Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Penitenciární péče
Souvislost kriminality a užívání drog
Relationship between Crime and Drug Taking
Bakalářská práce: 09–FP–KSS– 4039
Autor: Podpis:
Karel Dvořák
Vedoucí práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
47 1 0 13 24 3+1CD
V Liberci dne:
Čestné prohlášení
Název práce: Souvislost kriminality a užívání drog Jméno a příjmení autora: Karel Dvořák
Osobní číslo: P07000372
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24. 06. 2011
Karel Dvořák
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce panu PhDr. Janu Sochůrkovi, Ph.D. za odborné připomínky, jeho ochotu, trpělivost a čas.
Dále děkuji zaměstnancům věznice Horní Slavkov. Psychologovi panu Dr. Lukáčkovi, vrchní sestře paní Jitce Vrzalové a speciálnímu pedagogovi Ing. Bc. Ivanu Andrášikovi.
Na závěr patří velký dík mé rodině a zvláště manželce za její trpělivost a emocionální podporu při studiu.
Práce je věnována památce mé maminky.
Název bakalářské práce: Souvislost kriminality a užívání drog
Název bakalářské práce: Relationship between Crime and Drug Taking Jméno a příjmení autora: Karel Dvořák
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Resumé:
Bakalářská práce se zabývala souvislostí kriminality a užívání drog. Záměrem průzkumu bylo pokusit se o zjištění drogové situace a patologického vlivu zneužívání drog na rozvoj kriminální kariéry ve vybrané české věznici. Průzkum byl proveden na nespecializovaném oddělení v dubnu a květnu 2011 s 32 respondenty. Práce tvořily dvě stěžejní oblasti. Jednalo se o část teoretickou, v které byly popsány základní pojmy nezbytné pro pochopení celé problematiky. Praktická část se formou nestandardizovaného dotazníku soustředila na výsledek dvou předpokladů průzkumného šetření.
➢ Na nespecializovaném oddíle věznice se nachází více jak 40% odsouzených se zkušeností s návykovou látkou nealkoholového typu.
➢ Více jak 40% respondentů užívalo drogy před prvním odsouzením.
Výsledky ukazovaly pravdivost těchto tvrzení. Navrhovaná opatření se týkala oblasti diferenciace odsouzených, harm reduktion, vzdělávání, extramurálních vztahů, drogových služeb ve vězení a zaměstnanosti. Za největší přínos autor práce považoval prohloubení znalostí a zkušeností v dané problematice.
Klíčová slova:
Drogy, drogová kriminalita, osobnost s patologickými rysy, psychická závislost, tělesná závislost, craving, tolerance, abstinenční syndrom, psychoaktivní látka, abúzus, vězení, hepatitida, toxikomanie, drogová scéna, harm reduktion.
Title of Bachelor thesis: Souvislost kriminality a užívání drog
Title of Bachelor thesis: Relationship between Crime and Drug-taking Name and surname of author: Karel Dvořák
Academic year in which Bachelor thesis submitted: 2011 Bachelor thesis Supervisor: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.
Résumé:
This Bachelor thesis explores the link between crime and drug-taking. The aim of the survey was to attempt to determine the drug situation and the pathological impact of drug abuse on the development of a criminal career in a selected Czech prison. The survey was carried out in a non-specialised department in April and May 2011, and involved 32 respondents. The work consisted of two key parts, theoretical and practical. The theoretical part described the basic terminology necessary to understand the issue as a whole. The practical part was in the form of a non-standardised questionnaire concentrating on the result of the exploratory investigation of two assumptions.
➢ More than 40% of the inmates of the prison’s non-specialised department have experience of non-alcohol habit-forming substances.
➢ More than 40% of the respondents had used drugs prior to their first conviction.
The results showed the truth of these statements. The proposed measures related to differentiation between inmates, harm reduction, education, extramural relationships, drug-related services in the prison, and employment. The author of this thesis considered the greatest benefit of the work to be that he gained greater knowledge and experience of this matter.
Keywords:
Drugs, drug-related crime, personality with pathological traits, mental addiction, physical addiction, craving, tolerance, abstinence syndrome, psychoactive substance, abuse, prison, hepatitis, toxicomania, drug scene, harm reduction.
Obsah
1 Úvod...9
Teoretická část...10
2 Drogy...10
2.1 Dělení drog dle WHO...12
2.2 Rozdělení drog dle účinku na psychiku...12
2.2.1 Tlumivé látky...12
2.2.2 Psychostimulancia – Stimulační látky...13
2.2.3 Halucinogeny – Psychadelika...13
2.3 Dělení podle míry rizika...14
2.4 Dělení podle složení...14
2.5 Dělení podle stupně společenské nebezpečnosti...14
3 Osobnost...14
3.1 Osobnost s patologickými rysy...15
3.2 Poruchy vzniklé před užíváním drog...15
3.3 Poruchy vzniklé přímým působením drogy...16
3.4 Poruchy vzniklé v souvislosti s užíváním drog – bez toxické příčiny...17
4 Závislost...17
4.1 Psychická závislost...18
4.2 Fyzická závislost...18
4.3 Abstinenční syndrom...18
4.4 Tolerance...19
4.5 Craving – bažení...19
4.6 Vývojové stupně užívání drog...20
4.7 Možné příčiny závislosti...21
5 Zdravotní důsledky užívání drog...24
5.1 Jednotlivé duševní poruchy a skupiny duševních poruch...24
5.2 Infekční choroby u injekčních uživatelů drog...27
6 Drogová kriminalita ...28
6.1 Primární drogová kriminalita...28
6.2 Sekundární drogová kriminalita...28
6.3 Terciární drogová kriminalita...29
7 Drogová scéna v České republice...29
7.1 Drogová scéna ve věznicích České republiky...30
Praktická část...32
8 Cíl průzkumu...32
8.1 Stanovení předpokladů...32
8.2 Popis metody průzkumu a zkoumaného vzorku...32
8.3 Dotazníkové šetření...33
8.4 Analýza získané dokumentace...41
8.5 Interpretace výsledků...42
8.6 Potvrzení předpokladů...42
8.6.1 Komentář k prvnímu předpokladu...42
8.6.2 Komentář k druhému předpokladu...43
9 Závěr...43
10 Navrhovaná opatření...44
11 Seznam použitých zdrojů...45
12 Seznam používaných zkratek...47
13 Seznam příloh...47
1 Úvod
Téma „Problematika drogových závislostí ve vězení“ si autor práce zvolil proto, neboť drogový problém představuje bezpečnostní hrozbu pro jakoukoli činnost ve vězeňské službě. Autor práce přikládá drogové problematice důležitost, protože její poznání a pochopení by mělo vést ke snižování rizika zdravotního i bezpečnostního charakteru, jak ve vztahu k personálu, tak i vězňům a dalším osobám, které vstupují z různých důvodů do věznice.
Přítomnost drog, jiných omamných látek nebo alkoholu ve věznici je vážným bezpečnostním rizikem. Snaha o korupci osob vcházejících do věznice ze strany odsouzených je závažnou hrozbou, která může vést k zapojení vězeňského personálu do obchodu s drogami v rámci věznice. Podobná jednání dává vězněným osobám do rukou silný vyděračský nástroj proti dotyčnému zaměstnanci vězeňské služby, který může dále podlehnout nátlaku a např. pomáhat vězněným osobám v útěku.
Branami věznic v České republice projde během roku zhruba 500 000 osob. Vytvořit neprostupné a uzavřené prostředí v rámci 36 věznic Vězeňské služby České republiky je nereálné.
Snaha o eliminaci drog je nikdy nekončícím bojem všech vězeňských zařízení na celém světě. Musíme však podotknout, že drogy a jejich zneužívání je problémem celé společnosti. Jejich výskyt ve věznicích je logickým důsledkem kumulace patologicky zatížených osobností a jevů v těchto institucích. Uživatelé drog a jejich abúzus přítomný ve věznicích je závažným ohrožením pro penitenciární systémy i zdravotní politiku v Evropě a na světě.
Řešení situace vychází ze závažnosti problému, všeobecného nazírání na drogy, zákonných norem a specifických podmínek konkrétního vězeňského systému. Také kulturní, sociální a politické podmínky země určují, jak se bude drogový problém řešit.
Změny na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století v Československu znovu poukázaly na problém, který zde vždy byl, ale který se snažil komunistický režim důsledně skrývat. Na drogy bylo hleděno jako na nešvar neslučitelný s morálkou socialistického občana. Výjimku tvořil stejně jako dnes tabák a alkohol.
Po pádu režimu a nástupu demokratických změn na počátku devadesátých let došlo ke změně ve spektru zneužívaných látek a vystoupení problémových uživatelů na
„světlo“. V centrech větších měst se začali shromažďovat prodejci i konzumenti drog, kteří vytvářejí drogové scény. Ukazuje se, že Česká republika je v západoevropském i celosvětovém kontextu negativními jevy, které souvisejí s abúzem drog méně poškozena. I když se z tradičně tranzitní země stala také země s konečnou cílovou zastávkou pro exportované drogy z východních států, zdá se situace týkající se nárůstu drogových uživatelů stabilní.
U látek, které jsou ve většině nelegální a jejich konzumace je brána jako protispolečenský jev, dochází více či méně k utajování této skutečnosti. To znesnadňuje
užití některých standardních metodologických postupů k jejich zjišťování. Lidé se zkrátka k užívání drog neradi přiznávají.
Z těchto důvodů je využíváno smíšeného přístupu (kvalitativního a kvantitativního průzkumu) k ověření otázek, které vyplynuly z požadavků práce. Potřebná data jsou získána z podkladů statistické povahy, analýzy spisové dokumentace a využití nestandardizovaných dotazníků a rozhovorů se zainteresovanými osobami.
Cílem bakalářské práce je zjišťování vztahu mezi zneužíváním drog a trestnou činností. Nalezením výše zmíněných vztahů se autor snaží poukázat na zhoubný vliv abúzu drog, který je v současné době podceňován.
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, na teoretickou a praktickou.
Cílem teoretické části je upozornit na základní pojmy související s drogovou problematikou. Zde je také uveden stručný přehled jednotlivých skupin drog, jež představují zejména nejčastěji zneužívané drogy, jejich účinky a rizika spojená s jejich užíváním.
V praktické části je představen samotný průzkum využívající dotazníkové metody.
Položky v dotazníku jsou tvořeny otázkami tak, aby na jejich základě bylo možno vyvodit závěr, zda stanovené předpoklady jsou platné či nikoliv. Ke stejnému účelu jsou používány i statistické údaje z ročenek, které se zabývají drogovou a vězeňskou problematikou.
Předkládaná práce v žádném případě neaspiruje na to být komplexním průzkumem, ale pouze nabízí vhled do jednoho z mnoha problémů, mezi které patří i přítomnost omamných látek ve vězeňství.
Teoretická část
Vymezení základních pojmů je nezbytné pro pochopení celé problematiky.
2 Drogy
„Výraz droga je výpůjčkou z francouzského slova „drogue“ vyskytujícího se ve 14. století a obecně označuje sušené, tedy živočišné nebo rostlinné suroviny. U tohoto pojmu došlo ke změně významu. Jednak se jím označují léčivé rostliny, jednak také ve speciálním významu psychoaktivní přirozené, polosyntetické a syntetické substance s potenciálem závislosti.“1
„Obecně lze říci, že jako drogy označujeme látky, které mohou vyvolat závislost. Psychotropní vlastnosti takových drog spočívají v ovlivnění psychiky člověka: mění jeho náladu, vnímání, prožívání, ale i chování, zájmy a stav vědomí. Jestliže jsou pro zneužívajícího jedince žádoucí jen některé účinky drog, nemůže se vyhnout ani účinkům nežádoucím, včetně záporných zdravotních důsledků.“2
1 Göhlert, F., Kühn, F., 2001, s. 18
Narkotika jsou stará jako lidstvo samo. Známe egyptská vyobrazení makovic a Hérodotovu (484 – 425 př. Kr.) zprávu o používání zrnek konopí k navození opojných stavů formou rituálního inhalování hašiše u starověkých Skythů. Právě tak je známá tradice Delfské věštírny s Pýthií a Odysseovy zážitky s kouzelnicí Kirké, ze kterých se dá usuzovat na užívání drog. Konečně tu jsou příběhy Tisíce a jedné noci a zprávy Marka Pola plné popisů psychotropních zážitků, tedy stavů způsobených narkotiky.
Po tisíciletí se znovu a znovu setkáváme s lidskou potřebou po takovémto překročení mezí, po nových zážitcích, po nové extázi. Můžeme tedy vycházet z toho, že člověk měl odjakživa zájem na tom, aby nad prosté udržení své existence si své bytí ulehčil a zkrásnil, resp. z nevlídné reality uprchl alespoň občas do třpytného světa snů a fantazie. K tomu využíval vlastností určitých rostlin právě tak, jako uměle získaných substancí, které se naučil v průběhu tisíciletí vyrábět. Opium, kokain a alkohol byly prokazatelně konzumovány již v kulturách mladší doby kamenné. Nápoje podobné vínu z datlí, fíků a medu se vyrábějí už alespoň 10 000 let. Víno z hroznů alespoň 5000 let. Zhruba ze stejné doby pochází egyptský papyrus s popisem pivovaru. Peyotl (kaktus původem z Mexika, jehož stonek obsahuje halucinogenní látky), forma žvýkacího tabáku, hrál již u Aztéků úlohu v rámci náboženství.
Použitelnost těchto prostředků bývala v minulosti určována společenskými a náboženskými názory příslušné kultury. Některé substance, např. konopí nebo víno, se užívaly rovněž během náboženských obřadů, všechny se používaly v léčitelství, některé se konzumovaly jako dovolené pochutiny. V průběhu dějin lze vždy znovu pozorovat, že ve skupinách obyvatel resp. národů v určitých dobách nadmíru stouplo používání narkotik.
I v minulosti bylo užívání drog znovu a znovu spojováno s těžkým společenským, psychicko-sociálním a tělesným poškozením. Zde je třeba vzpomenout na zničující účinek dovozu alkoholu u severoamerických indiánů či původních obyvatel Austrálie, kteří až dodnes trpí následky, jež může mít pití na jedince a společnost. Nakonec byly sociální struktury těchto národů alkoholem zničeny.
V neposlední řadě je užívání narkotik podstatně ovlivněno módními proudy.
V 16.století se příchodem tabáku do Evropy stalo moderním nejprve šňupání a potom kouření, v Číně 19. století patřilo k dobrému tónu užívat opium a v ranném 20. století platilo zase v Evropě v určitých kruzích intelektuálů za zvlášť módní užívat kokain (Göhlert, F., Kühn, F., 2001).
Existuje mnoho způsobů dělení psychotropních látek. Společností nejpoužívanější je jistě na drogy zákonné (legální) a nezákonné (nelegální). Jako další dělení lze uvést tyto klasifikace, které patří k těm nejznámějším.
2 Skála, J., 1988, s. 116
2.1 Dělení drog dle WHO
Drogová epidemiologie – dělení drog dle Světové zdravotnické organizace
– alkoholo-barbiturátový typ
– amfetaminový typ
– canabisový typ
– kokainový typ
– halucinogenní typ
– kathový typ (Kata jedlá)
– opiát-morfinový typ
– solvenciový typ (organická rozpouštědla)
– tabákový typ
– kofeinový typ
– antipyretiko-analgetikový typ
– neuroleptikový typ
– antidepresivový typ (Šindelář, 2007)
2.2 Rozdělení drog dle účinku na psychiku
Každá látka má svůj osobitý vliv na psychiku. Zmíněná diferenciace bere v úvahu účinek pro danou látku nejcharakterističtější v obvykle podávaných dávkách.
2.2.1 Tlumivé látky
– „opioidy – heroin, buprenorfin (Subutex)
– psychofarmaka – benzodiazepiny, barbituráty
– rozpouštědla (včetně alkoholu)
Tlumivé látky tlumí duševní i tělesnou aktivitu. Malé dávky uklidní, vyšší navodí spánek, velmi vysoké způsobí hluboké bezvědomí, ve kterém je možné člověka i operovat (odtud pojem narkóza). Vyšší dávky ochromí mozková centra, která řídí základní životní funkce - dýchání a srdeční oběh, a vedou ke smrti jedince. Do této skupiny patří opioidy, látky užívané v medicíně na zklidnění a navození spánku (sedativa a hypnotika) či látky rozpouštějící strach a úzkost (anxiolytika). Převažujícím efektem sem patří také organická rozpouštědla, včetně alkoholu.
Tlumivé látky vyvolávají psychickou a obyčejně také tělesnou závislost.“3
3 Sananim : Drogová poradna [online]., 2009
2.2.2 Psychostimulancia – Stimulační látky
– kokain
– pervitin
– amfetamin
– crack
– MDMA – extáze
Psychostimulancia jsou látky, které celkově zvyšují duševní i tělesnou aktivitu jedince. Mizí únava, urychluje se myšlenkové tempo, zvyšuje se svalové napětí.
Organismus pracuje s plným nasazením, vyčerpává i rezervy, po vysazení se dostavuje stav zvýšené únavy, který se upravuje většinou několik dní. Vedlejším účinkem je nechuť k jídlu, které ve spojení se zvýšeným energetickým výdejem vede k rychlému hubnutí. Po vysazení psychostimulancií dojde k rapidnímu poklesu aktivity a jedinec velmi rychle přibírá na váze. Po menších nebo středně silných dávkách se dostavuje pocit síly a energie, jedinec je výkonnější, sociabilní, motoricky neklidný, nápadná bývá zvýšená hovornost.
Vysoké dávky, případně dlouhodobé užívání vede ke vzniku toxické psychózy, která je svým obrazem podobná schizofrenii. Nemocný ztrácí kontakt s realitou, může být nebezpečný sobě i druhým lidem. Závislost je pouze psychická (Sananim, 2009)
2.2.3 Halucinogeny – Psychadelika
– „cannabinoidy – marihuana, hašiš
– LSD
– psilocybin – lysohlávky
Halucinogeny mohou vyvolat asi nejvýraznější změnu vnímání reality. Průběh intoxikace je velmi ovlivněný okolnostmi užití (tzv. set a setting). Pokud je set a setting dobrý, mívá intoxikace pro jedince příjemný průběh, může se jednat dokonce o obohacující zážitek. Naopak při nevhodném setu a settingu prožívá jedinec tzv. bad trip. Může se jednat o hororový zážitek, ztráta kontaktu s realitou může vést k pokusu o únik z nepříjemně vnímané situace, může dojít i k ohrožení života jedince nebo lidí v jeho okolí. V extrémních případech může dojít k nevratným změnám, které si vynutí i dlouhodobou léčbu na psychiatrii. Následky mohou být trvalé. Nižší dávky způsobují zostření vnímání. Barvy se jeví jako živé, vnímání bývá velmi plastické. Hudbu člověk vnímá jakoby celým tělem... Středně silné dávky prohlubují intenzitu vnímání až k nesnesitelnosti, vnímání bývá výrazně změněné, objevují se halucinace. Narušeno je i myšlení, interpretace reality může být změněna, častější jsou pocity pronásledování a ohrožení. Při vysokých dávkách dochází k úplné ztrátě kontaktu s realitou. Osobnost intoxikovaného se rozkládá. Stav se po odeznění intoxikace nemusí k normě již vrátit. Závislost obyčejně nevzniká, rizika jsou spíše spojena s nedobrým průběhem intoxikace.“4
4 Sananim : Drogová poradna [online]., O drogách obecně, 2009
2.3 Dělení podle míry rizika
Nejznámější je dělení na "tvrdé" a "měkké" drogy. Toto dělení se v podstatě zaměřuje na rizikovost té určité drogy z hlediska pravděpodobnosti vzniku závislosti, zdravotních komplikací (tělesných i duševních), atp. Z tohoto hlediska lze drogy rozdělit do 2 skupin:
Měkké drogy
(drogy s akceptovatelným rizikem), mezi které zařazujeme např.kávu, čaj, tabákové výrobky, produkty konopí.
Tvrdé drogy
(drogy s neakceptovatelným rizikem), patří sem např. heroin, kokain, crack a pervitin, morfin, LSD, ale i alkohol. U těchto druhů omamných látek je riziko vzniku závislosti rozhodně vysoké (Biotox, 2009).2.4 Dělení podle složení
– přírodní – skupina drog v rostlinné podobě, které se nemusejí chemicky upravovat a mohou se ihned užívat (opium, durman, lysohlávky, mezkalin, canabis, lístky keře koky...).
– polosyntetické – skupina drog v rostlinné podobě, které se musí chemicky upravit před užitím (kokain, heroin, morfin...).
– syntetické – vyrobeny chemicky (LSD, amfetamin a jeho deriváty...).
2.5 Dělení podle stupně společenské nebezpečnosti
V tomto případě se zohledňují především kriminogenní, zdravotní a ekonomická rizika plynoucí z užívání drog, přičemž ekonomické riziko je vlastně součtem předchozích dvou rizik vyjádřených v penězích. Ekonomické škody jsou považovány za nejuniverzálnější ukazatel zátěže, která společnosti, či jednotlivci vzniká v důsledku zneužívání drog (Zábranský, 2003).
3 Osobnost
Osobnost je z psychologického hlediska každý od chvíle, kdy jeho psychika začne vykazovat specificky lidskou formu fungování (Nakonečný, 1995). „Osobnost člověka funguje jako integrovaný celek, který je individuálně typický a ve svých charakteristických rysech i relativně stabilní. Osobnost určuje, jak se určitý jedinec bude v různých situacích projevovat, jak bude reagovat na různé podněty.“5
Neplnění biologických, sociálních a psychologických potřeb může vést k frustraci.
Vlastnosti osobnosti mohou zvyšovat tendenci užívat návykové látky, ať už je důvodem zvýšená potřeba silných prožitků nebo anxieta a nejistota. Někteří lidé, mají větší sklon k impulzivnímu reagování a snížené sebeovládání. Projevují akcentované chování k různým
5 Vágnerová, M., 2003, s. 44
zátěžovým situacím a nejsou schopní nalézat přijatelná řešení. Zátěž pro ně představují i běžné životní situace.
3.1 Osobnost s patologickými rysy
Zde je třeba zmínit disociální poruchu osobnosti, se kterou se pracovníci ve vězeňství setkávají velmi často. Tito jedinci bývají umisťováni na speciální oddělení pro výkon trestu odsouzených s poruchou duševní a chování.
Nejsou schopni přiměřené sociální adaptace. Jsou silně egoističtí, nezdrženlivý, zaměření jen na bezprostřední uspokojení svých potřeb. U lidí s touto poruchou osobnosti byly shledány odchylky ve funkci autonomního nervového systému (ANS). Podněty průměrné intenzity nejsou dostačující, takto disponovaní lidé mají potřebu silného vzrušení, těžko snášejí nudu (tj. nedostatek stimulace). Tato tendence může být i příčinou sklonu k užívání drog. Potřeba vzrušení se projeví rovněž neschopností tlumit a ovládat vlastní reakce. Mívají nízkou toleranci k zátěži, snadno reagují afektivním výbuchem, agresivitou a násilím (Vágnerová, 2002).
Vlastnosti těchto jedinců v kombinaci s užíváním drog jsou jistě v mnoha případech důvodem jejich pobytu ve věznicích.
Užíváním omamných látek je chováním, které v určitých případech může vyvolat psychotickou poruchu, která se vyskytuje v průběhu užívání nebo jako následek užívání OPL, nikoli však v důsledku samotné akutní intoxikace nebo odvykacího stavu. Typické jsou halucinace (zejména sluchové) a bludy (nejčastěji paranoidní).
Různá duševní onemocnění vyskytující se společně s užíváním drog jsou poměrně častá. Současný výskyt duševní choroby a užívání drog je častý. Většinou jde o onemocnění méně vážná, objevují se však i velmi vážná duševní onemocnění typu psychóz.
Duševní poruchy, které se vyskytnou v souvislosti s užíváním drog můžeme rozdělit podle doby vzniku a souvislosti s užíváním drog na:
3.2 Poruchy vzniklé před užíváním drog
„Takové poruchy mohou působit jako disposiční faktor, který vede k prohloubení užívání po prvotní zkušenosti s drogou. Droga zde funguje jako určitá forma sebeléčby, která přináší postiženému úlevu od utrpení. Sebeléčba může být častou příčinou užívání legálních i nelegálních drog. Proto je průběh většiny těchto duševních onemocnění mírný, ale často dlouhodobý a nemocný soudí, že se svou „podivností" se musí vyrovnat sám. Nestěžuje si proto na své potíže lékaři a choroba uniká diagnose. Podobným mechanismem vzniká poměrně častá závislost na legálně předepisovaných lécích - pokud je nevhodně zvolena terapie a nebo pacient jinou léčbu odmítá.
Příkladem závislosti, která vznikne v souvislosti s již existující duševní poruchou může být závislost na anxiolyticích (léky proti strachu a úzkosti) benzodiazepinového typu (Neurol, Xanax, Diazepam, Lexaurin, ...). Typicky postiženy bývají dospělé ženy, kterým jejich lékař naordinuje výše zmíněné léky na úzkostnou poruchu. Vzhledem k tomu, že tato léčba obyčejně ve výše zmíněné
diagnose přinese úlevu, se postižená nechce za žádnou cenu léků vzdát. Z původně krátkodobého předepisování se stane dlouhodobé. Vzniká závislost. Postižená pak vyžaduje od lékaře trvalé předepisování anxiolytik a to i tehdy, když si uvědomuje škodlivé důsledky užívání.
Dalším příkladem závislosti související s již existujícím duševním onemocněním může být i závislost na látkách s tlumivým - narkotickým účinkem (heroin, sedativa, alkohol, ...) u depresivní poruchy. Postižený zjistí, že výše zmíněné látky mu přinášejí krátkodobě výraznou úlevu. V jejich užívání proto pokračuje a postupně se rozvíjí závislost se všemi negativními důsledky. I přes to, že kolotoč užívání drog v konečném důsledku nepřináší postiženým žádné potěšení, může být po dlouhou dobu aktivní užívání drog stavem, který je přijatelnější, než živost s depresivní poruchou.“6
3.3 Poruchy vzniklé přímým působením drogy
Jde o poruchy vzniklé z „toxické příčiny". Začínají často velmi rychle, jejich průběh bývá dramatický a většinou rychle odeznívají. Nejčastěji se jedná o různé druhy psychotických, depresivních či úzkostných poruch. Většina těchto onemocnění poměrně rychle odeznívá po ukončení abúzu drogy.
Příkladem může být toxická psychosa (slangově „stíha“) vzniklá v souvislosti s užíváním pervitinu. Onemocnění vzniká obyčejně při protrahovaném užívání „v jízdách", méně často po jednorázové aplikaci větší dávky. Rozvíjí se paranoidně - persekuční stav s halucinacemi. Většinou zůstává dlouho zachovaný náhled (postižený si uvědomuje, že se jedná o duševní poruchu), může se však jednat i o poměrně dramatický stav a náhled v tomto případě nebude přítomen. Porucha většinou sama zmizí za cca. 10 dní po vysazení pervitinu. Duševní onemocnění však nemusí po ukončení užívání odeznít a může přetrvávat, někdy i dlouhodobě.
Smutným příkladem jsou poškození vyvolaná organickými rozpouštědly. Při jejich dlouhodobém užívání dochází k vážnému narušení nervového systému (současně s tím i celého organismu) přímým toxickým vlivem látky. Postižení je vratné jen částečně, úbytek rozumových schopností bývá trvalý. Podobné postižení způsobuje také alkohol. Některé poruchy se objevují okamžitě, nebo velmi brzy po odeznění intoxikace. Typickým příkladem je „dojezd" po ústupu intoxikace silným stimulantem (pervitinem) nebo špatná nálada uprostřed týdne, která se objevuje po víkendovém užití Extáze tzv. low midweek.
Obě poruchy obyčejně rychle odezní. Posledním typem poruch vzniklých přímo v souvislosti s užitím drogy jsou poruchy, které se poprvé objevují s určitým odstupem (týdny a měsíce) po odeznění intoxikace a někdy se opakovaně vracejí. Většinou se jedná o
„flash back" nebo „psychotické reminiscence". Jedná se o návrat podobného stavu jako při intoxikaci. Porucha se objevuje především po intoxikaci drogami ze skupiny halucinogenů (LSD, psilocybin, zřídka marihuana) méně často po intoxikacích stimulancii jako je pervitin (Sananim, 2009).
6 Sananim : Drogová poradna [online]., Psychická onemocnění a drogy, 2009
3.4 Poruchy vzniklé v souvislosti s užíváním drog – bez toxické příčiny
Jedním ze zástupců může být PTSD, která vznikne po prožití šokujícího zážitku při užívání drog (přepadení, znásilnění, smrt kamaráda se kterým postižený drogy užíval, ...).
Tato porucha obyčejně spontánně neodezní a je potřeba dlouhodobé léčby.
Tyto poruchy souvisejí s tzv. terciární drogovou kriminalitou o které se autor práce zmíní ještě dále v textu.
4 Závislost
„Člověk může být na látce závislý v různém stupni. U lehké závislosti není ochoten obětovat běžně směnitelné hodnoty, poruchy chování nejsou přítomny. U středního stupně závislosti směňuje i hodnoty běžně nesměnitelné (např. se prostituuje, souběžně se objevují různé formy trestné činnosti). Těžké formy závislosti provází zánik vazeb k původním hodnotám, vyhasínají citové vazby k blízkým lidem. Závislý ztrácí zájem o okolní svět, trvá jen vazba k droze.“7
Závislost je vyústěním abúzu, a to na základě pozitivní zpětné vazby spočívající v subjektivně ceněné změně prožívání po požití psychoaktivní látky.
Syndrom závislosti lze definovat jako souhrn psychických (emočních, kognitivních i behaviorálních) a somatických změn, které vzniknou jako důsledek častého užívání psychoaktivních látek. Příznaky závislosti musí mít trvání alespoň 12 měsíců.
(Nešpor, 2007) charakterizuje syndrom závislosti jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jednice mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více.
Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje.
Toto vyjádření závislosti se prakticky shoduje s definicí dle MKN-10. Dalšími příznaky je velmi silná touha užívat psychoaktivní látku (craving), odvykací stav a zvýšená tolerance ke zneužívané látce.
„Každý člověk si může vytvořit závislost na psychoaktivní látce. Na vzniku každé závislosti se podílejí jako základní faktory osobnost člověka a vlastnosti jeho organismu (např. fyziologické reakce); vlivy vnějšího prostředí, které lze diferencovat na obecné, sociokulturní vlivy, působení menších sociálních skupin a situační podněty (např. tradice užívat drogu, její dostupnost, sociální model známého člověka, který ji konzumuje apod.). Výsledek interakce uvedených dvou skupin faktorů určuje pravděpodobnost vzniku závislosti na psychoaktivní látce.“8
7 Záškodná, H., 2004, s. 10 8 Vágnerová, M., 2002, s. 297
4.1 Psychická závislost
„Psychická závislost znamená potřebu užívat opakovaně nebo trvale drogu k vyvolání příjemných prožitků a k odstranění prožitků nepříjemných a zatěžujících. Člověk má návyk užívat drogu, protože mu přináší uspokojení.“9
Projevuje se obtížně přemožitelnou touhou vzít svou dávku drogy, potřebou užívat jí opakovaně a přesvědčením, že pokud by to neudělal, bude se cítit špatně. Úzkost a podrážděnost vyvolává i pouhá představa, že by svou dávku neměl. Závislý člověk se naučil takto reagovat, zafixoval si, že mu droga něco přináší (Dörner a Plog in Vágnerová, 2003).
Patří k největším problémům u lidí, kteří jsou závislý na drogách. Psychická závislost má dlouhodobější charakter než závislost somatická. Většina ze znaků závislosti se týká právě psychické. Je paradoxem, že často bývá podceňována a brána za méně závažnou než závislost tělesná. Mezi její symptomy patří depresivní stavy, předrážděnost, apatie, pocit úzkosti (Nešpor a Provazníková, 1999).
4.2 Fyzická závislost
„Biologická (somatická) závislost se definuje jako stav adaptace organismu na drogu doprovázený zvyšující se tolerancí (člověk k dosažení stejného efektu potřebuje stále větší a větší dávku) a projevující se při vysazení drogy abstinenčním syndromem.“10
Prokazuje se somatickými příznaky při odvykacím syndromu. Některé drogy, a to i velmi nebezpečné, jako je kokain, tělesnou závislost nevyvolávají (Nešpor a Provazníková, 1999).
„Psychická a fyzická závislost se rozvíjí většinou simultánně, i když se jednotlivé látky navzájem liší kvantitativní mírou svého potenciálu k vyvolání obou závislostních složek.“11
Se syndromem závislosti úzce souvisí abstinenční syndrom, tolerance a craving.
4.3 Abstinenční syndrom
„Soubor různě závažných a různě kombinovaných příznaků, které se objevují po vysazení nebo snížení dávek psychoaktivní látky (drogy), která byla užívána opakovaně, dlouhodobě a/nebo ve vysokých dávkách. Příznaky odvykacího stavu nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nebo jinou duševní poruchou. Přítomnost odvykacího syndromu je jedním z kritérií pro diagnózu závislosti. Odvykací syndrom se u různých látek liší, velmi zjednodušeně lze ale říci, že řada příznaků má opačný charakter než účinek dané látky. Např. o opioidech je známo, že působí protikřečově (při odvykacích obtížích jsou přítomny křeče), že mírní bolesti (odvykací stav je spojen s bolestivými příznaky), že působí tlumivě (při odvykacím stavu dochází k nespavosti a
9 Vágnerová, M., 2002, s. 289 10 Vágnerová, M., 2002, s. 289 11 Kalina, K., 2008, s. 55
podrážděnosti), že vyvolávají euforii (v odvykacím stavu trpí postižení rozladami) atd. Toto pravidlo ovšem neplatí absolutně a řadu příznaků není možné si odvodit.“12
4.4 Tolerance
„Tolerance – „snášelivost, snižující se nebo chybějící odpověď na určitý podnět při jeho trvalém nebo opakovaném působení. Opak: intolerance 1. tolerance léku vede k nutnosti zvýšení dávky pro dosažení stejného účinku. Jednou z příčin tolerance je zesílená schopnost odbourávání léku a jeho vylučování z organismu. 2. tolerance drogy je jedním z příznaků rozvoje drogové závislosti (především na opiáty).“13
Zvyšující se tolerance na drogu znamená, že organismus reaguje postupně na původně účinnou dávku již méně, tj. ke stejnému účinku je třeba zvyšovat dávku drogy. U opiátové závislosti se tolerance k droze zvyšuje mnohonásobně, k dosažení potřebného drogového účinku je dávka zvyšována i na deseti či patnáctinásobek dávky původní. U člověka bez zvýšené tolerance by takto zvýšená dávka znamenala velmi závažné předávkování nebo dokonce smrt (Vokurka, 1994).
4.5 Craving – bažení
Je jedním z diagnostických znaků závislosti. V roce 1955 se shodla komise odborníků WHO na definici cravingu jako touze pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost. Je doporučováno odlišovat tělesné a psychické bažení. Psychické bažení může být ochranou proti nepříjemným duševním pocitům. V mezinárodní klasifikaci nemocí je bažení popsáno jako „ silná touha nebo pocit puzení užívat látku nebo látky“. Bažení ovšem souvisí i s dalšími znaky závislosti jakou jsou zhoršené sebeovládání nebo to, že někdo v náruživém chování pokračuje navzdory škodlivým důsledkům, které jsou mu známé (Nešpor a Csémy, 1999).
Subjektivní příznaky lze charakterizovat takto:
• „vzpomínky na pocity pod vlivem návykové látky nebo fantazie na toto téma často nutkavého charakteru,
• svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení,
• silná touha po návykové látce, úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost.“14
Autor práce upozorňuje, že uvedené příznaky zahrnují jak duševní pocity, tak i somatické změny.
12 Drogy-info.cz, Odvykací syndrom [online]., 2003 13 Vokurka, M., 1994, s 325
14 Kalina, K., 2008, s. 229
4.6 Vývojové stupně užívání drog
Ve společnosti přetrvává dichotomní nazírání na (zne)užívání drog (a na závislost) jako na nespojitý stav zdraví/smrt s krátkými mezistupni v sekvenci neodvratně fatálního vývoje. Takový náhled je samozřejmě zcela chybný. Systematických členění stádií zneužívání návykových látek existuje celá řada (Zábranský, 2003).
Ve většině případů jsou si podobná. Autor práce uvádí tato dvě pro srovnání.
„I. Experiment
Experimentátor bere drogy s druhými, jen pokud je mu to nabídnuto, poznává euforické zážitky. Zdraví není narušeno, pracovní způsobilost a výkonnost rovněž ne. Tento druh užívání neovlivňuje ani finance dotyčného. V emocionální sféře převažuje zvědavost.
II. Stádium aktivního vyhledávání
V této fázi se uživatel drog sdružuje s ostatními uživateli, vyděluje se od původního okruhu lidí. Vytváří si vlastní zdroje a zásoby drog, dělí se s druhými, kteří berou s ním. Zdraví je většinou nenarušeno, dostavují se první „dojezdy“ a „kocoviny“. Pracovní aktivita je někdy tímto dotčena, utrácí již peníze za drogy. Na pocitové úrovni vyhledává slast, prožívá však již i dysforie.
III. Stádium zaujetí drogou
Spotřeba drog narůstá, s tím i utrácené peníze za drogy, distancuje se od původního prostředí, mění své postoje. Objevují se poruchy výživy, spánku. Na pracovišti podává horší výkony, mívá výpadky, vypadá neupraveně, mění svůj vzhled, distancuje se od druhých. Utrácí nadměrné částky za drogy, zadlužuje se. Na pocitové úrovni jsou častá střídání nálad, pokusy kontrolovat situaci a nepříjemné stavy.
IV. Stádium závislosti
Všichni přátelé berou drogy. Lže, krade, prodává drogy, vypůjčuje si peníze na dluh. Bere často i sám a často již vysoké dávky drog. Zdraví je narušeno mnohočetnými fyzickými i duševními problémy, mívá neupravený zevnějšek. Ztrácí práci, má výrazné finanční problémy. Bere aby se cítil normálně, překonává pocity viny, je plně zaujat drogami.“15
„1. Iniciální, počáteční etapa rozvoje závislosti – jedinec si začíná uvědomovat příjemné pocity z užívání drogy. Poznává, že to co mu přináší pohodový stav není situace, za které drogu užívá, ale droga samotná. Vzniká tím upřednostňování drogy na úkor jiných objektů zájmu. Narůstá množství potřebné k dosažení uspokojení, ale k nadměrnému užívání ještě nedochází.
2. Prodromální, varovná etapa rozvoje závislosti – subjekt je ve vyhledávání drogy aktivní.
Někteří uživatelé začínají být izolovaní vůči svému okolí a hledají spíše jedince, kteří jsou na tom podobně. Průběžně přichází nad svým stavem o kontrolu, která časem úplně vymizí.
3. Kruciální, rozhodná etapa rozvoje závislosti – etapa, která je typická totální ztrátou kontroly nad užíváním. Závislý si vytváří systém racionalizací, kterými obhajuje své chování před
15 Zábranský, T., 2003, s. 18,19
sebou i před okolím. Používá nejrůznějších možností, jak si opatřit objekt závislosti. Pokusy o abstinenci bývají pro svou nepříjemnou povahu používány jako důvod k trvání závislosti.
4. Terminální, konečná etapa rozvoje závislosti – pro závislého je nemožné být bez objektu závislosti. V případě jeho absence se dostavují abstinenční příznaky. Jeho veškerá činnost směřuje k opatření si objektu závislosti či prostředků na něj. To vede k nezájmu závislého o další dimenze života. Závislý se dostává do naprosté izolace a sociálně – psychické degradace, což často souvisí s kriminalitou. Pokud nenastane léčba, jedinec často končí smrtí.“16
4.7 Možné příčiny závislosti
„Chceme-li najít hlubší kořeny vzniku závislosti, je třeba zabývat se podstatou životních dilemat. Tedy tím, že život žijeme ve světě vztahu protikladů – zrození a smrt, světlo a temnota, radost a žal, štěstí a utrpení, láska a nenávist apod. Vztah těchto dvou dualit je antagonistický, vyvolává napětí, je zdrojem neklidu, tužeb a hledání, je zodpovědný za základní dynamiku vývoje vůbec. V onom hledání obvykle nacházíme hlubší lidské motivace a potřeby.“17
➢ Potřebu vyhnout se bolestem či nalézt zklidnění, ulevit si od bolesti fyzické i duševní na individuální či na kolektivní úrovni. Patří sem i bolest z prožívané nudy, z neuspokojení, bolest z pocitů odlišnosti od druhých, z nízkého sebehodnocení.
➢ Potřebu cítit se energický, výkonný, schopný, bezproblémový, zbavit se vnitřních zábran, dosáhnout euforie a radosti.
➢ Potřebu transcendence utrpení v zážitku splynutí a nebo sebepřekročení, jednoty se sebou samým a s druhými, jednoty s Bohem a podobně.
Tyto tři vektory jsou hluboce založeny. Jsou zčásti nevědomé, zčásti s uvědomovaným a reflektovaným dopadem. Mají i svoji životní součást a sílu instinktu. Všechny tři nacházejí i své korespondující drogy, které umocňují tyto prožitky.
– opioidy – látky tlumící bolest,
– stimulancia – látky přinášející slast a euforii,
– psychadelika – látky zjevující cosi z nejhlubších úrovní lidské psychiky (Kalina,2008).
Závislost na užívání OPL je multifaktoriálně podmíněnou poruchou, na jejím vzniku se mohou podílet tělesné a duševní vlastnosti jedince i vlivy okolního prostředí, především sociální situace. Jejich interakce určuje pravděpodobnost experimentace i míru rizika vzniku závislosti. Z tohoto hlediska jsou důležité tyto faktory.
➢ OPL , její chemické složení a působení na lidský organismus. Užívání některých látek vyvolává závislost téměř u kohokoli, bez ohledu na individuálně specifické biologické i psychické vlastnosti tohoto člověka (např. heroin).
16 Polák, T., 2011, s. 32 17 Kalina, K., 2008, s. 18
➢ Genetické dispozice jsou považovány za etiologicky významný faktor, který může zvýšit tendenci užívat psychoaktivní látku. Zpravidla jde o dědičně podmíněné metabolické reakce, především ty, které se nějakým způsobem uplatňují při zpracování této látky (např. alkoholová dehydrogenáza).
➢ Psychické činitele – Motivace, která je spouštěčem experimentování s nějakou psychoaktivní látkou může být různá. Může vycházet z individuálních potřeb nebo je důsledkem sociálního tlaku (např. vrstevnická skupina).
Běžně jde o potřebu uniknout něčemu negativnímu (např. vyřešit problémy, vyhnout se stresům a frustracím). Získat něco pozitivního (např. uniknout stereotypu, nudě, získat inspiraci, uvolnit zábrany). Může jít o potřebu sociální sounáležitosti – uchování určitých vztahů, akceptace skupinou nebo subkulturou, v níž užívání této látky (alkoholu či drog) patří k oceňovanému, resp. standardnímu chování (Vágnerová, 2003).
Zde autor práce upozorňuje, že právě potřeba akceptace vězeňskou subkulturou udržuje jedince ve vězení v závislosti na droze a nebo dochází k nastartování zájmu o drogu u méně narušených odsouzených vězňů. Tato teze vychází ze specializovaných výzkumů vězněných pachatelů, které potvrdily, že droga je statusovým symbolem recidivisty (Sochůrek, 2002).
➢ „Sociální faktory mohou ve značné míře zvyšovat tendenci k užívání psychoaktivních látek.
➢ Společnost – obecná dostupnost takových látek ve společnosti, celkové společenské klima a postoj k jejich užívání.
➢ Rodina – vliv dysfunkční rodiny, kde dítě není citově akceptováno ani vhodně vychováváno, kde chybí disciplína a model přijatelného způsobu řešení problémů. Tendence k užívání psychoaktivních látek může vzniknout jako nápodoba obdobného rodičovského chování, nadměrného užívání léků nebo alkoholu.
➢ Sociální skupina – vliv party, event. subkultury, která má své vlastní, odlišné hodnoty a normy, kde je užívání drog nebo alkoholu běžné. Za rizikové lze považovat i některé profese, které přinášejí větší množství stresových situací nebo umožňují snadnější přístup k psychoaktivním látkám (např. zdravotníci, číšníci ap.).
➢ Sociální deprivace – nezaměstnanost, chybění možnosti přijatelné seberealizace, event.
jakéhokoliv zázemí, bezdomovectví."18
Autor práce se domnívá, že právě zmiňovaný soubor sociálních faktorů je zásadním činitelem, který ovlivňuje jedince a jeho abúzus psychoaktivních látek. Z obecné psychologie víme, že právě nápodoba je jedním ze základních prvků sociálního učení.
Výchova v rodině má hlavní význam pro utváření osobnosti jedince a i když v adolescenci dochází k určitému odpoutávání z vlivu rodiny, tak výběr vrstevnické skupiny je ovlivněn předchozím výchovným působením.
18 Vágnerová, M., 2003, s. 69
Každý jedinec se může stát závislým za určitých podmínek. První zkušenost může ovlivnit aktuální stres, který je spouštěčem abúzu drog. Pravděpodobnost reagování zneužitím psychotropních látek je snižováno uspokojivým sociálním zakotvením a fungujícími vztahy s lidmi schopnými poskytnout potřebnou oporu.
Některé problémy v rodinných vztazích jsou považovány za možné faktory, které vedou ke vzniku nebo častěji k udržování závislého chování dětí nebo rodičů.
(Kalina, 2008) uvádí vlastnosti rodiny, které souvisí s užíváním drog dětmi:
• užívání drog rodiči, jejich trestná činnost,
• nedostatečná či přehnaná péče rodičů o dospívající děti,
• špatná komunikace mezi rodiči a dospívajícím,
• nedostatek jasných pravidel a jejich rozporuplné uplatňování,
• nedostatečná pozornost vůči vrstevnickým vztahům dítěte a jeho zájmům
• nároky na předčasnou zralost dětí,
• děti se stávají důvěrníky rodičů,
• nadměrná volnost a liberální výchovný přístup,
• nadměrná náročnost a kontrola,
• manipulativní komunikace a vztahy,
• řešení negativních emocí náhradním způsobem,
• příliš časté či silné pocity studu či viny,
• dítě jako nástroj neuspokojených ambic rodičů.
V dalším zajímavém propojení rodinného prostředí a povahy závislého chování podle Kaliny jsou popsány čtyři typy závislosti , kterým odpovídají určité znaky rodin.
1. „Závislost traumatického typu (trauma, zneužívání, nezpracované úmrtí, psychická porucha v rodině) – může jít o reakci ve formě závislého chování, která zpracováním traumatizace odezní.
2. Neurotická závislost (nahromaděné napětí, nejasné vztahy plné viny a křivdy, partnerské obtíže rodičů) – nejčastější živná půda pro rozvoj závislosti.
3. Přechodová závislost (vážná duševní porucha v rodině, bizarní vztahy, tabuizace, dvojná a manipulativní komunikace v rodině) – může jít přímo o komorbiditu, tj.
souběžnou hraniční poruchu osobnosti nebo hraniční rysy závislého.
4. Sociopatická závislost (lhostejnost, kriminalita, fyzické násilí a asocialita v rodině) – závislost není primárním problémem, tvoří součást životního stylu a zapadá organicky do osobnosti závislého.“19
19 Kalina, K., 2008, s. 45,46
Tyto příčiny závislosti, které autor práce uvedl jsou jen možnými příklady jejího vzniku. Teorií je mnoho a jak je uvedeno výše, příčiny jsou způsobené mnoha faktory.
Záměrně se zmiňuje zvláště o problematických rysech rodinných vztahů, které považuje v této problematice za primární.
5 Zdravotní důsledky užívání drog
Podle Kaliny mohou být somatická komorbidní onemocnění vážnějším problémem než samotná závislost na drogách. Jejich léčba je svízelná, neboť aktivní uživatelé drog nedostatečně spolupracují a nejsou schopni ve většině případů dodržovat léčebný režim.
Výrazněji než u nedrogové populace se vyskytují faktory, které mají vztah k maladaptivnímu životnímu stylu a chování uživatelů.
Mezi nejrizikovější braní drog patří injekční aplikace, kdy dochází ke vpichům, které často provází zánět nebo absces. Choroboplodné zárodky a mikroorganismy, vedou k infekci. Ostatní způsoby aplikace jsou méně rizikové. U sniffingu (intranazální aplikace) je branou nosní sliznice, která bývá mnohdy poškozena. Může dojít až ke ztrátě čichu.
Inhalace vede k poškození plic. Poleptání plic je příznačné pro organická rozpouštědla.
Kouření zvyšuje možnost maligního onemocnění dýchacích cest. Perorální užití dokáže podráždit trávicí trakt. Celkově dochází k poškození orgánů, zvláště u dlouhodobých uživatelů (Kalina, 2008).
5.1 Jednotlivé duševní poruchy a skupiny duševních poruch
Vznik psychických onemocnění, která se vyskytla při užívání psychotropních látek je nezanedbatelným rizikem a následnou zátěží pro léčbu a veřejné zdravotnictví.
Dlouhodobé užívání psychoaktivních látek může podstatným způsobem změnit osobnost člověka i jeho chování, může vyvolat i závažnější duševní poruchy. Autor práce uvádí některá onemocnění, která mají vztah k užívání drog.
1) Organicky podmíněná duševní onemocnění
Jejich příčinou je přímé poškození hmoty mozku. Může se jednat o různé atrofie, mozkové infarkty, poškození receptorů a nervových zakončení... Poruchy se mohou rozvinout velmi rychle - např. delirium a amnestické syndromy. Nebo jsou dlouhodobé a trvalé - poruchy poznávacích funkcí, demence. V souvislosti s užíváním drog mohou tato onemocnění vzniknout například při zástavě dechu při předávkování. Jiným příkladem je užívání organických rozpouštědel - toluenu, acetonu, ... tyto látky jsou velmi toxické a způsobují hluboké a nevratné poškození.
Typická onemocnění:
Demence
Postižený ztrácí částečně nebo úplně schopnost se o sebe postarat, selhává v běžných denních aktivitách. U běžné populace se onemocnění vyskytuje ve stáří. V mladém věku je určitá šance na vylepšení. Vyskytuje se zřídka.
Delirium
Může nastat po intoxikaci některými látkami (alkohol, některá antidepresiva, atropin). Dochází k rozsáhlé poruše nervového systému. Při mírnější intenzitě poškození může být postižený jen bezradný, zmatený a vystrašený. Při těžším průběhu bývá neklidný, jsou přítomny poruchy chování (agresivita!), pocity ohrožení. Mladí jedinci mají většinou šanci na úplnou úzdravu. Vyskytuje se relativně často.
2) Psychotická onemocnění
Patří mezi nejvážnější duševní nemoci. Dochází při nich k poruchám myšlení (bludy, rozpad souvislosti myšlenek...) a poruchám vnímání (např. halucinace a iluze). Pod jejich vlivem pak dochází k poruchám chování a jednání, které je oproti normě změněné a bizarní. Postižený není schopen vyznat se ve světě. V souvislosti s užíváním drog může vzniknout jednak toxická psychóza. Jednak mohou i relativně slabé látky s halucinogenním účinkem vyvolat, nebo spíše odstartovat psychotické poruchy u disponovaných osob. Opakované ataky onemocnění vedou často k trvalému poškození psychiky a snížení schopnosti uplatnit se v životě, vzniká tzv. postpsychotický defekt.
Typická onemocnění:
Schizofrenie
Hlavními příznaky jsou jednak halucinatorní prožitky. Další poruchou je narušené myšlení, hlavně bludy kontrolovanosti a bludné vnímání a interpretace. Obyčejně porucha začíná v období dospívání a mladé dospělosti. Onemocnění je vážné. Vyskytuje se zřídka.
Toxická psychóza
Vzniká obyčejně jako akutní stav, většinou po dlouhodobějším užívání látky s psychostimulačním účinkem nebo po jednorázovém užití látky s účinkem halucinogenním. Příznaky jsou podobné jako u schizofrenie. Jedním z hlavních příznaků je vztahovačnost a pocit ohrožení (paranoia). V tomto stavu může postižený být agresivní.
Vyskytuje se často.
Psychotické reminiscence, „Flash back"
Většinou krátkodobá psychotická porucha objevující se v dlouhém odstupu od intoxikace obvykle silným halucinogenem (LSD). Někdy se vrací, může trvat delší dobu.
Vyskytuje se zřídka.
3) Afektivní poruchy
Hlavním příznakem je porucha nálady, buď ve smyslu nadměrně dobré (mánie) nebo naopak skleslé (deprese). Společně s poruchou nálady se objevuje celá kaskáda změn - bývá přítomna změna psychomotorického tempa, rytmu spánku a bdění, nechutenství, ...
Změny afektivity doprovázejí prakticky každé užití drogy. Nadměrně dobrá nálada, nebo naopak hluboká deprese patří mezi typické příznaky užití drogy, nebo stavu po odeznění jejich účinku. Taková porucha nálady bývá obyčejně krátkodobá a odezní nejdéle během několika dní. Poměrně často se může onemocnění opakovaně vracet.
Typická onemocnění:
Mánie
Základním příznakem je výrazná změna nálady. Pro onemocnění je typická zvýšená aktivita až neklid. Klesá potřeba spánku, je zvýšená sexuální aktivita, ztráta zábran.
Postižený se chová nezodpovědně, utrácí, u těžších případů se může chovat i značně riskantně. Nemocný se většinou cítí skvěle, pro okolí je však dosti nesnesitelný. Mánie může být doprovázena příznaky psychotického onemocnění, mohou být tedy přítomny bludy a halucinace. Onemocnění může někdy probíhat i pod obrazem tzv. „zlobné mánie".
Často musí být intoxikovaný jedinec hospitalizován. Vyskytuje se zřídka.
Deprese
Základním příznakem je smutná nálada. Nemocní popisují pocity beznaděje a bezvýchodnosti, nejsou schopni prožívat radost... Bývají přítomny pocity viny, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu. Je zvýšené riziko sebevraždy. Postiženého je zbytečné se snažit rozveselit, radost není schopen pociťovat. Porucha se může někdy vyskytnout jako následek užívání drog, obyčejně však užívání drog předchází a může být příčinou rozvoje drogové závislosti (tlumivé látky - alkohol, heroin, ... přinesou postiženému krátkodobou úlevu). Poruchu mohou způsobit také některé léky. Vyskytuje se velmi často.
Maniodepresivní porucha
Onemocnění se skládá z cyklických atak manických a depresivních.. U poruchy je vysoké riziko sebevražedného jednání. Onemocnění je z hlediska užívání drog zajímavé tím, že jednak začíná v období dospívání a velmi často se společně s ním vyskytuje komorbidita - až polovina postižených nadužívá drogy, nejčastěji alkohol. Vyskytuje se zřídka.
4) Neurotické poruchy a poruchy vyvolané stresem
Mezi nejčastější symptomy této skupiny poruch patří úzkost a strach. Úzkost vzniká bez příčiny, nebo jako odpověď na situace, které běžně nejsou nebezpečné. Může také vzniknout při pouhém očekávání situace, která úzkost způsobuje. Porucha může často předcházet užívání drog (včetně léků a alkoholu), protože mnoho látek způsobuje dočasnou úlevu od obtíží. Úzkost, resp. strach se také může objevit v reakci na neočekávaný průběh intoxikace. Léčba je často dlouhodobá a obtížná.
Typická onemocnění:
Fobické poruchy
Základním příznakem je úzkost, která se objevuje buď spontánně, nebo na základě setkání se situací či předmětem, který vyvolává fobii. Příkladem mohou být fobie z různých zvířat, lidí, z uzavřených prostor... Úzkost je doprovázena řadou tělesných projevů (bušení srdce, bolest na hrudi, pocení, sucho v ústech, nevolnost, závratě…).
Vyskytuje se relativně často.
Panická porucha
Náhle vznikající záchvaty mocné úzkosti, které jsou neočekávatelné a neváží se na žádnou konkrétní situaci. Téměř vždy je doprovází strach ze smrti, či šílenství. Odeznívají během několika desítek minut. Stav může vzniknout v souvislosti s užitím drog, hlavně psychostimulancií a halucinogenů, nebo je součást jejich abstinenčního syndromu (alkohol, benzodiazepiny). Vyskytuje se relativně často (Sananim, 2009).
5.2 Infekční choroby u injekčních uživatelů drog
Užívání drog může vést k poruchám zdraví různého typu. Asi největší hrozbou pro společnost je nebezpečí infekčně přenosných onemocnění. Infekční choroby patří k nejčastějším a současně nejzávažnějším komplikacím injekční aplikace drog. Nejčastěji jde o infekční onemocnění způsobená viry HBV,HCV a infekci HIV.
K infekci HIV dochází krevní cestou, pohlavním stykem a z matky na dítě. Z adiktologického hlediska je významné, že se při omezování šíření viru prokázaly jako účinné výměnné programy. Dalším preventivním opatřením je dodržování zásad bezpečného sexu. Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí viru do organismu. Nemoc je stále nevyléčitelná, i když protivirovou léčbou lze významně oddálit rozvoj pozdních stádií (Kalina, 2008).
V současné době je dobře popsáno pět typů virů hepatitid, označovaných písmeny A - E. V České republice se v praxi objevují hepatitidy A, B, C, vzácněji typ D. Hepatitida E se vyskytuje výjimečně, k nákaze dochází zpravidla mimo oblast ČR. Každý virus má jiný typ šíření a jinou inkubační dobu. Jak bylo uvedeno výše, mezi toxikomany je nerozšířenější virus hepatitidy typu B a C (Sananim, 2009).
Hepatitida B je přenosná zejména při nechráněném pohlavním styku (bez použití kondomu), krví či krevními deriváty, používáním nesterilních infekčních jehel (riziko hrozí zejména při společném používání náčiní při nitrožilní aplikaci drog), případně z matky na dítě při porodu. V rodinách může být virus přenášen mezi jednotlivými členy při společném užívání hygienických potřeb, které mohou přijít do kontaktu s krví např.
kartáček na zuby nebo holení (Sananim,2009).
Onemocnění je plně preventabilní, neboť existuje účinná vakcinace. Toto očkování by mělo být doporučováno hlavně osobám s rizikovým chováním. Preventivní očkování by byl vhodné začlenit do postupů typu harm reduktion.
„Hepatitida C se šíří krví (riziko hrozí zvláště v případě uvedeném výše, při společném používání injekčního náčiní určeného k aplikaci drog), méně častý je přenos při nechráněném sexuálním kontaktu a přenos z matky na dítě nebo při používání společných hygienických potřeb (viz výše). Hepatitida D se šíří opět hlavně krví a nesterilními injekčními jehlami, virem hepatitidy D se však mohou infikovat pouze jedinci, kteří jsou již nakaženi virem hepatitidy B, případně musí dojít k nákaze oběma viry najednou.“20
20 Sananim : Drogová poradna [online]., Hepatitidy, 2009
Vyléčená virová hepatitida, která neměla komplikovaný průběh nemívá obvykle následky, u chronických hepatitid hrozí po cca 10 až 20 letech trvání choroby rozvoj jaterní cirhózy. Cirhóza, je stav, kdy je část jaterní tkáně v důsledku zvýšeného odbourávání buněk nahrazena nefunkčním vazivem. Při výskytu jaterní cirhózy je pak možný častější vznik nádorového bujení. Navíc je pacient s chronickou virovou hepatitidou trvalým zdrojem nákazy pro ostatní (Sananim, 2011).
6 Drogová kriminalita
Nejdříve si položme otázku, co je to drogový trestný čin? Tento termín je kauzálně přímo závislý nikoli na látce samotné, ale na jejím právním postavení. Látka běžná a legální v jednom období či kultuře může být v jiném období či kontextu považována za látku nelegální např. alkoholová prohibice v USA v první polovině minulého století nebo v SSSR v 80. letech (Miovský, Sochůrek, Gajdošíková, 2003).
6.1 Primární drogová kriminalita
V České republice se za primární drogovou kriminalitu považují čtyři skutkové podstaty trestního zákona (140/1961 Sb.)
– § 187 TZ – „nedovolené nakládání a přechovávání OPL pro jiného“,
– § 187a TZ – „nedovolené nakládání a přechovávání OPL pro vlastní potřebu“,
– § 188 TZ - „předmět k nedovolené výrobě OPL“,
– § 188a TZ - „šíření toxikomanie“.
Dalším nezákonným jednáním jsou také přestupky podle § 30 přestupkového zákona (200/1990 Sb.) - „Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi“.
Nahrazením trestního zákona č.140/1961 Sb., který je v platnosti od 1.1.2010 novým trestním zákoníkem 40/2009 Sb. došlo k přečíslení paragrafů výše uvedených skutkových podstat (§ 283 - 287). Novým paragrafem je § 285 „Nedovolené pěstování rostlin obsahujících OPL“. Starý předpis, trestní zákon z roku 1961, se však i nadále používá pro trestné činy spáchané před 1.1.2010.
U většiny těchto trestných činů je pachatel znám již při zjištění nebo podezření z páchání této nezákonné činnosti. Jiná a mnohem složitější je situace u tzv. sekundární drogové kriminality.
6.2 Sekundární drogová kriminalita
Jedná se o trestné činy, které nezahrnují nakládání s nezákonnými drogami. Jsou to všechny trestné činy, které jsou páchány v jakékoliv souvislosti s drogami nebo pod jejich vlivem. Tyto trestné činy nemají nějakou zvláštní zákonnou úpravu. Jde zejména o majetkovou a násilnou kriminalitu.
