TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
Liberec 2020 Mgr. Věra Kopecká
Příprava a organizace veřejných vystoupení na malotřídní škole
Závěrečná práce
Studijní program: DVPP Další vzdělávání pedagogických pracovníků Studijní obor: Rozšiřující studium učitelství pro 1. st. ZŠ
Autor práce: Mgr. Věra Kopecká
Vedoucí práce: MgA. Zuzana Bubeníčková
Katedra primárního vzdělávání
Prohlášení
Prohlašuji, že svou závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně jako pů- vodní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedou- cím mé závěrečné práce a konzultantem.
Jsem si vědoma toho, že na mou závěrečnou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé závěrečné práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li závěrečné práce nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vě- doma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Li- berci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má závěrečná práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
15. dubna 2020 Mgr. Věra Kopecká
Poděkování
Ráda bych zde poděkovala vedoucí své závěrečné práce MgA. Zuzaně Bubeníčkové za její vstřícnost, čas a především cenné rady, které mi věnovala. Dále bych chtěla poděkovat kronikáři obce Rychnovek, panu Josefu Malířovi za informace, které mi poskytl o historii naší malotřídní školy.
Anotace
Tato závěrečná práce se zabývá sestavováním a metodikou veřejných vystoupení vesnické malotřídní školy. Cílem bylo podívat se na ně nejen z metodologického hlediska, ale i z hlediska rozvoje dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země a především z hlediska budování pocitu sounáležitosti komunity.
Po prostudování odborné literatury, popisu nácviku a průběhu jednotlivých představení probíhalo vyhodnocení na základě metodologického rozboru již proběhlých vystoupení.
Potvrdilo se, že celý proces přípravy i samotná veřejná produkce jsou výbornou příležitostí, jak podpořit u dětí pocit sounáležitosti, vlastenectví, zkrátka lásky a empatie k místu, kde žijí.
V závěru jsou formulovány konkrétní příklady, jak tato vystoupení pojmout, abychom dosáhli u žáků celkového osobnostního rozvoje (dovednostního, znalostního i postojového k tradicím a historii naší země).
Klíčová slova: malotřídní škola, vystoupení, nácvik písně, nácvik básně, nácvik dramatizace, tradice, sounáležitost
Annotation
This final thesis deals with the compilation and methodology of public performances of the village small school with composite classes. The aim was to look at them not only from a methodological point of view, but also from the point of view of developing students' skills, knowledge and attitudes to the traditions and history of our country, and especially to build a sense of community belonging.
After studying the literature, describing the training and the progress of individual performances, the evaluation was carried out on the basis of a methodological analysis of past shows.
It has been confirmed that the whole process of preparation and the public production itself are an opportunity how to encourage children to feel a sense of belonging, patriotism, simply love and empathy for the place, where they live.
At the end, there are formulated concrete examples of how to present these performances to achieve overall personal development by pupils (skills, knowledge and attitude to traditions and history of our country).
Keywords: small school with composite classes, performance, practicing songs, practicing poems, practicing dramatization, tradition, belonging
Obsah
Seznam obrázků...8
Seznam použitých zkratek...9
Úvod...10
1 Veřejná vystoupení na malotřídní škole...14
1.1 Posvícení...15
1.2 Vánoční vystoupení...15
1.3 Masopust...16
1.4 Zahradní slavnost...16
2 Rozbor jednotlivých aktivit s metodikou...17
2.1 Motivace...17
2.2 Hlasová výchova...17
2.3 Nácvik jednohlasé písně...23
2.4 Pohybový doprovod...25
2.5 Nácvik říkadel a básniček...26
2.6 Nácvik dramatizace...27
3 Jednotlivá vystoupení během školního roku - rozvoj dovedností, znalostí, postojů žáků a vyhodnocení...28
3.1 Posvícení 2018...28
3.2 Vánoční vystoupení 2018...32
3.3 Masopust 2019...34
3.4 Zahradní slavnost 2019...36
3.5 Posvícení 2019...41
4 Závěr...45
5 Použitá literatura...47
6 Seznam příloh...48
Seznam obrázků
Fotografie 1 Škola s katalpou (režim skica) Fotografie 2 Historická fotografie z roku 1916
Fotografie 3 Katalpa a kostel
Fotografie v závěrečné práci byly použity na podkladě souhlasu rodičů.
Seznam použitých zkratek
JAK - Jan Amos Komenský MŠ – Mateřská škola
TGM - Tomáš Garrigue Masaryk ZŠ – Základní škola
Úvod
Patnáct let jsem učila na druhém stupni velké základní školy anglický jazyk, německý jazyk a matematiku. Minulý školní rok jsem se odhodlala k životní změně a šla učit na malotřídní školu devět dětí ze třetí a čtvrté třídy.
Myslím, že jsem si neuměla vůbec představit, co znamená učit ve dvoutřídní škole na venkově a k tomu začít studovat (abych si doplnila kvalifikaci). Celý rok byl jedno velké dobrodružství a určitě nelituji, že jsem ten krok udělala.
Vesnická škola má svá specifika, chybí tu anonymita města. Každý zná každého.
Během roku je spousta příležitostí, kdy se všichni sejdou a tráví čas spolu. Každá událost se slaví společně.
Neodmyslitelnou součástí veřejného života je právě škola a v našem případě i školka, se kterou spolupracujeme. Obě stojí spolu s kostelem a hřbitovem na malém náměstíčku obce Rychnovek, na pomezí vesnice Zvole (část Rychnovka) a Rychnovkem samotným.
Toto má svůj nezpochybnitelný význam, neboť nejen každý žák, ale každý občan obce je náležitě hrdý na to, že je Zvolák nebo Rychnovák. Obě části spolu neustále v dobrém soupeří. Uprostřed náměstíčka roste majestátní vzácný strom katalpa. Místo samo má své kouzlo.
V Rychnovku jako takovém pravděpodobně škola nikdy nebyla. První písemné zmínky o škole ve Zvoli (části obce Rychnovek) pocházejí z roku 1630. Původně se vyučovalo v dřevěné chalupě v blízkosti kostela, Ta byla v roce 1826 zbourána a místo ní byla postavena zděná budova pod patronátem knížete Colloredo-Mansfelda., majitele opočenského panství. V 17. století chod školy zajišťoval jeden učitel, který musel umět číst, psát, počítat a hrát na hudební nástroje. Škola byla dobrovolná, děti do ní chodily zpravidla jen v zimě a to do 12 let věku. Po vydání tolerančního patentu Josefem II. stala se školou tzv. triviální (čtení, psaní, počítání – vyučovalo se v německém jazyce). V letech 1774 – 1868 byla školní docházka povinná od 6 do 12 let, od roku 1868 pak do 14 let věku (to už v českém jazyce).
Historické fotografie - Zvole. In: Historická fotografie [online]. 2009 [cit. 2019-11-10].
Dostupné z: http://www.fotohistorie.cz/Kralovehradecky/Nachod/Zvole/Default.aspx Fotografie 2 Historická fotografie z roku 1916
Počet tříd se měnil podle počtu žáků, ten se pohyboval v řádech jednotek až stovek.
Vyučovalo se tak v jedné, ve dvou i třech třídách. Od roku 1979 zůstaly na škole 4 postupové ročníky, tento stav zůstal dodnes.
V letech 2003 – 2006 tvořila společný právní subjekt s mateřskou školou Rychnovek- Zvole.
V roce 2006 po odchodu paní ředitelky přešla škola pod Základní školu Na Ostrově v nedaleké Jaroměři. Odloučeným pracovištěm byla až do roku 2018. Od minulého školního roku je opět spravována obcí Rychnovek. V letošním školním roce navštěvuje školu 33 žáků ve čtyřech ročnících.
Současná budova se začala stavět 28.9. (na den sv. Václava) 1881. Ve stejném roce zde bylo zahájeno vyučování. Postupně byla škola modernizována až do dnešní podoby (poslední velká rekonstrukce proběhla letos v červenci a srpnu).
(NĚMEC 2004, s. 36-40; NĚMEC 2007 s. 20, 21, 58)
Jednou z věcí, se kterou jsem se musela popasovat, byla veřejná vystoupení naší školy spojená s životem obce. Nejde přitom o klasické besídky, jak jsem je znala z mého života ve městě. Mají mnohem větší význam jak pro jedince, tak pro komunitu. Tady jde o součinnost obecního úřadu, spolku dobrovolných hasičů, školy a školky. Do příprav se zapojí většina rodičů. Navíc se ke každé události vážou určité tradice. Některé jsou typicky české, jiné specifické místní.
V dnešní multikulturní době, kdy se klade důraz na individualitu jedince, mi připadá důležité, aby děti věděly, kde jsou jejich kořeny, kdo byli jejich předci, kam patří. A zvlášť tady v obci aby cítily, že soused není jen ten, kdo bydlí vedle, ale že je to člověk,se kterým můžou sdílet radosti i starosti, který jim pomůže v případě potřeby. Společně jim záleží na prostředí, kde žijí, na zvelebování obce.
Proto jsem se ve své závěrečné práci rozhodla věnovat se těmto veřejným vystoupením, podívat se na ně nejen z hlediska metodiky sestavování a nácviku, ale i z hlediska rozvoje dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země, z hlediska budování pocitu sounáležitosti komunity.
V první části se věnuji popisu čtyř hlavních vystoupení naší školy během školního roku, ve druhé části rozebírám metodiku jednotlivých aktivit a nakonec jsem se pokusila vyhodnotit vystoupení proběhlá ve školních letech 2018/19 a 2019/20.
1 Veřejná vystoupení na malotřídní škole
Naše škola pořádá během školního roku čtyři veřejná vystoupení. Tři společně s mateřskou školou – na podzim posvícení, v zimě vánoční vystoupení a na konci zimy masopust. Samostatně pak organizujeme v červnu zahradní slavnost.
Obec Rychnovek má kromě již zmíněného náměstíčka s kostelem, školou a školkou ještě náves v každé z obou částí obce (Zvole i Rychnovek). Posvícení probíhá na návsi ve Zvoli, masopust se pravidelně střídá na návsích obou částí obce. Vánoční koncert probíhá v kostele nebo před kostelem pod katalpou a zahradní slavnost, jak už název napovídá, na zahradě školy.
Fotografie 3 Katalpa a kostel
Image-default. In: Rychnovek - Cestujemepocr.cz [online]. Brno: Aspida, 2017 [cit. 2019-11-10].
Dostupné z: https://www.cestujemepocr.cz/Obec/Foto/4385
1.1 Posvícení
Tradiční zvolské posvícení se koná každý rok v pondělí po první říjnové neděli u příležitosti vysvěcení kostela sv. Justa. Nácvik probíhá po čtyři týdny před samotným vystoupením. Akce začíná mší svatou, poté se jde průvodem v čele s kapelou dobrovolných hasičů na zvolskou náves. Cesta vede kolem památné lípy, kterou jsme loni zasadili společně s dobrovolnými hasiči. Zde probíhá projev paní starostky a vystoupení žáků školy (mateřská škola se aktivně účastní jen průvodu). Téma vystoupení se vybírá většinou podle nějakého významného výročí naší republiky/obce nebo významné osobnosti. Obsahuje nejen písně a básně, ale i dramatickou scénku. Minulý rok jsme oslavovali výročí vzniku Československa, proto se vystoupení týkalo republiky a T.G.
Masaryka. Letos jsme se zaměřili na J.A. Komenského. Kolem památníku padlých pak odcházíme před hasičskou zbrojnici, kde probíhá oslava spolu s veřejností. Oblíbená je mazurka, kterou s dětmi a učitelkami tančí členové hasičského sboru.
1.2 Vánoční vystoupení
Vánoční vystoupení se koná většinou druhou adventní neděli. Nácvik probíhá v měsíci listopadu. Program tvoříme spolu s učitelkami z mateřské školy. Část vystoupení (přednesy básniček, dramatizace, tanečky) má zvlášť škola, část školka. Obě části jsou propojovány společnými písničkami. Podle počasí a struktury přestavení vystupujeme buď v kostele nebo před ním.
Součástí jsou i různé zvyky a tradice vážící se k adventu a vánočním svátkům, které buď děti znají z domu nebo je s nimi seznamujeme. Oblíbené je společné zdobení stromu na náměstíčku před školou a školkou, krmení lesní zvěře, adventní kalendář v podobě vánočních příběhů na každý den.(viz přílohy č. 6 a 7)
1.3 Masopust
Masopust patří u dětí k oblíbeným akcím. Slavíme ho obvykle koncem února.
Nacvičujeme od poloviny ledna. Významnou roli pro sestavování vystoupení hrají masky, kostýmy, které si děti vyberou. Podle toho vybíráme masopustní říkanky a písničky.
Nechybí samozřejmě Masopust, Bába s nůší, Medvěd, Ženich s nevěstou, Žid, Šiml…
Vyhýbáme se maskám filmových hrdinů, ale děti jsou už samy zvyklé vybírat si převleky řezníka, kováře, ...symbolizující tradiční řemesla. Jsme rády, když se k nám v maskách přidají i rodiče.
Před samotnou oslavou pečeme s dětmi různé druhy koláčů, které pak během nebo po vystoupení rozdáváme občanům.
Masopustní průvod začíná u školy a prochází téměř celou částí vesnice (Rychnovek nebo Zvole, podle toho, na které návsi oslavy probíhají). Ředitelky základní i mateřské školy společně žádají paní starostku o povolení veselit se. Vystoupení má podobný formát jako vánoční s tím rozdílem, že se tu víc tančí. Na závěr děti žádají o tanec i rodiče. (viz přílohy č. 8 a 9)
1.4 Zahradní slavnost
Zahradní slavnost obvykle probíhá třetí týden v červnu. Nacvičujeme od konce května. Ústředním motivem je rozloučení s žáky čtvrtého ročníku, kteří v nadcházejícím školním roce odcházejí do škol v Jaroměři. Jinak jsou témata různá, minulý školní rok to byla zvířata celého světa. Děti recitují, zpívají (česky i anglicky), hrají krátké scénky.
Milou částí jsou i překvapení, která si nachystali žáci 1.-3. ročníků pro odcházející kamarády a naopak odcházející žáci připraví pro své mladší spolužáky nějakou společnou aktivitu. V loňském roce to byla vědomostní hra Riskuj.
Slavnost je pojata jako posezení s rodiči a přáteli školy s pohoštěním, které společně připraví. Začíná proslovem paní ředitelky a paní starostky. Konec akce není nijak striktně stanoven. Trvá tak dlouho, dokud se lidé společně baví. (viz přílohy č. 10,11 a 12)
2
Rozbor jednotlivých aktivit s metodikou
Než začneme cokoli nacvičovat, musíme si vše promyslet, vytvořit nějaký postup.
Obraz, který chceme mít na konci, je třeba rozebrat na jednotlivé části, které nacvičujeme zvlášť. Teprve, když ovládáme jednotlivé prvky, můžeme vše začít skládat do výsledné mozaiky.
2.1 Motivace
Na počátku každé lidské činnosti je důležitá motivace. U dětí, pokud v nich chceme probouzet, kromě prosté radosti ze zpěvu, tance, recitace i další pocity jako sounáležitost, to platí dvojnásob.
Co se týká našich vystoupení, každé se váže k nějakému ročnímu období, k nějaké slavnosti či svátku. K navození atmosféry využíváme buď čtení příběhu nebo zhlédnutí krátké animované pohádky (většinou z cyklu České televize Chaloupka na vršku podle námětu Šárky Váchové). Připomeneme si tradice a zvyky, které se váží k tomu či onomu období. Spoustu věcí vymyslí děti samy, snažíme si všechno, co jde ,vyzkoušet. Rozvíjíme debaty, proč a jak asi který zvyk vznikl.
2.2 Hlasová výchova
V této podkapitole si shrneme základní pravidla a metody práce s dětským hlasem.
Abychom byli schopni vést děti ke správnému užívání hlasu a radosti z krásného zpěvu, je nutné realizovat hlasovou výchovu ve všech jejích složkách.
Držení těla
Nácvik písně provádíme vsedě. Sedíme uvolněně, ale vzpřímeně, chodidla jsou položena na zemi. Pří rozezpívání a interpretaci nacvičené písně stojíme. Hlavu a tělo držíme zpříma, stoj působí přirozeně, váha je rovnoměrně na obou mírně rozkročených nohách. Ruce jsou volně spuštěny podél těla (pokud v nich nedržíme notový záznam).
Dýchání
Nejvhodnějším typem dýchání pro zpěv je žeberně brániční dýchání, které využívá celou kapacitu plic. Nádech je veden do spodní části plic, stlačuje bránici, přičemž se spodní volná žebra rozšiřují. Aktivování stlačené bránice umožňuje regulaci výdechu.
Nácvik provádíme po třech částech, vždy dbáme na to, aby se nezvedala ramena:
Nádech do bříška – dítě si dá ruku na bříško, nadechuje se nosem a kontroluje tak vyklenutí dutiny břišní. Pro začátek můžeme začít v lehu na zemi (pokud na to máme prostor), kdy je to pro dítě snazší.
Zvětšení dechové kapacity rozšířením dolní části hrudníku – dle Synka držíme ruku zároveň na spodních žebrech i na bříšku. Mně se v praxi osvědčilo použít obě ruce, kdy dlaně leží na posledních volných žebrech a prsty se dotýkají dutiny břišní. Můžeme tak dobře cítit rozšiřování volných žeber.
Prohloubení kapacity o nádech do „zad“ - snažíme se o vyvolání pocitu, jako bychom nafukovali pneumatiku kolem břicha. Na začátku písně se nadechujeme nosem, v průběhu pak provádíme nádech současně nosem i ústy nebo tzv. přidechujeme ústy. Dále s dechem hospodaříme, abychom mohli správně tvořit tón. K tomu si pomůžeme právě uvědomělou aktivací bránice. Vydechujeme rovnoměrně, plynule – výdech kontrolujeme bránicí.
Chceme se vyhnout tomu, aby dětem došel dech, proto je třeba naučit je správně frázovat a reagovat na dirigentská gesta pro nádech.
Příklad dechových cvičení:
„Nádech (3) – zadržení (3) – výdech:
rychlý výdech (zahříváme si zmrzlé ruce) fázový výdech (sfoukneme tři svíčky na dortu)
dlouhý plynulý výdech (foukáme do letícího peříčka, do bublifuku, na bolavý prst…
dlouhý plynulý výdech spojený s vokalizací na jednom tónu (houkání vlaku), či střídání více tónů (např. střídání 5. a 3. stupně – bim-bam…)
(v závorce jsou uvedeny odpočítávané doby)“
(SYNEK 2004, s. 8)
Tvoření tónu
Lidský hlas/tón tvoří periodické chvění vzduchového sloupce nad hlasivkami. Dále je dotvářen v resonančních orgánech a artikulačním ústrojí. Rozlišujeme rezonanci hrudní (tón rezonuje převážně pod hlasivkami) a hlavovou (tón rezonuje nad hlasivkami v hlavových dutinách). První druh rezonance je typický u dětí pro běžný mluvní hlas, pro zpěv je však žádoucí druhý typ, hlavový. A to zejména proto, že umožňuje dětem zpívat intonačně správně písně s větším rozsahem. K tomu, abychom navodili hlavový tón využíváme zvuků, které děti běžně znají (houkání, mňoukání...) v poloze, kde si už nevystačí s mluvním hlasem (c2 – d2)…. Poté je třeba hlavový tón upevnit. Vhodné jsou slabiky -mu, -nu, -ju. Cvičení provádíme sestupně od zmíněných tónů. Důležitá je při tom uvolněná brada, krk a správné vyklenutí měkkého patra (k tomu nám pomůže představa prozívnutí). K dalšímu nácviku jsou vhodné písně se sestupnou melodií jako například To je zlaté posvícení. Nejprve je cvičíme bez textu (zahoukáním, zamňoukáním…). Písně se vzestupnou melodií v této části zcela vynecháme.
Hlasový rozsah
Práce na rozšiřování hlasového rozsahu je dlouhodobá a musí být systematická.
Hlasová cvičení nás nejen připravují na pěvecký výkon, ale zároveň při nich dochází ke kultivaci hlasu. Začínáme ve střední poloze legátovým uvolněním na jednom nebo menším počtu tónů. Postupujeme monochromaticky (po půltónu) a to oběma směry.
Pro uvolnění je vhodné brumendo, jde o tón zpívaný zavřenými ústy (rty lehce u sebe, zuby mírně od sebe, jazyk dole).
K vyšším i nižším polohám se dostáváme postupně transponováním cvičení ze středních poloh oběma směry. Nikdy hlas nepřepínáme. Zpívat můžeme vokály, slabiky či krátké texty vztahující se k aktuální situaci. Nebo můžeme využít problematickou část písně, která je třeba nacvičit.
Nasazení tónu
Rozlišujeme tři typy nasazení tónu:
měkké – ideální; plynulé rozechvívání hlasivek
tvrdé – nežádoucí; zpravidla emocionální, nekontrolovatelný projev, při kterém dochází k tzv. rázu, prudkému rozražení hlasové štěrbiny
dyšné – také nežádoucí; často následkem únavy/nemoci zůstává hlasová štěrbina nedovřená; může jít i o projev trvalejšího poškození hlasového orgánu
Měkké nasazení nacvičujeme pomocí slabik mon, don, bim, bam na izolovaných tónech opřených o dech na bránici.
Artikulace a vokalizace
Správnost artikulace a vokalizace zásadně ovlivňuje srozumitelnost textu písně i celkový dojem ze zpěvu. Abychom vyslovovali správně, je třeba mluvidla uvolnit různými artikulačními cvičeními, přičemž jde o zpívané jazykolamy:
„Dolar, libra, rubl (vyslov třikrát rychle za sebou).
Osuš si šosy.
Táto, to tato teta tuto tetu tahá.
Strýc Šusta suší švestky.
Kapka kapla, klapka klapla.“
(SYNEK 2004, s.12)
Správně otevřená ústa trénujeme nejlépe před zrcadlem. Dáváme si pozor hlavně na úzké „e“, stažené „u“, ostré „i“, „a“. Oblíbená jsou cvičení, kdy v písni nahradíme ostatní vokály jedním jediným (nejběžnější Holka modrooká – Helke medreeke).
U konsonantů si dáme pozor na sykavky, které vyslovujeme krátce a zřetelně.
Nepolykáme koncovky, ale vyslovujeme je měkce. Konsonanty „n“, „k“, „g“ vyslovujeme jako zadopatrové, konsonant „r“ krátce, přičemž mezi „s“ a „r“ vkládáme neutrální vokál.
Tvary slovesa být vyslovujme bez „j“.
Slovní přízvuk je stejně jako v běžné mluvě pevně na první slabice. Koncové slabiky vyslovujeme měkce, i když vychází na první dobu. Dělení slov na slabiky v písni se může lišit. Při vázaném zpěvu zůstávají všechny slabiky mimo poslední otevřené (např. ma-li- čká).
Hlasová hygiena
dobrá duševní pohoda
větraná, nepřetopená místnost
důkladné rozezpívání
nepřetěžování hlasu (pozor na křik)
v indispozici nezpíváme
výběr repertoáru v souladu s hlasovou hygienou
otužování činí hlas odolnějším
pozor na extrémní teploty (zmrzlina v létě, horký čaj v zimě) a na potraviny namáhající sliznici (slané, kořeněné, …)
včasné rozpoznání hlasových poruch a odeslání k foniatrovi (SYNEK 2004, s. 7-13)
Intonace
Zjednodušeně by se dalo říci, že jde o zpěv z not. U nás je nejrozšířenější intonační metodou totální písňová metoda Ladislava Daniela (metoda opěrných písní). Uplatňují se v ní dva základní principy:
diatonické postupy – vzestup a sestup po sousedních tónech stupnice
volné nástupy – využití opěrných písní (= dobře známé písně, které začínají požadovaným stupněm) k vybavení si prvního tónu melodie a každého tónu po větším intervalu, než je sekunda
Základním předpokladem této metody je schopnost reprodukovat čistě tóny, úryvky a písničky. Postupně procházíme následující fáze:
Rozlišování vysokých a nízkých tónů podle klavíru – hrajeme na klavír vysoké a nízké tóny, děti nám rukou naznačují výšku tónu (oblíbené jsou i představy spojené s pohybem – hluboké, jako medvěd x vysoké, jako myšky). Postupně, jak žáci získávají zkušenosti, rozsah tónů zmenšujeme.
Rozlišování v rámci oktávy tónů vyšších, nižších, stejných – začínáme srovnáváním dvou tónů, postupně tóny přidáváme. Žáci opět ukazují rukou, jak se mění výška tónů.
Nácvik pohybu melodie - na čtyřech základních modelech s významovým textem ukážeme dětem a nacvičíme s nimi, že melodie může stoupat (c1, d1, e1, f1, g1 =
stou-pá na-ho-ru), klesat (g1, f1, e1, d1, c1 = kle-sá zas do-lů) nebo zůstávat na stejných tónech (c1, c1, c1, c1, c1 = stá-le stej-ný tón) (g1, g1, g1, g1, g1 = stá-le stej-ný tón).
Nácvik diatonických postupů = vzestupného a sestupného pohybu melodie po stupnici. Nejprve používáme intonační schody, přičemž učitel naznačuje pohybem ruky pohyb melodie. Zpočátku se pohybujeme mezi prvními třemi stupni, až po nacvičení přidáváme další stupně. Pak přecházíme na notový zápis, nejprve cvičíme v dur (c1, d1, e1, f1, g1, g1, g1 = To je řa-da du-ro-vá + c1, e1, g1, e1, c1 = durový trojzvuk.) a až po zvládnutí také v moll (c1, d1, es1, f1, g1, g1, g1 = To je řa-da mol-lo-vá + c1, es1, g1, es1, c1 = mol-lo-vý troj-zvuk.) Současně s nácvikem diatonických postupů cvičíme i sluchovou analýzu melodie. Žáci nejprve postupy ukazují rukou, později je zapisují pomocí značek, not.
Volné nástupy – písně začínající požadovaným stupněm (opěrné písně) používáme k vybavení si určitého stupně tóniny. Základem úspěchu je dokonalé zvládnutí opěrných písní. Při nácviku postupujeme v pořadí: 1., 5., 3., 8., spodní 5. (základní stupně), 6., 2., 4., 7., spodní 7. (vedlejší stupně, určené pro 2. st. ZŠ).
„1. stupeň Kočka leze dírou (Má maměnka cosi má) 2. stupeň Dívča, dívča laštovička
3. stupeň Maličká sú (Halí, belí...)
4. stupeň Slunečko zašlo (Ondráš, Ondráš…) 5. stupeň To je zlaté posvícení (Skákal pes...) 6. stupeň Ach není, tu není
7. stupeň Pasla som já husku v lese
8. stupeň Zajíček běží po silnici (Ráda, ráda…)
sp. 5. stupeň Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (Bude zima, bude mráz) sp. 7. stupeň Dobře je ti, Janku“
(SYNEK 2004, s. 19)
Rozlišujeme tři fáze nácviku:
konkrétní učitel – udá tóninu a určí stupeň
žáci – zazpívají příslušnou opěrnou píseň a vyvodí požadovaný tón
přechod od konkrétního k abstraktnímu učitel – udá tóninu a určí stupeň žáci – představí si začátek písně, požadovaný tón zazpívají na neutrální slabiku
abstraktní učitel – udá tóninu a určí stupeň žáci – požadovaný tón si vybaví bez opěrné písně (SYNEK 2004, s. 15 – 21)
2.3 Nácvik jednohlasé písně
Jelikož se každý den ve škole snažíme začít písničkou, žáci zpívají rádi. Děti ani vyučující nejsou vyloženě hudebníci, proto na vystoupení převážně nacvičujeme jednohlasé písně.
Poté, co jsme si motivačními aktivitami navodili atmosféru, řekneme si, kterou píseň se budeme učit.
Nácvik jednohlasné písně lze provádět trojím způsobem:
a) Vokální imitací – tzn. nápodobou – dnes ve školství nejběžněji využívaná metoda.
Učitel je žákům vzorem, nápodobou se učí současně text, melodii i přednesové prvky. Nevýhodou je, že mohou opakovat i učitelovy
„zlozvyky“.
Postupně procházíme fáze:
motivace (získání pozornosti, chuti naučit se nové písni)
předvedení písně učitelem (žák získává představu o přednesu písně)
beseda o písni (prostor pro vysvětlení slov a pojmů v písni, zamyšlení nad obsahem)
nácvik písně (podle délky písně žáci opakují po učiteli celou píseň/sloku/či logické části písně; nacvičené části ihned spojujeme;
k další sloce přecházíme až po dokonalém zvládnutí první)
opakování a práce s písní (k písni se vracíme, ideálně nejen v hodinách Hv, postupně zařazujeme např. rytmické nástroje, pohyb,...)
b) Vokální intonací – nácvikem podle notové předlohy - tato metoda vyžaduje soustavný intonační a rytmický trénink. Žák dokáže podle not s minimálním přispěním učitele píseň zazpívat sám.
Postupně procházíme fáze:
analýza notového záznamu (zapsání tóninového klíče, označení volných nástupů, zopakování opěrných písní k volným nástupům, diatonických postupů a rytmických hodnot not)
melodie (uvedení do tóniny kadencí, pomocí diatonických postupů a volných nástupů intonujeme na libovolnou slabiku melodii písně, bez rytmického rozlišení)
rytmus (nácvik rytmu písně pomocí rytmických slabik – tyty-tá- v zápisu žákům neuvádíme)
melodie+rytmus (pomocí rytmických slabik intonujeme melodii písně)
text (doplníme po rytmicko melodickém zvládnutí písně)
doplnění výrazových prostředků (dynamika, agogika, frázo- vání…)
c) Smíšeným postupem – spojení intonace s imitací – objeví-li se v písni neznámý intonační projev, nacvičí jej žáci imitačním způsobem, jinak intonují.
(SYNEK 2004, s. 23-27)
2.4 Pohybový doprovod
Ve shodě s hudbou dochází k rozvoji i pohybových dovedností. Pohyb pomáhá psychickému i fyzickému uvolnění. Je tedy výstižnější hovořit o hudebně pohybové výchově než jen o hudební výchově. Máme štěstí, že můžeme čerpat z živého bohatství folklóru, z děl sběratelů písní, her a tanců. Důkazem toho je stále hojně používané množství dětských lidových říkadel, písní doprovázených pohybem.
Některé písně často samy vybízejí k pohybovému ztvárnění. Většinou jde o jednoduché procítění spojení tělesného a hudebního rytmu. Pokud určité prvky potřebují větší prostor, lze je v rámci mezipředmětových vztahů trénovat v hodinách tělesné výchovy, například jednoduché lidové tance.
Hudebně pohybová výchova obsahuje tři hlavní části:
pohybovou průpravu (základní nácvik, pokyny ke správnému držení těla, důraz na přirozený, účelný, harmonický pohyb)
hudebně pohybovou část (procvičení určitých hudebních úkolů pohybem, plynulý harmonický pohyb s hudbou)
tance, taneční ztvárnění písní, taneční hry (vytvoření pohybové zásoby tanečních kroků, možná improvizace vlastního tance)
Je důležité věnovat se v každém ročníku všem třem částem.
(KULHÁNKOVÁ 2010, s.11-13)
2.5 Nácvik říkadel a básniček
Podle Jaroslava Tomana by pamětné zvládání jednoduchého textu mělo bezprostředně navazovat na jeho interpretaci a zvukový rozbor. Pokud je text náročnější, učí se po logicky uzavřených částech, motivech, obrazech (např. po dvojverších, slokách).
Samotné nacvičování přednesu může probíhat samostatně, po dvojicích, ve skupině.
Běžně je využíván následující postup:
motivace (vyvolání citového zážitku)
analýza, interpretace a aktualizace obsahu (vysvětlení nejasných slov, pojmů, spojení,...)
zvukový rozbor textu (zvýraznění intonace, přízvuku, členění, správné výslovnosti)
poslech učitele, nebo nahrávky s uměleckým přednesem (utvoření představy o celkovém vyznění básně)
usilování o dokonalejší vystižení prožitku (k básni se stále vracíme) (TOMAN 2000, s. 55, 56)
Rytmus básně, říkadla můžeme opět podpořit hrou na tělo (tleskání, pleskání, dupání, luskání), Orfovými nástroji nebo pohybem (jednoduché taneční hry).
2.6 Nácvik dramatizace
Dramatizace je u většiny dětí na 1. stupni oblíbená. Podle Jaroslava Tomana při ní dochází k rozvoji čtenářských dovedností, kultivaci mluveného projevu, rozvoji komunikačních dovedností. Probouzí v dětech přirozenou hravost (slovní i pohybovou tvořivost). Na 1. stupni využíváme texty žákům blízké (jasné, srozumitelné).
V přípravné fázi dramatizace čteme po rolích, abychom zapojili co nejvíce dětí, využíváme i sborové čtení. Pro lepší orientaci v textu přidělené úseky barevně označíme.
Vlastní nácvik má tyto fáze:
osvojení textu (přípravná a interpretační fáze hodiny)
čtení po rolích (soustředění se na výrazné čtení a porozumění uvozovacích vět)
opakované předčítání (postupné zvládání rolí zpaměti a snaha o reprodukci textu)
rozhovor učitele s žáky (pomáhá jim vcítit se do rolí)
pantomimický doprovod (nedílná součást)
spojení pohybu s přímou řečí (rozvíjení výstupů, snaha o improvizaci a postupný vstup do dramatické hry)
Výrobou kulis, kostýmů, maňásků je možno dramatizaci propojit s výtvarnou výchovou a pracovními činnostmi. (TOMAN 2000, s.56-59)
3
Jednotlivá vystoupení během školního roku - rozvoj dovedností, znalostí, postojů žáků a
vyhodnocení.
Předmětem pozorování jsou vystoupení, která jsme realizovali během školních letech 2018/19 a 2019/20. Pro skladbu repertoáru je důležité složení dětí (jak jsou zastoupeny v jednotlivých ročních), proto ke každému školnímu roku vkládám tabulku, ze které se tyto údaje dají vyčíst.
Tab.1: Školní rok 2018/19
1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník
chlapci 4 5 4 1
dívky 3 3 3 1
celkem 7 8 7 2
Hrající na hudební nástroj
1-klavír (začíná)
0 1-klarinet 0
3.1 Posvícení 2018
Jak už jsem se zmínila, minulý rok naše země žila oslavami vzniku Československa, na mnoha místech se sázely lípy a nejinak tomu bylo i v Rychnovku – Zvoli. Jako téma jsme si proto pro své vystoupení zvolili stromy a osobnost T. G. Masaryka. (viz přílohy č. 4,5 a 13-17)
V úvodní motivaci jsme si povídali o Československu, o prvním prezidentovi. O tom, co pro lidi tehdy znamenal nový samostatný stát. Ukázali jsme si dobové dokumenty, fotografie. Kdo měl doma něco z období první republiky, donesl to na ukázku. Povídali
Následovala diskuse, kdo zná jaké básničky a písničky o stromech. Vybrali jsme společně píseň od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Stromy.
Ačkoli je to píseň zpěvná, pravidelná, slabiky odpovídají počtu not, bylo poměrně náročné ji s dětmi nacvičit. Děti měly velké obtíže s intonací a rytmem, proto jsme mohli postupovat jen velmi pomalu. Většina našich žáků je z 1. a 2. třídy a z celé školy hrají na hudební nástroj jen tři (v minulém roce to byli pouze dva), učíme se proto metodou imitační.
Nejprve jsme si pro představu pustili originál písně na youtube, a poté jsme nápodobou pokračovali verš po verši. Když jsme zvládli text, pilovali jsme melodii.
Nakonec jsme určili jednoho žáka, aby nás doprovázel na triangl (úder vždy na konci verše, tzn. po každém 3. taktu).
Vzhledem k náročnosti písně, časovému tlaku blížícího se vystoupení a našemu požadavku na probouzení pocitu vlastenectví jsme nehledali žádnou tématickou báseň, ale paní ředitelka vymyslela pár veršů na téma místa, kde bydlíme a o památné lípě. Ty samy o sobě pro děti složité nebyly a naučily se je rychle.
Tyto tři části jsme propojili dramatizací scénky fiktivního příjezdu T. G. Masaryka do Rychnovka, do části Zvole (kde probíhalo vystoupení). Vycházeli jsme přitom z dobových dokumentů o cestách TGM po Československé republice.
Museli jsme vymyslet aranžmá tak, aby bylo na děti stále dobře vidět a bylo jim rozumět, protože jsme nemohli použít žádnou techniku, to znamená ani mikrofon.
Několikrát jsme měnili místa, odkud měly děti vyrazit a kam se postavit, jejich přesuny jsme omezili na nezbytné minimum. Dobové kostýmy nám zapůjčili ochotníci z Dolan u Jaroměře.
Zkoušeli jsme na různých místech (v tělocvičně, na zahradě). Nevěděli jsme dopředu přesně, kde bude obecenstvo, kde hasiči a kde my. Potřebovali jsme, aby to děti měly natolik zautomatizované, aby je změna místa nerozhodila.
Scénku jsme rozepsali do rolí: T.G.M., podkoní (vede koně pana prezidenta), 2 selky s chlebem a solí, starosta Rychnovka, děvčátko s kytičkou pro prezidenta, občané Rychnovka.
Vystoupení pak mělo tento průběh:
Po společné mši v kostele Sv. Justa jsme průvodem přišli k místu, kde jsme s paní starostkou a dobrovolnými hasiči zasadili lípu. Po proslovu paní starostky se děti rozestavily k vystoupení.
Popis scénky:
Pro lepší orientaci diváků prochází na začátku žákyně s cedulí: T G M ve Zvoli 1918.
Přijíždí Masaryk na koni (koňská hlava na tyčce), podkoní mu vede koně za uzdu.
Zastaví uprostřed před diváky, sestoupí z koně a předá ho podkonímu.
Občané volají: „Tatíček Masaryk!“
Přichází starosta s děvčátkem. Starosta: „Dobrý den, pane prezidente, vítáme Vás v Rychnovku a ve Zvoli.
Děvčátko předává květiny: „Tady pro Vás pane prezidente, kytička.“
TGM: „Děkuji.“
Přistupují selky s chlebem a solí: „Vítáme Vás!“
Prezident ochutnává chléb se solí.
TGM: „Zdravím všechny občany Rychnovka a Zvole ve svobodné zemi, Československu.“
Občané odpovídají společnou recitací:
„Naše malá republika, ať nám tady hezky vzkvétá.
Na vesnici, ve městě,
Krásnou zemi tady máme, pěkně si ji uchováme.“
TGM nasedá na koně, zamává a odjíždí, občané volají: „Na shledanou!“
Před publikem prochází žák s cedulí: O 100 LET POZDĚJI.
Následuje píseň Stromy a produkce končí krátkými verši o lípě.
„Stojí lípa památná, na rozcestí, na rozhraní.
Předkům byla posvátná, ať tu lípu každý chrání.“
Celkově příprava i realizace vystoupení naplnily náš výchovně-vzdělávací cíl.
Rozvoj dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země:
Dětem se podařilo dostatečně nahlas přednést repliky svých rolí tak, aby text zůstal pro diváky srozumitelný a jejich pohyb v rámci představení působil přirozeně.
Děti byly schopné stručně povyprávět o prvním prezidenti Československa.
Dokázaly vysvětlit pojem domov.
Společným zasazením stromu se znásobil pocit vzájemnosti.
Co se týká sestavení programu, příště bych se vyvarovala takto náročné písni. I přes čas a úsilí, které jsme jí věnovali se nám nepodařilo zazpívat ji čistě.
3.2 Vánoční vystoupení 2018
Program vánočního vystoupení sestavila z praktických důvodů paní vychovatelka.
V loňském školním roce měla částečný úvazek i ve školce, se kterou jsme společně program nacvičovali, tak měla dobrý přehled o tom, jak pokračuje nácvik v obou školách.
Motivaci jsme uvedli povídáním o blížícím se adventu. Na počátku byla myšlenková mapa a v ní vše, co děti napadlo v souvislosti s adventem. Další den jsme se bavili o zvycích a tradicích vánočních svátků. Zajímaly nás nejen všeobecně obvyklé věci, ale i speciality vesnice (tradiční vánoční koncert v kostele zvolských Činčil) a jednotlivých rodin (např. návštěva divadla a adventních trhů v Praze). V rámci anglického jazyka jsme porovnávali, jak trávíme Vánoce v Čechách a jak je slaví v Británii.
V další fázi jsme si přečetli vánoční příběh z dětské bible, připomněli jsme si křesťanské kořeny naší země. Zároveň jsme zmínili, že pro křesťany jsou nejvýznamnějším svátkem Velikonoce a ne Vánoce oproti ateistickému světu.
S dětmi jsme si povídaly, jak by chtěly, aby představení vypadalo. Některé měly v předchozím roce možnost zhlédnout v Jaroměři živý betlém, líbilo se jim to, a tak jsme si řekli, že bychom to mohli také nacvičit. Také je napadlo, že bychom mohli upéct perníčky, které bychom na závěr vystoupení rozdali divákům.
Pro vystoupení bylo třeba nacvičit společné koledy s MŠ: Nesem Vám noviny, Jak jsi krásné neviňátko a Tichá noc. Školní děti se učily od Miloše Kratochvíla báseň Cukroví a školka od Michala Černíka báseň Kapr ve vaně. Společně pak se pak všechny děti učily od Michala Černíka báseň Těšení. (viz příloha č. 2)
Nejprve jsme začali s nácvikem koled v rámci hodin hudební výchovy. Zjistili jsme, že většina dětí umí od každé z nich první sloku. Bylo tedy potřeba docvičit ostatní sloky.
Učili jsme se metodou imitační. Nesem Vám noviny šla nejlépe, děti ji nejvíce znaly a dělaly jen drobné intonační chyby, velice brzy jsme píseň mohli doprovázet s pomocí trianglu a činelek (¾ takt, úder na každou první dobu).
U písně Jak jsi krásné, neviňátko byl trochu problém s rytmem v místě „před tebou
tleskání zvolili doprovod na tamburínu (opět na 1. a 2. dobu 2/4 taktu). Tuto koledu jsme se rozhodli zdramatizovat, tedy udělat na ni živý Betlém. Určili jsme role: Marii, Josefa, 2 anděly, pastýře, sedláka, selku a muzikanty. Marie s Josefem stojí nad jesličkami, po boku mají anděly. Na slova „Jak si krásné neviňátko...přichází pastýř s beránkem v náručí, sedlák s kožemi a selka s mlékem, poklekají a podle toho, jak jde text, pokládají dary před Ježíška. Na sloku „A co mi ti nuzní dáme...“ hrají ostatní děti muzikanty a předvádějí hru na různé nástroje (dudy, flétny, housličky…).
Co se týká aranže místa, nacvičovali jsme před kostelem pod katalpou, ale počasí nás donutilo vystupovat uvnitř v kostele. Byl to trochu oříšek, abychom se všichni vešli na prostranství před oltář, ale nakonec jsme se poskládali. Uprostřed stály jesličky s Ježíškem, které jsme si vyrobili při hodině výtvarné výchovy. Školní děti stály nalevo od jesliček, děti ze školky napravo.
Průběh samotného vystoupení:
Sešli jsme se odpoledne v kostele sv. Justa (kostýmy a rekvizity jsme si vzali s sebou), společně s rodiči a ostatními občany obce jsme vyslechli koncert Zvolských Činčil.
Po jeho skončení se děti rychle navlékly do kostýmů, a začali jsme vystoupení básničkami Těšení, Cukroví a Kapr ve vaně. Rozdali jsme Orfovy nástroje a zazpívali první koledu Nesem Vám noviny. Bylo úžasné, že se rodiče přidali a zpívali s námi. Následoval živý betlém na Jak si krásné, neviňátko a zakončili jsme koledou Tichá noc. Po představení děti rozdávaly napečené perníčky a zvaly rodiče na teplý čaj do školy a vánoční minijarmark svých výrobků.
Příprava i realizace vystoupení naplnily náš výchovně-vzdělávací cíl. Rozvoj dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země:
Děti dokázaly popsat historii Vánoc.
Při recitaci i zpěvu srozumitelně artikulovaly.
Našly si recept, připravily těsto a vykrájely i ozdobily perníčky.
Společnou návštěvou koncertu a závěrečným posezením s jarmarkem se znásobil pocit vzájemnosti.
Programu celkově nebyl tak náročný, větší práci dala příprava jarmarku.
3.3 Masopust 2019
Každoročně masopustní vystoupení propojuje nějaké téma. Pro rok 2019 jsme zvolili téma muzikantů. V průběhu ledna jsme začali shánět písničky a básničky. S dětmi jsme si vyprávěli o tom, co to vlastně masopust je, jak vznikl (jak bylo vytvořeno slovo masopust).
Povídali jsme si, kdo dodržuje půst a proč. Připomněli jsme si křesťanský liturgický rok.
Protože jde opět o společné vystoupení s mateřskou školou, bylo třeba se domluvit.
Mateřská škola si připravila dvě lidové básničky (Muzikanti, co děláte? a Tydli fidli bumtarata) doprovázené pohybem a tanečkem. Jinak zpívala s námi.(viz příloha č. 3)
Pilířem programu byly osvědčené písně My jsme se k Vám přišli ptáti ve 2/4 rytmu a V dobrém jsme se sešli ve 4/4. Děti je znaly už z loňského roku, tak jsme se je nemuseli učit. Přidali jsme písničky Já jsem muzikant , Okolo Frýdku cestička (obě v 2/4 rytmu) a Masopustní průvod (4/4 rytmus). Pro první z nich jsme vybrali 4 děvčata, které zpívala nejjistěji a ta předzpěvovala „Já jsem muzikant...“, ostatní děti jim odpovídaly „My jsme muzikanti...“ Slova písně jsme doprovázeli pohybem naznačujícím hru na nástroj podle textu. Největší obtíže nám činilo sehrát pohyb se zpěvem (děti se soustředily buď na jedno nebo na druhé). Písničku Okolo Frýdku cestička jsme se vlastně učili už na podzim, kdy jsme si upravili text na naši školu. Tentokrát jsme se vrátili k textu původnímu. Museli jsme secvičit náš zpěv a taneček dětí z MŠ, který si připravily. Nakonec jsme kvůli nim písničku zpívali v pomalejším rytmu. Nejvíce práce nám dala písnička Masopustní průvod, protože byla pro děti zcela nová. Nejprve jsme se nápodobou učili pouze první sloku a teprve, když ji děti zvládly i s rytmickým doprovodem dřívek (každá 1. a 3. doba), činelek (každá 1. doba) a trianglu (začátek každého verše – řádku), přidali jsme sloku druhou.
Dále jsme vybrali lidové říkanky tematicky spjaté s muzikanty: Masopust, U muziky (tu jsme rozdělili na dvě části), Král, král na dudy hrál, Sedí Honza pod duben, Zahraju si na trumpetu. (viz příloha č. 3)
Děti recitovaly ve skupinkách po 4-6 dětech. Do skupin jsme je přiřadili podle věku (mladší děti recitovaly jednodušší a kratší verše a starší děti delší). V básničkách jsme
srozumitelností textu. Pro děti bylo obtížné zároveň „hrát na nástroj“ a recitovat, bylo je špatně slyšet. To se nám ale častým zkoušením podařilo odstranit.
Jednou z věcí, kterou bylo potřeba vyřešit, bylo odkládání si či vyzvedávání si nástrojů dětmi během vystoupení. Nakonec jsme s sebou vzali nůši, do které jsme nástroje průběžně ukládali.
Dětmi nejoblíbenější částí nacvičování je výběr a výroba masek. Pověděli jsme si, které jsou tradiční lidové masopustní masky a proč. K tomu jsme ještě připojili povídání o tom, jaké jídlo patří na masopustní stůl, abychom se domluvili, co si pro diváky připravíme. Nakonec děti dostaly za úkol, podívat se doma po nějaké masce a přinést ji do školy. Poslední dvě zkoušky s MŠ už proběhly v maskách. Den před masopustem jsme s dětmi zadělali těsto na koblížky, abychom měli co rozdávat. Společné pečení, smažení jsme využili i pro miniprojekty: mladší děti pracovaly s časovou posloupností pohádky O koblížkovy, kterou nakonec zdramatizovaly a zahrály starším kamarádům a starší děti se zabývaly popisem pracovního postupu a výsledkem jejich práce byla masopustní minikuchařka.
Průběh vystoupení:
Odpoledne jsme se sešli před školou, děti i my jsme se oblékli do masek. Rodiče, kteří neměli masku, dostali od dětí masopustní čepice z papíru, které děti vyráběly.
Vytvořili jsme průvod. Paní asistentka hrála na kytaru, zpívali jsme a šli jsme vesnicí na náves ve Zvoli. Ten, kdo nebyl v průvodu, mával dětem z okna.
Před hasičskou zbrojnicí se děti seřadily, MŠ zarecitovala Tydli fidli bumtarata a my jsme zazpívali My jsme se k Vám přišli ptáti. Slova písně děti doprovázely pohybem.
Na slova „tancovati“ daly ruce v bok, houpaly se v kolenou a natáčely se do stran.
Na slova „zazpívati“ pokrčily ruce a pohybem prstů proti palci naznačovaly povídání.
Na slova „zadupati“ s radostí dupaly. Poté paní ředitelky ZŠ i MŠ žádaly paní starostku o povolení veselit se. Když jim jej paní starostka udělila, děti z MŠ spustily Muzikanti, co děláte?
Následovala písnička Já jsem muzikant, recitace Masopust a opět písnička Masopustní průvod. V průběhu písně jsme se snažili reagovat na text - Využili jsme toho, že dva chlapci se ve volném čase věnují parkuru, a tak dostali za úkol během písničky
(každý z jedné strany) metat salta a hvězdy v prostoru mezi dětmi a diváky. Na slova „...a kobylka řehtá...“ procválal před diváky na koni (hlava s tyčí) jiný chlapec. Děvčata udělala krok vpřed a zatočila se na „Tancovala každá noha...“ a na „...u sousedů medvědovi dali lívanec.“ vyběhl před diváky medvěd a zakousl se do našeho koblížku.
Mladší děti zarecitovaly Král, král na dudy hrál, Sedí Honza pod dubem a Zahraju si na trumpetu a přišla na řadu MŠ s tanečkem na píseň Okolo Frýdku cestička. Starší děti přednesly U muziky a byl tu závěr s písničkou V dobrém jsme se sešli. Tuto píseň jsme doprovodili pohybem tak, že na první sloku utvořila kolo MŠ, na druhou sloku jsme kolem ní utvořili kolo my – obě kola se pohybovala proti sobě (každé v opačném směru). Na třetí a čtvrtou sloku jsme obě kola rozpojili, vytvořili hady a šli zapojit diváky. Po skončení písničky, se děti opět seřadily, uklonily a děvčata šla s košíčky rozdávat koblížky. Děti měly od obce přichystané ve zbrojnici drobné občerstvení.
Vystoupení naplnilo výchovně-vzdělávací cíl. Rozvoj dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země:
Děti dokáží vysvětlit původ slova masopust. Vědí, jaké zvyky jej provázejí.
V maskách se dokázaly „odvázat“ a dělat taškařice coby doprovod písní a básniček. Tím mělo vystoupení mnohem srdečnější ráz.
Měly radost z obdarování dospělých vlastními koblížky, čímž si upevnily pocit sounáležitosti.
A v neposlední řadě zvládly zřetelně recitovat i čistě zazpívat. Závěrečné
„kolo“ malinko popletly (zapomněly se včas pustit a vydat mezi diváky), ale to všeobecnému veselí neuškodilo, ba naopak.
3.4 Zahradní slavnost 2019
Přípravy na zahradní slavnost započaly začátkem května. Protože se děti naučily v hudební výchově pěkné písničky o zvířatech, stanovili jsme jako téma první části
Výběr písní jsme tentokrát nechali na dětech. Na flipchart jsme psali názvy písniček o zvířatech, na které si děti vzpomněly. Podmínkou bylo, že musí mít alespoň tři sloky.
Písničky jsme očíslovali a postupně si je zazpívali. Pak děti dostaly papírky, aby na ně napsaly tři písničky, které se jim nejvíce líbí. Své lístečky házely do krabice (při té příležitosti jsme si připomněli, co to jsou volby a jak probíhají). Zvítězily písničky Pět minut v Africe (2/4 takt, od Jiřího Žáčka a Pavla Jurkoviče), Svátek zvířat (4/4 takt, od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka) a Beruško, půjč mi jednu tečku (4/4 takt, od Pavla Kováče). Všechny tři písničky děti znaly z hudební výchovy, ale bylo třeba je docvičit.
Hlavně s písničkou Pět minut v Africe měly problémy s rytmem a to v 1., 3. a 7.taktu, kde je prodloužená osminová nota na 1a1/2 doby a následuje nota šestnáctinová. Tato místa bylo potřeba pečlivě projít a neustále je dětem při každé zkoušce připomínat.
Novou písničkou byla píseň Každá škola má svůj konec od Jiřího Žáčka a Pavla Jurkoviče ve 2/4 taktu. Originál je psaný v tónině F dur a začíná notou c1. Pro děti to bylo dost vysoko, bylo třeba píseň transponovat do tóniny D dur, kde píseň začíná sice velmi nízko notou a, ale zbytek se jim zpívá mnohem lépe. Píseň jsme se učili nápodobou po jednotlivých verších.
Co se týká výběru básniček. Pro starší děti jsem se nechala inspirovat četbou vlastního syna, který zrovna četl básně od Miloše Kratochvíla, zaujaly mne básně Bajka a Věrný škrtič. Když jsem je dětem přečetla, souhlasily s mým výběrem. Domluvili jsme se, že se každý z nich naučí jednu sloku. Děvčata si rozdělila Bajku, chlapci Věrného škrtiče. Nacvičili jsme to tak, že si recitující děti stouply do řady, a tak jak recitovaly za sebou, předávaly si plyšovou hračku (hada – chlapci, kosa – dívky).
Mladší děti projevily zájem zahrát nějakou krátkou pohádku. Vybrali jsme říkanku Polámal se mraveneček od Josefa Kožíška. Žáci druhého ročníku se chopili recitace, říkanku znali, jen bylo třeba dovysvětlit a dopilovat některá slova a mezi žáky prvního ročníku jsme rozdali role: polámaný mraveneček, 4 mravenci u postýlky, 5. těšící mravenec a doktor. Herci si sami připravili kostýmy (tykadla z drátků, lékařský kufřík).
Jelikož je zahradní slavnost jakýmsi vyvrcholením školního roku, měly by děti ukázat, co se naučily, zařadili jsme i anglickou píseň Animal song. Poslechli jsme si ji na youtube. Nejprve jsme se museli naučit správně vyslovovat všechna slovíčka a poté jsme se píseň učili nápodobou, pomalu po jednotlivých slokách.
S žáky čtvrtého ročníku jsme se chtěli rozloučit nejen písní Každá škola má svůj konec, ale spolužáci ze třetího ročníku pro ně vyráběli několik týdnů komiksový plakát.
Děvčata pro dívku, kluci pro chlapce. Podmínka byla vytvořit příběh, ve kterém by všichni spolužáci vystupovali. Děti dostaly k dispozici fotografie hlaviček spolužáků, tělíčka a pozadí musely dokreslit sami.
Odcházející děti zase naopak připravily pro ostatní děti ze školy hru Riskuj. Otázky si nachystaly z okruhů témat: Naše škola, Dopravní značky, Zvířata. Vyrobily si pro tuto příležitost velkou polystyrenovou nástěnku, kam připevnily názvy kategorií a otázky.
Nachystaly si lístečky se jmény dětí, aby je mohly rozlosovat do týmů. Také si zajistily ceny nejen pro vítězné družstvo, ale i drobnost pro ostatní zúčastněné.
Na závěr slavnosti jsme si připravili pro všechny, včetně rodičů, workshop. Rádi bychom předělali naši školní zahradu, a tak jsme nachystali pár aktivit, které nám pomohly vytvořit si představu, jak by naše zahrada mohla vypadat a k čemu všemu by mohla sloužit.
Zahradu jsme s dětmi vyzdobili nafukovacími balónky, rozmístili jsme malované obrázky afrických zvířat, nachystali jsme lavice pro diváky a stoly pro občerstvení.
Průběh vystoupení:
Začali jsme první slokou písně Svátek zvířat. Starší děti připravily rekvizity pro následující scénku prvňáčků Polámal se mraveneček. První a druhá třída zazpívala Beruško, půjč mi jednu tečku (první 3 sloky). Píseň přitom doprovázeli pohybem:
„...jednu tečku...“ pravou rukou ukazují 1 a mávají s ní do rytmu
„...na zadečku...“ plácají se po zadečku
„…napsat...“ předvádějí psaní vlnitým pohybem ruky zleva doprava
„...nepletou...“ oběma rukama kroutí v záporné gestu
„...tulipaní...k sobě klaní...“ bradu do dlaní a uklání se na jednu a na druhou stranu
„Sedí...“ sednou si na bobek
„...v lese stojí...“ postaví se
„...straší...“ pokrčené ruce před sebou a otvírají a zavírají dlaně
„...sám bojí.“ zkřížené ruce na prsou a pohybují rameny na jednu a na druhou stranu Následují dvě básničky od Miloše Kratochvíla, které recitují jednotlivě po slokách děti ze 3. a 4. třídy. Dívky recitují Bajku a chlapci Věrného škrtiče. Navazuje anglická píseň Animal song. Zpívá 2.-4. ročník a první ročník předvádí pohybem jednotlivá zvířátka, která v písni zazní.
klokan poskoky snožmo na místě
slon jednou rukou si drží nos, druhou protáhnou vzniklým okénkem a mávají jako chobotem
chřestýš stojí rovně s připaženýma rukama a třesou se ze strany na stranu pelikán rukama mávají jako křídly
koala lehnou si na trávu, složené ruce pod hlavou a předstírají spánek Na závěr písně zazní budík a nejmenší holčička z první třídy zavolá „wake up“
Zvířecí pásmo uzavírá písnička Pět minut v Africe. Starší děti píseň doprovázejí na dřívka (hrají na každou notu). Zpívají 1.,5. a 6. sloku a závěrečný refrén jsme si upravili:
„Čáry, máry, ententýky, vracíme se domů zpátky, přidržte si čepice, zamáváme Africe.“
Závěrečná část slavnosti je věnována rozloučení se čtvrtým ročníkem. Oba žáci 4. ročníku tvoří první řadu. V druhé řadě stojí třetí ročník a ve třetí řadě první a druhý společně. Děti se chytnou kolem ramen a zpívají Každá škola má svůj konec. Kývají se v pomalém rytmu ze strany na stranu. Na závěr na slova „Na shledanou!...“ se žáci čtvrtého ročníku otočí ke spolužákům a vzájemně si mávají.
Po písničce promluvila paní ředitelka, popřála dětem, aby se jim v nové škole líbilo a předala jim dárky. Zároveň uvedla hru, kterou si odcházející děti pro své spolužáky připravily. Jak už jsem ve své práci zmínila dříve, šlo o hru Riskuj. Po skončení hry
následoval workshop, kdy jsme všichni společně vymýšleli, jak by mohla v budoucnu vypadat naše školní zahrada.
Vystoupení spolu s workshopem naplnilo výchovně-vzdělávací cíl. Rozvoj dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země:
Děti předvedly, že umí nejen zazpívat nahlas a čistě písničku, srozumitelně zarecitovat básničku, ale i zahrát krátkou scénku.
Naučily se anglickou píseň zpívat se správnou výslovností.
Uvědomily si, že v životě všechno jednou končí, že každý z nich bude muset po čtvrté třídě odejít na jinou školu. Zároveň se jim tím ale otvírají nové možnosti.
Žáci prvního ročníku zažily poprvé na vlastní kůži další z tradic naší školy.
Pocit sounáležitosti jsme podpořili tím, že si děti pro sebe navzájem na rozloučenou něco připravily.
Společným workshopem se děti naučily pracovat s plánem zahrady, společně promýšlet, plánovat a vyhodnocovat další kroky. Dokázaly naslouchat názorům druhého.
Tab. 2: Školní rok 2019/20
1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník
chlapci 6 4 5 4
dívky 5 3 3 3
celkem 11 7 8 7
Hrající na hudební nástroj
1-klavír (začíná)
1-klavír 0 1-klarinet
3.5 Posvícení 2019
V letošním školním roce jsme si vybrali téma školy a osobnosti J. A. Komenského, jehož výročí nás na jaře roku 2020 čeká (350 let od úmrtí).
Motivace probíhala podobně jako u minulého posvícenského vystoupení. Využili jsme k tomu krátkého videa o JAK z projektu Staleté kořeny. Pustili jsme jej bez nadpisu a děti měly hádat o koho jde. Řekli jsme si, že bychom to mohli zkusit zahrát pro rodiče jako scénku a oni by také hádali, koho jim představujeme.
Rozepsala jsem scénku tak, že jeden chlapec představoval JAK a ostatní děti k němu přicházely, podávaly mu různé rekvizity související s jeho životem a každý o něm řekl jednu větu. Jednotlivé věty a jejich rozdělení mezi děti vyžadovalo důkladné promyšlení vzhledem k tomu, že deset žáků z třiceti tří má nějakou vadu řeči. Nejčastěji se jedná o špatnou výslovnost hlásek „r“, „ř“ a „s“.
Samotná práce na nácviku byla velmi zajímavá. V přípravné fázi jsme si museli spoustu slov vyjasnit. Obzvláště věta Komenského k obecenstvu: „Všeliké kvaltování toliko pro hovado jest dobré.“ měla u dětí a následně i rodičů velký úspěch, ale vyžadovala objasnění.
Dále bylo nutné popsat si situaci před a po bitvě na Bílé hoře, uvědomit si, že jde opravdu o osobnost, kterou znají ve světě a proč. Rozebírali jsme, čím byl JAK tak výjimečný.
Oproti loňskému vystoupení, kdy jsme nejprve vybrali píseň a scénka měla za úkol propojit jednotlivé části představení, teď byla dramatizace středem našeho vystoupení a naopak ji bylo třeba doplnit písničkou a recitací.
Zůstali jsme u tématu škola. Vypůjčili jsme si melodii lidové slezské písničky (od Těšína) Okolo Frýdku cestička, protože ji děti dobře znají a neměli jsme tedy potíže s jejím nácvikem. Paní ředitelka na ni napsala slova.
Text písně Okolo školy cestička
1. Okolo školy cestička, okolo školy cestička a na ní se zelená a na ní se zelená travička.
2. Chodívám po ní každý den, chodívám po ní každý den.
Vesele jdu do školy, vesele jdu ze školy, každý den.
3. Učím se číst a počítat, učím se číst a počítat.
Až to budu všechno umět, až to budu všechno umět, pohoda.
4. Přijďte se na nás podívat, přijďte se na nás podívat.
Uvidíte všude radost, uvidíte všude radost z učení.
Třída 1 (první a třetí ročník) pak recitovala:
Jiří Žáček Do školy
„Vlaštovičky letí pryč.
Bylo léto - a už není.
Honem, hlavo, teď se cvič - dáme se zas do učení!“
Šottnerová D., 2006. Léto a podzim,. Olomouc: Rubico. ISBN 80-7346-066-1. (s. 75)
Třída 2 (druhý a čtvrtý ročník) recitovala:
Jan Krejčí Úkoly
„Čuník přišel ze školy a hned píše úkoly.
Z kopečka i do kopečka, čárka, kaňka, kaňka, tečka.
Z pera prší na stránky inkoustové přeháňky.“
Kosová J., Řeháčková A., 2008. Český jazyk: pro 2. ročník základní školy. Plzeň: Fraus. ISBN 80- 7346-066-1. (s. 11)
A společně pak všechny děti recitovaly:
Jaromír Nohavica Co děláme o přestávce
„Co děláme o přestávce?
Hrajeme si na hlodavce.
Hlody, hlody do svačiny, nacpeme se vitamíny.
Co děláme po přestávce?
Hrajeme si na zvědavce.
Zvěda, zvěda, zvědaví, čtení, psaní, počítání nacpeme si do hlavy.“
Jaromír Nohavica - Co děláme o přestávce (básnička). Lyricon.net [online]. Czech republic: Lyricon, 2005 [cit. 2020-03-18]. Dostupné z:
https://www.lyricon.net/texty-pisni/jaromir-nohavica/tri-cunici/co-delame-o-prestavce-basnicka
Opět bylo potřeba vymyslet a nacvičit, jak budou děti rozestavěné, jakým způsobem se budou přeskupovat, aby to nepůsobilo rušivě. Kostým, který potřeboval představitel JAK, jsme vyrobili sami, stejně jako potřebné rekvizity.
Tentokrát jsme měli zapůjčený přenosný mikrofon a reproduktor se zesilovačem.
Většina dětí nikdy do mikrofonu nemluvila, proto jsme se museli věnovat i tomu, jak si mikrofon podat, jak jej držet, jak do něj mluvit. Bylo třeba děti zpomalovat, protože měly tendenci mluvit rychle a pak jim nebylo rozumět.
I toto naše vystoupení naplnilo výchovně-vzdělávací cíl. Rozvoj dovedností, znalostí a postojů žáků k tradicím a historii naší země:
Před nácvikem sice každý z žáků někdy o JAK slyšel, ale málokdo o něm něco skutečně věděl. Po měsíci práce spojené s jeho životem už o něm dokáží podat informace a mnozí jsou dokonce hrdí na to, že jsou Češi, stejně jako on.
Melodie i básničky byly vzhledem k náročnosti secvičení dramatizace vhodně zvoleny, nedošlo tedy k žádným obtížím při jejich nácviku. Při samotném vystoupení nebyly slyšet žádné intonační problémy. Délka představení s ohledem na 11 prvňáků a jejich ještě nevytrénovanou pozornost byla
4 Závěr
Veřejná vystoupení, která jsou jako v našem případě součástí života obce, by bylo škoda chápat jen jako prosté předvádění nacvičeného. Když využijeme celého potenciálu těchto setkání obyvatel, obohatí to nejen žáky, ale i celou komunitu.
Studium odborné literatury i analýza jednotlivých vystoupení potvrdily, že celý proces přípravy i samotná veřejná produkce jsou výbornou příležitostí, jak podpořit u dětí pocit sounáležitosti, vlastenectví, lásky a empatie k lidem i k místu, kde žijí.
Abychom dosáhli u žáků celkového osobnostního rozvoje (dovednostního, znalostního i postojového k tradicím a historii naší země), je dobré tyto akce pojmout komplexně. Velmi důležitá je samotná příprava učitele. Je třeba promyslet všechny aspekty. To znamená prostudovat historické pozadí události, ke které se vystoupení váže.
Snažit se najít něco typického pro danou obec, vypátrat nějakou osobnost s místem spjatou… něco s čím se žák může identifikovat.
Také je dobré zařadit v rámci motivace nějaké konkrétní související zvyky, které si děti mohou společně vyzkoušet. Popřípadě, když samy něco takového znají, aby se podělily s ostatními. Osvědčilo se, když jsme si sami tradici zavedli (v našem případě to bylo například „Chodit zalévat lípu, kterou jsme zasadili.“ - když jdou rodiny na procházku, jsou už zvyklé vzít s sebou láhev vody.) .
Ohledně výběru písní, básní, textu se vyplatí důkladné promyšlení, zvážení schopností dětí i svých jako učitele. Předejde se tak vnitřními zklamání (žáků i pedagoga).
Je lepší začít něčím lehčím a zjistit, že si mohu dovolit něco složitějšího (mohu pak stávající věc ještě „vyšperkovat“) než naopak.
Velkou roli hrají také kostýmy i tady se vyplatí o tom více přemýšlet. Každý chce kostým (pro děti je to zábava), ale každý chce na veřejnosti vypadat dobře. Tady je důležité být trochu psycholog, protože každé dítě to cítí jinak. Většinou se cítí dobře v tom, co samo navrhne. Znamená to nechat je se podílet nejen na tvorbě kulis a doplňků, ale i na shánění či vytváření kostýmů.
Pro mě osobně nejpřínosnější myšlenkou je: Oprostit se od pocitu, že nemohu dostatečně nacvičovat, trénovat. Strach, že „neprobereme“ to, co máme, nás svazuje.
