VICTIMS ISTIC CREATION OF THE TEREZÍN´S THE REFLEXION OF HOLOCAUST IN ART REFLEXE HOLOCAUSTU VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ TEREZÍNSKÝCH OBĚTÍ Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Katedra filosofie

Studijní program: SPECIALIZACE V PEDAGOGICE Studijní obor: NJ - HU

REFLEXE HOLOCAUSTU VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ TEREZÍNSKÝCH OBĚTÍ

THE REFLEXION OF HOLOCAUST IN ARTISTIC CREATION OF THE TEREZÍN´S

VICTIMS

Bakalářská práce: 13–FP–KFL–224

Autor: Podpis:

Anna JIRÁNKOVÁ

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc.

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

67 0 25 0 26 0

V Liberci dne: 24.06.2013

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Reflexe holocaustu ve výtvarném umění terezínských obětí Jméno a příjmení autora: Anna Jiránková

Osobní číslo: P09000721

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé

bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 24.06.2013

Anna Jiránková

(5)

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla vyjádřit velké poděkování vedoucímu mé práce, Prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc., za jeho cenné rady a odborné vedení. Zároveň bych ráda poděkovala zaměstnancům Památníku Terezín, zejména paní Ivě Gaudesové, za umožnění nahlédnutí do sbírky poválečného umění a poskytnutí obrazových materiálů.

V neposlední řadě patří mé velké díky rodině, která mě podporovala po dobu tvůrčí činnosti i celého studia.

(6)

Anotace

Cílem této bakalářské práce je zjistit, jakým způsobem byl holocaust reflektován ve výtvarných dílech terezínských obětí. Časově je práce soustředěna na období druhé světové války. První část je věnována základní charakteristice pojmu holocaust, příčinám jeho vzniku a hlavním tvůrcům. Druhá část se zabývá historií města Terezín od jeho zrodu až po přeměnu na vojenskou věznici. Závěrečná část mapuje všechny formy výtvarné činnosti v Terezíně a objasňuje důvody jejich vzniku. Zaměřuje se především na tvorbu předních terezínských malířů, jejichž vybraná díla znázorňují různá pojetí židovské tragédie. Konec práce zachycuje výtvarnou činnost terezínských dětí.

Klíčová slova

holocaust, ghetto Terezín, výtvarné umění, terezínští malíři, dětská tvorba

(7)

Annotation

The aim of this bachelor´s work is to find out in which way the holocaust was reflected in artistic creation of the Terezín´s victims. Chronologically the work is focused on the period of the second world war. The first part is devoted to the essential characteristic of a term of holocaust, the reason of its origin and the main creators of it. The second part deals with the history of the town Terezín from its foundation to its conversion in a military prison.

The final part surveys all the forms of the artistic activity in Terezín and makes clean what reasons led to this initiative. It focused first of all on the creation of the most important Terezín´s painters whose selected works represent various approach of the Jew tragedy.

The end of this work handles the artistic activity of Terezín´s children.

Key words

holocaust, ghetto Terezín, art, Terezín´s painters, children´s creation

(8)

OBSAH

ÚVOD ... 7

1. HOLOCAUST ... 9

1.1HOLOCAUSTV OBECNÉMPOJETÍ ... 9

1.2PŘÍČINAHOLOCAUSTU ANEB HITLEROVA MESIANISTICKÁ DARWINISTICKÁ RASOVÁ VYHLAZOVACÍ VRAŽDA ... 9

1.3TVŮRCIHOLOCAUSTU ... 10

1.3.1 Adolf Hitler ... 10

1.3.2 Reinhard Heydrich ... 11

1.3.3 Adolf Eichmann ... 11

1.3.4 Heinrich Himmler ... 12

1.4KONEČNÉŘEŠENÍ ANEB FYZICKÁ LIKVIDACE Ž^IDŮ ... 13

1.5GHETTA ... 14

2. GHETTO TEREZÍN ... 16

2.1K HISTORIITEREZÍNA ... 16

2.2ODVOJENSKÉPEVNOSTIK POLITICKÉMUVĚZENÍ ... 17

2.3KULTURAV TEREZÍNSKÉMGHETTU ... 18

3. VÝTVARNÉ UMĚNÍ TEREZÍNSKÉHO GHETTA ... 21

3.1KRESLÍRNATECHNICKÉKANCELÁŘE ... 22

3.2OFICIÁLNÍTVORBA ... 23

3.3 UMĚNÍ JAKO FORMA ODPORU ... 25

3.4AFÉRATEREZÍNSKÝCHUMĚLCŮ ... 26

3.5DOKUMENTÁRNÍTVORBA ... 28

3.6PORTRÉTNÍTVORBA ... 29

3.7TVORBAUŽITÉHOCHARAKTERU ... 31

3.8NEJVÝZNAMNĚJŠÍTEREZÍNŠTÍMALÍŘI ... 32

3.8.1 Bedřich Fritta (Fritz Taussig) ... 33

3.8.2 Leo Haas ... 38

3.8.3 Otto Ungar ... 41

3.8.4 Ferdinand Bloch ... 44

3.8.5 František Petr Kien ... 47

3.8.6 Karel Fleischmann ... 51

3.9OSTATNÍVÝTVARNÍUMĚLCIGHETTA ... 55

3.10VÝTVARNÁTVORBADĚTÍ ... 58

ZÁVĚR... 63

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 65

SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH ... 67

(9)

ÚVOD

Nedaleko severočeských Litoměřic leží menší město Terezín, rozkládající se v oblasti zvané Terezínská kotlina na levém břehu řeky Ohře. Město s nepříliš dlouhou historií, zato však neblaze proslulé pro svou tragickou úlohu, kterou sehrálo za druhé světové války. V roce 1780 zde nechal císař Josef II. založit vojenskou pevnost na obranu země proti pruským vpádům. V roce 1790 byl pevnostní komplex dokončen. Skládal se z velké pevnosti, jejíž součástí bylo i město, malé pevnosti a dvou pevnůstek. Pevnost postupně ztratila význam jako vojenský opěrný bod, sloužila však nadále vojenským potřebám, přičemž malá pevnost byla využívána jako vězení. Po vypuknutí druhé světové války se Hitler rozhodl vyhladit veškeré židovské obyvatelstvo a do tohoto vyhlazovacího konceptu zařadil i Terezín. Malou pevnost používali nacisté hned po záboru českých zemí jako vězení pro odpůrce svého režimu a brzy zde vznikl největší koncentrační tábor na území Čech. Z velké pevnosti, to znamená z města, bylo vytvořeno takzvané ghetto. Původní obyvatelé byli vystěhováni a Němci zde shromažďovali Židy z celého Protektorátu Čechy a Morava a později i odjinud. V této době se z Terezína transportovalo tamější židovské obyvatelstvo do likvidačních táborů smrti, nacházejících se v Polsku a v dalších okupovaných zemích východní Evropy. V letech

1941–1945 prošlo Terezínem na 155 tisíc Židů, z toho 35 tisíc jich zde zahynulo a dalších 83 tisíc zemřelo při transportech ve vyhlazovacích táborech a při pochodech smrti.

I přes nepředstavitelné a těžko snesitelné životní podmínky terezínských vězňů se mnozí z nich snažili ve volných chvílích uniknout do světa své vlastní umělecké tvorby. Ani po celodenním pracovním vyčerpání a za neustálého hladu je nic nedokázalo odradit od kulturní činnosti, jež se pro mnohé z nich stala jediným životním smyslem a náplní. Kultura se pro velkou část obyvatel ghetta stala neodmyslitelnou součástí života. Dávala jim potřebnou sílu pro přežití, vnesla do jejich života světlé okamžiky, pomáhala jim navrátit lidskou důstojnost a dočasně zapomenout na smutnou skutečnost.

V porovnání s ostatními koncentračními tábory je terezínské umění, ať už z hlediska hudebního, výtvarného či literárního, zcela ojedinělý fenomén. Vznikalo v době nacistické perzekuce v letech 1942–45.

Jak již vyplývá ze samotného názvu mé bakalářské práce, ráda bych se zaměřila na výtvarnou činnost lidí, kteří si terezínským koncentračním táborem prošli, a i za těchto hrůzných podmínek a pod silným tlakem byla jejich tvorba povznesena až na samotné umění.

Je podivuhodné, že i za tak krutých časů byl v lidech vybuzen estetický instinkt. Zabývat se budu nejen oficiální tvorbou, vytvářenou pro nacistické účely, ale také tajně produkovaným

(10)

neoficiálním uměním, které sloužilo jako forma odporu a významný dokumentární materiál.

Neopomenu ani tvorbu dětí, která je též velmi proslulá. Drtivá většina malířů se bohužel nedožila konce války. Mým cílem je zjistit, jakým způsobem reflektovali holocaust na svých výtvarných dílech a co se v nich snažili skutečně vyjádřit. Zajímat se budu zejména o to, zda vznikala spíše pozitivní díla, snažící se o útěk od reality s nadějí na lepší budoucnost, nebo naopak díla negativního rázu s důrazem na drsné momenty někdejšího nedůstojného života.

Má práce je rozdělena do tří hlavních kapitol. První z nich je věnována holocaustu v obecném pojetí. Je zde ve stručnosti definován pojem holocaust, jeho časové rozmezí, příčina vzniku a jeho hlavní propagátoři. Druhá část seznamuje čtenáře se vznikem a historickým vývojem města Terezín, od vybudování vojenské pevnosti až po její přestavbu na politické vězení na konci 19. století. V závěru kapitoly je lehce nastíněna veškerá kulturní činnost v terezínském koncentračním táboře. Třetí kapitola se zabývá výtvarným uměním v ghettu, které je dále rozděleno na oficiální, neoficiální, dokumentární a portrétní tvorbu. Také je zmíněna známá aféra několika terezínských malířů. Není opomenuto ani centrum jejich oficiální výtvarné aktivity neboli kreslírna Technické kanceláře. Podrobněji je zde rozebrán život šesti předních terezínských malířů a charakteristika jejich výtvarné tvorby. Pro lepší představu této unikátní umělecké činnosti je čtenáři poskytnuta názorná ukázka několika vybraných kreseb zmíněných výtvarníků. Konec kapitoly je věnován dětské výtvarné tvorbě, doplněné též obrazovou přílohou. Závěr pojednává o celkovém přínosu tohoto umění.

Hlavním důvodem pro výběr tohoto tématu bylo zejména to, že mne tato problematika již delší čas zajímá a sama jsem se o ní chtěla dozvědět více. Také bych ráda blíže seznámila veřejnost s kulturou terezínského ghetta a umožnila jí tak pohled na zdrcující život terezínských vězňů z jiné stránky. Umění vyprodukované za těchto strašlivých okolností je dle mého názoru obdivuhodné a jako svědectví lidské krutosti nedocenitelné. Chtěla bych objasnit rozličné důvody pro vznik umění během holocaustu a podílet se alespoň částečně na tom, aby toto umění nikdy nepřišlo v zapomnění a vzbuzovalo v lidech i nadále respekt a úctu k jeho autorům, obětem holocaustu, a aby se pro dnešní generaci nestaly nacistické zločiny pouze vzdálenou minulostí. Vždyť za každým jménem jedné z šesti miliónu obětí holocaustu stojí jedinečný osud konkrétního člověka.

(11)

„ Každé umělecké dílo je dítětem své doby a velmi často matkou našich citů.“

Vasilij Kandinskij

1. HOLOCAUST 1.1 HOLOCAUST V OBECNÉM POJETÍ

Holocaust (řecky: zápalná oběť) neboli pronásledování a masové vyvražďování přibližně šesti miliónů evropských Židů v nacistických koncentračních táborech za 2. světové války je považován za zcela unikátní historickou událost v tomto století i v dalších dobách.

Nelze ji srovnávat s žádným jiným politickým zločinem v dosavadních dějinách lidstva.

Tato hrůzná židovská katastrofa let 1933–1945 vypukla v Německu a postupně postihla většinu evropského kontinentu. Svou subjektivní zkušenost a zážitky v ní prožili různí morálně zkažení pachatelé, nespočet bezmocných obětí i zástupy diváků, z nichž někteří se obětem snažili pomáhat, jiní toho přes veškerou snahu nebyli schopni.¹ Podle většiny historiků začal holocaust právě v roce 1933, kdy březnové volby s jasnou převahou vyhrála extrémně antisemitská nacistická strana (NSDAP, Nacionálně socialistická německá dělnická strana), v jejímž čele stál mladý a ambiciózní Adolf Hitler, a jejímž hlavním bodem programu bylo odstranění všech Židů z veřejného života. Nebýt této přelomové události, myšlenka holocaustu by se nejspíš nikdy nezrodila a nebyla zrealizována.²

1.2 PŘÍČINA HOLOCAUSTU aneb Hitlerova mesianistická darwinistická rasová vyhlazovací vražda

Hlavním motivem vedoucím k uskutečnění holocaustu byla zcela otevřená rasová nenávist Němců vůči židovskému národu, zrozená v Hitlerově nacistickém Německu.

Hitlerovo antisemitské a rasistické myšlení vycházelo z jeho snahy pochopit a vysvětlit svět na základě spojení darwinismu a severské pracovní teorie. Podle Darwinovy evoluční teorie jsou si jednotlivé národy vzájemnou konkurencí v boji o přežití, jehož prostřednictvím se uskutečňuje vyšší vývoj a je tak nezbytné stát se rasistou. Na základě severské pracovní teorie vyvodil Hitler parazitický charakter židovského národa. Neexistence vlastního prostorového státu nutně spojená s absencí státotvorných a kulturotvorných vlastností ho utvrzovala v

1 HILBERG, Raul. Pachatelé, oběti, diváci: Židovská katastrofa 1933 - 1945. s. 11. ISBN 80-7203-472-3.

2 EMMERT, František. Holocaust: Muzeum v knize. Brno: Computer press, 2007. ISBN 80-251-1204-7.

(12)

myšlence, že Židé mohou přežít pouze v závislosti na cizích státech. Vítězství takového národa by tedy pro lidstvo znamenalo jeho definitivní zánik, kterému je třeba zabránit nekompromisním vyhlazením všech Židů, včetně nejmenších dětí.³ Porážka židovského národa tedy pro Hitlera znamenala nepostradatelnou součást války. První diskuze, rozpravy a předběžné organizační přípravy na tzv. konečné řešení židovské otázky (Endlösung, tj.

fyzické vyhlazení Židů) proběhly v nejužším nacistickém vedení v letech 1938 a 1939.⁴

„ Splní se moje předpověď, že tato válka nepřinese zkázu árijskému lidstvu, ale že bude vyhuben Žid. Ať už budou peripetie boje jakékoli a ať bude trvat jakkoli dlouho, toto bude jeho definitivní výsledek. “ (Adolf Hitler v poselství členům strany 24. února 1942)⁵

1.3 TVŮRCI HOLOCAUSTU 1.3.1 Adolf Hitler

Absolutní vládce Německa v letech 1933 – 1945.

Narodil se v roce 1889 v rakouském městě Brannau v rodině celního úředníka.

Od útlého dětství tíhl k umění a toužil stát se malířem. V roce 1907 se však marně pokoušel o přijetí na vídeňskou Akademii výtvarných umění. Několik let před první světovou válkou prožil Hitler ve Vídni. Po vypuknutí války narukoval jako dobrovolník do bavorské armády.

Po válce zůstal v Německu, kde se v roce 1919 připojil k radikálně antisemitské Německé dělnické straně, která o rok později změnila název na Národně-socialistickou německou dělnickou stranu. Hitler v sobě brzy odhalil výborného řečníka se schopností manipulovat s davem a v roce 1921 se stal předsedou této pravicové strany. Po neúspěšném pokusu o převrat v Mnichově v roce 1923 byl odsouzen k pěti letům za mřížemi. Během pobytu ve vězení sepsal extrémně rasistické dílo s názvem Mein Kampf (Můj boj). Po propuštění z vězení zvítězila jeho strana ve volbách a dne 30. ledna roku 1933 byl Hitler jmenován německým říšským kancléřem tehdejším prezidentem Hindenburgem. O rok později, po prezidentově smrti, si sám přidělil titul "vůdce a říšský kancléř", čili spojení funkcí hlavy státu a premiéra. Poté nastolil diktaturu a začal uskutečňovat své dlouhodobě promýšlené plány na vyhubení židovského obyvatelstva.

3 HORNÍK, Jan. Proč Holocaust: Hitlerova věděcká mesianistická vražda. Praha: Rybka Publishers, 2009, s.

401-405. ISBN 978-80-87067-75-8.

4 EMMERT, František. Holocaust: Muzeum v knize. Brno: Computer press, 2007. ISBN 80-251-1204-7.

5 KNOPP, Guido. Holokaust: Zločin proti lidstvu. 1. vyd. Praha: Ikar, 2008, s. 94. ISBN 978-80-249-1075-8.

(13)

„Ve svém rozvláčném elaborátu prohlašoval, že Židé vykořisťují národy, podkopávají jejich sílu a šíří mezi nimi rasovou tuberkulózu, a pokračoval úvahami o antisemitismu, přičemž rozlišoval antisemitismus emoční, který může vyvolat jen dočasné výbuchy nebo pogromy, ale nevede k řešení židovské otázky, a antisemitismus rozumový, který by mohl vyústit v řadu zákonných opatření zaměřených na konečné odstranění Židů.“⁶ Rozpoutal druhou světovou válku a v holocaustu měl úlohu hlavního tvůrce. Těsně před koncem války v dubnu roku 1945 spáchal ve svém berlínském bunkru sebevraždu⁷ .

1.3.2 Reinhard Heydrich

SS-Obergruppenführer a vedoucí RSHA. Hlavní organizátor počáteční fáze vyhlazovací politiky na konferenci ve Wannsee, jejíž hlavní fáze úplné fyzické likvidace mezinárodního židovstva v období let 1942–1943 byla nazývána Operace Reinhard.

Narodil se roku 1904 ve městě Halle v hudebně nadané rodině. V období mezi válkami pracoval jako námořník válečného loďstva, odkud byl v roce 1931 kvůli milostné aféře vyloučen. Krátce poté se stal členem NSDAP a po vypracování schématu nacistické zpravodajské organizace byl jmenován do pozice vedoucího zpravodajské služby SS.⁸ Z jeho následujících funkcí stojí za zmínku úloha šéfa zástupce gestapa H. Himmlera, generála SIPO (Sicherheitspolizei), šéfa RSHA (Hlavní říšský bezpečnostní úřad) a nejvyššího představitele represivního aparátu nacistické říše. Od roku 1941 zastával funkci zastupujícího říšského protektora pro české země. Dne 4. června roku 1942 byl na Heydricha spáchán atentát, který byl uskutečněn českými parašutisty československého hnutí odporu. O týden později na následky zranění atentátu zemřel.⁹

1.3.3 Adolf Eichmann

SS-Obersturmbannführer, stál v čele tzv. "židovského referátu" (Judensreferat IV B 4) při RSHA. Sehrál ústřední roli při organizaci systému masových deportací Židů

6 HILBERG, Raul. Pachatelé, oběti, diváci: židovská katastrofa, 1933-1945. Vyd. 1. Praha: Argo, 2002, s. 19.

Historické myšlení, sv. 18, sv. 2. ISBN 80-7203-472-3.

7 EMMERT, František. Holocaust: Muzeum v knize. Brno: Computer press, 2007, s. 24. ISBN 80-251-1204-7.

8 2. světová válka - Osobnosti: Reinhard Heydrich. Www.valka.host.sk [online]. 2003 [cit. 2013-02-27].

Dostupné z: http://www.valka.host.sk/stranky/onem_heydrich.html

(14)

do vyhlazovacích táborů.¹⁰

Rodištěm Adolfa Eichmanna je město Solingen v Porýní, kde se v roce 1906 narodil jako syn účetního. Své mládí ovšem strávil v Rakousku, kde se v roce 1932 přidal k Rakouské nacistické straně. Záhy nato uprchl do rodného Německa. Své kariérní začátky odstartoval u SD (Sicherheitsdienst), po přeložení do Vídně měl zodpovědnost za chod tamější nacistické Ústředny pro židovské vystěhovalectví a byl organizátorem nucené emigrace Židů. Eichmann byl také jedním ze zakladatelů Akce Nisko, jejímž programem byla první deportace Židů z území Protektorátu.¹¹ Od roku 1942 až do úplného konce války připravoval plány

pro hromadné přesuny Židů do vyhlazovacích táborů v rámci Operace Reinhard. Po válce uprchl s falešným pasem pod jménem Ricardo Klement do Argentiny, kde byl však izraelskou tajnou službou vypátrán. Poté byl unesen do Izraele, kde byl postaven před soud a následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Poprava byla uskutečněna dne 31. května 1962. ¹²

1.3.4 Heinrich Himmler

Reichsführer (říšský vedoucí) SS a po Hitlerovi druhý nejvlivnější představitel nacistického režimu, neboli "druhý muž Třetí říše". Byl velitelem katů, jenž vykonávali vyhlazovací politiku Hitlerových politických oponentů. Spolu s R. Heydrichem organizoval konferenci ve Wannsee a sestavil plán na hromadné vyhubení evropských Židů. Byl to fanatický antisemita, který na Hitlerův rozkaz organizoval holocaust.

Narodil se v roce 1900 v Mnichově, kde vyrůstal jako syn přísného římsko- katolického učitele. Roku 1922 vstoupil do NSDAP, o sedm let později se stal velitelem jednotek SS. Po roce 1933 stanul do čela gestapa a bezpečnostního aparátu. Od začátku měl odpovědnost za zakládání a chod koncentračních táborů. V roce 1939 byl jmenován do funkce Říšského komisaře (později ministra) pro upevnění německého území. Neskrývané až zaujaté uznání nordické rasy bylo pro Himmlera náboženskou vírou. Bezprostředně před koncem války se snažil o kontakt se spojenci, načež ho Hitler prohlásil za zrádce. Po kapitulaci

10 Adolf Eichman - holocaust.cz. Www.holocaust.cz [online]. 2001 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:

http://www.holocaust.cz/cz2/history/people/eichmann

11 Referáty-seminárky.cz. Www.referaty-seminarky.cz [online]. 2008 [cit. 2013-02-27]. Dostupné z:

http://referaty-seminarky.cz/adolf-eichmann/

(15)

Německa upadl do britského zajetí, kde po odhalení totožnosti spáchal sebevraždu pozřením kyanidové kapsle.¹³

1.4 KONEČNÉ ŘEŠENÍ aneb fyzická likvidace Židů

Zavrhování židovského obyvatelstva začalo již v 11. století a vyvrcholilo v průběhu druhé světové války, kdy byly vyvražděny milióny lidí rozličných národností, z toho více než 6 miliónů obyvatel židovské rasy.¹⁴ K rozhodnutí vyvraždit evropské Židy nedošlo ze dne na den a neučinil ho pouze jeden člověk. Šlo o výsledek dlouhého, záměrného a globálního rozhodovacího procesu v prostředí nacistického Německa.¹⁵

Již v předválečné době byli Židé tvrdě pronásledováni a v letech 1933–1941 postupně odstraňováni z veřejného života. Byl jim zabavován majetek i občanská práva.

Toto systematické ničení Židů mělo kromě rasismu a antisemitismu také hospodářské příčiny.

Židé totiž zaujímali důležité hospodářské a politické pozice, kterých se nacisté touto cestou snadno zmocňovali. Díky své velkolepé propagandě odváděli pozornost davů od cílů své dobyvačné války a hromadili kapitál.¹⁶ Arizace židovského majetku zabaveného židovským obchodním společnostem velmi obohatila nacistické Německo. Židé byli nuceni k prodeji svých akcií, jejichž cena prudce klesala a Němci je tak rychle vykupovali. Také nacistické zákony přispěly k ožebračení Židů nejen po materiální, ale i morální stránce. Patřilo mezi ně např. vyloučení ze škol, separační opatření ve vlacích, čekárnách či restaurací a sestěhování do oddělených domovních bloků.¹⁷

Po vypuknutí války byli Židé označeni nacistickou propagandou za její hlavní viníky a nepřátelské osoby, a jejich postavení se drasticky zhoršilo. V této době byl již promyšlen plán pro fyzickou likvidaci Židů a Hitler jen čekal na vhodnou chvíli pro jeho spuštění.¹⁸ Vyhlazovací program tzv. konečného řešení byl zahájen ke konci roku 1941, jeho přípravy

14 Druhá světová válka. Www.druhasvetova.estranky.cz [online]. [cit. 2013-03-05]. Dostupné z:

http://www.druhasvetova.estranky.cz/clanky/konecne-reseni-zidovske-otazky.html

15 ALY, Götz. "Konečné řešení": přesun národů a vyhlazení evropských Židů. Vyd. 1. Praha: Argo, 2006, s. 1.

Historické myšlení. ISBN 80-7203-833-8.

16 KRAUS, Ota a Erich KULKA. Továrna na smrt: Dokument o Osvětimi - Birkenau. 7. vyd. Praha: Naše vojsko, 1964, s. 130. ISBN 28-108-64.

17 "KONEČNÉ ŘEŠENÍ ŽIDOVSKÉ OTÁZKY": (HOLOCAUST - ENDLÖSUNG - ŠOA). Www.crg.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-

stoleti/holocaust/index.htm

(16)

však začaly již v průběhu roku 1940. Z ústředen pro židovské vystěhovalectví ve Vídni, Berlíně a Praze se postupně stávaly ústředny pro uspořádání židovské otázky, jejichž hlavním úkolem byla příprava transportů Židů do ghett a vyhlazovacích táborů. V několika táborech na okupovaném území Polska byly do konce roku 1941 zřízeny plynové komory.

To byl začátek Operace Reinhard, díky níž holocaust během několika následujících měsíců dosáhl nepředstavitelného rozmachu.¹⁹

Židé byli do koncentračních a následně vyhlazovacích táborů deportováni v nevytápěných, často dobytčích vagonech, bez vody a potravy. Množství lidí vypravovaných v jednom vagonu několikanásobně překračovalo jeho kapacitu. Lidé mnohdy umírali již během cesty a to zejména hladem, žízní, udušením či celkovým vyčerpáním.²⁰ Ostatní přeživší tento nelidský transport většinou zakrátko zahynuli v likvidačních táborech, těžkou prací byli doslova udřeni k smrti či vyhladověni. Valný počet úmrtí vězňů byl také následek krutého týrání a bití esesmany. K tomuto krveprolití byly speciálně vycvičeny celé legie nacistických chlapců v Hitlerjugend.²¹ Později shledali nacisté nejrychlejším prostředkem k odstranění Židů děsivou smrt v plynových komorách. „Nacisté měli pod kontrolou 8.861.800 Židů, odhaduje se, že 5.933.900 jich zabili.“ ²²

1.5 GHETTA

V souvislosti s vývojem "konečného řešení židovské otázky" vybudovali nacisté po vzoru středověku oddělené městské čtvrtě, tzv. ghetta, kam soustřeďovali desetitisíce, mnohdy až statisíce lidí židovské národnosti nejen z daného města, ale i z ostatních částí okupované Evropy.²³

Ghetta byla uzavřena a přísně hlídána SS, nikdo neměl šanci uniknout. Vznikala mezi lety 1940–1941 v těch nejchudších čtvrtích polských a později také sovětských měst na velmi malé územní ploše. Od ostatních městských čtvrtí byla oddělena dřevěnými ploty, vysokými zdmi a ostnatými dráty. Sloužila jako čekárna na poslední transport do vyhlazovacích táborů,

19 Tamtéž s. 38.

20 Tamtéž s. 18.

21 KRAUS, Ota a Erich KULKA. Továrna na smrt: Dokument o Osvětimi - Birkenau. 7. vyd. Praha: Naše vojsko, 1964, s. 137. ISBN 28-108-64.

22 "KONEČNÉ ŘEŠENÍ ŽIDOVSKÉ OTÁZKY": (HOLOCAUST - ENDLÖSUNG - ŠOA). Www.crg.cz [online]. 2003 [cit. 2013-03-11]. Dostupné z: http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-

stoleti/holocaust/index.htm

23 Nacistické koncentrační tábory a ghetta. Www.holocaust.cz [online]. 2006 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z:

http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/camps

(17)

jejichž výstavba v té době právě probíhala. Mimo to byla ghetta na rozkaz nacistů využívána jako pracovní tábory. Na rozdíl od koncentračních táborů zde rodiny směly žít pohromadě, přesto to bylo místo první strasti a utrpení všech uvězněných. Součástí každého ghetta byla vlastní židovská „samospráva“, podrobená komandatuře SS. Židovské rady měly na starost ubikace vězňů, dělení potravy, zajišťování služeb pro děti a nemocné a veškerou administrativní činnost. K dispozici jim však byly pouze prostředky získané od nacistů, a těch bylo zanedbatelné množství. Pětina obyvatel ghetta zde zemřela v důsledku hladomoru, špatných hygienických podmínek a zanedbaných onemocnění. Většina ostatních nalezla smrt ve vyhlazovacích táborech, do kterých započaly v lednu roku 1942 masové transporty.²⁴

24 EMMERT, František. Holocaust: Muzeum v knize. Brno: Computer press, 2007, s. 30. ISBN 80-251-1204-7

(18)

2. GHETTO TEREZÍN

Zakrátko po prvních transportech se zjistilo, že kapacita ghett na sovětském a polském území je pro miliony evropských Židů nedostatečná. Na základě tohoto faktu vzniklo mezi lety 1941–1942 zvláštní, víceúčelové ghetto Terezín, ležící na území Protektorátu Čechy a Morava.²⁵ Bylo zřízeno ve městě Terezín, v blízkém sousedství terezínské Malé pevnosti, kterou nacisté přestavěli na věznici gestapa, a stalo se největším koncentračním táborem v Čechách. Terezínské ghetto mělo z počátku funkci sběrného tábora, do něhož se přiváželi výhradně čeští a moravští Židé z Protektorátu. Židé zde většinou strávili nějaký čas před krutou deportací do Osvětimi a ostatních vyhlazovacích táborů. V důsledku vyhladovění a nejrůznějších epidemií zahynulo v terezínském koncentračním táboře v letech 1942–1945 přes 35 tisíc vězňů.²⁶

2.1 K HISTORII TEREZÍNA

Po proniknutí pruských vojsk do Čech v roce 1780 vydal císař Josef II. rozkaz k výstavbě pevnosti na území vesnic Německé Kopisty a Travčice na soutoku řeky Labe a Ohře. Pevnost měla zabránit potenciálnímu pruskému nebezpečí vůči rakouské říši a ubránit přechodové cesty z Pruska do Čech a dále na jih. Na počest královny Marie Terezie byla pojmenována Terezínem.²⁷ Slavnostní položení základního kamene samotným císařem se uskutečnilo dne 10. října 1780. Pevnost byla vystavena po vzoru francouzské pevnosti Meusiers a na její stavbě se podílelo více než 15 tisíc mužů. Nová pevnost se skládala z hlavní a Malé pevnosti, které od sebe oddělovala nová Ohře a navzájem je spojovaly podzemní chodby a široká ústupová pole. Malá pevnost, ležící na pravém břehu staré Ohře, sloužila jako nejvýchodnější obranná část pevnosti a využívala se pouze pro vojenské účely. Naproti tomu hlavní pevnost měla funkci opevněného města s běžnou občanskou koncentrací. Dne 9.

prosince 1787 byl městu udělen statut svobodného královského města. Zároveň vydal císař Josef II. Terezínu nejvyšší osídlovací patent. V prostoru uvnitř hradeb se nacházelo 20 bloků s celkem 288 stavebními parcelami. Lidé byli vybízeni k osídlování nově vzniklého města za velmi příznivých podmínek. Nově vystavěné domy byly po dobu třiceti let zproštěny od daňových poplatků a majitelé těchto domů byli dokonce osvobozeni od vojenské služby, což

25 EMMERT, František. Holocaust: Muzeum v knize. Brno: Computer press, 2007, s. 30. ISBN 80-251-1204-7

26 Terezín: Umění v koncentračním táboře. Praha: Státní židovské muzeum v Praze, 1978

27 HISTORIE MĚSTA TEREZÍN. TEREZÍN [online]. 2007 [cit. 2013-03-19]. Dostupné z:

http://www.pamatnik-terezin.cz

(19)

bylo pro tehdejší obyvatele velkým lákadlem. Navíc každému aktivnímu živnostníkovi a řemeslníkovi stát vyplácel 300 zlatých. Tímto způsobem tento systém fungoval až do roku 1850. Pro uspokojení občanů byl ve městě založen i pivovar. V září roku 1784 byl Terezín považován za hotovou pevnost a prohlášen za uzavřené město, jehož velitelem se stal šlechtic Mikuláš Steinmetz.²⁸

2.2 OD VOJENSKÉ PEVNOSTI K POLITICKÉMU VĚZENÍ

Určitě je nezbytné podotknout, že původní poslání bránit říši rakouského císaře proti útokům pruské armády pevnost Terezín nikdy neplnila. Rakouské posádky terezínského opevnění se nikdy neúčastnily boje, a tudíž nemohly dokázat jeho vojenskou výkonnost. Když se navíc pruským vojskům podařilo vyhnout se obratně pevnosti tím, že ji obešla, byla její bezúčelnost definitivně potvrzena a roku 1882 byla pevnost Terezín jako vojenský objekt zrušena. Vojenské posádky zde však působily i nadále. Podstatně většího rozměru začala nabývat Malá pevnost, kde byly zřízeny vězeňské cely, kuchyň a zdravotní zařízení. Začala sloužit rakouské utiskovatelské vládě jako věznice pro vojáky a politické vězně, kteří se postavili na odpor rakouskému útisku. Politický charakter tohoto vězení se nejvíce projevil v období první světové války, kdy zde byli vězněni nejrůznější političtí protirakouští pracovníci, vojáci i důstojníci, kteří zavrhli boj v rakousko-uherské armádě proti bratrským národům. Brzy po začátku války zde bylo vězněno přes 700 lidí nejrůznějších národů, mezi nimiž byl také sarajevský atentátník Gavrilo Princip, který zde i zemřel. Pokud vězeňské domy nestačily pojmout všechny vězněné obyvatele, přistavovaly se nové jednoduché budovy obehnané ostnatými dráty. Za krátký čas tak vznikl nový zajatecký tábor v těsné blízkosti Terezína²⁹. „Tak první světová válka vtiskla Terezínu ráz těžkého vězení nejen obětí rakouského národnostního útlaku, nýbrž i obětí persekuce revolučního hnutí pracujícího českého i německého lidu.“³⁰

Za druhé světové války roku 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské gestapo a zřídilo zde policejní celu. V říjnu následujícího roku byl Terezín odhlasován jako

28 TYL, Otakar a Táňa KULIŠOVÁ. Terezín: Malá pevnost - Ghetto. Praha: Naše vojsko, 1955, s. 13-15.

29 Tamtéž s. 15-19.

30 Tamtéž s. 18.

(20)

vhodné místo k výstavbě zajateckého tábora.³¹„Vnějšími důvody pro volbu místa byly jednak možnost jeho snadné ostrahy, daná pevnostními valy, dále jeho centrální geografická a i z hlediska dopravy výhodná poloha a konečně také okolnost, že při vyklízení města nebylo třeba brát na české obyvatele velké ohledy. Interní důvody se ozřejmí, když si uvědomíme, že bylo zapotřebí místo, kam by se dali umístit Židé s rozsáhlými styky nebo mezinárodně

známí. “³² Celé město hlavní pevnosti se pod rukama nacistů proměnilo v židovské ghetto.

V roce 1942 již kapacity kasárenských budov nestačily, a tak byli čeští civilisté nuceni k vystěhování. Z Terezína se stala přestupní stanice do vyhlazovacích táborů. Do konce okupace jím prošlo zhruba 160 tisíc lidí, z toho 33 tisíc Malou pevností. Město bylo nakonec osvobozeno Rudou armádou plukovníka Rybalka v noci z 8. na 9. května 1945.³³

2.3 KULTURA V TEREZÍNSKÉM GHETTU

„Žiji, dokud tvořím a jsem schopen kulturu přijímat. Má kresba, báseň, divadlo, hudba, a zpěv v tomto prostředí hladu, bláta a nemocí, to nejsou pouze produkty

záliby, ale mocné plody nezdolného ducha, jenž se dokáže povznést nad všední drastickou zkušenost – nikoli k jejímu zapomnění, ale k jejímu překonání“³⁴

Transport do Terezína byl v podvědomí většiny lidí spojen s nadějí na přežití války.

Díky tomu byli schopni snášet nedůstojné životní podmínky, neustálý hlad, stres a nemoci.

Terezín měl nejprve sloužit jako průchozí tábor pro protektorátní Židy, jichž mělo být kolem sedmdesáti čtyř tisíc. Brzy se ale složení vězňů zpestřilo. Na základě rozhodnutí o dalším postupu konečného řešení bylo na konferenci ve Wannsee odsouhlaseno, že Terezín bude sloužit i jako starobní ghetto pro Židy z Německa a Rakouska starší pětašedesáti let. Spolu s nimi se do Terezína dostalo i spousta významných osobností z oblasti vědy, politiky či umění, postižení z první světové války, vojensky vysoce postavení lidé či osoby s význačnými mezinárodními styky. V polovině roku 1942 přijížděli do terezínského ghetta také vězni z

31 Koncentrační tábor pro Židy. Památník Terezín [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z:

http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/historie-sbirky-a-vyzkum/historie/koncentracni-tabor-pro-zidy-tzv-ghetto- terezin

32 ADLER, G.H. TEREZÍN 1941-1945: Tvář nuceného společenství. Tübingen: Barrister & Principal, 2003, s.

49. ISBN 80-86598-29-2.

33 Koncentrační tábor pro Židy. Památník Terezín [online]. 2010 [cit. 2013-04-09]. Dostupné z:

http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/historie-sbirky-a-vyzkum/historie/koncentracni-tabor-pro-zidy-tzv-ghetto- terezin

34 PECHOVÁ, Oliva. Umění v Terezíně 1941-1945: památník Terezín - malá pevnost 1972-1973. 1st ed.

Terezín: památník Terezín, 1972, s. 4.

(21)

„říše“ a dalších okupovaných evropských zemí. Celkem tedy počet vězněných Židů přesáhl sto čtyřicet tisíc.

Ghetto Terezín plnilo tři hlavní funkce. Sloužilo jako tranzitní místo, mělo decimační charakter, jelikož každý čtvrtý deportovaný vězeň zde nalezl smrt, a fungovalo jako nacistická propaganda, která měla zastřít jeho skutečnou tvář. V rámci této propagandistické kampaně se uvolnil omezený prostor pro různé kulturní činnosti, které byly na začátku fungování ghetta zcela zakázány. První večerní kulturní akce byly spíše amatérského rázu a měly uvolnit napětí panující v ghettu. Vzhledem k tomu, že ghetto disponovalo řadou významných osobností z různých kulturních oblastí, dosáhla umělecká aktivita brzy vysoké úrovně. I přes strašlivé skutečnosti, které se v terezínském ghettu každodenně odehrávaly, zde došlo k neobyčejnému kulturnímu rozmachu. Navzdory deprimující a nedobrovolné životní situaci v ghettu lidé díky kulturní činnosti neztráceli optimismus a naději v lepší poválečnou budoucnost. Kultura byla pro většinu uvězněných Židů únikovou cestou před drsnou přítomností, rovněž byla prostředkem k vyjádření protestu proti bezpráví a násilnému jednání. Utužovala pocit sounáležitosti vězňů a pomáhala jim zachovat si svou osobní integritu.³⁵ Umění v Terezíně bylo uměním přítomnosti, vytvářelo se pro jeho uplatnění ve svobodném čase bez fašistické krutosti. Umělecká tvorba měla být výpovědí bestiálního násilí, kterého se nacisté dopustili na Židech při realizaci židovské otázky. Brzy se zařadila k základním lidským potřebám.³⁶

Zajišťování kulturního dění a volnočasových aktivit vězňů mělo na starost oddělení samosprávy „Freizeitgestaltung“. S pomocí umělců a kulturních pracovníků organizovalo koncerty, divadelní vystoupení, přednášky či různé sportovní aktivity. Zprostředkovaně také umožňovalo výtvarnou činnost. Profesionální výtvarníci i amatérští umělci mohli tvořit v prostorách kreslírny Technické kanceláře. Vznikala významná a velkolepá díla, ale také díla zábavná a nikterak náročná.³⁷ Společným rysem umělecké činnosti v terezínském ghettu bylo nejen posilování vlastní osobnosti, ale také udržení víry v lepší budoucnost u ostatních strádajících spoluvězňů. Kulturní představení připravovaná v provizorních podmínkách posilovala lidskou důstojnost desetitisíců lidí žijících v neustálém strachu před deportacemi.

Mnohé kulturní aktivity měly jasnou alegorickou symboliku, skrývající duchovní odpor a negativní postoje vězňů proti nacistickému útlaku.³⁸ Vzniklé kresby, básně, divadlo, hudba a

35 BLODIG, Vojtěch. Kultura proti smrti: Stálé expozice Památníku Terezín umístěné v bývalých Magdeburských kasárnách. 1. vyd. Praha: Nakladatelství OSWALD, 2002, s. 11-13. ISBN 8085433826.

36 PECHOVÁ, Oliva. Umění v Terezíně 1941-1945: památník Terezín - malá pevnost 1972-1973. 1 vyd.

Terezín: památník Terezín, 1972, s. 3.

37 BLODIG, Vojtěch. Kultura proti smrti: Stálé expozice Památníku Terezín umístěné v bývalých Magdeburských kasárnách. 1. vyd. Praha: Nakladatelství OSWALD, 2002, s. 13. ISBN 8085433826.

38 BURKA, Jan. Malovat a přežít. Praha, 2007, s. 6. ISBN 8085433974.

(22)

zpěv sloužily k překonání této kruté skutečnosti. Terezín byl považován za symbol kulturního nesouhlasu a odboje, třebaže zcela tragický. Autoři tohoto kulturního a uměleckého dění se ve většině případů bohužel nedočkali osvobození spojeneckými vojsky. S nenávratnými odchody do transportů zanikaly i jejich výkazy o terezínské činnosti. Obyčejně byly zničeny v rukou nacistů. Avšak i z nepatrného zbytku dochovaného umění vyplývá, že internovaní obyvatelé sběrného židovského tábora podali skrze svoji uměleckou tvorbu důkaz o pravé podstatě člověka a lidství vůbec. Na pomezí života a smrti bylo největším hrdinstvím hájit lidskou důstojnost právě uměleckou prací, pomocí tvůrčího mozku a srdce.³⁹

Úchvatná historie této jedinečné evropské kultury je poselstvím dnešním poválečným generacím, které nesmí být nikdy zapomenuto.⁴⁰

39 PECHOVÁ, Oliva a Milan KUNA. Umění v Terezíně 1941-1945: sborník k výstavě. Terezín: Památník Terezín, 1972, s. 4-5.

(23)

3. VÝTVARNÉ UMĚNÍ TEREZÍNSKÉHO GHETTA

Výtvarné umění v terezínském ghettu vznikalo na rozdíl od hudby či divadla v uzavřeném prostředí v užším kruhu zúčastněných. Díla výtvarné tvorby se nesměla dostat na veřejnost, a tak byla známa pouze jejím tvůrcům či blízkým známým. I před nedostatečné množství materiálních prostředků však bylo výtvarné umění v terezínském ghettu neobyčejně rozšířené. Zabývali se jím nejen profesionální umělci, ale též stovky amatérů, dospělých i dětí. Touha po kultuře znamenala touhu po životě. Byla něčím skutečným, něčím, pro co stálo žít a co kompenzovalo bídu života v ghettu.

Svými projevy je terezínská výtvarná tvorba spojena s podmínkami svého zrodu a svojí úlohou v životě ghetta. Podává autentické svědectví o životě v ghettu ve vší jeho rozmanitosti.⁴¹ Kresby vystihují charakter těžkého života v přelidněném táboře a jeho atmosféru všudypřítomné úzkosti a nejistoty. Vypovídají nejen o tragickém osudu českých a evropských obyvatel Terezína, ale dokládají též jejich pozoruhodný výtvarný talent a jsou jasným důkazem toho, jakou roli může sehrát umění v mezní životní situaci člověka nedobrovolně zbaveného osobní svobody.⁴² V mnoha dílech terezínských vězňů se setkáváme právě s odporem proti této nesvobodě a nesnesitelným podmínkám života v ghettu. Tato díla se projevovala buď skutečným zobrazením okolního prostředí, snahou po rozdílnosti či přikrášlením omezeného životního prostoru, nebo zkrátka jako vyjádření vlastní osobnosti i za těchto neosobních životních okolností. Tato vzpoura ovlivňuje terezínské výtvarné umění méně či více zřetelněji.⁴³ Kresba byla pro svou nenáročnost jedinou činností, již mohli věznění provozovat za této tíživé situace. Umělci cítili být povinni podat svědectví o životě v terezínském ghettu i přesto, že za tuto činnost mohli zaplatit životem. Na druhé straně ale vyobrazené svědectví umělce osvobozovalo, jelikož každá kresba představovala mnohonásobné vítězství nad strachem, vězniteli či smrtí. Šlo o jakýsi sebezáchovný pud v prostředí děsu a ztráty lidskosti. Realita života v terezínském táboře byla natolik děsivá, že na většině kreseb nebylo zachyceno nic jiného než svět, ve kterém umělci museli žít. Byl to svět plný otřesných pravidel a nařízení a je zajímavé, z kolika úhlů je možné jej pozorovat.

Jednou je popisována beznaděj společných ubikací a skladišť, po druhé zase spleť lidských tváří při evidenci do transportů. Někdy se také umělci vraceli myšlenkami do bývalého

42 NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE a Anděla BARTOŠOVÁ. Umění v terezínském ghettu: Cyklus výstav Národní galerie. Praha: Národní galerie, Státní židovské muzeum, 1992. ISBN 8070350423.

(24)

svobodného života a ve svých dílech zobrazovali například scény z kavárny, jindy je zajímal popis terezínských ulic. Nechybí ani dojemné obrazy shluku opuštěných dětských kočárků na kraji města. Další skupinu kreseb tvoří portréty zachycující v obdivuhodné žertovné nadsázce tváře těch, kteří mohli být již další den vybráni do transportu.⁴⁴ Nesmíme opomenout ani oficiální tvorbu jako zakázku komandatury, či díla pro zkrášlovací akci, která nám jasně potvrzují nestoudnost a prolhanost nacistické propagandy.

Za skutečné terezínské malíře bychom však měli považovat především ty, kteří se dokázali vzepřít představám nacistů o ideji vzorového ghetta a tvořili ve prospěch pravdy a tvůrčí svobody.⁴⁵ Skrze svou uměleckou aktivitu naplnili skutkem ideu o umění, která člověka povznáší a je jeho hlavní výsadou. Povýšili umění na nezbytnou součást lidského bytí a dokázali, že se ho člověk nevzdává ani za naprosto vyhrocených okolností.⁴⁶

3.1 KRESLÍRNA TECHNICKÉ KANCELÁŘE

Nejdůležitějším střediskem výtvarného umění v Terezíně se stala vězeňská kreslírna technické kanceláře, nacházející se v prvním patře Magdeburských kasáren. Na jejím vzniku se významně podílel zástupce židovského staršího v ghettu, Otto Zucker (1892–1944), což byl nejen uznávaný moderní architekt, ale také talentovaný odborník přes hudbu a umění.

Kreslírna měla na starost zpracování stavebních a technických plánů pro výrobu provozů technického a hospodářského oddělení terezínské samosprávy. Jejím hlavním úkolem však byla produkce různých grafů, statistik, přehledů a příloh ke zprávám či výkazům pro vojenské velitelství SS. Tyto výkazy měly v případě pochybností potvrdit bezproblémový chod ghetta, na kterém měla pochopitelný zájem jeho samospráva, ale také jimi komandatura SS prokazovala svou aktivitu vyššímu představenstvu v Berlíně. Díky tomuto protikladnému obrazu ghetta byl terezínský život od počátku plný neskutečnosti a absurdity.

Díky Zuckerovi se do kreslírny Technické kanceláře postupně dostali ti nejvýznamnější výtvarní umělci z celého ghetta. Vedení kreslírny se ujal pražský karikaturista a grafik Bedřich Taussig, známější spíše pod svým uměleckým pseudonymem Fritta (1906–

1944). Ten byl do Terezína dopraven jedním z prvních transportů na začátku prosince roku

(25)

1944. Spolu s ním přijeli i tři nejmladší členové kreslírny – student pražské Akademie výtvarných umění František Petr Kien (1919–1944), student pražské techniky Peter Löwenstein (1919–1944) a také výtvarný umělec František Lustig (1911–1996). Za krátký čas je následovalo několik dalších výtvarníků a techniků.

Postupem času působilo v kreslírně kolem patnácti až dvaceti výtvarníků. Jako její členové měli možnost věnovat se alespoň z části své profesi a získat čas i drahocenné prostředky pro své vlastní dílo. Občas jim byly ke studiu zpřístupněny různé provozy ghetta a povoleny občasné vycházky za jeho hradby. Ubytování pro vedoucí malíře bylo zajištěno v sídle samosprávy v Magdeburských kasárnách, kde směli žít pohromadě se svými rodinami.

A tak se z kreslírny podařilo vytvořit neoficiální prostředí, kde bylo možné produkovat umění, což bylo nejen přínosem pro kulturní život v ghettu, ale též inspirací ostatním výtvarníkům i amatérům k vlastní tvorbě.⁴⁷

3.2 OFICIÁLNÍ TVORBA

Kromě vyhotovování různých stavebních projektů či grafů, do kterých se pravidelně jednou měsíčně zaznamenával stav a situace v ghettu, si příslušníci SS v technické kanceláři objednávali i nejrůznější zakázky pro osobní účely, jako například dekorativní kresby či portréty jejich rodinných příslušníků. Takové zakázky však podléhaly nekompromisnímu dodržování požadavků a vkusu svých objednavatelů. Malíři byli nuceni tvořit pouze takové obrazy, které zachycují život ghetta v pozitivním světle. V objednaných kresbách umělci zapírali nejen svoji osobnost, ale též svoji uměleckou jedinečnost. Akurátní kresba těchto věcí vzbuzovala pouze povrchový dojem, jelikož v ní byla vědomě potlačena umělecká hodnota.

Dle představ nacistů museli umělci podat obraz vzorně fungujícího ghetta s důrazem na jeho striktní organizaci a plné pracovní nasazení všech jeho obyvatel. Odměnou za tuto sužující práci byla malířům částečná volnost pro jejich vlastní uměleckou činnost.⁴⁸ Velmi interesantní po výtvarné stránce jsou ilustrační přílohy o činnosti z prvního roku výstavby ghetta, jejichž motivem bylo schéma organizace terezínské samosprávy a projekty veřejných prací. Nezbytně důležitá byla realizace kanalizačních prací, významná byla stavba vodárny či krematoria.

Z výrobních oddělení výtvarníky nejvíce zaujala kovárna a truhlárna, jež obstarávaly výrobu

48 PECHOVÁ, Oliva. Umění v Terezíně 1941-1945: památník Terezín - malá pevnost 1972-1973. Terezín:

památník Terezín, 1972, s. 8.

(26)

většiny zařízení ghetta. Zvláště velké obliby se mezi vězněnými obyvateli těšila ústřední pekárna spolu s kuchyňskými provozy. Motivy z těchto provozoven nasvědčují tomu, že tvorba v tomto prostředí nejspíš poskytovala možnost výměny potravin za obrázky či portréty.⁴⁹

Před plánovanou návštěvou komise Mezinárodního výboru Červeného kříže 23.

června 1944 museli terezínští výtvarníci v rámci tzv. zkrášlovací akce důkladně vyzdobit všechna místa ve městě, jimiž měla komise procházet. Vše muselo být přikrášleno tak, aby se zastřely katastrofální poměry života v táboře a nikdo neměl sebemenší pochybnosti.⁵⁰ Probíhaly rozsáhlé výzdoby některých objektů či výroba plakátů s reklamními slogany.

Nesmyslnost této akce byla obyvateli terezínského ghetta považována za nepochopitelný vtip.

Byl vybudován dětský pavilon, vyzdobený velmi precizně propracovanými nástěnnými malbami s motivy exotické krajiny a zvěře z dílny Adolfa Aussenberga. Dětské domovy a ubikace zase zkrášlovaly Heilbrunnovy humorné výjevy a staropražské pohledy. Na základě projektu od Jiřího Vogela musel být zhotoven nový pohřební kočár se závěsy a velké množství dětských kočárků. Skutečná funkce těchto výrobků však nebyla nikdy využita.

Významný podíl na zkrášlovací akci města měl také nizozemský malíř Josef Spier.

Upomínkové album s názvem Bilder aus Theresienstadt (Pohledy z Terezína), které se rozdávalo členům komise a zahraničním návštěvníkům jako suvenýr, obohatil svými nápaditými kresbami. Spierovým charakteristickým rysem byla jemná kresba, zdůrazněná jasnými barevnými tóny. Zanedlouho po vzniku alba Terezínských pohledů vytvořil Spier rozsáhlý cyklus téměř čtyř seti kreseb určený pro nacistický propagandistický film z roku 1944. Oba tyto projekty nám příkladně dokazují, jak se dala práce malířů zneužít pro nacistické propagandistické záměry.

Z oficiální tvorby výtvarných umělců se dochovala jen zanedbatelná část. Díla byla shromažďována na komandatuře, v pražské Ústředně pro židovské vystěhovalectví nebo v Berlíně, a spolu s jejich archivy byla také zničena. Mnozí výtvarníci z kreslírny však uchovali alespoň některé studie o chodu a zařízení ghetta, které posloužily jako předlohy pro vypracování těchto informací.⁵¹

(27)

3.3 UMĚNÍ JAKO FORMA ODPORU

Kromě oficiální umělecké tvorby vyžadované nacisty vznikala potajmu v soukromí umělecká činnost zcela odlišného charakteru. Po večerech v celách či za zataženými roletami oken kreslírny Magdeburských kasáren vznikl rozsáhlý cyklus kreseb, zobrazující skutečný obraz života v ghettu. K nejvíce vyobrazovaným výjevům patřilo všudypřítomné přelidnění, lidé stojící v nekonečných frontách na jídlo, obávané transporty, zástupy očíslovaných postav čekajících na deportaci, nepřeberné množství opuštěných kufrů, řady pohřebních vozů se starými, nemocnými či zesnulými lidmi, přeplněné ubytovny v kasematech a na půdách, slepci, invalidé či duševně nemocní v Kavalíru, nespočet rakví a těl v márnici. Tato témata se navzájem doplňovala a společně tvořila cyklus všedních událostí života v táboře.

Zásoby základních prostředků na malování se však brzy vyčerpaly. Došel papír i barvy, které si někteří přivezli s sebou z domova. Kreslilo se tedy na vše, co bylo umělcům právě k dispozici. Místo papíru posloužil toaletní papír, prostěradlo, povlečení, použité balicí papíry, obal ze zásilky či formulář, který přinesl kamarád pracující ve vězeňské administrativě. Petr Kien například rozřezával staré plány domů terezínské pevnosti, aby jejich rub mohl použít pro své umělecké výtvory. Karel Fleischmann zase tvořil portréty svých spoluvězňů na zadní stranu žádanek k lékařskému vyšetření. Své výtvory rozdávali umělci jako upomínkové předměty přátelům nebo je směňovali za kousíček chleba, kostku cukru či jiné tolik potřebné jídlo. Výtvarná aktivita malířů, stejně jako ostatní kulturní činnosti, dosáhla velkého významu i mezi spoluvězni. Pomáhala jim lépe se vypořádat se žalostným životním údělem a poskytovala naději a víru v záchranu.⁵² Malíři se skrze svá díla snažili vyjádřit především absurditu a komičnost tohoto trýznivého života a podat svědectví o krutých aktivitách hitlerovského režimu.⁵³ Postupem času vznikala díla s rozmanitým pohledem na život v nacistickém zajetí, určované charakterem psychiky výtvarníků, podrobených neustálému náporu boje o život.⁵⁴ Byla to díla zachycující především osudy vězňů od jejich příchodu do terezínského ghetta až po deportaci do vyhlazovacích táborů, několik set kreseb, vystihujících nelidskost fašistického režimu.⁵⁵ Tyto pravdivé výpovědi nedocenitelné dokumentární hodnoty však musely být pečlivě ukryty před

památník Terezín, 1972, s. 8

55 Terezín: Umění v koncentračním táboře. Praha: Státní židovské muzeum, 1978.

(28)

nacistickými dozorci a jejich špehy. Jejich majitelé si dobře uvědomovali následné kruté tresty za odhalení těchto ilegálních kreseb.⁵⁶

Jen hrstka malířů se odvážila morální silou překročit nikdy nestanovenou, avšak striktně určenou hranici, oddělující nacistický klam příkladného ghetta od jeho reálného života. Ti, kteří se k tomuto zásadnímu činu odhodlali, patřili ne náhodou k těm nejnadanějším. Byli to Bedřich Fritta, Otto Ungar, Leo Haas, Ferdinand Bloch a dr. Karel Fleischmann, českobudějovický lékař, pracující ve vedení terezínské zdravotní péče. Přestože nebyli stejného původu a měli odlišný výtvarný názor, svými motivy a náměty na sebe navzájem navazovali, čímž dali vznik rozličnému a přesto celistvému obrazu života v terezínském ghettu. Tento přesvědčivý obraz zkázy běžného života uvězněných však neměl být nikdy zveřejněn.⁵⁷

Kde skončila většina z těchto výtvarných děl, však zůstává jednou neznámou. Menší upomínkové kresby a předměty často doprovázely své majitele po místech deportací a pracovního nasazení, nebo se jich ujali spoluvězni, přeživší všechno utrpení po transportu z Terezína do míst vyhlazování a otrocké práce. Pouze někteří si díky setrvání v terezínském ghettu až do konce války mohli svá díla uchovat. Také některé větší kresby se podařilo uchránit tím, že byly ukryty na nejrůznější místa v táboře a po válce pak těmi, co přežili, opět vyzvednuty. Část výtvarných prací se povedlo z ghetta vynést již během války a bezpečně je uschovat. Dnes jsou významnou součástí Památníku Terezín.⁵⁸

3.4 AFÉRA TEREZÍNSKÝCH UMĚLCŮ

Většina malířů kreslírny Technické kanceláře byla v kontaktu s Leo Strassem, podnikatelem z Náchoda a nadšeným sběratelem českého umění, jenž byl se svou rodinou

„árijského“ původu v tajném spojení pomocí českých četníků. Mnohokrát dostal výměnou za nějaké potraviny kresby umělců, které se pak z ghetta pašovaly stejnou cestou, jakou se sem dostávalo jídlo či tabák. Později malíři zjistili, že Strassovi příbuzní navázali spojení se zahraničím, a že se jejich výtvarná díla dostala patrně až do Švýcarska. To je přimělo pracovat ještě o to intenzivněji a s větším zápalem.

58 BURKA, Jan. Malovat a přežít. Praha, 2007, s. 9. ISBN 8085433974.

(29)

Před plánovaným příjezdem delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže byla uskutečněna prohlídka kreslírny Technické kanceláře a ubytovny Leo Strasse, při níž byla odhalena část neoficiálních studií malířů. Nalezené kresby byly údajně poslány do Berlína.

Autoři těchto děl zatím využili dočasného odkladu a řádně ukryli všechny své ostatní práce.

Po několika týdnech po odjezdu Mezinárodního výboru Červeného kříže upozornil Otto Zucker malíře na to, že je čeká předvolání k výslechu na komandatuře SS. Na sekretariátu šéfa gestapa se měli hlásit 17. července 1944. Poté byli ihned uvězněni ve sklepě komandatury, kde byli již přítomni Leo Strass spolu s architektem Trollerem. Po zdlouhavém čekání byli vyzváni k výslechu za účasti velitele ghetta Karla Rahma, inspektora tábora Karla Bergela, vedoucího pražského Ústředního úřadu pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě Hanse Günthera, hauptsturmführera Möhse a později také samotného Adolfa Eichmanna. Na stole leželo vždy několik kreseb se studiemi motivů ghetta od každého z výtvarníků. Oficíři SS chtěli znát autorství jednotlivých obrazů, pro koho malíři tvořili, jestli jsou v kontaktu s vnějším světem a zda mají co dočinění s ilegální organizací v ghettu.

Přestože při vyšetřování nedošli k žádnému zjištění, obžalovali malíře ze spolčení s odbojem a šíření „ propagandy hrůzy“ do zahraničí se záměrem zostudit nacistické vedení. Příčina zatčení architekta Trollera nebyla dodnes objasněna. Jako architekt vypracovával návrhy na vybavení privátních ubikací v ghettu a byl také nucen pracovat pro komandaturu SS. Po dalším vyslýchání byli malíři společně se svými ženami a dětmi převezeni do nedaleké policejní věznice gestapa v terezínské Malé pevnosti.

Tam byl nejprve ubit Ferdinand Bloch a v únoru roku 1945 zde zesnula také Hansi Frittová. Ungarovi zase nacisté zmrzačili pravou ruku, aby se již nikdy více nemohl věnovat výtvarné činnosti. Zbylí umělci byli přepraveni do Osvětimi, kde brzy po příjezdu zemřel také Bedřich Fritta, následoval ho Leo Strass. Dlouhé a velmi náročné putování z Osvětimi přes Sachsenhausen, Mauthausen a Ebensee jako zázrakem ustál Leo Haas, kterého před smrtí zachránila nucená práce v tzv. „padělatelském komandu“. Otto Ungar zahynul za krátký čas po osvobození v nemocnici v Bleikenheimu u Výmaru. Frída Ungarová a její dcera Zuzana byly osvobozeny v Osvětimi. Nemocná Erna Haasová, díky níž přežil také Frittův syn Tomáš, se dočkala porážky nacismu v Malé pevnosti.⁵⁹

Zrozené protifašistické výtvarné dílo, které bez příkras zachycovalo skutečnou realitu terezínského koncentračního tábora let 1942-1944, se ale nacistům zcela utajit nepovedlo. Leo Haas, jeden z pěti nejznámějších malířů v Terezíně, který jako jediný přežil, zazdil své kresby