení jednoho takového případu, kdy se z obyčejných lidí stali „nepřátelé republiky“. Osoby v procesu s libereckou odnoží tzv. Zelené internacionály byly souzeny v jednom z tzv. okrajových procesů.

Návaznost na hlavní procesy uskutečněné v Praze a Brně byla více než zřejmá.⁵

Na následujících stranách je stručně popsáno upevňování komunistické moci v průběhu padesátých let. První kapitola shrnuje kritiku pramenů a literatury, na jejichž základě jsem konstruovala strukturu své práce. Následující kapitola se věnuje průběhu politických procesů obecně a stručně charakterizuje tzv. třetí odboj. Obsahem třetí kapitoly jsou ukázky tzv. kulackých procesů. V následných podkapitolách jsem vybrala jednu z prvních kauz obrácených na bohaté sedláky v Babicích. Se všemi těmito procesy je spojena akce „K“ Kulak, která téměř zlikvidovala venkov a dlouholeté statkářské rody. Ve čtvrté kapitole jsem představila tzv. Zelenou internacionálu.⁶ Jelikož součástí této organizace byli především členové tehdy již zakázané Republikánské strany, zařadila jsem do jedné z podkapitol stručnou historii agrárníků, jejichž asi nejznámějším představitelem se stal Rudolf Beran odsouzený v retribučním procesu.⁷ Pátá kapitola již pojednává o hlavních a následných kauzách se členy tzv. Zelené internacionály. Procesy probíhaly téměř po celé republice, především pak na severu Čech. V šesté kapitole uvádím stručnou charakteristiku komunistického justičního aparátu. Poslední kapitola je věnována procesu s libereckou odnoží tzv. Zelené internacionály, stěžejní části této diplomové práce.

V rámci poslední kapitoly představuji skupinu Oheň na Strážníku, jejíž představitelé byli souzeni a odsouzeni v jednom z procesů s tzv. Zelenou internacionálou. Členové skupiny Václav Lampa a spol. byli postupně zatčeni vyšetřovateli Státní bezpečnosti a v následném soudním přelíčení odsouzeni za špionážní aktivity proti vládnímu zřízení. Přestože se nejedná o klasický vykonstruovaný proces, a minimálně někteří obžalovaní se opravdu dopouštěli trestné činnosti velezrady podle tehdy platných zákonů, ačkoli v demokratické společnosti by jejich činy nebyly protizákonné, musíme si uvědomit, že mnohé z jejich odpovědí na dotazy obžaloby byly sepsány vyšetřujícím aparátem.

5 O zmíněných procesech více na stranách 40-42.

6 Organizace Zelená internacionála je představena na stranách 32-33.

7 Více k osobě Berana: ROKOSKÝ, Jaroslav: Rudolf Beran a jeho doba: Vzestup a pád agrární strany.

1. vyd. Praha, Vyšehrad 2011, ISBN 978-80-7429-067-1.

Ať už se jedná o procesy se Zelenou internacionálou nebo o jakékoliv jiné, nesmíme opomínat velkou moc propagandy. Komunistická strana využívala všechny možné prostředky, především pak mediální nástroje, ke vzbuzení strachu, nepřátelství a očerňování sousedů, přátel i rodinných příslušníků. Hlavním aktérem propagandy se stal denní tisk a v pozdější době i televizní vysílání. Úkolem tisku bylo popsat jednotlivé souzené osoby a postavit je do co nejčernějšího světla. I v procesu se skupinou okolo postavy Václava Lampy sehrál velkou roli deník Cesta míru vycházející na Liberecku. Zmíněné noviny využily doslovné citace obžalovaných použité při soudním přelíčení a ve správné kompilaci s vhodně vybranými výrazy tak dosáhly očernění souzených, ale také podnítily špatné vztahy se sousedy i s rodinnými příslušníky.⁸ Nástrojem propagandy se stal i dobový jazyk.⁹

8 Nepřátelství ze strany sousedů potvrzují potomci odsouzené Marie Zemanové a Jaroslava Dlaboly.

9 SEITLOVÁ, Iva. Politické procesy 50. let – Kauza Mirko Šťastný (Diplomová práce), Technická univerzita, Liberec, 2010, s. 14.

1 Kritika pramenů a literatury

1.1 Kritika pramenů

Hlavní pramennou základnou pro sepsání práce se stala dokumentace obsahující vyšetřovací protokoly k daným případům a personální spisy vyšetřujících. Vyšetřovací spisy Krajského velitelství Státní bezpečnosti v Liberci jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek Ministerstva vnitra v Praze.¹⁰ Součástí dokumentace jsou i spisy Státního soudu v Praze a osobní protokoly Josefa Plecháče, Josefa Šádka, Oldřicha Vodseďálka, Bohuslava Šíra, Jana Nováka a Jaroslava Dlaboly.¹¹ Všechny tyto dokumenty se týkají osob patřících do skupiny Oheň na Strážníku, souzených v několika procesech, zejména v procesu s Václavem Lampou a spol. Obsahem těchto materiálů jsou zatýkací protokoly, poznámky o domovních prohlídkách, výpovědi obžalovaných a svědků, vlastní životopisy obviněných, zprávy vyšetřujících orgánů o doplňujících šetření, žaloba, rozsudky a záznamy ze soudního přelíčení.¹² Do určité míry můžeme tyto spisy použít k rekonstrukci sledovaného procesu.

Je však nutné ohlédnout se na dobu, v níž tyto materiály vznikaly a také na jejich autora. O výpověď obžalovaných se mnohdy zasloužil strach a bezmoc jdoucí ruku v ruce se ztrátou naděje na návrat do svého dosavadního života. Vyšetřující orgány Státní bezpečnosti vládly bravurními technikami psychického i fyzického teroru.

Nebylo výjimkou, že obžalovaní nevěděli, co právě podepsali. Kolikrát se to dozvěděli až ve fázi před samotným soudním přelíčením, když bylo jejich úkolem naučit se „svou výpověď“ zpaměti a přednést ji před soudem. Návod, jak kriticky zhodnotit dostupné archivní materiály, nabízí studie Prokopa Tomka.¹³

Pro dokreslení dalších událostí a vysvětlení některých informací mi posloužila přímá svědectví pamětníků. Za pomoci metody orální historie¹⁴, která napomáhá při

10 Archiv bezpečnostních složek (ABS), fond Vyšetřovací spisy, V-512 Liberec, Bývalí funkcionáři strany NS protistátní činnost.

11 Národní archiv (NA), nezpracovaná část fondů, fond Správa sboru nápravné výchovy, Osobní spisy (OS): Josef Plecháč, Josef Šádek, Oldřich Vodseďálek, Bohuslav Šír, Jan Novák, Jaroslav Dlabola.

12 NA, nezpracovaná část fondů, fond Archiv Ministerstva vnitra (f. AMV), Deník RK 894/56. Součástí deníku je žaloba a rozsudky.

13 TOMEK, Prokop. Svazek StB jako historický pramen. In: Soudobé dějiny 1, Praha 2005, s. 208-214.

14 VANĚK, Miroslav a kol. Orální historie. Metodické a „technické“ postupy. 1. vyd. Olomouc,

studiu soudobých dějin, jsem provedla rozhovory se dvěma potomky osob zatčených a odsouzených v procesu Václav Lampa a spol. Konkrétně jsem hovořila se synem Josefa a Marie Zemanových panem Vladimírem Zemanem a dcerou Jaroslava Dlaboly paní Květoslavou Dubešovou.

Díky těmto rozhovorům jsem se dozvěděla nedocenitelné poznatky, které nelze získat ani z dochovaných materiálů, ani z odborné literatury. Oba potomci při našich setkáních vzpomínali na dny, kdy jejich rodiče zatkly vyšetřující orgány Státní bezpečnosti a na dobu strávenou bez svých milovaných. Shodně potvrzují, že blízké okolí se k jejich rodinám obracelo zády, měli potíže ve školách a potýkali se i s nepřátelstvím svých vrstevníků. I přestože oba byli v době zatčení svých rodičů a dalších rodinných příslušníků¹⁵ ve věku šesti let, i v současnosti pamatují na své pocity.

Paní Dubešová, která byla přítomna zatčení svého tatínka, dodnes, podle svých slov, nezapomněla na celou událost. Její vzpomínky, téměř shodné s výpovědí zatýkajících osob, dokreslují celý zatýkací akt. Sama přiznává, že v této době prožila šok, se kterým se vyrovnává dodnes.¹⁶ Lehké to nebylo ani pro pana Zemana, který již vyrůstal bez otce a na konci ledna 1952 přišel i o maminku. Velmi cenné jsou jejich zážitky z návštěv ve vězení. Při prvních návštěvách po odsouzení rodičů se s nimi směli vídat pouze přes zeď a nemohli se jimi nechat obejmout.¹⁷

Účel metody orální historie je zřejmý právě při výzkumu událostí uskutečněných v dobách totalitních vlád. I zde však musíme zjištěné informace kriticky zhodnotit, protože se ve většině případů jedná o vzpomínky staré několik desítek let a proto takovéto výpovědi nemusí být zcela objektivní. Výjimkou nejsou ani události, na které si tázaní nemohou vzpomenout, nebo je dokonce ve své paměti potlačili.

O procesu Václava Lampy jsem nalezla informace i v dobovém tisku. Jak již bylo zmíněno, komunistická vláda využívala propagandy pomocí novin. Stejně tomu bylo

Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. ISBN 80-244-0718-3.

15 Příbuzní byli souzeni v návazných procesech se Zelenou internacionálou, např. strýc Květoslavy Dubešové Miroslav Štěpánek a strýc Vladimíra Zemana Rudolf Kodejš. Více strany 42-50.

16 Rozhovor s Květoslavou Dubešovou, 25. 5. 2014, Liberec. ABS, f. VS, f. V-512, skupinový spis Zemanová a spol., zatýkací protokol ze dne 31. 1. 1952.

17 Rozhovor s Květoslavou Dubešovou, 25. 5. 2014, Liberec. Rozhovor s Vladimírem Zemanem, 8. 6. 2014, Vysoké nad Jizerou.

i v případě regionálního deníku Cesta míru, který vycházel od března roku 1952.¹⁸ Autor článku přejal části výpovědí odsouzených v červenci 1952. U každé z osob použil doslovné citace uvedené ve vyšetřovacích spisech. Ke kauze s libereckou odnoží tzv.

Zelené internacionály se vyjádřily i další noviny, Rudé právo a Práce.¹⁹

Propagandistickou terminologii také využili autoři brožury pojednávající o procesech s tzv. Zelenou internacionálou. Téměř po ukončení soudních jednání týkajících se skupin okolo Josefa Kepky²⁰ a Václava Prokůpka²¹ vydalo nakladatelství Orbis svědectví pod názvem Agenti Zelené internacionály, Nepřátelé naší vesnice.²² Brožura jasně vykreslovala nepřátelské úmysly zmíněných souzených skupin vedené proti tehdejší vládě. Jejím účelem bylo ukázat i obyčejným lidem, že okolo nich se nachází plno špionů pracujících pro západní státy.

Mezi další pramenné materiály patří i ediční řada Sešity vydaná Úřadem dokumentace a vyšetřovaní zločinů komunismu. Pro svou diplomovou práci jsem využila především třídílnou práci Československá justice v letech 1948- 1953 v dokumentech²³, která uvádí informace z počátku politických procesů a objasňuje původy některých osob sloužících Státní prokuratuře či Státnímu soudu.

Pro doplnění životních podmínek ve vězení v dobách totalitního režimu jsem použila paměti osob odsouzených i v jiných procesech. Především se jedná o vyprávění Dagmar Šimkové.²⁴

V neposlední řadě mi k dokreslení některých situací napomohly i propagandistické snímky uváděné na televizních obrazovkách i v současnosti.

Zejména se jedná o detektivní cyklus 30 případů majora Zemana.²⁵ V jednom z dílů

18 Státní okresní archiv Liberec, Autor neznámý, Skupina špionů a velezrádců před soudem. In: Cesta míru 12. 7. 1952, roč. 1, č. 20, s. 5. V dřívějších měsících a letech je deník znám pod názvem Stráž severu.

19 ABS, f. VS, V-512 Liberec, podsvazek, výstřižky z novin. Uvedené v příloze.

20 Více na straně 40-41.

21 Více na straně 41-42.

22 KETTNER, Petr a kol. Agenti Zelené internacionály. Nepřátelé naší vesnice. 1. vyd. Praha, Orbis 1952.

23 VOREL, Jaroslav – ŠIMÁNKOVÁ, Alena – BABKA, Lukáš. Československá justice v letech 1948- 1953. 1 vyd. Praha ÚDV PČR, 2004. s. 86-88. ISBN 80-86621-03-0.

24 ŠIMKOVÁ, Dagmar. Byly jsme tam taky. 5. vyd. Praha, 2010. ISBN 978-80-902602-3-8.

25 Seriálový cyklus, který měl běžným divákům televizních obrazovek ukázat důležitost bezpečnostních

s názvem Vrah se skrývá v poli²⁶ je ukryt skutečný příběh obce Babice, který patří mezi procesy s tzv. kulaky.²⁷ Propagandistické prvky můžeme vidět i v dokumentu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.²⁸ Tento několikaminutový film měl především za úkol ukázat nebezpečí ze strany Vatikánu a katolické církve.

Úděl politických vězňů ukazuje i dokumentární cyklus Ztracená duše národa.²⁹ O tom, jak probíhaly procesy před komunistickým soudem, vypráví desetidílný filmový dokument Proces H.³⁰ Hlavním cílem je představit divákům televize proces vedený proti Dr. Miladě Horákové. Součástí jsou dobové snímky doplněné komentáři současných odborníků na danou problematiku.

Za zmínku stojí i dokumentární cyklus České televize Tajné akce StB. Pro mou práci mě zaujal díl s názvem Akce Kulak, který pojednává právě o násilné kolektivizaci venkova.³¹

Pomocí webových stránek na internetu jsme nalezla znění zákonů, podle kterých docházelo k odsouzením a dalším potrestáním.³²

složek a zároveň obhajoval jejich jednání. V průběhu celého seriálu jsou ukázány všechny špatné osoby, možnosti a události proti KSČ. Seriál vznikal v letech 1974-1979. Hlavní postavou je Jan Zeman, který se vrací z koncentračního tábora a postupně se vypracuje na náčelníka pražské kriminálky. Režisérem byl Jiří Sequens.

26 Vrah se skrývá v poli – jeden z dílů seriálu 30 případů majora Zemana.

27 Procesy s kulaky viz na straně 27-31.

28 Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, dokument, 1950, režie Přemysl Freiman.

29 Ztracená duše národa, dokument ČT, 2002, režie Olga Sommerová, Petr Nikolaev.

30 Proces H – dokumentární cyklus, 2009, režie Martin Vadas.

31 Tajné akce StB – Akce Kulak, dokument ČT 2009.

32 Zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp.

cz/sqw/sbirka. sqw? cz=50&r1923 S účinností od 1. 5. 1923, zrušen 24. 10. 1948.

Zákon č. 55/1947 Sb., o pomoci rolníkům při uskutečňování zemědělského výrobního plánu [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp. cz/sqw/sbirka. sqw? cz=55&r=1947.

Zákon č. 47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp. cz/sqw/sbirka. sqw? cz=47&r=1948.

Zákon č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp. cz/sqw/sbirka. sqw? cz=231&r=1948. S účinností od 24. 10. 1948, platnost do 1. 8. 1950.

Zákon č. 232/1948 Sb., o státním soudu [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp.

cz/sqw/sbirka. sqw? cz=232&r=1948.

Zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z:

1.2 Kritika literatury

Základní přehled o politických procesech mi poskytlo dílo vzniklé ve spolupráci Karla Kaplana a Pavla Palečka Komunistický režim a politické procesy v ČSR.³³ Odtud jsem čerpala obecné údaje týkající se průběhu procesů proti odpůrcům komunistického režimu. Po knize Karla Kaplana jsem sáhla i v rámci získání informací ohledně vyšetřujících praktik Státní bezpečnosti. V Nebezpečné bezpečnosti autor též popisuje pravomoci a další metody spojené s orgány StB.³⁴ Pro doplnění informací k tvorbě politických procesů a k dalším postupům jsem použila další Kaplanova díla, StB o sobě:

Výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka³⁵ a Sovětští poradci v Československu v letech 1949- 1956.³⁶

O politických procesech nepsal jen Karel Kaplan, ale ve svých knihách se jimi zabývají i další, např. Bedřich Utitz³⁷, Ivan Ganďourek s Jiřím Nehněvajsou³⁸ a další.

Ke své práci jsem využila několik děl věnujících se kauzám proti skupinám souzených se Zelenou internacionálou. O hlavních procesech napsala svou práci Navzdory nenávisti a mstě Zora Dvořáková.³⁹ Ve své knize Dvořáková na základě archivních zpráv analyzuje procesy se skupinami okolo Josefa Kepky a Václava Prokůpka. Mimo jiné zmiňuje i další z procesů, které se konaly na severu Čech během roku 1952.

http://www. psp. cz/sqw/sbirka. sqw? cz=69&r=1949.

Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp.

cz/sqw/sbirka. sqw? cz=69&r=1949. S účinností od 1. 8. 1950, zrušen 1. 1. 1962.

Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci [online], [vid 19. 11. 2012]. Dostupné z: http://www. psp.

cz/sqw/sbirka. sqw? cz=119&r1999.

33 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. 1.

vyd. Brno, Barrister & Principal 2001, ISBN 80-85947-75-7.

34 KAPLAN, Karel. Nebezpečná bezpečnost. Státní bezpečnost 1948-1956. 1. vyd. Brno, Doplněk, 1999.

ISBN 80-7239-024-4.

35 KAPLAN, Karel, pozn. 2.

36 KAPLAN, Karel: Sovětští poradci v Československu 1949-1956. 1. vyd. Praha, Ústav pro soudobé dějiny UV ČR 1993, ISBN 80-85270-26-9.

37 UTITZ, Bedřich: Neuzavřená kapitola. 1. vyd. Praha, Lidové nakladatelství 1990, ISBN 80-7022-091- 0.

38 GANĎOUREK, Ivan- NEHNĚVAJSA, Jiří. Žalářování, pronásledování a zneuznaní. 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita 1997, ISBN 80-210-1718-X.

39 DVOŘÁKOVÁ, Zora. Navzdory nenávisti a mstě. 1. vyd. Třebíč, Tempo 2002. ISBN 80-238-9190-1.

Pro doplnění údajů jsem použila bakalářskou práci Zdeňka Smutného⁴⁰, která mi přinesla podstatné informace. Zdeněk Smutný se při svém studiu zabýval organizací Zelené internacionály a v souvislosti s ní zmiňuje i procesy proti ní vedené.

Informace o Zelené internacionále doplňuje článek Petra Aneva uvedený v časopise Paměť a dějiny.⁴¹

Přímo o regionálních procesech s tzv. Zelenou internacionálou se zmiňují studie obsažené v několika číslech sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší. Ivo Navrátil věnoval svou studii přehledu procesů vedených se skupinou Oheň na Strážníku, především pak procesu s Václavem Lampou a spol.⁴² Lucie Hradecká se manželům Marii a Josefovi Zemanovým věnovala již při studiu na gymnáziu.⁴³ Její semestrální práce pak byla otištěna ve zmíněném sborníku. Autorka pomocí metody orální historie svou studii doplnila o výpovědi Marie Zemanové a její dcery Marie provdané Strnádkové. Metodu oral history použil i Milan Gerstner a provedl rozhovory se syny Bohumila Šíra.⁴⁴

Ostatním politickým kauzám se věnují i další odborné či populárně naučné publikace. Za všechny uvádím jedno z děl o Akci Babice, ze kterého jsem čerpala údaje k nastínění kulackého procesu proti této, a to knihu Miroslava Kasáčka a Luďka Navary Mlynáři od Babic.⁴⁵

Protože většina souzených se Zelenou internacionálou se v minulosti hlásila k agrární straně, využila jsem pro svou práci i díla vztahující se k tomuto tématu.

Agrárnímu hnutí v Československu se věnuje i bývalý čelní představitel agrární strany Václav V. Dostál.⁴⁶ Další osobnosti, která je s agrárníky bezesporu spjata, věnoval svou

40 SMUTNÝ, Zdeněk. Tzv. Zelená internacionála a politické procesy v Československu po druhé světové válce (Bakalářská práce), FFUK Praha, 2010.

41 ANEV, Petr. Procesy s údajnými přisluhovači Zelené internacionály. In: Paměť a dějiny, 2012, roč. VI, č. 4, s. 23- 34, ISSN 1802-8241.

42 NAVRÁTIL, Ivo. Oheň na Strážníku – Procesy s tzv. Zelenou internacionálou na Jilemnicku. In:

Z Českého ráje a Podkrkonoší 16, SOA Semily, 2003. ISBN 80-86254-09-7. S. 144-178.

43 HRADECKÁ, Lucie. Marie Zemanová. In: Z Českého ráje a Podkrkonoší 15, SOA Semily, 2002.

ISBN 80-86254-07-0. S. 270-282.

44 GERSTNER, Milan. Bohumil Šír. In: Z Českého ráje a Podkrkonoší 13, SOA Semily, 2000. ISBN 80- 86254-04-6.

45 NAVARA, Luděk- KASÁČEK, Miroslav. Mlynáři od Babic. 1. vyd. Brno, Host 2008. ISBN 978-80- 7294-281-7.

46 DOSTÁL, Vladimír V.: Agrární strana: Její rozmach a zánik. 1. vyd. Brno, Atlantis 1998, ISBN 80-

knihu Jaroslav Rokoský.⁴⁷ Jeho dílo vypráví život Rudolfa Berana a taktéž popisuje proces s ním konaný.

Soupisy údajů k regionálním procesům pochází především od studentů historických studií. Příkladem jsou bakalářské a diplomové práce napsané univerzitními studenty v Liberci, Praze a Ústí nad Labem, ze kterých jsem čerpala podklady ke své práci. Inspiraci jsem nalezla v pracích Barbory Mládkové⁴⁸, Lucie Cidlinské⁴⁹, Terezy Střelečkové⁵⁰, Miluše Honzíkové⁵¹ a dalších. Diplomové práce jmenovaných kolegyň se věnují jednotlivým procesům a vybraným osobám v nich souzených.

Dalšími prospěšnými díly se staly publikace věnující se tématu pracovních táborů.

Za všechny uvádím knihu Františka Bártíka pojednávající o jednom z táborů na Příbramsku.⁵² Konkrétně se jedná o tábor Vojna, ve kterém byli nuceni pracovat někteří ze členů skupiny Oheň na Strážníku. Obsahem jsou i výpovědi vězněných o podmínkách v táboře. Pro příklad uvádím příběh Václava Petráka.⁵³

Pro doplnění termínů mi byla ku pomoci kniha Abeceda komunismu od autorů Luďka Navary a Josefa Albrechta.⁵⁴

Celkový seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci této práce.⁵⁵

7108-133-7.

47 ROKOSKÝ, Jaroslav, pozn. 7.

48 MLÁDKOVÁ, Barbora. Politické procesy 50. let – Krajský soud v Liberci 1953 – 1954 (Diplomová práce). Technická univerzita Liberec, 2005.

49 CIDLINSKÁ, Lucie. Politické procesy 50. let – politický vězeň Čestmír Čejka (Diplomová práce), Technická univerzita Liberec, 2010.

50 STŘELEČKOVÁ, Tereza, pozn. 1.

51 HONZÍKOVÁ, Miluše: Politické procesy padesátých let – Krajský soud v Ústí nad Labem 1953-1954 (Diplomová práce), Technická Univerzita Liberec, 2006.

52 BÁRTÍK, František. Tábor Vojna: ve světle vzpomínek bývalých vězňů. 1. vyd. Praha, Vyšehrad, 2008.

ISBN 978-80-7021-938-6.

53 BÁRTÍK, František, pozn. 52, s. 114-118.

54 NAVARA, Luděk- ALBRECHT. Josef: Abeceda komunismu. 1. vyd. Brno, Host 2010. ISBN 978-80- 7294-340-1.

55 Seznam použitých zdrojů, strana 91.

2 Politické procesy padesátých let

S únorovým převratem roku 1948 vstoupilo do Československa mnoho změn.

Zásadní přeměna náležela do sféry justice. Nová obdoba soudnictví a trestů se dotýkala všech společenských vrstev.⁵⁶ Za nově nastoleného komunistického režimu byla perzekuována část obyvatelstva Československé republiky, stíháni nebyli pouze jednotlivci, nýbrž celé skupiny lidí. Trest nepostihoval jen odsouzeného, ale také jeho příbuzné, přátele a známé, včetně dětí.⁵⁷

Nový režim se obával svých odpůrců natolik, že vznikla potřeba se vypořádat se všemi „nepřátelskými živly“, které by mohly čerstvě vznikajícímu vládnímu systému uškodit. Nejčastějším podnětem, který vedl ke stíhání „podezřelých osob“ bylo členství v některé z církevních organizací, nekomunistických politických stranách apod. Tyto skupiny či jednotlivé osoby jsou v současnosti označovány za tzv. třetí odboj. Perzekuce mohla být mimosoudního či soudního charakteru. První možnost byla mírnějšího rázu.

Obžalovaného postihl např. zákaz studia, propuštění ze zaměstnání nebo vyloučení z veřejného života. Soudní perzekuce končila zpravidla několikaletým vězením (mnohdy padly rozsudky na doživotí) či přímo popravou odsouzeného (existují i případy, kdy smrt zapříčinil nelidský pobyt ve vězení).

Komunistická strana Československa zasahovala do života nejen jednotlivců, ale i organizací. Společnost stála před celkovou přeměnou z demokracie na totalitní režim.

Vládnoucí strana ovlivňovala životy všech žijících osob na území Československé republiky. Komunistická diktatura porušovala dosavadní právní předpisy a likvidovala téměř všechna občanská či politická práva obyvatel.⁵⁸

K udržení moci komunistické ideologie se staly běžně užívaným nástrojem politické procesy. Vláda je používala k ochraně svého vlivu.⁵⁹ Jejich úkol byl jednoduchý. Pomocí politických procesů se režim snažil nastolit poměry, při kterých by se obyvatelstvo bálo jakkoliv bojovat proti vzniklé totalitě.

Za vznikem éry politických procesů stál Sovětský svaz, který k sobě chtěl připojit všechny své satelitní státy, včetně ČSR. Z tohoto důvodu do každé z republik dorazili

56 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 18.

57 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 23.

58 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 21.

59 KAPLAN, Karel, pozn. 2, s. 6.

sovětští poradci, kteří se s danou komunistickou stranou spojili a společně utvářeli politické procesy.⁶⁰ Největší počet politických perzekucí se uskutečnil v letech 1948- 1953. V průběhu zmíněných let padaly nejpřísnější tresty, docházelo k fyzickým, ale i psychickým násilnostem. Další vlnou politických procesů se stalo období tzv.

normalizace. Procesy samozřejmě existovaly po celou dobu vlády komunistické strany v Československu, ale nedocházelo k nim v tak vysoké míře.

Většina procesů měla svůj příznačný charakter. Sovětští experti poradili, jak vypracovat scénář procesu do jeho nejmenších detailů. Všichni zúčastnění (obžalovaní, obhájci i soudci a prokurátoři) hlavního líčení podle něho měli postupovat. Ve výjimečných případech se však stalo, že obžalovaní takto nespolupracovali. Na postupu procesů se podílely politické orgány komunistické strany, Státní bezpečnost a justice.⁶¹ Byť se jednalo často o vykonstruované procesy, měla samozřejmě oporu v platných zákonech dané doby.

Politické procesy byly souzeny podle několika zákonů. Nejprve mohli být občané Československa obžalováni podle zákona na ochranu republiky č. 50 z roku 1923.⁶² Po únorovém převratu v roce 1948 komunistická strana uvedla v platnost zákon nový. Již od října byli obžalovaní souzeni dle zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231.⁶³ Trestné činy politického charakteru se v době od 1. srpna 1950 do 1. ledna 1962 soudily podle trestního zákona č. 86.⁶⁴ Tyto tři zákony se liší pouze svou přísností a neustále stoupajícím počtem trestných činů. Většinu z případů projednával Státní soud, jehož činnost probíhala od října 1948 do konce roku 1952. Zákon o zřízení Státního soudu a Státní prokuratury byl součástí již zmíněného zákona č. 231/1948 Sb.

Když byla činnost Státního soudu k 1. lednu 1953 zastavena, jeho úkol soudit

„protistátní“ jednání převzaly zpravidla krajské soudy.⁶⁵

Bohužel nelze přesně určit počet osob, které přímo či nepřímo postihla soudní perzekuce. Spodní hranice soudně stíhaných osob se může rovnat počtu rehabilitovaných zákonem 119/1990 Sb.⁶⁶ Podle Karla Kaplana, který zpracoval veškeré

60 Více in: KAPLAN, Karel., pozn. 2, s. 32,

61 UTITZ, Bedřich, pozn. 37.

62 Zákon č. 50/1923 Sb., pozn. 32.

63 Zákon č. 231/1948 Sb., pozn. 32.

64 Zákon č. 86/1950 Sb., pozn. 32.

65 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 38.

66 Zákon č. 119/1990 Sb., pozn. 32.

dostupné údaje, se jednalo až o 257 864 osob postižených zákonnými normami režimu.⁶⁷ Když po roce 1990 docházelo k rehabilitacím odsouzenců za minulého zřízení, bylo zjištěno, že československé soudy odsoudily podle zákona 50/1923 Sb. celkem 5 187 osob, podle zákona 231/1948 Sb. 26 079 osob a podle zákona 86/1950 Sb.

106 049 osob.⁶⁸

Mezi nejtěžší zločiny proti republice patřila velezrada, špionáž, sabotáž či kombinace těchto provinění, obviněny z těchto důvodů byly až dvě třetiny vězňů.⁶⁹ Již na počátku této kapitoly bylo napsáno, že obvinění pocházeli z různých společenských vrstev i organizací. Komunistický režim tedy zasáhl dělníky, rolníky, ale i příslušníky inteligence, bývalou buržoazii či náboženské hodnostáře. Vládnoucí totalita soudila věřící i nevěřící, vojenské důstojníky, kteří svou funkci plnili na Východě i na Západě, účastníky antifašistického domácího i zahraničního odboje, emigranty, jimž se nepovedlo utéci za hranice Československa. Justice pod vedením komunistické strany stíhala i opoziční funkcionáře, protože jejím cílem bylo nekomunistické strany zlikvidovat.⁷⁰ Perzekuce nakonec postihla i některé spolupracovníky KSČ včetně stranických vedoucích funkcionářů.⁷¹

Státní bezpečnost se pod dohledem sovětských poradců podílela na vytváření politických procesů.⁷² Jejím prvním úkolem bylo získat potřebné množství informací o sledované osobě či přímo o celé skupině osob. V této fázi Státní bezpečnost často spolupracovala s tzv. agenty-provokatéry, kteří se pod záminkou nesouhlasu s režimem

„vetřeli“ k jedinci či k celému kolektivu, aby je mohli zblízka pozorovat a předávat informace svému vedení.⁷³ Agenti se buď dostali do opravdové ilegální organizace,

67 Číselný údaj počtu osob se vztahuje k letům 1948-1989.

68 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 39.

69 GANĎOUREK, Ivan- NEHNĚVAJSA, Jiří, pozn. 38, s. 19.

70 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 9.

71 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 46-47.

72 V říjnu roku 1949 do Československa přišli první sovětští poradci. Na jaře příštího roku se jejich počet několikrát zvýšil. Vše co řekli, bylo závazné. Díky jejich radám a názorům bylo při „výrobě“

politických procesů využíváno mnoho novinek – např. psychický nátlak, dlouhodobé a často i nepřetržité výslechy, tzv. otázkové protokoly apod.

73 Komunistická StB se nebránila nasadit někam tzv. agenty-provokatéry. Někteří z těchto tajných složek policie využívali zkušeností německého gestapa. Existovaly však i uměle vytvořené případy odbojářů.

NAVARA, Luděk- ALBRECHT, Josef, pozn. 54, s. 144–152.

nebo se s radami svých nadřízených stali spolutvůrci antikomunistické činnosti. Tak vznikaly uměle vytvořené skupiny „nepřátel státu“. Není však jasné, kdy přesně se aktivita odboje odehrávala díky spolupráci s agentem/y. Přestože můžeme nahlédnout do vyšetřovacích spisů, musíme brát v potaz, že i agenti nemuseli uvádět zcela přesné informace. Dokonce ani ne všichni pamětníci vědí, že kdysi mohli s agentem- -provokatérem sedávat u jednoho stolu.

Po získání patřičných důkazů mohlo dojít k zatčení. Obviněné osoby příslušné orgány daly do vazby a předaly do rukou vyšetřovatelům. Hlavním cílem bylo vynucení si přiznání a „správných“ odpovědí na předem

vypracované otázky.⁷⁴ Poslední částí takového procesu bylo samotné soudní přelíčení. Ve chvíli vyřčení rozsudku skončila role justice. Obhajoba obžalovaných nepřipadala v úvahu, v mnohých případech se souzení setkali se svým obhájcem až před soudem. Jediné, co oběti režimu mohly udělat, bylo přiznání v plné výši, i kdyby byla zcela nepravdivá a smyšlená. Zde je nutné zmínit, že ne všichni souzení podlehli svému strachu a justicí nadiktovaná přiznání zcela přijali. Někteří odsouzení se proti rozsudku odvolali, ale ani to jim nebylo moc platné. V minimu případech byl jejich trest snížen, ale spíše nastávala varianta, že v lepším případě jim byl uznán, v horším zvýšen. Tím vším celá struktura československé justice potvrdila neexistenci spravedlnosti a práva.⁷⁵ Podle Zory Dvořákové „komunistický soud uvažoval naprosto zjednodušeně a primitivně. Pohyboval se v kategorii nenávisti a pomsty.“⁷⁶

Po vynesení rozsudku mnozí pocítili jakousi úlevu. Mysleli si, že po hrozném období výslechů si jen odsedí svůj trest. Tak to ovšem mnohokrát vůbec nebylo. Ve

74 Mezi známé vynucovací prostředky patřilo i fyzické mučení. Při výslechu musel obžalovaný třeba i 48 hodin stát, v cele musel neustále chodit dokola, v noci docházelo k buzení vězněných či zavírání do temnice. Toto vše mělo své následky. Vězni usínali téměř za chůze, trpěli halucinacemi a otékáním nohou. Oblíbeným mučícím prvkem se stal vynález Ludvíka Hlavačky, vedoucího úřadovny StB v Uherském Hradišti a později první velitele Pohraniční stráže. Svoje mučící zařízení – vložky napojené na elektřinu, dávající se vězňům do bot, si nechal vyrobit v bývalých Baťových závodech ve Zlíně. Pro některé však mohlo být horší mučení psychické, kdy je používáno vyhrožování smrtí, vyřčení lží souvisejících s rodinou (např. že se vězněného rodina zřekla) apod. K fyzickému mučení se přistupovalo především v letech padesátých. V dalších érách politických procesů vyšetřovatelé využívali především teroru psychického. NAVARA, Luděk- ALBRECHT, Josef, pozn. 54, s. 118-126.

75 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 203.

76 DVOŘÁKOVÁ, Zora, pozn. 39, s. 56.

většině případů byla realita taková, že odsouzený musel vykonávat těžkou, zdraví i život ohrožující manuální práci (např. v uranových dolech, kde pracovaly až dvě třetiny

„nepřátel republiky“). Doba pobytu v různých nápravných zařízeních byla spojována s hladověním, zimou, ponižováním a výrazným omezováním základních lidských potřeb.⁷⁷

Celá československá společnost byla těmito politickými procesy postihnuta. Vláda touto snahou „jak se zbavit nepřátel státu“ poznamenala ekonomiku, politiku, kulturu a právo. Také došlo k ovlivnění mezilidských vztahů – a to velmi citelně a negativně. Ve většině procesů šlo o nevinné lidi, kteří se tak stali oběťmi politiky státu. Po skončení svého trestu byl téměř každý z nich poznamenán, často do konce svého života. Až do roku 1989 nesli různá přízviska – nepřítel/kyně režimu, podezřelý/á či politicky nespolehlivý/á.⁷⁸

Komunisté vedly procesy proti skupinám osob, které by podle jejich názoru mohly v budoucnosti podnikat akce ke svržení komunistické moci. Nejprve se proto rozhodla vypořádat se členy nekomunistických stran. Nejznámější kauzou se bezesporu stal monstrproces s Dr. Miladou Horákovou namířený proti národně-socialistické straně.⁷⁹

V další fázi bylo nutné zbavit se bývalých příslušníků armádních složek, kteří by byli schopni vyvolat ozbrojený konflikt. Pro příklad uvádím případ majora Miloslava Jebavého, známý pod názvy – Jebavého puč, Jebavého převrat či Akce odbojové skupiny Praha-Žatec.⁸⁰ Miloslav Jebavý, který dlouhodobě pobýval mimo Československou republiku i Protektorát Čechy a Morava, se v dubnu 1946 navrátil do ČSR. Po únorovém komunistickém puči však plánoval odchod za hranice, jenž nakonec neuskutečnil a rozhodl se k antikomunistickým aktivitám. Společně se svými přáteli úspěšně rozšiřoval podzemní hnutí. Tak se stalo, že se této skupině podařilo napojit na

77 GANĎOUREK, Ivan- NEHNĚVAJSA, Jiří, pozn. 38, s. 25. Pro představu jak probíhal život ve věznicích v 50. letech, slouží paměti Dagmar ŠIMKOVÉ (ŠIMKOVÁ, Dagmar, pozn. 24.)

78 KAPLAN, Karel- PALEČEK, Pavel, pozn. 33, s. 211.

79 Více viz: DVOŘÁKOVÁ, Zora. To byla Milada Horáková: ve fotografiích a dokumentech. 1. vyd.

Praha, Tempo 2009. ISBN 978-80-254-3813-8. Proces H, pozn. 30.

80 MALLOTA, Petr. Voják druhého a třetího odboje Miloslav Jebavý. In: Paměť a dějiny, 2011, roč. 5, č.

4, s. 115, ISSN 1802-8241. Více viz: PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti: vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951- 1984. 1. vyd. Cheb, Svět křídel, 2011. ISBN 978-80-87567-01-2. S. 119-132.

skupinu Bohuslava Hubálka (obchodník) a Václava Šimáka (štábní strážmistr SNB), kteří chtěli provést vlastní puč již o Vánocích roku 1948. Protistátní skupiny však nakonec nepřipravily žádný převrat. Přes nepřímé spojení Bohuslava Hubálka a Václava Šimáka s Karlem Nigrínem se Státní bezpečnost zasloužila společně s Vojenským obranným zpravodajstvím o hromadné zatýkání „nepřátel státu“. Hlavní aktér Miloslav Jebavý byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. On i někteří z jeho spoluúčastníků byli popraveni v Praze 18. července 1949.⁸¹

Jelikož se komunistická ideologie obávala postavení církve, která proti totalitní moci KSČ bojovala, snažila se ji zneutralizovat natolik, aby i náboženství podléhalo řízení státu. Vedoucí církevní hodnostáři byli internováni, Vatikán byl ustavičně očerňován a tradiční náboženský život téměř zlikvidován. Oto Mádr naprosto odmítal církev pod vedením KSČ. Sám tedy pořádal sezení mladých křesťanů, kde sloužil mše apod. StB však Mádra začala bedlivě sledovat. Schoval se tedy v ženském klášteře svatého Karla Boromejského. Roku 1951 ho Státní bezpečnost zatkla. Rok poté byl Oto Mádr odsouzen na doživotí v procesu Oto Mádr a spol.⁸²

V neposlední řadě se komunistická moc obrátila proti soukromým zemědělcům.

Pod záštitou zakládání Jednotných zemědělských družstev se snažila o zabrání jejich půdy. Protože se tito zemědělci nechtěli s násilnou kolektivizací smířit, nastaly tzv.

procesy s kulaky. Jejich stručná charakteristika a krátký popis tří vybraných konkrétních procesů je uvedena v následující kapitole.

81 MALLOTA, Petr, pozn. 80, s. 108-124.

82 KRATOCHVÍL, Antonín. Žaluji III: Cesta k Sionu. 1. vyd. Praha, Dolmen 1990. ISBN 80-900123-2- 9. S. 12. O celém tomto procesu, jehož součástí je i Růžena Vacková, se zmiňuje celá řada literárních děl. Za všechny uvádím sborník příspěvků s názvem Církevní procesy padesátých let (vyšel v roce 2002 v Karmelitánském nakladatelství v Kostelní Vydří). Proces Oto Mádr a spol. je zdokumentován v dobovém tisku, především v Rudém právu či v dokumentech České televize (např. Ztráta víry z cyklu Ztracená duše národa, rok 2001).

3 Procesy s kulaky

Za kulaky bývali označováni bohatí statkáři, proti kterým se ohrazovala komunistická moc a proti kterým následně vedla politické procesy.⁸³ Počátky takovýchto kauz stály u přijetí zákona o JZD (Jednotná zemědělská družstva) ze dne 23.

února 1949. V rámci jejich zakládání započala komunistická vláda s tzv. kolektivizací.

Jejím hlavním úkolem se stalo právě vytváření zemědělských výrobních družstev. Jejich vznik byl zaváděn ve dvou vlnách. První probíhala v letech 1949-1953, druhá v letech 1956-1960.⁸⁴ Hospodářství v Československu prošlo první změnou již po skončení druhé světové války, kdy docházelo k prvnímu znárodnění soukromých podniků. Na to zmíněným zákonem navázala komunistická strana. Procesy s kulaky patřily mezi

„politicky motivované procesy“. Jejich cílem bylo přinutit soukromé zemědělce ke vstupu do JZD a „vesnické boháče“ nařknout ze zemědělské krize.⁸⁵ Pomocí nátlaku ekonomického, fyzického i psychického se KSČ snažila zpracovat soukromé zemědělce, protože i když se podařilo družstva vytvořit, jejich prosperita příliš velká nebyla. Po částečném uvolnění po smrti J. V. Stalina se tato družstva začala rozpadat.

Proto musela nastoupit druhá vlna kolektivizace. Již neexistující družstva se v této fázi měla obnovit, což se ke konci padesátých let podařilo.⁸⁶

3.1 Akce Babice

Největším kulackým procesem se stal monstrproces vedený proti údajné odbojové skupině v Babicích.⁸⁷ Uskutečnil se ve dnech 12.- 14. července 1951 a zahrnoval uměle

83 Slovo kulak je ruského významu. V Rusku byl používán již roku 1906 a označuje zámožné samostatné zemědělce. V Československu ho hojně používala komunistická vláda při politických procesech. Za kulaky tehdejší moc považovala ty, jejichž vlastnictví obsahovalo výměr půdy vyšší než 20 hektarů (později byla tato hranice snížena na 15 hektarů). Pojmenování tedy patřilo především

„vesnickým boháčům“ a „nepřátelům pracujícího lidu.“ NAVARA, Luděk- ALBRECHT, Josef, pozn.

54, s. 103-110.

84 Více o JZD viz: JECH, Karel. Soumrak selského stavu 1945-1960. 1. vyd. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AVČR, 2001. ISBN 80-7285-00-5.

85 KAPLAN, Karel, pozn. 2, s. 20-21.

86 RYCHLÍK, Jan. Kolektivizace ve střední a východní Evropě. In: Blažek, Petr – Kubálek, Michal, eds.:

Kolektivizace venkova v Československu 1948-1960 a středoevropské souvislosti. 1. vyd. Praha 2008.

S. 13-29.

87 Více k tématu babického procesu in: ZEJDA, Radovan. Babice: věnováno 50. výročí všech obětí. 1.

vytvořenou skupinu lidí. Samotnému procesu předcházely události, které se staly na počátku července v obci Babice. Místní odbojová skupina reagovala na zatčení svého faráře Václava Drboly a vstoupila na území místní školy, kde se právě nacházeli komunističtí funkcionáři.

Čtyři komunisté byli přepadeni dne 2. července 1951 dvěma ozbrojenými muži, Ladislavem Malým a Antonínem Mityskou, kteří se zeptali, kdo stojí za udáním faráře.

Komunističtí funkcionáři odmítali mít s touto věcí něco společného a tak Malý zavelel k odchodu všech přítomných na chodbu. Straníky KSČ nechal předstoupit před schodiště a společně s Mityskou začali střílet. Tři ze čtyř mužů svým zraněním podlehli a tak se atentátníci společně se sourozenci Plichtovými rozhodli ukrýt nedaleko Babic.

Během necelých 24 hodin však byli zadrženi Státní bezpečností, Ladislav Malý a Antonín Plichta ml. zemřeli na základě střelných zranění.

Komunistická justice se rozhodla tento případ značně zviditelnit a ke zbylým mužům Stanislavu Plichtovi a Antotnínu Mityskovi přiřadila dalších dvanáct osob.

Uměle vytvořená odbojová skupina se skládala z tzv. kulaků, reakčních kněží a dalších pomahačů. Do jejich čela byl postaven již usmrcený Ladislav Malý, jakožto údajný agent americké zpravodajské služby.⁸⁸ Obviněni byli za snahu rozvrátit republiku a zastavit výstavbu socialismu. Dne 14. července 1951 vyřkl soud čtrnáct trestů, sedm členů údajné odbojové skupiny odsoudil k trestu smrti, zbylí získali dvacet let a výše těžkého žaláře. Samozřejmě byl všem zabaven majetek a došlo ke ztrátě občanských práv.

Dobový tisk tuto ilegální skupinu přirovnal k nacistům – podle Rudého práva se jejich snaha zničit lidově demokratické zřízení rovnala vyhlazení Lidic a Ležáků.⁸⁹ Dobový tisk spolupracoval s komunistickou vládou a byl používán k propagandě.

Akce Babice se staly událostí, kdy komunistická strana namířila svou nenávist proti církevním představitelům a vesnickým boháčům. Zřejmě proto dodnes panuje názor, že celá akce bylo vymyšlena a zrealizována na základě rozkazů vrchních představitelů KSČ.

vyd. Třebíč, Akcent 2001. ISBN 80-7268-085-6.

88 Dodnes se vedou spory, zda byl Malý agentem CIC nebo StB. Doposud nebylo objasněno, jestli za smrtí komunistických funkcionářů v Babicích nestála komunistická strana.

89 Autor neuveden. Jménem všeho našeho lidu. In: Rudé právo, 1951, roč. 31, č. 165, s. 1.

Autor neuveden. Rozsudek nad vrahy z Babic. In: Rudé právo, 1951, roč. 31, č. 165, s. 1.

3.2 Akce „K“ – Kulak

Orgány bezpečnostních složek provedly na popud komunistické strany i další akce namířené proti církvi či bohatým statkářům. Na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let se udály dvě tzv. akce „K“. První byla namířena právě proti církvi a Vatikánu. Během této akce bylo zavřeno několik mužských klášterů a jejich členové byli internováni v určených budovách.

Pro tuto práci je však podstatnější druhá akce „K“ – Kulak.⁹⁰ V rámci počínání komunistické strany proti tzv. kulakům došlo k trvalé likvidaci tehdejšího venkova.

Komunističtí představitelé zde navázali na postoj Sovětského svazu vůči vesnickým bohatým statkářům a již před podzimem roku 1951 organizovali akce namířené proti soukromým zemědělcům. Na základě Směrnice „Jak postupovat proti tzv. kulakům docházelo k deportacím celých statkářských rodin a násilnému zabrání jejich majetku včetně obydlí a pozemků.⁹¹ Tzv. Směrnice tří ministrů⁹² byla vydána 22. října 1951 a upravovala vztahy rodinných příslušníků odsouzených osob v procesech s kulaky.

Autory předpisu, který nebyl schválen vládou a ani se nestal součástí Sbírky zákonů a nařízení, byli ministři národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti. Tajně vstoupila v platnost v celostátním měřítku k 1. listopadu 1951.⁹³

V okresech byli vybráni funkcionáři, kteří určovali, kdo byl kulak a kdo ne.

Komunistická strana vsadila i na přímá udání, udavačů se objevilo více než dost. Jako exemplární případy patřičné osoby vybíraly sedláky, kteří v obci měli určitou autoritu.

Když bylo zřejmé, že ani tyto autoritativní osobnosti neunikly před odsouzením podle tehdejšího práva, začali se i ostatní sedláci podvolovat představě „že všechno bude všech a všichni se budou mít dobře“.⁹⁴ Lidé se báli, že pokud svůj nový osud nepřijmou, mohou dopadnout ještě hůře.

90 Více viz.: JECH, Karel – BLAŽEK, Petr – KUBÁLEK, Michal. Akce "K": vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech: studie, seznamy a dokumenty. 1. vyd. Praha, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2010. ISBN 978-80-213-2033-8.

91 Tajné akce StB – Akce Kulak, dokument ČT, režie Petra Všelichová, 2009, 14 min.

92 Úryvek směrnice citují ve svém díle NAVARA, Luděk- ALBRECHT, Josef, pozn. 54, s. 108.

93 ww. totalita. cz, vyhledáno 16. 7. 2014.

94 Tajné akce StB, dokumentární cyklus, 2008, režie Ján Novák, Marcel Petrov, Petra Všelichová.

I přestože v Československu neexistovaly gulagy⁹⁵ a nedocházelo k přímým usmrcením lidí, i tak konání proti soukromým zemědělcům přineslo důsledky. Někteří z tzv. kulaků museli pracovat na Státním statku jako nevolníci, další neunesli ztrátu svého rodného statku a spáchali sebevraždu, jiní byli odsouzeni v některém z přímých procesů a další život trávili za mřížemi.

Akce Kulak byla plně zastavena ke dni 18. ledna 1954. Vysídlené rodiny se však do svých bývalých obydlí navrátit nesměli, komunistická justice totiž žádný zákon neporušila. Touto násilnou kolektivizací se venkov nevzpamatoval a statky přeměněné na JZD byly zničeny. Lidé odsouzení v těchto procesech nemohli nalézt zaměstnání, jejich děti pro svůj původ nesměly do škol a ztrácely tak možnosti vyššího vzdělání.⁹⁶

3.3 Akce Kluky

První známky vedoucí k akci Kluky existovaly již od roku 1945. Na základě Košického vládního programu došlo ke zrušení Agrární strany, která především sloužila zemědělcům. Během roku 1947 bylo statkářům podle zákona č. 55/1947 Sb. odebráno několik mechanických strojů sloužících při zemědělských činnostech.⁹⁷ Ze zákona č.

47/1948 Sb. přišli zemědělci o kvalitní půdu, která jim byla nahrazena pozemky s nejhorší bonitou půdy.

Další útoky se objevily po schválení zákona č. 69/1949 Sb. o zakládání JZD.

Soukromí zemědělci se nechtěli smířit s kolektivizací zemědělství. Proto komunistická strana započala s procesy vedenými proti těmto „nepřátelům kolektivizace“. Pomocí Státní bezpečnosti a jejich agentů-provokatérů se KSČ snažila docílit zapojení statkářů do činných či nově vzniklých a uměle vytvořených odbojových skupin.⁹⁸

Domnívám se, že tímto velice bravurně promyšleným tahem se komunistické straně podařilo získat pozemky a ornou půdu pro své cíle. Pomocí vykonstruovaných procesů došlo k odsouzení mnoha osob a zabrání půdy, která mohla být přidružena k JZD.

95 Pracovní a zajatacké tábory, které se nacházely především na území Sibiře.

96 JECH, Karel, pozn. 84.

97 RÁZEK, Adolf. Akce „KLUKY“. [online] 1. 8. 2010 [vid. 20. 5. 2014]. Dostupné z: www. moderni- -dejiny. cz/clanek/akce-kluky/. S. 2. Zákon č. 55/1947 Sb., pozn. 32. Zákon č. 47/1948 Sb., pozn. 32.

98 RÁZEK, Adolf, pozn. 97, s. 3. Zákon č. 69/1949 Sb., pozn. 32.

Samotná akce Kluky započala na podzim roku 1951, Státní bezpečnost při KS v Liberci obrátila svou pozornost na zemědělce v kraji pod Bezdězem. Adolf Rázek ve své studii cituje z dobových pramenů o průběžném sledování vyšetřujících orgánů.

Uvádí výpověď jedné z postižených osob paní Nečadové: „Bylo to v listopadu 1951, když ku mně přivedl Václav Skramuský z Kluků muže, kterého jsem předtím neznala.

Tento člověk se mi představil jako „major Václav“, že přichází ze zahraničí a přišel za námi proto aby nám pomohl k tomu, aby nám byly vráceny stroje, které nám byly vyvlastněny. U nás se jednalo o mlátičku a traktor. Rovněž mi řekl, že má nějaké další lidi v lese a kdyby potřeboval, tak bych jim poskytla nějaké potraviny. To bylo vše co mi řekl a pak odešel.“⁹⁹

Podle vyšetřovacích spisů se jedná o agenta s krycím jménem Šťastný, který byl zainteresovaný i v procesu se skupinou Václava Lampy a spol. Mezi sedláky v obci Kluky agent-provokatér předvedl bravurní roli. Václav, jak se představoval, svým hereckým talentem napomohl k úspěšné realizaci celé akce. Jeho vedoucím orgánem se stal Zdeněk Skoba, který byl v souvislosti s tímto procesem v šedesátých let prošetřován.¹⁰⁰

Proces v akci Kluky byl rozčleněn na tři dílčí procesy. Souzené osoby rozdělily do skupin Resler a spol., Nečadová a spol., a Vlasta a spol., v nichž soud celkem odsoudil třicet šest osob.¹⁰¹ I v rámci tohoto procesu se jednotlivé osoby neznaly a přesto byly pospojovány do zmíněných skupin. Podle zjištění Barbory Mládkové komunističtí představitelé v akci Kluky zkonfiskovali 480 ha půdy.¹⁰²

Také při výše uvedených kauzách značně zafungovala propaganda regionálního tisku. Souzené sedláky označovala jako: „Vřed na těle družstva“.^{1 0 3}

99 RÁZEK, Adolf., pozn. 97, s. 4.

100 Bližší údaje jsou uvedeny u osobnosti Zdeňka Skoby v podkapitole Vyšetřovatelé.

101 MLÁDKOVÁ, Barbora, pozn. 48, s. 96.

102 MLÁDKOVÁ, Barbora, pozn. 48, s. 97.

103 SOka Liberec, HYKŠ, Z. Kulaci v Bělé – vřed na těle družstva. In: Cesta míru, 1953, roč. II, č. 23, s.

5.