„Chceme-li najít hlubší kořeny vzniku závislosti, je třeba zabývat se podstatou životních dilemat. Tedy tím, že život žijeme ve světě vztahu protikladů – zrození a smrt, světlo a temnota, radost a žal, štěstí a utrpení, láska a nenávist apod. Vztah těchto dvou dualit je antagonistický, vyvolává napětí, je zdrojem neklidu, tužeb a hledání, je zodpovědný za základní dynamiku vývoje vůbec. V onom hledání obvykle nacházíme hlubší lidské motivace a potřeby.“17
➢ Potřebu vyhnout se bolestem či nalézt zklidnění, ulevit si od bolesti fyzické i duševní na individuální či na kolektivní úrovni. Patří sem i bolest z prožívané nudy, z neuspokojení, bolest z pocitů odlišnosti od druhých, z nízkého sebehodnocení.
➢ Potřebu cítit se energický, výkonný, schopný, bezproblémový, zbavit se vnitřních zábran, dosáhnout euforie a radosti.
➢ Potřebu transcendence utrpení v zážitku splynutí a nebo sebepřekročení, jednoty se sebou samým a s druhými, jednoty s Bohem a podobně.
Tyto tři vektory jsou hluboce založeny. Jsou zčásti nevědomé, zčásti s uvědomovaným a reflektovaným dopadem. Mají i svoji životní součást a sílu instinktu. Všechny tři nacházejí i své korespondující drogy, které umocňují tyto prožitky.
– opioidy – látky tlumící bolest,
– stimulancia – látky přinášející slast a euforii,
– psychadelika – látky zjevující cosi z nejhlubších úrovní lidské psychiky (Kalina,2008).
Závislost na užívání OPL je multifaktoriálně podmíněnou poruchou, na jejím vzniku se mohou podílet tělesné a duševní vlastnosti jedince i vlivy okolního prostředí, především sociální situace. Jejich interakce určuje pravděpodobnost experimentace i míru rizika vzniku závislosti. Z tohoto hlediska jsou důležité tyto faktory.
➢ OPL , její chemické složení a působení na lidský organismus. Užívání některých látek vyvolává závislost téměř u kohokoli, bez ohledu na individuálně specifické biologické i psychické vlastnosti tohoto člověka (např. heroin).
16 Polák, T., 2011, s. 32 17 Kalina, K., 2008, s. 18
➢ Genetické dispozice jsou považovány za etiologicky významný faktor, který může zvýšit tendenci užívat psychoaktivní látku. Zpravidla jde o dědičně podmíněné metabolické reakce, především ty, které se nějakým způsobem uplatňují při zpracování této látky (např. alkoholová dehydrogenáza).
➢ Psychické činitele – Motivace, která je spouštěčem experimentování s nějakou psychoaktivní látkou může být různá. Může vycházet z individuálních potřeb nebo je důsledkem sociálního tlaku (např. vrstevnická skupina).
Běžně jde o potřebu uniknout něčemu negativnímu (např. vyřešit problémy, vyhnout se stresům a frustracím). Získat něco pozitivního (např. uniknout stereotypu, nudě, získat inspiraci, uvolnit zábrany). Může jít o potřebu sociální sounáležitosti – uchování určitých vztahů, akceptace skupinou nebo subkulturou, v níž užívání této látky (alkoholu či drog) patří k oceňovanému, resp. standardnímu chování (Vágnerová, 2003).
Zde autor práce upozorňuje, že právě potřeba akceptace vězeňskou subkulturou udržuje jedince ve vězení v závislosti na droze a nebo dochází k nastartování zájmu o drogu u méně narušených odsouzených vězňů. Tato teze vychází ze specializovaných výzkumů vězněných pachatelů, které potvrdily, že droga je statusovým symbolem recidivisty (Sochůrek, 2002).
➢ „Sociální faktory mohou ve značné míře zvyšovat tendenci k užívání psychoaktivních látek.
➢ Společnost – obecná dostupnost takových látek ve společnosti, celkové společenské klima a postoj k jejich užívání.
➢ Rodina – vliv dysfunkční rodiny, kde dítě není citově akceptováno ani vhodně vychováváno, kde chybí disciplína a model přijatelného způsobu řešení problémů. Tendence k užívání psychoaktivních látek může vzniknout jako nápodoba obdobného rodičovského chování, nadměrného užívání léků nebo alkoholu.
➢ Sociální skupina – vliv party, event. subkultury, která má své vlastní, odlišné hodnoty a normy, kde je užívání drog nebo alkoholu běžné. Za rizikové lze považovat i některé profese, které přinášejí větší množství stresových situací nebo umožňují snadnější přístup k psychoaktivním látkám (např. zdravotníci, číšníci ap.).
➢ Sociální deprivace – nezaměstnanost, chybění možnosti přijatelné seberealizace, event.
jakéhokoliv zázemí, bezdomovectví."18
Autor práce se domnívá, že právě zmiňovaný soubor sociálních faktorů je zásadním činitelem, který ovlivňuje jedince a jeho abúzus psychoaktivních látek. Z obecné psychologie víme, že právě nápodoba je jedním ze základních prvků sociálního učení.
Výchova v rodině má hlavní význam pro utváření osobnosti jedince a i když v adolescenci dochází k určitému odpoutávání z vlivu rodiny, tak výběr vrstevnické skupiny je ovlivněn předchozím výchovným působením.
18 Vágnerová, M., 2003, s. 69
Každý jedinec se může stát závislým za určitých podmínek. První zkušenost může ovlivnit aktuální stres, který je spouštěčem abúzu drog. Pravděpodobnost reagování zneužitím psychotropních látek je snižováno uspokojivým sociálním zakotvením a fungujícími vztahy s lidmi schopnými poskytnout potřebnou oporu.
Některé problémy v rodinných vztazích jsou považovány za možné faktory, které vedou ke vzniku nebo častěji k udržování závislého chování dětí nebo rodičů.
(Kalina, 2008) uvádí vlastnosti rodiny, které souvisí s užíváním drog dětmi:
• užívání drog rodiči, jejich trestná činnost,
• nedostatečná či přehnaná péče rodičů o dospívající děti,
• špatná komunikace mezi rodiči a dospívajícím,
• nedostatek jasných pravidel a jejich rozporuplné uplatňování,
• nedostatečná pozornost vůči vrstevnickým vztahům dítěte a jeho zájmům
• nároky na předčasnou zralost dětí,
• děti se stávají důvěrníky rodičů,
• nadměrná volnost a liberální výchovný přístup,
• nadměrná náročnost a kontrola,
• manipulativní komunikace a vztahy,
• řešení negativních emocí náhradním způsobem,
• příliš časté či silné pocity studu či viny,
• dítě jako nástroj neuspokojených ambic rodičů.
V dalším zajímavém propojení rodinného prostředí a povahy závislého chování podle Kaliny jsou popsány čtyři typy závislosti , kterým odpovídají určité znaky rodin.
1. „Závislost traumatického typu (trauma, zneužívání, nezpracované úmrtí, psychická porucha v rodině) – může jít o reakci ve formě závislého chování, která zpracováním traumatizace odezní.
2. Neurotická závislost (nahromaděné napětí, nejasné vztahy plné viny a křivdy, partnerské obtíže rodičů) – nejčastější živná půda pro rozvoj závislosti.
3. Přechodová závislost (vážná duševní porucha v rodině, bizarní vztahy, tabuizace, dvojná a manipulativní komunikace v rodině) – může jít přímo o komorbiditu, tj.
souběžnou hraniční poruchu osobnosti nebo hraniční rysy závislého.
4. Sociopatická závislost (lhostejnost, kriminalita, fyzické násilí a asocialita v rodině) – závislost není primárním problémem, tvoří součást životního stylu a zapadá organicky do osobnosti závislého.“19
19 Kalina, K., 2008, s. 45,46
Tyto příčiny závislosti, které autor práce uvedl jsou jen možnými příklady jejího vzniku. Teorií je mnoho a jak je uvedeno výše, příčiny jsou způsobené mnoha faktory.
Záměrně se zmiňuje zvláště o problematických rysech rodinných vztahů, které považuje v této problematice za primární.
5 Zdravotní důsledky užívání drog
Podle Kaliny mohou být somatická komorbidní onemocnění vážnějším problémem než samotná závislost na drogách. Jejich léčba je svízelná, neboť aktivní uživatelé drog nedostatečně spolupracují a nejsou schopni ve většině případů dodržovat léčebný režim.
Výrazněji než u nedrogové populace se vyskytují faktory, které mají vztah k maladaptivnímu životnímu stylu a chování uživatelů.
Mezi nejrizikovější braní drog patří injekční aplikace, kdy dochází ke vpichům, které často provází zánět nebo absces. Choroboplodné zárodky a mikroorganismy, vedou k infekci. Ostatní způsoby aplikace jsou méně rizikové. U sniffingu (intranazální aplikace) je branou nosní sliznice, která bývá mnohdy poškozena. Může dojít až ke ztrátě čichu.
Inhalace vede k poškození plic. Poleptání plic je příznačné pro organická rozpouštědla.
Kouření zvyšuje možnost maligního onemocnění dýchacích cest. Perorální užití dokáže podráždit trávicí trakt. Celkově dochází k poškození orgánů, zvláště u dlouhodobých uživatelů (Kalina, 2008).