Hodnocení efektivnosti investičního projektu
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Karolína Pittnerová
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své diplomové práce, paní PhDr. Ing.
Heleně Jáčové, Ph.D., za její vstřícnost a cenné rady při řešení diplomové práce. Zároveň děkuji paní Pavlíně Nové a paní Janě Pivoňkové ze společnosti iQLANDIA za poskytnuté informace a ochotnou spolupráci při psaní této práce.
V neposlední řadě patří velký dík celé mé rodině a blízkým, kteří mě podporovali v průběhu celého studia na Technické univerzitě v Liberci.
Anotace
Tématem této diplomové práce je hodnocení efektivnosti vybraného investičního projektu.
Diplomová práce se zaměřuje na problematiku investičních projektů, zdrojů jejich financování a metod hodnocení. Pro hodnocení ekonomické efektivnosti byl vybrán investiční projekt science centra iQLANDIA v Liberci, který byl realizován díky finančním prostředkům poskytnutých Evropskou unií v rámci operačního programu Věda a výzkum pro inovace. Investice byla hodnocena z ekonomických toků a využity k ní byly metody popsané v odborné literatuře. V rámci práce jsou vymezeny efekty, které investice přináší společnosti a regionu Libereckého kraje. Hodnocení se věnuje také analýze rizika.
Závěr práce přináší návrhy a doporučení, která by měla pomoci k příznivému vývoji investičního projektu v budoucnu.
Klíčová slova
Efekty investice, investice, investiční projekt, metody hodnocení investičního projektu, strukturální a investiční fondy EU, veřejně prospěšný projekt.
Annotation
Evaluation of the Investment Project Effectiveness
The topic of the thesis is an evaluation of the investment project effectiveness. The thesis focuses on the issue of investment projects, the sources of their funding and the evaluation methods. For an evaluation of the investment project effectiveness was chosen project of the science centre iQLANDIA in Liberec, which was implemented due to the funds provided by the European Union under the Operational Programme Research and Development for Innovations. The investment was evaluated from the economic flows and for an evaluation were used methods described in the professional literature. In the thesis are also defined the effects that investment brings about the society and the region of Liberec. The evaluation focuses on the risk analysis as well. In the end of the thesis author brings suggestions and recommendations, which should help the positive development of the investment project in the future.
Key Words
Effects of the investment, investment, investment project, methods of investment project evaluation, public interest project, structural and investment funds of the EU.
Obsah
Seznam zkratek ... 11
Seznam tabulek ... 13
Seznam obrázků ... 14
Úvod ... 15
1 Teoretické vymezení investice a investiční činnosti ... 17
1.1 Vymezení pojmu investice ... 17
1.2 Investiční projekt ... 18
1.2.1 Klasifikace investičních projektů ... 18
1.3 Investiční rozhodování ... 20
1.4 Shrnutí první kapitoly ... 21
2 Proces přípravy a realizace investičního projektu ... 22
2.1 Předinvestiční fáze ... 22
2.1.1 Identifikace podnikatelských příležitostí (Opportunity/Scounting Study) .... 22
2.1.2 Předběžná technicko-ekonomická studie (Pre-Feasibility Study) ... 23
2.1.3 Technicko-ekonomická studie projektu (Feasibility Study) ... 23
2.2 Investiční fáze ... 24
2.2.1 Zadání stavby ... 24
2.2.2 Zpracování úvodní projektové dokumentace ... 25
2.2.3 Realizační projektová dokumentace ... 26
2.2.4 Realizace projektu ... 26
2.2.5 Příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz ... 26
2.2.6 Aktualizace dokumentace a systémů ... 27
2.3 Provozní fáze ... 27
2.4 Ukončení provozu a likvidace ... 28
2.5 Shrnutí druhé kapitoly ... 28
3 Zdroje financování investic ... 29
3.1 Charakteristika zdrojů financování ... 30
3.1.1 Interní zdroje... 30
3.1.2 Externí zdroje ... 31
3.2 Shrnutí třetí kapitoly ... 34
4 Charakteristika vybraného zdroje financování investičních projektů –
strukturální a investiční fondy EU ... 35
4.1 Regionální politika územně-správního rozdělení ... 35
4.2 Strukturální a investiční fondy EU ... 36
4.3 Programová období regionální politiky EU ... 38
4.3.1 Programové období 2000 – 2006 ... 39
4.3.2 Programové období 2007 – 2013 ... 39
4.3.3 Programové období 2014 – 2020 ... 50
4.4 Shrnutí čtvrté kapitoly ... 52
5 Metody hodnocení ekonomické efektivnosti investice ... 53
5.1 Statické metody ... 53
5.1.1 Průměrná výnosnost ... 53
5.1.2 Doba návratnosti ... 54
5.1.3 Průměrné roční náklady ... 55
5.2 Dynamické metody ... 55
5.2.1 Čistá současná hodnota ... 56
5.2.2 Index ziskovosti ... 57
5.2.3 Vnitřní výnosové procento ... 58
5.3 Specifika hodnocení ekonomické efektivnosti u veřejně-prospěšných investic ... 60
5.4 Riziko ... 60
5.4.1 Analýza citlivosti investičního projektu ... 61
5.5 Shrnutí páté kapitoly ... 62
6 Charakteristika podniku ... 63
6.1 Historie společnosti ... 64
6.2 Organizace společnosti ... 65
6.3 Návštěvnost science centra ... 66
6.4 Financování investičního projektu ... 69
6.5 Financování provozu science centra ... 70
6.6 Shrnutí šesté kapitoly ... 71
7 Hodnocení efektivnosti projektu ... 72
7.1 Efekty investice ... 72
7.1.1 Bezprostřední přímé finanční výnosy z projektu ... 72
7.1.2 Nepřímé makroekonomické peněžně vyjádřitelné efekty ... 73
7.1.3 Peněžně nevyjádřitelné efekty ... 74
7.2 Vybrané metody hodnocení ekonomické efektivnosti projektu ... 74
7.2.1 Kapitálový výdaj ... 75
7.2.2 Peněžní příjem ... 75
7.2.3 Doba návratnosti ... 78
7.2.4 Čistá současná hodnota ... 79
7.2.5 Index ziskovosti ... 80
7.3 Analýza rizika projektu ... 81
7.4 Návrhy a doporučení ... 84
7.5 Shrnutí sedmé kapitoly ... 85
Závěr ... 86
Seznam použité literatury ... 89
Seznam zkratek
a Doba návratnosti
An Roční odpisy z projektu
ČR Česká republika
ČSH Čistá současná hodnota
ČSHn ČSH pro nižší zvolenou úrokovou míru ČSHv ČSH pro vyšší zvolenou úrokovou míru.
D Daňové efekty
EAFRD Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova EFRR/ERDF Evropský fond pro regionální rozvoj
EIA Environment Impact Assessment
(Vyhodnocení vlivu na životní prostředí)
EMFF Evropský námořní a rybářský fond
ESF Evropský sociální fond
EU Evropská unie
FS Fond soudržnosti
HDP Hrubý domácí produkt
HNP Hrubý národní produkt
I Investiční výdaj
i Úroková sazba
in Nižší zvolená úroková míra
Ip Průměrná roční hodnota dlouhodobého majetku v zůstatkové ceně
IT Informační technologie
iv Vyšší zvolená úroková míra
Iz Index ziskovosti
J Investiční náklad
K Kapitálový výdaj
k Roční odpisová sazba
M Výdaj na trvalý přírůstek čistého pracovního kapitálu MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
N Doba životnosti projektu
n Jednotlivé roky životnosti
NUTS Nomenklatura územních jednotek
O Roční odpisy
o.p.s. Obecně prospěšná společnost
OP Tematický operační program
P Příjem z prodeje investičního majetku
PC Pořizovací cena
PC Pořizovací cena majetku
R Roční průměrné náklady varianty
REACH Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals (Registrace, evaluace, autorizace a omezování chemických látek) ROP Regionální operační program
V Ostatní roční provozní náklady Vp Průměrná výnosnost projektu
VVP Vnitřní výnosové procento
Zn Roční zisk po zdanění
Seznam tabulek
Tab. 1: Klasifikace investičních projektů ... 19
Tab. 2: Rozdělení zdrojů financování investic ... 30
Tab. 3: Nomenklatura územních jednotek NUTS ... 36
Tab. 4: Rozdělení prostředků fondů EU v období 2007-2013 ... 40
Tab. 5: Rozdělení prostředků fondů EU mezi členské státy ... 41
Tab. 6: Alokace finančních prostředků mezi ROP NUTS II ... 44
Tab. 7: Alokace finančních prostředků pro Tematické operační programy ... 47
Tab. 8: Alokace příspěvků v rámci cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost 48 Tab. 9: Alokace poskytnutých příspěvků v programovém období 2014-2020 ... 51
Tab. 10: Výhody a nevýhody vybraných metod hodnocení efektivnosti investice ... 59
Tab. 11: Rozdělení rizika podle různých hledisek ... 61
Tab. 12 Návštěvnost center společnosti iQLANDIA: ... 67
Tab. 13: Zdroje financování investice ... 69
Tab. 14: Bezprostřední finanční výnosy z projektu ... 72
Tab. 15: Dopad vzniku iQLANDIE na místní dodavatele ... 74
Tab. 16: Kapitálový výdaj investičního projektu ... 75
Tab. 17: Hospodářský výsledek iQLANDIE v roce 2014 ... 76
Tab. 18: Odhad peněžních příjmů po dobu životnosti projektu ... 77
Tab. 19: Souhrn ekonomických toků ... 78
Tab. 20: Diskontované peněžní příjmy pro ČSH a Iz ... 80
Tab. 21: Hodnocení rizik projektu ... 82
Seznam obrázků
Obr. 1: Regiony soudržnosti v České republice ... 36
Obr. 2: Alokace prostředků z fondů EU v České republice pro ROP NUTS II v rámci cíle Konvergence ... 44
Obr. 3: Alokace prostředků z fondů EU v České republice pro tematické OP v rámci cíle Konvergence ... 47
Obr. 4: Alokace prostředků z fondů EU v České republice pro OP pro Prahu v rámci cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost ... 49
Obr. 5: Alokace prostředků z fondů EU v České republice pro národní OP ... 51
Obr. 6: Organizační struktura společnosti iQLANDIA ... 65
Obr. 7: Struktura pracovních pozic iQLANDIE ... 66
Obr. 8: Návštěvnost center společnosti iQLANDIA ... 67
Obr. 9: Struktura návštěvníků center společnosti iQLANDIA ... 68
Obr. 10: Původ návštěvníků science centra iQLANDIA ... 68
Obr. 11: Struktura investovaných finančních prostředků ... 69
Obr. 12: Zdroje financování provozu science centra ... 70
Obr. 13: Příspěvek státní správy na provoz science center v ČR ... 71
Obr. 14: Roční návštěvnost science center v ČR ... 71
Úvod
V dnešní velmi dynamicky se rozvíjející době neustále roste objem znalostí, které člověk během svého života musí vstřebat. Stihnout obsáhnout vše během školní docházky je pro pedagogy přirozeně velmi obtížné a roste tak význam individuálního vzdělávání. Jednou z možností individuálního vzdělávání je science centrum, které se stává zdrojem informací a porozumění zákonitostí vyučovaných ve školách. Jedná se o instituci, která interaktivní formou přibližuje veřejnosti vědecké a technické poznatky a snaží se dopomoci k rozpoznání a rozvoji talentů ve vědeckých a technických oborech. Science centra jsou budována po celém světě a Česká republika není výjimkou.
Otázkou ale zůstává, jestli je takový projekt ekonomicky efektivní a zda má smysl jej vůbec uskutečnit. Právě touto problematikou se zabývá tato diplomová práce. Jejím hlavním cílem je ověřit ekonomickou efektivnost investice do science centra. Pro hodnocení byl vybrán projekt science centra iQLANDIA v Liberci. Dílčím cílem této práce je porovnání objemů peněžních prostředků poskytnutých v programovém období 2007-2013 členským státům Evropské unie ze strukturálních fondů EU. Další dílčí cíl představuje srovnání výhod a nevýhod metod používaných k hodnocení ekonomické efektivnosti investic.
Pro analýzu ekonomické efektivnosti investice jsou využita sekundární data poskytnutá z interních zdrojů společnosti iQLANDIA. Pomocí vybraných matematických metod, které jsou blíže popsány v teoretické části práce, jsou tato data podrobena analýze. Pro porovnání objemů peněžních prostředků poskytnutých v programovém období 2007-2013 jednotlivým státům ze strukturálních fondů EU jsou využita sekundární data z oficiálních webových stránek Evropské unie. Srovnání výhod a nevýhod matematických metod používaných k hodnocení ekonomické efektivnosti je zpracováno na základě rešerše odborné literatury.
Diplomová práce je rozdělena do několika tematických celků. Úvod teoretické části je věnován vymezení základních pojmů týkajících se investic, investičních projektů, investičního rozhodování a procesu přípravy a realizace investičního projektů. Na základě předběžné rešerše jsou jako vhodné zdroje pro teoretický základ práce zvoleny především
publikace autorů Valacha, Fotra a Scholleové. Druhá část teoretického textu je věnována zdrojům investic. Diplomová práce je vzhledem k charakteru investice zaměřena především na čerpání finančních prostředků ze strukturálních a investičních fondů Evropské unie. Informace k této problematice jsou čerpány především z díla Hrdého a dále z oficiálních webových stránek Evropské unie týkajících se strukturálních a investičních fondů. Závěr teoretické části se věnuje vysvětlení metod používaných k hodnocení investičních projektů. Zohledněna jsou také specifika hodnocení typu projektu, jakým je science centrum iQLANDIA. Teoretická východiska jsou čerpána z děl Eschenbacha, Valacha a Hrdého. Analytická část je věnována představení investičního projektu iQLANDIA a jeho hodnocení. Součástí jsou také návrhy a doporučení pro budoucí vývoj science centra.
1 Teoretické vymezení investice a investiční činnosti
Mezi nejdůležitější druhy manažerských firemních rozhodnutí patří investiční rozhodování. Takové rozhodování zahrnuje přijetí či zamítnutí investičního projektu, který firma připravila. Je logické, že čím větší investice je, tím větší dopad může na prosperitu a samotnou existenci firmy mít.
V následující kapitole bude pojem investice vymezen a definován podle různých pohledů.
Druhá část první kapitoly bude věnována vysvětlení pojmu investiční projekt a klasifikaci investičních projektů. V závěru kapitoly bude blíže popsáno samotné investiční rozhodování.
1.1 Vymezení pojmu investice
Na pojem investice se lze dívat z mnoha úhlů pohledu. V následující části budou investice definovány podle oborů, jichž se úzce dotýkají.
Z pohledu ekonomické teorie jsou investice chápány jako odložení současné spotřeby s cílem zvýšení produkce statků, vývoje nových technologií nebo získání lidského kapitálu v budoucnosti. Investice tedy propojuje přítomnou hodnotu s hodnotou budoucí (Valach, 2010).
Jak uvádí Synek (2011, s. 282), v makroekonomickém pojetí jsou investice chápány jako
„aktiva, která nejsou určena pro bezprostřední spotřebu, ale jsou určena pro užití ve výrobě spotřebních statků nebo dalších kapitálových statků.“
V národohospodářském pojetí lze rozlišovat hrubé a čisté investice. Hrubé investice vyjadřují celkovou částku, která byla vložena do investičních statků v rámci celé ekonomiky. Čisté investice naopak tvoří meziroční přírůstek hodnoty investičních statků.
Investiční statky jsou takové statky, které mají sloužit k produkci dalších statků, a to jak výrobních tak spotřebních. Zahrnují tedy budovy, zařízení, stroje či know-how (Scholleová, 2009).
Z pohledu finančního řízení podniku jsou investice definovány jako jednorázově vynaložené peněžní prostředky, u nichž se očekává přeměna na budoucí peněžní příjmy.
U investic se zpravidla počítá s časovým horizontem delším než jeden rok, a představují
statky, které slouží k produkci dalších statků v budoucnosti. Jejich cílem je tedy zhodnocení, jež přinese navýšení původního kapitálu (Jáčová, 2013).
V podnikovém vnímání investic lze rozlišit užší a širší pojetí pohledu na investice.
V užším pojetí je to majetek, který je namísto spotřeby určen k tvorbě dalšího majetku, který pak podnik prodává na trhu. Širší pojetí chápe investici jako v současnosti obětované prostředky na pořízení majetku, který bude podniku v dlouhodobém horizontu přinášet vyšší užitky a umožní tak získat vyšší finanční efekty (Scholleová, 2009).
Z hlediska účetnictví se za investici považuje pořízení dlouhodobého hmotného majetku, pořízení dlouhodobého nehmotného majetku nebo pořízení dlouhodobého finančního majetku. Za dlouhodobý hmotný majetek je považován majetek s pořizovací cenou minimálně 40 000 Kč, jehož doba používání je delší než jeden rok. U dlouhodobého nehmotného majetku pak musí být pořizovací cena minimálně 60 000 Kč a doba používání musí být delší než jeden rok (Scholleová, 2009).
1.2 Investiční projekt
Pojem investiční projekt lze definovat jako soubor technických a ekonomických studií, které slouží k přípravě, realizaci, financování a efektivnímu provozování plánovaných investic. Každý investiční projekt by měl mít stanoven cíl a účel, pro který bude realizován. Investiční projekt by měl mít několik cílů volených z technického, ekonomického a časového hlediska (Valach, 1999).
1.2.1 Klasifikace investičních projektů
Investiční projekty lze rozdělit z různých hledisek do několika skupin. Na základě tohoto rozdělení je pak možné vybrat vhodnou metodu hodnocení ekonomické efektivnosti dané investice. U některých investic stačí pouze porovnat investiční výdaje s úsporou, kterou podniku přinesou do budoucna, u jiných je nutné provést podrobnou analýzu. Některé investice podnik provést musí bez ohledu na jejich návratnost a mezi takové investice lze zařadit projekty realizované z ekologických důvodů (Fotr, 2011).
V následující části je uvedena tabulka shrnující nejvýznamnější hlediska, podle kterých jsou investiční projekty klasifikovány.
Tab. 1: Klasifikace investičních projektů
Zkoumané hledisko Rozdělení Vysvětlení
Z hlediska účetnictví
Finanční projekty
Projekty zaměřené na nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních či jiných společností, dlouhodobé půjčky aj. za účelem obchodování a zisku
úroků, dividend, podílů na zisku nebo kapitálového výnosu.
Hmotné projekty Projekty vytvářející nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku (výstavba nových budov, staveb, dopravních
cest, nákup strojů apod.).
Nehmotné projekty Projekty zaměřené na nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv, náklady na výzkum a vývoj,
vzdělání, sociální rozvoj aj.
Podle vlivu na podnikovou
ekonomiku
Náhrada zařízení Projekty zaměřené na nezbytnou náhradu opotřebovaného zařízení.
Výměna zařízení za účelem snížení
nákladů
Projekty výměny provozuschopného, ale zastaralého zařízení, které zvyšuje náklady na výrobu.
Expanze dosavadního výrobku a rozšíření
trhu
Tyto projekty zahrnují průzkum trhu, který zahrnuje odhad poptávky a budoucí ceny výrobku.
Vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy
Projekty vývoje a zavedení nového výrobku jsou velmi nákladné a rizikové.
Ostatní investiční projekty
Všechny ostatní projekty – např. budování parkoviště, výstavba administrativní budovy.
Podle vztahu k rozvoji podniku
Rozvojové projekty Projekty ke zvýšení objemu produkce, zavedení nových výrobků či služeb, průniku na nové trhy apod.
Obnovovací projekty Projekty obnovy výrobního zařízení, které je buď na konci fyzické životnosti, nebo před jejím koncem.
Regulatorní projekty
Projekty k dosažení souladu s existujícími zákony (ochrana životního prostředí, zvýšení bezpečnosti práce,
soulad s požadavky hygienických norem apod.).
Podle míry vzájemného vlivu
projektů
Vzájemně se vylučující projekty
Současná realizace těchto projektů není možná (projekty zaměřené na výrobu stejného výrobku pomocí odlišné
technologie, projekty využívající téže technologie s odlišnou vstupní surovinou aj.).
Plně závislé projekty Současná realizace těchto projektů je nutným předpokladem ke splnění stanovených požadavků.
Komplementární projekty
Projekty, jejichž realizace podporuje další projekty (výstavba zařízení na úpravu a recyklaci vody pozitivně
ovlivňuje projekty, které jsou závislé na vodě).
Ekonomicky závislé projekty
Projekty, které se týkají produktů plnících podobnou funkci. U těchto projektů se může dostavit substituční
efekt (zavedení nového typu automobilu může snížit poptávku po starším typu).
Statisticky (stochasticky) závislé
projekty
Projekty, u nichž platí, že růst (pokles) výnosů či nákladů jednoho projektu doprovází růst (pokles) výnosů nebo nákladů druhého projektu (přímá závislost)
nebo projekty, u kterých je růst (pokles) výnosů nebo nákladů jednoho projektu doprovázen poklesem (růstem) výnosů nebo nákladů druhého projektu
(nepřímá závislost).
Podle formy realizace projektu
Investiční výstavby
Projekty týkající se rozšíření výrobní kapacity (kapacity služeb), zavedení nových produktů a technologií, rozšíření kapacity obslužných a podpůrných činností.
Projekty se realizují v existujícím podniku nebo na zelené louce.
Akvizice Projekty koupě již existující firmy. Koupená firma rozšiřuje, popř. rozvíjí aktivity nabyvatele.
Podle věcné náplně projektu
Projekty výzkumu a vývoje nového
produktu
Projekty zaměřené na nové produkty, jejich výzkum a vývoj.
Projekty zavedení
nového produktu Projekty již existujících produktů, které jsou ale pro daný podnik nové.
Inovace IS/IT Projekty modernizace technologických prostředků používaných v systémech řízení a pro přenos informací.
Podle způsobu financování
Nezadlužený projekt Projekty jsou financovány výhradně z vlastních zdrojů.
Zadlužený projekt Projekty jsou financovány jak z vlastních, tak i z cizích zdrojů.
Podle typu peněžního toku
Konvenční peněžní toky
V průběhu životního cyklu projektu se záporné peněžní toky projevují pouze v období výstavby a kladné
v období provozu.
Nekonvenční peněžní toky
V průběhu životního cyklu projektu se záporné a kladné peněžní toky střídají i častěji.
(např. projekty otevření dolu s vysokými náklady na jeho uzavírku a následnou rekultivací krajiny) Podle možnosti
aktivních zásahů v budoucnosti
Pasivní V rámci pasivních projektů se neuvažuje o aktivních manažerských zásazích v době provozování investice.
Aktivní V rámci aktivních projektů je možné realizovat manažerské rozhodnutí. Jedná se například o rozšíření,
zúžení, zastavení či odložení projektu.
Z časového hlediska Jednoleté investice Investiční projekt je realizován během jednoho roku.
Víceleté investice Doba realizace projektu je delší než jeden rok.
Podle velikosti investičních nákladů
Velké projekty Toto rozlišení závisí na velikosti kapitálového rozpočtu firmy (projekt s investičními náklady 1 mil. Kč může být
pro firmu s kapitálovým rozpočtem v řádu milionů Kč projektem velkým, zatímco pro firmu s kapitálovým rozpočtem v řádu stovek milionů Kč je to malý projekt).
Projekty středního rozsahu Malé projekty Zdroj: Vlastní zpracování dle Fotra (2011)
1.3 Investiční rozhodování
Jak již bylo zmíněno v úvodu kapitoly, rozhodování o investicích patří mezi nejvýznamnější druhy firemních rozhodnutí. Přijetí či zamítnutí dané investice totiž může významně ovlivnit další směřování, vývoj a prosperitu firmy. Přijetí špatné investice může dokonce vést k zániku firmy.
Investiční rozhodování by mělo vycházet ze strategie firmy a mělo by tak přispívat k jejímu naplnění. Je to právě strategie firmy, která určuje základní cíle firmy. Významnou roli hrají pochopitelně finanční cíle, které lze vnímat jako dosažení určité míry zisku nebo dosažení určité rentability vynaloženého kapitálu respektive dosahování růstu hodnoty
firmy. Proto je investiční rozhodování zásadní nástroj, který napomáhá dosahování těchto cílů.
Investiční rozhodování nemůže vycházet pouze z interních faktorů tvořených strategií firmy. Při rozhodování o investici musí firma zohlednit také externí faktory tvořené podnikatelským prostředím. Tyto faktory mohou pro firmu představovat jednak riziko, ale samozřejmě také příležitost. Mezi tyto faktory lze zařadit například chování konkurence, situaci na trhu, ceny základních surovin a energií či měnové kurzy. Analýza těchto faktorů je tedy součástí investičního rozhodování (Fotr, 2011).
1.4 Shrnutí první kapitoly
První kapitola shrnuje základní teoretické pojmy týkající se investic. Investice zde jsou popsány z několika úhlů pohledu, kterými na ně lze nahlížet. Následuje charakteristika pojmu investiční projekt a jeho podrobná klasifikace. Závěr první kapitoly je věnován vysvětlení důležitosti investičního rozhodování.
2 Proces přípravy a realizace investičního projektu
Rozhodování o investicích patří mezi nejdůležitější manažerská rozhodnutí. Jsou to totiž právě investice, které rozhodují o budoucím vývoji podniku. Stávají se zdrojem přírůstku zisku do dalších let, zároveň však pro podnik představují určité břemeno, které zatěžuje ekonomiku podniku hlavně fixními náklady. Pro podnik jsou však investice nezbytnou složkou zajišťující jeho rozvoj a schopnost obstát v konkurenci. Proto by podnik do svého strategického plánu měl zahrnout také plán investiční (Synek, 2011).
Dobře vypracovaný investiční plán je základním předpokladem pro úspěch v oblasti dlouhodobého strategického rozvoje podniku. Celý proces přípravy a realizace projektu pak lze chápat jako určitý životní cyklus zahrnující předinvestiční fázi, investiční fázi, provozní fázi a fázi ukončení provozu a likvidace. V následující části budou tyto čtyři fáze života investičního projektu blíže specifikovány.
2.1 Předinvestiční fáze
Předinvestiční fázi lze zpravidla rozdělit do dílčích etap. Jedná se o identifikaci podnikatelských příležitostí, předběžnou technicko-ekonomickou studii, technicko- ekonomickou studii a hodnotící zprávu.
2.1.1 Identifikace podnikatelských příležitostí (Opportunity/Scounting Study)
Vyjasnění podnikatelských příležitostí je základním východiskem předinvestiční fáze.
Podněty pro podnikatelské příležitosti získává podnik soustavným sledováním a vyhodnocováním faktorů podnikatelského okolí. Podnik při analýze podnikatelských příležitostí využívá různých studií jako například studie struktury produkce a spotřeby v určité zemi, analýzy dovozu a možností jeho substituce, marketingové studie, vyhodnocení zkušeností ostatních zemí s obdobným ekonomickým základem a úrovní rozvoje kapitálu, přírodních zdrojů či pracovních sil. Předtím než jsou tyto příležitosti vypracovány do investičního projektu, je efektivnost a nadějnost dané příležitosti alespoň v hrubé míře zpracována v tzv. studii příležitostí (Opportunity Study). V rámci předinvestiční fáze je možné vypracovat tzv. průzkumnou studii (Scounting Study), která je zaměřena spíše na posouzení významu dané investice.
Na základě těchto studií pak podnik vyřadí projekty, které pro něj nejsou efektivní. Studie podnikatelských příležitostí by měla být stručná, nenákladná, měla by využívat spíše agregované informace a měla by odhalit alespoň podstatné aspekty daných příležitostí.
Tato studie je vždy založena na srovnání s variantou „nedělat nic“.
2.1.2 Předběžná technicko-ekonomická studie (Pre-Feasibility Study)
Předběžná technicko-ekonomická studie představuje mezistupeň mezi studiemi příležitostí a podrobnou technicko-ekonomickou studií. Tato studie slouží k tomu, aby si podnik uvědomil, zda byly zahrnuty a posouzeny všechny možné varianty projektu a zda existují důvody pro detailní analýzu v podobě technicko-ekonomické studie vzhledem k povaze a náplni projektu. Dalším cílem je také to, aby si investor uvědomil, zda je pro něj daný projekt dostatečně atraktivní či nikoliv. Již na základě této studie lze v některých případech rozhodnout o realizaci projektu či jeho zamítnutí. Tato studie také určuje, zda je stav životního prostředí v místě realizace projektu, popř. dopady projektu na životní prostředí, v souladu s existujícími standardy ochrany životního prostředí.
2.1.3 Technicko-ekonomická studie projektu (Feasibility Study)
Technicko-ekonomická studie detailněji rozpracovává předběžnou technicko-ekonomickou studii. Díky této studii získává podnik všechny potřebné podklady, které jsou nutné pro rozhodnutí o realizaci investice. Vyřešeny jsou základní komerční, technické, finanční a ekonomické požadavky na projekt. Výstupem je pak formulace projektu, jeho cílů a základních charakteristik. Důležitou částí studie je posouzení finančně-ekonomické efektivnosti projektu, což zahrnuje propočty investičních nákladů, jeho výnosy a náklady v době provozu.
Základem přístupu ke zpracování technicko-ekonomické studie je optimalizační proces se zpětnými vazbami. V zásadě se jedná o to, že si podnik zvolí několik základních charakteristik projektu, jichž dosahuje v postupných optimalizačních krocích. Následná zpětná vazba pak vede k přepracování původních záměrů, určité modifikaci předchozích rozhodnutí a identifikaci základních rizikových faktorů včetně hodnocení jejich dopadů na projekt. Cílem je volba nejvhodnější varianty projektu, stanovení harmonogramu realizace a rámcového rozpočtu. Tato studie může také odhalit, že daný projekt nelze realizovat.
I v tomto případě splnila studie svůj účel, neboť podnik předešel případným ztrátám.
Technicko-ekonomická studie investičního projektu by měla být zpracována týmem odborníků. Každý člen týmu by měl zastupovat významnou oblast projektu. Skladba týmu je samozřejmě závislá na typu a rozsahu projektu, nicméně součástí každého týmu by měl být ekonom, marketingový specialista, technolog, strojní popřípadě stavební inženýr, odborník z oblasti managementu (včetně personálního managementu), odborník z oblasti financování a účetnictví a odborník na ochranu životního prostředí. Podle zaměření projektu jsou pak často přizváni další specialisté (Fotr, 2011).
2.2 Investiční fáze
Součástí investiční fáze projektu jsou veškeré činnosti od zadání projektu až po uvedení do provozu. Aby se projekt mohl vůbec realizovat, je nutné vytvořit právní předpoklady, získat finanční prostředky a vytvořit projektový tým.
Jak uvádí (Dluhošová, 2010), příkladem investičního projektu může být realizace stavby, kterou lze rozdělit do několika etap. Investiční fáze jsou v následujících podkapitolách popsány právě na projektu stavby.
2.2.1 Zadání stavby
Tento dokument navazuje na předinvestiční analýzy a jsou v něm definovány důvody vzniku, souvislosti, cíle a rozsah projektu. Dokument se stává podkladem pro výběrová řízení a na jeho základě se také rozhodne, zda bude realizace projektu pokračovat nebo se odloží.
V zadání stavby by se měly objevit zejména informace o technické koncepci projektu a kapacitních požadavcích, předběžně zvolených technologických řešeních, surovinách a produktech, kvalitativních požadavcích, dále informace o spotřebě energií a jejich dostupnosti a informace o umístění a velikosti dostupných lokalit. Dále by se nemělo opomenout připojit zjednodušené technologické schéma, informace o dopadech z pohledu ochrany zdraví, bezpečnosti práce a životního prostředí. Důležité jsou také podklady týkající se klimatických a jiných lokálních podmínek (např. seizmické vlivy, poddolování aj.). Součástí zadání stavby jsou dále aplikovatelné standardy a legislativní požadavky, návrh prováděcího plánu a další požadavky specifické pro daný projekt. Zadavatel přikládá také koncepci řízení a zabezpečení provozu a odhad nákladů (Fotr, 2011).
2.2.2 Zpracování úvodní projektové dokumentace
Úvodní projektová dokumentace umožňuje zpřesnění odhadu nákladů a stává se nástrojem pro získání územního rozhodnutí a stavebního povolení. Tato dokumentace obsahuje dvě složky, kterými jsou dokumentace pro územní rozhodnutí a dokumentaci pro stavební povolení.
Dokumentace pro územní rozhodnutí se skládá z několika složek. Jedná se o technologickou část, jejímž obsahem je mimo jiné popis technologického procesu a požadovaných záruk procesu, dále předběžná specifikace tepelné a materiálové bilance včetně spotřeby energií a technologická schémata. Druhou složkou této dokumentace je strojní část, která obsahuje seznam technologických zařízení a informace o aplikovaných standardech a materiálových specifikacích. Následuje část měření a regulace, jež přibližuje koncepce řízení, distribuované systémy řízení a standardy. Další složkou je elektro část, ve které je specifikováno například celkové uspořádání elektroinstalací. Dokumentace obsahuje dále stavební část, která se zaměřuje na celkové uspořádání budov, komunikací, zpevněných ploch, konstrukcí a odvodů vody. Součástí je také koncepce protipožárního zabezpečení
a koncepce zajištění bezpečnosti, ochrany zdraví a životního prostředí. Dále je zde přiložen předběžný zastavovací plán a dispozice stavebních objektů včetně využívání nových nebo existujících potrubních mostů. V neposlední řadě je dokladován předběžný prováděcí plán projektu, což je v podstatě harmonogram výstavby a časový plán nákladů.
Podle zaměření projektu mohou veřejnoprávní instituce vyžadovat dále také hlukovou studii, emisní studii, studii týkající se produkce odpadních vod a ostatních odpadů, studii vlivu na oblast zdraví a bezpečnosti. U některých velkých projektů se vyžaduje také odhad nákladů s přesností ± 20%.
Dokumentace pro stavební povolení blíže specifikuje dokumentaci pro územní povolení, má tedy velmi podobnou strukturu, jen je detailnější. Samostatnou částí dokumentace pro stavební povolení je odhad nákladů základní výrobní jednotky s přesností ±10%, odhad nákladů vyvolaných a pomocných investic s přesností ±30% a časový plán nákladů (Fotr, 2005).
Kromě výše zmíněných dokumentů obsahuje úvodní projektová dokumentace ještě jednu samostatnou část. Je to vyhodnocení vlivu na životní prostředí, tzv. studie EIA. Ta vyžaduje zpracování detailního technologického popisu projektu a údajů, pomocí kterých je určen vliv technologie na životní prostředí popřípadě výrobku na zdraví. Jedná se o tzv.
program REACH, který se týká registrace, hodnocení a povolování chemických látek.
Náklady na zpracování této části nejsou obvykle významné, nicméně doba projednání s veřejnoprávními orgány, která se pohybuje kolem 6 až 18 měsíců, může ovlivnit realizaci projektu (Fotr, 2011).
2.2.3 Realizační projektová dokumentace
Realizační projektová dokumentace detailně rozpracovává úvodní projektovou dokumentaci. Účelem je vypracování veškerých inženýrských výpočtů, výkresů a dokumentace, jež umožní realizaci projektu. Realizační projektová dokumentace musí být v souladu s požadavky dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení (Fotr, 2011). Dokumentace obsahuje aktualizovaný prováděný plán projektu a podrobný plán personálního zabezpečení včetně potřeb školení. Součástí je zahájení přípravy provozního manuálu, manuálu pro údržbu a bližší specifikace náhradních dílů. Tato část obsahuje informace k zahájení práce na první verzi plánu pro přípravu k uvedení do provozu a ekonomickou analýzu projektu (Fotr, 2005).
2.2.4 Realizace projektu
Fáze realizace projektu musí probíhat přesně podle realizační projektové dokumentace.
Tato fáze zahrnuje nákup zařízení a materiálu a jeho dodání na staveniště včetně montáže a instalace, inspekci a testování zařízení po montáži, dohled a dozor nad realizací, přípravu dokumentů jako jsou manuály pro provoz a údržbu, postupy pro uvádění do provozu, předběžné protipožární plány apod. Dále je součástí školení všech zapojených pracovníků.
Je také vypracována zpráva o výstavbě a připravuje se dokumentace skutečného stavu po výstavbě. Ukončením realizace se rozumí ukončení montáží, což v podstatě určuje časový milník pro převod správy nových zařízení z rukou dodavatele do rukou vlastníka. Jiná situace nastává u tzv. projektů na klíč, kde se za fázi realizace považují také všechny činnosti přípravy k zahájení provozu až po okamžik uvedení do provozu (Fotr, 2011).
2.2.5 Příprava uvedení do provozu, uvedení do provozu a zkušební provoz
Hlavním úkolem této části investiční fáze je testování dokončeného projektu, jeho uvedení do provozu a po úspěšném zkušebním provozu jeho převod do rukou vlastníka, čímž je zahájen normální provoz. Cílem je zajištění veškerých činností v souladu s provozními
a bezpečnostními standardy a dodržení všech podmínek obsažených v projektové dokumentaci.
V této části investiční fáze jsou zahrnuty veškeré činnosti od mechanického dokončení nového zařízení až po jeho konečné převzetí. Tyto aktivity lze dále specifikovat.
Především se jedná o žádost o prozatímní užívání stavby ke zkušebnímu provozu, havarijní cvičení, závěrečné kontroly, naplnění procesním materiálem, zkoušky těsnosti, příprav k provozu, finální testy zařízení, uvedení zařízení na projektované provozní podmínky, rozsáhlý dohled a sledování, provedení zkušebního provozu za reprezentativních podmínek a konečné převzetí zařízení vlastníkem od zhotovitele (Fotr, 2011).
2.2.6 Aktualizace dokumentace a systémů
Účelem aktualizace dokumentace a systémů je úprava technické dokumentace, popř.
norem společnosti, které odpovídají skutečnému stavu změn po realizaci projektu. Může se jednat například o havarijní plány, plány údržby apod. Jedná se významný krok, který zohledňuje skutečný stav změn po realizaci projektu. Celkově lze tuto část investiční fáze shrnout do následujících částí – přípravy konečné podoby všech dokumentů, aktualizace a modifikace existující dokumentace a modifikace výpočetních systému či systémů výkaznictví (Fotr, 2011).
2.3 Provozní fáze
Úspěšnost provozní fáze projektu závisí především na kvalitě její přípravy. Užití chybných informací či předpokladů v technicko-ekonomické studii může být zdrojem neúspěchu dané investice a náprava těchto nedostatků může být pro podnik velmi obtížná.
Obecně by měl podnik rozlišovat provozní fázi z krátkodobého a dlouhodobého hlediska.
Krátkodobé hledisko se týká záběhového provozu, tedy doby uvedení projektu do provozu.
Pokud nastanou problémy v této fázi, podnik pravděpodobně špatně zvládl realizační fázi.
Dlouhodobé hledisko vychází z celkové strategie, na které byl projekt založen. Jednat se může například o problémy týkající se vývoje poptávky, dosažitelného podílu na trhu, nákupních cen surovin, materiálů nebo energií. Pokud se zde objeví problémy, pak podnik pravděpodobně udělal chybu již v technicko-ekonomické studii. Náprava těchto chyb může být nejen velmi složitá, nýbrž také velmi nákladná. U některých projektů může být tato chyba natolik zásadní a těžko odstranitelná, že může vést až k ukončení provozu.
Vedle samotného provozování realizovaného projektu se do provozní fáze zahrnuje také údržba zařízení. Cílem údržby je zachování investice do existujícího zařízení a to ve stavu, který odpovídá funkčním požadavkům provozu. Součástí údržby je také inspekce zařízení.
Náklady na údržbu jsou součástí provozních nákladů a jejich výše se obvykle pohybuje okolo 2,0 – 3,5% ročně z celkových pořizovacích nákladů projektu v závislosti na složitosti projektu (Fotr, 2011).
2.4 Ukončení provozu a likvidace
Fáze ukončení provozu a likvidace je závěrečnou fází životního cyklu projektu. Jedná se o fázi, která je spojena jednak s příjmy z likvidovaného majetku, tak ale také s náklady na jeho samotnou likvidaci. Tato fáze zahrnuje činnosti jako je demontáž zařízení a jeho následná likvidace, sanace lokality, prodej nepotřebných zásob apod. Při hodnocení ekonomické efektivnosti investičního projektu je pak nutné do celkového hodnocení zahrnout také náklady spojené s ukončením provozu daného investičního projektu.
Likvidační hodnotu projektu pak představuje rozdíl příjmů a výdajů z likvidace projektu.
Tato hodnota tvoří část peněžního toku v posledním, popřípadě následujícím roce života daného projektu. Období, do kterého se tato hodnota započítává, závisí na délce likvidační fáze. Pokud je likvidační hodnota projektu kladná, má pozitivní vliv na ukazatele ekonomické efektivnosti. Kladně ovlivňuje například čistou současnou hodnotu nebo vnitřní výnosové procento. Pokud je však likvidační hodnota projektu záporná, efekt je opačný a výše zmíněné ukazatele tato hodnota zhoršuje (Fotr, 2011).
2.5 Shrnutí druhé kapitoly
Druhá kapitola podrobně popisuje všechny fáze životního cyklu investičního projektu, tedy předinvestiční, investiční, provozní fázi a fázi ukončení provozu a likvidace.
V jednotlivých podkapitolách jsou popsány dokumenty a studie nutné pro realizaci jednotlivých fází investičního projektu.
3 Zdroje financování investic
Problematika přípravy investičních projektů je spojena se dvěma zásadními rozhodnutími.
Část první kapitoly byla věnována prvnímu z nich, tj. investičnímu rozhodnutí. Výsledkem investičního rozhodnutí je, jak již bylo řečeno, odpověď na otázku, zda je projekt efektivní a zda se do něj podnik rozhodne investovat. Na toto rozhodnutí pak zcela logicky navazuje druhé zásadní rozhodnutí, a to rozhodnutí finanční. Na základě finančního rozhodnutí je stanoveno, z jakých zdrojů bude daný projekt financován. Projekt musí být finančně zajištěn, být v čase stabilní a zároveň pro něj musí být použity optimální zdroje financování. Je víc než jasné, že obě rozhodnutí spolu velmi úzce souvisí (Dluhošová, 2010).
Fotr (2011, s. 43) definuje financování investic jako „činnost zabývající se získáváním finančních zdrojů (kapitálu a peněz) pro založení, chod a rozvoj podniku, a to v potřebném objemu, čase a struktuře, při optimálních nákladech na jejich obstarání a s definovanou cenou za jejich používání.“
Financování investic má dlouhodobý charakter, proto se často označuje jako dlouhodobé financování. Teoreticky by u financování investic mělo být dodrženo tzv. zlaté bilanční pravidlo, jež vychází ze zásady, že dlouhodobý majetek je nutné krýt dlouhodobými zdroji.
Důvod je velmi logický. V případě financování dlouhodobého majetku krátkodobými zdroji by se totiž podnik mohl v souvislosti se splatností krátkodobých zdrojů dostat do finančních potíží (Valach, 1999).
Pro hodnocení efektivnosti investic jsou zdroje financování důležité. Jejich struktura by pak měla být sestavena tak, aby byl projekt z pohledu financování stabilní. Zdroje financování lze rozdělit podle různých hledisek. Nejčastěji se zdroje rozlišují z hlediska původu a z hlediska vlastnictví. Z hlediska původu se rozlišují externí a interní zdroje a z hlediska vlastnictví pak zdroje vlastní nebo cizí (Dluhošová, 2010). Pro lepší orientaci v rozdělení jednotlivých základních zdrojů financování investic je níže uvedena tabulka Rozdělení zdrojů financování investic.
Tab. 2: Rozdělení zdrojů financování investic
Hlediska původu zdrojů Hledisko vlastnictví
Vlastní zdroje Cizí zdroje
Interní zdroje Nerozdělený zisk po zdanění Rezervní fondy
Odpisy
Odprodej dlouhodobého majetku Snížení oběžných aktiv Externí zdroje Vklady vlastníků
Navýšení základního kapitálu Účasti
Subvence a dary
Dlouhodobé a krátkodobé bankovní úvěry Dodavatelské úvěry
Dluhopisy Projektové financování Zdroj: Vlastní zpracování dle Fotra (2011) a Valacha (1999)
3.1 Charakteristika zdrojů financování
V následující části jsou podrobněji charakterizovány základní zdroje financování. Pro tuto charakteristiku je zvoleno rozdělení zdrojů podle jejich původu, tedy na interní a externí.
3.1.1 Interní zdroje
Interní zdroje se pro financování investičního projektu používají zpravidla, pokud danou investici realizuje již existující firma, jelikož tyto zdroje tvoří výsledky vlastní podnikatelské činnosti dané firmy (Fotr, 2011). Pokud jsou zdrojem financování pouze interní zdroje, pak se jedná o tzv. samofinancování. Pomocí samofinancování nevznikají podniku náklady na externí kapitál a není tak zvyšováno zadlužení firmy. Nevýhodou však je, že tento způsob financování investice nemusí být stabilní (Dluhošová, 2010). Interní zdroje financování tvoří především následující položky.
Zisk po zdanění
Zisk po zdanění představuje zisk vytvořený v minulosti, jež nebyl v podobě dividend a podílů ze zisku vyplacen. Na výši nerozděleného zisku má největší vliv hlavně zisk běžného roku, daň ze zisku, dividendy vyplácené akcionářům a případné vytváření neinvestičních fondů ze zisku. Nerozdělený zisk obvykle slouží jako zdroj financování rozvojových investic (Fotr, 2011).
Rezervní fondy
Rezervní fondy představují část zisku, kterou podnik ukládá jako ochranu proti různým rizikům. Pokud nejsou využity na financování předem určeného účelu, může je podnik dočasně do určité míry použít jako interní zdroj financování rozvoje. Obecně se rozlišují
dva typy rezervních fondů, a to povinné a dobrovolné rezervní fondy. Povinné rezervní fondy jsou zpravidla tvořeny na základě zákona. Slouží k ochraně akcionářů a věřitelů.
Kromě povinných rezervních fondů ze zákona existují také statutární rezervní fondy.
Povinnost jejich tvorby vyplývá ze statutu akciových společností. Dobrovolné rezervní fondy si podnik vytváří na základě vlastního rozhodnutí. Většinou mají přesně určený účel použití, čímž je omezeno jejich využití ve finančním řízení (Valach, 2010).
Odpisy
Odpisy představují peněžní vyjádření opotřebení hmotného a nehmotného majetku za určité období. Hlavní funkcí odpisů je zajištění přechodu hodnoty tohoto majetku do nákladů, tedy postupné ponížení jejich výše v aktivech a zajištění obnovy majetku.
Přestože jsou odpisy nákladem, nejsou peněžním výdajem v daném období. Představují nepeněžní náklad, jenž snižuje celkový i nerozdělený zisk podniku. Skutečný peněžní tok, který má podnik interně k dispozici pro investice, pak tvoří součet nerozděleného zisku a odpisů. Odpisy jsou tak stabilní a přirozený finančním zdrojem pro obnovu a rozšíření dlouhodobého majetku podniku (Valach, 1999).
Odprodej vybraných složek dlouhodobého majetku
Zde se jedná hlavně o majetek, který je málo využíván a přináší nízké výnosy. Často náklady vynaložené na údržbu tohoto majetku převyšují dosažené výnosy a jeho odprodej a následné efektivnější vynaložení finančních prostředků z jeho prodeje může podniku významně zlepšit hospodářský výsledek.
Snížení oběžných aktiv
Tyto položky obsahují především snížení zásob a pohledávek, které převyšují optimální úroveň. Díky tomuto snížení může podnik získat prostředky, jež lze využít na financování investic (Fotr, 2011).
3.1.2 Externí zdroje
Externí zdroje jsou velmi rozmanité a jsou velmi úzce spjaty s rozvojem a inovacemi na finančních trzích. Financování externími zdroji má celou řadu výhod, které společnosti využívají. Mezi největší výhody externích zdrojů patří možnost přesněji reagovat na změny podnikového majetku. Takto lze externí zdroje vnímat jako výhodné samozřejmě pouze v případě, že náklady na pořízení externího kapitálu jsou nižší než výnosnost celkového kapitálu. Při zapojení externích zdrojů je nutné si uvědomit také problémy s nimi spojené.
Jako nevýhoda se může například jevit rozšiřující se počet společníků (akcionářů) nebo věřitelů, kteří mohou ovlivňovat rozhodnutí uvnitř podniku, popřípadě jeho směřování.
Podniku se v souvislosti se zapojením externích zdrojů také zvyšují náklady. Jednat se může například o náklady na emisi cenných papírů nebo úrokové náklady. Podnik musí dále počítat se vzrůstajícími nároky na udržování likvidity, neboť podnik musí být schopen vždy splácet své závazky. Mezi základní zdroje externího financování patří položky uvedené níže (Valach, 1999).
Původní vklady vlastníků
Jedná se o základní kapitál vložený při zakládání společnosti. Základní kapitál představuje peněžní vyjádření souhrnu peněžitých a nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti.
Navýšení základního kapitálu
Toto navýšení může například u akciových společností představovat emisi akcií, u jiné právní formy podnikání jsou to pak jiné vklady do základního kapitálu.
Dlouhodobé úvěry
Úvěry jsou považovány za hlavní zdroj cizího kapitálu. U žádosti o úvěr banky požadují podrobný investiční záměr spolu s rozpočtem. Podnik zpravidla odůvodňuje účel platby, stupeň zadlužení, schopnost podniku splácet úvěr a úroky a záruky v případě zániku podniku či přerušení jeho činnosti. Podnik úvěr může splácet formou individuálního splátkového plánu, který obsahuje výši a termíny splátek a výši úroků v jednotlivých letech dohodnutých s bankou. Další možností je rovnoměrné splácení, kdy je úvěr splácen stejnými částkami. Zde úroky klesají podle výše dluhu. Podnik také může využít splácení anuitou, kde je součet splátek a úroků konstantní (Dluhošová, 2010).
Dluhopisy
Dluhopisy představují závazek dlužníka (emitenta) vůči majiteli (věřiteli). Jedná se o dlouhodobý cenný papír, který je charakteristický splatností za určitou dobu, předem stanoveným úrokem a nemožností věřitele podílet se na rozhodování podniku (Valach, 1999). V případě využití tohoto zdroje musí podnik vyplácet držitelům dluhopisů kupónové platby (úroky) do doby jejich splatnosti. V termínu jejich splatnosti pak podnik musí vyplatit částku, která odpovídá jejich nominální hodnotě (Dluhošová, 2010).
Krátkodobé bankovní úvěry
Krátkodobé bankovní úvěry slouží především k překlenutí situací, kdy podnik nemá k dispozici dostatek pohotových zdrojů. Jde tedy o financování části oběžných aktiv daného projektu.
Účasti
Jedná se o finanční prostředky v podobě vkladů dalších subjektů, které se budou podílet na financování daného projektu.
Subvence a dary
Jsou to finanční prostředky, které podnik čerpá například ze státního rozpočtu, popřípadě ze specializovaných fondů. Jmenovat lze například fond na ochranu životního prostředí, fondy pro podporu rozvoje podnikatelské činnosti, vytvářené jednak státními orgány, ale také zahraničními subjekty (např. strukturální fondy Evropské unie).
Rizikový kapitál
Tento zdroj bývá označován jako tzv. Venture Capital a představuje zvláštní skupinu těchto zdrojů. Jedná se o specifický kombinovaný zdroj financování, který je tvořen zpravidla navýšením základního kapitálu a dlouhodobým úvěrem. Do podniku vstupují investoři, kteří jsou ochotni podstoupit velké riziko (Fotr, 2011).
Dodavatelské úvěry
Jedná se o úvěry poskytované podniku ze strany dodavatele. Podnik, tedy odběratel, splácí (postupně nebo jednorázově) po sjednanou dobu majetek (např. stroje). Podnik splácí jak samotnou kupní cenu, tak také úroky, které jsou většinou již součástí jednotlivých splátek.
Splatnost úvěru může být spojena s dobou ekonomické životnosti daného majetku, ale může být také kratší.
Projektové financování
Jedná se o specifický způsob financování investičních projektů. V tomto případě dochází k diverzifikaci rizika, jelikož se financování projektu rozděluje mezi více subjektů (Dluhošová, 2010). Těmi mohou být například akcionáři, projektová firma představující podnik typu akciové společnosti, který shromažďuje zdroje a zajišťuje určité procesy při realizaci projektu. Mohou to být inženýrské firmy, státní instituce, banky či samotný provozovatel budoucího projektu. Tímto způsobem jsou většinou financovány velké, komplexní projekty, které jsou finančně velmi náročné (Fotr, 2011).
3.2 Shrnutí třetí kapitoly
Třetí kapitola je věnována zdrojům financování investičních projektů. Zdroje jsou v rámci této diplomové práce rozděleny z hlediska vlastnictví na vlastní a cizí, a z hlediska původu na externí a interní. Nejvýznamnější zdroje financování jsou pak blíže charakterizovány v jednotlivých podkapitolách.
4 Charakteristika vybraného zdroje financování investičních projektů – strukturální a investiční fondy EU
Předchozí kapitola této diplomové práce byla věnována stručné charakteristice základních zdrojů financování investičních projektů. Na základě zaměření analytické části této práce je v rámci této kapitoly podrobněji charakterizován zdroj, který byl použit pro financování vybrané investice. Jedná se o strukturální a investiční fondy Evropské unie.
Strukturální fondy slouží k dosažení ekonomické a sociální soudržnosti členských států Evropské unie. Pomocí nich jsou potírány rozdíly mezi rozvinutými a méně rozvinutými regiony. Tyto prostředky by měly být použity hlavně na ochranu životního prostředí, snížení nezaměstnanosti, rozvoj lidských zdrojů, zlepšení infrastruktury nebo restrukturalizaci průmyslu (Hrdý, 2009).
Všechny tyto cíle vychází z celkové regionální politiky Evropské unie (též nazývanou jako politika hospodářské a sociální soudržnosti či kohezní politika), jež je odrazem principu solidarity v rámci EU. Ten funguje tak, že bohatší státy přispívají na rozvoj chudších států či regionů. Smyslem je zvýšení kvality života obyvatel celé Evropské unie. Regionální politika patří vedle zemědělské politiky k nejvýznamnějším evropským agendám. Celkové výdaje vynaložené na podporu regionální politiky se pohybují okolo třetiny rozpočtu EU.
V České republice bylo národním orgánem pro koordinaci čerpání finančních prostředků z EU v roce 2006 na základě usnesení vlády č. 198/2006 stanoveno Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR, 2015a).
4.1 Regionální politika územně-správního rozdělení
Evropská unie je tvořena členskými státy, jež za sebou mají samostatný vývoj územněsprávního členění. Toto členění je prakticky v každém státě jiné, protože v každém členském státě respektuje jiné potřeby státní správy a obyvatel. To se stalo problematické v okamžiku, kdy bylo potřeba statisticky monitorovat a analyzovat ekonomické a sociální situace v regionech. Proto byla v roce 1988 zavedena jednotná nomenklatura územních jednotek (NUTS). V jejím rámci se regiony dělí do tří hlavních úrovní, a sice NUTS I, NUTS II, NUTS III. Měřítkem pro rozdělení regionů se stal počet obyvatel. Následující tabulka uvádí minimální a maximální počty obyvatel, které odpovídají jednotlivým úrovním regionálního členění území.
Tab. 3: Nomenklatura územních jednotek NUTS
Úroveň Doporučený minimální počet obyvatel
Doporučený maximální počet obyvatel
NUTS I 3 000 000 7 000 000
NUTS II 800 000 3 000 000
NUTS III 150 000 800 000
Zdroj: Vlastní zpracování dle MMR (2015b)
Pro čerpání finančních prostředků z fondů EU se nejvíce využívá region na úrovni NUTS II. Česká republika byla historicky tradičně rozdělena do krajů, které odpovídají úrovni NUTS III. Proto byly po vstupu České republiky do EU vytvořeny tzv. regiony soudržnosti, které jsou tvořeny jedním nebo více kraji a které dosahují územních celků s počtem obyvatel pohybujícím se mezi 800 tisíci a třemi miliony. Ze 14 krajů (NUTS III) tak vzniklo 8 regionů soudržnosti. Jedná se o nově vzniklé regiony Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Jihozápad, Střední Čechy, Střední Morava a Moravskoslezsko a Hlavní město Praha (MMR, 2015a).
Obr. 1: Regiony soudržnosti v České republice Zdroj: MMR (2015a)
4.2 Strukturální a investiční fondy EU
Jak již bylo řečeno výše, fondy EU slouží k přerozdělení finančních prostředků mezi členské státy Evropské unie. Prostřednictvím fondů se tak EU snaží snížit ekonomické a sociální rozdíly mezi jednotlivými regiony. V následující části je charakterizováno šest strukturálních a investičních fondů – Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský
zemědělský fond pro rozvoj venkova, Evropský námořní a rybářský fond, Fond soudržnosti, Fond solidarity a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.
Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF)
Tento fond je zaměřen na modernizaci a posilování hospodářství. Z Evropského fondu pro regionální rozvoj jsou podporovány investiční projekty, jako např. výstavba silnic a železnic, odstraňování ekologických zátěží, budování stokových systémů, rozvoj a obnova sportovních areálů, rekonstrukce kulturních památek, výsadba regenerační zeleně, výstavba nebo oprava infrastruktury poskytující zdravotní péči, zavádění služeb elektronické veřejné správy apod. V rámci tohoto fondu je také podporován inovační potenciál podnikatelů.
Evropský sociální fond (ESF)
V rámci Evropského sociálního fondu jsou podporovány aktivity v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Využít tohoto fondu mohou neinvestiční projekty, jako např.
rekvalifikační kurzy pro nezaměstnané, speciální programy pro zdravotně postižené osoby, děti, mládež, etnické menšiny a jiné znevýhodněné skupiny obyvatel. Dále je podporována tvorba inovativních vzdělávacích programů pro zaměstnance, rozvoj institucí služeb zaměstnanosti, rozvoj vzdělávacích programů apod.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD)
Tento fond slouží jako nástroj pro podporu rozvoje venkova. Díky EAFRD se zvyšuje konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví, zvyšuje se kvalita životního prostředí, krajiny či života v oblastech venkova. Zároveň slouží k podpoře diverzifikace hospodářství venkova.
Evropský námořní a rybářský fond (EMFF)
Z tohoto fondu je podporován rybolov a projekty vedoucí k vyšší konkurenceschopnosti v této oblasti a ochraně životního prostředí. Jsou financovány aktivity v rámci mořského i vnitrozemského rybolovu, modernizace plavidel a podpory likvidace již neodpovídajících plavidel. Z tohoto fondu lze financovat také investice na modernizaci zpracovatelského průmyslu, zlepšování akvakultury apod.
