Posudek na diplomovou práci Anety Čermákové
zpracovanou v zimním semestru akademického roku 2010/11
K zadání diplomové práce a povaze úkolu
Diplomantka zvolila vlastní téma pro svoji práci a navrhla
potenciální využití obchodního střediska Ještěd v Liberci
V roce 2009 bylo zbouráno obchodní středisko Ještěd (později Prior, K-Mart, Tesco) aby uvolnilo prostor pro nový development v dolním centru města. Možnost jeho zachování a využití nebyla nikdy zkoumána. Cílem diplomové práce bylo takovou hypotetickou možnost prověřit, najít vhodnou provozní náplň a navrhnout potřebné úpravy ojedinělé strukturalistické stavby ze 70. let minulého století.
K průběhu práce
Diplomantka pracovala na projektu samostatně a odevzdala práci ve stanoveném termínu. Vlastnímu návrhu předcházelo detailní seznámení s řešeným místem, získávání a studium doplňujících informací.
Komentář k řešení
Motto: pozdě, ale přece …
Když přišla Aneta Čermáková s přáním zabývat se v rámci své diplomové práce potenciálním využitím již neexistujícího Masákova a Hubáčkova obchodního střediska Ještěd, byl jsem potěšen. Taková úvaha měla ovšem správně proběhnout nejlépe ve více variantách před rozhodnutím o demolici. Že se tak nestalo, má logické důvody. Ani majitel nemovitosti, ani město Liberec, ani krajský úřad neměli na zachování této význačné budovy zájem. S jistou dávkou nostalgie tak můžeme dnes posoudit alespoň jednu z možností jak by býval liberecký „obchoďák“ mohl sloužit i dnes a v budoucnu.
Autorka návrhu se správně rozhodla zcela změnit funkční náplň a provozní schéma budovy. Chce ji věnovat zejména mladým lidem ale také širší veřejnosti s jejich potřebami v oblasti vzdělávání a zábavy. Chce také dům intenzivněji napojit na život města. Fyzická podstata budovy – ocelový skelet – takové změny a zásahy bez problémů umožňuje.
Jeho jediné omezení je relativně malá konstrukční výška, která ale většině navrhovaných funkcí nevadí. Do určitých potíží by se mohly dostat pouze větší shromažďovací sály, ty ale v návrhu prakticky nejsou.
Základní objem a hmota budovy zůstává v návrhu v podstatě nezměněna. To je uklidňující zjištění. Ne proto, že by nebylo možno ji upravit, ale proto, že to svědčí o snaze autorky recyklovat pokud možno bez velkých změn původní budovu. Ta je více než dostatečně velká. Původní tři domy A,B a C obchodního střediska jsou i v novém
1
pojetí respektovány jako provozně odlišné celky. Společný suterén je logicky využit zejména pro parkování aut a technické provozy.
Navržený výběr a rozdělení funkcí pokládám ve většině za odpovídající. Dům A se svojí dominantní hmotou je věnován hlavně provozu „multitéky“, kombinující sbírky informací nejrůznější povahy a doplněné v parteru samostatnými obchody. Velikost knihkupectví je realistická, velikost papírnictví je ale zřejmě nadhodnocena. Jeho plochu by ovšem bylo možno rozdělit a využít i pro další obchodní jednotku. Výstavní síň, která má dle návrhu sloužit Technické univerzitě, je jistě v centru města na místě. Otázkou ovšem zůstává celková atraktivnost těchto konkrétních funkčních náplní pro život centrálního bodu města. Mám dojem, že větší množství drobnějších a živějších provozů by byla lepší volba.
Samostatným tématem k diskusi je využití domu C pro hostel a studentské bydlení.
Autorka si od přítomnosti živého prvku mladých návštěvníků města a studentů slibuje oživení budovy. Do jaké míry by se toto očekávání skutečně projevilo zvýšením provozu ostatních částí budovy je pro mne obtížné předvídat.
Přítomnost univerzity v centru města je jistě zajímavá a lákavá vize. V návrhu je soustředěna do bývalého domu B, věnovaného vzdělávacímu centru. To by mohlo a mělo svojí nabídkou oslovovat širokou veřejnost včetně dospělých a starší generace.
Jeho zřetelné otevření k jihovýchodu je míněno jako příležitost k oživení této, původně spíše mrtvé strany budovy.
Princip dvouúrovňového parteru, založený již v původním provedení budovy je v návrhu přijat a dále posílen. Na terasu ve 2.NP vede nyní několik nových cest, mimo jiné nové schodiště ze Soukenného náměstí a kruhová rampa z Jánské ulice. Zbouráním drobné hmoty původní kavárny a cukrárny je terasa v této části rozsáhle uvolněna a vybízí ke zřetelnějšímu využití. To ale není doloženo. Sousedství vstupu „multitéky“ je pro terasu nadějí, není ale odpovědí na její potenciál.
Samostatná „multitéka“ v domě A zaplňuje počínaje 2.NP všechny jeho horní úrovně.
Takto rozsáhlé prostředí je skvělou prostorovou nabídkou, která by neskutečnosti čekala na vhodného provozovatele. V optimálním případě by jím mohla být asi univerzita v kombinaci s Krajskou vědeckou knihovnou.
Až potud mohu se snahou autorky a s jejím návrhem souhlasit. To, co mne ale neoslovuje a vyvolává obavy je exteriér domu, posouditelný bohužel pouze z velmi schématických pohledů a vizualizací. Tatam je silácká extrovertnost původního provedení, kombinujícího rezavou ocel s oranžovým keramickým obkladem. V novém pojetí je nahrazena šedivou jednotvárností, skrývající nové prosklené plochy za perforované masky před nimi. Na místo zářící, životem prostoupené budovy tak na mne hledí hmotově sice stále ještě zajímavá, jinak ale bezvýrazná stavba. Byl bych rád, kdybych se ve svém úsudku mýlil. Očekávám, že budu při obhajobě práce přesvědčen o opaku a budu moci svůj úsudek změnit.
2
Rozhodnutí zachovat bývalé obchodní středisko Ještěd vyvolává pochopitelně otázku dalšího možného postupu při potenciální zástavbě dolního centra města. Toto území bylo (jak dokládají autorčiny analýzy) od počátku 20. století postupně vyprazdňováno. Jeho potenciál pro rozvoj města je zřejmý a velký. Zpracovat tyto návaznosti do detailních důsledků bylo sice nad zadání diplomové práce, předložený náznak na výkrese č. B 06 – vztahy je ale nezřetelný a nepřesvědčivý. To zbytečně ubírá na váze vlastním úvahám o novém využití budovy. Alespoň protější hrana sousedící nové zástavby na jihovýchodě měla být lépe definována.
Autorčin návrh předpokládá protažení intenzivní městské zeleně od Nisy až na hranu náměstíčka u vstupu do vzdělávacího centra. Plocha vymezená ke stavební exploataci je tak menší než dnes realizovaná zástavba. To ale neomezuje celkovou využitelnost místa, které by mohlo pracovat s větší výškou zástavby.
Hodnocení
Celkově vnímám práci Anety Čermákové jako velmi záslužnou. Přes jistou míru paradoxu, kterým je pokus o oživení exhumovaného nebožtíka, je dokladem hodnoty zaniklé stavby a dokladem zájmu mladé generace o úsilí jejich předchůdců. Velmi oceňuji tuto snahu a přes některé, nikoliv zásadní výhrady k předloženému řešení navrhuji jeho klasifikaci známkou
výborně minus V Liberci 14.1.2011
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí diplomní práce
3
