Zadání diplomové práce

Ekonomické vyhodnocení investičního záměru a návrh způsobu jeho profinancování

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Lucie Novotná

Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.

Jméno a příjmení:

Osobní číslo:

Studijní program:

Studijnl obor:

Zadávající katedra:

Vedoucí práce:

Konzultant práce:

Zadání diplomové práce

(projektu, uměleckého díla, uměleckého výkonu)

Bc. Lucie Novotná E16000424

N6208 Ekonomika a management N6208T085 - Podniková ekonomika katedra financí a účetnictví PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.O.

Ing. Monika Poleščuková, MBA

Akademický rok 2017/2018

ŠKODA AUTO, a.s., Koordinátor řízení investic obl.P, mngm. smluv

Název práce: Ekonomické vyhodnocení investičního záměru a návrh způsobu jeho profinancování

Zásady pro vypracování:

1. Teoretické vymezení investic a investičního procesu.

2. Charakteristika vybraných ekonomických ukazatelů a metod používaných pro ekonomické vyhodnocení investic.

3. Zdroje financování investičních záměrů. 4. Přestavení vybraného podniku.

S. Charakteristika investičního záměru a jeho ekonomické vyhodnocení.

6. Návrh profinancování investičního záměru.

7. Závěrečné vyhodnocení investičního záměru, návrhy a doporučení.

Seznam odborné lite,otwy:

DLUHOŠOVA, Dana, et al. 2011. Finančnf řízeni a rozhodováni podniku. 3. vyd. Praha: EKOPRESS. ISBN 978-80-86929-68-2.

FOTR, Jiří a Ivan SOUČEK. 2011. Investiční rozhodování a řízení projektů. Praha: GRADA Publishing. ISBN 978-80-147-3293-0.

GRUNWALD, Rolf a Jaroslava HOLEČKOVA. 201 O. Finanční analýza a plánování podniku.

Praha: EKOPRESS. ISBN 978-80-86929-26-2.

MOYER, R. Charles, James MCGUIGAN, Ramesh P. RAO a William J. KRETLOW. 2012.

Contemporary Financial Management. 12^th ed. Boston: Cengage Learning. ISBN 9780538479172.

RŮŽIČKOVA, Petra. 2015. Finanční analýza. 5. vyd. Praha: GRADA Publishing. ISBN 978-80-247-5534-2.

SYNEK, MILOSLAV, et al. 2011. Manažerská ekonomika. 5. vyd. Praha: GRADA Publishing.

ISBN 978-80-247-3494-1.

VALACH, Josef. 201 1. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3. vyd. Praha:

EKOPRESS. ISBN 978-80-86929-71-2.

PROQUEST. 2017. Databáze článků ProQuest [online). Ann Arbor, Ml, USA: ProQuest.

[cit. 2017-09-28). Dostupné z: http://knihovna.tul.cz/

Rozsah práce:

Forma zpracování:

Datum zadání práce:

Datum odevzdání práce:

65 normostran

tištěná / elektronická

31.října2017

31. srpna 2019

----

⁽

r f ~ .. \ .N ,

· ro

, '\(..:l. f !..- ~

(

I ::::,·

<.

!~c 'l CD

v \ ~ ^{; l} \!~21J ('"7' ' • • prof. Ing. Miroslav Žizka, Ph.D. r.> ^{-.> ~·} .:Jl)g. Martina čern1kova, Ph.O.

děkan Ekonomické fakulty,

~o?

*

V Liberci dne 31. října 2017

---

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.

10. 4. 2019 Bc. Lucie Novotná

Poděkování

Děkuji své vedoucí práce, paní PhDr. Heleně Jáčové, Ph.D., za její ochotu a odborné rady při vytváření této diplomové práce. Její rady, upozornění a doporučení pro mě byly velkým přínosem.

Poděkování patří také paní Ing. Monice Pološčukové, MBA z oddělení PPS-4/1 společnosti ŠKODA AUTO a.s., která mi byla oporou při zpracování diplomové práce ať už jako moje nadřízená, tak při získávání důležitých materiálů pro zpracovávání práce.

Anotace

Diplomová práce je zaměřena především na ekonomické vyhodnocení investičního záměru a možnosti jeho profinancování. Cílem diplomové práce bylo ukázat, zda se společnost ŠKODA AUTO a.s. rozhodla správně při realizaci investičního záměru v podobě nové lisovací linky PXL2 a zároveň porovnat pomocí ekonomických metod, zda je lepší počítat projekt na celou dobu životnosti nebo jen 11 let, jako to dělali ve společnosti ŠKODA AUTO. Pro toto téma jsem se rozhodla především proto, že pracuji ve společnosti v oddělení investic, kde máme na starosti sledování peněžních prostředků na dané investiční projekty pro oblast výroby a schvalování objednacích návrhů.

Klíčová slova:

Investice, investiční záměr, čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento, zdroje financování, ŠKODA AUTO.

Anotation

The thesis is focused mainly on the economic evaluation of the investment plan and the possibilities of its financing. The aim of this thesis was to show whether ŠKODA AUTO a.s.

decided to correctly implement the investment plan in the form of a new PXL2 pressing line and, at the same time, to compare using economic methods, whether it is better to calculate the project for its entire lifetime or just 11 years, as they did at ŠKODA AUTO. I chose to do this primarily because I work in an investment company, where we are in charge of monitoring the investment projects for manufacturing and approving order proposals.

Key words:

Investment, investment plan, Net Pressent Value, Internal Rate of Return, funding source, ŠKODA AUTO.

Obsah

Seznam obrázků ... 10

Seznam tabulek ... 11

Seznam zkratek ... 12

Úvod ... 14

1 Investice ... 16

1.1 Klasifikace investic ... 16

1.2 Investiční proces ... 18

1.2.1 Předinvestiční fáze ... 19

1.2.2 Investiční fáze ... 20

1.2.3 Provozní fáze ... 21

1.2.4 Ukončení provozu a likvidace ... 21

2 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investičních projektů ... 23

2.1 Charakteristika metod hodnocení efektivnosti investičních projektů ... 24

2.1.1 Statické metody ... 26

2.1.2 Dynamické metody ... 29

3 Charakteristika financování podnikových investic ... 33

3.1 Interní zdroje financování ... 35

3.1.1 Odpisy ... 35

3.1.2 Nerozdělený zisk ... 36

3.1.3 Prodej majetku ... 37

3.1.4 Výhody a nevýhody samofinancování ... 37

3.2 Externí zdroje financování ... 37

3.2.1 Akciový kapitál ... 38

3.2.2 Podnikové dluhopisy ... 39

3.2.3 Dodavatelské úvěry ... 39

3.2.4 Investiční (bankovní) úvěry ... 40

3.2.6 Dotace ... 42

3.3 Alternativní zdroje financování podniku ... 42

3.3.1 Leasing... 42

3.3.2 Faktoring a forfaiting ... 43

4 Společnost ŠKODA AUTO a.s. ... 44

4.1 Historie společnosti ... 45

4.2 SWOT analýza ... 46

4.3 Plánování a realizace investic ve ŠKODA AUTO ... 47

5 Investiční záměr ... 50

5.1 Představení investičního projektu ... 50

5.1.1 Předmět a cíle investičního projektu a jeho časová náročnost ... 50

5.2 Hodnocení investičního projektu ve ŠKODA AUTO ... 52

5.2.1 Finanční ukazatele projektu ... 55

5.3 Vyhodnocení projektu ... 56

5.3.1 Hodnocení projektu z hlediska výpočtu MoB ŠKODA AUTO ... 57

5.3.2 Hodnocení projektu z hlediska skutečné doby životnosti ... 61

5.4 Možnosti financování investičního projektu ... 65

5.5 Závěrečné vyhodnocení ... 67

Závěr a doporučení ... 70

Seznam použité literatury ... 73

Přílohy... 75

Příloha A: Vzor BWA investičního záměru ... 75

Příloha B: Termínový plán investičního záměru ... 76

Příloha C: Vzor ON na lisovací linku PXL2 ... 77

Seznam obrázků

Obr. 1:Dělení investičních projektů ... 17

Obr. 2: Etapy života projektu ... 18

Obr. 3: Rozdělení metod hodnocení efektivnosti ... 24

Obr. 4: vývoj loga Škoda Auto ... 45

Obr. 5: Časová osa strategie lisoven a jednotlivá SOP nových lisovacích linek ... 51

Obr. 6: Vývoj Cash flow projektu (v EUR) ... 58

Seznam tabulek

Tab. 1: Metody vyhodnocování efektivnosti investičních variant ... 26

Tab. 2: Rozdělení zdrojů financování... 34

Tab. 3: Rozdělení externích zdrojů financování ... 38

Tab. 4: Alternativní zdroje financování ... 42

Tab. 5: SWOT analýza ... 47

Tab. 6: Finanční ukazatele ... 55

Tab. 7: Cash flow projektu 11 let (v EUR) ... 57

Tab. 8: Čistá současná hodnota (v EUR) ... 60

Tab. 9: Stanovení VVP pomocí funkce MÍRA.VÝNOSNOSTI v MS Excel (v tis. EUR) ... 60

Tab. 10: Finanční ukazatele ... 61

Tab. 11: Cash flow projektu 30 let (v EUR) ... 61

Tab. 12: Čistá současná hodnota (v EUR) ... 64

Tab. 13: Stanovení VVP pomocí funkce MÍRA.VÝNOSNOSTI v MS Excel (v tis. EUR) .... 65

Tab. 14: Porovnání vypočtených hodnot (v EUR) ... 67

Seznam zkratek

∅CF – průměrný roční příjem

∅r – průměrná roční návratnost

∅doba – průměrná doba návratnosti

BWA – Žádost o povolení investice (Bewilligungsantrag) CP – celkový příjem investice

CZK – česká koruna

ČSH – čistá současná hodnota

EBP – elektronické pořizování nákupních dokladů a jejich elektronické schvalování ELINA – Elektronický investiční návrh

EOP – výběh výroby (End of Produktion) EUR - euro

FCZ, FCE – zkratky pro oddělení Controllingu IA – investiční výbor

K-FCP – Koncernová organizační jednotka (Controlling Produktion Konzern)

KSC – grémium společnosti odpovědné za řešení a rozhodování případů na úrovni společnosti (Kompetenz-Strategie-Committee)

mld. – miliarda MOB – Make or Buy

NCP – čistý celkový příjem z investice ON – objednací návrh

PP, PLL, GQ – zkratky pro oddělení Plánování značky, Plánování logistiky a Řízení kvality PR – Plánovací kolo (Planungsrunde)

ROE – návratnost vlastního kapitálu ROI – návratnost investice

SAP – systém pro řízení podniku

SOP – začátek výroby (Start of Produktion)

ŠSC – grémium společnosti odpovědné za zadávání dílů (ŠKODA-Sourcing-Committee) TTO – celkový obrat zakázky za dobu trvání projektu (Total-Turnover)

USD – americký dolar

VVP – vnitřní výnosové procento VW - Volkswagen

Úvod

V dnešní době modernizace a automatizace musí podnik pružně reagovat na přání svých zákazníků a udržovat si dobré vztahy s dodavateli. Dnes několik let po krizi a možná před novou krizí je ekonomika České republiky na vrcholu, ale postupně začíná i její výkonnost klesat.

S nastupující dobou elektromobilů a dalších přísných opatření ze strany Evropské unie musejí podniky, především v automobilovém průmyslu pružně reagovat na všechny tyto změny. Pokud podniky zaspí a zareagují příliš pozdě, mohou přijít o značnou část svých zákazníků a tím pádem i o tržby.

Společnost ŠKODA AUTO prozatím stíhá reagovat na všechny změny. V loňském roce (2018) ovšem společnost trochu potrápily změny, které vyhlásila Evropská unie a díky tomu přišla o značnou část svého zisku. Hlavním problémem bylo tzv. WLTP, neboli systém na kontrolu spotřeby paliva a emisí. Tento systém (toto opatření) stál společnost nemalé peníze nejen kvůli ušlému zisku, ale také kvůli investici do tohoto systému. Kdyby společnost tento systém nenasadila, nemohla by vůbec automobily prodávat, protože by neměli potřebnou kontrolu.

Jako všechny automobilky se i ŠKODA AUTO připravuje na příchod elektromobilů. Jako první uvede na trh Plug-in hybridní vůz SUPERB, kterého bude následovat Plug-in hybridní OCTAVIA a nakonec v roce 2021 přijde na řadu čistě elektrický automobil. Jaký ohlas a jakou prodejnost budou mít tyto automobily, uvidíme časem. Můžeme jen doufat, že budou cenově dostupné pro většinu lidské populace a také, že budou mít dostatečnou dojezdovou vzdálenost na jedno nabití. Asi si nikdo nedokážeme představit například cestu do zahraničí k moři s elektrickým automobilem, který bychom museli kupříkladu každých 300 km nabíjet.

Investice jsou pro všechny podniky v jakémkoliv oboru důležité. Pokud podnik neinvestuje, ať už do vývoje nových výrobků nebo do rozvoje svého podniku, tak jeho výroba zastará a nebude o jeho výrobky zájem. Podniky mají různou strukturu a dle ní si určují priority, do jakých oblastí budou nejvíce investovat.

Ve své diplomové práci se nebudu zabývat aktuálním tématem elektromobilů, ale představím hodnocení investičních projektů ve společnosti ŠKODA AUTO před jejich realizací. První část této práce se zaměřuje na teoretické vymezení pojmů, jako jsou investice, investiční proces

řadě se také zabývá způsoby profinancování investičních projektů z pohledu interního a externího financování a jsou zmíněné i některé alternativní způsoby financování.

Cílem této diplomové práce je v první etapě zhodnotit možnosti společnosti, její silné a slabé stránky na trhu. V druhé etapě si ukážeme investiční proces ve společnosti ŠKODA AUTO, dalším cílem bude, ukázat si na investičním projektu nové lisovací linky PXL2 metody hodnocení projektu, vyhodnotit jednotlivé ukazatele a na dvou dobách životnosti investice si ukážeme, jaká se vyplatí více a na co by se měl podnik zaměřit při hodnocení jednotlivých metod. V poslední etapě bude ukázka jaké možnosti má společnost při financování tohoto investičního záměru. Na úplný závěr bude zhodnocení celé diplomové práce a také doporučení a návrhy pro společnost.

1 Investice

Teoretické vymezení investic se ve většině literatury neliší a autoři jsou v tomto jednotní.

Nejlépe definici makroekonomického pojetí investic vystihuje ve své knize Synek (2011, s. 282): „Investicí v ekonomické teorii rozumíme: kapitálová aktiva sestávající ze statků, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu, ale jsou určeny pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků.“

Další rozdělení, které se v mnoha publikacích objevuje, jsou investice hrubé a čisté v pojetí národohospodářském. Pod pojmem hrubé investice autoři uvádějí, že jsou tvořeny celkovou částkou nových investičních statků (budov, strojů, výrobního a jiného zařízení), které jsou přidány k existujícím investičním statkům v ekonomice za určité období. Naopak čisté investice tvoří čistý přírůstek investičních statků v ekonomice v průběhu daného období. Také by se daly charakterizovat jako hrubé investice snížené o opotřebovaný majetek.

Pro účely této práce je nevhodnějším pojetí investic podnikové. Jak uvádí Scholleová (2009, s. 13): „Podnikové pojetí chápe investice:

· buď v užším pojetí jako majetek, který není určen ke spotřebě, ale je určen k tvorbě dalšího majetku, a ten podnik pak prodává na trhu;

· nebo v širším pojetí jako v současnosti obětované prostředky na pořízení majetku, který bude dlouhodobě pomáhat podniku přinášet vyšší užitky a v důsledku umožní získat i vyšší finanční efekty.“

Investice využívají podniky ke svému rozvoji a obnově zařízení a budov. Pokud by podniky neinovovaly, mělo by to dopad na jejich podnikání a existenci. Podniky, které investují, si musí všechny investiční projekty dobře promyslet, zhodnotit přínos pro společnost a zda se jim daná investice vyplatí. Pro mnoho firem, které investice pořizují na dluh (z cizích zdrojů), může být špatná investice likvidační.

1.1 Klasifikace investic

Na začátku investiční fáze je třeba specifikovat jednotlivé investice, aby bylo možné jim přiřadit kvantifikovatelné charakteristiky a mohla být stanovena metoda sledování a hodnocení

Obr. 1:Dělení investičních projektů Zdroj: vlastní zpracování

Uveďme nyní několik rozdělení investičních projektů, které souvisí se zpracováním této práce a jak uvádí Scholleová ve své knize (2009, s. 14).

„Dle podnětu k investicím na:

· interní, vzniklé z podnikové potřeby, která ale může nabývat několika podob:

o potřeba úspor nákladů, obnovy nebo rozvoje z důvodu nedostatečné kapacity;

o potřeba umístění kapitálových zdrojů vytvořených v minulých obdobích tak, aby byly efektivně využívány;

· externí, za účelem:

o rozvoje, růstu jako např. nové příležitosti trhu, nabídky nových kontraktů, nových technologií;

o regulace slabých stránek, a to především legislativně vynucené investice do ochrany životního prostředí nebo bezpečnosti práce.“

Dle vztahu k rozvoji podniku rozlišujeme investice:

· obnovovací, které slouží k prosté reprodukci stávajícího výrobního zařízení;

· rozvojové, které vedou ke zvýšení stávající schopnosti podniku produkovat a prodávat výrobky nebo služby;

· regulatorní musí být realizovány, aby podnik mohl dále fungovat např. z hlediska nutnosti přizpůsobit se nové legislativní úpravě.

Dle podnětu k investicím interní externí

Dle vztahu k rozvoji obnovovací rozvojové regulatorní

Dle věcné náplně nové zařízení nový produkt nová organizace nové trhy

nové okolí a firma Dělení

investičních projektů

Dle věcné náplně a jejího rozsahu je možné rozlišovat investice do:

· nového výrobního zařízení, jako je pořízení nebo reprodukce hmotného statku, který bude sloužit k produkci známého výrobku na známé trhy, cílem je obnova dosluhujícího zařízení nebo úspora nákladů;

· nového produktu jako komplex aktivit, jejichž výstupem je realizace nového výrobku nebo služby;

· nové organizace, tato investice představuje typ organizační změny, která se přímo nedotýká produkce, ale jejímž výsledkem jsou kvalitativně lepší vztahy, informovanost, a tím i rychlejší schopnost reakce na jakékoli problémy vyskytující se v organizaci;

· nových trhů, tj. komplexu aktivit, jejichž cílem je zaujmout pozici na novém trhu;

· nového okolí, tyto akce mají za cíl přizpůsobit se požadavkům měnícího se okolí – ať už daným zákonnou úpravou (bezpečnost práce, ochrana zdraví, záruční doba, ochrana životního prostředí) nebo novou společenskou změnou (např. měnící se preference ve spotřebě – tlak na úspornost spotřebičů);

· nové firmy, a to především jako projekty koupě firmy v rámci růstu, rozšíření aktivit.

1.2 Investiční proces

Před každou přípravou investice a její realizací by měl proběhnout investiční proces, který nám ukáže, zda se investice vyplatí či nikoli.

Obr. 2: Etapy života projektu Zdroj: vlastní zpracování

Fáze života projektu

Předinvestiční

Průzkumná studie Studie proveditelnosti Základní technická specifikace

Investiční fáze

Úvodní projektová dokumentace

Prováděcí projektová dokumentace

Nákup služeb a zařízení Výstavba

Provozní fáze Spuštění a najetí Údržba zařízení Využívání zařízení Ukončení provozu

a likvidace

Zastavení provozu zařízení Likvidace zařízení

1.2.1 Předinvestiční fáze

Tato fáze je nejdůležitější ze všech. Pokud bychom tuto fázi přeskočili, mohl by podnik investovat čas a peníze do investičního projektu, který nebude rentabilní. V předinvestiční fázi podnik zjišťuje, zda se mu investiční projekt vyplatí či nikoliv, neboli zda ho bude či nebude realizovat. To záleží na informacích ekonomické, finanční, marketingové a technicko- technologické povahy, které se získávají v předprojektových analýzách. Zpracování těchto analýz nebývá většinou nejlevnější, ale podniku to ušetří ztráty spojené s vložením prostředků do projektu, který může být neúspěšný.

Identifikace podnikatelských příležitostí může být podnětem pro shromažďování peněžních prostředků, neboť investoři se zajímají o nové podnikatelské příležitosti, které jsou životaschopné. Podnik, popřípadě manager, který se stará o projekty, by se měl zaměřit na sledování a vyhodnocování faktorů, které působí na podnikatelské okolí.

Do podnikatelského okolí patří poptávka po určitých produktech, zde manager zjistí, jaké produkty si trh žádá. Exportní možnosti, odhalení nových významných surovin a objevení nových technologií je důležitým poznatkem pro nový začínající projekt. Pokud nechce podnik investovat do svého průzkumu, může využít výsledky různých studií, jako jsou marketingové studie, analýzy dovozu, struktury produkce a spotřeby a další. Tohle všechno musí podnik vyhodnotit a posoudit před propracováním dat do podoby investičního projektu.

Předběžné technicko-ekonomické studie jsou velice časově a finančně náročný úkol, které slouží jako základ finálního rozhodnutí o realizaci či zamítnutí investičního projektu. Cílem této studie je zjistit, zda byly posouzeny všechny možné varianty projektu, zda některé aspekty projektu potřebují marketingové průzkumy, laboratorní testy nebo poloprovozní ověřování, protože jsou do značné míry závažné a také, zda je základní myšlenka projektu dostatečně atraktivní pro investora. Rozdílem mezi předběžnou technicko-ekonomickou studií a technicko-ekonomickou studií je v detailnosti informací a hloubce analýzy a prověřování variant projektu.

Technicko-ekonomická studie projektu by měla poskytnout potřebné podklady pro investiční rozhodnutí a je potřeba formulovat a kriticky vyšetřit komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky, a to na základě variantních řešení. Finančně-ekonomická část studie je důležitá pro stanovení nákladů projektu, jako jsou jeho náklady a výnosy v období provozu

a propočty ukazatelů ekonomické efektivnosti. Tato část studie by měla být od samého počátku při tvorbě investičního projektu a měl by do ní být začleněn příslušný specialista.

Dalším důležitým ukazatelem je stanovení investičních a provozních nákladů, protože ovlivňují ekonomickou efektivnost podniku. Provozní náklady by se měly odhadovat na základě výrobní kapacity, které je možné dosáhnout při normálních pracovních podmínkách.

Při hodnocení a výběru variant probíhá konečné vyhodnocení správné varianty, na základě které bude podnik realizovat investiční projekt. Vyhodnocování by samozřejmě mělo probíhat po celou dobu předinvestiční fáze a posouzení s předběžným výběrem by mělo proběhnout v předběžné technicko-ekonomické studii. (Fotr, Souček, 2011)

1.2.2 Investiční fáze

Tato fáze spočívá v realizaci samotného projektu, kterému předchází testování, zda bude daný projekt fungovat při nastavení určitých aspektů. Aby se tak mohlo stát, je potřeba vytvořit právní, finanční a organizační rámec pro realizaci projektu.

Zadání projektu

V tomto dokumentu najdeme vše, co je potřebné k zahájení projektu. Definujeme zde důvody vzniku, cíle a rozsah projektu a také jsou zde specifikovány základní informace, které jsou požadované pro návrh a realizaci projektu, týkající se surovin, produktů, výrobních a obslužných kapacit, a další. V případě, že bude projekt zahrnovat licenci, bude tento dokument zahrnovat i požadavky na poskytovatele licence. Zadání projektu může sloužit jako podklad pro výběrová řízení a na jeho základě se rozhodne, zda se bude v realizaci projektu pokračovat nebo se případně odloží. Po vypracování zadání projektu přichází na řadu zpracování úvodní projektové dokumentace, která rozpracovává projekt podrobněji, což je vhodné pro zpřesnění odhadu nákladů a také pro konečné schválení projektu, získání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Úvodní projektová dokumentace poskytuje informace, které jsou potřebné k dalšímu pokračování detailního rozpracování projektu do stupně realizační dokumentace. Na základě této dokumentace se vypracovávají inženýrské výpočty, výkresy a dokumentace, které vyžaduje realizace projektu. Je v souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením. Útvary odpovědně za budoucí provoz získají přesnější údaje, na základě kterých lépe vyhodnotí potřeby, např. dodatečné zdroje, školení, provozuschopnost atd.

Realizace projektu

V této fázi dochází k samotné realizaci projektu, kdy se začínají realizovat objednávky na materiál či technologii potřebnou k projektu. Po dokončení realizace nastává fáze testování, kdy se testuje dle stanovených kritérií, zda projekt splňuje vše, co má a může být předán do užívání. (Fotr, Souček, 2011)

1.2.3 Provozní fáze

Tuto fázi můžeme rozdělit na dvě části a to z krátkodobého časového hlediska a dlouhodobého časového hlediska. Z krátkodobého hlediska můžeme mluvit o uvedení projektu do provozu a předchozí fáze přípravy projektu. Problémy, které mohou vzniknout v tomto krátkém období, plynou z nezvládnutí technologického procesu, nedostatečné kvalifikace pracovníků, většina problémů vzniká již v realizační fázi projektu.

Dlouhodobý pohled nám ukazuje, jak si projekt vede v souvislosti se strategií, na níž byl založen a také jaké jsou z toho plynoucí výnosy a náklady. Výnosy a náklady, které nám projekt přináší, mají přímou souvislost s technicko-ekonomickou studií, která byla zpracována na základě předpokladů (vývoj poptávky, dosažitelný podíl na trhu, nákupní ceny surovin, atd.), ke kterým se náklady a výnosy váží. Pokud se nenaplní očekávané cíle, které podnik stanovil, může dojít k nápravným opatřením a ty mohou být pro podnik finančně náročné.

Další důležitou součástí provozní fáze je samotná údržba zařízení. Podnik by měl stanovit plán údržby, který zajistí bezproblémový chod zařízení. Údržba by měla mít za cíl udržet zařízení v odpovídajícím stavu požadavků provozu, maximalizovat dostupnost a využití zařízení při zajištění integrity zařízení. Údržbu v jednotlivých podnicích mohou zajišťovat podnikoví údržbáři, které podnik zaměstnává, nebo dodavatelé, kteří dodávají techniky a řemeslníky pro provedení údržbářských prací. Náklady na údržbu musí být zahrnuty do hodnocení projektu, neboť jsou nedílnou součástí provozních nákladů. (Fotr, Souček, 2011)

1.2.4 Ukončení provozu a likvidace

Poslední fáze života projektu, která je spojena s příjmy z likvidace majetku, ale také s náklady na jeho likvidaci. Při hodnocení ekonomické výhodnosti projektu je nutné počítat s těmito náklady, které se váží k ukončení provozu projektu, především potenciální likvidační náklady a někdy také i nutnost vytvářet rezervy, které mohou mít dopad na peněžní toky projektu

po dobu projektu. V likvidační fázi dochází k demontáži zařízení a jeho likvidaci, sanaci ploch, prodej nepotřebných zásob a další.

Likvidační hodnota projektu je rozdíl mezi příjmy a výdaji z likvidace projektu a tvoří součást peněžního toku projektu v posledním roce jeho života. Kladná likvidační hodnota zvyšuje ukazatele ekonomické efektivnosti projektu (čistá současná hodnota a vnitřní výnosové procento) a záporná likvidační hodnota tyto ukazatele naopak zhoršuje. (Fotr, Souček, 2011)

2 Ekonomické metody hodnocení efektivnosti investičních projektů

Podniky používají analýzy mnoha faktorů, aby zjistily potřebu daných investic a vybraly konkrétní produkt. Jsou to faktory, které ovlivňují rozsah a strukturu podnikových investic.

Řadí se sem především požadavky trhu, týkající se rozsahu a cen požadovaných výrobků, požadavky technické a technologické inovace výroby s různými důsledky na kapitálové a provozní výdaje, různá ekologická, bezpečnostní aj. omezení a kapitálové zdroje, kterými podnik může disponovat.

Celková efektivnost investičních projektů se musí posuzovat podle toho, jak přispívají k hlavnímu cíli podnikání daného podniku, tj. k maximalizaci jeho tržní hodnoty pro vlastníky.

Za finanční kritéria hodnocení efektivnosti investic, které vyjadřují příspěvek investičního projektu k maximalizaci tržní hodnoty podniku, se v moderní teorii podnikových financí považují kritéria čisté současné hodnoty a vnitřního výnosového procenta.

Podnik se při výběru příslušné investice může řídit jinými než souhrnnými finančními kritérii, a to většinou pokud chce investici dostat na nový trh, nebo pokud dává přednost rychlému uplatnění nových, unikátních technologických inovací, které až v budoucnosti zajistí mimořádný výnos. Řadí se sem také investiční projekty, kterými podnik nesleduje ekonomické efekty, ale jsou nezbytné z hlediska dodržování právního rámce podnikání (hygienické normy, předpisy na ochranu životního prostředí) či sociálně-etnických zvyklostí.

Dosahování maximálních hodnot finančních kritérií efektivnosti investičních projektů bývá omezeno zvenčí (např. zákonné technické, ekologické, zdravotní a bezpečností předpisy, které musí podnik respektovat při investičním rozhodování). Tato omezení determinují rámec, v němž podnik usiluje o dosažení maximální hodnoty investičních projektů.

2.1 Charakteristika metod hodnocení efektivnosti investičních projektů

Obr. 3: Rozdělení metod hodnocení efektivnosti Zdroj: vlastní zpracování

Metody hodnocení efektivnosti investičních projektů se dělí dle toho, zda přihlížejí, či nepřihlížejí k faktoru času, na:

a) statické metody, které nerespektují faktor času (celkový příjem investice, průměrný roční příjem, průměrná roční návratnost, průměrná doba návratnosti, průměrné roční náklady, diskontované náklady),

b) dynamické metody, které respektují faktor času (vnitřní výnosové procento, metoda čisté současné hodnoty, index ziskovosti, doba návratnosti).

Dalším hlediskem, podle kterého se dají třídit metody hodnocení investičních projektů, může být pojetí efektů z investičních projektů, dle kterého dělíme metody podle Valacha (2010, s. 80- 81) na:

1) „metody, u nichž jako kritérium hodnocení vystupuje očekávaná úspora nákladů (nákladová kritéria hodnocení efektivnosti)

2) metody, u nichž je kritériem hodnocení očekávaný účetní zisk (zisková kritéria hodnocení efektivnosti)

3) metody, kde je kritériem hodnocení očekávaný peněžní příjem z projektu (čistý peněžní příjem z projektu).“

Metody hodnocení efektivnosti investičních

Dle faktoru času Statické metody Dynamické metody Dle nákladových

kritérií

Dle ziskových kritérií Dle kritéria hodnocení očekávaného peněžního příjmu

U nákladových kritérií jako efektu investování vystupuje úspora nákladů, a to nejen nákladů investičních, ale i nákladů provozních (náklady spojené s fungováním projektu). Vždy se musí brát v úvahu oba druhy nákladů. Může se stát, že rozhodujeme mezi dvěma variantami investičních projektů, kdy jeden má nižší provozní náklady, ale vyšší jednorázové investiční náklady. Tudíž rozhodování jen dle jednoho z nákladů by bylo chybné.

Roční průměrné náklady zobrazují spojení jednorázových investičních a ročních provozních nákladů. Jednorázové investiční náklady se vyjádří formou ročních úroků z vynaložených investičních nákladů. Roční průměrné náklady představují požadovaný výnos z vložených prostředků na investici zvýšený o roční odpisy a ostatní provozní náklady. S těmito náklady lze počítat pouze tzv. srovnatelnou efektivnost investičních projektů a nedá se s nimi vyjádřit absolutní efektivnost neboli efektivnost jednotlivé investice, jeho přínos k tržní hodnotě podniku.

Zisková kritéria chápou jako efekt investování zisk, přesněji zisk snížený o daň ze zisku.

Je nesporně dokonalejší než úspora nákladů, komplexnější, jelikož zahrnuje i výši zisku, která je dosažena objemem výkonů jednotlivých variant projektů. Z hlediska finančního však účetní zisk nezahrnuje všechny peněžní příjmy z projektu, protože neobsahuje příjmy ve formě odpisů, nebo jiné peněžní příjmy, které souvisejí s investováním.

Při vyhodnocování investičních projektů se v současné teorii dává přednost kritériím opírajícím se o peněžní příjem z investice. V teorii i praxi se nejčastěji vyskytují tyto metody vyhodnocování efektivnosti investičních variant.

Tab. 1: Metody vyhodnocování efektivnosti investičních variant

Metody vyhodnocování efektivnosti investičních variant

Statické metody Dynamické metody

Celkový příjem investice Čistá současná hodnota Čistý celkový příjem z investice Vnitřní výnosové procento

Průměrný roční příjem Index ziskovosti

Průměrná roční návratnost Doba návratnosti Průměrná doba návratnosti

Průměrné roční náklady Diskontované náklady Zdroj: vlastní zpracování

2.1.1 Statické metody

Statické metody lze použít jen tehdy, pokud faktor času nemá podstatný vliv na rozhodování o investicích. Např. pokud jde o jednorázovou koupi fixního majetku (stroje, budovy) a krátkou životnost investice (jeden až dva roky). Důležitou roli zde hraje i výše diskontní sazby (požadovaná míra výnosnosti), čím je nižší, tím je vliv faktoru času méně významný.

Mezi statické metody řadíme:

Celkový příjem investice

Je roven součtu všech očekávaných peněžních toků:

= + + ⋯ + = ∑ (2-1)

CFi cash flow v roce i.

Jako přijatelnou investici můžeme považovat investici s celkovým příjmem větším, než je počáteční investiční výdaj, a při výběru z více investic preferujeme tu, která má největší celkový příjem.

Čistý celkový příjem z investice Je to příjem upravený o počáteční výdaj

= − = −

IN počáteční investovaný výdaj,

(2-2)

Čistý příjem investice musí být kladný, jinak bude investice vyloučena z dalšího rozhodování.

Průměrný roční příjem

Je součet všech cash flow, spojených s investicí, dělený počtem let životnosti investice.

∅ =

Podává orientační informaci o tom, s jakým efektem lze počítat v jednotlivých letech, protože sám o sobě nemůže být kritériem přijatelnosti. Nemůže být tedy použit jako orientační měřítko pro úvahy o splácení závazků, které vznikají při pořizování investičního majetku.

Průměrná roční návratnost

Udává, kolik procent se ročně průměrně vrátí z investované částky:

∅ =∅

Požadavkem je maximální procento roční návratnosti, kritériem pro další uvažování o realizaci je, aby se částka nakonec uhradila minimálně ze 100 %. Lze ji porovnat s požadovanou roční návratností podniku, ale musíme si uvědomit určitá omezení. Jelikož pracujeme na vstupu s průměrnými hodnotami, nemusí být splněn ve všech letech požadavek výnosnosti, pokud mají cash flow klesající nebo rostoucí charakter.

Průměrná doba návratnosti

Vyjadřuje, za jakou dobu by mělo dojít při rovnoměrné realizaci peněžních toků ke splacení investice:

∅ = 1

∅

ør určíme z předchozí metody.

Další možnost pro výpočet doby návratnosti je IN/øCF (investiční výdaj dělený průměrným cash flow).

Kritériem pro vyloučení investice je doba návratnosti delší než životnost investice.

Průměrné roční náklady

Porovnávají průměrné roční náklady příslušných srovnatelných investičních variant.

Srovnatelností se rozumí stejný rozsah produkce, který investiční varianty zajišťují, a stejné ceny. Varianta, která má nejnižší průměrné roční náklady, se považuje za nevhodnější.

(2-3)

(2-4)

(2-5)

= + × +

R roční průměrné náklady varianty investičního projektu, O roční odpisy,

i požadovaná výnosnost (úrok) (v % / 100), J investiční náklad (obdoba kapitálového výdaje),

V ostatní roční provozní náklady (tj. celkové provozní náklady – odpisy).

Koeficient požadované výnosnosti tu představuje požadovanou minimální výnosnost, kterou musí investice zajistit. Tento výpočet podniku neukazuje, zda se náklady na investici uhradí a vykáže ještě určitý zisk.

Diskontované náklady

Tato metoda je založena na stejném principu jako metoda ročních průměrných nákladů. Metoda porovnává souhrn investičních a diskontovaných nákladů jednotlivých variant investičního projektu za celou dobu jeho životnosti. Nejvýhodnější je ta varianta, která má nižší diskontované náklady.

= +

D diskontované náklady investičního projektu, J investiční náklad (obdoba kapitálového výdaje),

Vn diskontované ostatní roční provozní náklady (tj. celkové provozní náklady – odpisy) n jednotlivá léta životnosti

N doba životnosti.

Náklady, které se vyskytují v různých letech, se musí modifikovat a aby se mohly sčítat, musí se diskontovat. Pokud budeme opět předpokládat, že na konci životnosti bude mít fixní majetek určitou likvidační cenu, musí se snížit diskontované náklady investice o diskontovanou hodnotu této ceny.

= + −

Ld diskontovaná likvidační cena investice.

(2-6)

(2-7)

(2-8)

2.1.2 Dynamické metody

Dynamické metody – měly by se využívat tam, kde je počítáno s delší dobou pořízení dlouhodobého majetku a dobou jeho ekonomické životnosti při vyhodnocování investičních projektů. Rozhodnutí o tom, zda přijmout či nepřijmout investiční projekt, ovlivňuje faktoru času a jeho respektování ve výpočtech efektivnosti investičních projektů. Při neuvažování časové dimenze dochází k zásadnímu zkreslení pohledu na efektivnost projektů, a tím pádem i k nesprávnému rozhodování.

U dynamických metod je nutné přihlížet ke třem základním faktorům, které je nutné brát v potaz při rozhodování o budoucích penězích:

a) finanční přínosy (cash flow), b) čas,

c) riziko.

Mezi dynamické metody řadíme:

Metoda čisté současné hodnoty

Metoda, která vyhodnocuje efektivnost investičních projektů a za efekt z investice považuje peněžní příjem z investice, jehož základ tvoří očekávaný zisk po zdanění, odpisy a ostatní příjmy. Definujeme ji jako rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investice a kapitálovým výdajem. Matematicky můžeme čistou současnou hodnotu vyjádřit několika způsoby (předpokládáme, že se kapitálový výdaj uskutečňuje na počátku investování okamžitě):

a) v rozvinuté podobě:

Č = ( + ) + ( + ) + ⋯+ ( + ) − ČSH čistá současná hodnota,

P1,2,…,N peněžní příjem z investice v jednotlivých letech její životnosti, i požadovaná výnosnost (úrok v % / 100),

N doba životnosti, K kapitálový výdaj.

b) zjednodušeně:

Č = × ( + ) −

(2-9)

(2-10)

N jednotlivá léta životnosti.

Interpretace čisté současné hodnoty:

1) pokud ČSH > 0, tak je investice pro podnik přijatelná, neboli zaručuje požadovanou míru výnosnosti a zvyšuje tržní hodnotu podniku;

2) pokud ČSH < 0, je investice pro podnik nepřijatelná, nezajišťuje požadovanou míru výnosnosti a jeho přijetí by snížilo tržní hodnotu podniku;

3) pokud ČSH = 0, je investice z hlediska podniku indiferentní.

Pokud se bude kapitálový výdaj uskutečňovat postupně, je nutné aktualizovat nejen peněžní příjmy, ale také kapitálové výdaje. Aktualizuje se většinou k okamžiku zahájení výstavby a model čisté současné hodnoty má tento tvar:

Č = × ( + ) − ( + )

T doba výstavby,

t jednotlivá léta výstavby.

Vnitřní výnosové procento

Tato dynamická metoda hodnocení efektivnosti investičních projektů respektuje faktor času a za efekt považuje příjem z investice. VVP můžeme definovat jako takovou úrokovou míru, při které současná hodnota peněžních příjmů z projektu se rovná kapitálovým výdajům.

(Valach, 2010, s. 117) V návaznosti na ČSH můžeme VVP definovat jako takovou úrokovou míru, při níž se ČSH = 0.

Matematicky lze VVP vyjádřit několika způsoby:

rozvinutě:

( + ) + ( + ) + ( + ) + ⋯ + ( + ) =

zjednodušeně:

× ( + ) =

Pn peněžní příjmy v jednotlivých letech životnosti investice, K kapitálový výdaj,

n jednotlivá léta životnosti investice,

(2-11)

(2-12)

(2-13)

i hledaný úrokový koeficient.

„VVP je taková hodnota i, která vyhovuje výše uvedeným rovnostem.“ (Valach, 2010, s. 117).

Ty investiční projekty, které vykazují vyšší úrok, než je požadovaná minimální výnosnost investice, jsou podle VVP přijatelné. Při výpočtu VVP může v některých případech dojít k nesprávným závěrům, nebo se nedá vůbec použít, a to v těchto případech:

1. existují nestandardní peněžní toky,

2. vybíráme mezi vzájemně se vylučujícími investicemi.

Index ziskovosti

Je relativním měřítkem, které může hrát významnou roli v rozhodování o investicích.

Představuje poměr výnosů a počátečních kapitálových výdajů

= ^{( )}

Vyjadřuje podíl diskontovaných peněžních příjmů a kapitálových výdajů. Pokud je ČSH pozitivní, tak index rentability je > 1 a investice je pro podnik přijatelná, ovšem při záporné ČSH je index rentability < 1. Jestliže podnik vybírá mezi dvěma projekty a kapitálové zdroje jsou omezeny (tzn., že podnik je nemůže přijmout všechny i když ČSH je pozitivní u všech), doporučuje se používat index rentability jako kritérium výběru variant investičních projektů.

Měli bychom přijmout pouze ty investiční projekty, které jsou kapitálově kryty a přinesou nejvyšší možnou ČSH.

Doba návratnosti

Často používaným kritériem hodnocení investic, především v bankovních kruzích. Je to doba, za kterou se investice splatí z peněžních příjmů, které investice zajistí ze svých zisků po zdanění a odpisů. Efektem z investice je zde nejen zisk po zdanění, ale také odpisy. Čím kratší doba návratnosti, tím hodnotíme projekt příznivěji. Projekt je přijatelný tehdy, pokud je vypočítaná doba jeho návratnosti menší než předem stanovaná doporučená doba návratnosti, která je problematicky stanovitelná.

Za předpokladu, že za peněžní příjmy považujeme pouze účetní zisk a odpisy, bude mít výpočet doby návratnosti následující rovnici:

(2-14)

(2-15)

= ( + )

I pořizovací cena (kapitálový výdaj),

Zn roční zisk z investice po zdanění v jednotlivých letech životnosti, An roční odpisy z investice v jednotlivých letech životnosti,

n jednotlivá léta životnosti, a doba návratnosti.

Návratnost je dána tím rokem životnosti investičního projektu, v němž platí požadovaná rovnost.

Vycházíme-li z širšího vymezení peněžních příjmů z investice, bude vypadat rovnice následovně:

=

Pn roční peněžní příjem z investice.

Technicky se doba návratnosti stanoví tak, že se určí každoročně peněžní příjmy. Tyto peněžní příjmy z investice se kumulativně sčítají. Rok, v němž se kumulativní souhrn peněžních příjmů rovná kapitálovému výdaji, ukazuje hledanou dobu návratnosti. (Valach, 2010)

(2-16)

3 Charakteristika financování podnikových investic

Pod pojmem financování podnikových investic se většinou rozumí financování prvotního pořízení, obnovy a rozšíření různých forem dlouhodobého majetku. Financování investic je často nazýváno dlouhodobým financováním, protože přeměna investičního majetku na peněžní formu trvá déle než u běžného majetku a peněžní prostředky jsou vázány v investičním majetku po delší dobu.

Dlouhodobé financování se také rozděluje na:

a) střednědobé financování (v rozsahu 1 – 5 let)

b) vlastní dlouhodobé financování (financování majetku s životností vyšší než 5 let).

Dlouhodobé financování není spojeno pouze s financováním do dlouhodobého fixního majetku, ale zahrnuje i financování části oběžného majetku, která má trvalý charakter.

Ve finančním řízení by se měla uplatňovat zásada: dlouhodobý majetek podniku je třeba krýt dlouhodobými zdroji neboli dlouhodobým kapitálem. Krátkodobý majetek může být financován i krátkodobými zdroji. Tato zásada se nazývá „zlatým bilančním pravidlem financování“. (Valach, 2010)

Pokud podnik uplatňuje financování dlouhodobých investic z krátkodobých zdrojů, musí často během své životnosti žádat o nové úvěry nebo emitovat nové obligace, jelikož transformace dlouhodobého majetku na peníze přesahuje splatnost krátkodobých zdrojů. Tímto vznikají podnikům finanční obtíže při splatnosti krátkodobých závazků.

Naopak pokud bude podnik financovat krátkodobé investice dlouhodobými zdroji, bude to pro něj velmi neefektivní, protože náklady dlouhodobého kapitálu (cizího i vlastního) jsou vyšší než náklady krátkodobého kapitálu.

Dlouhodobé financování investic, jak uvádí Valach (2010, s. 289), by mělo sledovat následující základní cíle:

a) „zajistit ekonomicky zdůvodněnou rozpočtovanou výši kapitálu na podnikem předpokládané investice, splňující požadovanou míru výnosnosti,

b) dosáhnout co nejnižších průměrných nákladů kapitálu na požadované investice,

c) nenarušit finanční stabilitu (nezvýšit podstatně finanční riziko podniku) – např.

neúměrným zapojením cizího dlouhodobého kapitálu do financování investic, d) spolu s jinými ekonomickými nástroji vytvářet tlak na efektivnost investic.“

Hlavní zdroje dlouhodobého financování akciové společnosti můžeme rozdělit na interní a externí zdroje. Mezi interní zdroje řadíme v první řadě odpisy, dále nerozdělený zisk a v neposlední řadě dlouhodobé finanční rezervy. Do externích zdrojů financování se řadí kmenové akcie, prioritní akcie, obligace, dlouhodobé úvěry od finančních institucí a dodavatelů, finanční leasing, finanční podpora státu či jiných institucí a ostatní externí zdroje (rizikový kapitál, různé druhy finančních inovací).

Tab. 2: Rozdělení zdrojů financování

Interní zdroje Externí zdroje Alternativní

zdroje Dlouhodobé Krátkodobé

Nerozdělený zisk Akciový kapitál Směnky k úhradě Finanční leasing

Odpisy Dluhopisy Bankovní úvěry Operativní leasing

Vklady vlastníků

nebo společníků Dodavatelské úvěry

Finanční výpomoci

Faktoring Výnosy z prodeje a

likvidace majetku

Investiční úvěry Forfaiting

Dotace a investiční

pobídky Rizikový kapitál

Zdroj: vlastní zpracování

Musíme si dát pozor, abychom nezaměňovali interní zdroje za vlastní zdroje a externí za cizí.

Interní zdroje jsou totiž finanční zdroje, které vznikají na základě vnitřní činnosti podniku a externí zdroje jsou širším pojmem než cizí zdroje dlouhodobého financování.

Tři základní tendence, které se prosazují při financování investic ve vyspělých průmyslových zemích:

1) Rozhodujícím zdrojem financování investic jsou ve většině zemí interní finanční zdroje.

2) Rozhodujícím interním zdrojem financování investic jsou odpisy.

3) V rámci externích zdrojů financování investic převládají ve většině zemí bankovní úvěry.

3.1 Interní zdroje financování

Používání vlastních zdrojů financování je dražší než financování z cizích zdrojů. Je to proto, že vlastník podstupuje větší riziko, protože dává do podniku své finance a tím pádem požaduje vyšší výnosnost než věřitel. Financování z interních zdrojů se nazývá samofinancováním.

Výhodou vlastního financování podniku je to, že nedochází k navyšování závazků a snižuje se tím riziko podniku plynoucí ze zadlužení.

3.1.1 Odpisy

Dlouhodobý majetek (hmotný i nehmotný) v podniku funguje několik let, a proto se do provozních nákladů nezahrnuje najednou, ale postupně v jednotlivých letech životnosti.

Uskutečňuje se to pomocí odpisů, které umožňují postupné rozvrhování pořizovací ceny dlouhodobého majetku do nákladů na činnost podniku po dobu jeho životnosti.

„Odpisy můžeme charakterizovat jako část ceny dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, která se v průběhu jeho životnosti systematickým způsobem zahrnuje do provozních nákladů podniku, vynaložených za určité období.“ (Valach, 2010, s. 344)

Odepisovat lze majetek, který splňuje určitá kritéria. Jedním z kritérií, které je společné jak pro hmotný i nehmotný majetek, je doba použitelnosti delší než 1 rok. Druhým kritériem je pro hmotný majetek cena pořízení větší než 40.000 Kč a pro nehmotný majetek větší než 60.000 Kč.

Odpisy v praxi rozdělujeme na daňové a účetní.

Daňové odpisy se řídí zákonem o daních z příjmů, kde jsou vymezeny do určitých kategorií a slouží k určení daňového základu. Majetek můžeme odepisovat dvěma způsoby, a to rovnoměrně nebo zrychleně, tento způsob si určíme na začátku odepisování a není možné ho po celou dobu odepisování měnit. Počítají se většinou na konci účetního období a zákon udává maximální výši, kterou lze uplatnit jako daňově uznatelnou položku.

Účetní odpisy si účetní jednotka stanovuje sama, nejsou stanoveny v zákoně o daních z příjmů, ale jsou upraveny vnitropodnikovou směrnicí a v zákoně o účetnictví. Účetní jednotka si dále stanoví dobu odepisování majetku, a to na základě četnosti jeho používání, resp. jeho opotřebení v důsledku užívání. Určují, zda účetnictví a účetní závěrka bude nebo nebude podávat věrný

a poctivý obraz a finanční situaci účetní jednotky. Hlavním rozdílem mezi účetními a daňovými odpisy je ten, že účetní odpisy vést musíme, ale daňové jsou pouze doporučené k vedení.

Odpisy odlišujeme od pojmu oprávky k dlouhodobému majetku. Ty vyjadřují kumulovaný souhrn provedených odpisů k určitému okamžiku a jsou zachycovány v rozvaze podniku, kdežto odpisy se zachycují ve výsledovce podniku. Zůstatková cena majetku se zjistí po odečtení oprávek od pořizovací ceny. Při porovnání oprávek a zůstatkové ceny (oprávky/pořizovací cena) lze zjistit míru opotřebení dlouhodobého majetku, ale pouze za předpokladu, že odpisy vyjadřují reálné fyzické a morální opotřebení majetku).

3.1.2 Nerozdělený zisk

Jak uvádí Valach (2010, s. 355): „Obecně můžeme nerozdělený zisk charakterizovat jako tu část zisku po zdanění, která není použita na výplatu dividend či na tvorbu fondů ze zisku. Je to reziduální položka celého procesu rozdělování zisku.“

V podnikové bilanci vystupuje jako jedna ze součástí vlastního kapitálu a jeho podíl na celkovém kapitálu podniku není příliš vysoký, podíl na financování investic bývá mnohem vyšší.

Rozhodující vliv na nerozdělený zisk mají zejména:

1. Zisk běžného roku se v syntetické podobě vyjadřuje účelnost a hospodárnost činnosti podniku, rozhodujícím způsobem ovlivňuje tržní hodnotu podniku, v porovnání s vloženým kapitálem z něj lze usuzovat na efektivnost činnosti podniku a je dominantní součástí základního rozhodovacího kritéria podniku. Často je používán i jako nástroj ekonomické zainteresovanosti manažerů a zaměstnanců podniku.

2. Daň ze zisku nepřímo ovlivňuje nerozdělený zisk, podstatná je především úvaha o eventuální možné změně daňových sazeb, která může ovlivnit konečnou výši nerozděleného zisku v dlouhodobém hledisku.

3. Dividendy vyplacené akcionářům a dividendová politika, na tom je nepřímo závislá výše a dynamika nerozděleného zisku. Rozhodování o podílu nerozděleného zisku a dividend na celkovém zisku po zdanění je jedním z nejvýznamnějších rozhodovacích finančních aktů.

Rozeznávají se čtyři základní přístupy k rozdělení zisku:

b) politika stabilizace dividend,

c) politika stálého dividendového podílu,

d) politika nízkých dividend během roku a prémie na konci roku.

4. Tvorba rezervních fondů ze zisku nepřímo ovlivňuje výši nerozděleného zisku, jsou součástí vlastního kapitálu podniku (podniky si je vytváří dobrovolně), slouží jako ochrana proti různým rizikům. Podnik je již dnes nemusí vytvářet.

3.1.3 Prodej majetku

Zdroje, které podnik získá prodejem majetku, nevytváří žádný zvláštní zdroj pro financování investic, jelikož tržby z prodeje majetku a zůstatková cena prodaného majetku jsou součástí výnosů a nákladů a také ovlivňují provozní i celkový zisk podniku.

3.1.4 Výhody a nevýhody samofinancování

Pro management je výhodou samofinancování především to, že nezvyšuje počet akcionářů nebo věřitelů, jako při externím financování pomocí akcií či obligací a jejich kontrolní úloha.

Samozřejmě nevznikají ani náklady na emisi cenných papírů. Takovýto růst vlastního kapitálu snižuje finanční riziko firmy. Také riziko vzniku nákladů finanční tísně nebo úpadku klesá.

Další výhodou je především to, že z těchto zdrojů lze financovat i investice s vysokým stupněm rizika, na které je obtížné získat externí zdroj financování.

Samofinancování z nerozděleného zisku má nevýhody v tom, že je to málo stabilní zdroj financování (v porovnání s úvěrem či obligacemi) a je to také dražší zdroj (nepůsobí zde úrokový daňový štít).

3.2 Externí zdroje financování

Externí zdroje financování a jejich použití je závislé na možnostech partnerů, bank nebo věřitelů, které podnik žádá o finanční pomoc. Tyto instituce se rozhodují dle toho, jaké má daný podnik finanční zdraví a dle jeho finanční situace. Využívají je spíše velké podniky, především akciové společnosti, které se zaměřují na emisi obligací nebo cenných papírů, kterými získávají finanční prostředky, které jim umožňují další existenci a realizaci podnikatelského záměru.

Mnoho firem používá k financování investic cizí zdroje, díky kterým si mohou optimalizovat daňový základ.

Tab. 3: Rozdělení externích zdrojů financování

Externí zdroje financování

Dlouhodobé Krátkodobé

Akciový kapitál Směnky k úhradě

Podnikové dluhopisy Bankovní úvěry

Dodavatelské úvěry

Finanční výpomoci Investiční úvěry

Dotace a investiční pobídky Zdroj: Vlastní zpracování

3.2.1 Akciový kapitál

Tento druh kapitálu vzniká upisováním různých druhů akcií, které se uskutečňuje při zakládání akciové společnosti, při rozšiřování akciové společnosti nebo při finanční restrukturalizaci.

Jedině při restrukturalizaci nedochází k vzniku nového kapitálu, ale pouze ke změně ve struktuře kapitálu. Na zajištění kapitálu pro investice jsou využitelné pouze první dva případy upisování akcií. Emise akcií je jedním z nejdůležitějších a základních způsobů financování podniku. Druhy akcií, které podniky nejčastěji emitují, jsou prioritní akcie, kmenové akcie a zaměstnanecké akcie. Jakou výši základního kapitálu musí podnik mít, je ustanoveno v novém občanském zákoníku. Nejzásadnější změnou při novelizaci obchodního zákoníku (od 1.1.2014) prošly akciové společnosti, které mohou vydávat i takové durhy akcií, které nejsou výslovně upraveny zákonem. Dále si může podnik stanovit podobu akcie, a jaká práva s ní budou spojena.

Prioritní akcie, majitelé vlastnící tyto akcie mají přednostní práva týkající se podílu na zisku nebo na likvidačním zůstatku podniku. Akcie se vystavují bez hlasovacího práva, pokud není ve stanovách jinak určeno. „Akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, mohou být vydány, jen pokud souhrn jejich jmenovitých hodnot nepřesáhne 90 % základního kapitálu.“

(business.center.cz, 2019) Vlastník prioritní akce má hlasovací právo ode dne, kdy došlo k prodlení výplaty podílu na zisku, nebo ode dne, který následuje po dni, kdy valná hromada rozhodla o nevyplacení přednostního podílu na zisku. Protože akcionáři mají vždy nárok

nevýhodou, že při záporném hospodářském výsledku musí podnik akcionářům vyplatit dividendy. K tomuto druhu akcií se také váží mnohem vyšší náklady než u ostatních typů akcií.

(business.center.cz, 2019)

Kmenové akcie jsou běžné akcie, které dávají akcionářům právo podílet se na zisku, na valné hromadě a na likvidačním zůstatku. Akcie lze získat dvěma způsoby, jedním z nich je nákup od jiného akcionáře a druhým při úpisu nových akcií. Nikde není zaručeno, že akcionář dostane investovanou hodnotu zpět, záleží totiž na výkonnosti podniku a jeho tržním ocenění. Akcionář může také přijít o celou hodnotu akcií při likvidaci podniku, protože v prvé řadě se upřednostňují držitelé prioritních akcií a další věřitelé. Jsou proto rizikovým kapitálem. Pro podnik jsou kmenové akcie důležitým prostředkem k rozvoji.

3.2.2 Podnikové dluhopisy

Postup při vydávání dluhopisů upravuje zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb. Emitent dluhopisu se zavazuje splatit věřiteli vypůjčené peněžní prostředky ve výši jmenovité hodnoty, s úrokem a ve stanoveném termínu, najednou nebo postupně. Majiteli dluhopisu nevznikají žádné nároky na podílení se na vedení společnosti. Emisi dluhopisů reguluje stát a upisování probíhá veřejně nebo neveřejně.

Podnikové obligace emituje podnik s cílem získat finanční prostředky. Vydáním obligace se podnik zavazuje zaplatit majiteli obligace jmenovitou hodnotu a úrok do stanoveného data.

Věřiteli nevzniká držením obligace žádný nárok na jakékoliv vedení společnosti a společnost si všechny důležité kroky řídí sama. Úroky jsou daňově uznatelné, což je důkaz fungujícího daňového štítu.

3.2.3 Dodavatelské úvěry

Dodavatelské úvěry používají podniky, které mají nižší likviditu a potřebují vyrábět. Odběratel s dodaným zbožím může manipulovat a až získá dostatečné finanční prostředky, tak složí na účet dodavatele požadovanou částku. „Dodavatelský úvěr je forma obchodního úvěru, který je poskytnut dodavatelem odběrateli ve formě odložení platby za dodané zboží.“

(business.center.cz, 2019) V převážné většině je kryt směnkami, které může dodavatel eskontovat u banky, a tím změnit dodavatelský úvěr na eskontní. Tento druh úvěru bývá dražší než klasický bankovní úvěr.

3.2.4 Investiční (bankovní) úvěry

Banky jsou hlavním zdrojem cizího kapitálu potřebného k financování investic. Při jednání o úvěru banky vyžadují podrobný podnikatelský záměr s rozpočtem. Jak píše ve své knize Synek (2011, s. 289, s. 290) v záměru podnik většinou musí zdůvodnit:

· „účel úvěru (nákup strojů a vozidel, jejich použitelnost, cenu, výstavba nových budov);

· stupeň zadlužení (podíl půjčky ke kmenovému jmění apod.);

· schopnost podniku splácet úroky a úvěr;

· záruky pro případ, že podnik zanikne nebo přeruší svou činnost.“

Podnik, který si vypůjčí kapitál pro financování svých investic, musí tento vypůjčený kapitál splácet. U nás jsou následující způsoby splácení:

1) anuitní – na konci každého období je věřiteli zaplacena splátka, která se skládá z úroků (ty klesají) a úmoru dluhu (ten naopak roste);

2) stále stejná částka splátky;

3) dle individuálního splátkového kalendáře.

Mezi hlavní důvody používání cizího kapitálu podnikem můžeme zařadit to, že investor nedisponuje dostatečně velkým vlastním kapitálem nezbytným k financování připravované investice. Dále také použitím „vlastního“ kapitálu (emise nových akcií nebo přibráním společníka), rozřeďuje vlastník své rozhodovací a řídící pravomoci, což u úvěru nenastává.

A v neposlední řadě také to, že cizí kapitál je všeobecně levnější než vlastní kapitál, a to z důvodu nižší úrokové míry bank, než je např. míra výnosnosti akcií a tzv. daňového efektu (daňového štítu).

Naopak naproti tomu stojí skutečnosti, že cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a snižuje jeho finanční stabilitu a jistotu. Každý další dluh je dražší a pro podnik je obtížnější ho získat.

Pro některé obory je cizí kapitál obtížně dostupný (leasingové společnosti, poradenské firmy).

3.2.5 Investiční pobídky

Tuto problematiku upravuje Zákon o investičních pobídkách č. 72/2000 Sb., který je v návaznosti na předpis Evropské unie pro poskytování regionální investiční podpory a podpory

poskytované vládou firmám nebo podnikajícím fyzickým osobám, aby se zvýšil objem investic v daném státě. Oblasti, které jsou podporovány, jsou celkem tři, a to zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb.

Investiční pobídky nabývají různých forem, které si mohou podniky uplatňovat, pokud splní určité podmínky. Formy investičních pobídek:

Sleva na dani z příjmu právnických osob, kdy je možné, aby si podnikatel, právnická osoba uplatňoval částečnou nebo plnou slevu z dnešní sazby daně z příjmu právnických osob (19 %) a to po dobu deseti po sobě následujících zdaňovacích období.

Převod pozemků, včetně související infrastruktury za zvýhodněnou cenu, neboli investiční pobídka spočívá v rozdílu mezi kupní a tržní cenou daného pozemku.

Hmotná podpora na vytvořené pracovní místo, dostupné pouze v regionech, kde mají průměrnou míru nezaměstnanosti nejméně o 25 % vyšší než průměrný podíl nezaměstnanosti v ČR nebo pro území zvýhodněných průmyslových zón. Hmotná podpora na jedno vytvořené pracovní místo je 300 000 Kč.

Hmotná podpora na školení a rekvalifikaci zaměstnanců, opět dostupná pobídka pouze v regionech, kde průměrná míra nezaměstnanosti je nejméně o 25 % vyšší než průměrný podíl nezaměstnanosti v ČR neb pro území zvýhodněných průmyslových zón. Poskytovaná podpora je ve výš 25 % z celkových výdajů na školení a rekvalifikaci zaměstnanců.

Hmotná podpora na pořízení majetku pro strategickou investiční akci, tato pobídka se může uplatnit v případě výrobního projektu, který dosahuje způsobilých nákladů v minimální výši 500 mil. Kč. Z této částky musí být minimálně 250 mil. Kč vynaloženo na pořízení strojního zařízení a dojde k vytvoření alespoň 500 nových pracovních míst, tak je možné uhradit 10 % způsobilých nákladů.

Osvobození od daně z nemovitých věcí mohou podniky využít pro zvýhodněné průmyslové zóny s min. výrobní investicí 50 mil. Kč, a to až po dobu 5 let.

Mezi všeobecné podmínky, které je nutné splnit pro udělení investiční pobídky, patří to, že příjemce nesmí zahájit práce před vydáním potvrzení o registraci záměru, dále je nutné zachovat podpořený majetek a vytvořená pracovní místa po celou dobu čerpání podpory (nejméně však po dobu 5 let), investice musí vytvořit určitý počet pracovních míst a akce musí být šetrná k životnímu prostředí a alespoň 25 % celkové investice musí být financování prostředky, v nichž není obsažen žádný prvek veřejné podpory. Tyto všeobecné podmínky musí být splněny